Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Chytl jí když zavál větší poryv větru. Přeci jen ona nebyla na plášť zvyklá a on už dokázal rozeznat co by jí mohlo vyvrhnout z rovnováhy. Když řekla onu větu tak se začal rozhlížet. "On tu někdo takový je?" Zeptal se pobaveně. Rád vtipkoval. To byla věc která se nezměnila. Zastřihal však překvapeně nad dalším co říkala. Huh? Že by bylo až tak těžké vyčíst mé emoce? Projelo mu hlavou. Nechápal. Cerum většinou vždy odhalil na co myslel, ale tak Taylor myslel většinou na pár věcí. "Hele... zas tak nečitelný nejsem... jasně občas je těžké se vyznat na co myslím, ale... to není pořád." Jedno své obočí měl pozvedlé. Páteří mu projel mrazivý pocit. Uvědomoval si že někdy s ním je to složité. Uvědomoval si dokonce že Lissandře dal možná za pravdu ve více věcech. Chápal jí v tom jak vedla smečku, uvědomoval si kolik toho musela udělat. Uvnitř sebe si dal facku. Ono občas když se viděl v odraze tak si měl chuť jí vlepit jen tak z principu. Tiše se zasmál nad svými myšlenkami.

Ušklíbl se. Nechtěl už své staré místo, nestál o něj skutečně. Navíc on a Star... nedokázal k ní už více cítit. Ona byla někdo kdo ho naučil spoustu věcí, ale teď už to bylo pro něj jen vzpomínkou. "Nechci... nechci aby na mě více vlci volali jako na krále, nejsem tu pro slávu a bohatství. Místo toho raději budu bojovat dále s tím že nikdo nezná mé jméno." Vysvětlil jí. Nepotřeboval být více králem. "Král kterým sem byl zemřel spolu s dalšími které miloval. Místo toho jsem tu a konečně žiju život jaký sem vždy chtěl." Byl spokojený. Poprvé v životě neměl pocit že mu něco chybí. Dříve byl slabým a zaslepeným, vlčetem které nedokázalo otevřít své oči a vidět krásu světa okolo sebe. "Navíc... nebudu hvězda, to je role strážců se stát hvězdami na nebi. Po své smrti budu větrem který bude našim dětem dále šeptat rady." Musel přeci jen lehce zavtipkovat. Nepotřeboval se dále ohlížet na minulost která byla za ním. On měl rád svůj nový život. Natočil na ní hlavu a věděl nejspíše proč to řekla. "Navíc sem si uvědomil že ke Star nic necítím. Ano miloval jsem jí, ale... dlouho nebyla po mém boku. Láska prostě zmizela, změnila se a já taky. Takže nemáš důvod na ní žárlit."

Solf se jej po dojemné chvíli zeptala na význam. "Uhm... nedokážu ti to přesně přeložit, ale píseň je o naplnění nebe hvězdami a rozkvětu květin, aby se rodina spojila a užívala si moment, kdy všechny starosti zmizí a ty můžeš jen bezstarostně tančit. Byla to píseň plná magie, většina písní v jazyku lovců obsahuje magii. Kvůli tomu se mi objevil zase znak na pacce. Je to symbol honu, Skupiny vlků jenž bezstarostně běží po nebi a starají se o svůj vlastní byznys. Znak je symbolem věčnosti, proto se hon také jmenuje věčný. Znak tam mám celou dobu zarostlý srstí, jelikož jsem se nikdy nevyvázal ze služeb honu. Pořád se kdykoliv mohu navrátit a užívat onu magii. Stejně jako tady máš Iris a Nera, tak hon vede paní půlnoci a pán stínů. Bohové jenž svůj božský život zapřísáhli tomu, že všude kam půjdou přinesou tmu, uspí kraj pod nimi. Hon taky plní funkci sběračů duší." Snažil se jí vysvětlil co nejvíce. Přesto udělal další věc co nemohla čekat a to že si sedl a přitáhl si jí k sobě. "Lovci, Garmadoni, Marciové, Strážci hvězd.. v ten den kdy se objevila záře poprvé bylo jedno kdo je odkud. Všichni jsme se sešli u Oběšencovo stromu a tančili za zvuků písní honu. Tradice dochovaná po několik set generací. I v ten den bylo možné vidět duše mrtvých." Vysvětlil jí hlavně princip svátku ke kterému patřila písnička.

