Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2/5
Rudé květy jsem si prohlédla. Dle slov vlka to nebyl sice zrovna jejich nejhezčí výkvět, ale lepších časů se letos asi opravdu nedočkají. Že brzy se pod vodu dostane i tato louka. ''A to jsou všechno tyto bylinky, jo?'' Rozhlédla jsem se.
Nakonec jsem se dala také do pomalého sběru těchto bylin, protože jestliže mohli být takhle účinné... ''A jakže se vlastně jmenují?'' Podívala jsem se k vlkovi, který je tak opatrně sbíral. ''Rumněnka vlčí.'' Zopakovala jsem si pro lepší zapamatování si a jala se jednu si prozkoumat více z blízka. Byla velmi, ale opravdu velmi podobná klasickým vlčím mákům a tedy jistě nebylo pochyb o tom, že ji nemůžu jen tak někomu popsat. Tyjo, ani když se vrátím do svých bývalých schopností, tak ani pravděpodobně nechat vyrůst, když ji budu potřebovat kdykoliv jindy!

<- Rokle (Přes Nejvyšší horu)
1/5

Hory jsem už snad přešla mnohem zkušeněji, než když to bylo úplně poprvé a vlastně jsem byla překvapená kolik hor se tu ve skutečnosti nacházelo. Mávla jsem ocasem a nahoře jsem se opět rozhlížela. Zdálo se že tyto jsou skutečně jedny z největších jaké jsem kdy v životě potkala a že jsem jich dneska stihla proběhnout...
No, ale pod loukou mě zaujalo něco jiného, a to rudá louka na kterou jsem se ihned vypadala. Bylo tu hned několik vlků! Oh hele, jednoho jsem dokonce i znala! ''Xandere, zdravím!'' Mávla jsem ocasem a prohlédla si i jeho dvě společnice, ''I vás zdravím.'' Mávla jsem ocasem k Ricce a Bryce... "Jmenuji se Ushari."
No ale pak mě zaujmul vlk. Oh-oh. To byl ten známý Atreas!? Svatý skarab do toho, už jsem skoro nevěřila, že existuje!
Přešla jsem k němu a začala mu zvědavě koukat pod tlapky. ''Jen touto dobou, jo?'' Zareagovala jsem na jeho slova..

<- Severní hory (přes Ostříž)

Opět jsem tedy sklouzla z hor dolů a byla jsem překvapená.. Tolik vody.. Prošla jsem bahnitou loukou, až na její druhý konec. Rokle, jistě tu bývala rokle. Teda, ne že bych ji znala, ale ten tvar.. Navíc byla vyplavená! No, ale voda se zdála jaksi v rámci možností klidnou a hned za ní jsem viděla další horu. Vzdychla jsem. Nikdy v životě jsem nemusela tolik plavat!
Zhluboka jsem se nadechla a pořádně se rozhlédla, nevypadalo to, že by mě tady něco mělo buďto přitopit, nebo snad mi vícero ublížit, ale kdo ví, že? Hm... Vlezla jsem do vody a začala jsem tedy opět kopat nohami ve snaze plavat..
Nevím jak dlouho mi to trvalo a zcela jistě jsem se i trošku vody nalokala, ale vytrvala jsem a dostala jsem se až na druhou stranu.
To už mě zase čekali hory a nikdy jsem nebyla radši, že je vidím, ha.. ha..

-> Červená louka (přes Nejvyšší horu)

Věnuji mu jeden neurčitý pohled, když se neuměl hned vykoktat. Pak dodal zbytek. ''Inu... Sice je brzy něco takového nabízet, ale...'' Nakonec zavrtím hlavou. Vždyť ho vůbec neznám, nebuď tak laskavá, zahraj si teď trochu na Zohara, hm? Vrr. ''Věřím že jistě se tu brzy zorientuješ. Taky mi to trvalo.. Dokážeš si představit, já vlčice zrozená na poušti jsem se objevila v největších mrazech. Ale... přesto jsem tu našla svůj domov. Už bych to za svou minulost neměnila.'' Navíc jsem tu měla Zohara, Nitocris, Sivataga.. Co víc jsem si mohla přát? Zohar se tu konečně taky mohl cítit jako doma.
Nakonec se v jeskyni skoro uložil ke spánku, to bylo rychlý! Ale vděk.. vděk ten byl vděčný. Pořádně si vlka znovu prohlédnu, ''Počkám, než usneš. Pak se půjdu projít a přijdu tě ještě zkontrolovat, hm? Pro můj lepší pocit.'' Ač byl můj hlas skutečně milý a přívětivý, tohle nebyly slova na které jsem čekala nějakou diskuzi.
A tak jsem tedy čekala do chvíle, než se z jeho strany začalo ozývat hluboké dýchání podobnému skutečně hlubokému spánku a s jeskyně jsem se pomalu vytratila..

