Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(((- Daén
Podíval se po svém okolí. Rest bylo nejspíše ve skutečnosti vodní jezero, které se mu spíše nelíbilo než líbilo. Nelíbila se mu ta voda a přítomnost labutí, které si zařadil mezi ty agresivní ptáky, kteří vás poženou až bůh ví kam. Možná by se mohl na pár chvil zastavit. Věděl že ho tlačí něco v hlavě a proto váhal nad tím zda se skutečně zastavit. I přes to vše se zastavil u břehu, kde jemně sladká voda hladila břeh. "Budu s ní opravdu spokojený? Jsem schopný milovat tak moc jak se jen sluší? Přeci jen.. další ztráta by byla bolestivější než si kdo umí představit... proto ani nemám ty hodinky. Ach..." Začal a podíval se na mladou kachnu, která se skutečně nebála a připlavala až k němu. Mohl se najíst, mohl po ní prostě skočit tak jak mu radil instinkt. Nechat zarýt své zuby do jejího zatím šedého krku, ale neudělal to. Stejně moc hlad neměl. Jen se tedy díval na to jak se k němu pořád víc a víc přibližuje. "Je na čase vydat se dál, kachničko, tvá matka po mě stejně brzy vystartuje." S tím se zvedl a vydal se zase dál. Směrem k horám, které tolik nenáviděl. Směrem k tomu kam se chtěl vydat.
---) Severní hory

Díval se na to jak se to tu rozpadalo. Povzdechl si a podíval se na Doryu. Měl za ní jít? Ne, sám věděl jak moc zničeně se cítil a navíc Solf byla taky pryč. Zamyslel se a zastřihal uchem. Možná by se mohl zase vydat na cesty. Přeci jen mohl jít po své vlastní cestě, možná ho Dorya bude chtít prověřit až jí bude líp. Pokýval hlavou nad vlastním nápadem. Musel si toho ještě hodně promyslet. Hlavně nevěděl jaký jeho nový život má smysl, za čím se měl honit? Naposledy se podíval na Doryu a s tím se vydal zase směrem k hranicím. Jeho přání nebylo hloupé, chtěl jen aby si zase našel něco čeho by se chytl. Možná nový koníček by mi mohl pomoci... navíc si potřebuji urovnat své pocity k Solf.. Pomyslel si a stáhl ocas mezi nohy. Chtěl a možná to měl někomu říct, ale ne, tohle počká. Mnoho vlků se dozvědělo o své ztrátě a braly jí otřesně. Tak jak se od nich čekalo. Možná kdybych.. ne, jsou pryč změnění v prach a stín. Utnul své myšlenky ihned a s výrazem bez emocí se čím dál více blížil k hranicím. Věděl že se zase bude muset vydat přes hory a již teď se na okamžik netěšil, ale změna je život, život je vždy změnou. Naposledy se podíval na Doryu a pak se sám vytratil z dohledu všech. Zase sám jen se svými myšlenkami.
---))) Rest