Poslouchal jí, skutečně se jejich příběhy lišily. On byl zachráněn a ona se odtamtud dostala sama. Kéž by se víc vlků dokázalo dostat ven. Zemřeli vlci u kterých si smrt skutečně nepřál. "Nejhorší bylo... že tam vlčata ani nebyla. Jejich duše se nejspíše nikam nedostaly..." Zamumlal. To jej zranilo taky. Mladé životy, ještě neměli možnost ani se nadechnout a přesto jejich duše nedostala pokoje. Vrchol se však blížil čím dál více a on si uvědomoval že ho ta chvíle bude bolet. Přesto ještě přidal, aby se na jedné římse blízko vrcholu usadil. Slunce skoro zapadlo, nebe bylo nádherně tmavě modré s lehkostí ještě oranžové na okraji míst kam dohlédli. Taylor se jen pousmál.
Netrvalo dlouho a skutečně se tam proužky záře začaly objevovat, jako nádherné tančící víly. Nadechl se a začal zpívat pomalu slova v cizím jazyce. Jazyk nebyl tvrdý jak by někdo čekal. Spíše naopak. Jeho lehkost a jemnost se odrážela ve slovech jemnějších než by kdo čekal. Polární záře na obloze tančila a okolo nich se začal zvedat lehce vítr. Jako by si chtěl hrát s jejich srstí. Jen lehce jí zvedal, škádlil oba dva vlky. Taylor měl oči zavřené. Okolo něj se však začínali objevovat malé plamínky ohně tancující do rytmu písně kterou zpíval. Nemálo k tomu, že píseň hon spojovala. Proto si Solf mohla všimnout že se mu na pacce rozsvěcel zlatavý znak honu. Symbol který vypadal jako v by byl psaný v jiném jazyce. Situace působila až skoro pohádkově. Vítr jemně tančil s plamínky a září a pod nimi se vytvořil koberec květin. Píseň zněla dál v uších vlků. Taylor otevřel oči s posledním slovem písně. Ještě chvíli broukal melodii než to vše ustálo. Jen záře nad nimi zůstala. Podíval se na svou levou packu a uvědomil si že znak zmizel taky. Neuvědomoval si to ale po tvářích mu tekly slzy. Po celou dobu písně mu museli téct jelikož měl srst na tvářích zcela smáčenou. Otřel to packou a podíval se na Solf.

(--- Daén
Nejspíše nečekala že bude takhle upřímný. No ani on to nečekal, však zeptala se jej na svět mrtvých. "Nevím... upřímně mi to ale pomohlo. Potkal jsem tam Star a odpustil si chyby které sem udělal v minulosti. Je mi líp když vím že většina je tam. Ale země mrtvých není taková jako jakou jsem si jí představoval. Navíc nás zachránila.. síla bohů.. myslím si že pořád nade mnou drží paní půlnoci stráž." Taylor nevěděl že jej zachránila Iris. Přičítal svou záchranu úplně jiné bohyni. Jednou dítě honu navždy dítě honu. Nezlobil se na to však. Hon byl něco v jeho životě co mu ukázalo jak vlci musí držet při sobě. Zvedl packu a podíval se na svůj polštářek. Měl tam znamení honu pořád. Navíc... podíval se na bílou srst své packy kde z pod světlé srsti prosvítala zlatavá barva. Něco co nikdo moc nevěděl. "Plášť taky? Oh..." Zamyslel se nad tím. "Znám pořád ty vlky co vyrobili ten můj... ale nejsou moc přátelští vůči cizincům." Poznamenal a zamyslel se. Ani si nevšiml že jejich packy je dostali až k horám. Podíval se na nebe. Bylo dneska hezky čisté. Jistě se jim poštěstí vidět záři. "Když budeme nahoře, zazpívám píseň k té příležitosti záře, abys zažila to co já kdysi, ale nejspíše jazyku nebudeš rozumět. Stěží jsem se jej naučil já, ale už jen slyšet jeho písně je nádherné." Usmál se na ní. Mohl jí odhalit část své minulosti. Mohl jí toho ukázat ještě dost toho co se on naučil.

