Příspěvky uživatele

< návrat zpět

10. Solfatara, Asaira

Musel se zasmát, poznámku Asairy slyšel jen tak okrajově, ale jistě si domyslel na co to byla narážka. "Zlatíčko, jestli můj plášť nazýváš magií měla by ses sama kousnout." Řekl a pak se podíval na Solf. Když ho nazvala bestií tak šlehl ocasem. Bylo pochopitelné že se v jejich rodině také předávali nějaké ty psychické srandičky, ale jedinou blokádou které se postupem času zbavoval bylo jeho PTSD díky válce kterou prožil. Možná se teď choval až moc zapáleně, ale důvodem tohoto chování bylo jediné, nechtěl znovu přijít o osobu co miloval. "Bestie? Ne, bestie jsou ty co původně zničili můj domov. Bestie jsou ty co by zabili bez důvodu. Ty jsi přišla na naše území a posloucháš svou alfu. Jsi jako ty bestie v ten den kdy padla má zem. Nevidím důvod proč tě na tomto místě nezabít. Já bojuji aby přežila ona, ty bojuješ jen abys uspokojila alfy." Řekl s hlasem plným pohrdání. Kdyby tu byl sám tak by nejspíše ani bojovat nechtěl, kdyby tu byl sám tak by jí jen omráčil a šel se starat o zraněné. Teď se jí však zakousla Solfatara do krku a on varovně zavrčel, jelikož sledoval jak se svaly vlčice zatnuly, aby se mohla zapřít vůči tesákům jeho milované. Došlo mu že jí chce porazit, chce jí možná pak hryznout do krku? Představoval si veškeré tahy které srnečka mohla provést. Měl jasno. V ten moment, kdy mu to došlo, už však neváhal ani on. Znovu ne, miloval jsem jí a přišel jsem o ní. Teď mám druhou šanci a tu já nenechám jen tak padnout. Pomyslel si a vyskočil vůči Asaiře. Chtěl jí povalit a možná jí vlepit jasnou facku ohněm, jen aby ho voda takhle na dálku uhasila se musel dostat blíž. Magii si chtěl šetřit, nevěděl kdo k nim ještě přijde. Chtěl aby vlčici teklo víc krve, však nesměl nic uspěchat. Plášť začínal těžknout a to pírka ptáka byla odolná proti vodě, však teď se déšť zdál nesnesitelným mnohem víc. Pokud se mu povedlo As srazit ví jen bohové.

9
Solfatara, Asaira

Možná to byla jeho vlastní povaha co ho donutila vnímat vlčici před nimi jako jednu z jeho původní smečky, avšak sledoval už jen jí. Zrzavé nepadl ani jediný pohled. Vypadá tolik jako ona Možná to bylo trauma které v sobě bílý vlk měl, co ho donutilo si trochu pozměnit hnědé znaky na srnečce. Když Solfatara promluvila tak jí nevnímal. Možná přežila, možná jeskyni opustila ještě než sem tam dorazil! Možná je... ne, ona není má matka.. má matka byla nejspíše zabita krutě bez mrknutí, tak jak by to náš nepřítel udělal. To se mu honilo celou dobu hlavou co k němu srnečka šla. Jako by mu z ní mozek dělal jeho matku. Ona je už ale mrtvá Řekl vztekle ve své hlavě a probral se z tranzu když se k němu vlčice přiblížila, aby udělala to nejpodlejší gesto. Jako by se v něm něco probralo. Jeho oči zaplnil vztek a chuť přežít. V moment když se rozjela její hlava vůči jeho krku se co nejrychleji a nejsilněji odrazil do vzduchu při čemž využil i svého pláště. Dopadl sice špatně, jelikož nebyl stále ještě tak obratný, ale dopadl kousek od jeho partnerky. Zvedl se a podíval se na Solf s úšklebkem. "Chceš jí vyrvat tepny z krku nebo si s ní prvně pohrajeme? Co jí třeba urvat ocas a dát si jej jako hezký ohřívač ledvin! O a nebo jí připravit o očíčko, ta jsou taky chutná" Zeptal se Solf bez jediné známky emocí v hlase, působil jako psychopat co se probral k životu a jeho jediným úkolem bylo ochránit jeho milou. Něco v hlavě mu říkalo ať se vlčice zbaví co nejrychleji aby neohrožovala více jeho partnerku. Taylorova další slova byla už v cizím jazyce, ale více méně to byla nehezká poznámka na osobu srnečky.

