Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Celé to bylo zmatené, netušil co si o tom myslet. Vysoupali nahoru a objevila se Iris. Vložila do jejich těla duše a přenesla je zpět. Jak nenáviděl bohy, někteří jsou až moc namyšlení a myslí si že všechny musí zachránit. Pocit když se mu zpět vrátila jeho duše byl nepopsatelný však nechtěl tam Star nechat, ale nakonec musel. Podíval se okolo sebe a uvědomil si že jsou na místě které znal. Lezl sem už. "Nejspíše se tam stejně potáhneme." Jeho hlas byl chladný. Nevěděl co si více myslet. Akce mu přidala jen na síle. Mlaskl a podíval se na Zei. Vskutku mu to lehce pomohlo, ale ne natolik jak chtěl. "Docela, stejně doufám že Solf prožila to stejné a zesílila." Zamumlal. To bylo jediné co si přál skutečně. Aby on jediný nebyl ten co ponese tíhu jejich vztahu na svých bedrech. Sám. Vydal se ihned za ní sám. Cítil se líp než vešel do toho světa. Jako by strach z toho všeho zmizel a on... on jen musel bojovat za to co chce on sám.
Trvalo to, už si myslel že cesta bude nekonečná, ale hle... zvládl to spolu se Zei až na zem. "Co takhle svatyně? Dát si ještě jednou pořádně do těla?" Zeptal se jí. Mistr je mohl ještě víc zesílit. Líbilo se mu a připadalo mu to užitečné. Spokojeně se proto pousmál. "Nechci jít zpět do smečky jako slaboch."

Děkuji za akci.
30% rozděluji takto
16% do síly -) 55%
14 do obratnosti ) 42%
KMŠ prosím k Taylorovi, děkuji ^^

Zapsáno

Všechno z této neherní akce na Merlin. ˘˘ Děkuji

Zapsáno

TANEC MRTVÝCH - Tay a Zei. Post 13
Sledoval jen a jen cestu vzhůru. Nečekal že by se mohlo stát více než bylo nutné. Podíval se přesto na vrchol, který se víc a víc blížil. Přeci jen je cíl jejich cesty na dosah. Možná se to konečně vyřeší a oni získají zpět jejich duše. Nevěděl také co se mohlo dít a jak se to mohlo stát, ale jejich cesta se ještě nezdála býti u konce. Ale tenhle vrchol brzo bude zdolaný, brzo stanou u jeskyně. Musel si to stále opakovat, aby věděl co na něj na tom konci čekalo.
Hle netrvalo dlouho a už tu byl vrchol před jeskyní. Podíval se na Zei a zavrtěl ocasem. "Jsme tu, teď jen ještě doufat že nás vezme." Řekl konečně a z hlasu byla slyšet úleva. Posadil se však aby mohl načerpat nové síly. Nechtěl jít zadýchaný před nějaké vysoce postavené médium jenž je mohlo nejspíše jako jediné dostat domů. "Nu a co teď?"

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab.
Post 12
Zasmál se. "Zvládneme to, co by přece kamarádi silou přátelství nezvládli." Zamumlal a podíval se na cestu jenž byla před nimi. Nebylo to daleko, ale bude tam milion kamínků jenž jim budou zhoršovat cestu. Rozhodně i ta úzkost cesty byla taková... nepříjemná. Zhluboka se nadechl a zastřihal uchem. Bude to rozhodně sranda.
"Ne... spíš jde o to, že když dostanu záchvat tak budu...v prdeli" Nahlas polkl, když se podíval znovu na tu cestu. Nechtěl se ale více stresovat než je nutné. Pokýval hlavou nad její větou a konečně se postavil. Pomalu se vydal směrem k té cestě. "Jistě... snad to bude lehká cesta." Odpověděl na její větu a ihned se vydal za ní. Teda dokonce jí i předběhl, takže se držel jen před ní. Pomalu našlapoval a hledal vhodnou cestu. Hledal kam našlapovat aby neposlal kameny na ní, Zároveň se modlil aby je ono médium neodmítlo.

