Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Ostříží zrak
Solf protrhla ono dlouhé mlčení. Ptala se zda to řešil také takhle podrobně. "Musel sem... ne každý si uvědomuje co to znamená mít vlčata. Házet své povinnosti na jiné členy smečky je pro zbytek smečky fatální. Vem si smečku jako jednu velkou rodinu. Nevadilo by ti se starat o vlčata někoho jiného, dokonce je to občas i hezké jako příprava na vlastní výchovu vlčat, ale pokud je máš na starosti tak moc často, že nemůžeš plnit vlastní povinnosti či řešit vlastní život, tak tím se tvoje funkčnost snižuje. Úkolem alfy je zajistit aby vše fungovalo na sto procent. Proto musíš řešit i ten nejmenší prd. Je dobré že se Lissandra chtěla ujistit, naše pomoc je pro smečku důležitá." Mluvil dlouho, ale bylo to důležité. Věc která se nesměla opomíjet. Podíval se jejím směrem a usmál se. Čekala je ještě dlouhá cesta. Nejvyšší hora mu připomněla jejich první rande, ale teď budou muset ještě dál. Navíc nebyl ten měsíc kdy dostal šípem do prdele? Že by to byl už rok? Přecházeli spíše okolo nejvyšší hory, už si všímal i nádherné louky která se za horou rozpínala. Těšil se až jí objeví a s tím i portál.
---) červená louka

(--- Daén (přes Furijské)
Neuměl si představit, kdyby se neuměl ovládat. Jeho elementem byl oheň, ale byl natolik krocený že o jeho elementu vypovídalo jen jedno z očí. Země byla element který mu sedl více. Mohl budovat a zároveň ničit. Kombinace těchto elementů mohla být ale také smrtící. Věděl že Solfatara stejně obdařená ohněm jako on se jednoho dne naučí stejně krotit. Nebude mít potřebu vylétávat jako čertík z krabičky. Podíval se okolo nich. Hory byly vždy nádherné, ale ten strach z výšek ho prostě držel. Snažil se vyhlédnout pro ně vhodnou cestu a navíc si konečně vyzkouší onen zlatavý portál co zde byl a spojoval ostrovy lehčí cestou. Přes most by se jim nevyplatilo jít. Sic ještě Solf nebyla v očekávání, ale on pořád nenáviděl výšky stejně. Podíval se na ní uvědomil si kolik toho už v tichosti ušli. Okolo nich se rozléhala louka ostřížího zraku. Zelená krajina nádherná na pohled, ale nemohli se tady zdržet. Přidal do kroku, aby se dostali k ostrůvku co nejdříve, cesta nebyla dlouhá, ale to neznamenalo, že se budou loudat.
--) Nejvyšší hora (přes rokli)

Musel uznat, že by nejspíše své kroky neudělal jinak. Byli všechny alfy stejné někde ve svém nitru? Některé teda museli hlídat své území. Vyhledávali cizince jenž jej narušili a roztrhávali jim prdel až k lopatkám. On měl na tohle cvičené vlky, netušil jak by to tedy dělal tady na ostrovech. Zastřihal uchem, když jim Liss konečně dala svolení. Takové pěkné že se to do třetice povedlo. Stačilo jen zapojit mozek a vynechat jakékoliv emoce. Jak už bylo u nich zvykem, tak se Liss uklonil na znamení díků. Slova řekla už Solfatara. Chápal svou povinnost z vlčat udělat silné jedince. Měli by mít geny dost potřebné k tomu, aby se ubránili sami. Očima dvou barev sledoval Lissandru. Do Daénu se budou hodit bojovníci. Věděla to i ona. Než vlčata vyrostou budou vlci schopní aktivně bojovat starší, nevyrovnají se mladé krvi. "A skutečně stačilo jen vynechat emoce." Odpověděl jí na onu větu. Stále se ale zaobíral tím jak by je měl vychovat teď když už měli ono povolení. Cukl sebou když se k němu přitiskla, nečekal to. Star si to nikdy nedovolila takhle na očích, teda dovolila si to pouze když se situace zdála rozumnou. Možná bych si měl.. promluvit s nimi o jejich radě. Pokud budu mít pocit že je hon blízko zkusím to. Pomyslel si. Solf nejspíše chtěla jít zapracovat na vlčatech a do toho najít jejich úkryt. "Jo.. máš pravdu. Pojď za mnou... půjdeme druhou stranou." Nabídl jí a s tím vykročil na jejich cestu za novým zítřkem. Cesta na ostrůvek bude těžší, ale bude stát za to.
---) Ostříží zrak (přes furijské hory)