-> Rokle (Přes Ostříží zrak)

<- Křišťálové jezero

''Těší mě, drahý Rodione.'' Kývnu na jeho opětování jména a s tím se mi uleví úplně, protože už se nezdál ani že by bylo nutné vykašlávat vodu. S tím jsme se tedy mohli posunout dále, a to tedy do hor, kde mu, jeho slovy bylo ctí, jít se mnou. To jsem se spokojeně uculila. ''Jsi na ostrovech dlouho?'' Nakloním zvědavě hlavu, aby řeč nestála. Jako takový vlk vypadal velmi příjemně a tak mi nešlo do hlavy, že ho nějací dva měli chuť do té vody rovnou hodit.
Ale já všeobecně na každém viděla něco dobrého a tak jsem nemohla jen tak soudit to jaký byl, navíc jsem ho sotva poznala a když na někoho rovnou prskáte, nebo vám ten někdo zachrání kožich, asi se celkově chováte jinak.. No kdo ví?!
Vyšli jsme do hor.. ''Tady někde jsem viděla jednu...'' Rozhlížela jsem se a přemýšlela jsem kde to bylo.
Nakonec mezi kameny jsem viděla výklenek a po bližším prozkoumání se skutečně o jeskyni jednalo. Vešla jsem pomalu dovnitř, nezdálo se že měla být nějaká obyvatelná. Pak jsem se tedy znovu oklepala a konečně jsem pocítila ten skvělý pocit když dostanu z kožichu vodu ven. ''Tady by ti to prozatím mohlo stačit, hm?'' Mávnu ocasem spokojeně.

Pozvedla jsem obočí, při jeho slovech a trochu naklonila hlavu na stranu nechápavě. Potkala jsem tu už několik vlků, ale ještě žádný by mě nejradši do té vody nehodil. Nebo možná jo, ale přímo to neřekl či nedal najevo, kdo ví? ''Tak teď si potkal někoho komu na vlčích životech záleží.'' Oklepu se, ačkoliv to nemělo žádný význam, ale pro ten dobrý pocit!
Zkontroluji si Hlučinu a Trychtýřek abych se ujistila že se jim nic nestalo. No, byly víc namoklé, ale jistě ne nepoužitelné. Oddechla jsem si.
Když vlk poděkuje, narovnám se a věnuji mu jeden úsměv, ''Ushari, jmenuji se Ushari.'' Představím se a znovu si ho prohlédnu, jistě byl unavený, ale jinak mu doopravdy nic nebylo, což se mi ulevilo, ''A ty jsi?'' Nakloním hlavu na stranu.
Nakonec se rozhlédnu a znovu ukotvím na něm pohled, ''Můžeš mě kousek odprovodit, najdeme nějaké místo v horách kde si odpočineš.'' Což byl skoro příkaz. Odpočinek jistě potřeboval jako sůl! ''Viděla jsem v horách spoustu příjemných jeskyněk.''

-> Severní hory

Konečně! Vlk naštěstí zabral a jen díky tomu se nám brzy podařilo dosáhnout břehu. Tmavý vlk padl k zemi a začal kašlat vodu z plic. Inu, i já jsem musela trochu vody vykašlat, ale stále jsem na všech čtyřech stála. Koukala jsem k zemi a moji pozornost k sobě přivolal až jeho hlas. Šlehla jsem po něm pohledem. ''U nás se říká děkuju.'' Prohodila jsem a jala se si jej konečně pořádně prohlédnout. Rudé oči, které na mě přímo hleděli, ale slzeli.. Teď nejspíš viděl mlhavě, díky draždivého kašle, který jej trápil jak lapal po dechu, když kašlal vodu z plic ven.
Statný silný vlk, který mi nepřipadal, že chtěl zrovna spáchat sebevraždu, ''Šla jsem kolem, neviděla jsem důvod nechat tě utopit.'' Dodala jsem nakonec ještě a povzdechla jsem si. Jinak se ten vlk zdál v pořádku a tak se mi ulevilo.

