Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1.
Podíval se směrem ke své alfě a rychle se postavil. Vydal se jí na proti jen co jí viděl přicházet, ale ona prvně zavyla. Všiml si že s ní jdou i dvě vlčice. Jméno ani jedné vlčice neznal, ale že by to byla Solf s Dail? Podíval se na ně a začenichal. Pach jedné z nich skutečně Solf patřil. Ale tipoval taky že ona ho nepozná rovněž, jelikož díky svému novému vzhledu by se nepoznával také. Podíval se směrem k Dorye a doufal že se jejich pohledy střetnou. Věděl na co se jí chtěl zeptat, ale byla k tomu úkonu odvaha? "Takže je to opravdu pravda... kolik vlků jen padne... ke kolika se ani nedostanu." Povzdechl si a podíval se na nebe. Teď je jen na osudu komu se bude více dařit.

(---- Rest
Taylor se podíval na nebe a povzdechl si. Zase byl v Daénu a skoro nic se zde nezměnilo, zdálo se i že kromě Doryii zde byl první a vůbec jediný připravený vlk. Podíval se na Wua co byl na kraji jezera a částečně i na území. Měl ho jít přepadnout? Ano, nakonec se opravdu vydal i k tomuto podivnému šedému vlkovi, co mu připadal podivný. Jak tenhle vlk mohl být všude a zároveň nikde? Nejspíše byl další podivnou entitou jako mistr v džungli. Možná by se to někomu zdálo bláhové, aby se Taylor šel ještě nějak vylepšit, ale on před bojem potřeboval trénovat. Chtěl vlastně trénovat.

Nákup:
Na účtě mám: 191 KMŠ, 12 rubínů, 0 mincí
Převádím: 11 rubínů na KMŠ -) 110 kmš
Účet po převodu: 301 kmš, 1 rubín, 0 mincí
Kupuji:
Svůj vzhled(350 kmš), jednou změna barvy očí podle elementu země(5 rubínů)
Levely magie:
Oheň na full: 90+100+110+120+130
Země na lvl 5: 70+80

Celkem: 1 050 kmš a 5 rubínů
Uplatňuji slevu 75% -) 262 kmš a 1 rubín

Takže celkem platím: 262 kmš a 1 rubín

Zůstatek: 39 kmš, 0 rubínů a 0 mincí

Schváleno

(--- Jižní hory
Jako by to bylo včera co se vypravil na svou pouť co jej hodně změnila, hlavně doufal že pro něj ten vlk co předtím viděl s Doryou bude mít něco nového, co by se mu mohlo líbit. Popravdě doufal že někde cestou najde svůj plá... zarazil se, když si všiml podivné hvězdy která vykukovala z vysoké trávy jako by tam byla dováta větrem. Došel k té velice vysoké trávě a zatáhl za hvězdu. Zalapal po dechu, když zjistil že to je jeho plášť s opravenou látkou která držela pírka. Věděl nejspíše komu za to vděčit a věděl i kdo ho dokonale opravil a dokonce i pár pírek přidal. "Děkuji vám." Špitl a pokusil si nasadit plášť na sebe. "Ještě získat svou původní magii." Řekl a pousmál se. Cítil jak z pláště vyzařovalo podivné sálavé teplo domova. Tímto věděl že na něj snad nikdy nezapomene.
--) Daén

(--- Ovocný lesík
Spokojeně se podíval na své packy. Zdáli se být silnější a jistější když šplhal do hor tak, aby mohl zase přejít Irisin ráj. Nikdy by netušil jak by ho tahle jedna cesta mohla tak moc změnit, ale cítil se hodně dobře, cítil se jako by mohl dokázat vše. Hlavně co se jeho vytrvalosti týče se cestou nahoru nezadýchal skoro vůbec. Věděl co by to pro něj mohlo znamenat, ale opravdu byl mistr tak dokonalý? Heh, to jen potvrdí čas jestli se mu to podařilo tak dobře. Hlavně by jeho způsob boje neměl být tak zlým. "Možná ještě před válkou potkám Solf, rád bych si s ní promluvil a hlavně s ní něco vyřešil." Řekl nahlas a podíval se z hor na území které leželo pod ním. Pak se přeci jen zase rozešel jen, aby už byl zase na svém území a mohl si to užít před válkou.
---) Rest(přes Irisin ráj)

