Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(-- Křišťálové jezero
Jak pomalu za sebou nechával vodní plochu tak si uvědomoval že úplně na světě sám nebude. Nikdo by se neměl nikdy cítit sám. I přes to že všichni co znal nejspíše zemřou, tak se na něj budou dívat zezhora. Věděl že by jej nikdy nikdo nenechal samotného. "Jen... nikdy jsem nedostal znamení že se pořád díváte, že vám nejsem ukradený a že mě furt máte rádi..." Pronesl tiše a najednou to ucítil. Slabý větřík na jeho tváři který mu dodal odvahu pokračovat dále. Možná to bylo jen díky tomu, že zde na louce bylo občas i větrno, ale tohle se mu prostě líbilo, prostě byl zase milovaný a věděl, že se na něj někdo dívá. Jako by jeho život dostal novou jiskru. Nadšeně se vydal směrem k lesu odkud mohl zajít ještě jinam.
--) Les u mostu.

(-- Nerovy vodopády
Taylor se s poklidem a úsměvem na rtech šoural klidně podél jezera které se mu tak moc zalíbilo, možná by jí sem mohl jednou vzít, ale teď se zde zastavil a podíval se na nebe. "Věřím, že by se ti tu líbilo, hvězdičko, vždy si milovala takovéhle vodní plochy. U nás se ti velice líbilo velké jezero a vždy si mě tam tahala. Jenže jaký smysl má to, že jsem zde sám. Chybíš mi každým dnem, snažím se přes to přenést, najít si novou partnerku a založit rodinu kterou si vždy chtěla, ale.. chybíš mi tak moc. Jaký má život bez tebe smysl?" Špitl a cítil jak se mu chvěje spodní ret smutkem. Podíval se zase na jezero a konečně cítil jak mu stekla slza. Přešel k vodní ploše a sklonil hlavu, aby se zase napil. "Není špatné na vás vzpomínat, vždy budete mou rodinou, ale musím jít dál životem. To samé bych přál i vám.." Špil jen co se napil a s tím se vydal dále ve své cestě na Louku a zase dále. Do neznáma dál.
---) Luka

(-- Katakomby
Hnědý vlk běžel jako smyslů zbavený uličkami spletitých chodeb a jako by si snad i pamatoval kudy měl běžet ven, tedy on si to nepamatoval, ale vedl jej zvuk vodopádu který se buď vzdaloval nebo přibližoval, hlavně díky tomu se Taylorovi dařilo trefit zase na denní světlo a rozmáznout se hned při první příležitosti na kamenu, ale voda do které spadl jej naštěstí probrala. Ke troše dalšího štěstí se velice brzy vyhrabal z vody a podíval se okolo sebe. Nikde nikdo nebyl tedy krom podivného pocitu, že jej nějaký nebohý člověk čí lebka tam byla uchována sleduje, což se hnědému vůbec nelíbilo a tak si musel na chvilku sednout, aby si mohl uvědomit že po něm nic nejde a navíc ne nějaký podivný prokletý muž z katakomb. Občas jeho mysl fungovala jako u dítěte, ale tohle bylo rozhodně dobrodružství na které nezapomene. Spokojeně se tedy s úsměvem na rtech zvedl a vydal se dále podél jezera.
--) Křišťálové jezero

(--- Nerovy vodopády
Nuže co o tomto místě říct? Líbilo se tu Taylorovi? Už od první chvíle když zacítil zvláštní zápach, který vycházel ze stěn se mu zde moc nelíbilo, nikdy neměl rád mrtvolný pach, pro něj byly spíše více sladké vůně. Taky že kdo by neměl rád více sladké vůně, bylo je příjemnější čichat a celkově se nikomu z ní nechtělo zvracet jako se mu chtělo z téhle vůně. Nějak moc se neodhodlával zjistit co to tu ve vzduchu cítí, ale když už se skoro, teda už to cítil v krku, pozvracel tak se více méně rozhodl podívat díky tomu slabému světlu na stěny. Když zjistil co se okolo něj děje za nechutnou situaci tak musel vyjeknout. Taylor nikdy neměl v lásce mrtvoly a proto jej zdi dělané z kostí mrtvých, kteří nejspíše nikdy nenašly svůj odpočinek vyděsily. Tohle se naposledy stalo když narazil na ten lidský hřbitov všude byli mrtvoly, teda sice pod zemí ale lidé byli podivní. Pořád si je připomínali podivnými křížky. Ale tenhle hřbitov byl dávno zapomenutý nejspíše stejně jako tahle chodba. Ovšem Taylor nikdy nebyl nejvíce odvážný, vždy byl spíše strašpytel. Proto při prvním zakopnutí o lebku a naražení čumákem do další se to rozhodl otočit a rozběhnout se zase hezky zpátky.
---) Nerovy vodopády.

