Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Odhal následky potop
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla
S lehce natočeným uchem k Alhovi jsem jej poslouchala. Bylo to zajímavé. Ve zkratce prostě v noci neměl energii a jeho sestra Etoile, to měla stejně, akorát obráceně. ''A jaktože to máte obráceně, když jste jeden vrh?'' Proč jeden má sílu přes den, druhá přes noc? ''A ostatní sourozenci?'' Naklonila jsem hlavu na stranu. Pak jsem se trochu zaraženě napřímila. ''Oh, možná se ptám až moc osobně. Promiň. Jako léčitelku mě tohle opravdu zajímá, tohle jsem ještě v životě prostě nezažila.'' Dovysvětlila jsem se zavrtěním hlavou a musela se lehce uchechnout. ''Jako Alfa moc takhle nevypadám, co?'' Ušklíbnu se, ''Jsem Serbii vděčná, že ve mě viděla někoho u koho si myslí, že zvládne smečku vést. Doma jsme byly sice všichni dcery Alf, ale otec učil mého bratra být Alfou. Já se učila vždy jen na léčitelku, takže jsem se to všechno budu učit spolu s růstem smečky..'' Podívala jsem se na oblohu, ''Doufám že vaši důvěru nezklamu a dokážu Namarey vést znovu na výsluní.'' Poté když mi vysvětloval, že to je duha a jak vzniká. ''Chápu, je krásná.'' Usměji se a lehce mávnu ocasem.
Pak jsem se podívala zase směrem k louce a rozhlížela se. Světlo už bylo opravdu znatelné oproti posledním dnům. Zhrozila jsem se, když jsem se na to zadívala pořádně. ''Tolik zničené přírody. Ta potopa ostrovům opravdu ublížila.'' Popošla jsem ke spadlému stromu, který se tu neměl jak jinak dostat, než tím že je tu přinesla voda, která zmizela. Půda byla dost rozbahněná a náznak po nějakých bylinkách, či snad trávě, nebo tak? ''Myslíš, že stihne ještě něco dorůst?'' Podívala jsem se na Alhu, ''Tohle bude sice moje druhá zima v životě, přišla jsem tu během loňské zimy, ale i tak vím že to bude nejspíše to nejtěžší co nás tady čeká.'' Semkla jsem pysky zamyšleně do jedné linie. Popošla jsem zase kus dál a zahlédla jsem něco. ''Co to je?'' Zamračila jsem se ve snaze to identifikovat a došla jsem až k tomu. Pro mé zděšení se jednalo o tělo vlka. Vytřeštila jsem oči a automaticky jsem se přikrčila a položila ucho na jeho hrudník. Nic se neozývalo, hrudník se nezvedal. Bolestně jsem přivřela oči a narovnala jsem se. ''Snad tě svatí doprovodili v pořádku na druhý břeh.'' Položila jsem tlapku na hrudník. Nakonec jsem se podívala na Alhu, ''Nemůžeme ho tu nechat jen tak. Musíme ho pohřbít.'' Byl to sice vlk zcela neznámý, ale přesto si zasloužil být pohřben. Pomocí tlapy jsem si vedle těla naznačila velikost obdélníku tak, aby tam tělo mělo z každé strany asi 3-5cm. A začala jsem vlastními silami kopat. ''Pomohla bych magií, ale bohužel ještě na tom nejsem tak dobře. Ale osobně vykopaný hrob, bude ještě o dost osobitější.'' Řeknu a pokračuju v kopání. Sama či s Alhajothem,
Kopalo se tak dlouho, dokud nebyla díra dostatečně hluboká. Pohledem jsem také svého společníka poprosila o pomoct s dostáním těla do díry. Pak následovalo opětovné zahrabaní, které trvalo o dost kratší chvíli. Zavřela jsem oči a začala jsem se soustředit. Z hlíny okolo hrobu začali rašit malé růže a sedmikrásky. Lehce jsem vzdychla, protože to byla námaha. ''Tak jo..'' Otevřela jsem oči a sledovala jsem vzniklý hrob. ''Odpočívej v pokoji.'' Pohlédla jsem a ještě tak minutu-dvě jsem tiše u něj seděla.
Pak jsem se postavila a podívala se na svého společníka, ''Omlouvám se za zdržení, nemohla jsem ho tu jen tak nechat.. Pokračujeme?'' Lehce jsem se usmála a tím jsem zase popošla dál. Zatím jsme ještě zůstali na louce.

