Příspěvky uživatele

< návrat zpět

← Luka

Rozešla jsem se tedy pryč z louky k lesíku, který jsem moc dobře znala a on moc dobře znal mě. Avšak jak jsme se blížili, lesík nevypadal tak, jak jsem ho zanechala. Zamračila jsem se a rozhlédla se. Opravdu vypadal jako kdyby se tady nic nestalo? "No prosím... Tady je ten lesík, jenže už vypadá zase normálně," oznámila jsem pobouřeně. Jistě, bylo to už dlouho, možná rok? A pokud tady jsou takové magické věci, tak by mě to asi nemělo překvapit, ale i tak se mi to nelíbilo. Avšak na tváři se mi objevil ďábelský úsměv. "Budu to muset napravit," pověděla jsem k Noirovi a Dail. Přistoupila jsem k jednomu ze stromků a zavřela oči. Musela jsem se hodně soustředit, abych mohla udělat to, co jsem chtěla. Nakonec oblast okolí stromu vzplála a stejně tak jako ovocný strom. Bylo zvláštní, že se oheň nešířil tak, jako předtím. Přesto to účel splnilo. "No a takhle hořela polovina lesíka," usmála jsem se už o něco spokojeněji. Usadila jsem se a dívala se na hořící strom. Líbilo se mi to.

Kurážná nám stále cpala myšlenku, že my dva jsme sourozenci a nějaký Letec je náš otec. Já o tom stále pochybovala a nechtěla si takovou možnost připustit. Nevěděla jsem, co by se pak dělo. Spíše jsem nechtěla změny, byla jsem spokojená tak, jak to bylo doteď. Možná to bylo tím, že jsem na to byla zvyklá od malinka, že jsem na všechno sama. "Až si to ověříš, teprve něco říkej, jo?" štěkla jsem po ní a máchla ocasem. Přijde si a začne dávat rozumy, jako kdyby všechno znala a všude byla? Ne. Nevěřila jsem jí, nelíbila se mi. Víc už jsem neříkala, jen jsem se na ni tiše mračila. Ani Noir se k tomu víc nevyjadřoval. Na co? Bylo by to stále dokola. Já bych to odmítala, ona by nám to cpala nazpět a Noir by nevěděl, k čemu se přiklonit.
Střihla jsem uchem, když jsem zaslechla válčení. Znělo to dobrodružně, takový adrenalin. Takže Chaos měl tedy nepřátele - Daén. Dobré vědět. Asi jsem nikoho z toho Daénu zřejmě nepotkala, nepočítajíc Dail, která už k nim nepatřila. Jejich alfa byl a zřejmě silná a chytrá a údajně se i přesunuli na jiné místo. No, bude to asi zajímavé. Vlčice se rozhodla jít. Odfrkla jsem si a beze slova jsem ji sledovala jak mizí v dáli. Ano. Co teď? "Nevím. Já bych se ráda zašla podívat na místo, které se mi před nějakou dobou podařilo spálit a zatopit," ušklíbla jsem se a nečekala na jejich reakce.

→ Ovocný lesík

Chybět? Haló? Proč by mi někdo z rodiny měl chybět? "Ne. Ani jeden mi nechybí. Jednak si na ně v podstatě nepamatuji a za druhé se na mě a mé sourozence vybodli, proč by mi měli chybět? Dokázala jsem se o sebe úspěšně postarat sama bez jejich pomoci," zamračila jsem se. Tohle téma se mi přestávalo líbit. Nechtěla jsem se bavit o rodičích, kteří se na mě vykašlali a nechtěla jsem připustit fakt, že můj otec byl alfou Chaosu a Noir by měl dle vlčice být můj bratr. Ač jsem musela někde v hloubi duše vědět, že na tom něco bude a všechny okolnosti směřovali k tomu, že je můj bratr. "Nesouhlasím. Je to všechno jen prostě náhoda. Hm," pokrčila jsem zachmuřeně rameny a kecla si na zadek. "Ano. Bez důkazu ti to neuvěřím," přikývla jsem na Noirův nápad ohledně důkazu. Až mi ukáže důkaz, budu ochotná připustit to, že se už nějakou chvíli toulám po boku mého bratra, do té doby ne.
Stříbrný vlček měl pravdu. I kdyby se teď tady z ničeho nic můj tatík objevil. Co bych mu řekla? Asi nic. Jedině naštvaná slova. "Nechci své rodiče vidět. Nechci je potkat. Pro mě jsou rodiče mrtví," dodala jsem. Neměla jsem o ně zájem. Proč bych měla, když oni neměli zájem o mě? "Můžu tě ujistit, že moje máma bílá nebyla. Fakt ne. A to že si je někdo podobný a má podobné názory nic, ale vůbec nic neznamená. Víš kolik je černých vlků? Potkala jsem jednoho černého vlka a taky netvrdím, že je můj příbuzný," odfrkla jsem si.

