Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Díval se na ní. Jako padlý král jehož koruna byla zahalená popelem či krví těch které miloval a chtěl je chránit. Taylor si povzdechl. Jak rád by byl znovu tím panovníkem kterého všichni ostatní chránili. Tak rád by chtěl zase být bezstarostným mladým vlkem. Jenže vše odvála válka. Sám se propadl až směšně nízko, nikdo z přeživších už nechtěl znovu zbudovat Garmadonii a dokonce i hon podlehl novým pravidlům a změnám. Když ovšem Solf vyslovila tu větu musel se zarazit a zatvářit se jako by ho někdo mučil. Nevěděl zda jeho krev chce předat dál. Ano, byl Marcia. Hrdý lev který sledoval jak se na něj ostatní pohrdavě dívají, ale něco v něm stále říkalo, že mít vlčata nejspíše nebude nejlepší nápad. Přeci jen by si ale zasloužil konečně klidný život. Povzdechl si a oklepal se. "Jsme na ně opravdu připravení?" Zeptal se jí nakonec.

Pokýval hlavou, nikdy by neřekl že orientace bude dělat tolika vlkům problém. Mile jej ale překvapilo, že i jeho partnerka se uměla zadumat tak jako by pro ní okolní svět zmizel. Solf byla něco jako jeho minulá partnerka, akorát že ona byla tvrdší, více zlomená osudem. "Musíš se to naučit Solf, ne vždy tam bude někdo kdo tě nasměruje domů." Promluvil klidným hlasem, ale sám měl co říkat. Byli daleko od jejich smečky, ale ne tak daleko. Dokonce si stihl povšimnout i té nejvyšší hory. Poprvé jí tam poznal, byla to zajímavá zkušenost a on si dobře uvědomoval kolik se toho od té doby změnilo. Zastřihal uchem, když slyšel jméno dalšího vlka. Zinek. Proti němu nic neměl, stejně cítil jak jeho hrdlo plní žluč. Proč zrovna on potřeboval rady? Přesto ho zajímalo co mu Solf řekla, jelikož to znělo jako že s jejich dosavadním životem nebyla spokojená. "A co bys tedy chtěla?" Zeptal se klidným hlasem. Neměl důvod zuřit, spíše v duchu byl klidný jako voda na kterou tak často vzpomínal. On si chtěl vybrat svou cestu ještě jinou než měla být v originále, ale přesto mu vzpomínky často ukazovali kým měl být. Povzdechl si a posadil se. Dovolil svému tělu, aby si odpočinulo.

((--- Ostříží zrak
Šel dál za pachem své partnerky a uvědomoval si, že se zatoulala docela daleko na to, že všude okolo nich jsou cizáci jenž touží po jejich magiích. Něco v něm trnulo hrůzou a nutilo ho pořád a pořád přidávat na tempu a druhá část si uvědomovala, že kdyby zemřela tak by musel jít dál. Brzo si uvědomil, že pach Solf po kterém šel pořád sílil. Byl jí blízko, její stopy ještě nezmizeli ze zemského povrchu. Něco v něm si oddechlo, byla naživu a vzhledem k absenci krve v okolí nezraněná. "Touláš se docela daleko od domova." Ozval se, když si všiml zlatavé barvy zářící ze stínů. Musel se pousmát nad tím, že nejspíše trpěla stejnou samomluvou jako všichni ostatní. Uvědomoval si jak moc bylo neslušné jí rušit, ale byl to její partner navíc musel vědět co jí trápí, jelikož každá věc co trápila jí trápila i jeho. Povzdechl si a šlehl ocasem. Věděl jak moc se toho změní s novou alfou, ale oni stejně zůstali. Budu nejspíše muset vybrat pozici kterou znám dobře, i přes to že jsem nikdy nechtěl sloužit jiným Ozval se hlas v něm. Tolik ponížení které musel snášet.