Podíval se na hnědou vlčici. Ne, pokud bude stále cítit ztrátu za svůj domov tak nikdy nebude jako dřív. Podíval se rovněž na levou zadní nohu na kterou nekulhal tak jako dříve. Kdyby nebylo toho zpropadeného vlka, tak by zemřel. Kdyby nebylo Ceruma tak by padl a nejspíše by ho ty bestie sežraly jako většinu. Psychické trauma nebylo nejlepší, válka byla prohrána jen kvůli jasným důvodům. Kdyby nezleviněli, kdyby se jen snažili být elitními jako dříve. Možná jeho rod neměl dobrou výšku a nikdy jí nejspíše nenabere zpět, ale rozhodně by neměl trpět více než se teď zdálo. Jakou nejlepší čest jim projevím tím že se zvednu a půjdu dál v životě? Breku bylo dost, nikterak prohatovat drama co se stalo. Garmadonie mi byla dobrým domovem, ale vše jednou končí. Smrt všech mě velice bolí, ale ani kdybych bojoval předtím sebelépe tak bych je nezachránil. Nepřítel několik let střádal plány, několik let obhlížel naše hranice a studoval, čerpal vědomosti. Nikdy bychom nevyhráli proti nim. Věděl že tím, že bude emoční více než si přál smečce nepomůže, nikdy jim nepomohou emoce. Nikdy neměl moc zkušeností v boji, vždy se spíše učil jen tak napůl, ale pořád to neznamenalo, že by se to nedalo změnit k lepšímu, pořád to neznamenalo, že by nemohl pomoci i Solf. Alfa prišla s šedým vlkem na jehož srsti bylo až moc šedé. Taylor jen pokýval hlavou na jeho představení. Liss a Solf jej stihli představit před ním? Nedal však na sobě zdát to, že se mu to nelíbilo. "Rád vás poznávám, Doryo, dámy mají pravdu. Rád bych se přidal do smečky. Leč jak slyším jsou vaše vztahy s druhou smečkou vyhrocené nemám problém se plně zapojit již teď a pomoci vám." S tím se uklonil jak bylo u nich zvykem. Koukl na Solf a ještě pohledem přejel po novém příchozím. Nejspíše nevěděl více než ostatní. Stala se tedy smrt zmiňované bývalé alfy náhle? Znovu se podíval na Solf a stál napřímený vedle ní. Alfa mezitím vytvořila pro sebe.. podium? Neměli tu snad skálu ze které by mohla mluvit? Nevěděl, bylo to pro něj nové, život v téhle smečce. "Je ti už líp?" Zeptal se Solf a usmál se na ní. "Jo a pak tě něco naučím, jelikož sám nejspíše půjdu trénovat." Pošeptal jí a usmál se na ní.

Jméno přihlašovaného vlka: Taylor
Účastnila jsem se: Nikdy
Výběr týmu: Náhodně

Díval se na vlčici a musel se ušklíbnout. Pokládala mu nezvykle moc otázek. Ušklíbl se znovu, to jí to nedocházelo? "Není to snad jasné? Vybral jsem si tuto smečku kvůli Solf, ani jsem nepřemýšlel původně o smečce, nějak jsem se o to nezajímal. Sám jsem byl svědkem pádu jedné a nebyl jsem psychicky připraven na vstup do nové smečky. Přeci jen kdo jiný by byl připravený vstoupit někam jen pár měsíců po vraždě skoro celé jeho rodiny? Ani nevím zda tu jsou nějaké jiné smečky, tedy o jedné vím od malého vlčete. Tuším že se jmenoval Gwyn. Ale neměl jsem čas o těch dalších něco zjistit." Pronesl, však byl slušný. Pohled však stočil zpět k Solf. Opatrně se o ní otřel. Věděl jak jí bylo, zjištění něčí smrti bylo... dramatické. Navíc pokud se s tím vlkem jeden znal. "Solf..klidně plakej, klidně křič, emocím to pomůže. Sám vím o čem mluvím." Pak však jeho pohled zledověl, když jej upřel na druhou vlčici. "Co bych mohl smečce přinést? Leč moje výška na to nevypadá a nesu zranění právě z války, tak umím vše co by měl umět.. vůdce... mohl bych do smečky přinést spoustu nápadů, sám se vyznám v taktice a navíc, u nás.." tohle zabolelo. Před Solf to nikdy nepřiznal, ale bolelo ho to. Vždy když promluvil se mu vybavilo několik mrtvých těl. "Když ještě existoval můj domov jsem... se učil hlavně taktice, správnému vychování a dalším věcem jako budoucí alfa. Chtěl bych konečně žít jako normální vlk" Jeho hlas se ztišil. Dokonce i ledová grimasa povolila do obličeje plného bolesti. Konečně po takové době si uvědomoval co ztratil. Dřív to bral jako svůj vymodlený post, teď se na to místo konečně dostavila bolest ze ztráty všech co znal. Všichni jsou pryč... až teď mi to pořádně dochází co jsem ztratil... Ozvalo se mu v jeho mysli. Žuchnul na svůj zadek a zdrceně se podíval na Solf.

