Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Palmová pláž (Přes poušť)

Od pláže mé tlapy se zase pěkně rochnili v typickém pouštním písku. Jednoho to opravdu o dost více dokázalo rozveselit, protože takhle jsem dokázala pokračovat o dost veselejším tempem, než předtím. Ale... nadšení z toho, že jsem snad prozkoumala už všechny pochmurné místa mě dosti rychle opustilo. Dostala jsem se k dalšímu jezeru, bylo tak tmavé a už jen opět z té okolní atmosféry nebylo až nemožné chtít se k němu vůbec přiblížit na pět kroků, natož se třeba z něj vůbec napít nebo tak. Nechápala jsem tu smutnou část svého zjištění a zkoumaní hlavně to, že bylo toto místo z velké části už hodně zničené, zkažené. Mohli za to vlci? Jaká byla minulost těchto míst? Hluboce jsem si povzdychla a přemýšlela jsem jestli vůbec zde existuje někdo, kdo by mi tyto otázky mohl pak zodpovědět. Teoreticky bych se mohla pak zeptat Serbii? Vypadala tady tomuhle dost znalá na to, aby mi třeba dokázala dát odpovědi, které jsem chtěla najít, které se mi stihli za tuhle dobu nahromadit. S tím jsem od mrtvé vody odcházela pryč.

-> Oáza (Přes poušť)

<- Duny

Hraní si v písku a pokračování od dun mě dostalo až na jeden z dalších konců ostrovů. Už se to sice nezdálo úplně jako jedna z částí pouště, i písek byl svým způsobem trochu jiný. Ale to mi nevadilo. Nebyla jsem už dávno na konci severu a ani na těch odporných koncích temného lesa a to mě svým způsobem dosti uklidňovalo. Ano, bylo to více, než utěšující situace.
Na chvíli jsem se posadila na břehu a pozorovala jsem opět vlny moře, které si se sebou a ve větru hráli, rozbíjeli se o kraje břehu. Stoupali a zase padali. Byla to hezká změna pozorovat toto. Ale žel jsem se tu nechtěla ještě utábořit. Tady, ještě ne. A tak jsem se po chvíli zvedla, podívala jsem se na zdejší palmy a tím jsem se vydala zase na pokračování mé vlastní výpravy.

-> Jezero smrti (Přes Poušť)

<- Prokleté jezero (Přes Temný les)

Ach, konečně se zdálo že se mi podařilo dostat se z lesa ven! Mé tlapky se nyní bořili do toho, jenž jsem nejvíc milovala! Do teplého písku, slunce nad hlavou zase pěkně zářilo! Naposledy jsem se ohlédla do lesa a zhodnotila celou tuhle část ostrovů- smutné, deprimující, odpuzující. Ještě jednou jsem se ošila a následně oklepala. Chtěla jsem ze sebe ten strašný pohled dostat pryč. Pak jsem vrátila pohled kupředu a jako malé vlče nadšeně skákat v písku v dunách. Skočila jsem z duny dolů a pak ještě asi dva metry jsem sjela po písku. Tohle mě doopravdy bavilo. Poušť byl doopravdy mým domovem, ať už byl kdekoliv. Navíc bylo krásně a tak ještě nějakou chvíli nehrozili žádné písečné bouře, ale na druhou stranu... byla tahle poušť stejná jako byla doma? Když tu zvládli byl všechny tyhle biomy... neměli i svá vlastní pravidla? Jo, to nejspíš stejně zjistím, až časem.

-> Palmová pláž

<- Asshiřin labyrint (Přes Temný les)

Vrátila jsem se do lesa a pokračovala z hledáním jiného východu ven. Bylo skoro až žalostné jak smutná tyto místa byla. Jako by se ze mě vytrácelo všechno štěstí, které jsem doposud v sobě ještě jakštač cítila. Nyní jsem se dostala opět k jezeru. Byla tu snad ještě víc pochmurnější atmosféra, než byla na Spáleništi. Byla zde tma, i když normálně slunce ještě před chvíli zářilo. Mračna se tu stahovala a tma tu byla ještě děsivější. Pohled na klidnou hladinu mě naopak nyní velmi znervózňovat a o mrtvých zvířatech a kostrách okolo ani nemluvně. Co tu asi žilo? Co všechny a všechno živé zabíjelo?
No, rozhodně jsem to v tuto chvíli to neplánovala zjistit, ne, opravdu ne. Opatrně jsem přešla jednu mrtvolu zajíce- ani mě nelákalo se zkusit z toho najíst. A opět jsem rychle upalovala pryč.