Stejně jako Lissandra se díval okolo. Vnímal vánek jenž se jim stále nepohodlně opíral do kožichů. Zima tu stále byla, ale pomalu ztrácela na síle, mizela a měnila se v jaro, které do lesů zase přivede nové životy. Nikdy mu zima nevadila, miloval pohled na zasněženou krajinu. Ten křupavý pocit sněhu, když na něj šlápnete celou svou packou a necháte tam otisk. Jeho srst byla výrazně huňatější na zimu, jako by si vytvořil dokonce i podsadu, nevěděl proč se tomu vždy tak dělo že se stal během zimy mohutným, ale díky tomu ho nemusela trápit. Na Moisu byla o hodně slabší zima než u nich, i když nepochyboval že na onom severu, který prozkoumal musela být teď zima pořádná. Taková že se jeden začne klepat pokud dlouho chodí ve sněhu. Podíval se na své packy, sníh opravdu pomalu tál. Vytvářel zase tu nechutnou břečku jenž teď na jeho kožichu byla extra vidět. Neměl jsem si vybírat zrovna bílou... měl sem zůstat u té hnědé. Projelo mu hlavou a on protočil očima. Ale teď už to měnit nebude. Líbilo se mu to že svým kožíškem připomínal polární záři. Polární záře tu ještě před pár.. možná více dny byla a najednou po ní nebylo ani památky. Opravdu se musí vlkovi poštěstit, aby jí viděl v celé její kráse.
Z jeho myšlenek ho vyrušila otázka Lissandry. Změnilo se to vůbec u mistra? Za ten zhruba půlrok vůbec. Takže je možné že se to nezměnilo ani za ty dva roky co tam naposledy byla. On už neměl potřebu navštívit svatyni. Pociťoval že je na hraně svých možností. Leda ještě trochu zrychlit. Ale zas jeho packa nebyla tak jistá jako packa normálního jedince. Musel pořád myslet na to, že vazy jenž si pochroumal se nikdy plně nezahojí. Ale už tolik nekulhal, když si zvládl vypracovat svalstvo v okolí onoho kloubu. To mu dělalo podporu. "Nejspíše se to tam od tvé návštěvy nezměnilo. Zdálo se mi to úplně stejné jako předtím. Ale stejně jako Solfatara jsem s ním závodil, skákal přes překážky a učil se lovu. Kde jsem si našel i mimo jiné techniku při které nemusím tolik spoléhat na své možnosti fyzické." Odpověděl na položenou otázku více než uspokojivě. Více k tomu nebyla potřeba dodávat. Noha jenž měla poškození nebyla rozeznat když tu tak v klidu stál. Možná by mohl zkusit více zesílit své svalstvo mimo tréning s mistrem. Jen aby měl stoprocentní jistotu, že ho nezradí vlastní tělo.
Byli nejistí, teda Solf byla nejistá a předávala takový divný pocit Taylorovi. Ten se snažil mluvit klidně, ledově klidně, třídit si myšlenky aby to bylo skutečně užitečné a ne jen nudné kecání. Věděl jak důležité je podat do dobře, jak moc záleží i na názoru který vůči nim měla. Ten by jí ale neměl dělat stoprocentní rozhodnutí. První je blaho smečky. Vždy. Nikdy nesmíš sebe stavit před smečku. Hlavně jako alfa. Zní to krutě, ale tak to je. Zákon který se nikdy nemění. Si nejvyšší postavení, každý hltá tvá slova. Nesmíš je zklamat. Projelo mu hlavou pravidlo které mu nutili již od malička. Řídil se jim po celou dobu své vlády, až do útoku. Nikdy nestavil sebe před blaho smečky. I když se mu to nelíbilo mnohdy. Nikdy na sobě nedal vidět ani náznak emocí. Neuměl to. Neuměl se uvolnit natolik aby jeho gesta uměla ovládnout emoce. Zvlášť pokud šlo o takový rozhovor jako s Lissandrou. Jeho pohled byl ledově klidný, intonace hlasu také. Nepotřeboval se hroutit jako domeček z karet. Byl zvyklý na horší situace. Vzpomínal si kdy naposled jeho slova ovládla emoce během řešení vážné věci. Oh… pohřeb jeho prababičky. To bylo to co mu naposled sebralo ledový klid a vyfouklo vítr z plachet. I když jeho rod měl určité tradice tak ho to vzalo. Neměl rád smrt i když patřila k životu. Brala krutě ty co jeden miloval. Přesto pak už ten den nebrečel. Musel tam být pro všechny ostatní. Musel být ten ledový sloup, i když ho to uvnitř žralo. Nepřekvapila jí jeho odpověď na to všechno. Potřebovala to vědět jistě. Potřebovala vědět rozhodně zda se na vlčata nevykašlou a nenechají je na krku vlastní smečce. ”Rozumím tvým slovům a chápu tvé obavy, Lissadro. Stejně jako dříve jsem musel rozhodnutí uvést i na nás. Došel jsem závěru, že jsme schopni přijmout tuto zodpovědnost. Plně a schopně se starat i několik zim o mladé než se naučí žít vlastní život. Předat jim vše co mne má vlastní rodina naučila s pomocí mé milované Solfatary.” Neřekl to nikdy Solf že se snažil s co nejjasnější hlavou rozhodovat o tom ještě dříve než Lissandra. Musel, kdyby nebyli připraveni nešel by za Lissandrou. ”Nestane se tak. Sám jsem tohle chování členů smečky neměl rád, vím jak těžké je to potom pro zbytek smečky. Mohu tě ujistit alespoň tímto.” Viděl jak jeho otec vždy zuřil když se o vlčata srali ostatní více než jejich rodiče. Nechápal to jako vlče, ale pak zjistil jak otravné a nervy drásající to je řešit. Navíc Dorya byla jediný vychovatel. Nehodlal jí na krk dávat další tři prcky pokud to nebude skutečně nutné. Otec ho zvládal vychovávat více času i jako alfa. Taylor měl v rodičovství jasný vzor. Pokýval hlavou i na slova vlastní partnerky, byla rozumná. Uvědomovala si jak skutečně smečka musela fungovat. Mnozí smečku využívali. On už neměl tak velkou potřebu cestovat, když už měl prozkoumané skoro celé ostrovy. Možná uspěli nebo ne. Do hlav jim nejspíše Lissandra nemohla vidět. Taylor byl typ vlka pro kterého pokrevní rodina i smečková znamenala všechno. Kdyby už chtěl někam na procházku po ostrovech, počkal by až vlčata budou větší a pak by je vzal spolu s ním. Tak si to pamatoval on sám. Až když si byl pořádně otec jistý že se v okolí domova pohybují dobře, tak je vzal objevovat. Ani vzpomínky nedonutili Taylora změnit výraz. Teď už to bylo zase na Lissandře jestli uzná i ona že to chápou.