--) Křišťálové jezero
A pravda, bylo to mnohem snažší se k nim dostat než poslouchat hluk který vodopády vydávali. Bylo to nesnesitelné v nějaké mezi, kterou měl Taylor nastavenou vysoko. Kdo by si snad pomyslel, že tento vlk se nebude chtít nechat jen tak odradit od toho, aby se mohl napít výborné vody která se jistě nacházela v celém jezeře. Spokojeně se proto dostal až na kámen odkud to opravdu mohl ochutnat, ale všiml si že za vodopády je tunel. Kam jen asi vedl? Rozhodl se tento fakt ignorovat a raději se chtěl napít z proudu křišťálové masy vody které zde padala do stejně nádherného jezírka, zde byl konečně nejspíše sám. Naklonil se a konečně svým růžovým jazykem ochutnal vodu. Byla lahodná a rozhodně mu to pomohlo, aby svou žízeň ukojil. Olízl si černé pysky a spokojeně se usmál. Ovšem zvědavost nezmizela a proto se vydal do útrob za vodopádem které jej tak moc lákaly.
--) Katakomby

(-- Luka
A bylo zde, ani si nestihl uvědomit že se k němu nějak povědomě vydal. Nejspíše ho vedl pach vody, který byl silně cítit a navíc to nějak nesmrdělo takže tipoval že voda bude sladká. Uvědomoval si jak moc velký ráj tohle jezero je. Jak moc se mu zde líbí a jak tu touží jeho celé nitro zůstat, ale to by nebyl Taylor aby se nevydal směrem k vodopádům s tím, že se napije přímo z nich. Pro vlka jako byl on bylo překonání dálky skoku téměř nemožné, ale on byl vynalézavý, nenechal se jen tak odradit a proto se ihned vydal po menší méně přehledné cestičce, kde se občas muselo něco přeskočit až k vodopádům. Jeho hrdlo bylo skoro vyprahlé jak více se blížil vodě a jak moc byl u ní tak se pocit ještě zhoršoval. Však nebylo cesty zpět a on si to vlastně užíval.
--) Nerovy vodopády.

(-- Mlžná džungle
A bylo to tu zase, rozléhlé prostranství zeleně odkud byly vidět hory. Ne že by mu to vadilo, už si na ten výhled zvykl a obdivoval jej, spíše se mu ale nelíbilo kolik toho ušel a zatím vůbec neznal svůj cíl. Co se to sakra muselo stát aby se někde tenhle hnědý vlk usadil. Ano, věděl jak moc bylo důležité se usadit, ale bylo také důležité objevit vše skryté, co se tu na Mois Grisu mohlo schovávat. Neváhal proto se vydat dále na cestu přes louku. Až objeví nějaké jezero tak se napije jelikož pomalu ale jistě cítil jak se mu právě žízní stahuje hrdlo. A hle, ani si neuvědomil že prapodivný pomyslný knedlík co měl v hrdle zmizel a jemu se zase hned mnohem lépe polyká. Bylo to celkově hned lepší po tom co si uvědomil že vše je až moc daleko. Pro něj byl zázrak že se takto rychle uklidnil a proto zpomalil svou chůzi tak, aby se mohl kochat krásami okolní přírody, která byla velice rozmanitá. Řekl by i snad, že se mu tu líbilo mnohem více než kde jinde. Ale jeho cesta nebyla ještě vůbec u konce, chtěl toho objevit mnohem více než by se komu chtělo a to během tak krátkého období, aspoň to pak až si najde kamarády bude moci vyprávět. Ani si to neuvědomoval, ale jeho kroky mířily k jezeru.
--) Křišťálové jezero