<< Irisin ráj
TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab.
Post 11
"Média jsou většinou docela chápavý vlci, ale nevím nevím. Co ty víš jestli to nebude fiflena či fifleňák." Odpověděl jí na první větu kterou od ní slyšel. Držel si své tempo a pomalu se kochal krásou tohohle světa, i tenhle měl něco do sebe, ale nebylo to tolik aby tu chtěl teda nakonec zůstat.
Klusal za ní do strmého kopce a díky tréningu od mistra neměl takový problém s tím se tam dostat, přeci jen jeho vytrvalost byla vytrénovaná dostatečně a nikdo by nečekal že zrovna on bude tak dobře s vytrvalostí na tom. Ale pak se zeptala zda zvládne jít úzkou cestičkou. "Uhm... nejsem z toho úplně nadšený... mám strach z výšek, ale zvládnu to." Odpověděl jí na otázku. I on se však posadil aby svým packám ulevil. "Rozhodně pokud se něco stane tak budeš víc nápomocná jak Solf." Dodal a sledoval cestu která je čekala. Museli chytře volit své budoucí kroky. Každá chyba mohla být fatální v tomto případě a Taylor rozhodně nechtěl zemřít na místě kde ani netušil co se děje. A také chtěl získat jejich duše zpět.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 10
Pokyvoval na slova hvězdičky. Nakonec se ihned vydal za Zei. "Snad se s námi to médium bude chtít bavit. Doufám v to tedy.. jinak jsme solidně v prdeli." Zamumlal a podíval se na Zei, která nejspíše přemýšlela nad tím jak to celé udělat. Nejspíše, její zamyšlený výraz už poznal a vypadalo to, že se nechtěla už více v této zemi bez slunce zdržovat. Podíval se proto ještě jednou na Zei a držel se co nejblíž u ní. Nechtěl jít ani moc vepředu jelikož by jinak jeho schopnost byla neužitečná. Povzdechl si ještě jednou a jen přivřel oči doufajíc že se mu něco povede. "Musíme to zvládnout... už mi to tu nebaví." Odpověděl na to Zeinab. Ihned se tedy rozklusal za ní a doufal že s nimi skutečně hvězdička půjde a nenechá je samotné.
--) Severní hory