-> Duny (Přes temný les)

<- Spáleniště (Přes Temný les)

Vrátila jsem se do lesa a ten smutný pohled nechala za sebou a pokusila jsem se jej dostat pryč ze své mysli. Proč? Kdo ví, třeba jen tak. Hluboce jsem si povzdechla a už jsem tedy pokračovala zase dále ve zkoumaní lesa. Což mě dovedlo až do vstupu do jakési jeskyně. Očividně byly ostrovy plné zvláštních jeskyň, kudyma se jeden mohl dostat tam a pak zase ven. Když jsem vešla dovnitř, měla jsem z toho také zvláštně úzkostný pocit. Byla v ní neskutečná tma a neviděla jsem pořádně do její hloubky. V dálce se ozývalo něco- podobného velmi bolestivému vytí a mě přejel mráz po zádech až se mi z toho kompletně zježila srst. A to jsem byla nejstarší dcerou svého otce. Bylo to nepříjemné a tedy jsem se rozhodla ani jeskyni o něco víc nezkoumat, což znamenalo, že jsem se musela vydat zase otvorem ven do lesa, který mi zatím přinášel pouze smutné pohledy na zdejší kraj.

-> Prokleté jezero (Přes Temný les)

<- Temný les

Když jsem spatřila větší světlo z jedné strany lesa, příliš jsem neváhala a vydala se k němu. Což mi potvrdilo mou myšlenku, že vskutku se jednalo o konec lesa. Upřímně jsem si myslela, že chodím v kruzích, ale ne. Dostala jsem se úplně na jiný konec lesa. Ale naopak se mi naskytl velmi žalostný pohled. Nic tu nebylo, naprosto vůbec nic. Vše co tu dříve bývalo nejspíš lehlo už dávno popelem. Trošku překvapeně, ale hlavně opatrně jsem kráčela mezi mrtvou flórou. Z popela se jako fénix, snažili růst nové jarní rostlinky, ale přesto to vypadalo jako že tu stejně moc dlouho nic nepřežije.
Jako někomu kdo byl celý život spájen z přírodou a respektuje její koloběh života, mi bylo opravdu s pohledem na toto velmi úzko, tohle byl hřbitov. A jelikož mi pohled na toho nedělal dobře, hodně rychle jsem se rozhodla zase vrátit do toho tmavého temného lesa.

-> Asshiřin labyrint (Přes Temný les)

<- Slané jezero (Přes Nížinu hojnosti)

Přes pláně jsem dále se dostala do lesa. Les, který jakmile jsem vešla dovnitř byl dost tmavým a na jednu stranu by byl asi dost děsivým místem. Výhradně tedy v noci určitě by byl. Naštěstí pro mě bylo zrovna denní světlo a tak jsem se dokázala v rámci možností dost dobře orientovat. No, ale samozřejmě to zas tak jednoduché nebylo co se týkalo lesa na které jsem nikdy zvyklá nebyla. V poušti bylo pár stromů, pod kterýma si jeden dokázal občas najít kousek stínu, ale jinak většinou se jednalo o kaktusy, které taky občas dokázali na spořádat dostatek tekutin, aby dokázali smečku na chvíli spasit.
Na druhou stranu jsem se vůbec nemusela bát, že? Tolik věcí co mě tady překvapuje, neboť jsem prostě celý život byla zvyklá na naprosto rozdílné podmínky k životu a nikdy bych si nemyslela, že budu zkoumat nové kraje. Respektive novou krajinu, která mě poltila a nejspíš mi jen tak nikdy nedovolí odejít.

-> Spáleniště

<- Nížina hojnosti

Moje další stopy vedli k jakémusi jezeru, kde byla cítit sůl na sto honů. Ach ano. A přesně tak to bylo. Došla jsem až té vodě a když jsem trochu nabrala víc pachu z vody. Voda byla opravdu cítit samou solí. No to jsem měla štěstí, že jsem narazila na tu čistou říčku a ne první na tohle. S tímhle bych se asi dost pěkně vypekla. Naštěstí byla žíznivá krize zažehnána a tak jsem se tu ani příliš nezdržovala zjištěním jak se napít, ale ne vysušit ještě dvakrát tolik. Oklepala jsem se nad tím a s myšlenkou, že slaná voda není dobrá jsem se zase vydala zpět. Přes tu louku mě čekali další a další cesty. Nepropádala jsem ani píď pořádně a stále mi ostrovy přišli nekonečné, ačkoliv jsem se dostala u na jeden konec ostrovů a poušť mě předtím taky vyprdla na jenom z konců u moře. Bylo to zvláštní, zcela.