(--- Svatyně(přes mlžnou džungli)
Podíval se za sebe a pak před sebe. Konečně si oddechl a rozvalil se pod keřem na kterém rostlo několik bobulí. Začal je během toho co lezel mlsat. Nechtělo se mu už vůbec zvedat, díky své cestě byl vyčerpaný a hlavně díky tomu tréningu co zažil. Spokojeně se usmál a zavřel na tu chvilku oči. Jeho sen byl dosti podivný, jemu se to ale zdálo zcela klidné oproti těm nočním můrám které zažíval. Tohle byl nádherný klidný sen díky kterému se cítil spokojený a vlastně se mu odpočívalo i dobře. Jeho spánek byl možná na nějaké poměry krátký, ale spal krásné dvě hodiny. Poté se zvedl a protáhl se. Koukl se okolo sebe a povzdechl si, tohle bude ještě dlouho než dorazí na území smečky zase. Proto s klidem zase vyšel na svou cestu.
---) Jižní hory

(--- Mlžná džungle
Jeho kroky byly v posledních místech nejisté, jelikož musel občas šlápnout na místo, kde se nacházelo bahno, ale k Taylorovo štěstí se to bahno nezdálo příliš hluboké. Cestování po padlých stromech se mu tak zalíbilo, že "naschvál" zabloudil. Jeho zabloudění mu však dalo čas, aby přemýšlel o tom, co vlastně chtěl zvednout za vlastnosti. Možná by se mu hodila nějaká schopnost lovu... nah, lovil většinou ve více vlcích, takže pro něj schopnost lovu byla spíše jen taková formální. Spíše přemýšlel o zvýšení vytrvalosti díky užívání magie a také díky tomu, že by se mu to skvěle hodilo. A možná i ta síla, předtím byl přeci jen jeden z hraničářů, velice silná jednotka smečky, která bránila hranice. Podíval se na svou nohu a povzdechl si. "Ty si mi to ale zkomplikovala holka." Řekl pobaveně. Nenadál se a objevil se někde, kde netušil vůbec jak se sem dostal, ale byl tu vlk co věděl nejspíše po čem jeho srdce prahne. Taylor neváhal a zdělil mu co potřebuje.

Dávám všech pět mincí do ringu. -) 40%
Ale k tomu využívám svůj 50% bonus tudíž se to zvyšuje na 60%

% si rozděluji následně:
20% si dávám do síly
40% si dávám do vytrvalosti
(Ráda bych zde připomněla pokud se to bude zapisovat, že mám do vytrvalosti ještě 10% z Elliiny akce)