Řekla mu jeho slova a měla pravdu. Celý život se budou měnit. Možná tahle změna byla právě to co potřeboval. Právě to co znamenalo konec té nekonečné války jeho samotného. V jeho mysli projel zničený Cerum. Přišel o oko. Nikdy víc neuvidí tak dobře jako kdy předtím, ale stejně svou osobitou povahu neztrácel. Pro Taylora byl Cerum nejlepším kamarádem. Znal jej takovou chvilku, ale uvědomoval si že i on se změnil po "smrti" Kierannie. Taylor v té chvíli myslel jen na vlastní bolest, neuvědomoval si jak moc pro něj ti ostatní znamenají. "Nejspíše celkově o pocitech..." Odpověděl jí na to co řekla. Chyběl mu, byl pro něj opravdu milovaným přítelem. Jediný kdo se nebál říct na plnou hubu pravdu. A co jeho sourozenci? Poprvé cítil skutečný strach. V zemi mrtvých nebyli... to mu aspoň ulevilo od bolesti.
Solf poznamenala že vypadá jako polární záře. "Máš pravdu... tohle by se nejspíše mým sourozencům líbilo... milovali když jsme se chodili koukat na polární záři... vlastně zrovna v tomhle období se vyskytovala nad Garmadoníí. Mohli bychom se teda před velkou výpravou kouknout zda se objevuje i tady." Řekl a přemýšlel kudy by to mohli vzít, aby to pro ně bylo nejvýhodnější. Uvědomoval si co vše tady v jejich okolí bylo za hory. Rozhodně pro jeho dobro bylo dobré kdyby se vydali na menší horu. "Neboj, nenechám tě odletět." Odpověděl jí s mírným úsměvem a vydal se směrem který si zvolil. Obdivovala jej že plášť ladně nosí. Nejspíše byl skutečně těžší než se zdál. "Byl vyroben přesně pro mě... ale když se na něj přidala všechna ta pírka tak musím uznat že i mě samotného to překvapilo. Možná proto jsem se na něj vykašlal. Mladej Taylor totiž nenáviděl magii ke které plášť patří." Vysvětlil jí. Navíc mu chyběla jedna podstatná část která se přidělala místo přesky. Své tempo držel klidné, nebylo kam spěchat.
---) Furijské

Podíval se na Solf. Muselo jí to ničit poslouchat jak neschopná furt byla, bohužel on si to nikdy neuvědomoval. Co to s ním sakra ten zpropadený polobůh udělal? Proč mu jí bylo tak líto? Proč najednou pociťoval pocity, které jindy moc necítil. Nemoc odeznívala a on stejně pořád cítil něco co ho hřálo uvnitř hrudi. Vycenil lehce tesáky a scvakl. Nelíbilo se mu to. "Nechápu to... nechápu proč sem najednou tak milý..." Zamumlal. Vypadalo to jako by ho to ničilo zevnitř. "Já... líbí se mi to... je to jiné... uvnitř mě je takový hřejivý pocit..." Podíval se na nebe a uvědomil si že nejspíše tohle bylo to co se stalo. Změnil se... poznal vlky o kterých se mu ani nezdálo, naučil se mít rád svojí magii... vrátil se mu jeho dávno ztracený plášť. "JE to jiný pocit než ten chlad co tam doposud byl." Uznal tiše. Konečně mohla Solf slyšet že mluvil o svých pocitech.
Když záře zmizela tak opatrně nechal kořen zase zmizet v zemi. Podíval se na perly co měla Solf na packách. "Vypadá to jako... emeraldy." sledoval přívěsek jenž Solf chtěla připnout k jejímu ocasu. Neváhal a snažil se jí pomoci co nejlépe. "Sluší ti to s ní." Řekl a pousmál se na Solf. Ona jeho záda neviděla snad ještě dlouho bez pláště. Vždy jej nosil sebou. Pokývala. Mohli se vydat do svatyně. "Akorát pozor na větší vítr... plášť má jednu nebezpečnou vlastnost... nadnáší dokud si nezvykneš."

