Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VÝPLATY
za Únor

Jméno vlka: Kamil
Počet postů: Herní příspěvky během období 1. 2. - 28. 2.
Postavení: Aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: Aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> hlídač / chtěl bych být hlídačem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako hlídač jsem označil hranice smečky)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Všechno co jste za tento měsíc stihli zažít
Smečková minihra:

Do půlnoci 11. 10. 2024


Jméno vlka: Ushari
Počet postů: 8
Postavení: Alfa
Povýšení: x
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Vylepšila své dovednosti coby Alfa
Krátké shrnutí (i rychlohry): Byla s Norou, navštívila Mistra ve svatyni a Wua u kterých si vylepšila své dovednosti, v poušti dostala od neznámé entity přívěšek, došla do Začarovaného lesa kde potkala Delphina a seznámila se se Sachi.
Smečková minihra:

Usmála jsem se, když Delphin sdělil, že se Sonora vzdálila, ale jinak byla v pořádku. Za to Sachi, jak se představila, ta toho trochu napovídala víc a teď se snažila zjistit trochu informací o Namarey jakožto posel Daénské smečky. Netušila jsem úplně která by to přesně měla být, ale chtěla jsem všeobecně započít cestu zlepšování reputace. Ovšem, než jsem vlčici odpověděla rozhlédla jsem se kolem, ''Ráda si s tebou promluvím, ale mimo tolik cizích uší. Takže jestli chceš znát situaci v naší smečce, navštiv mě v poušti, než se vydáš do své domovské smečky.'' Přikývnu a pohlédnu na Delphina kterému také věnuji ještě jeden úsměv. ''Ale jestli tu budeš ještě čekat, Delphe, budu ráda když mi pak povíš o těch tvorech a šiškách zbytek. Musím se pomalu vrátit.'' Ušklíbnu se, jeho první oficiální úkol! A s pozvánkou Sachi a zaúkolováním Delphina jsem věnovala poslední pohled k Atreasovi a s tím jsem se vydala směrem zpět do pouště.

-> Poušť

<- Poušť (přes Kvetoucí louku)