V hlavě mu vířila snad tuna myšlenek, ani jedna však nebyla depresivní. Musel si věřit. Musel věřit v sebe a Solfataru, nepochyboval však o tom, že by byl jejich vztah bezchybný, každý měl chyby. Ale zdálo se, že jejich pouto zesílilo o tolik jen když se jí rozhodl brát jako sobě rovnou a více se otevřít. Přesto otevření se bylo těžké... nikdy s nikým nemluvil jak se cítil, projev slabosti byl nemožný tam kde žil. Alfa musela být silná, nesměla si dovolit aby v ní členi ztratili důvěru. Ale teď když už vše bylo pryč si mohl přeci jen dovolit ukázat své pocity. Solf jistě kráčela za Liss. "Nesmíš se nechat strhnout emocemi...Vystupuj jakoby o nic nešlo." Doporučil jí věc co u něj vždy pomáhala. Vyčlenit emoce či je nechat jen drobně klepat do jeho slov a stavit je tak aby to vyznělo dobře. A to že o nic nešlo? Však vlčata jednoho dne mít budou, nehořelo to tak moc. Pokud se teď nepovede když bude převážně mluvit on, tak to prostě zkusí jindy na jiném místě. Čas byl sice jejich plánem, ale plodnost jim pár let měla ještě vydržet. Přesto věděl že vlčata jsou pro Solf vymodleným cílem. Něčím po čem toužila snad ještě více než Star a to si myslel že jeho minulá partnerka byla propadlá vlčatům. Ale na tu pomalu zapomínal, teď měl Solf. Jedinou v jeho očích.
Lissandra se na ně otočila. Ovšem to co vydala Solf ze své tlamy nebyla tak úplná pravda. "Nutno dodat, že jsme posílili touto výpravou náš vztah." Lissandra musela vědět jak to mezi nimi skřípalo, všichni to viděli co je před tím pozorovali aspoň chvilku. Nebyli ideální, jejich dřívější ideál byl kdesi v nedohlednu, protože Taylor byl až moc uzavřený a Solf byla jako malé vlče co si nevěří, na vše potřebuje povolení. Tihle vlci se většinou daleko nedostali, zůstávali nízko jelikož si nedokázali naplnit své sny a neměli ambice či vůbec povahu pro šplhání v žebříčku. Musel uznat, že čím víc se jí s tím snažil pomoci tak se jí otevřel a ona dokázala vidět samu sebe v očích ostatních. Stáli vůbec před Lissandrou Solfatara s Taylorem? Více méně ano, jen se stali lepšími. Věděli už za čím jít a po čem jejich srdce prahnou. Podíval se na vlka jenž se zajímal spíše o jejich úlovek. Pochopil že nejspíše jeho role bude ta, že se stará o jídlo. Jeho postava a zájem.. nejspíše by to do něj Taylor i řekl. Odjistil zajíce a pomohl vlkovi, aby to pro něj bylo o hodně lehčí tolik chlupáčů donést do jeskyně. Pokýval na něj a rty naznačil slova díků. Netřeba plýtvat svým hlasem, když v dalších chvílích bude mluvit dostatečně. Věděl že úplatky na ní nebudou platit, tento systém nepodporoval ani on, ale byla zima a vlkům se lovilo hůře. Nebylo tolik kořisti jenž by zasytila celou smečku jako byl Daén. Hlavně pokud přibyli nějací noví členové o kterých Taylor ještě nevěděl... potřebovali jídlo, nelovil aby uplatil Lissandru. Povšiml si jak je Solf napjatá. Stres? Či snad dokonce i strach? Proč? Projelo mu hlavou při pohledu na ní. On si držel svou hruď vypjatou, nehodlal mít problém s tím, že by s Lissandrou udržoval oční kontakt až bude mluvit. Posunul se ale i přes to k Solf. Pokud jí aspoň trochu jeho přítomnost pomůže, tak nemá problém jí být co nejblíže. Stál u ní tak, že se jejich kožíšek mohl otírat o sebe.