(((--- Les alf
Pach Solf jej dovedl až sem. Povšiml si cizáků. Jenže tohle nebyl jeho boj, on věděl moc dobře co jsou zač a nehodlal se nechat připravit o magie, které mu seděli. Ale mohl by zesílit. Mohl by se stát mocnějším. Pokýval hlavou, věděl jak moc bude chtít být silnějším, ale magie mu nic moc neříkali. Pocity v něm vířili více jak na starém území. Mohl si vybrat pozici nejspíše ve smečce, ale netušil co by chtěl dělat. Nebyl si snad cvičený námi? Necháte vzpomínky zemřít na nás jen zemřít, vaše veličenstvo? Ozvalo se mu v hlavě. Uvědomoval si, co mu tehdá řekli když opouštěl skupinu společně s Cerumem. Zavrčel a uvědomoval si kolik toho ještě bude muset udělat. Cvakl zuby a podíval se na skupinu bojující proti cizákům. Zase pocítil pach Solf a vydal se za ním. Část v něm neskutečně trpěla že tu nechával vlky jen tak na pospas cizákům a ta druhá část věděla, že někde uvnitř něj ta sobeckost ještě nezemřela.
_---) Rokle

Povzdechl si. Věděl že v tomhle životě nejspíše už nebude mít pokoj. Podíval se na Darkey a pak na odcházející Dail. "Promiň, ale vypadá to, že se má družka probrala Darkey, měl bych se jí taky věnovat. Přeju ti zatím hodně štěstí." Odpověděl jí a sledoval jak Solf mizí v dálce. Sám si ale ještě musel chvilku odpočinout. Pohodil pláštěm a vydal se pomalu dál od Darkey. Uvědomoval si, jak moc nefér to bylo oproti ostatním. On za takovou krátkou chvilku potkal někoho komu byl schopný zavázat svou duši, ale teď si nebyl jistý zda se vůbec za ní má vydat. Nevěděl zda se mu Solf nechtěla vyhnout. Přeci jen. Zastavil se s výrazem plným utrpení. Nikdy se nezbaví toho, co se stalo. I když ho trauma z války opouštělo uvědomoval si stále o co vše přišel. Zavrčel a cvakl zuby. Mohl být král. Mohl být ten kterému by se všichni klaněli. odfrkl si zhnusením, které v sobě pocítil. S tím se však vydal dále. Jeho cesta byla nejspíše daleká, nevěděl až kam Solf utekla. S tím se jen poušklíbl plný toho nadšení z lovu někoho na kom mu záleželo. Vyběhl, aby jí mohl dohnat.
---) Ostříží zrak

1) 17 cca
2) Obránil území smečky a pak se přesunul s novou alfou
3)
Poté co spolu se Solf se mu podařilo ubránit smečku před hrozným Chaosem se dozvěděl, že Dorya byla sesazená z postu alfy a starý Daén úplně zanikl. Nově vzniklý Daén jim dal spoustu možností a dovolil jim se přesunout na nové území smečky, kde se vše zdá býti lepší. Jako sekretářka pak vyřídil myšlenky Darkey a Dail. Pak se to tak nějak utlo-
4) ---

Vypadalo to, že Dail taky šla do starého Daénu kvůli někomu. Ano, Taylor tak udělal, ale teď se mu více líbilo to, že chtěl ve smečce zůstat sám. Navíc trauma z války o Garmadonii pomalu odvál vítr. Ovšem než se nadál jeho myšlenky vyrušila vlčice na kterou se Dail ptala. Rudo-červená satanice. "Boha Darkey!" Zaskuhral a přiskočil k ní. "Nemáš nějaké zranění? Něco co by se mohlo vyléčit?" Zeptal se jí a uvědomoval si jak moc válka se na těle vlčice poznamenala. Po očku však sledoval Solf, která se k nim blížila. Zasmál se, když poznamenala že okolo něj jsou vlčice. "To víš.. neodolatelný charm, zesílil sem. Aby ses nakonec nemusela bát." Poškádlil jí naoplátku Taylor a pokýval hlavou na to, že se šla vyspat. "Hezké sny krásno" Popřál jí než se naklonil nad Darkey.Z jejího těla šla cítit zima, že by promrzla? I když řekla slova která se zdála nelogická, nemohl jí jen tak nechat. Nemohl však odhadovat takhle dopředu co se vlčici stalo. Proto jí musel nechat aby promluvila a vysvětlila situaci.