(-- Ovocný lesík
Jen co se měnila krajina z příjemného lesíku na podivnou mlhou zahalenou džungli ucítil Taylor jak se mu stahují opět půlky. Nikdy moc necestoval sám do takovýhle míst. Pro něj to bylo hodně děsivé než uvolňující. Chápal že tato džungle nejspíše udržovala nějakou rovnováhu na ostrovech, ale raději si zapamatoval cestu k tomu, aby se mohl lehce vrátit pokud by se mu něco nelíbilo. Bláto a mokro jej moc nelákalo a tak se cesta zastavila na jednom z kmenů spadlého stromu, který sloužil nejspíše již mnoho vlkům jako opora před jejich celkovým ponořením se do bahna. Leč jej ten podivný pocit nutil jít nalézt něco dávno ukrytého v džungli, tak mu odolával a připravoval se na to, že se znovu vrátí k Ovocnému lesíků, který se mu tak zalíbil. Možná by to teď mohl vzít směrem na louku na kterou chtěl jít původně než si to takhle blbě rozmyslel. Jeho nápad se mu zamlouval více něž by se zdálo a tak se tedy vydal směrem na Louku. Znovu přes Ovocný lesík až právě k ní.
--) Luka

((--- Jižní hory
Opravdu jej vůně ovoce dovedla do menšího sadu, což nečekal. Ovoce zde dozvalo a některé teprve kvetlo, ale to Taylorovi nevadilo, on chtěl aspoň trochu toho ovoce ochutnat než bude pozdě, přeci jen nevěděl jak dlouho mu jeho výprava za získáním psychické pohody bude trvat a nebo jestli se vůbec vrátí stejnou cestou. To vše bylo jen ve hvězdách a pravdou bylo že hnědého vlka zase začínaly bolet nohy z toho kolik toho ušel. Díval se tedy na plody a ucítil jak mu doslova teče slina, až tak se na chuť některých plodů těšil. Opatrně proto přešel k nižšímu stromu a vyskočil tak, aby si trhl krásně zralou blumu. Ihned se do ní pustil a dával si pozor na to, aby pořádně svými zuby pecku kterou tento plod ukrýval, rozdrtil na padrť. Nehodlal polykat něco tak velkého jako byla pecka blumy. Jen co ovoce dokousal si všiml keříku moruše, který byl snad úplně obsypaný plody podobným ostružinám. Ihned se do nich pustil a to už mu bylo jedno že šrotuje i šťopky. Spokojeně si tam tak mlaskal a užíval si tu pohodu než mu došlo že by se měl vydat zase na cestu. Proto se s těžkým srdcem rozloučil s výborným ovocem a rozťapkal se dále směrem k džungli která jej lákala na prozkoumání.
---) Mlžná Džungle.

(--- Dračí průsmyk
Narozdíl od dalších území zde Taylor necítil žádný další vlčí pach a ke všemu tomu štěstí si mohl oddechnout. Cítil jen starší pachy někdy z jara které se pomalu vytrácely. "Možná mám konečně chvilku na to, abych si mohl vše promyslet." Řekl nahlas a rozhlédl se okolo sebe, byl tu nejspíše i nadále sám, takže se nemusel bát toho, že by nemohl mluvit nahlas. "Fajn, tak to bych chtěl od života... rozhodně bych chtěl abych byl někdy zase spokojený, rozhodně bych chtěl aby si o mě nemyslel každý že jsem jen idiot." Začal svůj dlouhý seznam a do toho se kochal přírodou která se na jižních horách značně od Severních lišila. Na rozdíl od toho všeho tu bylo více trávy a květin. Poznával některé druhy zvonků, které by si věděl vybrat, aby je mohl dát dámě a tím vyjádřit své city. Dále zde viděl pár listnatých stromů což byla příjemná změna od těch jehličnaných jejiž jehličí nepříjemně bodalo do pacek. Spokojeně se pousmál a podíval se na nebe. Zase se mu na tomhle světě líbilo a dokonce se zdálo, že se i jeho mysl uklidnila. Začenichal a ucítil prapodivnou vůni, nejspíše jabloně? Nikdy by nečekal že se v tomto světě ještě budou dát nalézt ovocné stromy. S radostí se tedy za tou vůní rozběhl.
_--) Ovocný lesík.

(((--- Severní hory
Taylorovo snažení se útécti problémům se zdálo skoro až nemožné vzhledem k tomu jak tento vlk reagoval na podměty v poslední době a mohla za to Lissandra, nebýt jí by se v tomto vlkovi nerozjelo takovéhle po válečné trauma, které doslova ovládalo jeho tělo. K jeho štěstí se pomalu z hor dostal opravdu až do dračího průsmyku kde se již dříve nacházel. "Ne, nejsem ten nejlepší partner a ani jím nechci být. Co na mě vůbec Solfatara vidí? Pff, můžu se jí rovnou na vztah vykašlat, já sem šťastně zadaný s... oi, ona je vlastně mrtvá." Ne, opravdu mu mnoho faktů díky stresu a nestabilitě nedocházelo, věděl jen že se něco děje, něco co by se ani jednomu vlkovi nelíbilo. Přesto tento fakt ignoroval ve snaze se vyšplhat na další hory, které se mu dostali do cesty. Jižní hory jej snad ještě více oddělí od Daénu, smutné alfy a dalších vlků kteří v něm vyvolali trauma.
---) Jižní hory