Liss nebyla tupá, Taylor si to vůbec nemyslel. Věděl že její inteligence nejspíše převyšuje i tu jeho, proto poznala že se jdou znovu zeptat na tu samou věc. Navíc vyzvala ho k mluvě, protože jejich pudy říkali jasně co a proč. I když jim byla do vínku dána vyšší inteligence s magiemi, tak pořád to byla zvířata. Pudy v nich byli po několikset let a stále se budou ozývat i v dalších generacích. Zhluboka se nadechl, jako by tím mazal někde v jeho mysli ty dva nepovedené pokusy, které většinou zkoušela jen sama Solf. Nezdálo se mu na tom.. možná to bylo lehce špatné, zas si nemohl mazat med kolem tlamy. Museli být inteligentní, ne jako zvířata. Mladé si museli zasloužit. Smečka nebyla nafukovací a každý měl své povinnosti v tomto ohledu. Vlčata byla pouze pro ty, kteří je dokázali vychovat sami. Nesmí zatěžovat smečku. ”Buďme k sobě upřímní, Lissandro. Viděla si že to mezi námi skřípalo a díky této věci nebylo vůbec vhodné pro nás dva mít vlčata. Náš vztah byl nestabilní a až moc křehký. Každý kdo se na nás podíval to musel vidět. Vlčata by náš vztah nezachránila, sám jsem si nebyl ani minule jistý zda je chci, ale bál sem se že pokud nesvolím tak Solfatara odejde..” S tím se odmlčel. Mluvil naprostou pravdu. Tak jak to cítil a viděl on. Vlastně ne jen on, ale dokonce i jeho partnerka. Sama uznala že udělali oba dva chybu, teda více než jednu. ”Ovšem mohu říct, že.. jsme připraveni na to vychovávat vlčata, přivést je na tento svět a naučit je to co umíme. Byli jsme zaslepení, sobečtí a neuvědomovali si, že rodina není jen jeden samotný jedinec a zbytek cizinců. Posunuli jsme se, vyvinuli a otevřeli oči, které zaslepila minulost.” Celou dobu byl vedle Solf. Nebál se projevit své city k ní. Žádali o vlčata oba. Pokud Solf chtěla něco doplnit mohla. On jí jen podpoří. Navíc Lissandře dlužila omluvu za to co udělala za fiasko předtím, ale neměl jí to za zlé. ”S blížícím se jarem bude lov snadnější a rozhodně nám vlčata nezabrání v plnění svých povinností pro smečku. Tento fakt je pro smečku velice důležitý.” Dodal nakonec, aby si nemyslela že sobecky myslí jen na sebe. Důležité bylo se i postarat o smečku i přes vlčata pokud jim je Lissandra povolí. Všiml si dokonce i ptáka. Jeho barva ho zaujala. Ovšem netušil zda věděl název. Nezajímal se moc o ptáky, byli plní kostí a masa na nich bylo žalostně málo. Teda o ty opeřené. Ty od samců ho zaujaly z části. Ale teď měl Solf. Jedinou partnerku kterou si přál, nejspíše by jí ani nevyměnil za nikoho jiného. Sledoval jak se usadil na zádech Lissandry a sledoval je. Rozuměl jim vůbec nebo ho jen zaujala jejich barevnost? Liss byla přírodní, ale ti dva? No o těch se to říct nedalo. Taylor se otřel o Solf. Nechtěl aby byla vyklepaná, pokud jí skutečně pomůže zvládnout ten stres tak klidně i neprofesionálně projeví city. Teď stačilo jen doufat že Lissandra konečně uzná jejich slova jako rozumná, nebo si snad bude chtít vyslechnout i Solf?