Jméno vlka: Thia
Počet postů: 11
Postavení: sigma
Povýšení: /
Funkce: /
Aktivita pro smečku: Snaha o dovědění se informaci o Chaosu? Idk.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po předchozím setkání s Dail, Noirem a Wyianem se společně potulovali a povídali se. Dozvěděla se něco od Noira o Wuovi. Po lovu a najedení se potkali Ayshi, od které se postupně dovídají informace o Chaosu a Angelovi.
Bobříci: Ráda bych si vybrala Bobříka Ničitele za spálení a následovné zatopení v Ovocném lesíku (je to starší, ale případně dohledám). - 10 kšm. Dále prosím otrokáře za Noira a Dail, kteří lovili, Thia jen zpovzdálí koukala a pak se najedla. - 10 kšm.

Pohlédla jsem na Dail, která mluvila o tom Daénu. Nakonec jsem vydedukovala, že jde o nějakou smečku, která se přestěhovala do nějakého lesa a má novou alfu. Ač mi tyhle informace momentálně byly k ničemu, třeba se v budoucnu budou nějak hodit, proto jsem si je zapamatovala.
Také mě zajímalo, co že si to Noir u Wua koupil. "Hm... To zní zajímavě," zazubila jsem se. Třeba si ji také někdy pořídím. Přeci jen vidět něco, co normálně není vidět znělo parádně. Já však zvolila vodu, kterou jsem si mohla vyzkoušet v tom lesíku s ovocnými stromy. Byla to zábava, proč ji tedy opravdu nevlastnit.
Řeč se také motala okolo mého možného otce. Zmizel a nikdo o něm nic nevěděl, tedy ne Kurážná. Také ho i popsala. Znělo to i pěkně, ale nechtělo se mi tomu moc věřit. Ne tomu, že by ten vlk existoval, ale tomu, že by to měl být můj otec. "Hel brzdi... Nemůžeš vědět, že je to náš otec. S Noirem jsme se potkali nedávno, to je jedna věc a druhá věc je, že sama si tím nejseš jistá, tak nějakého okřídlence neoznačuj jako mého tátu, dík," lehce jsem se zamračila. Nelíbilo se mi to. "Podobní? Vidíš nás vůbec? Popsala jsi ho jako černého. Vypadám já nebo Noir jako černí vlci? Ne!" Jak mohla vidět podobu? Oba jsme byli černobílí a vlk byl údajně černý. Jak si tedy mohla myslet, že se jedná o našeho, NAŠEHO otce. Nebyla jsem si jistá, že bych chtěl mít Noira jako bratra, hlavně kvůli jistému zalíbení... Kdyby to byl můj bratr, bylo by to divné. "Noire. Pokud by to byl náš tatíček, tak ano... Měl by převelice litovat, ale tady Kurážná si tím není jistá, tak bych to moc vážně nebrala," pohodila jsem ocasem, mezitím co jsem mluvila k vlkovi.

