Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Rest
Únava byla cítit, přeci jen léčivou moc úplně jeho magie neměla, aby ho to pak nebolelo, ale nebylo to vážné zranění, aby po tom musel upadnout do kómatu. Pokýval hlavou na Solfatary větu. "Aspoň něco jsem mohl udělat." Odpověděl jí a pobaveně se zaculil při otázce Lissandry. "Magii jenž mám byla mou původní, než jsem se rozhodl že je chaotická, nic nehodící se pro mé původní postavení a tak mi byla v těle zablokována. Jenže ještě než se tak stalo mi šikovní vlci na našem území vyrobili tento plášť. Je z pér druhu ptáka který tam žil. Něco jako přerostlá slepice s obřími okrasnými pírky. Slouží k nabírání poryvů větru a nadnáší mě, takže výhoda když chci někoho zaštítovat." Lissandra byla alfou, hodilo se jí vědět jakou možnost dodává Taylorovi plášť, když to není jen okrasa. Pak se podíval ale na Solf. "Ještě někde by tu možná mohli být stříbrné hodinky.. ty sem taky potratil a to je to poklad našeho rodu. Ovládaly čas, ale někdo je omylem rozbil, takže ovládají už leda tak hovno." To spíše řekl jen Solf, protože si je přál najít, aby je mohl dát svým dětem dále.
>> Les Alf

Nuže za odměny děkuji..
Spíše si vybírám tlapky a procenta.
Tudíž bych poslední tlapku co mi chybí chtěla dát do ohně(budu mít 11 level)
a zbytek do elementu země
Nadále jsem dostala 23%, což se mi velice hodí
8% bych prosila do vytrvalosti *tudíž full*
A těch zbylých 15 mi hoďte prosím do rychlosti.

Sledoval celou nově vzniklou situaci. Věděl že se tohle vše nemuselo odehrát, že Dorya je mohla doprovázet ve válce, ale on jí neviděl ani jít na své stanoviště. Zavrčel a podíval se na na mlhu oblopující Lissandru. Měla pravdu. Dorya stála za starou belu a jemu se jen více líbilo, že se alfou měla stát Lissandra, tedy spíše že se jí stala. Viděl v ní vlka kterého znal už ze své minulé smečky a věřil, že právě ona bude schopným vůdcem jako by byl on, kdyby jeho minulá smečka neměla tak debilní pravidla.
Zinek na ně promluvil. "Nemám nejmenší proti. Smečka si zasloužila vytrhat shnilé kořeny. Dorya nebyla dobrá alfa, nebyla ani na to připravená." Řekl a podíval se na Solfataru. "Vím, Lissandra nám předhazuje naše slabé stránky, to co nás zranilo nejvíce, ale.. připomíná mi někoho, někoho kdo měl také smečku dostat a nedostal jí. Teď vede skupinu odpadlíků a je..." Zavrtěl hlavou. "Musíme minulost hodit za hlavu, je to něco co nás taky brzdí Solf, povstaneme spolu se smečkou a i kdyby nás mělo být málo, tak to nevadí." Tím jí vlastně odpověděl na to zda to zkusí znovu. Věděl že pro ně nejspíše bude nejlepší nový začátek. Podíval se na Solf a opatrně k ní přikročil. Okolo nich se objevila zlatavá záře, která trochu nadzvedla i plášť. Solf mohla cítit jak se jí rána zacelila pouze do jizvy. Byl však vyčerpaný tímto zákrokem, ale věděl že je na nich jakým tempem tam dojdou. "Tohle jsem chtěl udělat už v bitvě, ale.. nebyl čas, promiň." Packou se opatrně dotkl místa které se teď rozbolelo. Přenesl její bolest na sebe a tím jí i vyléčil ránu. "Jdeme za nimi, jen ať je stihneme. Pak můžeme objevit i nové území." S tím se pomalu vydal za těma dvěma.
---) Furijské hory.

