Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Udržoval oheň okolo nich, aby jim zajišťoval dost tepla. Snažil se, aby kdyby se ho nedej bože vlčice dotkla, tak by jí tolik nepopálil. Skoro až zapomněl jak moc se se svou magií naučil dobře žít. Svým pohledem sledoval jak plamínky roztomile přeskakují. Jak se spokojeně radují a praskají, leč neměli žádné dřevo na podpal. Byl to ten starý známý zvuk ohně. Konečně se začala probouzet. Sledoval každý její pohyb. Začala mu líčit co se vlastně stalo a do toho ho i odháněla. "Neodejdu. Nemoci jsou mi jedno. Tak zemřu při nejhorším. Důležitější je tvé blaho." Ah, skutečně ho ten zážitek s Nerem poznamenal dostatečně, aby si stihl ve své hlavě uspořádat nějaké priority. Sám byl až moc překvapený, ale nedával to na sobě dát. Děkovala mu. Byl to hřejivý pocit, který donutil jeho ocas, aby se rozkmital nadšením. Na jeho tváři se dokonce i objevil menší úsměv. "Pověz mi, jak špatně ti je. Možná ti budu moci pomoci." Od Ceruma dosti stihl odkoukat než se jejich cesty rozdělili. Přidal ještě na teplotě ohně, aby se to vše v jejich okolí začínalo oteplovat ještě rychleji.

(--- Severní hory
Paprsky, které se pomalu kradli skrz mraky osvěcovali zasněženou pláň docela dobře. Na to, že teprve začínalo svítat se nemohlo stát, že by o něco zakopl. Teda dokud se to ovšem nestalo. Jeho pravá přední packa o něco zakopla a on měl co dělat, aby to vyrovnal. Jeho pohled padl na hnědou vlčici. Chvíli jí tak jako sledoval netušíc co dělat, Byla mrtvá? Byla živá? Sklonil se a opatrně do ní strčil čumákem. Jen co nasál její pach mu došlo, že jí vlastně zná. "Ellie?" Zeptal se spíše sám sebe než vlčice. Chvíli na ní tak jako koukal netušíc co se asi mohlo stát. Neviděl žádná fyzická zranění, neviděl nic co by mohlo značit jakési tupé poranění. Prostě jen ležela na sněhu jako kdyby skutečně umírala. Její tělo se klepalo zimou. Neváhal a zažehl svůj oheň. Dost teplý na to, aby okolní teploty zase mohli začít narůstat. "Co se ti stalo? Zeptal se ustaraně. Byla to jeho švagrová. Partnerka bratra Solfatary. Ten koho zprvu moc nemusel a pak to bylo více méně všechno v rámci nějakých mezí. Momentálně ho ale nejvíce zajímala vlčice a fakt, co se jí vlastně přihodilo, že tu chtěla umrznout ve sněhu. Zažehl i druhý oheň, kterým pomohl ještě většímu oteplení dané oblasti.

((-- Luka
Přemýšlel, kde by se jeho partnerka mohla nacházet. Solfataru neviděl od jejich poslední debaty a cítil se poněkud mizerně. Byl opravdu tak příšerný partner, že si jí nevšímal a nechával jí tady běhat? Na druhou stranu on napravil své vztahy s jedním dítětem. Ze čtyř. Bude to ještě víc bolestivá cesta než očekával, ale hodlal to pro ně podstoupit. Podíval se na nebe. Byla hluboká noc. Další den byl u konce, další den, který tu strávil a zdál se být nekonečným.
Dovolil si v jedné části Severních hor usnout po svém odklizení do nějaké menší jeskyňky. Díky plášti si udržoval ideální tělesnou teplotu pro spánek, proto když se zbudil o pár hodin později, zdál se být čerstvější než jídlo na farmářských trzích. Protáhl se a zívl. Bylo to dlouho od toho, co se naposledy takto dobře vyspal. Očekával, že jeho žena bude na ostříži. Doufal v to více než v cokoliv jiného. Proto se tam vydal rychlejším tempem.
--) Ostříží zrak

