Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Všichni jsem se tak nějak shodli na tom, že to tu ještě prozkoumáme. Sic jsem si nemyslela, že tu narazíme na něco zajímavého, ale proč tomu nedat šanci, no ne? Těch ostrůvků tu bylo konec konců víc a na každém může být trošku něco jiného, ač tedy z dálky všechny vypadaly úplně totožně. "Dobrá. Tak jo," řekla jsem nakonec a chvíli se rozhlížela. Tma byla stále a ač jsem předtím na chvíli usnula, tak jsem přeci jen únavu pociťovala už znovu. Ona Svatyně byla docela náročná, bylo by asi zvláštní nebýt unavená.
Lehla jsem si kousek od Noira. "Kam půjdeme dál?" zeptala jsem se jen tak do větru. Ráda bych možná potkala zase někoho jiného, přeci jen jsem před tím byla každou chvíli ve společnosti jiných vlků, ale teď? Teď jsem putovala docela dlouho s těmito dvěma. Jak jsem nad tím tak přemýšlela, začínaly se mi klížit oči a nakonec jsem usnula jako dudek.

Dail mezitím, co jsme lovili toho hlodavce, se k nám přemístila na ostrůvek a poté, co Noir zvíře usmrtil, pochválila ho. Nic jsem neříkala, přeci i já sama ho pochválila. Posadila jsem se na zem a mlčela. Sic jsem z toho prcka něco mohla mít, nechtěla jsem. Hlad jsem neměla a vůbec, z toho se vlk stejně prostě nenají, tak ať si to má klidně pro sebe celé.
Obloha potemněla a byla tu noc. Zívla jsem, ale spát se mi prozatím nechtělo a to ani Noirovi. Dail navrhla další zkoumání a k tomu stříbrný dodal rovnou prozkoumávání všech těch drobných ostrůvků, které tu byly. "No nevím, zda na nich bude něco zajímavého, ale jestli chceš," pokrčila jsem rameny. Na tom, kde jsem byla já, nic nebylo a na tomhle kromě toho sysla taky ne. Nemyslela jsem tedy, že by ty zbylé měly být jiné.
Ještě se nám snažil hlodavce nabídnout, avšak já zavrtěla hlavou a rozhlížela se kolem. Nebylo toho moc vidět, vzhledem k tomu, že byla tma. Avšak měsíc nad hladinou zářil moc pěkně, to jsem musela uznat.

Dail byla stále na pevnině a jen se dívala. Nezdálo se, že by měla v plánu na jeden z ostrůvků chodit. Avšak nezajímalo mě to, spíše mě zaujalo cosi, co se Noir pokoušel chytit. Bez čekání jsem přeběhla na "jeho" ostrov a očima pátrala, co to je. Z Noira vypadlo, že se jedná o nějakou havěť. To mi sice nic moc neřeklo, ale i tak jsem běžela za ním, abych zjistila, o co se konkrétně jedná.
Podařilo se mi Noira nějak dohnat, jenže ta věcička se snažila úkryt do úkrytu. Avšak stříbrný to vyřešil a odřízl jí cestu. Obdivně jsem se na něj podívala, ale to na mě už křikl, že běží ke mně. Ošila jsem sebou a vyrazila po syslovi a snažila se jej ulovit, ale vlk to stihl dříve než já a už to bylo mrtvé. "Dobrá práce," houkla jsem k němu zadýchaně a posadila se na zem. Bylo to malé, vlk se z toho nenají. Byl to spíše takový malý zákusek, který bude slupnutý jako malina. Vlastně jsem na to neměla ani moc chuť, tudíž jsem se o sysla nijak nesnažila, ať si ho Noir sežere sám.