21. Solf, Ball a Stray

Poslouchal jejich konverzaci a nějak se nezapojoval. Pro něj tohle bylo něco do čeho neměl co moc kecat. Dokonce se i zdálo, že Dorya dobojovala sama svůj boj. Kéž by při něm zemřela, Daén si zasloužil jinou alfu. Odfrkl si. "Měli bychom jít." Odpověděl rychle jen co to slyšel a zjistil, že jeho družka byla stejného názoru. Pokýval na vlčici s ohonem okolo krku. "Doufám, že ti budu moci v tom světě více pomoci. Aspoň ti oplatím tvé služby." Řekl a s tím se otočil směrem k úkrytu, odkud Dorya zavyla. Pak už jen šel a ani se nezastavoval. Nechtěl se ani moc doslechnout kolik vlků tuhle žabomyší válku nevyhrálo a schytalo nějaké to zranění, bylo to hrozné a více méně nezodpovědné.

20. Solf, Stray a Ball
Zavrtěl hlavou. "Ne, v době kdy jsem byl v tom hrozném světě jsem měl ještě svůj hnědý kožich. Ale mám zajímavý dotaz... když té s krystaly příště jeden urvu, tak bude krvácet? Rád bych to zjistil nějak jinak než abych jí musel zraňovat." Zeptal se ještě vlčice, co hodně pomohla Solf. Nevěděl zda se do skupiny znovu vrátí a do toho světa. "Navíc naše skupina dostala takového podivného vlka, jednoho který tam byl dříve vtažený. Jeho tělo se pomalu rozpadalo, chudák už přicházel pomalu o zrak... pomalu ale jistě umíral. Vzali jsme ho s sebou, ale od té doby jsem ho neviděl. Dej bože ať je v pořádku." Řekl ještě a pak se musel podívat na Solf. Je možné že ta hora byla její bratr? Pak se ale zarazil. "A mám pocit že od nás sebrali magie nějakému Rhaaxinovi, což byl ovšem hrozný tupec, chtěl se s nimi bít, i když neměl žádnou šanci." Odpověděl ještě na to co tam zažil on. Možná by to Stray mohlo nějak pomoci.

19. Bal, Stray a Solf

Taylor se podíval na Solf a uvědomil si jeden fakt. Její jizva tolik připomínala tu co měl na obličeji Cerum jen kdyby se trochu posunula. Zalapal po dechu. Půjdu s nimi hledat Kie ať se stane cokoliv. Možná je na to lék, možná jí ještě přivedu zpět. Zatím se měj příteli, snad se naše cesty znovu spojí. Avšak Solf poznala velkého vlka a dokázala jej možná i pojmenovat jiným jménem. Taylor to moc neřešil, byl to její život to co se rozhodla dělat dříve neměl možnost ovlivnit. Teď to bylo jen ticho na pěšině. Solf si umyla ránu a Stray se jí o to opravdu chtěla postarat. Přikročil k ní mezitím co se Stray vydala hledat bylinky a tlapou chytl její obličej. Vytvaroval plamínek a opatrně jím začal přejíždět po ráně. "Necukej sebou hlavně." Řekl soustředěně mezitím co jí ránu vypaloval. Pak už do role přišla Stray co jí oko ošetřila tak se Taylor zase vzdálil. Tiše na ně koukal.

18. Solf, Stray, As, Bal

Než se nadál ozvala se vlčice z nepřátelské smečky. Podíval se na ní a mile se usmál. "Ale budu potřebovat tvou pomoc také. Má družka dostala od vašeho slušný zásah vedle oka. Sice to nekrvácí, ale chtělo by to to ošetřit stejně jako rány té vaší Srnečky. Jestli bys byla tak hodná, vím že je pošetilé to žádat, ale kdybych jí já pomohl svou magií tak bych omdlel, je to velká rána." Pokusil se vlčici s ohonem okolo krku poprosit aspoň o tuhle milost. Sám se tedy jak se nabídl rozešel s nimi k jezeru kde se podíval na Solf a pak na Asairu. Vytvaroval malý plamínek a přejížděl jím opatrně Asaiře po ráně. Neudělal ho moc teplým, nechtěl aby jí popálil. Brzy už bylo po všem a jeho práce zde byla dokonána. Podíval se na Solf a zastřihal uchem nechápavě. "Je možné že jedna jeho část tady, promiň neznám tvé jméno, vlčici miluje a trápí ho že je s ní nejspíše už v partnerství druhý vlk co nám pomáhá." Řekl a povzdechl si. "Však teď je čas na tvé rány, musíš si je v téhle vodě vymýt. Pak ti je vypálím a nakonec v úkrytu nejspíše použiju část své magie." Řekl Solf klidným hlasem. Pak se koukl na vlčici. "Ano... byl jsem v té zemi a schytal jsem jednu od vás.. A, Azzip?"