Povzdechl si. Viděl jak to Solfataru tížilo. Nebyla jako Star, aby se každému neduhu postavila s hlavou vztyčenou a s hrdostí dámy, která byla svou hrubostí spíše vlkem. Taylor chápal co se nejspíše Solf honilo hlavou. Jednou pochopí... jednou bude stejně hrdá jako Star. Pomyslel si a otřel se o Solf. "Celý život se měníme... jednou budeš hrdou vlčicí na kterou si nikdo nedovolí ani sáhnout, ale chce to čas a tréning Solf. Nikdo se nestal silným skrz noc." Jeho hlas byl jemný, uklidňující. Olízl jí čumák. Byl pořád naštvaný lehce na to co udělala, jak se zachovala, ale uvědomoval si více a více. Star vybudovala její minulost a to že nechtěla být po boku budoucí alfy jako tintítko. Solf neměla ještě nejspíš tu správnou jiskru. Opatrně si sundal svůj plášť a přehodil ho přes Solf. Zacvakl na ní i sponu, která byla upravená tak aby to vlčí packy zvládli. "Nech si ho na tu dobu co budeme spolu. Je zima, fouká vítr. Máš jemnější srst než já." Uměl být i milý a pozorný. Cítil jak jeho srstí projel studený vítr. Byl zvyklý na krutější zimy, proto se vždy na zimu stal o dost víc mohutnější. Aspoň co se týkalo srsti. "Jednou najdeš i ty svou jiskru, neříkám že to bude lehké... ale ta zažehne oheň uvnitř tvé duše... budeš věřit že dokážeš i nemožné." Neuměl nikdy povzbuzovat vlky, neuměl být nikdy milý krom toho stavu jak jej měnila nemoc proto teď nad svými slovy překvapeně zastřihal ušima.
Zeptala se jej na zajímavou otázku a on se musel pousmát. "Chtěl sem jít do svatyně.... potrénovat pořádně, dát si do těla... navíc ještě jít za Wuem a nakoupit nějakou zajímavou schopnost. Ale pochopím pokud tě tréning a hezká procházka po ostrovech nezajímá. Můžeme dělat co bys chtěla ty." Jeho hlas byl najednou plný jakého si až přehnaného milého tónu. Taylor se ihned zatvářil zase překvapeně. Co se to s ním sakra stalo? Roztrhám ho na kusy, jediný kdo se mi hrabal v hlavě byl ten dementní polobůh... to co mi udělal? Proč sem najednou tak.... přátelský? Projelo mu hlavou. V jeho tváři se jevil upřímný strach, ale najednou jej něco oslepilo. Otočil svou hlavu a instinktivně hrábl po plášti, ale uvědomil si, že ho dal Solf. Tak pohl packou s plným soustředěním na to co chtěl udělat. Ze Země vyrostl pořádný kořen jenž mu zabránil výhled na světlo. "Co se to u všech bohů děje?!"

Měl rád tuhle atmosféru, vždy byl rád za dobrou smečku. Nikdy nebyl rád za smečku co se na sebe moc lepila a padla by v každé bitvě. Chápal že Solf mohla bolet jeho slova, ale on tomu nemohl poručit. Nemohl změnit to kým byl skutečně a to jak ho všechno změnilo. Ano byl o hodně milejší. "Sar se zdál jako rozumný vlk. Nemyslím si tedy, že by nás nutně musel urážet." Zastřihal ušima a podíval se tedy na ní. Nevěděl co se jí honilo hlavou, nejspíše tedy o tom jak to mohl Sar podat Lissandře. Nakonec se stalo to co se stalo. "To co tě naučí rodiče tvoří z více jak poloviny tvou povahu. Ano povaha se může různě může změnit, ale opravdu ne tak drasticky." Odpověděl jí a šlehl ocasem. Více se nechtěl bavit o tom co má a nemá se svými pocity. Bylo to pro něj nepříjemné více než dost. Na poznámku o povýšení jen kývl. Proč prostě většina nedokázala pochopit, že on nebude jako někdo kdo své city dává všem najevo a do světa vysílá nádherné motýlky. Nikdy nebude moci dokázat Solf jinak svou lásku než oddaností. Odfrkl si a díval se na ní lehce naštvaně. Nedokázala pochopit jeho po nemoci.