Já jsem si nadále spokojeně ležela na písku a nechávala teplo mě ohřívat. Bylo to příjemné a bylo vidět, že si sluneční paprsky nadmíru užívám. Noir byl na vedlejším ostrůvku, ale nevypadal, že by se mu chtělo zrovna lenošit. "Jeho smůla," pronesla jsem si sama pro sebe a hlavu natočila na Dail, která to viděla stejně jako já. Hned měla plusový bodík. Dokonce se mi podařilo usnout. Neměla jsem nejmenší tušení, jak se mi to povedlo a na jak dlouho jsem vůbec usnula. Nic se mi ani nezdálo.
Nakonec jsem se z mého odpočinku probudila. Zívla jsem a protáhla se. Vydechla jsem se a nakonec jsem se zvedla, kde jsem se ještě jednou protáhla. Dail se stála válela na pevnině, za to Noir se rozhodl něco lovit. Naklonila jsem hlavu na stranu a zvědavě natáhla krk jeho směrem, tedy ne že by mi to nějak pomohlo, blízko jsem nějak nebyla. Ale co jsem byla - zvědavá. Rozešla jsem se tedy na ostrůvek, kde byl on. Něco honil, ale neviděla jsem, co to bylo. "Noire, co to tam máš?" hejjkla jsem k němu a rozeběhla se za ním a tím tvorečkem.

Zbytečně jsem se nevykecávala. Vlastně jsem neměla moc co říct. Zdálo se ale, že ti dva mají spousta věcí, o kterých si povídat. Možná bych s Noirem našla taky řeč, ale pořád tu byla Dail a já od ní chtěla chvíli klid a taky jsem byla zvědavá, co na další ostrůvcích je. Proto jsem se rozeběhla a na nic nečekala. Voda byla opravdu mělká a přebrodila jsem se zcela v pořádku, jen s mokrými tlapy.
Zastavila jsem se až na břehu, kde jsem se oklepala a porozhlédla se kolem. Zdálo se, že tu nic kromě písku a nějaké trávy nic není. Pokrčila jsem rameny a rozplácla se do písku. Hlavu jsem zaklonila tak, abych viděla na ty dva vzadu, kteří se ani nehli. Uchechtla jsem se. To už se ale Noir dal do pohybu a rozhodl se jít prozkoumat zdejší ostrůvky také. Za to Dail stále stála na pevnině a neměla se k ničemu. Pohodila jsem ocasem a přelehla si na záda. Rudá očka jsem upřela k nebi, ale na moc dlouho to nebylo. Svítilo slunce, do kterého se moc dívat našlo. Překulila jsem se tedy na bok a přivřela oči. Líbilo se mi, jak slunce prohřívá mé tělo.

← Les u Mostu

Putovali jsme lesem, který pomalu ubýval a naopak přibýval písek. Zamručela jsem tiše a šla dál. Ač jsem les znala, tohle místo mi už bylo neznámé. Rozhlížela jsem se kolem a sledovala všechno, co tu bylo k vidění. Místo bylo rozhodně zajímavé a stále za průzkum. Natočila jsem hlavu k těma dvěma a jen přikývla. I já si myslela, že je nejlepší věřit sám sobě. Já sama přirozeně nikomu ze začátku nevěřila a ač jsem neměla problém se s většinou bavit a být v jejich blízkosti, tak to nic neznamenalo. většinou pro mě vlci znamenali informace a jídlo.
I Noira ostrůvky zaujali stejně tak jako mě. Pokrčila jsem jen tiše rameny a koukala před sebe na ostrůvky. Následně jsem sklonila hlavu k tlapám a udělala krok do vody. Nebyla jsem si jistá, zda se chci nebo nechci namočit. Avšak bylo teplo a voda nevypadala, že by měla být příliš hluboká. Naopak, bylo tu dost mělko. Nakonec jsem na nic nečekala a rozeběhla se napříč k jednomu z prvních ostrůvků, kde jsem se zastavila. Vlastně se zdálo, že tu nic není. Nějak mi to asi nevadilo. Byl tu takový zvláštní klid, o kterém jsem nevěděla co si myslet. Zda se mi líbil či nikoli.

Jméno vlka: Thia
Počet postů: 12
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: /
Aktivita pro smečku: Získání informací od Ayshi o Chaosu, vylepšení vlastností ve Svatyni?
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po setkání s Ayshi se dozvěděla něco málo o Chaosu a o otci. Také Ayshi tvrdila, že Noir je Thiin bratr, což si nechce přiznat. Následně se s Ayshi rozdělili a s Dail a Noirem se vydala do Ovocného lesíka, kde opět zapálila pár stromů (které následně uhasila Dail). Dostala se také do Svatyně, kde zlepšila své vlastnosti a teď zamířili na Tajné ostrorvy.
Bobříci /