Chtěl se ještě setkat se Solfatarou. Srdce ho v tomto trochu zabolelo. Věděl moc dobře, že se s jeho ženou od sebe odcizili více než jiné páry. Láska, která tam dříve byla skomírala jen díky němu. Povzdechl a stáhl uši k hlavě. "Rozhodně, s mámou vás milujeme, i když nejsme zrovna na blízku. I když tu jednou nebudeme, budete nás nosit ve svých srdcích." Pravil svému synovi snad nejrozumnější věc za poslední dobu Taylor. Sám nevěřil tomu co vypadlo z jeho úst. Nedával to ovšem na sobě zdát, jeho výraz byl klidným a přátelským. Opatrně svou packu položil svému synovi k srdci. Cítil jemně jeho tlukot. Překvapovalo to i jeho samotného. Usmíval se po celou dobu. "Kom De La Marcia. Ten rod měla tvá prababička, bojovala o něj se svým manželem, aby aspoň dvě jejich dítka mohla hrdě nosit tento rod. Jedním z nich byla i moje matka. Miriam. Budiž jí zem lehká. S naším rodem ale přichází mnoho příběhů a pověr, které ti pak sdělím. Nyní jdi vyhledat matku. My se můžeme brzy zase setkat. Já jí jdu vyhledat druhým směrem. Pokud na ni narazím, zavyji." Pravil ke svému synovi hrdě. Objali se ještě naposledy. Následně se Taylor otočil a nechal křupnout svá záda. Ulevilo se mu od bolesti, kterou chronicky způsobovali. "Mám tě rád, synu." Neodpustil si ještě takovou malou poznámku nakonec. S tím pokynul směrem ke svému synovi a vydal se směrem na druhou louku, která byla poblíž. Pro to aby se na ní dostal bude muset překonat hory. Severní konkrétně.
--) Severní hory

Potřebovali tohle oba dva. Taylor hlavně aby vylepšil své vztahy s dětmi. Podíval se k nebi. Byla by na něj teď pyšná? Jeho matka by to nikdy neuměla vyjádřit tak jako to teď vyjádřil on. Měla by problém se svým dětem vůbec podívat do očí. Tiše si povzdechl. Když se ujišťoval že svá slova myslel vážně, zprvu pouze přikývl. "Ano, vážně." Odvětil nakonec ještě slovně. Mnoho věcí mu asi nebude docházet, vždy byl sobcem co uměl myslet jen na sebe a na ostatní okolo sebe zapomínal, ale teď měl šanci to konečně změnit k lepšímu. Tak jak ho nasměrovala Zeinab. Měl spoustu problémů, které ještě bude muset dát konečně do pořádku. Ale už se nehodlal babrat ve své minulosti. Žil právě teď a měl stále v okolí sebe milující rodinu. To ještě netušil co se stane se Solfatarou. Když řekl že to stačí, mlčel. "Musím vám dětem něco říct. Pořádně vám to odvyprávět." Oznámil mu. Cítil to možná jako takovou menší povinnost. "Ale začnu tebou, když už tě tu mám. Předtím jsem to vyjádřil blbě. Máme rod, který můžeš hrdě nosit. Máme v našich žilách krev několika generací silných vlků. Jsme jedni z posledních, kteří se jím mohou chlubit. Zbytek... tvých předků zemřel před válkou či během ní. Našim úkolem je dále předávat jejich příběhy." Měl právo to slyšet jako jeho syn. Taylor ho nechal to zpracovat. Jenže pak přišla ta slova co mu navalila slzy do očí. Neváhal a Arrova, který se k němu přišel pomazlit k sobě přitiskl packou. Více neřekl. Měl za to, že to objetí dokázalo vyjádřit lépe než on kdy dokáže.