← Křišťálové jezero

Rozhodla jsem se za vlčicí jít. Jistě měla moc zajímavých informací, které by nám mohla sdělit. Dokonce mluvila víc, než ten hnědý, kterého jsme s Dail potkali u té zátoky. Ten měl tlamu plnou keců, že patří k Chaosu a že ví, ale že nám informace nedá zadarmo. Pff. Ani jsme ho nakonec nepotřebovali. Kurážná nám sdělila, že tam dlouho nebyla a tím pádem nemá možná nejnovější informace. Protočila jsem očima, ale nic jsem neříkala.
Zaujaly mě ty divné přezdívky, co vlci dostávali. Nezajímalo to jen mě, ale i zbytek. Vlčice sama nevěděla, proč je dostávají. "No a když jsi ta beta, proč to teda nevíš?" optala jsem se a ušklíbla se. Měla být výše postavenou, ale nevěděla to? Zvláštní. Podobní alfě? Že by můj tatík měl být alfa? O tom těžce pochybuji a jestli byl, tak to totálně nezvládl. Jak by mohl, když se nedokázal postarat o svá vlastní vlčata? "Heh, aha... alfa... můj táta, jistě," pobaveně jsem se zasmála a zakroutila hlavou. Neříkám, že by se mi nelíbilo mít tátu za alfu a tím mít třeba jisté výsady, rozhodně bych neměla proti. Jenže otec zdrhnul, nebo chcípnul a tím pádem to pro mě nic moc neznamenalo, ne teď.
Kurářná pak řešila Daén s Dail, ta toho ze sebe moc nevydala. Noir si všiml toho obchodníčka, o kterém nám vyprávěl. To mi v tuhle chvíli přišlo mnohem zajímavější, než nějaký Daén. Zajiskřilo mi v očkách a rozeběhla jsem se za ním přímo k Wuovi.
Šedý vlček stál u svého vozíčku, kde měl samé zajímavé věci. Naklonila jsem hlavu a prohlížela si všechno, co tam měl. Přemýšlela jsem, co jsem vlastně chtěla. Zaujal mě zvláštní boxík, ze kterého jsem nebya schopná vyčíst, co to je. Proto jsem to chtěla. Také mě zaujal jistý Zloděj emocí, jak to šedý nazval a také jsem si chtěla vylepšit svou magii a zakoupit i rovnou novou. Nakonec jsem si zažádala i o znaky. Ač Wyian říkal, že mi to sluší takhle, chtěla jsem vypadat ještě lépe.

Nákup
stav před nákupem
276||6||10

převádím: 6 rubínů na 60 kšm → 336 kšm a 3 minci → 120 kšm → 456 kšm
nakupuji:
- znaky - 80 KŠM (domluveno s Barnatt)
- Mystery box - 50 KŠM
- Zloděj emocí - 150 KŠM
- 3. a 4. tlapička do ohně - 130 KŠM
- nový element - voda - 180 kšm
= 590 kšm (40% sleva na nákup bez předmětů tedy → 390 kšm → 234 kmš), celková cena po zlevnění + předměty: 434 kšm

stav po nákupu
22||0||7

Mystery box - 13 - Chcíplá ryba
Schváleno

Po nakoupení jsem se vrátila za Noirem a vyčkávala, kam půjdeme dál. Byla jsem zvědavá na Chaos a nové informace, které jsem doufala, že nám Kurážná podá. "Co sis koupil?" optala jsem se stříbrného a posadila se.

Vlčice začala mluvit o jejím postavení. To se mi líbilo, také bych chtěla mít vysoké postavení. Na to bych se přeci hodila, no ne? Mluvila o Scarovi, kterého nazvala Milostí a o Stray nebo-li Moudrost. Zajímavé. Moc jsem nerozuměla těm přezdívkám, ale tak nějak mi po tomhle došlo, že Kurážná nebude její pravé jméno a bude to přezdívka jako má Scar a Stray. "Proč dostáváte takové přezdívky?" optala jsem se nakonec zvědavě.
Jak dlouho jsem tu nebyla? Vtipné. Naposled jsem doma byla vlastně když jsem odtamtud odešla a pak už se zpátky nevrátila. Ani jsem neměla tušení, že do nějakého Chaosu patřím, naopak, chtěla jsem se přidat. "Jak víš, že patříme do Chaosu? Já třeba tady taky dlouho nebyla," poznamenala jsem. Nechtěla jsem prozrazovat, že vlastně o Chaosu vím chvíli. Vyposlechla jsem si další její slova a zaujatě sem tam přikývla.
Kurážné se zřejmě zalíbila srnka, kterou jsem ji nehodlala nabízet, ale to se toho ujal Noir a udělal pravý opak. Mlaskla jsem a podívala se na srnu. Avšak vlčice si chtěla asi ulovit své a rozhodla se jít o kousek dál, přičemž navrhla, že můžeme jít s ní. Chtěla jsem. "Půjdu," houkla jsem. Ale lovit nic nebudu. Noir mezitím odtáhl srnu do skrýše a já se pomalu vydala za vlčicí s parohy.