<- Slané jezero (přes Hraniční pohoří)

Vlk naštěstí souhlasil, se mnou vyrazit se podívat. Téměr až k louce bylo ticho. Pak jsem se na něj konečně podívala. "Takže přes noc nemáš žádnou energii? Jak to vlastně funguje, co to je?" V mém hlase zněla fakt zvědavost. Tohle jsem ještě totiž nikdy neslyšela. Jako jo, povídal o nějakém tom biorytmu, nebo co to, ale.. bylo to vůbec takhle možné? "Má to tak i Etoile?" Doplnila jsem svůj dotaz a dala jsem prostor vyjádřit se mu.
Za chvíli jsme dorazili na louku. Půda byla rozmočená, dost poničená, ale vody se již dost stahovali zpět k jezerům a svým mořím. "Konečně.." Rozhlédla jsem se. Můj pohled utkvěl na obloze, kde se skrz mračna již drali první sluneční paprsky. Stále pršelo, ale už se to nedalo ani v nejmenším srovnat celé kalamitě, kterou máme za sebou. Na obloze se začali zjevovat nejrůznější barvy, že tolik pohromadě jsem snad jich ještě nikdy neviděla. Po celém tomhle se z barev utvořil světelný most, který zářil snad na několik kilometrů a její barvy opravdu zářili. V poušti doma jsem takový jev nikdy nezažila. "Jak se tomu říká? Doma v poušti nikdy nepršelo tolik, aby se tohle zjevilo." na duhu jsem se ptala samozřejmě.

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Ani nevím jak ten čas stihl vlastně úplně utéct. V jednu chvíli se většina vlků v jeskyni rozprchla. Já se snažila konzultovat se Serbiou pár detailů. A možná si trochu nechat poradit od zkušenější. A pak.. Rozhlédla jsem se. Merlin skoro až vyděšeně křikla. Natáhla jsem se a podívala se po situaci a to už bílého vlka tahali dovnitř do tepla a Peisia se jala prvního ošetření, než jsem se k nim dostala já.
Mezitím jsem poslouchala co se vlastně stalo a slyšela i to, co Merlin už také stihla udělat. ''Z dovolením, také na to kouknu.'' Promluvila jsem k vlkům a děkovně jsem kývla Peisii, která zde vykouzlila několik podlouhlých listů. Bohužel jsem jejich název neznala, ale jak jsem tak pochytila, budou dobré jako obvazy. Později se budu muset na jméno této bylinky zeptat, zdála se být také užitečnou. Ale rozhodně jsem nehodlala dělat hloupou nebo tak, a jala jsem se pochytit pro mě neznámé byliny a pokračovat v obmotávání zbylých zraněných míst. ''Omdlít a přijít tahle zraněn po svém pádu do vody.. Rozhodně mi netvrď, že ti nic není.'' Zamračila jsem se. Alfa, či ne.. Přece tu nebudu mít zraněné členy! ''Hlavní ale je, že sis nic nezlomil. Mohl ten pád dopadnout hůř.'' Kývla jsem nakonec a vlk se pak začal strachovat o svou sestru. O té Merlin pověděla, že je s mým strýcem a že.. zmizela úplně stejným způsobem jako on.. Povytáhla jsem obočí a lehce se zamračila, ''Viděla jsi to a nešla jsi ji pomoct?'' Tohle přece nemohlo Merlin nechat ledově klidnou! ''Jestli se ji něco stalo Merlin, vezmeš si to na kožich. Představ si kdyby ti takhle před očima sklouzla Aira. To bys přece neváhala pomoct.'' Nechtěla jsem hned ve svých prvních dnech Alfy někoho kárat, ale smečka musela stát přece při sobě. A já na to hodlala dohlédnout.
Když jsem u Alhy skončila, znovu jsem se narovnala. Jakmile do jeskyně svitli první paprsky dne po několika dnech, zdálo se, jakoby se nabil ten vlk novou energií. Přesto byl stále raněn. ''Alhajothe, budu ráda když mě doprovodíš najít tvou sestru a mého strýce, prosím. Chci se přesvědčit, že se jim snad nic nestalo.'' A navíc jsem i jeho chtěla mít pod dozorem, že se nebude nijak přepínat. Otočila jsem se k Akrosovi a Merlin, ''Chvíli tu ještě zůstaňte, jestli se tu neobjeví ještě někdo. Až vody úplně opadnou, zkusíme se sejít znovu v poušti a zkontrolovat jak dopadlo území.'' I když písky budou schnout nejspíš trochu déle. Pak jsem Alhovi naznačila, aby mě následoval a to znamenalo tedy vyjít ven a do hor.