← Les Alf

Olízl sem si pysky. Čekal sem že na území smečky bude zas nějaké velice vostré drama. Já dramata měl rád bylo to něco jako mrtvola v půlce rozkladu. Gucci vůně a luxusní vyváleníčko. Zíral sem jak tupoň před sebe dokud sem neuslyšel hlas mojí ženušky. Votočil sem se na ní. "Nevim. Nudila by ses?" zeptal sem se jí s pobaveným úšklebkem. Na zádech sem cítil váhu tří zajíců. Moh sem je schovat do oukrytu, ale netušil sem zda u naší alfy nebude jeden ze členů co by určitě nepohrdl zajícom. Dupal sem si to za Solf a doufal že se nám teď zadaří. Klapala pusou s někym o kom sem vůbec neměl šajna. I tak sem se uklonil před ní a doufal, že jí nerušíme. "Doufám že Vás neotravujeme." řekl sem. Chtěl sem být slušnej a ukázat že se oba ze Solfatarou umíme chovat.

← Němé údolí (přes Furijské hory)

Měl sem na obličeji tupý výraz. Ten blažený po tom co Tě někdo poškrabe za uchem. Svoje oči jsem upíral jen na tu vlčici přede mnou. Netušil jsem jaké štěstí jsem měl, nikdy mi to nedocházelo, protože poslední tři mozkové buňky, které sem si zachoval sem si šetřil jen na rozhovor s Alfou. Povede se nám to nebo prožijeme znova kruté odmítnutí? Její slova mi zašimrala v ušiskách a já vyhrnul pysky ještě do horšího výrazu. "Znáš mě, víš jakej sem. Vobčas mám totálně tupé řeči hlavně když se to nehodí." odpověděl sem jí s naprostým klidem na mojí duši. Díval sem se jejím směrem ona se ale otočila a olízla mou tvář. Výraz co sem měl na obličeji se nedal popsat. Blaženost sama. Bylo to tak nádherné být v tomhle krutém světě. Ještě kdyby se nám podařila ta vlčata. "Jsem hned za tvou prdelí krásko." houkl sem za ní a přidal do kroku abychom ještě alfu stihli.
→ Území Daánu