Příjemný pocit s novou cenností se mě držel i nadále, i když jsem pro tuhle chvíli opustila opět domovské zrnka písku.
Opravdu bylo chladno, měla jsem kožich skutečně nepřizpůsobený na tohle počasí. Za tu dobu na ostrovech jsem si na to již trochu zvykla, ale asi se na kompletní zimu nikdy nepřizpůsobím a byla jsem opravdu vděčná, že jsem se dostala na místo kde poušť byla a bylo v ní tak akorát, aby se zdejší zimy dali přežít a hlavně v ní nebyl sníh, který se tak strašně na tlapy lepil a byl prostě ledový!
Prostředí louky se postupně zase začal měnit na les, tentokrát však byl jiný. Byl to ten prazvláštní kde se údajně měli stromy samotně přesouvat z místa na místo. Říkal mi o nich tehdy Xander z hor. Experiment.. Nezkoušeli jsme jej? Ušklíbla jsem se při té vzpomínce a pokračovala jsem hlouběji do lesa. K mému překvapení se tu pachy dost mísily a brzy jsem také na obrovskou skupinku vlků narazila. Když jsem to tu tak rychle prolítla očima, všichni se kroutili kolem nějakého keříku a jeden vlk tu byl.. Oh! Nebyl to ten věhlasný Atreas? Potkala jsem ho během potop a taky se kolem něj hemžila spousta vlků kvůli bylinkám! Lehce jsem mávla ocasem a přidala se k této společnosti. Projela jsem vlky znovu očima, jeden jedl šišky, jiná ho za to napomínala, jiná dvojice spolu drbala, shodou okolností tu byl i Delphin, kterého jsem nedávno do smečky přijala, kolem jiné vlčice se motali vlčata a došel k ní menší šedý vlk a začal s ní také mluvit. Byla tu skutečně roztodivná společnost! Atreas však tentokrát, ne jako posledně, tolik nemluvil se společností vlků jak posledně, ale byl zcela zaujatý tím keříkem. V první řadě jsem došla k Delphinovi a hnědavé vlčici, kterou jsem nijak neznala- ''Zdravím Delphe, ráda vidím, že se družíš s vlky a poznáváš ostrovy, tak jak ti bylo řečeno, ovšem nebyla s tebou Sonora?'' Rozhlédla jsem se ještě jednou zdali zmíněnou vlčici neuvidím, ale to se nestalo a proto jsem pohled vrátila k vlkovi na kterého jsem se letmo pousmála, ''Snad se ji nic nestalo a brzy se potkáme i s ní ve smečce.'' V mém hlase nebyl slyšet rozkaz, pouze žádost, kterou nemohl odmítnout. A hned poté co jsem si to uvědomila, jsem se podívala na hnědou vlčici, ''Těší mě, jmenuji se Ushari, patříme s Delphinem do jedné smečky.'' Můj pohled k vlkovi ještě naznačil, že nemá v tuhle chvíli hlasitě mluvit o mém Alfovství, a na vlčici jsem se jen mile usmívala tak jak jsem to uměla. Zdali ji to však jen prozradí tiše, to jsem ovlivnit nemohla, protože brzy na to jsem se otočila a začala se zajímat hlavně o to, proč se tu sešla okolo Atrease taková skupinka a protože byla moje zvědavost opravdu silná, a zdejší flóra mě opravdu zajímala, snažila jsem se o ní dozvědět co nejvíc. Atreas koukal na rudý křovík, který by v tomto lese by možná nebyl nějak prazvláštní, pokud by na něm nebyla ještě úplně jiná zajímavost, kterou jsem předtím u trojice tolik nezaznamenala. Šišky, které se na něm nacházeli byly totiž jasně modré a dost poměrně na něm razili, nechápu že jsem si toho nevšimla dříve!
Ale co mě ještě poměrně víc zajímalo, tak bylo to, že Atreas dost zaujatě koukal do jehličí a šišek a jakoby neviděl a neslyšel to všechno co se okolo něj vlastně děje. Jen do určité chvíle, než skupinku vlastně úplně vypštil a snad možná se i na skupinku vlků, která se zde nacházela i zamračil, ale po velmi krátké chvilce svůj pohled navrátil zpět. Vlci se postupně začali ztišovat až nakonec nastalo úplné ticho. Podívala jsem se stejným směrem kterým se díval bylinkář po celou dobu tak tiše a klidně. A pak se to stalo. V naprostém klidu vlků se z rudého křoví začali objevovat maličké bytosti, které mi na pohled připomínali malé heboučké mráčky s křidélky. Jaktěživ jsem takové tvory nikdy neviděla a ostrovy mi v tuhle chvíli připadali ještě o to víc kouzelnější a záhadnější než mi byly doposud. Byly různě velcí a nejspíš nebylo pochyb, že se jednalo o dospělé s mláďaty. Byl tento keřík součástí jejich potravy? Byly tyto šišky něčím výjimečné kromě své modré barvy? Tolik otázek se nyní rodilo v mé hlavě, ale skoro jsem v tuhle chvíli ani nechtěla ptát nahlas, doufala jsem a tušila jsem, že se slov brzy ujme Atreas sám. Mě se však s mysli zjevovalo otázek víc a víc a všechny byly v podobném duchu. Jedna z nich také zněla; Zda-li je těchto roztodivných tvorů víc? Stejně jako zde rostou byliny, které snad jinde na světě vlk nenajde, je to tak i fauny? Nyní se to zdálo tolik skutečné a tito tvorečkové tuto teorii jen potvrdili. Mohla jsem na nich oči nechat. Ale přesto jsem po chvíli se otočila na vlky okolo, zda o nich někdo z nich něco ví a snažila se hltat každé případné slovo které padlo, než můj zrak skončil opět na samotném Atreasovi který se snad již každou chvíli vyjádří přímo a ukojí ty zvědavé pohledy všech ostatních.
A ono vskutku! Tvorečci ve chvílích ticha se začali více ukazovat na očích, až nakonec jedno z mláďat vylezlo zcela a zamířilo k černému vlkovi s pláštěm, který předtím sežral onu šišku. A pak přišlo najevo, že jsou jedinými tvory na Mois Grisu, kteří ty šišky konzumují, což byla skutečně i má myšlenka v podobném stylu. A také neví co šišky způsobí vlkovi, ''Inu, zatím to vypadá že vlkovi nezpůsobí nic.'' Dodala jsem odvážně svou poznámku při pohledu k černému. Ale ono je to i u jedu, v menším množství se můžou účinky objevit později. Ale pak jsem zas teda zmlkla a čekala jsem co se bude dít dál. Měla jsem sice své povinnosti, ale byla jsem táák strašně zvědavá co se týkalo Mois Grisské flóry a fauny a nemohla jsem si jednoduše pomoct! Asi vím jaký Etoile dostane úkol coby léčitelka. Dostane takový úkol, který dostala i prvně já od Serbii. Ať se naučí zdejší flóru a poté s tím může chodit i za mnou a můžeme to probírat společně, neboť ne vždy asi budu moct courat takovou dobu mimo území. Musím také promluvit s Peisou, žije na těchto ostrovech už nejspíš dlouho.. Lehce střihnu oušky a s blaženým výrazem se usmívám na malé ovečkovité tvorečky, ''Co jsou vlastně zač?'' Zeptám se, když roztáhl malé křidélka.