8. Allavanté, Solf, Asaira, Dail
Podíval se směrem vlčice a odfrkl si. "Galaxie je to proč si naživu, ty idiote, kdyby nebyla galaxie nebyla by si ani ty. Kdyby nebyla duha mohla by si s klidem existovat, duha je totiž jen fotometeorický jev kdy se sluneční paprsky odráží od kapek vody které jsou v atmosféře, díky tomu se láme a tvoří oblouk." Tak tupá, vysvětlení proč je prach v galaxii barevný či různé hvězdy mají jinou barvu jí bylo úplně zbytečné vysvětlovat, ona nechápala ani rozdíl mezi duhou a nebo galaxií. "Trapné urážky na psychickou nemoc? Nenech se vyvést z míry, já bojovat nechci, ale tvé psychické zdraví by se mělo nějak zachránit." Řekl pobaveně a pak se podíval na Dail, která tam jen stála. To co řekla ho jen donutilo se poušklíbnout. "Máme slabé kusy, s tím ale nikdo nic nenadělá. Ve vaší smečce jich je taky požehraně, jelikož nikdo se silný nerodí. To bys měla vědět." Pozoroval jí, věnoval každou chvilku jejímu tělu. Pozvedl obočí. "Opravdu jen ty? Nezdá se mi to, někde máš jistě někoho na kom ti záleží, někoho kdo v tomhle boji bude trpět jako mi všichni, jelikož tahle válka je zbytečná, ale to mozek jako je tvůj chápat nemůže." Pak se jen mlčky díval jak odcházela. Jeho pohled se ihned přenesl na vlčici které říkala srnečka. "Opravdu chceš plnit její rozkazy? Opravdu se chceš zranit? Tahle válka nemá smysl, nutí tě padnout pro jejich pobavení. Nerad bych ti ublížil, ale pokud mi nedáš na výběr..." Pak se jen otočil k Dail, co se snažila neukázat svůj strach. Sám se ještě víc naroval. On strach necítil, jedna válka už byla za ním a v té vlci prolívali krev hned od začátku. Jeho pohled se upíral na Asairu doufajíc že on nebude ten co jí ublíží.

7. Solf a Allavanté
Musel se zasmát. Jeho nový kožíšek byl zbarvený spíše jako galaxie. Což ta nevzdělaná blbka nemohla vědět, jelikož se držela moc na zemském povrchu. Neřešil jí, byla nejspíše psychicky nemocná, což on s takovými vlky uměl jednat. "Je to galaxie, nikoli duha, ta má sedm primárních barev, které rozhodně v kožíšku nemám. Navíc proč nezkoušet plány na někoho, kdo nerozezná ani duhu?" Řekl hlasem bez emocí. On se jí nebude bát. Nebude ani projevovat pobavenost nad tou její demencí. "Psychické nemoci jsou taky sranda, hlavně když jednou trpíš, že? Jak se cítíš? Je to sranda že?" Odpověděl jí na tu její větu a v mysli se popadal za břicho smíchy, jenže jeho obličej byl jen kamenná maska bez ničeho. "To bych nedělal, náraz do štítu bolí, víš? Mohla by se ti o něj rozbít kušna." Odpověděl jí stále hlasem bez emocí. Když se představila tak sám sebe pochválil za to, že pořád umí poznat postavení podle chování. "Jsi hloupá, je hezké že si to umíš přiznat, dostaneš za to zlatého bludišťáka." Pochválil jí a konečně se mu v očích projevila nějaká emoce. Bylo to pohrdání. "Ale notak, titul alfy nic neznamená v dnešní době, může ho získat jakýkoliv jouda. A to že jsi poslední co naše oči uvidí? Hezké, ale řekl bych to možná trochu jinak, takhle by se tě bálo jen malé vlče. Jsi trapná jak sáňky v létě a co je co říct, tvá namyšlenost ti možná přinese brzký pád." To vše řekl s pobavením. Věděl že svou magii mohl držet dlouho, jeho vytrvalost se rapidně zlepšila, přeci jen na tomhle limitu ale nebyl nejvíce. Jeho svaly měly pořád tu starou paměť. "Zkus to ještě jednou prosím, představ se."