17. Solfatara+ Loki
Povzdechl si, nejspíše se prvně radši postará o Solf. Ta sice nekrvácela, ale bylo důležité se o její zranění taky postarat. Všiml si jak se lehce mračila. "Tvá rána sice nekrvácí, ale pojď. Tato vlčice tam snad k jezeru tu v bezvědomí přinese." Řekl, když si uvědomil že se nic nedělo zatím. Proto by bylo dobré ošetřit mezitím jí. "Jdeme k jezeru. Vymyji ti ránu a pak jí vypálím, aby se to zacelilo lépe. Nakonec bych mohl zkusit v jeskyni i svou magii." Odpověděl jí ještě. Možná se jí měl věnovat, ale sama musela uznat, že Asaira na tom byla znatelně hůře. Solf mohl vyléčit kdykoliv, ale jí ne. Sledoval jak mu Loki odpověděl vlastně a zapomněl mu odpovědět zpět. Teď už se jen díval jak utíká pryč. Zavrtěl jen hlavou a čekal až se Solf odhodlá jít k jezeru.

1.Počet příspěvků za červenec:
92
2.Co Taylor udělal pro smešku?
Bránil smečku, zesílil pro ní, našel svůj plášť a tím si vzpomněl na svou speciální magii. Naučil se ovládat oheň a také se naučil novému elementu a to zemi.
3.Co Taylor zažil?
Jeho cesta v červenci začala odchodem ze smečky, aby prozkoumal území.(Počet území která prozkoumal je 40). Nakonec se zůčastnil i podivné lízátkové akce. Do toho se cestou naučil to, že jeho nový život nemusí být špatný a jde o to si jen uvědomit že minulost je nutné prostě hodit za hlavu. Když se vracel tak jej tlamy v mlžné džungly dovedli do svatyně, kde si dal do těla pořádně s mistrem. Cestou zpět se rozhodl, že půjde také do války a tak se v ní ocitl. Nadšené to sice nebylo, ale nechtěl ublížit hlavně nepříteli který se zdál slabší než on. Nakonec se tam objevil loki se kterým se skamarádil. Teď jen čeká až bude moci pomoci Chaosu se zraněnými, aby mohl konečně vyléčit Solf.

16. Loki, Solf, Okrajově As a Stray

Vyjukaně se podíval na vlčici co k nim vběhla a zastřihal uchem. Aspoň tahle se zdála býti normální. Taylor se konečně dostal k Asaiře a strčil do ní čumákem. "Tady, potřebovala si nutně dokázat že bojuje sama za sebe." Odpověděl rovnou na to co vlčice začala mluvit dále. Přešla k nim a sklonila se nad vyčerpanou Asairou. "Ty jsi členka Chaosu a nesouhlasíš s myslí vlastních alf? Konečně někdo... popravdě když sem viděl úsměvavou tak jsem měl chuť jí urvat tu její hlavu, co pořád mlela sračky." Řekl a podíval se na vlčici jak se ptala druhého, více mohutného vlka zda jí pomůže. "Mohu ti pomoci taky. Chtěl jsem její ránu vymýt kvůli bahnu co v ní určitě má a pak jí vypálit, aby konečně přestala krvácet." Snažil se taky pomoci. Nechtěl tam na ně jen koukat a pak se kopat do zadku.