(((-- Ostříží zrak
Znovu zde na horách. Znovu se prodíral vrcholky, jen aby utekl teď na jinou část území. Chtěl jít teď do dračího úsmyku, více méně tam byl se Solf jen chvilku. Co když ona zemře ve válce proti tomu Chaosu? Bude on vůbec truchlit? Nejspíše moc ne, pro něj byla úžasnou vlčicí, ale nebyl si ještě vůbec jistý s city k ní. Najednou se to vše změnilo, hold život nebyl nikdy stálým jako nebude nikdy stálá povaha člověka. Proto zde na hoře neváhal strávit více času než bylo potřeba. Ihned se vydal směrem kde viděl tu z vršku dračí průsmyk. Nechtěl moc ani o tomto místě přemýšlet. Honil jej neviditelný postrach v podobě Solf a smečky. Jedno s druhým tvořilo teď pro Taylora nebezpečnou kombinaci, které se musel vyvarovat tak dlouho jak jen to šlo. Možná to bude měsíc, možná to bude půl rok, nikdo nikdy neví za jak dlouho se jeho psychika udobří. Nyní však Taylor kráčel směle k Dračímu průsmyku.
--) Dračí průsmyk.

(((--- Irisin ráj
Na rozdíl od toho co se stalo v Irisině ráji přinesl ostříží zrak konečně trochu klidu do mysli Taylora. Zelená kopa trávy mu konečně přidala krapet k tomu psychickému zdraví. Ihned sebou sekl do trávy a ucítil její příjemné lechtání na světle hnědém čumáku. Musel se zhluboka nadechnout a zavrtět se v ní. Jak skvělé bylo zase cítit její vůni, něco co mu bylo až moc známé. Takovéhle pláně byly také v jeho rodné zemi a proto se do toho zamiloval. Věděl že tohle místo bude chtít znovu navštívit dříve nebo později a upřímně se na to i už teď po dobu co zde setrvával těšil. V dálce viděl mohutné tyčící se hory, nic co by jej rušilo, nic co by mu dodávalo pocit utlačovanosti. "Skončilo to vše teď, když mám partnerku?" Zeptal se sám sebe a rychle sebou cukl. Musel se podívat všude okolo sebe a zhluboka dýchat. Ne, nesmělo to skončit... on potřebuje svobodu. Zhluboka dýchal jako by viděl nějakou noční můru a vyšvihl se na své packy. Zaskučel jen co se blbě pohnula levá zadní noha. "Ne, nenechám nikoho aby mi vzal svobodu, navíc je mi ta jejich válka co teď nejspíše bude ukradená." Pronesl spíše znechuceně jako by sám ve smečce být nechtěl. Zaskučel ještě jednou. Pohoda v trávě už nepřicházela v úvahu. Musel od smečky utéct co nejdále. Co nejdáleji to jen šlo, proto se znovu dal do pohybu rychlejším tempem.
---) Severní hory.

(((-- Severní hory
Jeho kroky se nejistě přibližovali k této pláži pomalu, jako by se mu sem moc nechtělo, přeci jen byl tu cítit pach vlků a on v tuhle chvíli nechtěl být rušen, potřeboval se plně ponořit do svých myšlenek, nechat je mu rozežrat mysl tak, aby snad konečně měl jasno. Ano, Solf byla úžasná vlčice, ale... pro něj byla až moc, nejspíše pro to ani nemohl najít slov jak by to popsal. V myšlenkách se vracel stále ke své zesnulé partnerce, k Zei a dokonce i Rain se kterou si rozuměl více než se Solf zprvu. Bylo to kvůli tomu, že si prvně nerozuměli? Už na té nejvyšší hoře to bylo těžké, ale vzpomínka na společné sledování světýlek jej hřála u srdce. Možná by to za to stálo, ale.. Pomyslel si již po několikáté, ale zase myšlenku šoupl daleko do mozku, ne teď o tom nechtěl přemýšlet. Přešel k moři a ucítil jak se mu voda nasákla do hnědé srsti. Bylo to jen na chvilku než se vydá dál a své myšlenky nechá zde na tomto místě.
Netrvalo dlouho a postávání ve vodě jej omrzelo. Proto se tedy vydal dále k dalším horám. Chtěl je prozkoumat stejně jako vše ostatní. Navíc se mu hodilo znát své okolí. Podíval se ještě za sebe na pláž a znovu zastavil. Vybavil si jak tu seděl s Rain a meditoval. Spokojeně se pousmál. Byla to krásná vzpomínka. Leč byla stará, o hodně starší než on a uvědomoval si to moc dobře. Přes to by jí v tuhle chvíli bral raději než Solf. Vydal se raději dále, tohle si nesměl myslet. On musel Solf milovat. Možná jej další svěží vzduch v horách přiměje myslet jinak. Místo hor se však vydal úplně jinam.
---))) Ostříží zrak.