× Podej pomocnou tlapku topícímu se
<- Na vyhlídce (Přes les u mostu)

Snažila jsem se běžet co mi síly stačili.. Ale v lese jsem pochopitelně musela opět zpomalit, abych se v něm dokázala orientovat a dokázala dorazit k onomu jezeru. Bylo normálně tak velké? Asi těžko..
Došla jsem tam a hledala jsem vlka, chvíli jsem viděla vlka, který se snažil zůstat nad hladinou, než se pak ponořil... Přimhouřila jsem oči a udělala přemýšlivě krok tam, krok zpět. ''Sakra i z vodou!'' Křikla jsem. Jako léčitelka jsem prostě nemohla toho vlka nechat utopit se! A tedy ačkoliv moje schopnosti zatím nebyly dokonalé od mého objevení se zde, prostě jsem musela riskovat, přísahala jsem!
Skočila jsem do vody a jenom jsem cítila jak vlny o moje tělo se bijí. Když jsem se dostala přibližně k bodu kde se vlk naposledy ponořil, nabrala jsem trochu vzduchu do plic a potopila jsem se za ním. Byla poměrně tma a tak bylo těžko to pořádně zahlédnout, ale měl na sobě bélí odznaky, které mě k němu dost navedli. Kopala jsem tlapami a snažila se k němu dostat, zachytila jsem jej za srst na zátylku a pak jsem začala kopat nohama nahoru. Bylo to najednou o dost těžší, trvalo to. Byl to boj. Vlk mi jistě z posledních sil se taky snažil pomoct dostat se nahoru na hladinu a pak k pevnému břehu... Tahala jsem ho však co mi ty malé síly stačili..

<- Severní hory

Pomalu jsem slezla z hor a když už jsem byla na pevnější půdě, ačkoliv pořádně rozbahněné, zrychlila jsem do kroku. Jednalo se o jindy nejspíš pěknou vyhlídku. Nyní tu na to byl smutný pohled, ostatně jako na všechno co bylo pod vodou. Tady se to nejspíš nikdy úplně neponoří, jelikož to mělo po obou stranách kde stékat, ale i tak...
Opatrně jsem přistoupila k jednomu kraji a viděla jsem vlka, který se pomalu chystal projít. Švihla jsem pohotově ocasem a moje tělo se celé nervózně napružilo. ''Dávej pozor!'' Volala jsem z vyhlídky, ale bylo jen a jen jisté, že odsud mě slyšet nemohl. Přes hory to obcházet, by bylo na příliš dlouho, a tak jsem se podívala na druhou stranu, přes les to mohlo být rychlejší a tak jsem se tam rozběhla...

-> Křišťálové jezero (Přes Les u mostu)

<- Jižní hory (Přes Dračí průsmyk)

Z jedněch hor jsem rychle nížinou prošla na druhé. Nebo to byly jedny hory jen s nějakým rozcestím? V tom aby se skarab vyznal. Cestou jsem viděla i několik převisů a jeskyněk, určitě by se dalo do nějakých pořádně schovat!
Minimálně jsem určitě obhlížela situaci, ano, ano. Hledala, hledala a... při nejhorším se dalo říct že našla, alespoň prozatímní úkryt.
Ale nebylo to ono, když jsem tu nikoho neměla. Vyšla jsem do nejvyššího bodu, do kterého to šlo, abych se rozhlédla pořádně. Mračna vskutku nejspíš zasahovali celé ostrovy.. Moře se zdálo býti také velmi neklidné a na spoustě míst šlo vidět, že voda přesahovala normální mez.. Buďto už byly zatopené a nebo jejich koryta už brzy nápory přestanou zvládat.
Musím se vydat zpátky.. dřív, než bude pozdě a já uvíznu tady. S tím jsem se vydala zase dále...

-> Na vyhlídce

<- Ovocný lesík

Z lesíka jsem prošla dál a tu už jsem kráčela k horám. Vlastně každé hory budou mít ten podobný vibe? Možná...Když projdu tyto, zjistím jak na tom během těchto nepříjemností s vodou jsou doopravdy hory. Švihla jsem párkrát ocasem a kráčela jsem vzhůru. Mezitím jsem přemýšlela o tom, jak vlastně na tom jsou ostatní, které jsem nechala v poušti? Och! Měla bych to teda prozkoumat a brzy se vrátit, stejně tak jako bych měla najít někoho dalšího. Kde všichni byly?
V horách jsem však se příliš rychle pohybovat neměla, byla jsem zvyklá na písky, písečné bouře, nějaký pevný nápad a podklad a dostala bych se i z tekutých písků, ale... ale hory, déšť.. to nebylo nic pro mě, ale stejně mi nezbývalo nic jiného, než se to doopravdy naučit.

-> Severní hory (Přes Dračí průsmyk)

× Zlepši své dovednosti
<- Luka

Z luky jsem vybočila k nedalekému lesíku ovocných stromů. I zde byla půda velmi vlhká a jak jsem brzy zjistila, byl příliš blízko rozbouřenému moři. Zde taky nejspíš bezpečné místo zrovna dvakrát nebude... Vzdychla jsem a už-už jsem se chtěla vydat zase jinam, když v tom mě do očí udeřil velký vozík a v něm starý vlk. Jestlipak to nebude ten Wu, o kterém jednou mluvila Merlin!
Vydala jsem se tedy k němu, byla jsem dosti zvědavá. Jako první mě zaujal kotlík, který jsem si vzala, ''Ten by byl skvělý na vaření!'' Rozhodně ho využiji! Třeba na ten trychtýřek, abych ostatní jeho vývarem pěkně nechala prohřát! Ale žel jsem prozatím na něj neměla dostatek toho, co starý vlk za něj požadoval... Pak jsem si prohlédla další nabídku, kterou měl a vybrala jsem si alespoň trochu zlepšení své zemité magie. Dala jsem si žížalky, byly takové kyseloučké.. Zaplatila jsem mu co požadoval a vydala se zase dále..