Podíval se na ní nechápavě. "Smečku vedou sourozenci?" Zeptal se. Čekal by spíše, že tento mrav se nebude držet na tomto ostrově. Unaveně však zívl. Byli několik dní na cestě, do toho ještě jeho akce. Podíval se na ní a zacukal uchem. "Takže to je o dost lehčí, když sem ten zájemce o smečku." Odpověděl jí zaujatě. Však pak viděl cizince jenž si jich všimli. Podíval se na hnědou vlčici, která se podívala na Solf. Znala jí, nejspíše to byla vlčice ze smečky. Podíval se na Solf a nechápavě naklonil hlavu, nepřiznávala jejich lásku? V ústech pocítil hořkou chuť. Nejspíše to bylo kvůli tomu, že byl tolik nervozní. Notak, jen něco nepřiznala. Poznamenal si v hlavě.

Podíval se na ní nechápavě. Že by se opravdu na tomhle místě vytrácel pach tak zázračně rychle? V Garmadonii, která nejspíše byla i větší se to nestávalo. Nikdy se jim nevytratil pach z území, ale za to mohla funkce hraničárů. Každý se snažil o to, udržet smečku hezky bezpečnou. "Takže vy nemáte žádné bonusové posty, třeba jako hraničář, který by právě měl za úkol rozmisťovat pach po okolí?" Zeptal se jí nechápavě a pak se musel ušklíbnout. Tohle nechápal, proč si to žádná smečka nedržela. Pak se zasmál na větu o Alfě. Možná kdyby to bylo jeho starší já, tak by do ní šel. "Ale... to neříkej dvakrát." Odpověděl jí se šibalským úsměvem. Pak si sedl. Asi na tu Alfu budou muset počkat.

((--- Rest
Hned co vstoupil na území pro něj neznámé smečky pocítil, jak se mu udělalo zle. Musel se oklepat, aby se toho pocitu zbavil, nebo spíše myslel si, že se ho tím zbaví. Pocit byl ještě silnější než by si myslel ze začátku. Nervozita mu svírala žalůdek, drtila jej. "Já ti nevím, princezno, vypadá to, že je tu pusto." Odpověděl jí a rozhlédl se kolem nich. Nikdo tady nebyl. Ale pachů cítil požehnaně. "Ale odpočinek by se hodil." Odpověděl jí a nahlas polkl. Nepřestávalo mu být zle. Nakonec se na ní zaraženě podíval a nechápavě zvedl obočí. Proč by si měl hledat jinou vlčici? Nikdy takový nebyl, faktem bylo že smrt své bývalé partnerky musel vidět, aby se pohl dál. "A koho bych si měl vybrat? Samotnou alfu smečky? Ne... nejsem takový, ale i když možná by se tu nějaká pěkná vlčice našla." Bavilo jej jí škádlit. Byla to věc co mohla pobavit je oba.

3
Po celou dobu za ní šel jak poslušný pejsek. Nehodlal se vracet či být na téhle hoře sám. Nelíbilo se mu to přeci jen, byla to výška. Ach jak on moc výšky nenáviděl, byl to pro něj jeho vlastní kryptonit. Překonali dokonce i hranici louky. "Solf, nikdy bych si to nerozmyslel, fajn možná někdy kdybych se ještě chtěl toulat, ale... nepotřebuji to. Vše co potřebuji je být s tebou. Mít tě po svém boku. Když mi ale slíbíš že pak půjdeme zase někam na výpravu." Řekl Taylor a tím vlastně smazal všechny její obavy. Však pořád to byl Taylor. Nejistý tupec jenž se pořád učil co je to být vlkem ve smečce. Leč to byla přirozenost jeho druhu, on tuhle touhu necítil. Necítil ani pocit toho, že by se měl s někým vázat novými pouty. Solf ale byla jiná. Nahrazovala postupně díru v jeho srdci. Zaplňovala jí její milostí a tím co k ní cítil. Pomalu zase roztával, pomalu se zase začínal cítit dobře. Zastavil na stejném místě jako zastavila Solf. Podíval se před ně a nahlas polkl. Měl učinit tento krok k tomu, aby se stal členem smečky o které věděl jen díky téhle modré vlčici? Měl se snad dále snažit? Jistě mu to za to stálo! Nakonec se pořádně narovnal a překročil hrdě pomyslné hranice smečky. "Heh, to bylo lehčí než sem čekal." Opravdu, pro něj to byla teď akorát taková velká úleva. Zase mohl cupitat za Solf, jen aby to vše stihl. Jen aby ho vůbec Alfa chtěla.
>>Daén