Kývl hlavou. Netřeba řešit více. Podíval se na Solf a povzdechl si. Proč se tak dlouho bavila se Zinkem? Co po ní vůbec chtěl? Vlastně na tu celou chvilku přestal vnímat Dail. Ale probrala ho její věta o smečce nad kterou se zakřenil. "Popravdě když jsem poprvé šel do Daénu, tak jsem šel kvůli ní.Solf byla ta která mi dotáhla až do smečky, ale já věděl že nejspíše po traumatu které se mi stalo nebudu chtít znovu být ve smečce. Ale nikdo z nás není tady takový, že by vlka odmítl. Chápu, někteří mohou být více nepříjemní, některých slova zabolí, ale pomáháme si. Zatím jsme tento úkryt vybudovali sami. Vlastními magiemi a nemyslím si, že by tato smečka neměla budoucnost." Podíval se ještě naposledy na Solf a pak povzdechl. Větu s válkou Taylor nemohl posoudit, každý měl ve svém životě důvod proč bojovat, nikoho válka nebavila a nikdo se jí nechtěl jen tak pro srandu zúčastnit. I když mu úsměvavá nebo jak si říkala připadala divná. "Jsi v podstatě tulák. Nemluvila si ještě s Lissandrou. Můžeš odejít, můžeš jít žít dál. Nebudeme tě tu držet." Odpověděl jí popravdě. Liss by tu stejně nikoho držet nechtěla, takže mohla svobodně odejít.

Netušil zda se tu Dail zdrží, netušil ani co se jí honí hlavou a zda se jí líbí to, že se smečka přesunula. Pokýval hlavou na její větu. Lissandra byla schopná vlčice, která se nebála pro ostatní nastavit svůj krk. Leč někdy měla poznámky které by jednoho mohli zabolet nebral je už vůbec zle. Věděl však že Solf byla s touto alfou více méně nespokojená. Povzdechl a podíval se na Dail. "Neslyšela si jí když jsme naposledy byli bývalou Daénskou smečkou? Chovala se jako namyšlená trubka. Nejspíše boje nepřežila nebo nebojovala. Nikde sem jí neviděl." Odpověděl Dail. Sám slyšel jak se v ní mísili pocity proti jejich minulé alfě. Hlavou pokynul k dvěma vlkům i Lissandry. Neviděl tuto smečku jako slabou. Naopak zůstali vlci kteří věděli reálně jak se to patří. "Ano, je to úplně nová smečka. Jen název je stejný." Odpověděl jí a mírně se usmál. Nejspíše si tedy Dail zvolila odchod, bylo na ní vidět že se nechtěla vázat k tak málo početné smečce. "Netřeba nás více. My jsme Chaosu nic neudělali. To ať si vyřídí s vlky kteří v Daénu byli dříve. Takže válce čelit nebudeme."