6. Prozatimní boj proti Allavanté(se Solf)
Taylor se podíval na Solf a ušklíbl si. "Byl sem k tomu cvičený, ještě než válka přišla jsem trpěl těžké bitvy mezi skupinami na procvičení. Když však přišla válka tak sem se bál. Věděl sem však že po mém boku stojí vlci co se také bojí, každý jsme se bál.. ne o naše životy, ale o to že uvidíme své milované umírat. A byl jsem idiot... po válce jsem se hádal se všemi, že netušili jaké to bylo všechny ztratit, být za sraba že jsem nezemřel s nimi. Cerum a nebo Jayce, kteří mi pomáhali se zherabilitovat mi na to nic neřekli, pouze mlčeli, ale když tak vzpomínám tak v jejich očích byl vždy vidět smutek...takový hrozný smutek, to oni také přišli o všechno. Pak když sem potkal Sennu jsem uznal, že nebyla monstem, co nás chtělo jen zabít, ale přesto jsem poprosil Jayce aby mi vzpomínky na válku vymazal, chtěl sem před tím utéct... Nebudu ti lhát že válka není hrozná, je to to nejhorší... protože po válce z tebe zbude jen vlk s traumatem." Řekl a cítil jak se mu vítr opřel do pláště a donutil jej vát. "Jenže to není důvod abych za ně teď nebojoval.. právě to mě žene dopředu, chci aby věděli že nezemřeli nadarmo aby zbytek nás žil." S tím už si všiml konečně jejich protivníka kterého vyplivl portál. Co tak pozoroval, nejspíše to byl výše postavený člen. Vzpomněl si na svůj první pocit když uviděl jejich nepřítele, když slyšel ten křik že po nich útočí. Teď to bylo jiné. Cítil nenávist a touhu ukázat co v něm je. Postavil se hrdě před Solf a svůj nezlomný pohled upíral na vlčici. "Není čas si hrát na hrdiny. Nikdo po ní neútočte první. V našem počtu bude síla." Špitl směrem k vlčicím, aby to slyšeli jen ty se kterými bojoval. Něco v něm ho nutilo, aby mu to připomnělo ty vzpomínky na jeho první boj. Podíval se na nebe a usmál se. Nehodlal se jí bát, nebál se jí ani. Jeho tělo bylo sice malé, ale rýsovali se na něm svaly čím dál více jak se mu srst lepila na kůži. On nehodlal ustoupit.

5.
(--- Ostříží zrak
Čím více se boj blížil tím více mu to připomínalo jeho předchozí bitvu. Jenže teď tu nejsou hraničáři cvičení jenom k boji, nejsou tu ani lovci kteří by nám přispěchali krýt záda... jediný kdo se kdy cvičil na hraničáře jsem tu já.. Pomyslel si a zastavil se konečně vedle Solf. Promokal, ale to mu vůbec nevadilo. Už dříve bojoval v dešti a nepohodlí, kde musel ještě šplhat na skálu kde se schovávala jeho rodina. "Držte si chladnou hlavu, nenechte ať vás ovládne strach. Myslete na cokoliv jiného než na válku co se blíží, musíte udržet chladnou hlavu, jen pak dokážete logicky uvažovat až se objeví náš nepřítel!" Řekl klidným hlasem. Sám se uklidnil vnitřně. Když se ozval hrom tak se ani nepohnul, jen sledoval jejich okolí a čekal na to až se objeví portál. A hle, Solf jej na to upozornila. "Semkněme se a zaujmeme obranný postoj. Nevíme kolik jich přijde sem, ale udržujte stále klidnou hlavu. Až se objeví vnímejte každý jejich pohyb jako by byl váš." Řekl stále klidně a Zaujal svou pozici vedle Solf. Sám byl předtím takhle nucen držet formaci, jeho úkolem bylo nepustit ale vlky na skálu kde měl rodinu. Teď je nesměl nechat je přemoci díky strachu který zde panoval.

4.
(-- Daén
Podíval se směrem k Lissandře. Už odcházela a jelikož měl každý jinou pozici, tak by se měl vydat pryč i on. Povzdechl si a podíval se na Zinka. "Neumřete prosím. Smečka bude potřebovat vlky jako jste vy." Řekl jim a pak si všiml jak na něj Solf nečekala a rozběhla se pryč. "Solf čekej! Nemůžeš tam jen tak vběhnout!" Sykl a naposled se podíval na ty dva než se rozběhl za svou partnerkou. Tuhle ztratit nesměl, jinak by si to neodpustil. Ihned začal přemýšlet nad taktikou, která mu jistě chvilku zabere, nevěděl jak silný bude jejich nepřítel pokud vůbec nějaký přijde. Až přijde tak stane po boku Solf a bude bojovat tak jak dřív nebojoval. Zatím za ní jen rychle běžel a modlil se, aby nezačala bojovat bez něj.
_--) Daén