2
((((---- Irisin ráj(Přes severní hory)
Nejspíše byla ráda že jej viděla. Nejspíše se jí také ulevilo. Podíval se do jejích rudých očí a nahlas polkl. Další vysoká věc co jej nutila se nedivat dolů jinak by měl zas panický záchvat. Nebo spíše fobický. Šli horou bez jediného slova, tedy až do půlky než svaté ticho narušila Solf. Podíval se zase na ní a kývl hlavou. "Proč bych si to rozmyslel? Šel jsem sakra přes celé území jen abych skončil ve smečce." Podotkl jeden a hlavní fakt, že i kdyby chtěl, tak by si to nerozmyslel. Pak se podíval na jejich cestu před nimi. Byl to už jen nutný kus s překonání jenž se jim stál přítěží. Nikdy by si neuvědomil jak moc se jeho život stal zmatkem. Nikdy by si to neuvědomil bez meditace s Rain. Jeho nitro bylo klidnější a dokonce se cítil i spokojenější. Otřela se mu o krk a on si spokojeně oddechl. "Opravdu? No tak to je super." Pronesl nadšeně, však v jeho hlase se prozrazoval i přítomný klid.

((((--- Dračí průsmyk
Poslední vzpomínka na Star. Bolestivá. Láska nebyla snadnou věcí pokud nám někdo na tomhle světě pořád bude připomínat toho o koho jsme přišli. A tak to bylo s vlčicí co Taylor potkal. Zei mu otevřela ránu na kterou se těšil že našel lék. Podíval se na ní. "Promiň.. jsem z toho co jsem zažil v tom jiném světě unavený. Doufám že Havo je již s námi..nechtěl bych ho tam nechat." Promluvil a pak se oklepal konečně. Musel zapomenout teď na to co se stalo v té divné dimenzi. Pokud tu jsou světy jako byl tamten neměli by o nich lovci vědět? "Odpočinu si. Nevypadá to, ale... to co ti připadalo jako sekunda byly dva dny." Promluvil znaveně. Nemohl dál bojovat s pocity únavy. "Doženu tě pak! Slibuji.." Zamumlal tiše a lehl si na zem. Spokojeně zavřel oči. Věděl že Solf dožene rychle.
-ZAPSÁNÍ RYCHLOHRY S RAIN-
A tak se to stalo. Nastalo zdržení, ale Taylor jej nelitoval. Poznal velice milou vlčici jenž se na svůj věk nezdála. Vždy viděl vlky jenž žili déle než na jaký věk vypadaly. Dokonce jej i záhadná vlčice Rain naučila něco o životě. Meditace se Taylorovi zalíbila natolik, že se rozhodl, že jistě někdy vlčici ještě najde a promluví si s ní o tom, co vlastně ještě pomáhá na neklidnou duši. Moře bylo něco čeho se vždy Taylor bál. Mělo hloubky ve kterých nevěděl co je a mohlo jej to klidně chytnou chapadly, ale když stál s Rain na kraji a lovil rybky, tak mu to ani tak nepřipadalo. Po dojedení posledních soust se od ní odpojil a vydal se zase za Solf.
-ZAS POKRAČUJEME V KLASICKÉM PŘÍBĚHU-
Běžel za Solf docela rychle. Noha jej pořád bolela, ale on musel přidat aby jí dohnal. Nepřipadalo mu to ani divné už. Jeho mysl po meditaci byla klidnou. Nakonec jí dožene nejspíše až v Restu. Neviděl jí někde v tomhle směru, až pak... Všiml si modré srsti jenž se k němu pořád přibližovala. Nejspíše čekala? Nedokázal to plně říci. Dostal se k ní a nadšeně zavrtěl ocasem. "Říkal jsem, že tě doženu!"
----)) Rest (přes Severní hory)