Ač bylo úlevou chodit písčitými krajinami, stejně s každou myšlenkou jsem cítila pořád větší břímě. Snažila jsem se přijít na to jak smečku můžu vlastně ochránit. Jenže co jsem tak se na moment zastavila, abych se v klidu zhluboka nadechla a vydechla, to už jsem pocítila prazvláštní pocit a jak najednou jsem pocítila něco v okolí svého ocasu. Ohlédla jsem se a zablýsklo se tam jemné zlato ke konci ozdobené peříčky, jemné a přesto krásné. Letmo jsem se pousmála, protože se mě vnitřně dotkl najednou takový zvláštně příjemný pocit. Zastřihla jsem ušima za hláskem, jenž se ozval; ''Pro pouštní královnu,'' Rezonovalo mi v mysli a jakmile foukl vítr, byla jsem zase zcela jistě v celém širém okolí sama. Rozhlédla jsem se pro jistotu ještě jednou, ale nikoho jsem prostě neviděla. Znovu jsem pohlédla dozadu a cítila jsem se fakt příjemně. S tímto jsem se rozešla zase dál a vzala jsem to lehce oklikou, abych mohla případného člena upozornit, aby v nejbližších dnech se navrátil do smečky...

-> Začarovaný les (přes Kvetoucí louku)

<- Temný les (přes Duny)

Kráčela jsem cestou dál a konečně jsem se zjevila na důvěrně známém místě, které jsem o to víc milovala když ostrovy sužovalo to zimní roční období. Tlapy se mi bořili do písku a i když byl znatelně chladnější v těchto časech, pořád to bylo mnohem lepším místem, než šlapat po sněhu přímo. Chtěla jsem obejít hranice, zda-li nenarazím na nějakého člena smečky, abych ho upozornila na to, že se vracím do smečky a ráda bych začala s nimi probírat malé změny, které smečku měli očekávat. Občas jsem o tom přemýšlela a chtěla jsem to udělat příjemným a přístupnějším místem, než díky své minulosti měla. Ne že bych teda znala minulost Namarey nějak důkladně, ale to, že ji bývalý Alfa Khan opustil, prostě mluvilo svým způsobem za sebe. Musím se někdy zeptat Serbii na její úplnou minulost, jako Alfa bych ji měla znát koneckonců celou.