Kývl na to oslovení, nezasloužil si aby mu tak říkal. Byl potupa a ne otec. Měl Solfataře říct tehdy že je třeba počkat, ale on si myslel že je už zahojený co se týče psychicky. Jenže nemohl se více mýlit. Mlčky ho poslouchal, líčil mu co všechno se stalo. Ptal se ho na vlka jehož jméno mu bylo povědomé. "Tuším že ano? Ale nejsem si jist." Odpověděl mu popravdě. Za tu dobu tady potkal spousty vlků, naučil se spousty jmen. Sklopil pohled, vina ho cepovala. Připomínal mu tak jeho. To jak se doprošoval matky aspoň trochu o uznání. Jak jí vždy vyprávěl o tom co udělal a co se naučil a ona vždy jen naštvaně pokývala hlavou, jako kdyby jí otravoval vzduch. Polkl slzy a zvedl konečně svou hlavu. Opatrně mu dal packu na jeho hruď. "Jsem na tebe moc pyšný, Arrow, ani si nedokážeš představit jak moc." Prolomil nakonec tichým hlasem. Chraptěl díky tomu jak se snažil nebrečet, ale i jeho syn se nechal poddat emocím. On se stále udržoval silným, hlavně pro to, aby mohl dostat vše co má na srdci. "Je mi líto, že jsem ti předtím spíše nadával než jsem tě vedl. Nedokázal jsem se chovat jinak. Já sám nezažil od matky cokoliv jiného a tak moc jsem si říkal, než jste se narodili, že se změním a budu jiným než ona. Teď to vidím. Zpětně si to uvědomuji a je mi z toho zle." Začal svými slovy. Ne nemálo se říká, že většinou se jeden ve výchově vlastních dětí uchyluje k tomu, co sám prožil jako malé dítě. Že málokdo dokáže prolomit generační trauma. On se teď mohl aspoň snažit to svému synovi nějak vynahradit a postupně si ulovit všechny děti. Pak přišla ta otázka, co ho dokonale dokázala zarazit. "Arrow... to že rodiče se neukáží či řeší své vlastní problémy z minulosti neznamená že bychom své děti nemilovali. Mám tě rád. Mám tě rád víc než sebe. Ani mi to nejde slovy vyjádřit, promiň..." A pak zjistil jak málo uměl mluvit o svých pocitech, přesto bude tohle stačit jeho synovi?

(-- Severní hory
Kde jen měl začít s tím hledáním? Bylo to skutečně jako hledat jehlu v kupce sena. Kde vůbec byla Solfatara? Oddělila se od něj a Doryi a teď nebyla k nalezení. Šla to Liss říct sama, že prostě budou odcházet ze smečky? Nee, ona by tohle jistě neudělala. Vždy byla spíše ta co s tímto neuměla zacházet, ale mohl se mýlit. Byl dlouho mimo a neuvědomoval si, co se vlastně..
V dálce viděl a cítil toho, co hledal. Arrow. Jeho syn už byl dost statný mladý vlk, ale ani jednou by se v něm nezmínil. Byl to stopro on. Poznal by ty dvoubarevné oči a kožíšek všude. A on bez pomoci ulovil zajíce. Dorazil k němu s úsměvem na své tváři. "Ahoj, synu, je to dlouhá doba od toho co jsme se naposledy viděli." Začal Taylor. Chtěl prvně vidět jeho přímou reakci než na něj vyvalí nějaké omluvy a slova lítosti, ale věděl že by tím měl začít jako úplně první. "Měl bych se ti omluvit... Byl jsem až moc mimo abych si uvědomoval své jednání, ale to to stejně neomlouvá. Chci to ale napravit." Nyní mu dával prostor k tomu, aby se vyjádřil.