→ Luka

Uchechtla jsem se. "Přesně tak," odpověděla jsem a ještě si dala pár loků, k nám zavítal nový a pro mě cizí pach vlčice. Zbystřila jsem a rozhlédla se kolem. Mířila k nám světlá vlčice s parohy? Zamžourala jsem, zda vidím správně, ale zdálo se, že mě oči neklamou. Co? Je to snad kříženka vlka a jelena nebo co? Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a otočila své tělo k přicházející. "No, zdravím," opět jsem se pobaveně uchechtla. Přišlo mi vtipné, že vlk má jelení parohy. Jak se asi cítila, když někoho takového pak žrala?
Daén? Daén je zas co? Pohlédla jsem na Dail a vyčkávala na její odpověď, docela mě zajímalo, zda z toho Daénu je ať už to bylo cokoli. Nakonec mě spíše zaujala další slova, co vlčice, která se představila jako Kurážná, začala mluvit o Chaosu. Střihla jsem uchem. "No. Hledáme Scara," olízla jsem si tlamu. Nechtěla jsem ji říkat, že jsem se o Chaosu dozvěděla poměrně nedávno a že vlastně se chci přidat. To vědět nepotřebovala."Já jsem Corinne," pyšně jsem se představila a vypnula hruď. Kdo znal mé opravdové jméno? Vlastně nikdo. Ještě nikomu jsem nedůvěřovala tolik, aby si zasloužil vědět mé pravé jméno. "Jak říká Noir, rodiče ani jeden z nás nepotřebujeme. Dokážeme se o sebe postarat sami, že jo Dail?" pohlédla jsem na béžovou a posadila se. Noir a tetička Stray? Jméno vlčice mi nic neříkalo, proto jsem zvědavě poslouchala a doufala, že se přiučím něčemu novému.

← Luka

Ač se mi nechtělo, tak jsem se přemohla a pomohla vzít zbytek srny do úkrytu. Nikdo z nás nechtěl, aby nám ji snědl. Srna naštěstí nebyla tak těžká, to znamenalo, že jsem se nemusela ani tolik namáhat. Podařilo se nám ji dostat k jezeru, kde se Noir rozhodl udělat zastávku. Tiše jsem jen přikývla a hned srnu pustila. Ušklíbla jsem se a posadila se kousek od srny.
Ano. Domov. Rádoby domov. Bylo to místo, kam jsem se dostala po vylezení z nory, kde by měl být údajně můj domov, ale hádala jsem, že teď už tam nikdo nebude. Rodiče zmizeli a sourozenci taktéž. Střihla jsem uchem a koukla na stříbrného. "Jo, poznávám. Taky jsem se tu objevila, co jsem se dostala z doupěte... Za vodopády," při slovech o nich jsem se jejich směrem i obrátila. Tady jsem vlastně potkala i Ásleif, která byla u mého dobrodružství s magiemi.
Mlaskla jsem, potřebovala jsem se napít. Přistoupila jsem vedle Noira a ponořila tlamu do vody. Bylo to příjemné a zdálo se, že jsem ji opravdu potřebovala. "Heh, domov... Domov, kde na tebe nikdo nečeká," ušklíbla jsem se. Možná jsem ventilovala jen své pocity. Přesto jsem byla zvyklá, že jsem rodinu jako takovou neměla, nechyběla mi a nepotřebovala jsem ji.

Ti dva stále řešili lov. Protočila jsem očima. To bylo tak zábavné? Lovit? Mě to přišlo zábavné sledovat z povzdálí a pak si nacpat břich k prasknutí. Jojo, to se mi líbilo nejvíc. Lovila jsem snad jednou, myš nebo co to bylo, ale to mě vyrušili ti dva. S Na'arashem jsem pak lovili taky, ale to jsme se v té vysoké trávě nějak ztratili a sešlo z toho. To jest má zkušenost s lovem. Parádní. Přesto jsem žila přes rok života a žila jsem, uměla jsem se tedy o sebe postarat. Šlo jen o to na jít takové vlky, které dokážu přimět, aby mi ulovili. A tady se mi to povedlo, aniž bych se musela snažit. To se mi líbilo.
Střihla jsem uchem a pohlédla na Noira, když se mě ptal na názor. Mlaskla jsem a zamyslela se. Jedla jsem zajíce a srnu. "Srna je výborná," řekla jsem nakonec. Za svůj život jsem ještě neměla moc příležitostí ochutnat více druhů masa.
Můj návrh se oběma líbil. Olízla jsem si tlamu a pousmála se. Ještě aby se jim můj návrh nelíbil, byl parádní. Jen tedy bylo nutné tu srnu tam dotáhnout. Povzdechla jsem si tiše a sklouzla pohledem na mrtvolu. Jistě by to Noir zvládl sám, ale přece aspoň jednou budu nápomocná. Čapla jsem tedy kus srny a následovala stříbrného.