15. Loki a okrajově Solf která je mimo z rány + omráčená Asaira

Povzdechl si, ale přeci jen věděl jak je těmhle vlkům když se na ně mluví a odhalí se jejich tajemství. Když poprvé promluvil na Akumura Jayce a tázal se jak je jeho druhému já tak po něm taky vystartoval. Pak řekl že s ním není od narození.. že by opravdu jen psychická nemoc místo démona? Jasně, Jax s Kumurem byli vlastně jiné entity, ale chovali se jako psychická nemoc se kterou se dalo normálně mluvit, jenže oni měli charakter. "Jasně. Máte rozlišná jména nebo jen jedno?" Zeptal se jich zdvořile, aby věděl jak dále s vlkem komunikovat, bylo blbé jej oslovovat jinak. "Mé jméno je Taylor, vedle mě jak už sem řekl je Solfatara." Představil je a soustředil se, aby se štít rozpadl do několika milionů zlatavých třpytek, které se pomalu snášeli k zemi. Pak se k nim opatrně vydal. Jeho kroky byly nejisté, nevěděl jak vlk bude reagovat. Pokýval hlavou, když řekl že mu s ní bude moci pomoci. Vydal se tedy rychle k vlčici a podíval se na její ránu na krku. "Solf co jsi jí to jen udělala." Povzdechl si a pomýšlel nad tím jak by vlčici mohl pomoci. "Mohl bych tě o něco poprosit? Potřebuji vodu. Ohněm jí musím vypálit ránu aby se nezanítila, ale vodou jí to prvně musím vymýt od nečistot." Řekl k oběma, nechtěl aby vlčice umřela na jakousi otravu krve. Opakoval jen to co viděl několik let v kuse. Sám nevěděl co pak dělat s ránou, ale v pár bylinkách léčivých se vyznal, pokud rána vlčici bude dýl krvácet, tak by mohl on použít svou magii, ale bylo to riskantní.

14.
Loki a Solf

Nikdy se nemusel ptát vlka jako byl Kuroko jestli je rozpůlený. Když si někdo povídal se sebou vypadal skoro vždy stejně. Marciové zase ve svém rodu měli tendenci se rozpadat v prach nebo se ztrácet v čase, každý rod měl něco co se nikomu nelíbilo. Solf vypadala že jeho otázku nechápe, ale dvoubarevný se ihned ozval, pochopil to. "No.. tam kde jsem byl bylo víc takových jako jste vy, ale vždy je držel jeden fakt. Když slyšeli hlas toho druhého tak se naštvali nebo bylo vidět jak s ním jasně nesouhlasí. Vlk co zná někoho jako jste vy si tedy snadno všimne detailů. Je milé vás dva poznat, byl bych ale raději kdyby to bylo mimo boj." Odpověděl mu popravdě. Když se vrátil syn Kuroka bylo pro všechny hrozné mu porozumět, Taylor často jeho záseky nebo občasné vrčení z ničeho nic nechápal, horší pak bylo když Akumura začali vlci brát jako jednu a tu samou osobu s psychickou nemocí, jenže Taylor se spolu s Jaycem a Cerumem po válce naučil, že Kumuru a Akumuru jsou dva různí vlci, dvě osobnosti sdílející jedno tělo. Proto se k nim možná začal chovat líp a ke každému jinak. Pro Garmadony bylo časté, že se u nich objevilo občas nějaké to psychické onemocnění, vzhledem k tomu, že často rod podléhal v minulosti k incestům, které se přenášeli pak na potomky. "Nerad bych ti ublížil, ani Srnečce jsem nechtěl ublížit, ale.. přijít o Solfataru by pro mě znamenalo jako bych přišel o své druhé já. Jako bys ty přišel o svého parťáka se kterým si od narození v jednom těle. Celou dobu jsem se snažil srnečce neublížit, jen jí držet aby ona nemohla ublížit nám. Kdybyste mi dovolili mohl bych jí vyléčit nebo vám pomoci jí přenést blíže k vašemu území." Nechtěl bojovat, bojovat s někým kdo jako on bránil jen a pouze ty na kterých mu možná skrytě záleželo bylo bláznovství. Podíval se na Solfataru s otázkou, kterou však neřekl nahlas, ale chtěl zničit svůj štít a pomoci jiné, té které ona ublížila a kvůli které tam teď maličká krvácela. Avšak netušil jak se Loki rozhodne, netušil jaká bude jeho reakce na to co řekl.