(--- Irisin ráj
Díval se na ní, tiše jí pozoroval a zvažoval její slova. "Zei..." Zamumlal se a pořádně se rozmýšlel co na to vlastně říct. "Já jí mám rád, mám rád i svou rodinu, někde uvnitř. City nejsou mou hlavní vlastností a uvědomuji si to. Tak jako jsem měl dříve rád i tebe. Díky za navedení na to, nad čím uvažovat." Pomalu se vydal dále od ní, směrem zase k lukám. Nevěděl co si o tom vůbec myslet, jestli mu to někdy dojde co za chyby teď udělal a nebo se zase vrátí do sladké nevědomosti. "Měl bych jít hledat své děti. Sejdeme se tu zase pak. Až si uvědomím co vlastně od svého života ještě chci." Odvětil jí nakonec. Jedno věděl jistě, Daén už nebral jako svou smečku. Bral ho tak vlastně někdy? Proč ho tak bolela hlava když nad tím uvažoval? Podíval se na hnědou vlčici a slabě se usmál.
Nakonec se vydal vlastním směrem. Jeho směr byl dál, hledat své děti, které už byli dospělé. Věnoval jim omluvu. Uvědomoval si to. Začínal si to uvědomovat.
--) Luka

Jméno vlka: Morgan
Počet postů: 11
Postavení: Sigma
Povýšení: ///
Aktivita pro smečku: /
Krátké shrnutí (i rychlohry): Pomohla Ávě a naučila se něco od ní. Teď je s Azem.
Bobříci///

Jméno vlka: Merlin
Počet postů: 38
Postavení: Kapa
Povýšení: ///
Funkce: Učitel
Aktivita pro smečku: Objevení ostrovů, zesílení a cesta domů
Krátké shrnutí (i rychlohry): Merlin se rozhodla doobjevit místa na ostrově, která ještě neviděla a pak se vydala do svatyně, kde nabrala veškerá procenta. Následně na své cestě domů potkala Deirona, kterému oznámila svůj vztah s Iridanem.

Devět let, více méně si pamatuju den, kdy se poprvé na Blueforu Mois objevil už ve webové podobě a jedna holčina nás na něj tahala. V té době jsem nenáviděl, když mi někdo říká, že si musím vybrat z pár magií do začátku a tak jsem si seděl dál na svém pomyslném místu. Hře bych přál ať to ještě další takovou dobu táhne s minimálními výpadky. Co bych ale nejvíc přál Moisu jsou nový a aktivní hráči. My stařící tu nebudeme navždy (heh, možná i jo). Admin týmu pat pat na hlavičku, udělejte si lepší kašičku! Nebo nechte propadat víc odměn.
Tímto se loučím, musím takhle nekřesťansky brzo spolu s jednou osobou zjebat zbytek u nás a přitom stihnout školu. Takže bye bye, hladové ručky natahuju po předmětu!

Povzdechl si. Řekla mu na rovinu, že Taylor který byl v té době se jí líbil více. "Jo, poslední dobou se mi život.. co kecám, ne jen poslední dobou. Celou dobu se mi nedaří, od té doby co si teda odešla ty. Já nechápu proč. Však dělám skoro všechno správně." Zamumlal Taylor. Ne, opravdu netušil co měl dělat. Opravdu si nedokázal říct v hlavě, že by teď měl něco udělat. "Jo, chci aby si to řekla. Potřebuju to slyšet dříve než kdy předtím." Odpověděl jí na tu otázku. Potřeboval to slyšet více než potřeboval dýchat vzduch. Věděl že jedině krutá pravda by mu mohla otevřít oči. Doufal v to, že se mu zase podaří otevřít oči.
Přemýšlel o tom všem, doufal že se to nějak zase spraví. Když řekla, že dostal šanci na druhý život, přikývl. Chvíli tam mlčel a zvažoval všechny své problémy, Všechno co se dalo. "Jo, to všechno se bude dát udělat. Jdeme se někam zabavit. Někam jinam prosím. Tady je až moc vlků." Zamumlal nakonec Taylor po takové dlouhé chvíli.
--) Severní hory