Mistr věděl co přesně hnědý vlk chce a tak mu pokynul, aby přešel do druhé místnosti, která se zdála na boj a vytrvalost již připravená. Do výšin se tyčily hory a pod nimi byl připravený malý dřevěný ring. Jen co se to vše doformovalo, tak mistr nečekal a zastihl hnědého spíše nepřipraveného. Hnědému došlo, že nejspíše na procvičení síly nebude jen tak tahat klády, ale bude se bojovat tak jak by to jeden chtěl. Věděl, že aby v tomto boji uspěl a zlepšil se, tak si bude muset vzpomenout na staré instinkty. Notak Taylore, nemohl si za tu dobu zlenivět, jasně měl si těžké zranění a léčil si se dlouho, ale tohle je něco co se nezapomíná. Něco co je v tobě furt! Jako by další rána od mistra nastartovala něco co hnědý dlouho necítil. Chuť bojovat a prát se za to jen aby znovu mohl vidět modrou vlčici která mu byla tak blízká. S dravým zavrčením se konečně naježil a vycenil své bělostné zuby. V jeho rudých očích byla vidět zase dravost, která se chtěla urvat ze řetězu a ukázat co hnědý dokáže. I přes to si však zachoval chladnou hlavu, aby mohl taktizovat. Pokusil se na vlka skočit a povalit ho tím na zem, celou svojí vahou. Dokonce i naprázdno cvakl, jelikož minul ucho vlka. Neváhal však přestat a ohnal se po vlkovi znovu s větší vervou. Teď se mu ho však podařilo tlapou trefit, ale mistr si to nenechal líbit. Chystal se teď k útoku on. Při dalším útoku mistra tedy obrátil jeho sílu proti němu a konečně srazil i Taylor jeho. S vrčením si stoupl tak, aby vlk nemohl vstát. "Byl to dobrý souboj, děkuji moc mistře." Řekl a slezl z něj. Mírně se uklonil, ale však když se zvedl z úklonu uvědomil si, že již není v ringu, ale v horách.
Hnědý si zde uvědomil, že jeho cesta na vrchol nebude až tak snadná jak by se jednomu mohlo zdát. "Huh, tenhle vlk umí nejspíše tu nejlepší magii z nás všech, nebo je celá jeho svatyně pod kouzlem." Řekl si Taylor pobaveně a pak se vydal na svou pouť k vrcholu. Po boji byl tenhle výstup snad jako za trest. Strmý terén ještě přidával k tomu, že měl velice brzy Taylor jazyk až na vestě. Pro vlka co stoupal na hory běžně to mohl být pohled komický, ale Taylor se výšek bál snad ještě více než vody kde neviděl na dno. Jeho kroky byli jisté, ale pomalé, jako by se snažil šetřit co nejvíce energie a nezakopnout či aby mu to nepodklouzlo, věděl že více k vrcholu zde bude přibývat náledí, kterému se Taylor chtěl vyvarovat, teda spíše chtěl anulovat možnost pádu který by mu hrozil. Ovšem to netušil, že ho na jeho nemilé cestě na vrchol bude čekat překážka se kterou snad nikdo nepočítal.
Všiml si naštěstí velice brzy, že se k němu blíží obří balvan, kterého by se jeden stejně jako Taylor zalekl, ale naštěstí hnědý stihl uhnout a tím si zachránit život, ale odměnou bylo to, že na něm akorát tak přistál pták a začal jej tahat za ucho. "Au, kuš, nemáš někoho jiného na sežrání?!" Řekl naštvaně Taylor počas toho co dýchal jako čtyří. Jeho packy jej neskutečně bolely, byly dokonce i lehce sedřené polštářky a on se cítil snad nejhůře co se týče dechu a unavenosti. Avšak před ním viděl už sladký, přesladký vrchol. Podíval se na něj a zamrkal. Ihned přidal na kroku jen aby tam co nejdříve stanul a mohl být rád za to, že se mu všechno podaří už jen pak. Teda myslel si to bláhově. Ale i přes to za pár dlouhých kroků stanul na vrcholu. "Wohou!" Zajásal a plácl sebou. Objevil se vedle toho vlka kterého konečně mohl nazvat ultimátním mistrem. "Děkuji moc mistře a snad se někdy setkáme." Řekl a zvedl se. Ještě jednou se na vlka usmál a už zmizel.

Cesta ze svatyně byla hodně náročná a to i když musel jít přes džungli, dalo mu to pořádně zabrat, ale nelitoval toho, cítil se být silnější a lepší, teda aspoň v nějakém ohledu. I když měl chuť sebou v ovocném lesíku nebo co to bylo plácnout na zem a jen odpočívat s přežvykováním bobulí.
---) Ovocný lesík

(--- Les u mostu
Možná to byla pošetilost, ale věděl kam přesně jít, jen provedení bude těžší než by si jeden myslel. Pomalu se vydával po jednom pařezu, který byl spadlá hned na začátku džungle, i když jeho povrch byl kluzký a nechodilo se na něm zrovna nejlépe. Podíval se proto jen před sebe a udržoval oční kontakt s nějakým mechem co tam byl na stromu. Spokojeně se při tom začal usmívat, tohle jej moc bavilo, vlastně si tím připomínal co jeho tělo dříve umělo a co bude umět i nadále, až se zase vypracuje na nějakou tu svojí předchozí úroveň. Pro Taylora to bylo něco na co si jen matně vzpomínal, díky úrazu nohy byl teď jen pouhou troskou na ostrově kde byl snad každý lepší než zrovna on. Podíval se na nebe a povzdechl si. Tohle bude ještě těžké. Pomalu ale jistě přecházel ze stromu na strom jen aby se mu packy nezabořili do bahna, nevěděl jak bylo hluboké a přesto... zvládl to až ke Svatyni.
---) Svatyně-

