Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2 posty Merlin, 2 Faust -byly jsme jen na Ostříži.

4 nebo 5
Díval se na Sofl. Nejspíše měla pravdu, hory je k sobě volaly skoro vždy. Netušil ani proč. Možná že se v nich poprvé poznali? Nedoufal že to někdy bude mít vysvětlení. Co se pak dělo netušil. Sám byl mimo. Nejspíše se jeho tělo rozhodlo jednat. Byli tam kde je mohli vidět maximálně tak veverky a sám by se se Solf bez amorka nerozmnožil. Měl obavy aby jí neublížil a neskončilo to jako minule. To byl ten jeho největší strach. Dále jí čechral srst na krku. Posouval se blíže a blíže ke slabinám. Něco jako lidská předehra? Neuvědomoval si to, ale nejspíše se jim to povede, protože Solf tak sladce voněla. Byla to tedy tím že by hárala? Neuvědomoval si to, ale nejspíše pro to byla doba. Jaro klepalo na dveře a oni museli zadělat. Dříve něž si to uvědomoval jí dělal dobře i ve slabinách a pak.. to už netřeba popisovat. Akt čistý a přírodní. On byl přeci jen pořád samec, schopnost mluvit či ne. To nikdy nemůže vzít to čím jste. Stačilo pak už jen doufat zda se jim to povedlo či ne.

(--- Zrcadlové jezero
Díval se před ně a zkoumal pohledem hory. Doufal že se nestane něco za co by se musel proklínat ještě delší dobu, stačil mu jen ten šíp který ho nutil jednat iracionálně. Proto jen co se mohli vzdálit od jakéhokoliv vlka se konečně podvolil síle šípu, kterým ho amor trefil. Měl svou úctu, ale čím dřív se podvolí tím dříve bude konec a on zase bude moci být Taylorem. Olízl Solf tvář a začal jí jazykem čechrat srst na krku. Jeho hlava byla zamlžená, byl ovládán tím co se mu díky amorkovi dělo s tělem. Touhou. Nechtěl, ale musel. Kdo by se na ně tady díval? Byli tu jen oni dva, nikdo jiný jim nemohl bránit. Solf se nemohla bránit, věděl že se jí tato gesta líbí. Každé vlčici se líbila taková gesta, i té nejvíce chladné. Roztávali pod dotyky, roztávali pod sladkými slůvky. Nikdo jim to nemohl mít za zlé. On si to pak nemohl mít za zlé. Doufal že mu to nikdy nikdo nebude připomínat až se z tohohle tranzu probere. Jeho hlava nebyla tak klidná jako u ostatních. I přes tohle všechno. Přes čechrání srsti na Solf krku tak se mu jí honilo milion myšlenek. Bude to milé probuzení až se to stane? Pomyslel si. Nemohl ale bojovat proti svému tělu a mysli, která křičela jen jedno.

(-- Písčiny
3
Jako by nestačila, že jej lehce bolela hlava díky účinku šípu amorka. Podíval se na Solf pohledem který by Taylor nikdy neudělal. Bylo to spíše.. chtivé, dravé. On se vždy brzdil, neukazoval své pocity a hlavně nikdy ne takovéhle až moc primitivní, ty které většinou cítili jen primitivní vlci. Zavrtěl hlavou. Nová ještě ostřejší bolest projela jeho hlavou. Nejspíše za to mohla magie jezera. Cítil tu sílu, kterou nehodlal nějak podceňovat. "Měli bychom dál..." Dodal ale na větu kterou Solf pravila. Hlavně díky tomu, že se viděl dvakrát. Snažil se držet i přes působení šípu od amora, ale pomalu to vzdával, pomalu dával průstup citům, které měl a podporoval to ještě šíp. Pohlédl směrem k horám a kývl na Solf. Tam mohlo být pár jeskyní a navíc by se dali upravit nějak dokonale. S hlavou plnou emocí se vydal oným směrem.
---) Malé hory

2
Podíval se na Solf a usmál se. Omámen tou láskou k ní, leč nikdy neuměl vyjadřovat své city a ani nebyl na ukazování své lásky. Šel by za ní až na konec světa, položil by za ní život, ale nikdo o tom nevěděl krom něj a bohů. "Nejspíše bych je nechal, aby se narodili někde v blízkosti Daénu... pak už je sem dostaneme lépe až budou starší." Odpověděl jí také co si myslel on. Nebylo by dobré mít vlčata tady, leč tu klid byl opravdu dokonalý. Dokázal konečně vnímat čistě své myšlenky. Solf navrhla, že by se mohli přesunout spíše směrem k jezeru. Oh, skvělá změna jenž se Taylorovi líbila. Bylo by nejlepší projít celý ostrov a pak se až někde usadit. Najít si místo k životu, kde Taylor udělá i jeskyni a nakonec to tam vše bude nádherné. Pousmál se nad onou myšlenkou šťastného života. Nejspíše by neměl ale takhle projevovat své emoce, ale... nemohl vzdorovat magii šípu.
--) zrcadlové jezero