(((-- Luka
Pomalu šel za Solf dál. Netušil co by jej mělo čekat, ale byl unavený, však nechtěl jí to přiznat. Přemýšlel ale nad slovy jeho nové kamarádky. Co když se fakt nutil? Nemohl milovat někoho jen kvůli tomu, že je to prostě správné. Musel si to nechat rozležet. Jistě věděl, že mu na Solf záleželo, ale uspěchat to byl debilní nápad. Rozběhl se za ní, aby jí dohnal taky. "Tobě nepřišlo divné, že jsem zmizel?" Zeptal se mírně dotčeně, zraněně. Utíkala od něj leč jeho stav po návratu nebyl dobrý. Dýchalo se mu hůře a polštářky měl bolavé. Nejspíše se bude muset úplně zastavit na dalším místě. Odkašlal si a snažil se lépe popadnout dech. Jistě, další zastávku bude odpočívat.
---) Irisin ráj

((((-Les u mostu
Díval se jak se před nimi zase měnila krajina na louku. Bylo to opravdu tak nutné? Louka pro ně byla nechráněným místem a i na jejich starém území převládal většinou les co se tam snažili udržovat. Mlaskl a snažil se odflusnout zbytek krve co se mu v tlamě nepříjemně držel. Pak se podíval na řeku ke které došli, nebo spíše potůček. Sklonil hlavu, aby se napil, ale v tom se to stalo. S puffnutím zmizel. Kdyby měla možnost se Solf zeptat jaký byl jeho výlet v zemi hrozných věcí, které prozářila jeho nová kamarádka, jenž jako jediná byla rozumná, zjistila by, že horší horror nezažil. Na vlky měl teď už svůj názor. Nechápal vlastně jak se to celé ukončilo, na konci už byl jen zmatek, který mu nepřinášel nic dobrého. Byl unavený z toho všeho, ale zase ne tolik.
Objevil se zase s fialovým světlem. Podíval se zmateně okolo sebe a nestačil se divit. Byl mimo asi jen minutu a nechápal. Vždyť tam to byli dva dny nebo tak. Nepoznával díky tomuhle ani čas. Podíval se na Solf a odfrkl si. Tohle bude ještě těžký. Však radši držel tlamu a krok. Šel poslušně za ní leč cítil úvanu.
---) Dračí průsmyk

Na Taylora prosím. ^^

Zapsáno

Začal pomalu jíst a soustředit se spíše na to, aby se nepřipletl blíž k Solf, co pomalu dojídala. On začal jíst hodně později, potom co si naplánoval cestu. Dále lesem se nesmělo sejít z vyšlapané cesty, jinak by se taky mohlo velice lehce zabloudit. Nechtěl, aby se ztratily, nechtěl aby se jim vůbec něco stalo. Proč se mu sakra najednou nechtělo do smečky? Co když se nebude umět ovládat, co když se nikdy nepřizpůsobí tomu být nižší postavení. Podíval se všude kolem, když dojedl. Olizoval si při tom své pysky. "Měli bychom jít, nevím ale jak dlouho vydržíme bez vody." Zamumlal a pak se podíval všude kolem. Žádný její zdroj neviděl, což bylo docela hnusné vzhledem k tomu jak železito měl v tlamě. Povzdechl si a pak se oklepal. Chytl ohryzané kusy srnčete za nohu a táhl ho ke keři. Musel ho tam dát, aby to nepřilákalo nechtěné predátory a neohrozil tím další vlky. Nechtěl být tak moc zřejmý jako by se zdálo jiným. Spíše se snažil být nenápadný. Podíval se na Solf. "Tak jdeme zas dál." Promluvil s klidem a vydal se dál. Pomalu, ale jistě dále lesem.
---)) Luka