13.
As(okrajově vzhledem k úpadu do bězvědomí), Loki a Solf

Solf možná sebou nechala vytírat jako s hadrem, ale on už jeden boj zažil. Věděl že po boji vlkům nezbývá nic jiného než jít dál. Mohl po Lokim skočit a zabít ho, ale viděl v něm něco co mu připadalo jako že se jí jen snaží bránit. Zatím co Srnečka nechala jeho útok odrazit. On oheň zas stáhl k jeho tělu. Na jeho úrovni už jím vytvořený oheň nejde uhasit. Poryv větru jej možná odnese, ale on ho pořád může vrátit zpět, on je pořád ten který nad ním může rozhodovat. Asaira oheň neuhasila díky vzduchové kapsy, ale spíše ho větrem přiživila. Taylor se díval na ohnivou kouli kterou pomalu formoval a pak jí nechal zmizet. Ne, on nebude ten co by chtěl zabít. Možná ten vlk ublížil Solf, ale on jemu ublížit nemohl. Tušil že možná jí jen zachránil krk. Taylor za rány na srnečce nemohl, on jí jen po většinu času držel na zemi nebo její útoky odrazil. To co jí jediné jí udělal bylo, že nechal Solf aby jí způsobila ránu na krku.
Podíval se na Solf a přemýšlel. Byl čas se stáhnout z boje? Ne. Ale rozhodně nemělo cenu vlkovi ublížit, když tu ona byla zraněná. Všiml si jak Loki promluvil. Kývl hlavou. "Tomu kdo jí způsobil rány si už ublížil, takže si vyměnil oko za oko. Já jí jen vždy odrazil tak, aby se ke mě nedostala a neublížila zároveň jí." Odpověděl vlkovi. Když po něm rozpůlený skočil tak Taylor jen skočil k Solf. Tak jak to plánoval od začátku a vztyčil okolo nich zlatavý štít. Jeho speciální magie. "Slibuji, že až přijdeme do Daénu ti to vyléčím." Špitl a olízl jí opatrně čumák. Něco v Lokimu mu je tak moc připomínalo. "Za celý můj život jsem byl brán jako dva vlci v jednom. Jen ona dokázala Jaxe přijmout a bavit se s ním. Jen ona dokázala pochopit, když Jax měl vlčata s jinou... proto se chystám zemřít na území kde ona chce." Vzpomněl si na jeho slova. Věděl jak to měl vždy Kuroko těžké s jeho částí, ale nikdy se na ní nehněval, on jí přijal jako něco co k němu patřilo a nikdy to nezmizí. Možná byl i tento vlk nemocný. Často vypadal jako by byl mimo. "Jsi rozpůlený?" Zeptal se ho na rovinu.

12.
Asaira, Loki, Solf

Nečekal to, možná opravdu nebyl souboj vyrovnaný. Přesto pocítil ve své pacce bolest, palčivou bolest jak se mu do packy zaryl tesák od srnečky. Mrzelo ho že možná nikdy neuslyší její jméno, ale tohle byla válka. "Rány které si obdržel během bitvy jsme spolu s pár mediky vyléčili, jen ta noha... tě bude trápit celý život, stejně jako rány na duši." Ozvalo se mu v hlavě a on si uvědomil jaká to byla pravda, uvědomil si co se vlastně teď děje. Přišel k nim další vlk. Nejspíše byl s tou podivnou vlčicí ve smečce. "Rány na duši? Ne, prosím! Jayci! Donuť mě zapomenout, vymaž mi prosím paměť! Nechci je všechny vidět znovu a znovu umírat!" Sledoval Lokiho a uvědomoval si, jak pomalu pečeť co duhový vlk umístil na jeho paměť mizí. Nikdy nebude moci vymazat to co se stalo, nikdy to nikdo nebude umět úplně odstranit z jeho hlavy, Čím dál více si tuto krutou pravdu uvědomoval. "Orisea? Ta.. zemřela... poslední co jsem viděl bylo jak se vrhla ze skály... Kierannie, ach moje milovaná, ta se proměnila v monstrum a nechala mě polovičně slepým a i přes to tu jako ty nežebrám o vymazání paměti! Prober se! Tohle byla válka, ale všichni děláte jako by to byl konec světa!" Uslyšel ve své hlavě hlas Ceruma a uvědomil si, že vlastně Loki skáče po jeho milované. Už nebyla šance, že by na Solf skočil v čas. Však něco tu bylo. Podíval se na hvězdu na svém plášti. "Udělala jsem ti jí díky magii, snad se líbí, nebyl jiný způsob jak nahradit starou karabinu." ozval se mu v hlavě sladký hlas. Po jeho tváři stekla slza. Uvědomoval si, že tohle je jeho jediná možnost. "Nenechám jí znovu zemřít!" Zavrčel spíše zakřičel. Něco se v něm zlomilo. Minulost možná napravit nemohl, udělal v ní tolik chyb, ale přítomnost? Možná se Lokimu útok zdařil, ale teď už nebude cesty zpět. Sledoval jak jeho družce od oka teče krev. Z ohně vytvořil ohnivé laso kterým šlehl vůči tělu vlka. Možná stačil ublížit jeho milované, ale tohle už mu nevyjde. Však ještě během šlehnutí přetvořil laso na plamen velkých rozměrů, který mířil pořád na Lokiho. V jeho očích byl vidět vztek, ale věděl že má výdrž na to udržet své útoky. Doposud se šetřil, ale nyní ne. I kdyby měl oba dva zabít, tak je nenechá odejít bez zranění.