<- Tajné ostrovy (Přes Les u mostu, Most)

Projít les a zpětně se dostat na most už nebyla taková věda. Tentokrát jsem u mostu nepotkala nikoho, ale cítila jsem zde závan pachu od Nory. Museli jsme se jen těsně minout, když se i ona vracela, ale to asi nebylo nějak divu, měla jsem jen malou a k mému vlastnímu překvapení celkem rychlou odbočku k Wuovi. Našla jsem ho rychleji, než jsem vůbec dokázala očekávat, ale měla jsem z toho radost, takže jsem tak nějak neplánovala už se více zdržovat. Nechtěla jsem vypadat jako někdo kdo od svých povinností utekl.. Projdu to kolem pouště, kdybych třeba potkala někoho ze smečky a pak se do smečky vrátím a bylo na čase začít úřadovat. Snad se v okolí smečky bude pohybovat většina smečky a nebude třeba nikoho nahánět.

-> Poušť (přes Duny)

Oprava~
Síla - 29 -> 50% (+21%) (do plna)
Vytrvalost - 6 -> 50% (+44%)
Rychlost - 16 -> 52% (+36%) (do plna)
Obratnost - 2 -> 70% (+68%)
Schopnost lovu - 8 -> 60% (+52%) (do plna)

Schváleno

<- Mlžná džungle (přes Les u mostu)

Vybloudila jsem z lesa a dostala se na pláž plnou kopečků a přemýšlela jsem. Už jsem tu někdy byla. Bylo to příjemné místo, které v létě tolik připomíná romantickou scénu, hihi. Společnost Nory mi byla příjemná, ale nyní jsem byla zase sama a přemýšlela jsem... Když tu jsem se rozhlédla a hle! Šedivý postarší vlk, který seděl u svého plného vozíčku. Než jsem si to vůbec uvědomila, tak jsem radostně švihla ocáskem a už-už si to pelášila k němu. ''Zdravím vás,'' Řekla jsem a už-už jsem se dala do pozorování toho co vlastně všechno pořádně nabízí. Od magií, po předměty. Z předmětů mě kromě kotlíku nic nezaujalo, ale vzhledem k tomu že jsem mince nechala mistrovi, měla jsem na kotlík smůlu, hihi. Třeba příště!
Když jsem měla vše vybavené, zaplatila jsem co Wu požadoval, ''Mockrát vám děkuji.'' Zazubila jsem se a s rozloučením se znovu vydala po svých.. Nyní.. Nyní byl čas se vrátit do smečky.. Věnovat se ji, tak jak jsem Serbii slíbila, když mi ji svěřila. Zamířila jsem k mostu..

-> Temný les (Přes Les u mostu, Most)

Obchůdek
1) Máme: 622kšm, 33rubínů
2) Převádím: 29 rubínů - 290 = 912 kšm
3) Nákup:
- 7. - 10. level do Země (100, 110, 120, 130) <a přidat tam ještě prázdnou 11tou~?>
- Element vody (180)
- Magii pavučiny (170 + 4)
- 2x 2 level do vody a pavučiny (50)
4) Celkem: 910 kšm/ 4 rubínů
5) Zůstatek: 2kšm, 0 rubínů

Schváleno

Zasmála jsem se nad slovy Nory o tom, že kdyby teď usnula, tak se snad ani neprobudí. ''Věřím, že ano. Jen si prostě únava nyní vezme svou daň za tu námahu, kterou jsme mu dovolili podstoupit.'' Ušklíbnu se a pak pomalu nad jejím dotazem přikývnu hlavou, ''Viděla jsem ho jen jednou při těch nedávných potopách,'' Zvláštní, tak jsme ji všichni prožili a nyní po sobě nechala jen spoušť a už skoro není po ní ani památky... ''Ale jezdí s takovým zvláštním vozíčkem a umí naprosté divy. Chtěla bych od něj porozumět zdejším magiím více.'' Vysvětlím své pohnutky a jednoduše.. jsem svou odpověď prostě rozvětvila, víc než má společnice asi vlastně vůbec slyšet chtěla. Když začala mluvit o svém otci a že jestli se po ní shání, bude mít průšvih.. To jsem lehce naklonila hlavu, ''Vždyť už jsi velká holka, snad by ti taťka nedal zaracha za malé zpoždění, ne?'' Protáhla jsem se a podívala jsem se směrem nahoru, ''Ale asi ti rozumím, můj otec byl podobný.. Kdo ví co je s nimi teď? Hledali nás někdy? Zjistila jsem, že jsme se tu ocitly všichni mí sourozenci.'' Uchechtla jsem se.. Měla jsem tu všechny, kromě svých rodičů, doma jim nezůstal z nás vůbec nikdo.
To už jsem pak usnula a ani jsem netušila kolik času snad uběhlo, ale když jsem otevřela oči, Nora tu stále byla se mnou. Pousmála jsem se nad tím a poté se rozhlédla kolem sebe. Dle snahy světla mezi hustými větvemi bylo čerstvé odpoledne. Pomalu jsem se postavila a cítila jsem ztuhlost svalů, ale cítila jsem se.. lépe. Podívala jsem se na svou společnici a počkala až se také připraví k odchodu. ''Moc ráda jsem tě poznala Noro a děkuji, za tvou milou společnost při této cestě, hádám tedy, že dále se naše cesty rozdělují. Snad se ještě někdy uvidíme.'' Ušklíbnu se a pak při závěrečném rozloučení se jsem zamířila pryč a snažila se přijít na to kde vlastně onoho obchodníka můžu najít.