(--- Temný les
Taylor se zase dostal přes ten hrozný most a uvědomoval si, že by se nejspíše měl snažit zesílit, jenže co by mělo být klíčové? Chtěl by trénovat vytrvalost a možná nějakou tu sílu do souboje, protože rychlost... pokud bude utíkat tak by ho někdo mohl dostat, ale to bylo pro něj spíše jedno. Podíval se na nebe a naklonil hlavu na stranu, něco v hlavě mu radilo, aby se znovu vydal do džungle, která se mu teda vůbec nelíbila, ale pro to, aby byl silnějším by to s radostí udělal. Proto tedy neváhal a dal se zase do pohybu směrem k nehostinné džungli, co mu přinášela akorát milion potíží a žádný zisk. Možná by se to někomu zdálo super, ale jemu rozhodně ne, bylo to spíše trápení než pravý tréning.
---) Mlžná džungle

(--- Jezero smrti
Zase byl v temném lese který jej nějak moc nelákal tím co nabízel, ale aspoň by se zde jeden mohl zabavit, kdyby ovšem Taylora netlačil čas a on se nemusel dostat zpět na území do tří dnů. Přesto se mu na tomto lese začínalo něco více a více líbit. Možná to bylo jen to, že se zde dalo odpočinout od okolního světa vzhledem k absenci vlků. Věděl že se potřeboval rychle dostat pryč a přesto se jeho krok zdál příliš toulavý, jako by se mu tam zároveň vůbec nechtělo, což bylo pochopitelné, ne každému by se chtělo jen tak na sebe nechat pak někoho útočit, ale o tom byla bohužel válka, jen za co si jí ten nebohý Daén zasloužil? Byla Shay nějak zlá? To se Taylor už asi nikdy nedoví ani kdyby chtěl a měl na to milion otázek, ale možná by se mohl zeptat Hranina.
---) Les u Mostu(přes most)

(--- Tichá zátoka
Podíval se na jezero, které se mu ani v nejmenším nelíbilo, pro něj bylo vždy až moc děsivé, ale nikdy to na sobě nedal znát, spíše se modlil aby mu na to nikdo nepřišel v jeho mysli. Jak tak kráčel okolo něj tak si více a více uvědomoval proč to bylo jezero smrti. Jako u Badu ho svíral nepříjemný pocit, že nevěděl co je pod hladinou, neviděl tam a jeho fobie byla prostě silná. Raději stáhl uši k hlavě a rozběhl se směrem k temnému lesu. Nechtěl se nějak dlouho zdržovat a ani nechtěl aby se na něj čekalo. Povzdechl si a pak se podíval na nebe znovu a ještě jednou než zmizel v temném lese.
---) Temný les

Jméno vlka kterého přihlašujete: Taylor
Frakce: Daén
ČAS: Přidám se od začátku
BOJUJI PROTI: Je mi jedno protivník, ale pro Taylora bych ráda jako parťáka Solf, když sem si to s ní domluvila