-> Kvetoucí louka (přes Hraniční)

Rozhlížela jsem se po vlcích a usmívala jsem se na ně. Jako první jsem zaregistrovala pohled strýčka. Ten mě úsměvem povzbudil a pak nakonec mi věnoval jeho uctivou úklonu. Přikývla jsem mu lehce s přivřenýma očima na znak díků.
Poté Etoile se ujala slov. Přidat se do smečky a nabídnout své léčitelské schopnosti. ''Nyní se svými novými povinnostmi ocením druhou léčitelku ve smečce. Bude mi ctí když se této role ujmeš drahá Etoile.'' Přikývnu ve znak souhlasu, Poté se ozvala Merlin. Tam jsem se trošku bála nějakých protestů, ale velmi mile mě překvapila. ''Děkuji Merlin.'' Tedy i ji s úsměvem přikývnu. ''Pokud si pamatuji chtěla jsi být smečkovou učitelkou. Budu ti vděčná pokud zůstaneš při této funkci.'' Mávnu lehce ocáskem, ''Oh, ale pokud bys chtěla dělat něco jiného, jistě stačí říct.'' Dodám ještě a můj pohled zamíří dál, Nitocris, ''Děkuji sestřičko.'' Kývnu. Další v pořadí byl světlý vlk, bratr Etoile beze všeho, Alhajoth ''I tebe tedy svým jménem vítám do smečky a pokud bys chtěl do začátku být průzkumníkem, můžeš. Funkci můžeš později změnit.'' Přikývnu mu i na jeho slova. Dále se můj pohled zastavil na Aerrav, kterou jsem dovedla zpět, ''Věřím že i nyní si zde znovu nalezneš domov, i když je smečka jiná, než jak si pamatuješ Aerrav.'' Promluvím i k bělostné vlčici. Peisia mi věnovala jeden z těch jejich vřelých zubatých úsměvů, ''Děkuji Peisio. Nehodlám Namarey opustit a těším se na větší spolupráci s tebou a Serbiou po boku.''
Nakonec jsem se postavila vedle Serbii, abych měla pohled na všechny ostatní. Jako první jsem zakotvila na svém bratrovi Zoharovi, ''Tobě jistě funkce lovce padne jako ulita. A doufám že se brzy přidáš k ostatním Kappám.'' Střihnu k němu ouškem. Lov měl rád, byl v něm opravdu skvělý. Byla to sice i Camiya.. Ale lov byl Zoharovou vášní. To jsem věděla a věděli to i sestry.
Ostatní žel byly úplně noví a tak se mého povyšování dočkají, doufejme, příště.
''Pro teď vás necháme tyto informace pořádně zpracovat. Budu se pohybovat převážně v těchto místech pokud by kdokoliv cokoliv potřeboval, může za mnou kdykoliv dojít. Ráda bych, až vody opadnou, se znovu sešla v poušti na území. Až budou písky bezpečné. Prozatím bude tahle jeskyně naše prozatímní útočiště.'' Začnu se svým monologem. Nebo tedy spíše pokračuji. Byl jeden z prvních a zdánlivě do dlouhé budoucnosti určitě ne posledním. Podívala jsem se také na Airu, ''Airo,'' Oslovila jsem ji, neboť nejspíš netušila, že na ní koukám, a podívala jsem se i na Merlin, ''Jistě po boku své adoptivní matky se později dokážeš v pořádku zabydlet. I ty pokud budeš cokoliv potřebovat, můžeš s čímkoliv a kdykoliv za mnou dorazit.'' Zvedla jsem pohled a pocítila jsem sucho v krku. Byla jsem sice ukecaná, ale role Alfy nejspíš znamenala být ukecaná dvakrát tolik. ''Ostatní, kteří si nejste ještě jisti co pro smečku dělat, můžete si do dalšího srazu tedy své funkce ještě rozmyslet. Ale také můžete za mnou dorazit kdykoliv a sdělit mi ji.'' Znovu vlky projedu pohledem. ''Jestli se nyní již chcete rozprchnout, myslím že není více třeba vás zde zdržovat.'' Můj pohled na moment zastavil venku na dešti, To už snad není ani přirozený déšť, co ho způsobuje? Zavrtěla jsem hlavou, ''Prosím, pokud potkáte Sonoru, či Zephira pošlete je tady. Doufám, že jsou v pořádku.'' Ti jediní se stále neukázali. ''A dávejte na sebe všichni pozor, ano? Vlci nejsou zdaleka jediní, kteří se zabydlují v horách. Držte se alespoň po dvojicích.'' Ale nerozhodovala jsem za ně jakým způsobem se rozdělí.