Díval se na ní a nechápal proč to bere tak vážně. Každý se rodí nějaký, budou tu stále vzorce chování které si zachová, protože jí to tak rodiče zachovali. "Solf... nikdo nikoho nevidí jako svatého. Od toho jsou tu bohové, k těm se máme modlit a líbat jim packy, nikdy nevíš co s tebou byť jen nasraný polobůh dokáže udělat. My jsme ti smrtelní, ti co mají před určeno být červama. Proto se i mezi sebou jako červy bereme. Navíc Daén je hodně sebestředná smečka." Odpověděl jí. Musela pochopit že nikdo si už ani z alfy nesedal na zadek, samo sebou jim to pak alfa musela ukázat. Přejel si po tesácích kde doposud cítil krev vlků které musel potrestat. "Lissandra má na nás všechny svůj vlastní názor, pokud si to myslím správně tak jí jen Sar chtěl chránit. Jak by ti bylo kdybych byl já na jejím místě? Totálně vyčerpaný povinnostmi na které bych byl sám, přecenil bych se a mé tělo by selhalo... nemá zatím žádnou betu, jsme novou smečkou se starými členy. Některé skoro ani nevidí. Nevidím se jí, že si myslí že vše musí zvládnout sama." Vysvětlil jí Taylor jak se nejspíše situace měla. Sám zažil to, kdy se přecenil. Kdy šel až za rámec svých schopností. Kdy únavou padal na hubu a přesto se po něm chtělo víc. Alfa nikdy nebyla bohem, byl to jen vlk co na sebe přijal demenci dalších. Ptala se jej co má dělat, že by chtěla překvapit. Mlaskl a šlehl ocasem. V jeho očích se nejevilo nic. "Žít, pokud od tebe každý čeká že umřeš díky své dětinskosti tak jim ukaž že umíš žít." Odpověděl jí a oklepal se. Všude byl sníh, zima začala a oni ani netušili zda měl Daén dostatek potravy. Liss byla ve stavu bezvědomí. Měli by se vydat na lov, skolit jednu dvě srny. Taylor měl magii na velkém levlu stejně s výdrží, mohl Solf pomoci s lovem. Pak řekla tu větu. Taylor se nechutně zasmál. Takového jej Solf nemohla znát. "Jsem Taylor, Solf, ten kterého si nepoznala skutečně. Od mého příchodu jsem trpěl, moje mysl se tříštila a ta akce... ta možnost že sem jí zase mohl vidět... že jsem si s ní mohl promluvit mi nemoc zlepšila. Léčím se. Já tě varoval že jsem dřív byl jen král co bral. Možná mě svět změnil, ale nikdy nezmění mé nitro natolik abych mohl běhat a rozdávat kytky. Neumím být milý, neumím říct milé věci.
Moje rodina to celá neuměla... musíš pochopit že cokoliv dělám, tak dělám pro nás dva. I když nikdy nebudu umět říct své city nahlas v tomhle stavu, kdy je má mysl na cestě k tomu, abych byl zase normální." Vzpomněl si na to jak ubližoval, jak jen bral a dával rozkazy, které dělali dobře jen kolektivu nikoli jedinci. Krutým jej nenazývali vlci jen tak. Možná se změnil, krutost se zmenšila, ale nikdo jej nikdy nenaučil jak říct své city nahlas. Nemohl ani.