Tlapku vyměnit za peníze prosím. Procenta tam kde jedině chybí.
Zbytek zapsat :)

Ani šíp od Amora jehož si všiml až díky ostré bolesti v tříslech nepomohl tomu, co je navždy zakázáno vyslovovat. Možná Taylorovo gesta se lehce změnila, uvolnila se a cítil se k Solf blíž, ale.. nikdy nezlomí či neroztopí tu tunu ledu co musí mít, aby mohl říkat či šeptat své partnerce sladké řečičky do ucha. Proto úspěchem bylo to, že na její zeptání se na jeskyni byla odpověď se sladkým úsměvem. "S radostí, má dámo." Pro Taylora už to bylo tak nezvyklé. Vlk co si moc v přezdívkách neholdoval. Hvězdička vznikla až po dlouhé době známosti, až když on dostal svou přezdívku od Star. Podíval se okolo nich kam se ještě dalo jít, zda něco stálo vyloženě za prozkoumání. "Můžeme je vždy přetáhnout na zádech. Nebo je vychovat někde blíž k smečce..." Odpověděl jí na její obavy a zkoušel nasávat pachy v okolí. Zda tu byli opravdu sami či je tu někdo bude rušit, až se onen akt opravdu stane. "Kam si tvé srdce přeje jít jako první?" Zeptal se Solf a lačnil po odpovědi. Doufal že vybere místo kde na někoho nenarazí, protože k němu větřík vál pachy dvou vlků. Narušitelů... ale jeden mu připadal tak povědomý. Že by zas potkal Xereho?

Vzpomínal, kdy on naposledy viděl boha. Nebo spíše kdy se jim ukázal v celé své kráse. Rozhodně to byla paní půlnoci. Nádherná vlčice a spolu s jejím partnerem tvořili jedinou dvojici bohů, které si vybavoval. "Bohové jsou... zvláštní... Občas vypadají opravdu majestátně a v druhém případě se jich bojíš. Viděl sem jich pár za svůj krátký život a vždy mě převaha uchvátila, ale pak tam byl Wendigo... brrr... v životě už jeho obličej nechci vidět." Odpověděl Solf až když byli na písčinách. Mezitím si ten obličej Wendiga musel mazat z paměti. Nechutný a už v životě ho nechce vidět. Nechutné zážitky se snažil mazat ze své paměti co nejrychleji to šlo. Navíc Nera... neviděl. V době války byl mimo území. Solf měla nejspíše obří štěstí. Možná by se měl nějak spojit se svou domovinou a zjistit co nového se stalo. Kdo měl potomky, kdo se s kým dal dohromady. Takové ty běžné povídačky. Sledoval Solf. Byla unavená, chápal to. "Svatyně nám oběma prospěla." Odpověděl jí pak ještě na toto.

(--- Průliv
Nikdy mu nepřišlo fér odsoudit bohy, ale v jejich nejtemnější den je.. nikdo nezachránil. Přes to všechno co vytrpěli spolu s nimi k nim nikdo nenapnul ruce a nezachránil je. Ani syn Lloyda s jeho legendární partů smrtelných hříchů se nikde neobjevil. "Nejspíše jsme měli zemřít za naše hříchy." Usoudil on sám. Možná by jejich život vypadal jinak pokud by jim bohové skutečně pomohli, možná by se neprolilo tolik krve. Podíval se směrem k nebi a doufal, že tam uvidí lesknout se hvězdy i teď. Chodí do těhle končit vůbec paní půlnoci? Projelo mu hlavou. Netušil, nikdy tomu nevěnoval dostatečnou pozornost a spíše se snažil, aby si dal život do kupy. Až mi to zde přestane bavit, tak bych se mohl vrátit zpět k honu. Jistě se toho změnilo více než by si jeden pomyslel. Projelo mu zase hlavou. Chlad co ho uklidňoval. "Viděla si je někdy skutečně? Krom jejich hlasu či zářivého světla." Zeptal se jí na otázku co ho nejvíce zajímala.
Pak se vrhly do vln. Drásali tělo bílého vlka a nutili jej se plně soustředit na cíl cesty. Konečně když se objevil na pláži, vykašlal nějakou zbylou vodu v plicích a rozhlédl se. Bylo to tu.. kouzelné, takové úplně jiné než na zbylých ostrovech. Zaliboval si. Tady se jim bude líbit. Chvilku si tu odpočinou a pak se vydají zase dál. Jeho ostražitost mu ale říkala že i přes zimu se zde budou moci schovávat různí jedovaní tvorové. Nehodlal tedy polevit.