→ Křišťálové jezero

Na nic jsem nečekala a jak dolovili, došla jsem k úlovku a pustila se rovnou do něj. Zeptat se mě ani nenapadlo, přece to bylo naše společné, ne? Já se jen z povzdálí učila, jak se vůbec loví. Nikdy mě to přeci nenaučil a tím pádem jsem moc lovit neuměla. Dail měla nějaké poznámky, ale to už jsem nevnímala a užívala si lahodného měkkého masa. Žaludek se mi plnil a já se hned cítila mnohem spokojenější.
Když jsem měla břich plný posadila jsem se a olizovala si tlamu a tlapy od krve. Večeře to byla rozhodně výborná a určitě bych se nebránila, kdyby se to zase někdy zopakovalo. "Noire, to je skvělý nápad!" prohlásila jsem s úsměvem a rozhlédla se kolem. "Co třeba k těm vodopádům? Tam by se to mohlo pěkně schovat," navrhla jsem a pohlédla jejich směrem. Byli jsme skoro doma. Byla jsem zvědavá, jestli tam někdo bude a řekne mi konečně něco víc ohledně Chaosu.

Seděla jsem opodál a jen tiše sledovala ty dva, kteří se rozhodli lovit. Jistě bych se to naučila lépe, kdybych to rovnou vyzkoušela v praxi, ale proč se zbytečně namáhat, když někdo práci odvede za mě? Ušklíbla jsem se, když se vydali po srně. Moc jsem to nakonec ani nesledovala, tudíž jsme toho moc neviděla, a ani toho moc nepochytila. Nevadí. Třeba někdy příště. Zatím jsem lovit moc nepotřebovala, většinou se mi poštěstilo a lovil někdo místo mě.
Jak jsem si všimla mrtvé srny a krve ve vzduchu. Zvedla jsem se, protáhla se a usmála se. Nečekala jsem na nic a prostě se za nimi vydala. Měla jsem hlad a potřebovala se opravdu najíst. "No páni! Skvělá práce, vy dva. Jste fakt úžasní!" usmála jsem se na ně sladce. Těžko říct, jak moc jsem svá slova myslela vážně. Lov jsem nesledovala a nechala to všechno na nich. "Taková pěkná srna se vám podařila ulovit. No obdivuji vás," usmála jsem se na ně. Nečekala jsem na žádnou výzvu, prostě jsem se přiblížila k mrtvé srně a zakousla se do šťavnatého masa.

Nedivila jsem se, že o ty obyčejný kamínky nestojí. "Chápu, já taky nestojím o nic a nikoho obyčejného," mrkla jsem na něj, samozřejmě jsem narážela na něj. On rozhodně obyčejný nebyl a musela jsem uznat, že mi byl sympatičtější víc a víc. Pro mě tyhle věci byly dost velká neznámá, ale čímsi mi vlk byl přitažlivý. "To je zajímavé, těším se, až ho potkám," mlaskla jsem a rozhlédla se, kdyby tu snad náhodou byl, avšak to bychom museli mít asi velké štěstí. Líbilo se mi to. Údajně jsem se nemusela moc snažit, stačilo mu předhodit pár šutrů a mohla jsem mít něco zajímavého, no není to super?
Následně se ti dva rozhodli stopovat, já jen seděla a sledovala je. I tak se můžu něco naučit, ne? Přišlo mi to tak pohodlnější a pak se jen najím, pokud budou šikovní. "Držím vám palce, to určitě zvládnete!" povzbudivě jsem se na ně na oko usmála a se spokojeným výrazem na tváři jsem na ně čučela. Co asi uloví? Zajíce? Nebo snad něco většího a chutnějšího? Uvidíme.