(((--- Rest
Neměl hory nikdy moc v lásce, proto když se začal blížit z útulného restu právě k nim, tak cítil jak se mu v krku tvoří čím dal více známý knedlík. I přes to vše, že hory byly zatím vidět ještě v dálce si uvědomoval, že výprava za tím uvědomit si hlouběji své city bude těžší. Co když Solf nebude ta pravá? Co když se mu teď šmykne noha a nikdy se o tom nepřesvědčí? Co když se vlastně ona nebude chtít hrnout do partnerství? "Život běžného vlka je tak těžký..." Povzdechl si a pozvolna si uvědomoval že přechází právě na místo, kde bylo jen kamení. Tudíž šplhal nahoru, aby se mohl pokochat rozmanitým výhledem na okolí, které pro něj bude spíše jedna velká křeč vzhledem k tomu jak se teď jeho svaly zatínaly. Čím více se ale zase dostával do výšek tím více si uvědomoval jak je na tom světě zase sám. Jak moc krutý život umí být? Jak moc krutý umí být samotný jednotlivec, když dělá něco co se vlastně po něm chce, jeho druh to má v povaze. "Dát se k Daénu byla chyba... nejsem smečkový typ a hned skočit po první?" Pokáral se za dostatečného funění jak stoupal stále výše.
Však za tu snahu to vše stálo. Stál proto tedy na úctihodném milníku a sledoval své okolí. Území zde bylo krásné, ale zaplní to díru v srdci kterou tam získal? "Ach otče, jak poznám že jsem znovu schopný milovat? Jak poznám že se mi má nová povaha líbí? Co když se příliš změním?" Zeptal se do větru který se v této výšce nacházel a příjemně čechral srst. Sledoval dokonce i Irisin ráj kde potkal Rain. Byla to skvělá vlčice, která jej naučila nové věci. Proč teda meditaci nezkusit? Posadil se a zavřel tedy oči. Hodlal se zaposlouchat do větru, do toho co se mu dělo okolo těla a ne jen v hlavě. Meditace byla skvělým způsobem jak se rozhodnout jak dál. Jak vůbec naložit se svým životem a jak se vlastně k tomu odhodlat. Seděl proto a své rudé oči přecházející v několika odstínech měl zavřené. Poslouchal jen okolí a přírodu která okolo něj zuřila. Slyšel šustění trávy, lehké bortění kamenů a dokonce i chůzi losů. Jeho mysl se mezitím stihla dokonale vyprázdnit, nic jej už netrápilo tedy do doby než zase otevřel oči. To začal nový vír myšlenek. Ne, ani tohle místo jej nenechá chladným. Rázně se proto tedy zvedl a vydal se dále. Dál kam jej jen jeho kroky vedly. Jasné bylo už v jedné chvilce, že si vybere Irisin ráj. Překrásnou pláž kde poprvé potkal Rain. Tahle vlčice jej rozhodně pozitivně ovlivnila proto se tam chtěl vrátit a vzpomenout si na jejich setkání.
Netrvalo dlouho a hnědý vlk sestupoval na travnaté prostranství. Cesta dolů byla těžší než nahoru, musel si dávat pozor na to, aby se mu tlapa nepodšmýkla zrovna v nevhodném momentu, jelikož sject po zadku až dolů by nebylo příjemné a on by nemohl dál plodit malé Taylory. Vlastně chtěl by potomky? Jistě, dříve to byla jeho povinnost, stvořit novou generaci, ale teď nevěděl. Naštěstí se touto myšlenkou zaobíral příliš dlouho a tak byl konečně dole a mohl jít dál. Poslední pohled na ony hory, povzdech a další kroky do neznáma...

---) Irisin ráj