//Tímto je tedy oficiálně sraz považován za ukončený. Datum příštího srazu kde proběhnou ty hlavní změny se dozvíte brzy, ale předpokládám spíše kolem půlky Ledna. Až si všichni od srazů odpočineme a pokud Kami dá, nebude v té době ani žádná velká herní akce.

Etoile
Na půl ucha jsem poslouchala bělostnou vlčici, kterou jsem ošetřovala. O svém zranění věděla dostatečně mnoho. Nakonec se i představila a dodala to, že u nich doma patřila k vyšším léčitelkám. Lehce jsem mávla ocasem. ''Těší mě Etoile. Já jsem Ushari a u nás jsem patřila k vyšším léčitelům já a nyní jsem léčitelkou Namarey.'' Představila jsem se tedy také. ''Když jsem zde poprvé přišla, také jsem se soustředila hodně na byliny co jsem znala a musím říct že zdejší rostlinstvo je velmi specifické. Později až se počasí umoudří si o tom můžeme více pohovořit.'' Reaguji během svého ošetřování.

Okrajově ostatní
''Jsem ráda sestry, že máme jasno.'' A více jsem to nechtěla v tuhle chvíli rozebírat. Nebylo to správné místo, ani čas. Byla jsem ráda, že je tu mám všechny, ale štěkání se muselo skončit. Věnovala jsem oběma svůj klasický vřelý úsměv. ''Děkuji Nito. Nebude potřeba. Tady Etoile se pár hodin nebude namáhat a rány se ji zacelí.'' Odpověděla jsem sestře. ''Zkus to teď nikde nenamočit do bahna, či vody. Než se mast vpije a tvé rány se zcelí.'' Dodala jsem tedy ještě k Etoile. Rozhlédla jsem se okolo sebe a nakonec můj pohled skončil na dalších dvou příchozích. Akros a dle všeho vlčí slečna Aira o kterou se se Merlin hrozně bála. K dvojici jsem se pro teď jenom usmála a kývla hlavou. Ačkoliv bělostná vlčice tohle zahlednout nemohla, neboť dle Merliiných slov byla slepá.. Na tohle léku bohužel nebylo.
Nervózně jsem pozorovala Sivataga jak se opatrně přiblížil k Zoharovi. No, nevypadalo to že by mu chtěl ublížit a Zohar jistě nyní nevystartuje a tak jsem mezi ně nevkročila. Pak se konečně dostala ke slovům Serbia.

Serbia
Když požádala o naši pozornost, otočila jsem k ní hlavu a věnovala ji pohled. Prvně žádala tuláky aby předstoupili, představili se a oficiálně zmínili zda se členy Namarey skutečně chtějí stát.
Když to bylo za námi, prohlásila Serbia něco nad čím jsem musela střihnout oušky, jestli jsem se nepřeslechla. Poslední věc ve své funkci Alfy? Vždyť je dobrou Alfou.. Lehce jsem přimhouřila oči. Že by smečku předala Peisii? Hodila by se na to. Také se o nás velmi dobře stará. Uvažovala jsem během toho ticha, která nastala mezi slovy černalé vlčice. Tiše jsem naslouchala i krátké historii, kterou sdělila. Naklonila jsem hlavu, když jsem zahlédla že se její pohled otočil k Peisii, Tak přece jen? Ale její slova mi úplně mojí myšlenku vyvrátila.. Nakonec její pohled skončil na mě.. Trochu jsem vytřeštila oči, když zmínila.. zda se stanu novou Alfou smečky. Chvíli jsem mlčela a rozhlédla se, převážně po svých rodinných příslušnících. Na Alfu se vždy učil Zohar..