11. Asaira, Solfatara

Bolestivě si uvědomil, že tu zas stojí a rve se o něco, co pro něj nemá takovou váhu. Dříve by možná do boje šel, ale teď v něm již neshledával takovou satisfakci jako dříve, byl to jen nutný způsob obrany aby přežil. Vždy ho učili tolika zbytečným věcem které za tu řadu let už zapomněl, vždy ho učili tomu nikdy neslevit a jít za svými cíli, jenže někteří na jeho území nasadili laťku vysoko. "Jak skvělé je nezemřít, co? Tvá matka tě na ostrovech měla nechat" Ozvala se mu vlastní slova vůči jednomu. Jayce. Neměl rád jak byl zbarvený a jak celkově vypadal poté co si jej bohové vybrali, to on měl štěstí. To on nikdy nezemře a bude jen dále plnit to co je jeho úkolem, ale nikdy si neuvědomil tu bolest kterou musel protrpět. Vždy ho nazýval duhovou můrou bez toho aniž by se o to co prožil hlouběji zajímal. Pak přišel Lloyd, vlk co si místo svého alfování vybral románek s démonem, kterého pak stejně jeho úžasná magie zabila.
Uslyšel slova Asairy. Ihned mu na mozek přišla vzpomínka, kterou rraději zapomněl. "Marcia? Kain by se za tebe styděl, chlapče.. Amy by se za tebe styděla. Měl si ve válce zemřít a prokázat tomu rodu aspoň nějakou službu. Nevíš o nich nic a přesto je teď při svém psychickém zhroucení urážíš. Kde je to srdce lva, kde je tvá kuráž? To ty jsi spíše odpad." Díky kouzlu duhového si neuvědomoval až doposud kolik toho zapomněl. Ale on chtěl zapomenout. Nakonec však zjistil že i ta největší monstra nejsou monstra, možná byla Asaira stejná? "Ne, jako ty nevíš nic o mě. Nitky osudu se propletly a já ani nevím proč na nás vaše smečka útočí. Je za tím něco jiného než chtíč po krvi?Nejspíše ne... což je na tom to nejvíce matoucí." Odpověděl jí a poprvé za celou bitvu ucítil ten známý pocit jako by nechtěl nikomu ublížit. Taylor jen její útok odhodil vlastní silou proti ní, která musela být několika násobná. "Ne... kdyby tu nebyla ona tak ani nejsem ve smečce.. za svůj život si ani smečku nezasloužím." Odpověděl ještě tak aby to srnečka slyšela. Nechtěl to před Solf přiznat, ale jejich Alfa to nejspíše u všech posrala před válkou. Pak se podíval na Solf, ona chtěla nejspíše bojovat aby se dostala na lepší místo, on opravdu bojoval jen kvůli ní. Nechtěl Asaiře ublížit, nechtěl jí nic udělat a proto se pevně soustředil a nechával okolo jejích pacek růst liány, pevné tak, aby jí dokázali udržet. Nechtěl aby si ty dvě více ublížili. "Tahle válka je zbytečná, nechci ti ani ublížit. Nejspíše si jen nevěříš abys zkusila jinou smečku a nebo si myslíš že Chaos přijme vlky zničené osudem, ty kteří se považují za vrahy... kravina.."