Pokýval hlavou a podíval se na Dail. Nemohla to vědět, i pro ně to byla novinka a to byli u zdroje. Povzdechl si, jelikož zde ještě neviděl Doryu. "Je tu Lissandra. To je naše alfa." Odpověděl jí lehce, netřeba to zatím nějak rozvádět. Zeptala se ho i na tu otravnou rudo-černou vlčici. "Darkey? Netuším, neviděl jsem jí od toho, co se jako naprostá blbka předvedla na našem starém území." Odpověděl jí, nešetřil vlastními názory. Pro něj byla ona zmíněná jen někým kdo se neuměl chovat sám za sebe či si myslel že je nejlepší. Jak smutné a zároveň komické. Zeptala se ho konečně na tu hlavní věc. "Co jsem tak viděl, tak se nám zjevila bohyně a určila novou alfu. Řekla že začínáme úplně nanovo jako nová smečka a navíc tohle místo je lépe systematicky uložené. Nejsme na volném prostranství kde nás cokoliv může zabít. Navíc naší alfou je nyní Lissandra. Dorya akorát na smečku kašlala a dělala rozhodnutí která mohla zabít většinu smečky. Navíc jí někteří ani ve válce neviděli. Chápu, je toho dost, ale na vlastní oči jsem viděl tu zlatou zář co byla okolo Lissandry. Pokud to nebyla bohyně, tak už nevím. Zbylo nás ale
z původního Daénu málo. Jak vidíš tak jsme tu jen já, Solf, Zinek a Lissandra, nyní si tu ale i ty." Snažil se jí odpovědět na veškeré otázky. "Ale... mnohé jsem ani ve válce neviděl. Toho černého vlka bez ucha také... otázkou tedy je kolik nás reálně zbylo. Ale původní Daén už není a více nebude." S tím se odmlčel a dal jí šanci na to, aby si vše uspořádala v hlavě.

S cuknutím se probral. Konečně se cítil odpočatý, ovšem Solfatara vedle něj nebyla. Povzdechl si, nejspíše jí Zinek příliš zdržel. Opatrně proto vylezl ven z jejich místa a rozhlédl se po okolí jeskyně. Všiml si dvou nových vlků kdesi v dálce s Lissandrou. Dokonce si všiml i své partnerky společně se Zinkem, ale pak si uvědomil že je tu ještě někdo jiný. Vydal se proto tedy za Dail. "Nečekal jsem, že po té co se stalo se k nám ještě budeš chtít přidat, Dail." Oslovil vlčici klidným hlasem. Lissandra nejspíš bude mít práci s novými vlky a on by rád také něco udělal, aby jej nezastihla nuda. Ano, mohl cestovat, ale s tím chtěl počkat na Solf, až dokecá se Zinkem a oni budou moci jít. "Víš hodně se změnilo, většina z vás se ihned po válce vypařila, takže nevíte tu skvělou novinku." Přešel k ní úplně a posadil se. Zívl jelikož se před pár minutami teprve probudil. Už jen čekal co mu na to Dail poví.

Taylor pokýval nad slovy Zinka. Pak se podíval na Solf a povzdechl si. "Udělám nám aspoň jeskyni více příjemnou." Řekl na to, když jí Zinek chtěl kamsi odvézt. Mezitím totiž Lissandra stihla vybudovat celou jeskyni k tomu aby byla obyvatelná. Sám se pak vydal pomalým krokem k tomu, aby jim se Solf vybudoval místo na spaní. Místo které Taylor vybral začal pomalu pokrývat mech, dělala jej více vrstev přesně tak, aby si zde se Solf mohli pohodlně lehnout. Cítil jak jeho tělo slábne a tak oheň co měl furt u sebe a dodával mu pocit tepla uhasil. Spokojeně si lehl na mechovou postel a povzdechl si. Nevěděl zda zabere tak rychle, navíc to bylo nečekané to stěhování a změna Alfy. Přesto však nechal svůj plášť, aby jej zahříval a pomalu začal zavírat oči. Netušil zda to bude další bezesná noc či se mu konečně něco bude zdát. To bylo ve hvězdách.