-> Temný les (Přes Nížinu hojnosti)

<- Mrazivá jeskyně (Přes Tundru)

A konečně. Z pevného a čistého sněhu jsem se dostala do naprosté sněhovo-bahnité břečky a teplota pomalu stoupala a no... prostě jsem se začala hned cítit o něco lépe, že jsem pryč už toho hnusu, který tu všude okolo byl. Svatá Cleopatro, prosím ukonči už tohleto trápení a spusť léto, hned bude mnohem příjemnější to tu celý prozkoumávat!
No rozhodně jsem se, ale neplánovala jen tak vzdát, protože proč, žejo? Na druhou stranu byly ostrovy celkem rozmanité a vlci ze všech koutů světa- jako jsem byla já- to jistě stálo prostě za to, zatnout zuby a vydržet to. Jít prostě dál. U jedné říčky, jenž tu byla jsem se i napila. Měla jsem už sucho v krku a byla to už taková zažitá automatika- napít se pokaždé když najdeš vodu. Pak mé kroky pokračovali dále.

-> Slané jezero

<- Rozbitý sever (Přes Tundru)

Šla jsem od severu, do té Tundry. Zdálky už jsem si všimla zvláštní závěj sněhu který byl něčím jiný, než ty ostatní okolo a tak jsem se zvědavě vydala k němu. Cesta se mi zdála dlouhá, ale to bylo dost možná hlavně kvůli tomu, že mi tlapky už opravdu mrzli a vlastně jsem mrzla úplně celá. To byl nápad se procházet v takové kose. Ale tím jsem se rozhodla, že pokud to opravdu nebude nutnou událostí, zcela jistě jsem se odmítala někdy tady vrátit.
Jak jsem zjistila, nic speciálního zde vůbec nerostlo a proto jsem nejspíš ani na výpravy tady chodit nemohla.
To už jsem u té závěje zjistila, že se jedná o vchod do jeskyně. Vešla jsem dovnitř a skoro mi až spadla tlama. Kupodivu se tu celkem nacházela i jedna krása na celé zimě. Pohled mi vyrazil na pár vteřin dech. Ledy, které vypadali jako zmrznutý vodopád, lesknoucí se odrážející denní světlo. No.. pěkně kluzká podlaha ale co hlavně. Bylo tu o dost tepleji, než venku. A tak jsem se tu rozhodla na chvíli zůstat, abych se trochu ohřála.
Netrvalo to však dlouho a já se zase hodlala dostat ven- nemusela jsem tu strávit víc času, než bylo nutné, že?

-> Nížina hojnosti (Přes Tundru)

<- Dvojčata

Hory jsem nechala teda za sebou a po pár kilometrech se mi podařilo dojít až ke kraji. Od moře vanul ještě chladnější vzduch, než doposud. Už jsem se pomalu klepala jako ratlík, kterého vytáhli z teplého pelíšku a postavili na mráz snad za nějaký trest. V dálce nad mořem jsem si všimla mlhotavého světla. Snad to třeba mohla být ona věc přes kterou se dalo odsud dostat pryč? To zemí do kterých jsme patřili? Možná. Ale dle ker, které byly kolikrát i několik metrů od sebe, nemožné po nich doskákat jsem tomu příliš asi nevěřila. A co víc- rozhodně jsem se ani nepokoušela o to, abych tam zkusila doskákat a zjistit to.
Jen jsem chvíli hleděla na vlny, které si dělali svoje, na kry které se ani nehodlali hnout. Semkla jsem pysky do jediný úzký linie zamyšleně a pak jsem se vydala rovnou tam, odkud moje zimní kolečko začalo. Tam kde byl předtím ten obchodník.

-> Mrazivá jeskyně (Přes Tundru)

<- Ledovcové jezero (Přes Ledové pláně)

Od jezera to přes ty zamrzlé pláně mířilo zase dál. Ach jistě. Samozřejmě, že se ten sever musí zdát nekonečněj, že? Ale Merlin říkala, že Mois je ostrov a tak bych dřív, či později měla narazit na druhý den, kde pak vede moře, ne? Jo, kdybych se tak vyznala ve sněhu a zimě jako v poušti a písku. Naznačila jsem si sama pro sebe ''bla, bla, bla'' tlamou a pokračovala.
Moje kroky mě pomalu zavedli k horám které se tu vysoko tyčili. Kupodivu nebylo skoro vůbec těžké najít cestičku, která vedla nahoru. A tak jsem se jí vydala, třeba z ní uvidím něco více?
Vítr, který foukal mezi horami přinášel zvláštní melodii, která mi připomínala jakousi ukolébavku. Dvě téměř naprosto identické hory měli snad úkol někoho pokaždé uspat, aby tam navždy zůstal a umrzl? Možná. Podívala jsem se z vyhlídky okolo. Jelikož byl jasný den, viděla jsem snad všude kde jen oko bylo schopné dohlédnout- včetně skutečně konce severu. A tak jsem pak slezla z hory- nehodlala jsem totiž riskovat, že skutečně je to ukolébavka, která mě donutí usnout. Co nejrychleji jsem slezla zase po cestičce a zamířila rovnou tím směrem, kterým jsem moře zahlédla.