(-- Oblouk bohů

Každý bůh měl svůj symbol. Ten se značil na jejich oltář a na něj se prolívala krev obětí. Většinou králíků či jiné zvěře. Neprolívali nikdy krev jiného vlka. Nejhezčím symbolem pro něj byla znak Paní půlnoci. Podle mnohých to bylo zrovna souhvězdí Havrana. Podle jiných to souhvězdí připomínalo nepovedený čtverec. Jiní viděli v tomto souhvězdí ale stále havrana, v letu nejspíše jak se Taylor dozvěděl. On v tom ale viděl nepovedenou krychli. Podíval se na Solf a povzdechl si. "Není to tak, že bych... je nenáviděl najednou. Iris nás zachránila ze světa mrtvých, ale... božstvo pro nás bylo důležité." Mohla se dozvědět více. "Proto v den kdy zaútočili jsme čekali pomoc bohů... několikrát jsme je viděli, ale... nepomohli..." Byla to možná jejich válka, ale aspoň dřívější varování jim mohli dát. Mohli aspoň pípnout. Mlčky pak už šel dál. Když se zastavil na průlivu, tak prostě... vrhl se po hlavě do vody. Museli ho přeplavat.
---) Písčiny

//pardon za narušení, mihneme se tu jen tímhle postem a mizíme :D (objevujeme na sportovce)

(--- Mlžné pláně

Čím více se mlha vyjasňovala tím více si uvědomoval, že jdou nejspíše špatně. Objevovalo se před nimi místo, které Taylorovi připomínalo více a více jeho domovinu. Tyhle "kruhy" tam měli také. Podíval se na Solf a povzdechl si. "Zase jsme zabloudili, za to může ta pitomá mlha." Zamrmlal a vydal se na prozkoumávání oblouků když bůh jinak nedal. Nejspíše všude věří na jiné bohy, protože ani jeden ze symbolů nepoznával. "Věříte tu v jiné bohy..." Poznamenal. Znak měsíce tu nebyl, nebyla tu ani hvězda symbolizující bohyni noci. Spíše to značilo emoce. Zavrčel nad tímto objevem. Jediný bůh který na ně ten den nesral byl Jayce a to to byl ke všemu ještě polobůh. Jinak všichni další... "Bohům nevěřím za žádnou cenu... nepomohou ti, jen se dívají a přihlížejí tomu všemu." Zamručel a otočil se. Nechtěl tu trávit více času, nechtěl vůbec snímat existenci těchto dalších bohů. S tím se raději vydal pryč. Držel si své tempo a doufal, že Solf pochopí proč chtěl co nejrychleji pryč. Vlk celý život věnuje modlení se k určité škále bohů a oni se k němu přesto otočí zády.
---) Průliv (přes Mlžné pláně)

(-- Krápníková jeskyně (skrz S.T)

Mlčeli, jemu to nevadilo, jelikož byl na ticho zvyklí. Vítal ho vždy jako záminku pro to, aby se uzamkl do svých myšlenek. Možná bylo vhodné přemýšlet zda bude mít dost elánu na Solf vyskočit nebo bude následovat nějaká předehra za pomocí toho, že je jaro? Pořád si mohl pomoci pudy, ale věděl že jako bývalý Alfa samec je stále moc divoký, nechtěl jí ublížit tímhle. Nechtěl ublížit nikomu, ale byla přeci jen starší, musela si užít už s nějakým vlkem nebo byla pořád tak čistá? Nemohla být zase taková lilie. Zmínila ale své narozeniny. "Já někdy uprostřed léta... ale už takhle ti přeji vše nejlepší." Odpověděl jí na to. Bylo to takové milé.. že ona brzo bude mít narozeniny a prohloubí ten věkový rozdíl mezi nimi. Ale nehodlal to více řešit. Vedl je skrz louku, kde byla samá mlha, takže se nedivil, že se zase ztratil. Jejich cesta místo více méně stále rovně teď mířila k oblouku bohů. Ale to teď Taylor neřešil bo ho fascinovala hustá mlha. Držela se tu po celou dobu nebo jen v určitá roční období? Možná by se dala rozehnat magií větru, ale Solf na to neměla nejspíše dostatečný level. Proto radši šel dál, tam kam ho vedly packy.
-)) Oblouk bohů