<- Dračí průsmyk (Přes Severní hory)
Musel se zasmát. Učil i mnohem horší vlky než byla Solf. Dokázal to naučit i Yummi, která se chovala jako mladé vlče. "Rozhodně. Nejsi přece úplně blbá, Solf? Ne?" Zeptal se s lehkým úšklebkem. Věděla že si z ní dělal jemnou srandu, nechtěl do ní tak moc rýpat aby to bolelo. Ale pošťuchování měl prostě rád. Nemohl tomu prostě odolat. Podíval se na ní a usmál se. Jako by se jejich vztah opravdu hodně vylepšil od poslední hádky. Možná že si konečně uvědomili co pro sebe oba dva znamenají? Že se skutečně milují? Nikdy netušil proč se láska musela projevovat v tolika formách, pro jednoho to bylo unavující. Všiml si, že jsou skoro na svém území, přesto je ještě čekala cesta přes jedny hory. Kdyby věděli že se jim stoprocentně tahle cesta vyplatí a neudělají před Liss žádnou chybu. On jí hodlal poprosit se vší slušností kterou měl a chtěl sbírat i svých pár mozkových buněk, aby to bylo i inteligentní. "Byla si docela slušně podrážděná díky Sarovi." Odpověděl jí pobaveně. Nakonec z ní vypadlo jak se cítí v okolí Lissandry. "Ach... protože je to Alfa... každý má respekt před alfou, vlci mají i strach před alfou. Protože na tvém chování s ní záleží i tvé postavení. Bojíš se vlastně toho, co je schopná ti udělat." Odpověděl jí Taylor na to co většinou u Alfy trápilo vlky. S tím už si všiml, že jejich cesta ubíhala až moc rychle.
-> Les Alf (přes Furijské hory)

Do neherní půjdou oba mí vlci, stejně jako do herní!
Merlin půjde s Faustem! (Merfau :333)
Taylor půjde ofc se svou partnerkou Solfatarou (Sollor)

<- Les u mostu (Přes Luku)
Ušklíbl se když viděl že i ona se šklebí. Tohle dlouho neprožíval a nejspíše mu to i chybělo. Ty milé chvíle se svým partnerem, kdy vás neruší nic dalšího, kdy máte jen celý svět pro sebe. Jako Alfa byl často rušen a musel odcházet od hvězdičky, která to vždy chápala. "Využíval jsem terénu často k taktice. Naučit tě ho využívat nebude tak těžké." Odpověděl jí a očima zkoumal terén okolo nich aby jí to náležitě mohl ukázat, ale nic co by ho vysloveně oslovilo, navíc si musel dávat pozor i kvůli zajícům. "Si nejspíše lehce vyprovokovatelná. Takový čertík v krabičce, neberu ti to za zlé, spoustu vlků to tak má, teda ty co jsem znal. Sestra byla dokonalou ukázkou tohohle chování." Odpověděl jí na to. Sestra.. jak mu teď chyběla. Jak by vůbec reágovala na to, že nejspíše bude úspěšně tetou? Jak by reagovali i ostatní? Měli vlčata slýchávat dál znalosti nebo je měl učit něco úplně jiného? Odfrkl si a raději šel dál za Solf. Jistě by mu poradil kdokoliv z jeho rodiny, ale teď je u sebe neměl. Nemohl jim tedy říct cokoliv, ovšem mohl by najít hodinky... jak krásná a užitečná věc.
-> Němé údolí (Přes Severní hory)