-> Tajné ostrovy (přes Les u mostu)

Aerrav - 10 kšm

Zapsáno

<- Svatyně

Vyšla jsem ven ze svatyně jako jedna velká vyplivnutá švestka. Pohledem jsem se rozhlédla a podívala jsme se na Noru, která doposud stále odpočívala. Na jednu stranu jsem se pousmála a pohledem dala najevo, že jsem vděčná že tu počkala. ''Tak i mě pěkně prohnal.. Prospala bych nejradši zbytek zimy.'' Zasmála jsem se. A kecla si do sněhu. Byla jsem tak vyčerpaná, že mi teď ten sníh ani tak nevadil, ale už jsem se nemohla dočkat, až se vrátím zpět do pouště. ''Tak.. asi tu chvíli ještě počkám, nevím zda jsem schopná se v tuhle chvíli někde dál hnout, ale až si odpočinu, musím najít ještě toho obchodníka, i na něj mám pár požadavků a pak se asi vrátím do pouště, a zas nějakou chvíli odtamtud nevylezu.'' Ušklíbnu se, sic se na to Nora nějak neptala... ale já jen tak, aby řeč nevázla. Pak jsem možná na chvíli usnula a mé tělo začalo nabírat tu ztracenou energii.

24 mincí = 192% + 15% bonus
Síla - 29 -> 50% (+21%) (do plna)
Vytrvalost - 6 -> 56% (+35% + 15% bonus)
Rychlost - 16 -> 52% (+36%) (do plna)
Obratnost - 2 -> 50% (+48%)
Schopnost lovu - 8 -> 60% (+52%) (do plna)

<- Mlžná džungle
Když Nora vyšla ven a postěžovala si lehce jsem se uchechtla. Ale pak jsem šla dovnitř já, prozatím jsem na ní nijak nereagovala, pokud nestihne utéct, zcela jistě to stihnu později... Zaujatě jsem si prohlížela svatyni a byla mnohem větší, než se ve skutečnosti zdála a někde uprostřed mě už vyhlížel starý vlk. Jen na pohled z něj sálala autorita, dost přirozená a mnohem větší, než aktuálně šla ze mě. Lehce jsem se na podzrav uklonila, ''Zdravím, chtěla bych požádat o váš výcvik..'' Vlk jen beze slov pokynul abych jej následovala a to jsem také udělala.

Síla
Jen však po pár metrech po mě skočil, a začal se mnou rvát. V první chvíli jsem skoro ani nestihla vlastně zareagovat a skončila jsem na zemi a měla jsem co dělat, abych popadla dech. Jindy bych se snažila přirozeně tento svár rychle ukončit a že mě mohl odmítnout hned, ale uvnitř sebe jsem cítila, že tohle je součástí toho tréninku a tak jsem se snažila údery pomalu vracet. Byly jsme v sobě alespoň několik minut a teprve až se mi poprvé podařilo zakousnout se do něj a pak vyhnout jeho protiútoku, tak boj dostal svému konci, Stařec přestal. Už jen z tohoto jsem se teda cítila vyřízená, ale rozhodně to nevypadalo že by to mělo nyní ještě skončit a něco mi říkalo, že to byl teprve začátek všeho.