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 9
Podíval se na ní a povzdechl. Netušil a ani nechápal co se dělo. Sám byl zmatený tím co cítil. Podíval se na svou zadní packu. Uvolnění z toho co se dělo mu povolilo nachvilku nekulhat, ale zase to tu bylo zpět. Zkoumal desku spíše jen tak očkem, protože si třídil myšlenky.
Nakonec se ozvala Zei. "Někteří členi jsou mrtvější než tenhle svět. Ale jo...máš pravdu. Až seženu něco na ty příšerné změny povahy tak se začnu chovat snad líp. Jen jsem nic nenašel." Povzdechl a podíval se na kámen zase. Byl rád že Zei přiznala že je dvě akce, kde byli totálně v háji sblížili, ale pořád to nedokázalo uklidnit jeho mysl. Byl vězněn v těle co se furt nemohlo s něčím vypořádat.
Jména mu neseděla a proto v nich začal hledat slova. A hle, opravdu to bylo schované. Nečekal a vyřkl se Zei tu větu. "Pod skálou jeskyně je, pozor však dávej na to, co v ní žije" Zarazil se když si to uvědomil. Ale zasmál se i docela. "Nu a teď je načase najít tu jeskyni..." Dodal a musel se ušklíbnout nad poznatkem Zei. "Možná jen něco přerostlého, démony bych tu skutečně nehledal...." Zamumlal. Nečekal by je tu skutečně.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 8
Podíval se na ní. "Aspoň víra v tolik bohů byla správná. Udělali ještě někde Garmadoni tolik chyb za které musíme pykat i my?" Taylor byl ohledně vyššího rodu pořád nenávistný. Podíval se na svou packu a povzdechl si. Kdyby je lovci nenašli tak by zemřeli všichni. Podíval se na Zei a ušklíbl se. "Zvykej si na mé špatné vtipy, hvězdička dosvědčí že mi nejde nic lépe jak špatné vtipy." Byl rád že si držel nějakou tu povahu, kterou měl. Jinak zbytek se měnil pořád. Měnil se a tvaroval. Čím více toho Taylor prožil tím více se to měnilo.
Pak se přeci jen podíval směrem který myslela ona. Ano, desku znal ale v jejich živém světě byla tak moc zašlá že bílá barva tam rozhodně nebyla, už na ní koukal mezitím co se bavil s Rain. Proto se tam ihned vydal. "Neber to zle Zei, sama víš co mě tam čeká... rozhodnutí zda si plánuji Solf nechat či ne... Pokud je v tom stejném světě a aspoň trochu si začne věřit nemám problém s tím jí ještě jednou nakopat prdel aby pochopila že se nemůže jen litovat.... koukni na hvězdičku, sama by mě nejspíše nakopala kdyby mohla." Ušklíbl se a podíval se na desku. Hledal jakýkoliv pohyb. Hledal cokoliv co by jim mohlo pomoci s tím se odsud dostat.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 7
Podíval se na Zei a pak na hvězdičku. "Jen mě zajímá... byla naše víra správná, hvězdičko? Přišel si pro tebe Kindred či slepě věříme v boha smrti co ani neexistuje? Jeho bělostná srst, luk kterým uspí všechny kteří přijmou fakt jisté smrti či zuby vlka co naopak usmrtí všechny, kteří chtějí před jistou smrtí utéct. Jayce byl až moc živý na to aby bohové neexistovali a to samé Paní půlnoci, ale Kindreda jsme nikdy neviděli..." Zeptal se jí na otázku co jej napadla. Po Garmadonii koluje jistá víra v boha smrti. Některé rody mají i svůj zvyk na přijímání smrti. Někteří avšak chtějí utéci. Taylor měl tuto víru rád. Nakonec zase promluvila Zei. "Co čekáš... o bohovi smrti se vždy mluvilo jako o melancholickém duu. Pochybuju že by mohl být šťastný když je jeho zem... taková." Odpověděl Zei a podíval se okolo nich. Všudypřítomná smrt, nemohlo se tu líbit ani jemu. "Vítejte v mém světě, dámy. Jsem jak ženská na krámech díky té nemoci... vím že mám někoho koho by má smrt trápila, ale přesto můj mozek chce utéct, mít klid od toho že se ani nemůže uklidnit. Je to jako instatní Solfovina." S tím měl hlavně pobavit Zei. Věděl, že by nejspíše skutečně zemřít nechtěl kdyby měl mysl v pořádku, ale působila na něj ta nemoc.
"Takže tu máš svůj "mečík" hvězdičko? Taky k němu máš pouto? K mrtvému meči?" Udělal si z ní srandu také. Ona ho snášela roky, mohl si z ní dělat srandu i tu. Však hledání dovedlo vlky k jasnému konci. Vlče mělo svůj... až podivně vypadající mečík. Taylora to zabolelo, nedával tomu však pozornost. Všudypřítomná bolest v jeho životě jej otupila natolik, že se tu rozhodně nehodlal kroutit. Stáhl uši když se zase ozval ten smích a vlče přiznalo že má něco co bylo jeho. Zamyslel se nad jeho větou. "Necítím ani že bych jí chtěl, spíše cítím že si potřebudu odskočit."" I v téhle situaci byl Taylor ledově klidný a dokázal vtipkovat. "Nech si jí, určitě k tomu dostaneš kupon na něco." Jeho pohled byl ovšem mrtvý. Jeho mozek díky nemoci fungoval jinak, cítil že by se jinak bál a prosil ducha o svou duši, ale.., teď necítil nic. Jen bolest.
Podíval se na Hvězdičku. Jamile tento malý zmetek zmizel. "Na bílém kameni pokrytém zeleni tvá duše leží....." Vzpomínal si kde takové místo mohlo být. "Jediné co mě napadá je oltář bohyně měsíce v naší domovině, ale... to by nebylo ono. Na Moisu jsem si však ničeho nevšiml.... nevíš ty, Zei?" Snažil se si vzpomenout na více míst, ale většina byla v jeho domovině, znal to tam dokonale. Pamatoval si kde co bylo a jak se tam dostat, ale na Moisu mu utkvěla v hlavě jen jeskyně Glaciem a katakomby. "Nebo co takhle katakomby? Ty jsou tu kousek. Sice by tam teď mohla být ta osoba co tam neustále kvílí, ale... jsou místem většinou kde leží mrtví či se tam zavírají na mučení." Podotkl další místo co jej napadlo. Netušil však zda natolik dobře ovládá místa Moisu aby mohl pomoci. Přemýšlel. Ušel docela dlouhou cestu, ale nikde vyloženě něco takového neviděl. Konečně se však mohl hýbat tak se ihned vydal za Zei.