Ušklíbl se. Mohl to říct co mu skočilo na jazyk? Nejspíše skutečně ano, protože by se stejně neovládl. "Kdo říká že musím? Mohla bys lovit ty." V jeho hlase znělo pobavení, on nikdy takovou narážku nemyslel vážně, spíše se vždy snažil být na té lehčí vlně pokud mu bylo psychicky dobře. Pokýval hlavou na to co mu odpověděla. Bylo jich dost na to, aby maso stihla smečka zužitkovat. Nikdo nechtěl jíst hnijící maso, sice v něm byli občas červy jako proteiny, ale... z toho puchu se i jemu zvedal žaludek a to byl vlk co měl rád nechutné věci. Teda jako vyválel by se v tom, ale pozřít to, když to zase žilo? To ne. Když slyšel její další odpověď tak se zatvářil překvapeně. Ona si už nevěřila? Tak hezky k tomu měla nakročeno... "Pokud se před Liss budeme chovat normálně.. jako partneři, tak nevidím problém. Vlčata vychovat snad zvládnem, ne?" Zeptal se jí vážným tónem hlasu. Nebyl důvod proč by jim to neměla dovolit pokud budou vystupovat s úrovní IQ které mají a ne jako banda dětí ze školky. Vzal zbytek králíků a hodil si je na záda. Stejně jako Solf, ale on je zachytil za plášť aby ani při běhu nesklouzli ze zad. S tím už se rozhodl následovat svou partnerku.
---) Dračí průsmyk (přes luku)

Bylo vidět že tomu moc nerozumí, tak jako on byl dříve v roli, kdy nerozuměl smyslu boje. Nechápal tedy ani jednoho hraničáře či jiné postavení. Nechápal sobecká rozhodnutí a hlavně nechápal Ceruma. O to víc nechápal pak jeho partnerku, jenž se upnula až moc na Elune. Elune, která snad ani neexistovala. Podíval se na Soélf a pousmál se. Neměl jí co vyčítat, nikdo nerozumí všemu. "To si piš že ne. Ale alfy si nikdy moc neloví, pokud máš ve smečce zvolená postavení jako práci, tak.. nepotřebuješ se starat o nic jiného než o diplomacii, další sračky a tak... nikdy mě to moc nezajímalo." Vysvětlil jí. On hlady netrpěl do doby svých cest. Protože si předtím neuměl nic ulovit, nepotřeboval to prostě. Měli vlky na tohle. Dorazil ještě dva králíky zlomením jejich vazu a jednoho z těch dvou si vzal. "Ne... ještě můžeme cestou něco vzít. Ale nevím zda to doneseme, když toho ulovíme více." Odpověděl jí. Bez okolků se pak pustil do králíka, kterého si prostě vyhlídl. Během chvíle tam nezbylo nic. Vlci a hlavně jejich smečka mimo své území nezanechávala nic. Olízl si celou tlamu, aby na ní neměl krvavé stopy. "Ale jo. Zlepšujeme se. Možná nám konečně ty uzlíky radosti dovolí." Odpověděl jí na to Taylor zase. Neměl potřebu jí to vyvracet. Se Star to taky chtělo měsíce aby se nezabili a spolupracovali spolu jak nejlépe uměli. Taylorova povaha byla složitá do vztahu, proto se nehodlal tvrdit že se nemohou zase někdy kousnout. Nebyl zrovna někým kdo by se vyjadřoval velice rád o svých citech a nebo se účasnil hádky jinak než narážkami. Přesto to ale nikdy nemyslel zle. Podíval se k území smečky a zamyslel se. Měli by tam zbytek úlovku zanést co nejdříve.

Musel se ušklíbnout. "Zžít se spolu se zemí není přepínání své magie. Něco jako když vlk s magií vody může pod vodou dýchat... tohle je využití elementu, který si dostal bez využití jeho síly. Teda aspoň tak sem to okoukal od dalších vládců země. Z čehož onen slepý vládce se právě pohyboval nejlépe za pomocí těchto vibrací, které vnímal snad ještě lépe než já." Vysvětlil jí. Nepoužil žádnou schopnost země, jen jí naslouchal. Byla všude okolo nich. Každý strom měl svůj vlastní hlas, každý kus země vyprávěl jiný příběh. Krtci se také pohybují jen za pomoci pachu a vibrací. "Oheň nemusí jen devastovat. Ovšem máš pravdu. Kdybych špatně odhadl v jaké vzdálenosti od vlezu jsou, tak bych je mohl i více poškodit." Jeho nápady byly občas impulzivní. Právě jako oheň. Pak Taylor zavřel oči a soustředil se. Díky vibracím a každému dupnutí své packy zjistil jaký je zhruba terén pod sněhem. Pak hned co se obeznámil se situací kývl na Solf. U jednoho východu skutečně udělal klec z kořenů. U dalších asi pěti zatarasil možný východ. "Běží do oné klece. Rychle!" S tím se ihned rozběhl k onomu "klecovému" východu.
Jen co se k němu dostal se mu naskytl pohled na odrostlá mláďata a dva o hodně starší jedince. Nebo aspoň to tak nazýval. Podíval se směrem k Solf a bez milosti probodl králíky kořeny. Dříve než se chlupáči stihli zpamatovat. Užívání magie ho tolik nevysílilo. Teda unavilo ho to, ale rozhodně by zvládl jít dál a plně běžet maraton. Vytrvalost měl vysokou.