Vytrvalost
Pak jsem jej znovu následovala, pokračoval dál a všimla jsem si také toho, že se cesta pomalu začínala různě klikatit a zvedat. A než jsem se nadála, už-už jsem ho následovala strmou skalnatou cestou, tu a tam mi tlapka i uklouzla a měla jsem co dělat udržet se na ní. Zadýchávala jsem se a velmi snadno jsem starého vlka často ztrácela ze svého zorného pole. Procházel těmi skálami a nebezpečnými úzkými cestičkami tak přirozeně a tak zkušeně. Nebylo asi žádného divu, jistě tohle trénoval s každým vlkem co k němu dorazil zlepšit sám sebe tak mu to prostě už nedělalo žádný problém. Ale na jeho věk... Jednou, možná dvakrát, jsem měla problém se vyškrábat nahoru, ale nakonec jsme jakéhosi cíle dosáhli. Teda nebo alespoň na určitém místě stál a čekal až jsem k němu dorazila a už nepokračoval pak dál.

Obratnost + Rychlost
Tedy alespoň to jsem si myslela, dal mi sotva minutu na to, abych popadla dech a už-už se rozběhl směrem dolů jak kdyby to nic nebylo. Věnovala jsem za jeho pelášícím ocasem zoufalý pohled a rozběhla se za ním. Na plno místech jsem musela zpomalit, protože jsem absolutně netušila jak v takové rychlosti obratně seskočit dolů stejně jako on a vzdálenost mezi námi se postupně jen a jen zvyšovala. Prostor kolem nás byl postupně zase plný stromů a jeho hustota se jen stupňovala a i když jsem teď neskákala po skalách, měla jsem co dělat, abych se vyhnula sem tam vyzdviženého kořene, nebo stromu, o kterém bych řekla že tam snad předtím ani nebyl. Měla jsem co dělat, abych se i nezamotala do lián, ale nechtěla jsem užívat magii, trénovala jsem zde své dovednosti. Místy jsem ztrátu mezi námi trochu doháněla, ale těžko říct jestli se nechával dohnat, nebo jsem postupně přicházela na to jak se srovnat zároveň s terénem a probíhat ním tak ladně jako on. Teda na jeho schopnosti asi nedosáhnu, ale skutečně jsem po několika minutách přicházela na to jak ladně džunglí probíhat, jak splynout s přírodou, protože to pro mě bylo tak přirozené, i díky magie. Po chvíli se prostor změnil zase na půdu svatyně a běželi jsme po vesměs rovném terénu kde jsem se ho ze všech sil snažila dohnat. Byl to závod? Nejspíš... Ale ztrátu, kterou jsem měla na jeho počátku jsem brzy konečně dohnala... Ale to už tento závod skončil, ale měla jsem radost že jsem jej alespoň zvládla dohnat, i když ne předehnat..

Schopnost lovu
Tentokrát mi dal několik minut odpočinku a měla jsem co dělat, abych dech znovu opravdu popadla. Čekalo mě ještě něco? Podíval se směrem na stranu a otočila jsem tam i svůj pohled. V jakémsi rohu tam čuchali tři šedivé myšky. Pohledem naznačil, že tam mám jít. To.. mám opravdu ulovit myš? Ale nenamítala jsem. Hádala jsem že buďto mě čekalo tohle a nebo.. jsem si mohla trhnout ocasem. Nejdřív jsem se pokusila zklidnit svůj dech a přerušit třes unaveného těla. A taky si u toho vzpomenout vlastně jak se loví drobní hlodavci.. Začala jsem se plížit a čím blíže jsem byla, tím víc jsem si všímala, že myši začínali být nervózní a rozhlíželi se. Když jsem usoudila, že jsem dost blízko, abych mohla alespoň jednu úspěšně chytit, začali pískat na celé kolo a dali se na útěk. I když jsem cítila bolest v těle, z posledních sil jsem napnula svaly a aniž bych nad tím příliš váhala, tak jsem se na jednu z nich zaměřila a svůj pohyb zrychlila. Párkrát jsem klapla tlamou vedle, protože opravdu byla rychlá a hlavně mrštná. Nakonec jsem po ní vyskočila když se dostala k jednomu ze sloupů a i když jsem hlavou o sloup lehce vrazila, cítila jsem svůj výsledek v tlamě. Musela jsem nechat však chvíli oči zavřené, abych vyrovnala nárazový šok. Pak jsem se s tím postavila a došla zpět k mistrovi.