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 6
Povzdechl si, bylo načase se probrat, nemohl plakat furt jen co jí tu viděl. Miloval jí furt, ale jeho psychické zdraví se pláčem nezmění, navíc se musel držet. Ale zeptala se Taylora na Solfataru. Rozesmál se. "Solfatara je super vlčice, ale... necítím se s ní furt tak dobře, nejspíše je to zatím jen kamarádka, protože... co si budeme brzdí mi pořád ke dnu." Jako u každého s jeho diagnozou se chování drasticky měnilo. Proto se podíval na Zei. Povzdechl si. "Víš, mám prý nějakou nemoc, takový divný to je. Pořád mi to připomíná to co se stalo. Ani Jayce nevěděl kdy se můj mozek se vším srovná a to to je polobůh." Zamumlal. Cítil se v koncích, pořád se to v něm střídalo a považoval se za ženskou před krámama co nevěděla ani zda si chce dát čokoládu nebo být nasraná za malichernost. "Někdy bych si nafackoval, ale nejsem nějaký lékař abych věděl jak se toho zbavit, abych věděl jak se uklidnit. I když si to snažím připustit, že vás neuvidím tak moje mysl funguje furt stejně." Bylo vidět že se s tím nejspíše sám poprat nedokáže, zkoušel to, ale... nikdo nedokáže bojovat s ničím o čem jen ví a nevidí to.

Zamyslel se při pohledu na vlče. "Neříkalas hvězdičko že nemůžete nic? Tak k čemu mu je sakra míček?!" Vyřkl to co si oba se Zei mysleli, však nakrátko se zamyslel. "Ovšem některé duše mají silnou vazbu na předměty které způsobili jejich smrt. Možná jen ten... malý vlk potřebuje svůj klid s míčkem co mu je totálně k hovnu." Vydal se proto hledat míček stejně jako Zei. Nechápal čím dál víc logiku tohohle světa. Přesto se snažil jít po pláži a hledat modrý míček, který to vlče beztak někam dalo. Slyšel i její tichou poznámku, která jej donutila se pousmát. Všechno lepší než zabývání se vlastními myšlenkami. "Možná je modrý míček... metafora? I když ne, je to dost malý vlče na něco takovýho." Odpověděl na myšlenku Zei. Díval se za každý kámen zda tam míček byl. Nakonec Zei poukázala na něco vyplaveného z moře. "Uhm... tak to nevím jak jej z toho vyndáme když my tady nemůžeme nic."