Zamyslel se. Možná ten pocit nechutný co na sobě cítil, mohl být tím proč promluvil. Když Solf zhasl oheň tak on ho ihned znovu zažehl. Nesl jej u svého těla jako malou ohnivou kouli, co dokázala osvětlit víc prostoru. "I kdyby nás něco sledovalo tak jsme čtyři. Tři kteří se dokáží postavit nepříteli." Odpověděl Solf a nesl stále u sebe svůj oheň. Skutečně ho ale něco napadlo, jen nevěděl jak to podat. "Je dosti možné, že když nás dokázali dostat do svého světa tak se dokáží dostat i sem. Navíc dlouho se nic nestalo, takže je dost možné že to bylo právě kvůli jejich snaze dostat se do našeho světa. Co když se teda dostali k nám a pokusí se teda vyvolat ten svůj obří plán?" Neměl vůbec dobrý pocit, že je něco sleduje, ale pořád se snažil držet oheň. Únava byla ale vyšší a vyšší. Podíval se na Solf. "Ale tím nevyvracím že by se sem nemohl dostat i vlk co tam byl vězněný. Havo měl o světě dost znalostí a dosti nám pomohl, když sem tam byl uvězněný. Možná bych navrhoval, pokud je skutečně pravdou že se sem cizáci mohou dostat si nechat jednoho z nich na informace. Jejich svět neznáme, byl vskutku jiný. Ale je dost možné že přestali o náš svět mít zájem." S tím se otočil, zda nenajde očima toho kdo je sledoval. Ten pocit byl intenzivní, nemohl se mu bránit více.

Neměl moc proč se více vyjadřovat. Spíše by se někam vytratil pak se Solf, aby si s ní mohl promluvit a prozkoumat pár území. Natáhl proto tedy hlavu k uchu Solf. Měl v plánu jí to říct. Byli jako puberťáci. "Víš, ono stačí některým, že se k sobě máme. Co víš o koho přišel, mohla to být jeho láska." Pošeptal jí do ucha. Ustoupil na pokyn své alfy. Zemětřesení se mu nezdálo nepříjemné, spíše mu ani nevadilo, hlavně že jim vytvořilo úkryt. "Pravda... ale musíme se najíst až najdeme úkryt." Pak si však uvědomil o věci o které jim řekla Stray. "Zinku? Byl si v tom podivném světě, kde ti vlci kradli magie?" Zeptal se jej. Pak u sebe vytvořil menší kouli nepálivého ohně a vydal se za svou partnerkou. Osvětloval místa která nestihla osvětlit ona. Nakonec přeci jen dal oheň dál od svého těla a vystřelil jej dál do jeskyně, aby jim odhalil větší cestu.

<< Furijské hory
Taylor se musel ušklíbnout. "Plášť mi nepředal Wu. Našel jsem ho, nejspíše mne vyhledal Hon a předal mi ho, jelikož oni teď nemají pána, jak se rozpadly smečky tak jen bloudí. Ale hodinky možná už někdo našel a jen je opatruje." Vysvětlil jak se to vlastně mělo s tím pláštěm. Nakonec se ho ptala Lissandra. "Oheň mu neublíží, je chráněný magií, ale poryvy větru by mohli mne samotnému ublížit. Jinak to jakou magií jsem nezkoumal, bohužel. Na našem území jsem se nezajímal moc o jiné magie." Odpověděl Lissandře popravdě. Tomu, že plášť se nemohl ani roztrhnout věřil, dokonce i té ochraně, ale nikdy nezkoumal magii na plášť použitou. I hodinky se měli ochránit, jenže je pak někdo zničil ještě než je dostal a tak se k tomu ještě nikdo nedostal. Byl unavený, ale když Lissandra řekla, že by chtěla najít nějaký úkryt tak se chtěl také nabídnout. "Mohl bych také s magií země pomoci, jen.. ještě jsem neodpočíval, nedokázal bych něco většího." Věděl kde má jeho tělo limit, sice měl vytrénovanou vytrvalost, ale ani s nejvyšší vytrvalostí by nedokázal své tělo udržet takto dlouho bez odpočinku. "Solf, prosím. Nikdy nevíš co se stalo v minulosti vlka. Mohli bychom jít něco ulovit pro smečku, abychom tu jen nestáli. To zvládneme i přes únavu." Mohl jí poslat samotnou, ale... Podíval se na Lissandru, teď bylo jen na ní zda rozhodne kde je je více potřeba.