Zajímalo mě, kde bych měla sebrat kamínky, které bych měla dát tomu obchodníčkovi. Žádné jsem neměla a na kameny se také nedívala. Nebyly ničím zajímavé, minimálně ty, které jsem za svůj život viděla někde na zemi. "Aha. Takže průsvitné krystaly a nebo červené. Ty červené zní moc zajímavě," pousmála jsem se a rozhlédla se po zemi, zda nějaké náhodou neuvidím. Nic tu nebylo, jen na promočenou trávu. Sněhu ubývalo a teploty se šplhaly nahoru. Byla jsem ráda, sníh jsem moc nemusela, studilo to nebo to klouzalo. Pan Wu. Jméno jsem si hned zapamatovala, abych jej případně měla jak oslovit. Líbilo se mi, že jsem hned měla spoustu nových informací. Byla jsem spokojena.
Příběh, který se Noirovi stal byl hrozný. Nechápala jsem, jak mu to někdo mohl udělat. Já nebyla svatá, rozhodně ne, ale tohle by mě nenapadlo udělat. "Zbabělci," řekla jsem jen a zamračila se. Já jsem se vlastně nikdy do žádné úplně špatné situace nedostala, tak jsem si to tolik neuměla představit, ale bylo mi jasné, že vlčí oko bych do tlamy nestrčila. Nad touto nechutností jsem jen zavrtěla hlavou.
K Dail jsem se už nevyjadřovala, nemělo to smysl. Jen jsem se zhluboka za smála a zavrtěla nad tím hlavou. "Nic nechápe," špitla jsem ke stříbrnému tak, aby to slyšel jen on. Prý abych se ukázala já? To tak. To má udělat ona, ona by nám měla ukázat jak lovit. Nakonec poslechla Noira a rozhodla se tedy stopovat zvěř. Noir to napodoboval, ale mě ani nehlo. Jen jsem seděla a sledovala, jak nám loví oběd.

K obchodníkovi už neměl stříbrný co dodat a já už neměla ani žádné otázky, prostě jsem ho někdy chtěla potkat a něco si u něj koupit, i když nevím za co. "Hele a kde seženu ty kamínky nebo co jsi to říkal," natočila jsem k němu zvědavě hlavu. Nikdy jsem žádné neviděla a ani nesbírala, tak by mě zajímalo, čím mu mám zaplatit. Jistě že by bylo nejlepší ničím, ale byla jsem si jistá, že tohle mi neprojde, i kdybych se sebevíc snažila.
Zajímalo mě, co se stalo s jeho okem. Byl mladý, očekávala bych, že tohle bude mít někdo starší. Možná byl prostě neopatrný a nerozvážný a pustil se do něčeho, co nemohl zvládnout. Nakonec z něj vypadlo něco jiného, než jsem očekávala. "Unesli? Proč?" proč by to někdo dělal? Ač jsem byla všelijaká, vlčeti bych asi oko nevyškrábla. "No fuj," otřásla jsem se. Bylo znát, že se mu o tom nemluví zrovna pěkně, vlastně jsem se mu ani nedivila. Nebyla to moc hezká vzpomínka. Já byla ráda, že mám obě dvě oči a vidím. To oko muselo chutnat fakt odporně, nedokážu si představit, že by mi snad někdo vnutil bulvu, kterou bych musela sníst. Zavrtěla jsem hlavou, aby ty představy zahodila.
"Asi. Nechápu ho," pokrčila jsem rameny. Jestli Wyian chtěl být sám, nebo ho opravdu Dail zastrašila? Bylo mi to docela šumák. Přišel o mou nejúžasnější maličkost a i o fajn Noira, který teď měl veškerou mou pozornost, když se tu nebyl černobílý vlček.
Hlavu jsem otočila na Dail a opět se pobaveně zasmála. "Jo, já si cokoli budu dělat kdekoli a před kýmkoli," rozhodně jsem neměla v plánu poslouchat někoho, kdo mě nezná a já neznám ji, ne tolik. A říkat mi, co mám a nemám dělat? Pff. "No, tak se ukaž," odpověděla jsem a následně přikývla na Noirova slova.