← Mlžná džungle

Ušklíbla jsem se, když Dail k Noirovi promluvila o tom, že nevím, co proti ní mám. Bylo to prosté... Snažila se mi dělat matku nebo minimálně někoho, kdo mi bude stát za zadkem a kontrolovat, co dělám a co bych dělat neměla a měla. To mě nebavilo, někoho takového jsem po boku rozhodně nepotřebovala.
Dail se do té Svatyně či co to bylo nechtělo, prý to nepotřebuje. Tiše jsem se uchechtla, ale nic neříkala. "Rozhodně. Líbilo se mi to, cítím se... mnohem lépe," pokývala jsem spokojeně hlavou. Nevím, čím to přesně bylo, ale že by to zvláštní cvičení s vlkem pomohlo natolik, abych se cítila silnější po všech stránkách?
"Jistotu? Nemáš. Nikdy nemůžeš mít v ničem jistotu... Ale prostě nám jen důvěřuj. Určitě bychom se vrátili," pousmála jsem se a pohlédla na Noira, který se k rozdělení opravdu moc neměl. Těžko říct, jak dlouho s nimi budu chtít ještě být. Sic mi Noir přišel strašně fajn, mít Dail pořád za zadkem jsem rozhodně nechtěla. "Hmm," odfrkla jsem jen na Noirov slova a víc neříkala. Nezdálo se, že bych ho nějak přesvědčila. A přemlouvat ho? To rozhodně nebudu. Oddělím se pak a bude na něm, s kým půjde.
Jak jsem nad tím přemítala, tak jsem si ani pořádně nevšimla, že jsme se vymotali z té džungle a ocitli se v lese, který jsem znala. Musela jsem uznat, že už jsem znala poměrně dost míst a určitě mám v plánu to tu prozkoumat celé. Následně budu vědět, kde je to lepší a kde je to naopak nebezpečné. To bych mohla využít ve svůj prospěch a to znamenalo jediné. Měl bych nad někým určitou moc a to se mi přirozeně zamlouvalo. Další Noirova slova jsem jen přešla bez jakékoli reakce.

→ Tajné ostrovy

Jak Noir zmizel, rozpovídala jsem se o mém úžasném plánu. Avšak zdálo se, že z něj Dail nebyla tak nadšená jako já. Protočila jsem očima. "Dail, má milá... Byli bychom dva, já a Noir... Ochránili bychom se před vším zlým, toho se nemusíš bát. Jsme už velcí," vysvětlila jsem s vážností. "Prosím tě! Jak tě to napadlo! Já se tě vůůůbec nechci zbavit, jen mi přijde jako super nápad prozkoumávat a tím, že se rozdělíme, tak prozkoumáme víc míst. Pak se můžeme sejít u toho vodopádu a vyměnit si informace," usmála jsem se a švihla párkrát ocasem ze strany na stranu. Chtěla jsem se od ní odpojit, byly jsme spolu příliš dlouho, ale na druhou stranu jsem chtěla víc poznat Noira.
Ten se už vrátil a zdálo se, že to všechno dopadlo dobře. "Ále kdeže! Jen mě napadl super nápad," zamávala jsem ocasem. "Jsem to říkala. Bylo to super si myslím a rozhodně ano. Měli bychom tam chodit častěji," zazubila jsem se spokojeně. Cítila jsem se opravdu lépe. Stříbrný se rozhodl jít někam, kde se nepřizabijeme o větve, kořeny a liány. To mi znělo dobře, proto jsem jen přikývla a rozcupitala se za ním.