Nakonec jsem o krok předstoupila. ''Bude mi ctí. Budu se snažit, abys svého výběru nelitovala.'' Promluvím nakonec po pár minutách ticha. ''A také budu vděčná pokud zůstaneš po boku Peisii, dokud se na tyto povinnosti budeš cítit.'' Usměji se. Pak se znovu otočím k vlkům smečky. ''Doufám tedy, že společně dokážeme Namarey dovést k světlým zítřkům a nalezneme k sobě všichni cestu důvěry.'' Nemuselo to být hned, s tím jsem ani nepočítala. Měl někdo něco proti? Nyní se mohl vyjádřit.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4
I Serbia nakonec naší debatu rozsekla. Za což jsem byla ráda. Příchozí Zohar se do toho moc nevyjadřoval. Což jsem chápala. Věnovala jsem mu lehký omluvný pohled. Nakonec se naše černalá vlčice rozmluvila trochu víc. Povýšila Nitocris a Merlin. Sonoře, Zephirovi a mému strýci se to mělo vyřídit později. Zohar se možná později přidá.. pod rozhodnutím nové Alfy. Naklonila jsem hlavu na stranu. Inu, jindy bych se možná zajímala o to i proč třeba já jsem nebyla také k postupu na Kappu, ale to už do jeskyně zamířil Sivatag.. Vysvětlil svojí situaci. Má dva tuláky.. Jedna je zraněná liškou a Peisia okamžitě je přizvala dovnitř. Já jsem pohotově k trojici přiskočila také. Zdála se zraněná tlapa. Poměrně hluboká rána, ale naštěstí vlčici nic vážnějšího nepoškodila. Podívala jsem se na Peisiu a zavrtěla jsem hlavou. ''Díky. Myslím, že tu mám něco co by mohlo pomoct.'' A pak na to vytáhnu Ruměnku, kterou jsem utrhla a něco se naučila od toho vlka Atrease. Bylina vypadala už v posledním tažení. ''Ruměnka vlčí. Utrhla jsem ji na červené louce. Dokáže vyléčit každé zranění. Roste jen tam a jen na přelomu podzimu a zimy. Letos bohužel byla jejich sezóna velmi krátká díky dešťům.'' Rychlé vysvětlení během přípravy jakési provizorní mastičky z kvítků, než se pak nanesla na rány zraněné vlčice.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Než mi ještě Peisia či Serbia stihla odpovědět, tak přišla Merlin. Strachovala se o Akrose a nějakou bílou mladou vlčku, kterou zdá se adoptovala. "Neviděla jsem nikoho takového, ale věřím že brzy tu také dorazí, Merlin. Jinak se ji vydáme hledat." Možná její adoptovaná dcerka nebyla součástí smečky oficiálně, jistě se tak dá počítat.
No pak dorazila Nitocris s tím, že si pak musíme promluvit, že to Camiya přehnala a než jsem stihla jakkoliv reagovat, tak Camiya jako na zavolanou dorazila také a hned se pochopitelně bránila. Poprvé jsem udělala mezi sestry odvážný krok a klapla jsem tesáky mezi jejich čumáky. "Ani jedna nemáte právo si nic vyčítat. Obě jste se podíleli na tom co se doma dělo, ale tady. Tady nejsme doma a Zohar je plnohodnotný člen smečky, kterému nebudete nadávat ani vyčítat. S Nitocris tohle už máme jasno. Ta již přislíbila lepší chování a těším se až ho uvidím. Tak doufám Cami, že ty taky. Jsme rodina a budeme táhnout za jedem provaz, bez ohledu na to co bylo." Obě jsem sjela pohledem a ač jsem nebyla nejvyšší sestrou, teď jsem se narovnala tak, abych je převýšila. "A necháme si to až po srazu. Za lepších okolností, ano? Myslím že tu nikdo není zvědaví na naše problémy, které si společně vyřešíme až samostatně a nebudeme je přehazovat do smečky. Tohle není naše rodná smečka, smečka našich rodičů. Je to smečka Serbie." Ještě jednou jsem se na ně zamračila a dala prostě najevo, že to ještě dořešíme, ale až pak všichni.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