Ten však nic neřekl a tentokrát aniž by znovu naznačil, že bych ho měla následovat se vydal po svých a já jsem cítila, že je čas odejít. ''Děkuji..'' Houkla jsem k němu, rychle myšku slupla, aby nevyšla nazmar... a ze svatyně odešla pryč..

-> Mlžná džungle

VÝPLATY
za Leden

Jméno vlka: Mojmír
Počet postů: Herní příspěvky během období 1. 1. - 31. 1.
Postavení: Aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: Aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> hlídač / chtěl bych být hlídačem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako hlídač jsem označil hranice smečky)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Všechno co jste za tento měsíc stihli zažít
Smečková minihra:

Do půlnoci 18. 2. 2025

Hodnocení minulé výplaty-
Merlin - 2 kšm
Nitocris - 4 kšm

Zapsáno

Kývla jsem hlavou ohledně smečky, ''To má také.'' Rodina a smečka jedním jsou v mém životě. Byla to prostě čest, že obojímu jsem mohla být hlavou. Ale to jsem se pořád opakovala, že?
Na její slova jsem se pousmála, ''Bohužel, ale věřím že společnými silami ji najdeme.'' Řekněme, že nadějeplná jsem byla celý svůj život, neměla jsem své druhé jméno jen tak. Švihla jsem ocáskem a podívala se na Noru, která spadla, ale hned na to se ze země sbírala, ''V pohodě? Pak udělám nějakou mastičku, hm?'' Navrhnu, ale pro teď se prodíráme houštím, abychom tu stavbu našli. ''Musíme našlapovat opatrně.'' Řeknu trochu ustaraně a vyhýbám se různým překážkám, když v tu jsem zahlédla něco, co by mohl být vstup. ''Koukej.'' Poukázala jsem Noře, ''Chceš tam jít první?'' Tušila jsem, že ten vlk se stejně dokáže věnovat jen jedné z nás, než oběma najednou.

-> Svatyně

<- Les u mostu

Zasmála jsem se. ''Stejně jako bych já zrovna si dobrovolně nevybrala hory na kterých je nonstop chladno, ale prozkoumat je? Proč by ne, nemusím tam žít.'' Zauvažovala jsem, ''Ale co bych vyprávěla nějak hluboce, sama znám jen svou domovskou poušť a nyní ostrovy.'' Ušklíbla jsem se. Poučovala jsem mladší vlčici o tomhle, co jsem sama moc nezažila, ale inu. Pocházím ze světa tam venku, ona znala jen to co bylo tady. ''Z vlastní zkušenosti souhlasím s tím, že je lepší zůstávat ve společenství smečky. I vlci kteří nejsou spojení krví jsou v ní jako tvoje rodina a můžeš se na ně spolehnout.'' Ovšem když si všímám, že les zhoustnul a pak musím prostě zavrtět hlavou, ''Promiň, opravdu nejsem ta pravá která by tě snad měla poučovat. S tímhle už ti dám pokoj.'' Střihnu uchem a pokračuju v hledání oné svatyně. Museli jsme se vyhýbat nejrůznějším větvím, kořenům které nebyly zaryté v zemi. ''Tentokrát budu mít snad ve tvé společnosti víc štěstí na ní narazit, minule jsem ji nenašla.'' Změním raději téma. Jaký asi onen mistr byl?