→ Les u Mostu

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem byla pryč, ale připadalo mi to jako chvíle.Vrátila jsem se k těm dvěma, ač jsem trochu doufala, že vyjdu někde jinde a budu si moci jít po svých. Tedy ne že bych teď nemohla, ale nějak jsem nechtěla opustit Noira, ač jsem vědomě moc nevěděla proč. Avšak někde v hloubi duše jsem to moc dobře věděla, mohl být má jediná rodina, kterou kdy budu mít. Ano, takže jsem zůstávala kvůli němu, s Dail jsem neměla potřebu déle pobývat.
Zakřenila jsem se na Noira a odpověděla: "Právě. Beze mě nikam!" Na jeho nové zkušenosti s magiemi jsem se zájmem přikývla. Bylo to super, také bych měla svou magii trénovat. "No... Asi ano," pokrčila jsem rameny. Nepřišlo mi to jako nějaká extra dlouhá doba. "No očividně ne, Dail, měla bys více prozkoumávat," mrkla jsem na ni a švihla ocasem. Noir se rozhodl onu Svatyni prozkoumat na vlastní tlapu. "Hodně štěstí ti přeji," hejkla jsem, když odcházel.
Když jsem tu byla sama s Dail, posadila jsem se a upřeně se na ni chvíli dívala. "Hele, poslyš... Nechceš si jít zkoumat zbytek ostrovů? Víš, že by ses mrkla kolem a pak nám řekla, co jsi objevila? A já s Noirem bychom udělali to samé, jen bychom se rozdělili na dvě skupinky. Přeci ty jsi zkušená a nebojíš se. My jsme ještě mladí... Tak bychom zůstali spolu. My bychom šli třeba tudy," ukázala jsem směrem k mostu. "A ty zas třeba na druhou stranu? Objevovali bychom a pak se sešli u jezera a předali si informace?" dořekla jsem svůj nápad a sladce se usmála.

← Svatyně

Opět jsem se vzdálila od svatyně a proplétala se mezi stromy a liánami. Cítila jsem změnu, přišlo mi, že mi to jde lépe. Hrdě jsem vypnula hruď a šla někam. Netušila jsem moc kam, bylo to tu opravdu jak v bludišti a těžko říct kde vyjdu. Doufala jsem, že někde, kde to neznám a nebude tam Dail, která by měla potřebu mě zas poučovat. Smůla. Zjevila jsem se přesně tam, kde jsem se původně vytratila. Zaprskala jsem si něco pro sebe a vydala se k nim.
Nasadila jsem spokojený výraz, vypnula hruď a čumáček natáhla výš. "To jste se moc nepohnuli," zašklebila jsem se na ně. "Já mezitím došla k nějaké stavbě, kde byl šedý vlk, který tam se mnou běhal a bojoval. Bylo to zajímavé a cítím se silnější," popsala jsem jim můj zážitek, ne že by o to stáli. "Byli jste tam někde? Hádám, že asi ne, když to tu neznáte," pokrčila jsem rameny. Byla jsem ráda, že jsem byla první a mohla jim to říct a dát jim nové informace! "Co teď?" optala jsem se především Noira. Chtěla jsem zas někam jít, možná si odpočinout? Spánek by se docela šikl.

← Mlžná džungle

7 mincí = 56 %
20% bonus → 67, 2 %

Síla 2 %/45 % [+ 14% → 16 %/45 %]
Vytrvalost 6 %/75 % [+ 13 % → 19 %/75 %]
Rychlost 9 %/60 % [+ 13 % → 22 %/60 %]
Obratnost 3 %/70 % [+ 13 % → 16 %/70 %]
Schopnost lovu 2 %/50 % [+ 14 % → 16 %/50 %]