Spokojeně jsem se usmívala, když mi pohled Peisia opětovala. "Také doufám, že mé schopnosti jednou nabudou lepších účinků. Stále se mám co učit." Reaguji na téma o magiích. Někteří vlci smečky se stále celkem loudali a trvalo jim do provizorního úkrytu dorazit. Podívala jsem se na Serbiu, jenž se ptala na vlčici, kterou Sonora následovala. Zachytila jsem i pohled Peisie. Oh? Takže já mám mluvit, dobrá. Pohled jsem vrátila k Serbii, ještě tam nebyl z rodiny nikdo, kdo by tyto slova měl slyšet. "Je to má sestra Camiya. Sice netuším jak se o Namarey dozvěděla, ale jistě nemůže být na ostrovech o moc dýl, než jsme my se Zoharem. Možná dorazili zároveň s Nitocris, aniž by jedna o druhé věděli?" Protože byla překvapená že nás vidí obě, včetně Zohara. "Pro mé sestry, minimálně pro Camiyu, se asi bude hůř zvykat na nové prostředí a že tady zákony rodiny neplatí... plánuju si s nimi pak znovu promluvit. Už nedovolím, aby se znovu opakovalo co v naší rodné smečce." Byl to slib? Možná. No rozhodně jsem nechtěla, aby tu Zohar znovu zažíval to stejné peklo. Nevím jak toho ještě docílím, ale docílím. Tím jsem si byla jistá. Pak teprve možná některá ze sester, či bratra, nebo ostatních dorazila?

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
<- Hraniční pohoří

Sledovala jsem vlčice cestičkou, kterou nám Serbia ukázala. Rozhlížela jsem se okolo, dokonce se i podívala letmo ze srázu. Nezdálo se, že by stoupající voda měla se dostat až takhle vysoko, což se mi ulevilo. Pak jsem se dostala až dovnitř. Rozhlédla jsem se. Určitě byla jako prozatímní úkryt postačit. Sledovala jsem Peisiu, která pod jedním pohybem tlapky nechala vyrůst mech. ''Páni. Jsi skvělá.'' Mávnu oháňkou a sleduji jak dovnitř zaběhla i Zubraya, tu jsem předtím taky na území neviděla. Byla jsem ráda, že je v pořádku. kdo chyběl? Merlin, Akros a Zephir. Zubraya mi vysušila kožíšek a já se na ní vděčně usmála a našla si svoje místo na kterém jsem se prozatím posadila.
Sledovala jsem jak ostatní postupně vchází dovnitř a pak se slov ujmula Serbia. Seděla jsem a měla jsem zrak upřený na ní. Byla jsem zvědavá jaké novinky si pro nás připravila. Proč pořád dočasná? Khan se jistotně už nevrátí, jsi dobrá Alfa.

× Zamiř do bezpečí
<- Namarey

Šla jsem za Serbiou a Peisiou. Bylo všude okolo mnohem víc vody, než když jsem s Aerrav zamířila do Namarey. Byla jsem z pohledu na to smutná. Tolik bylin, tolik přírody.. Všechno pod vodou a až voda opadne nejspíš se to bude dávat dohromady, ještě hrozně dlouho. Pohled na to mě skutečně bolel. Stejně tak mě bolelo vědomí toho, že Zohar se tu ještě asi nějakou dobu nebude cítit dobře. Doma.. Sivatag, Nitocris a teď i Camiya. Musím v tom udělat pořádek. Musím převzít za ně zodpovědnost a mít to pod kontrolou. Zohar již není nadále Bastardem. Tady je plnohodnotný člen smečky, kterého všichni respektují jako sobě rovného. Nechtěla jsem je nutně usmířit, ale rozhodně se tady budou respektovat. Pohlédla jsem před sebe na pochodující Peisiu. Ona měla Zohara ráda. Byla jsem za to vděčná.