Stavy před převodem:
Taylor - 110 Kšm, 2 rubíny, 2 mince
Raziel - 81 Kšm, 9 rubínů, 5 mincí
Cerum - 196 Kšm, 11 rubínů, 3 mince
Morgan - 108 Kšm, 0 rubínů, 2 mince
Merlin - 348 Kšm, 15 rubínů, 5 mincí

Převádím
Z Taylora na Merlin - 2 mince
Z Raziela na Merlin - 5 mincí
Z Ceruma na Merlin - 3 mince
Z Morgan na Merlin - 2 mince

Poplatky
Za Taylora je poplatek 4 Kšm
Za Raziela je poplatek 10 Kšm
Za Ceruma je poplatek 6 Kšm
Za Morgan je poplatek 4 Kšm

Stavy po převodu
Taylor - 106 Kšm, 2 rubíny, 0 mincí
Raziel - 71 Kšm, 9 rubínů, 0 mincí
Cerum - 190 Kšm, 11 rubínů, 0 mincí
Morgan - 104 Kšm, 0 rubínů, 0 mincí
Merlin - 348 Kšm, 15 rubínů, 17 mincí

Převedeno

Sedm procent prosím šoupnout třeba do rychlosti.
Co se týče akce, líbilo se mi rozdělení na týmy. Ale jak už bylo zmíněno nad mým komentářem, nabrat více lidí nebo spojit dříve. Jinak jsem velmi spoko a budu se těšit na další rok.

Zapsáno

Sledoval její pohazování ocasem, něco se jí na tomto stoprocentně nelíbilo. Bylo to jasné jako facka. A ani se jí nedivil, Zeinab mu to byla ale schopná říct do obličeje, že nebyla favorit jeho blbých rozhodnutích. Podobně jako Liss. V tomhle si tato vlčice nebrala servítky. "Jo to máš pravdu, hlavně ty cizinci, pamatuješ si je? Byl tam ten docela pěkný Havo." Podotkl pobaveně Taylor. Možná se konečně začala projevovat jeho orientace, kterou potlačoval. Možná, dost možná. "No jo. To už je vlastně dva a půl roku zpět nebo jak dlouho." Pobaveně se nad tím ušklíbl. Byla škoda, že jim ten vztah vydržel takovou chvilku. A to chtěl, aby spolu byli fakt souzeni si, ale když to předtím viděla i Zei. Taylor nad tím ale nechtěl přemýšlet.
Zei to brala sportovně, jako vždy. Když řekla, že to podle jeho výrazu vypadá na katastrofu, tak se ušklíbl. "To máš naprostou pravdu. Je to úplná katastrofa. Nevím jak teď všechno napravit." Pak se stalo nějaké to vyprávěníčko ze strany Taylora. Vysvětlil jak vlastně za to nemůže jeho nová rodina, ale ta stará ještě a co se všechno vlastně stalo. Zei to zhodnotila jako že se přihodilo aspoň něco pozitivního. Zamračil se. "No já ti nevím. Ale jo.. byla to ta nejvíc pozitivní věc za celý tento rok. Nevím jak to jinak brát." Povzdechl si. Kdyby mohl dal by si hlavu do pacek. "No nejlíp. Líp kdybys to naplánovala, tak už si jen bohyně." Dodal pobaveně. Nakonec se jejich konverzace lehce zvrtla. Nakonec zhodila jeho myšlenkový pochod, že by se s ní měl líp. No.. to se uvidí časem, případně někde najde toho Hava sbalí jeho. "Já nevím.. prostě i Dorya. Co to s těma vlčicema je? Proč se na to vykašlou vždy ony? To jako mám říct, že je vše na hovno taky a skočit?" V jeho hlase byl slyšet takový ten agresivní smutek, když něco člověka mrzí a zároveň ho to sere.