TANEC MRTVÝCH - Taylor a Zeinab
POST 5
"Jenže... reálný svět už není tím co býval, Věčný hon se stal nezávislým, moje rodina zmizela a většina.. všech už není, není ani možnost vše opravit, není jak to... dát zase do původního stavu. Hodinky obracející čas jsem ztratil. Stejně jako plášť a to kým sem byl. Zbyla jen slupka a odraz který mi mou mortalitu furt připomíná. Myslíš že je zábava být živý ve světě kdy tě bolí podívat se na vlastní odraz? Kdy musíš všem tvrdit že se nic nestalo?" Bylo vidět že se mu za ty roky samoty změnila dost psychika. Předtím se o nikoho nezajímal krom ní, žil jen pro sebe a pro trůn. Ignoroval všechny a nasazoval si svou korunu místo pomoci ostatním. Jenže to co viděl se nedalo zvrátit, nemohl zabránit smrti. Dlouho si přál zemřít, ale vzít si vlastní život byl hřích a průkaz slabosti, takto nikdo odejít nechtěl.
Zničeně se na ní podíval. "Jak? Víš jaký sem byl. Král co hleděl jen na sebe. Nechával jsem zemřít ostatní abych já nemusel. A od války... se bojím vlkům otevřít, bojím se se posunout dál, protože... nechci aby mi zase někdo zval vše co mám či sem měl." Z koruny se stala trnová, která jej nutila krvácet, nutila jej trpět bolestí každý den jeho existence. Nutila ho se vinit za vše co způsobil.
Trpěl, více a více. Nikdy se nepřiznal, Solf viděla jen slabé dopady toho všeho co se stalo. "Já.... už ale fakt nevím jak dál, Star. Znala si mě ze všech nejlíp, přehlížela si mou tyranii a teď se koukni... jediné co chci od války je zemřít."
Pak jej přerušil pláč malého vlčete a hlas Zei co se mu šla věnovat. Taylor na chvilku zaváhal. Nevěděl zda bude tou nejlepší pomocí, nikdy se k vlčatům chovat neuměl... podíval se na Zei a přemýšlel že se rozhodne podle toho co vlče řekne.

TANEC MRTVÝCH - TAY A ZEI
POST 4
"Jako to nemůžeš vědět v normálním světě." Poupravil si svůj plášť. Nehodlal se vzdát jen kvůli tomu že tu neměl co dělat. Podíval se na Zei a pak se snažil vstřebat informace. Neměli duše? Aspoň něco k tomu jak se cítil. Duši neměl už od války, nemohl se odpoutat. Najednou mu řekla že si našel novou partnerku. Pozvedl obočí. "První minuty a už bych tě zas nejraději shodil do jezera, hvězdičko, tvé nadání se nezapřelo ani po smrti. Copak si mne nesledovala? Nedokázal jsem zapomenout..." Pořád to v něm bylo, staré city které k ní choval. Byla jeho a on byl její. Stál při jejím boku dokud nemusel bránit více než jen jí.
Nechápal ale proč zrovna ona, ze všech vlků se jim tu objevila zrovna ona. Ale měli pravdu, hledání Sintare která spolu s Kurokem často ve světě živých hlídala své děti bylo těžké, nenašli by jí ani kdyby se rozčtvrtili. Ale potkal tu jí, když tu byla ona mohl tu být kdokoliv o koho přišel. Jeho rodiče, celá rodová větev. Mohl si konečně se všemi promluvit. "Co když... nechci najít svou duši? V normálním světě... mě bolí pořád smrt vás všech, neznám ani nikoho kdo by chtěl žít, teda pokud mluvím o těch kteří jsme přežili. Konečně jsem tě zase našel! Konečně vím že tu jsou i další... pokud u sebe nemám Koru tak nemám s vámi kontakt..." Zeptal se. Mohl pomoci Zei a pak zde zůstat po boku všech. Nezvládal reálný svět, bolelo to a pokaždé co usl přožíval znovu a znovu ten samý sen. Měl svůj důvod proč by chtěl zůstat, proč pro něj svět živých nebyl atraktivním. Zei do něj šťouchla, byl čas se pohnout. Opatrně jí tedy předběhl.
Zaujal své místo vedle hvězdičky, bylo toho tolik kolik jí musel říct či se na to zeptat. "Co... vlčata? Zasáhla je smrt tvého těla? Jsou tu jejich duše?" Zeptal se jí opatrně. Nepřišel v den války o ní, ale i o jejich děti které čekala. Uši měl stažené k hlavě a litoval. "Není den kdybych na vás nemyslel... snažil jsem se i posunout, ale... nezvládám to."