-> Slané jezero

Nechala jsem vítat Peisiu a Zohara a byla jsem až překvapená jak otevřeně a radostně se s ní můj bratr přivítal, ale byla jsem šťastná. Usmívala jsem se od ucha k uchu, jakmile jsem to viděla a vskutku mě to zahřálo u srdce.
Pak když promluvila Tundra o tom, že ji Peisia dovolila přidat se do Namarey.. Mávla jsem ocasem. Všimla jsem si, že její pohled byl mířen ke mě. ''Co jsme si, to jsme si. Tundro. Můj bratr je již zpět. Nemám důvod se na tebe nějak zlobit, nebo tak. Vítej do smečky.'' Řekla jsem a tudíž jsem tím naznačila to, že se opravdu nezlobím jako v první chvíli kdy mi oznámila, že její portál mého bratra přenesl pryč.
Sonora mi odpověděla a také oznámila, že jiného člena smečky cestou nepotkala. Tedy.. nejspíš. Na rozumění jejího přízvuku budu muset ještě zapracovat. ''Hlavně že jsi v pořádku Sonoro.'' Kývla jsem znovu.
Ale.. ''Camiyo!'' Lehce jsem se zhrozila. Nečekala jsem ji tu a trochu jsem doufala, že její pach v horách se mi jenom zdál. Byla jsem ráda, že ji vidím o tom bezpochyby, ale ... tušila jsem že to nebude jen tak a to už v moment, kdy Zohara oslovila jeho přezdívkou. ''Camiyo..'' Byla jsem však přerušená a sestra oznámila, to co oznámila... A odešla, v závěsu za ní odešla i Sonora. Zdlouhavě jsem si povzdechla a podívala se na Zohara. Tak nechtěl tu všechny potkat a ono hle.. vyjma mě hned další tři.
Když ke mě promluvila Peisia, přikývla jsem. ''Rozhodně to mám v plánu. Musí si uvědomit, že tady si nebude dovolovat to, co si dovolovala doma. Je mi to líto..'' Houkla jsem tedy v odpověď. Omlouvala jsem se za její chování.
To už ale do toho přišla Serbia. Také se mi ulevilo, že naši Alfu vidím v pořádku. Vyzvala nás, že nalezla úkryt a také že má několik novinek. Věnovala jsem pohled ostatním a pak jsem se za Serbiou vydala, snad po boku ostatních.

-> Hraniční pohoří

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci
<- Kvetoucí louka

Když vlčice zakleje, nic na to nějak neříkám. Jen se na ní chápavě podívám. Poušť už zdaleka nebyla taková... než jsem ji opustila . Písek byl taková bahnitá směsice a brzy to tu bude neobyvatelné stejně tak jako byla neobyvatelná každá louka. Bylo mi to tak hrozně moc líto.
Do reality mě znovu dostanou slova Aerrav. ''To chápu, ale nyní je důležité převážně dostat všechny do bezpečí. A v tuhle chvíli to jsou snad opravdu jedině hory, ale zároveň.. i ne. Stahují se tam všichni, což si viděla i ty.'' Už by to opravdu mohlo skončit, celé tyhle deště. Proč se to vlastně dělo? Trestali bohové nás za něco?
K Aerrav se pak mírně usměji a zavrtím hlavou, ''Ne, vlčata žádné nejsou. Myslím že snad nemáme ani žádný pár? Ale to nechci mluvit za ostatní, ale třeba časem?'' O tom že si Merlin adoptovala vlče jsem nevěděla a tudíž jsem o tom nemohla říct, že jo.
Brzy jsme dorazili ke skupince. Už tu bylo znatelně více vlků. Byla tu i Peisia! I s tou vlčicí, která mi oznámila zmizení bratra. Zohar byl již zpět, a tak jsem se neměla na Tundru proč zlobit. ''Peisio, Tundro.. Ráda vidím, že jste obě v pořádku!'' Mávla jsem oháňkou. Ale zahlédla jsem také příchozí Sonoru, přičemž jsem také ladně mávla ocasem, ''Sonoro, i ty jsi v pořádku!'' A tak se mi ulevilo. Ale stále jsem neviděla Merlin. A ani Serbii, ale možná to byla jen otázka času?
''Peisio, tohle je Aerrav. Byla členkou Namarey ještě za doby Khana. Chtěla by se do Namarey přidat znovu.'' Osvětlila jsem ji bílou vlčici. Vím že i Peisia tu byla dýl, než si Serbia vzala roli Alfy, ale jestli se s bílou vlčicí znala? Netušila jsem. ''A okolí celé pouště začíná být dost neprůchozí. Věřím že brzy i poušť to zasáhne. Měli bychom asi smečku prozatím přestěhovat někde do hor.'' Podívala jsem se na ní. Tušila jsem že to ví, ale prostě mi záleželo na bezpečí celé smečky. ''Avšak kromě zajíců a srn a takových se tam však stahují i ostatní predátoři.'' Tím jsem zakončila svůj monolog.
Pak jsem se podívala na Nitocris a Zohara, ''Jsem ráda že jste se tu zatím nesežrali.'' Vstřícný sesterský úsměv byl věnován!