-> Rozbitý sever

<- Hraniční pohoří (Přes Ledové pláně)

Ač to tak trochu znamenalo, to zkoumání okolí, že jsem se jako první vrátila do zimy. Zkusila jsem to teď tak moc nevnímat. Lehce jsem se ochvěla a čím dále jsem na severu zacházela, tím ta kosa byla samozřejmě větší. Chladný vzduch se mi dostával až pod už mojí tak dost tenkou srst a v ten moment jsem opět zalitovala, že jsem se tu teda dostala. Nebo spíš konkrétně vrátila. Ale nedá se s tím nic dělat. Teda jo, dá žejo. Ale chtěla jsem to prozkoumat i tady, třeba tu dokážu narazit na něco velmi speciálního? Jo, o tom tak nepochybuj Ushari. Zmrzlé pláně a něco kde neroste život ti tak může nabídnout něco hodně zajímavého, že? Ale což, právě jsem došla k jezeru, teda.. asi by to mělo být jezero? Bylo zamrzlé a nejspíš už hodně-hodně dlouhou dobu.
Chvíli jsem na něj čučela a pak se vydala zase dále.

-> Dvojčata (Přes Ledové pláně)

<- Tundra

Mou první otázku Merlin zavrhla. Ne, Mielei byla partnerkou jejího bratra. Chápavě jsem kývla hlavou, ''Ale i tak je hezké že spolu nejspíš vycházíte.'' Konstatovala jsem když už na další otázku neodpověděla, žejo. Přece jsem ji nemohla nechat z toho vyjít tak jednoduše. No tak Merlin, máme spolu být v jedné smečce, hodlám členy té smečky pěkně poznat co nejvíc! Samozřejmě jsem respektovala to, že některé věci jsou až moc osobní, ale tohle? Tohle mi až tak osobní nepřišlo, abych si o tom něco nepozjistila. Jen čistě ze zvědavosti, samozřejmě.
Přišla odpověď i na další mou otázku. Většinu času se smečky ignorují. Ach jistě, ''Chápu.'' K tomuhle jsem asi víc toho neměla, nebo jo? ''Víš o nich něco víc? Na co si dát pozor u každé nebo tak?'' Další otázka. Merlin byla plná vědomostí, a já je chtěla všechny mít také, abych si zde dokázala rychleji zvyknout. Teda až na ten sníh. Ten sníh!
Na bylinu jsem přikývla, že mi to ukáže až sejdeme z hor. Tohle bylo jediné téma při kterém jsem ji teda, alespoň jednu chvíli v krátkosti následovala beze slov.
Při slovech Merlin, že se na chvíli odpojí jsem přikývla a to už jsem teda vyrazila po vlastní ose zkoumat okolní místa.

-> Ledovcové jezero (přes Ledové pláně)

Vlčice se spolu rozloučili a dokonce ji Merlin pozvala aby ji někdy navštívila do pouště. Lehce jsem se usmála a pak pozvedla obočí, ''Sestry?'' Zvedla jsem hlas v dotazu a pak ji začala následovat, ''Ale moc podobné si nejste teda. A taky vypadala o něco málo mladší.'' Konstatovala jsem. Ale inteligentní se zdáli obě dost podobně, ale neznala jsem nějak hlouběji ani jednu z nich a proto jsem to nemohla úplně soudit.
V tom už se vydala na cestu a začala mi vysvětlovat ohledně těchto ostrovů. Byly tři a tadytenhle byl největší z nich. Mimo naší smečky tady byly ještě další dvě. ''A vychází spolu smečky dobře?'' Pozvedla jsem znovu zvědavě obočí. Pak mi začala vyprávět o tom, že stromy u zlatého lesa byly stejně speciální jako ty, které jsou v tom fialovém lese. ''Jo, ty Začarované stromy.. O těch mi něco řekl Xander, prý se dokáží pohybovat a měnit svá místa.'' Řekla jsem, ''A když už jsme u toho, ten Plazivec.. K čemu je dobrý? Dle čeho ho poznám?'' Jasně, dle druhého jména Lékařský, byl určitě dobrý k uvolnění bolesti nebo tak, nebo byl vhodný na vytvoření jakési mastičky na rány.. Ale to jsem se mohla dozvědět až od Merlin, že?

-> Hraniční pohoří