Solf se vůbec neuklidnila, stále mu její chování připadalo napjaté, jako by se cítila že byl celý svět proti ní. Měla by si zvykat na to jak se skutečně Taylor bude chovat až nemoc zmizí. Někdo kdo byl dříve zkažený se jen tak nevrátí a nestane se milým k ostatním. Solf spustila svůj dlouhý monolog a on jí tiše poslouchal a následoval. Šlehl ocasem a jen co domluvila se nadechl. "Každý tě nevidí jen jako svatou. V úkolu alfy je hledat tvé nedostatky a upozornit tě na ně, Protože každý nedostatek je pro smečku kritický. Pokud bys měla důležitou roli ve smečce tak bys mohla i ostatní jedním takovým škobrtnutím zabít. Osobní a povahový růst trvá dlouho, nepřijde to jen tak přes noc... nepřijde to jednou akcí kde se zachováš vhodně...." Začal a podíval se na Solf. "Podívej se na nás dva. Neumíme mezi sebou vyřešit ani maličký problém... myslíš že Sar neměl pravdu? Každá hádka by mohla znamenat smrt našich dětí, každé klopýtnutí by mohlo zabít tebe i mě. Nikdo nemá pak čas se starat o sirotky." Odpověděl jí a podíval se na ní přísně. Myslel to dobře, nechtěl aby jeho další potomci zemřeli... stačilo mu to jednou i spolu s partkerkou.

Podíval se na Liss konečně a zděsil se lehce. Opravdu si Solf nevšimla že skoro umírá? Mohl by pomoci magií, hledal jakékoliv viditelné zranění. Nevěděl že zrovna tohle Solf udělala. Zatl zuby a pohledem sledoval jak Liss organizmus vypl. Však najednou Solf spustila. Narovnal se pořádně a scvakl své tesáky směrem k ní. "Uvědom si jak je na tom, ona není schopná mluvit... nechme to na dobu až se probere. Mimochodem i mě se hajzl chystal ukrást duši, nejsi jediná kdo byl týraný. Shodou náhod jsem tam potkal i svou partnerku, má nemoc mi chtěla říct ať se zabiju, ať to tam vzdám a první co se stane, když je mi konečně dobře je že dostanu zjeba za to že se schovám jak já. Uvědom si to Solfataro. Chceš slabého a nemocného partnera či někoho komu bude konečně psychicky dobře a dokáže se konečně chovat jako dřív? Promiň že jsem se choval jako já kterého neznáš, ale neměli bychom se teď hádat, nemám ani zájem o to se hádat. Můžeme si promluvit klidně, ale neřešme problémy před cizími členy smečky." V jeho hlase byl chlad, chlad a klid který dlouho nikdo od něj neslyšel. Podíval se na Sara. Liss mu bylo líto. Ta část která se objevila až během cestování se musela ozvat. "Netušil jsem že je na tom Liss špatně, pouze jsem přišel za svou partnerkou. Pochybuji že by jí má magie teď pomohla, nemá žádné rány.. je pouze psychicky a fyzicky unavená, přepínala se už od chvíle co jí bohové dali smečku k vedení. Postarej se tedy prosím ať se prospí a nespěchá na to, smečka neskončí v plamenech během pár hodin." Řekl a s tím se otočil na Solfataru. Netušil že ona chtěla prosit o vlčata? Ano chtěl je, ale... viděl jak byla Liss unavená, viděl že se neudrží, nebo spíše věděl že dříve či později omdlí. Sar najednou však řekl o nějakém vlčeti. "Nevím co se stalo vlčeti, ale doufám že je již v pořádku a vyléčené, pokud ne rád pomohu i když sem tu nebyl, byl jsem uvězněn v jiném světě a až teď jsem dorazil zpět do smečky, nejdříve co to jen šlo. Ale jedno mohu říct jistě. Nenechal bych své vlastní děti a jiná vlčata bez dozoru pokud by se nestalo to co teď a neskončil bych jen tak v jiné dimenzi. Ale chápu na co narážíš, Sare a na co se náš snažíš upozornit. Náš vztah ještě není tak ideální a jsou tu pochybnosti které by alfa měla brát vážně hlavně pokud bylo zraněno vlče." Celou dobu byl ledově klidný,. neměl potřebu se nějak naštvávat. Uvědomil si že se však ani v tom vychrlení informací a nadávání nepředstavil. "Jsem Taylor.." Dodal nakonec.