Podívám se na bílou vlčici. Chápala jsem ji a bylo mi to líto. ''Jsem na ostrovech od minulé zimy. Netuším co se stalo, nebo tak.. Ale když jsem se dostala do Namarey, ten Khan už tam nebyl.'' Začala jsem, třeba si na něco vzpomene? ''Smečku si pod své tlapky vzala Serbia, která byla v té době Beta. Začali jsme ve velmi málo členech.'' Z těch původních za Khana tam byly snad jen Zephir, Serbia a Peisia, ne? ''Inu..'' Snažila jsem se po její otázce zapátrat v paměti, ale pak jsem musela zavrtět hlavou. ''Ne, tohle jméno mi nic neříká.'' Asi to nebyla odpověď ve kterou doufala, ale lhát jsem ji nemohla, to jsem v povaze neměla. ''Myslím, že jestli tě Serbia vyslyší a znovu příjme, asi to už nebude úplně přesně stejná smečka, kterou si pamatuješ.'' Tohle jsem zmínit musela, aby se na to připravila dopředu. ''Nevím co se Khanovi stalo, inu.. ale již dále Alfou není a kdyby se náhodou někdy vrátil, už mu to asi ani zpátky nedá..'' Tohle byl můj názor. Serbia byla ve své roli dobrá ač nebyla úplně dobrovolná.

-> Namarey

Sleduju bílou vlčici. ''Nco málo co vím, ti mohu říct, ale nevím toho mnoho.'' Řeknu nakonec. Aerrav se zdála být asi dlouho pryč. Znala ji vůbec Serbia? No ji to jméno nic neříkalo a to byla za doby Khana Betou.. Jak dlouho byla tahle vlčice asi mimo? Chudinka.. Mou nabídku se nakonec rozhodne přijmout a já přikývnu. ''Tak abychom tedy vyrazili.'' Nechala jsem ji rozloučit se se svou společnicí, která se představila jako Ushari a já se otočila k Rodymu. ''Já doufám, že se brzy zase sejdeme. Co až opadne voda, hm? Tak někde tady?'' Navrhnu s úsměvem a pak se rozhodnu zase vyjít ven na déšť s bílou vlčicí v závěsu.
Musela jsem se trochu pousmát, připadalo mi to komické.. Taková výměna dvojic.. Nechtěla jsem se ještě úplně loučit s ním, ještě jsem ho mohla natolik vyzpovídat! Ale.. teď byly asi důležitější věci a jestli jsem našla, alespoň starou členku, alespoň nepřijdu úplně s prázdnou.

-> Kvetoucí louka

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
Byla jsem překvapená.. ''No teda, to koukám..'' Reaguju trošku krouživými pohyby hlavou. ''Jestli chceš.. Můžeš se seznámit s novou Alfou. Teda jestli s chceš vrátit do smečky. Serbia je skvělá a záleží ji na všech členech, Aerrav.'' Navrhnu skoro až bez přemýšlení, ale jestli je to nějak dobrý nápad.. Ale, třeba se chtěla vrátit? ''No právě jsem se tam chtěla jít podívat. Nikde jsem nepotkala ostatní členy smečky a trochu jsem doufala, že je někde potkám v okolí potkám. Ale už bych se měla vrátit, ujistit se, že jsou v bezpečí ti, kteří tam zůstali, než jsem odešla a šla se podívat po okolí.'' Odkašlu si a mávnu ocasem.
Na slova Rodyho pomalu přikyvuji, ''Začíná to být nebezpečné asi všude. Začínám se bát co nás ještě čeká.'' Reaguji na svého společníka a když pak vidím jak se všichni přítomní napili z mého rychlého odvaru a pěkně se zahřáli, já sama dopila zbytek, který mi zůstal a byla jsem překvapená až jaké účinky opravdu měl. No co, léčitelka musela zkoušet vše! Ne? No... Nebo aspoň většinu...