(--- Zauberwald
Taylor se podíval za sebe a zjistil, že urazil zase pěkný kus cesty, ale konečně byl tam kde chtěl být. Nejspíše se mu zde zalíbilo natolik, že se vydal k vodnímu toku a sklonil hlavu, aby se mohl napít. Když ucítil ledovou vodu jak mu konečně chladí vyprahlé hrdlo tak zajásal tiše. Konečně se po několika doušcích donapil a uvědomil si, že v zátoce není sám. V dálce viděl Zei která mu dodala tu nejistotu ohledně vztahu, takže nevěděl jestli se s ní mohl bavit navíc to potřeboval do války stihnout zpět. Podíval se na nebe a zaskuhral. Bude nejspíše cestovat neúnavně a nakonec se trochu před válkou vyspí. Však co to? Něco se stalo a on netušil co
----Ellie akce---
Objevení se bylo docela zvláštní natož průplav tím divným výrem. Pak se následně objevili na pláži kde už na ně čekal Excell s obrazem, který snad nikdy neviděl a vejral na něj jako bůh ví co, což Taylora moc nezajímalo.
Průběh už byl velice zajímavý, jelikož po dotknutí se obrazu je to všechny přeneslo do podivné říše, kde Taylor skončil se třemi dalšími vlky na jednom mraku. Jak se zdálo znal jen Zípu, která nebyla zrovna moc aktivní. To co se dělo dál bylo pro Taylora matoucí. Po útok pegasů a létajících prasat až po vykládání básničky. Možná někdy vypl úplně a následoval ostatní, hlavně když byli u vodopádů a někam pak letěli.
Jeho odchod do normálního světa se zdál být už nemožný, jenže potom co se dostali do nějaké podivné místnosti, kde byli sladkosti a všichni jednu svědli se ozval hlas, který byl velice divný, nakonec se však znovu dotkli obrazu a Taylor si mohl oddechnout.
-----Konec akce----
Ocitl se zpět na jeho poměry pozdě, strávil v té podivné cukrátkové zemi dva dny. Dva dny které mohl cestovat zpět. Sykl něco tiše, ale pak se podíval okolo sebe. Svět byl zase normální a tak se vydal raději rychle pryč. Zpět k Daénu.
---) Přes poušť k jezeru smrti

(--- Modrák
Návštěva stromu mu moc nedala, spíše jen nezodpovězené otázky co se mu honily myslí. "Možná bych si mohl dát odpovědi sám." Řekl zamyšleně a pak se podíval na les okolo sebe. Zde poprvé stanul na tomto území. Vlastně tu rovnou poznal první vlky, které tak moc dlouho neviděl. Kde vlastně Xere byl a kde se mu našel konec? Měl konečně nějakou partnerku nebo byl stále sám? A co maličký Gwyn, našel svou matku konečně nebo byl pořád sám. Jeho viděl naposledy v té divné akci s jeho partnerem, což mu přál, ale dodalo mu to nejistotu. Tam poprvé uviděl Zei. Zei byla ta proč pořád váhal nad jeho partnerstvím. Možná mu další pohled na Solf dá odpovědi.
---) Zátoka

(--- Kvetoucí louka
Podíval se na strom ke kterému nevědomky dorazil. "Ach, ty jsi mi to ale podivný strom." Řekl a pousmál se. "Připomínáš mi strom v mé domovině.Byl to strom u kterého většina vlků pořád slavila různé svátky, byl pro nás posvátný a nikdo se k němu bez povolení nesměl více přiblížit a vždy jen s doprovodem. Teď je nejspíše opuštěný jako mrtvá těla pod ním zakopaná.. Je mi hrozně.. smutno po domovu..." Začal a podíval se na plody stromu. "Dopadne válka Daénu stejně? Zbude nás málo? Nebo se přeci jen dokážeme ubránit? Má cenu tam jít bojovat když sem jednu bitvu už prohrál?" Zeptal se a povzdechl si. Uvědomoval si, že tenhle strom mu nejspíše nepomůže a nedá mu odpovědi. "Promiň, že tě otravuji, měl bych jít dál, jestli to chci stihnout zpět do smečky." Odpověděl mu tiše a vydal se dále do Zauberwaldu.
---) Zauberwald

(--- Poušť
Podíval se na nebe a uvědomil si, že jestli by se chtěl vrátit do války, tak by musel hodně rychle běžet domů, navíc nevěděl zda s ním jejich zdrcená alfa počítala, ale poznal pár milých vlků v Daénu, které by neměl nechat jen tak padnout. Možná že by on ihned utekl, kdyby viděl nějaké to bezpečí, ale aspoň by se cítil dobře že tam byl. Přeci jen nechtěl svůj život jen tak někam zahodit a spíše by se chtěl zúčastnit jen jako podpora. Ach, jaký to srab to byl. Podíval se na nebe a stáhl uši k hlavě. Uvědomoval si jak moc se měnil a co by udělal dříve. Část v něm co neznal totiž křičela aby bojoval do posledního dechu. Možná by jen tak dokázal Solf čeho je on schopný. Zamyšleně pokýval hlavou a nevědomky šel dále ke stromu, který měl podivnou barvu.
---) Modrák