-> Jižní hory

NÁKUP
1) Má - 67 // 2 // 3
2) Převádím 1 minci -> 40 kšm >> 107kšm
3) Nakupuje
- druhý lvl do země - 50 kšm
- kyselé žížalky - 40 kšm (pokud teda v tom množství nákupu jsou, jestli jo, hned sněžené)
4) Zůstatek - 17 // 2 // 2

Kyselé žížalky - 3 - 10 % do rychlosti
Schváleno

<- Most (Přes Les u mostu)

Nakonec jsem teda most nechala za sebou a procházela jsem lesem. Ten byl taky dost rozmočený a most skutečně nebyl branou do jiného světa a bylo tu stejně mokro jako všude jinde. Otravný déšť tu také byl, ale což!
Vyšla jsem nakonec z lesa ven, opět na luku, ta byla stejně rozbahněná jako byly louky nahoře. Zavrtěla jsem zklamaně hlavou, no, ale když už tu jsem! Určitě to tu stojí za to prozkoumat víc, jestli tady přeci jen nenajdu bezpečnější místo, kde by se případně Namarey mohla třeba uschovat na nějakou dobu, ne že ne.. Kdo ví?
Na louce jsem narazila na vlka, který sbíral květiny. Byla jsem až překvapená kolik jich tu nyní bylo a dělalo si zásoby. Trychtýřek jsem však znala už od Peisie. Se souhlasem vlka, jsem mu věnovala úsměv, a jeden si vzala a uložila si ho k Hlučině. Třeba z něj ten vývar pak bude dobrej až najdu suché místo!

-> Ovocný lesík

<- Nížina hojnosti (Přes Temný les)

A moje cesta pokračovala. Temný les byl pořád stejně temný, jako když jsem v něm byla naposledy. Ale už jsem zase věděla, že se jednalo o cestu, která vede k mostu. Trochu jsem doufala, že bude průchozí, že se snad most nezničil, nebo tak něco. Ale s trochou štěstí...
Došla jsem až k němu a skutečně tu stále byl! To bylo úlevné, ale pořád dost děsivé. Zkusila jsem to moc nevnímat a prostě jsem se to snažila rychle projít. Sem tam mi tlapka uklouzla, ale... ''To mi byla Kleopatra fakt dlužná tohleto.'' Ano, aspoň takhle zanadávat mi dost pomohlo, co by ne, že?
Nakonec když jsem pocítila zase pevnou půdu pod nohami a nehoupala jsem se v tomhle počasí nad srázem.. No cítila jsem se fakt líp, ne že ne.

-> Luka (Přes Les u mostu)

<- Hraniční pohoří

Z hor jsem tedy opět sešla do nížin, byla jsem totiž teď trochu zaujatá tím, jak to vlastně vypadalo na druhém ostrově. Akorát na horách to vypadalo, že dešťová mračna sužují naprosto celé ostrovy.. Ale, kdo ví? Díky mlhavému oparu, které déšť tvořil nešlo vidět úplně všude.
Jak jsem tak mířila k mostu narazila jsem na vlka s liščím ocasem v tlamě.. Na jednu stranu možná nic neobvyklého... Kdyby z druhé strany nebyly zemité kořeny! Zvědavost má byla opět tedy v tuhle chvíli silnější.. Přiblížila jsem se tedy zvědavě k vlkovi, ''Zdravím,'' Zdál se být zamyšlen, ''Co to máte?'' a proto jsem jej nechtěla úplně vylekat, ale na sebe upozornit. ''Liščí ocas, jistě.. Vypadal tak.'' Zasmála jsem se a pak si vyslechla o tom, že to je vlastně rostlina která tu roste, luční květina, vhodná třeba i jako štětec. ''To se dá asi využít vícero způsoby.'' Přikývla jsem, Jméno Atreas jsem slyšela už po druhé.. Toho vlka jsem tak chtěla najít! Vlk však brzy utíkal dál, ''Tak děkuju!'' Houkla jsem k němu ještě, trošku zaražená jeho způsoby. Ale nakonec jsem nad tím mávla tlapkou a vydala se zase dál...

-> Most (Přes Temný les)