(--- Furijské hory(přes Les Alf)
A hle konečně byl na území smečky, zase. Typicky... negativní Daén, to bylo nutné poznamenat jelikož čím víc se blížil k Solf tím víc slyšel Sara. Musel se po ušklíbnout, co zase ta Solf udělala že si zasloužila sprda jak malé vlče? Lákalo ho to zjistit co nejspíše Solf zase pokonila a tak se přiblížil. Beztak jí to karma vracela jen kvůli tomu že se k tomu dalšímu vlkovi tak moc měla a svému partnerovi tak hezky nasazovala parohy. Ale tak kdo by v téhle době byl ještě věrný. Zastavil se až vedle ní a měl co dělat aby se nezačal smát. Ona dostala reálně seřváno od vlka jenž byl ještě na nižší či stejné pozici než ona? Packu zvedl a udeřil Solf do hlavy, lehce aby jí to nebolelo vůbec, ale aby to mělo ten efekt. Nechtěl jí ublížit, jen chtěl nějaké další napětí. "Co zas moje partnerka udělala že první co uslyším je to, že na ní zas někdo nadává?" Zeptal se klidným hlasem, pobavení dobře skrýval. Ale bavilo ho to, zase se něco dělo a Daén jako smečka se mohl chlubit kolik vlků spíše záporné povahy, teda oprava.. kolik vlků nepřátelské povahy v něm bylo. Vlci jenž museli ostatní poučovat. Že by druhý Chaos? Konečně mu zacukal koutek. Pobaveně.

((--- Severní (přes rest)
Uvědomoval si jak se mu udělalo lépe jen co opustil tu říši a pořádně se vyspal. Konečně měl jisté že na něj někde Star čekala a milovala ho stále jako za života. Dalo mu to odpovědi na několik otázek a uklidnilo to jeho mysl. Oddechl si spokojeně, ale to co jej vyrušilo byl pach Solf. Huh takže ona nejspíše šla taky do Daénu? Znovu nasál do čumáku ten pach jen aby zjistil že se mísí s jiným. Nejspíše kamarád kterého si našla? Odfrkl si. On se taky bavil se Zei, ale rozhodně se jeho pachy takto nemísili. Pohodil s pláštěm. Pokud ona chce hrát na to kdo je silnějším vojákem tak prohrála. On by kvůli ní nebrečel pokud by ho opustila. Neměl to v povaze, i kdyby Star zemřela normálně tak by nebrečel. Přesto se netěšil na to co bude muset řešit. "Rozhodni se, buď chceš vlčata nebo se budeš motat okolo vlka se kterým se ti mísí pach." Řekl si sám pro tebe a jeho oči najednou nevykazovali žádnou emoci. Jako by se tím zážitkem lehce pomohlo nemoci a hlavně jej to psychicky posílilo. Nehodlal se už před nikým plazit, smečka potřebovala bojovníka a on byl připravený za smečku položit život. Lissandra už ale bude vědět co s nima.
--) Daén (přes les alf)

Podíval se na Zei s úsměvem širokým tak že by se mu v zubech mohlo odrážet slunko. Věděl že nejspíše by ale měl jít co nejdříve Solf najít, něco mu říkalo že by jí mohl rázně vysvětlit co jeho city k ní znamenají. Rozhodně by neignoroval kdyby se jejich vztah začal hroutit, sic ho zasáhlo nejvíce že zemřela jeho první láska a odchod Solf by ho tolik neovlivnil, ale byl jí věrný.
Podíval se na Zei a zamyslel se.
Nejspíše je smečka potřebovala stejně. "Oi Zei, nemám nakonec tak dobrý pocit s výpravou dál. Půjdu se radši kouknout co se děje ve smečce a navíc chci asi nakonec najít tu Solf." Řekl rychle. Jelikož Zei už odcházela a pak temno. Netušil proč ale na několik dní prostě vypl.
Ihned co se probral se díval zmateně okolo sebe. Nejspíše jeho tělo potřebovalo jen spánek. Ihned se proto zvedl a vydal se směrem k jeho smečce jak měl dříve v plánu.
---) Furijské(přes Rest)