TANEC MRTVÝCH - Taylor + Zeinab
POST 3
Protočil očima. "Nevypadá to tu promořené, teda něco co tak vím. Navíc musíme jednu z těch tří najít. Bez nich nemáme jak se tam dostat." Odpověděl jí na to. Pravda, pokud je nenajdou tak nemají možnost získat odpovědi na otázky co trápily jeho mysl. Kora byla známá tím že se ale objevila na poslední chvíli když někdo něco potřeboval. Následoval Zei ponořený do svých myšlenek. Hledal stopy na zemi, které by mohl připsat Korunerii, učila ho o této zemi, učili je všichni média protože každého zajímá co je po smrti. Tato krajina byla pro vlky pak domovem. "Není to tu tak špatné, jde o to v jaké části tohohle světa si. Prý." Aspoň tak to slyšel on, spousta míst které jeden mohl znát a spousta nových které teprve mohl prozkoumat. Uklidňoval se tím, že zde potká vlky co znal ještě za jejich života. Uklidňoval se tím, že je tu se Zei.
Konečně ale před nimi spatřil Irisin ráj. "Koro! Rin!" Zkusil ještě zakřičet jednou z plných plic. Pak si všiml vlčice. Lekl se tak že nadskočil. Přesto byl rád, jeho "Takže jsme dostali tebe jako průvodce, hvězdičko?" Podíval se všude okolo nich a hlavně na náhrobky. Zamručel a snažil se dívat všemi směry. Star byla možná jen přelud. "Musíme se dostat zpět, nepatříme sem. Nevíš cestu?" Nechtěl vyjadřovat city k ní, nemohl se jí ani dotknout, tedy pokud se duše vlků v tomto světě nestávají zase hmotnými. "Hlavně Sintare, neviděla si Sintare? Tu partnerku od Kuroka. Nezlob se, ale pochybuju že zrovna ty víš o co jde. Byla jsi bojovnice, nikoli médium." Musela to pochopit, snažil se získat někoho víc v oboru.

TANEC MRTVÝCH - Taylor + Zeinab
POST 2
Měl nejistý pocit, jako živí by zde neměli co dělat. Nikdo se z téhle říše ještě nevrátil pokud sem nevstoupil v jeho čas, vyjma těch které již zmiňoval. Zhluboka se nadechl. Mohl by zkusit jejich jména. "Něco mi říká že se odsud nedostaneme bez oběti." Řekl a opatrně našlapoval. Snažil se nevydávat ani moc hluku. Zei však stále byla živá což mu dodávalo špetku naděje, něco co by se mohlo dále hodit. Šlehla ho ocasem a on si odfrkl. Takže byl živý i on.
"Pozitivně? Nevím ani jak se odsud dostaneme. Nikdo o tom nemluvil, ale... aspoň uvidím dávno zemřelé." Odpověděl jí na to a zhluboka se nadechl. Rin! Koro! Sintare! Sakra máte tu živé duše!" Snažil se aby jej bylo opravdu slyšet, tyto tři vlčice pro ně byli nadějí, jedna z nich tu žila na trvalo po své smrti. Přidal do kroku jako Zei. Doufal že se mu jedna z nich ozve. "Máš pravdu... zvládli jsme i cizáky... tohle musíme taky." Byl rozhodnutý, nezemře tu. Zároveň se snažil přemýšlet. Světlo mu někoho připomínalo, dávalo mu lehkou naději že pro ně někdo přišel. Avšak onen agresivní smích se mu nelíbil. Zanadával tiše, skoro neslyšitelně. Nechtěl tam moc jít, ne když tušil co tam na ně čeká. "Rozhodně nebude. Proto měj vždy připravený packy na útěk."