3.
Musel se zasmát, doslova se začal smát když promluvila Darkey. "Nejsme připravení? Lissandra je inteligentní a její schopnosti boje jistě budou také na úrovni a jak si nás ostatní můžeš dovolit soudit za usouzení holého faktu? Namyšlenost která z tebe sálá je neuvěřitelná, není možné tedy přesvědčit vlka se stejným smýšlením o tom v jaké nevýhodě je Daén teď a v jaké nadále bude. Nejsme ani jeden slabý na to, abychom nepřežili. Navíc někteří z nás za sebou už o nejedno území bojovali. Příště mlč prosím než promluvíš." Řekl stále klidným hlasem Taylor na obranu většiny vlků. Darkey se mu jevila zatím jako největší královna všech, leč tušil že nejspíše za tou snůškou silných keců se bude skrývat někdo, kdo bude mít jen velké ego. Dail kterou zmínila se mu pak jevila jako rozumnější, rozhodně neměla silné kecy jako ta černo-rudá fiflena u které tušil že by jí Lissandra roznesla na kopytech. Však to netušil jak jej vytočí Dorya. Chovala se úplně divně. Předtím mu přišla rozumnou, teď se však Taylor podíval na Solf a zavrčel nepříjemně. "Jdu za partou, co není úplně vypatlaná." Zvedl se a vydal se za Zinkem. "Byla vždy Dorya taková kráva?" Zeptal se ho tiše. V jeho hlase byl slyšet vztek. "Mám chuť jí vysvětlit, že jsem nepřežil jednu válku abych chcípl v totálně nelogické, kde nás povede někdo jako ona." Zamumlal ještě tiše tak, aby ho slyšel jen Zinek popřípadě Lissandra pokud se nacházela někde blíže. "A ještě ta rudo-černá mrcha. Mám pocit že tohle je boží trest za to, že jsem neumřel v první bitvě." S tím dále šel vedle Zinka a doufal, že se k nim přidá i jeho partnerka.
>> Ostříží zrak

2
Nestihl jí odpovědět, jelikož brzy na to se konečně Dorya rozhodla, že by mohla všem říct proč a co se vlastně stalo, jenže pro všechny kteří do situace nebyli obeznámení to nebylo, ale aspoň se dozvěděl pár dobrých informací. Další smečka co jim přijde na pomov,? Hah, to bude ještě něco. Když promluvila Solf tak zaskřípal zuby. "Ty nezemřeš. Fajn, je pravda že na tom má bývalá země byla líp v případě napadení, ale o tomhle víme, máme šanci se připravit a kdyžtak vymyslet nějakou taktiku." Nechtěl aby se mu opakovala minulost. Nechtěl aby se to samé stalo tady. Pak se podíval na Zinka. Od pohledu a prvních slov mu vlk příjemný nebyl, ale teď pronesl krutou pravdu. I Lissandra měla tenhle stejný rypavy pocit. Lissandra a Zinek mají pravdu. I když tento Útok přežijeme tak jsme na otevřeném prostranství. Lepší by se bylo přesunout, ano..máme tu už nějaké vzpomínky někteří, ale až jednoho dne nebudeme vědět o útoku, protože se Nero neukáže tak to bude velice krutá bitva..."

Pokýval hlavou. Když mu řekla, že je expert tak se zazubil, pouze se mu líbilo učit se nové věci.Olízla mu bradu a on se jen na moment cítil jak kdyby byl ten ke kterému on sám vzhlížel. "Věř, že znám vlka co byl lepší ve všem snad! Jen... nevím kde je mu konec, byl vybraný v tom pomáhat snad všem a navíc.." Zavzpomínal se na jeho mohutná motýlí křídla, zatvářil se vůči němu roztuzeně. "A na víc měl fakt super podobu. Neznal jsem vlka co by mu duha slušela líp." Řekl pobaveně a pak se podíval na Solf. Pokýval hlavou, pokud stavou proti nováčkům co nebudou umět ovládat svůj element tak pro ně boj bude snazší. Nakonec se však zatvářil nejistě, neznal moc vlků co by umělo všechny čtyři základní elementy ovládat dokonale, navíc to bylo pak čím víc těžší. "S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost, ale máš pravdu, naše smečka by na nás byla pyšná." Uznal a pak se jen dále na ní díval. Nemusel by se o nikoho bát, ale zase nevěděl co by to s jeho tělem udělalo.

Zasmál se, věděl že se na tohle zeptá. "Dá se ovládat i bez něj, ale přeci jen.. je lepší když můžeš skočit takhle daleko a zachránit někoho rychle než k němu běžet a použít to." Řekl a šlehl ocasem. Prohlížel si jí. Pak ucítil jak se začal zvedat vítr což jej donutilo se poušklíbnout. "Náhodou, vítr se ti k ohni hodí. Jen to nějak dobře a chytře vymyslet." Řekl a posadil se. "Máme element ohně, ten se šíří větrem a navíc pokud ho umíš dobře ovládat a směrovat ho určitým směrem tak to není úplně k zahození." Řekl a pak vytvořil ze země menší hliněnou kuličku. "Myslím, že se naše síly budou dát dobře spojit. Chaos proti nám nebude moc ani vydržet."