(--- Sněžné tesáky

Zamyslel se nad jejími slovy. Nebyla by mu dobrou partií? "Vždy sem byl zvyklí na to vést smečku více méně sám. Teda svou část smečky." Odpověděl jí, aniž by si uvědomil co za slova právě vypustil ze své tlamy. Možná byl pořád ten kus mladého kokota, co se pořád neuměl dvořit dámě. V Garmadonii nikdy nevládli moc páry v novějších generacích. Poslední pár byl Mikary s Kaligno. Podíval se na ní a pak se rozhlédl okolo nich. Sakra, nejspíše stalo že špatně zatočili. Mířili do jeskyně, která se zdála potemnělá. Nevěděl zda už tu dříve byl, mohl sem také zabloudit z druhé strany, jako to bylo u toho divného labyrintu. Ale něco ho předsvědčilo o tom, že tohle východ na druhé straně nemělo. Vítr nepřicházel z druhé strany a tma tu byla jak v pytli. Na další slova od Solf se nevyjadřoval. Tahle témata se měla nechat zavřená, leč je jak blbec otevřel, tak více ne. Mlčky se otočil a kývl na Solf, že je čas k tomu aby se zase vydali zpátky a teď snad už správně.
---) Mlžné pláně (skrz Sněžné tesáky)

(--- červená louka
Ještě než se vůbec dostali k portálu se ho Solf zeptala na otázku, která ho donutila se zamyslet. Kdyby měl možnost, že by se zase stal Alfou vzal by to? Neměl by své úžasné rádce, neměl by skoro nikoho s kým dříve vládl... a pořád tu byl ten Chaos. Smečka která nemusela mít důvod k útoku. Ale pořád tu byla území kam se nikomu moc nechtělo, třeba ten ostrov... dával mu naději a vhodný úkryt. Nebo někde k temnému lesu spíše... tam také mnoho vlků nechodilo, navíc Aliance se dala uzavřít vždy. "Nejspíše ano... ale nikdy bych už nechtěl vládnout tak velké smečce... tolika vlkům, ale komornější smečka by mi nevadila." Odpověděl Solf na její otázku. Nehodlal jí lhát. Byl vycvičený k tomu. I kdyby neuspěl jako alfa mohl být stále rádce, pomocník alfy. Měl své zkušenosti, svou minulost. Kdyby v ten den mohl jednat jinak skonal by se svou smečkou. Stejně jako Orisea. Nebral její čin nikdy jako slabost, padnout se smečkou byla pro Alfu ta největší čest v jeho životě. "V životě alfy je ale jedno nevyřčené pravidlo... díky tomuhle pravidlo sem dostal svůj titul jakožto 'zlomený král'. Alfa vždy umírá se smečkou. Proto se moje sestřenka zabila... jako správná alfa zemřela spolu s ostatními." Věděl že tohle pravidlo nejspíše nikde nebude moc... ale pro Garmadonii to bylo to nejhlavnější. Když řekla jak dlouho jsou spolu tak mu to došlo... brzo to budou tři roky od bitvy... nebo počítal špatně? Čas plynul neúprosně... měl by se zase někdy vrátit vzdál všem padlým úctu. Bylo jich požehnaně a některé duše se museli nejspíše stále navracet, nenašli odpočinku. Což vlastně znamenalo že Cerumova nevlastní dcera bude brzo dospělá? "Ani.. si to neuvědomuji jak čas neúprosně plyne... nejsem už nejmladší." Rok už byl po boku Solfatary. Věc co se nezapomínala. Nejspíše i Solf probíhala portály často. Aspoň se jí neudělá tak moc nevolno. S tím se objevil v horách. Jejich cesta ale musela pokračovat. Tady už šel Taylor spíše za pohledem. Kdesi v dálce byli vidět hory které se nacházeli na ostrůvku. S tím ale netušil, že se lehce ztratil.
---) Krápníková jeskyně

(--- Nejvyšší hora
Solf měla docela zajímavou poznámku. "Mnoho vlků si myslí že být alfou znamená mít jen ten nejjednodušší život, být nade všema a kopat se do zadku." Odpověděl jí na to. Každý by byl nejraději alfou, ale ne každý jí mohl být. Vést smečku znamenalo vzít zodpovědnost za každý jejich čin, za všechno co kdokoliv z členů smečky udělá a i minulost alf před vámi. Pořád nevím co Aliss udělal špatně.. proč na nás v ten den zaútočili. Projela mu hlavou otázka na kterou mu nejspíše nikdo neodpoví. Netušil ani proč ho to tak zajímalo, ale přišlo mu to prostě... zvláštní. Všiml si, že se před nimi už rozpínala červená louka. Její název nechápal, nejspíše by se sem měl podívat někdy na jaře. Solf se ho zeptala na amorka. "Nejspíše někde zas lítá... je to bůh lásky... musí vlky spojovat." Odpověděl jí. Dále se zajímal ale o louku. Soudil že to bude jiný zážitek. To co ho zaujalo byl portál. Ten ho vábil svou zlatavou mihotavou barvou. "Zas cestování portálem... schválně zda se někomu z nás udělá blbě." Ušklíbl se a neváhal prostoupit. Protože přeci jen už na domovském území velice často využíval portály...
---) Sněžné tesáky