Měla hlad stejně jako on. Nejedli tu často a navíc Taylor se za ty dva roky cestování naučil nejíst delší dobu, pokud jeho tělo bude mít dostatek energie, jíst nepotřebuje. Ale teď. Zavřel oči a snažil se vše přesměrovat do svých pacek. Zem mluvila hlasem, kterému málokdo naslouchal. Každý otřes v ní se přenášel, dokonce cítil jak někde v dáli běží dva vlci. Nejspíše Xander a Cinder. Nedokázal zemi rozumět jako jiní její vládci, stále se učil... chápal však že na úplné ovládnutí tohoto živlu se vlk musí naučit být jím. Nečekal dlouho a ucítil i pohyb vycházející z pod země kousek od nich. Nebo spíše kus. "Je tu... celá králičí rodina... mohl bych je tam uvěznit díky kořenům a pak ohněm noru vypálit." Nabídl Solf, když laň tedy zamítla. Podle odhadu pohybů a vibrací země jich tam bylo nejméně pět.
Podíval se na Solf, když se ho zeptala co za ostrov myslí. "Menší, je tam dokonce i hora. Nebo aspoň něco takového se mi poštěstilo vidět, lesík, jezero a louka. Nebo něco takového." Odpověděl jí na otázku a po "špičkách" šel směrem ke králičí noře. Magie jim usnadňovala tolik...

Nejspíše mu přeci jen četla myšlenky. Nebo už ho prostě měla načteného tak moc dokonale že poznala na co myslí. "Ano." Řekl a rovněž pokýval i hlavou. Byl připravený na to ulovit něco i tou novou technikou kterou se naučil. "Mám vlastně novou techniku lovu... mohlo by se nám to hodit. Skolíme tím i laně lépe." Nechtěl se chlubit, ale mohl jít to i naučit. On většinou využíval terénu. To co mu nabídl využil. Nesnažil se vyhrát na svou sílu, ale na inteligenci, kterou měli oproti dalším zvířatům vysokou. Někdy ho zajímalo čím byla tato inteligence zasloužená.
Podíval se na Solf a pomalu se vydal směrem do lesa. Šel po pachu zajíců. Bylo by hezké vylovit nějakou tu noru, která jich mohla být plná. Králíci se množili rychleji než kdokoliv stíhal vnímat. Možná ještě rychleji než myši. Hlodavce nikdy nepochopil. Ale oni jeli na počty a ne pořádnou výchovu. Chtěli zachovat jen něco jako početnou další generaci. "Cítím zajíce či stádo... můžeš si vybrat cíl." Špitl směrem k Solf. Laň je mohla zasytit lépe, ale králíci se nesli lépe než to velké většinou ještě těžší zvíře než oni. Navíc v Garmadonii byli laně nejlehčí kořistí. Podíval se směrem na Solf a čekal pro co se rozhodne. Chápal že se jí nejspíše po tom namáhavém tréningu nechce jít do čehokoliv většího. Podíval se na nebe a doufal že uvidí aspoň známku toho, že se počasí konečně udobří a zima konečně vymizí. Dělala vše těžší, nutila vlky lovit méně, jelikož se i zvěř schovávala před chladem ve svých norách. "Kde se ti to líbilo nejvíce? Mohli bychom si vytvořit úkryt někde tady či se jít kamkoliv jinam. Navíc nemám nic proti zimě na tom divokém severu co je tady na Moisu, záleží jen na tobě princezno. Jo a ještě je tu jeden menší ostrůvek. Viděl jsem ho tehdá v dálce. Tam by možná byla nora nejlepší." Přemýšlel o tom. Mezitím co ona spala. Že by bylo super se usadit někde daleko od ostatních..