Vzdálila jsem se od Noira a Dail, čehož jsem si všimla docela pozdě. Tedy ne že by mě to trápilo, měla jsem alespoň na chvíli od té otravné vlčice klid. Proplétala jsem dál svoje útlé tělo mezi stromy a liánami, až jsem se dostala k zvláštní stavbě, kterou jsem nikdy neviděla a netušila jsem, co to vlastně je. Naklonila jsem hlavu na stranu a opatrně se vydala dovnitř.
Vešla jsem do místnosti, která byla zdobená různými věcmi. Vypadalo to moc pěkně, líbilo se mi to. Procházela jsem se kolem a to už jsem vešla do další místnosti, kde stál šedý vlk. Nic neříkal, jen na mě hleděl a aniž bych to úplně chtěla, sklonila jsem hlavu a cítila jakýsi respekt. Nerozuměla jsem tomu, tohle bych normálně nedělala a necítila. Co už. Sama jsem nevěděla, co chci, ale Mistr věděl moc dobře, co bych potřebovala. Jen pokýval hlavou a já se prostě za ním vydala.
Vešli jsme do zvláštního ringu, kde jsem stála naproti Mistrovi, který na mě zaútočil. Instinktivně jsem se bránila. Z vznikl boj, sice ne tak vážný, který mě možná čeká venku, ale musela jsem se fakt snažit, aby se mi nic nestalo. Opravdu jsem se bránila, ale Mistr byl příliš silný a já několikrát spadla na zem. Nezdávala jsem se, naopak to mě nutilo se snažit ještě víc. Netušila jsem jak dlouho bojujeme, ale když Mistr uznal za vhodné skončit, skončili jsme. Jen se na mě jemně pousmál a pokýval hlavou? Znamenalo to, že jsem byla dobrá? Asi jo! Usmála jsem se pyšně nazpět.
Najednou jsem se objevila před velmi strmou skálou. Nejprve jsem nechápala, co že vlastně mám dělat. Zatřepala jsem hlavou a rozhlédla se. Zdálo se, že není jiná cesta pryč, než jít přímo do skal. Rozešla jsem se, šla jsem dlouho. Bylo to děsně vyčerpávající a já chtěla skončit, jenže jsem nemohla a musela jsem postupovat dál, výš. Nejednou se skutálel kamen, který mě málem srazil. Tiše jsem si zanadávala a pokračovala dál. Sklouzla mi tlapka a já spadla na čenich a ještě o pár metrů dal. "Co to jako znamená?" zakřičela jsem. Mistr se neozval. Nejraději bych se tu natáhla a prostě počkala, ale hádala jsem, že tím se nic nezmění, tak jsem šla dál. Konečně jsem byla na vrcholu. Vítězoslavně jsem se usmála a pátrala po cestě odtud.
Jenže jsem se objevila po boku Mistra. Ten na nic moc nečekala rozhodl se vyběhnout. Nějak jsem už tušila, že musím běžet za ním. Tak jsem se tedy rozeběhla, jenže vlk byl příliš rychlý na to, abych ho dohnala, natož předehnala. Běžela jsem, co mi síly stačily, ale Mistra jsem nedohnala. Přesto na mě zase kývl, jako kdybych udělal vše správně. Byla jsem ráda, že to alespoň ocenil!
Netušila jsem, kdy mě bude chtít propusti, ale nezdálo se, že by to mělo být teď. Zavrtěla jsem hlavou a vyčerpaně se posadila na zem. Moc dlouho jsem si teda neodpočinula, jelikož jsem se objevila v džungli. Myslela jsem, že jsem už volná, ale to tu zas byl ten šedivý vlk, který mi jen mávnu tlapou. Už mi bylo jasné, že se jedná o další úkol. Rozeběhla jsem se tedy do džungle, kde jsem prolézala a přeskakovala větve. Několikrát jsem si rozbila čumák a rozplácla se na zemi. Avšak nevzdávala jsem se a pokračovala dál. Proběhla jsem kolem lián, prolezla další spadlý kmen a nakonec skočila na větev a z té přímo do cíle.
Čekal mě poslední úkol. Lov. Věc, kterou jsem neuměla a nikdy ani pořádně nedělala, vždy jsem si našla oběť, která to udělala za mě. Avšak teď jsem tušila, že z toho se nevyvléknu. Otráveně jsem se podívala před sebe. Povzdechla jsem si a pátrala po pachu nějakého tvora, kterého bych ulovila. Podařilo se mi v dálce zahlédnout lasici. Pousmála jsem se, blýsklo mi v očích. Přilepila jsem se k zemi a pomalu se k ní plížila. Nevěděla jsem, zda dělám všechno dobře. Jen jsem si vzpomněla na lov s Raashim, který se mi pak ztratil v trávě. Když jsem byla u lasice dost blízko, skočila jsem po ní. Jenže ta mrcha byla hbitá a rozhodla se pláchnout. Běžela jsem tedy za ní. Dělala kličky, které jsem moc nezvládala a opět několikrát zakopla, naštěstí se mi nevzdálila tolik a nakonec jsem ji ulovila. Můj první úlovek. Výtečné. Na dlouhou dobu konec. Lasici jsem spořádala hned poté, co Mistr na mě opět kývl. Tentokrát se zdálo, že mě nic nečeká. Byla jsem ráda.
Objevili jsme se opět v té stavbě, kde jsem na Mistra jen kývla jako při příchodu a pomalu se odebrala pryč. Cítila jsem se unavená, ale za to nějak silnější. Že by za to mohl Mistr? Kdo ví.

