Příspěvky uživatele

<- Poušť

Šla jsem dál a dál. Cítila jsem jakýsi závan smečky, ale nebylo to tak silné. Možná jsem jen měla zbytek písku v čumáku. Proč jsem si to myslela? Dost možná to totiž bylo tím, že jsem cítila toho, jenž jsem tak dlouho hledala. Rozhlížela jsem se okolo a nedaleko od sebe jsem viděla spoustu vlků. Zatřepala jsem hlavou, Přece jsem tak nepraštila do hlavy ne? A doma taky určitě nejsem.. Hleděla jsem na vlky a každým krokem jsem se k nim víc a víc přibližovala. A tím víc jsem byla snad blázen, který se dostal snad jen do svých představ? Určitě ne. Tohle bylo bylo reálný více, než dostatečně.
Zastřihala jsem uchem a tiše na všechny v lehkém pozadí hleděla. Jestliže to nebyl sen a Zohara jsem tu skutečně viděla.. Jistě by se nehodilo zesměšnit sebe, či jeho před tolika cizími vlky. Pro něj možná už nebyly cizí? Jak na mě po takové době zareaguje? Jindy bych ho samozřejmě přivítala z velkou radostí, ale teď? Teď jsem jen tiše s nic neříkající tváři čekala, až si mě někdo všimne. Pohledem jsem vyjma Zohara hypnotizovala i vlčici vypadající jako srnku. Byla taková zvláštní...

Minulost

Kráčela jsem pouští a říkala si zda se mi vůbec podaří Zohara najít. Možná ho přitáhnout domů, abychom společně zvládli to co nás doma čekalo. Jenže bez něj to pro mě nemělo žádný význam. Chtěla jsem jej mít u sebe a hodlala jsem ho najít. Chodila jsem pouští křížem krážem, ale po bratrovi ani stopy.
Jednoho dne mě přepadla písečná bouře, nesnažila jsem se ji utéct. Cítila jsem v ní magii...
Otevřela jsem oči, ležela jsem uprostřed ničeho. Odkašlala jsem si a podívala se okolo, písek všude okolo. Že by mě ta bouře dostala víc, než jsem byla zvyklá? Pochybuji.. Něco v ní bylo, něco jiného. Postavila jsem se zase na všechny čtyři a lehce se mi zamotala hlava. Poté jsem se oklepala ze sebe písek a pokračovala zase v chůzi dále.

-> Území Namarey