Díky plášti měl ještě jednu výhodu. Podíval se na to jak Solf také tvarovala oheň a nakonec z něj vytvořila ohnivý bič. Vyskočil proto tedy do vzduchu a ušklíbl se. Jeho velikost, váha a složení pláště mu zajistilo to, že vyskočil víš do vzduchu a dopadal pomaleji na zem. "Nechci ti ublížit, ale musíš uznat, že je to dobrá vychytávka. Díky plášti mám vlastně takové neofiko křídlo, které se svými vlastnosti podobá jednomu vaku poletuchy. Díky tomu..." Skočil k ní a okolo nich se vytvořil zlatavý štít. Skočil k ní z větší dálky a chvilku to vypadalo že mu plášť bezvadně pomáhá. "Když se zjistilo, že mám tuhle magii, tak jako u každého se přemýšlelo jak mi pomoci. Někteří dostanou vždy předmět co jim pomáhá, pokud je to nějaká divná magie. Původně se očekávalo, že dostanu magii času a tak sem do té doby nosil staré stříbrné hodinky, jenže ty už řadu let nefungovali.. nakonec se ale projevilo toto a můj strýc začal právě na plášti pracovat. Očaroval se navíc tak, aby se nezničil snad nikdy." Sám se tedy nebál štít nechat spadnout a ten se roztříštil v milion zlatých třpytek. "Rád bych ještě.." Začal se soustředit. Začal vnímat každou odezvu země a nakonec se stalo že měla Solf nohy svázané kořeny díky jeho magii země. Tohle potřeboval zdokonalit do bitvy.

Díval se na ní a konečně šlo poznat že jedno z jeho dříve rudých očí je zelené. Nechal si to tak změnit a líbilo se mu to, ukazovalo to hlavně na to jakým dvěma elementům se chtěl dále ve svém životě věnovat. Když se odtáhla ucítil uvnitř sebe podivný pocit, který se nedal snad popsat jinak než stesk. Vydal se tiše za ní. "Pamatuj, pokud bych ti nechtěně ublížil tak křič... pomohu ti vyléčit se." Řekl jí klidným hlasem, však doufal že by jí ublížit nemusel. Pokýval hlavou a odhodlaně se nadechl. Vytvořil před sebou malý plamínek ohně, který začal postupně zvětšovat, aby se mu pak lépe mohl tvarovat. "Zkus ty oheň... je to nejsnadnější pro nás. Hodně sem ho trénoval také cestou..."

Taylor jen zastřihal světle fialovýma ušima. "Děkuji, díky jedné skupině se ke mě dostal i plášť co mi jeden můj známí kdysi dávno vyrobil. Pírka která jsou na něm patří ptákům, která sem běžně pozoroval na našem území." Vysvětlil jí a pak se podíval na své tělo. "No a ta barva kožíšku přišla zase s pláštěm, řekl sem si, že by se k němu hnědá nehodila." Zhodnotil popravdě a podíval se na ní zkoumavě. Ach, Wu jí naučil nový element.. "Já se také naučil nový element, jeho ovládání bude ještě těžší a nevím jak se mi se zemí bude pracovat, ale důležité je, že mám zpět svou magii které sem se vzdal.." Řekl a zadíval se na svůj plášť. "Přežijeme oba, kdyby bylo nejhůře, tak na tebe skočím a vytvořím okolo nás štít." Zašeptal jí na oplátku on do ucha. Pro něj bylo prioritou jí bránit. "Co takhle zkusit ještě naše nové elementy před válkou? Než sem přijdou ostatní tak si odpočineme a navíc potřebuji si zopakovat jak má schopnost funguje."

Volala jeho jméno mezitím co koukal na Doryu. Koukal na ní a formoval myšlenku jak jen by ji mohl sdělit že se do války chystal taky. Černá vlčice do něj však narazila a Taylor sebou cuknul. "To je v pořádku, také jsem byl zadumaný." odpověděl neznámé, ale pak si ji prohlédl. Rudá očka a její typická vůně. Nakonec mu vlčice padla okolo krku a on si to dokonale spojil dohromady. "Ach, Solf! Vidím že si zase změnila barvu kožíšku." Řekl a jednou tlapou si ji namáčkl na sebe. Byl tak moc rád že se našli. Držel ji u sebe a nechtěl ji pustit. "Byl sem i u mistra ve svatyni."