Schváleno

→ Mlžná džungle

← Ovocný lesík

Pokrčila jsem rameny. "Stihne utéct," opáčila jsem. A i kdyby, zajíců je určitě v okolí dost, našla bych jiného, no ne? Zakroutila jsem hlavou. Myslela jsem, že s ní bude větší sranda a ne že mě bude věčně poučovat a říkat, co bych měla a neměla. Nebavilo mě to už. "Ah! Nebuď směšná. Ochránit tím, že zmizí? To je teda ochrana," pobaveně jsem se zasmála a tlapkou se plácla do čela. Ochránit, o tom nepochybuji. "No vidíš, to je hodně... já si tak či tak budu dělat to, co se mi líbí a chce dělat a ty, TY mi v tom nezabráníš a pokud se ti to nelíbí, můžeš jít. K životu tě nepotřebuji," ohradila jsem se a to už jsem mířila pryč z lesíka.
Myslela jsem, že si sedne na prdel nebo půjde pryč, ale ne, ona mě musela následovat. Udělal to i Noir, ale ten mi nijak nevadil. Běžela jsem tak rychle, jak jsem jen mohla, ale pak jsme se dostali do nějaké džungle. Všude byly kořeny a kmeny stromů. Tady se rozhodně nedalo moc běhat. "Já taky ne, ale na nějaké běhání to tu zrovna moc nevypadá," konstatovala jsem a rozhlédla se. Takové bludiště tu bylo. Začala jsem se proplétat mezi stromy a liánami, neměla jsem nejmenší tušení, kam vlastně jdu.

→ Svatyně

Zakroutila jsem hlavou. "A co ti je do toho do háje?" zamračila jsem se na ni a prskla. Nelíbilo se mi to. O co se snažila? Neměla právo mě poučovat a ani mi rozkazovat. "To mi je docela jedno, víš. Zajíc, který má třeba tady domov je moje večeře, takže co," zakroutila jsem hlavou. "A domov nemám. Ten mi byl zničený ve chvíli, kdy se moji rodiče na mě vykašlali," řekla jsem rozhořčeně. Jestli se jí to nelíbilo, nemusela tu vůbec být.
Snažila jsem se podpálit další stromy, ale to Dail vždycky zasáhla a uhasila je. Protočila jsem očima a opět se zamračila. "Jo? A nebo co?!" křikla jsem na ni. Nebavila mě, nebyla s ní vůbec žádná sranda. Přiklusala jsem k Noirovi a zašeptala mu do ucha: "Neutečeme? Ta akorát zkazí veškerou srandu." Ještě něž jsem se rozeběhla pryč, tak jsem do stříbrného šťouchla a pak zmizela mezi stromy.

→ Mlžná džungle

Otočila jsem se na Dail. "To máš pravdu. Je to docela dlouho. Hm... Byla jsem ještě takhle malá," řekla jsem a tlapkou naznačila, jak jsem byla vysoká. Což odpovídalo přibližně tříměsíčnímu, čtyřměsíčnímu vlčeti. "Bylo to po minulé zimě," dodal jsem k upřesnění. "Nene. Bylo to někde tady. Přesný místo si tedy nepamatuji, ale vzhledem k tomu, že jsem byla vyšší než tyhle stromy, tak to zasáhlo dost velkou část tohohle lesa," vysvětlila jsem. Těžko říct, jak se to tady tak rychle dalo do kupy, na druhou stranu mě to tolik asi nepřekvapilo, když i já byla na chvíli obří.
S jiskřičkami v očích jsem pohlédla na Dail. Můj pohled mluvil jasně za zopakování minulé akce. Proč by ne? Když se les dal dohromady tak rychle, proč by ne teď? Nečekala jsem moc dlouho a jeden ze stromů byl v plamenech. Bylo zvláštní, že to byla jen část a oheň se nešířil, jako kdyby měl kolem sebe nějaké hranice. I tak jsem byla spokojená a na tváři mi hrál spokojený úsměv. "Co kdyby jo, Dail? Tvůj les to není, můžu s v něm dělat to, co uznám za vhodné," uchechtla jsem se a pohlédla na Noira, kterýtak trochu mou zkoušku magie podpořil. "No samozřejmě!" pokývala jsem hlavou. To Dail můj ohýnek uhasila. Zakroutila jsem hlavou a popoběhla k dalšímu stromku, který jsem podpálila a hned vedle další a ještě třetí. Líbilo se mi praskání dřeva, které při hoření vydávalo.