Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pověděla jsem o bylině a pak jsem se dozvěděla zase od Peisie novou znalost. Na to jsem se děkovně usmála a sledovala jsem jak Trychtýřek pomocí tlapky vyvolala ze země.
''Zajivavé. A znáte více takových? Že by jste mi později také jich pár vysvětlila.'' Zeptala jsem se, ale to už došli všichni ostatní a tak se začala řešit smečka.
Každý z nich si pověděl co málo co dělal, Zohar nebyl příliš nadšený z toho, že viděl Nitocris, naježen, vrčivý. Věnovala jsem mu pohled 'neboj se bráško, já tě nedám'. Merlin ho také zdá se podezřele bránila, třeba se více sblížili? Nakonec jsem zavrtěla hlavou, nakonec se ho mohu zeptat na to později.
Podívala jsem se pak na Peisiu, jenž se ujala slov a seskočila ze svého kamene. ''Jak jsem tedy říkala předtím, ráda bych se tu ujala místa Léčitelky. Postupně se hodlám naučit toho hodně, abych byla v této profesy úspěšná, ale tak stejně se budu snažit být prospěšná i v těch dalších.'' Kývla jsem hlavou a zopakovala jsem tedy to, čemu bych se ve smečce chtěla především věnovat.
''Páni. Bylo by fajn dokázat cestovat i v té zimě...'' Zabrblala jsem si pod čumákem především to, že Peisia zmínila že by nám dokázala na zimu udělat kabátce, které by nás pouštní vlky chránila před úplným mrazem.
A že jsme měli někoho zkusit dotáhnout? Oka, vyzkoušíme to!

<- Kvetoucí louka

Následovala jsem Peisiu, ale zároveň jsem šla kdesi něco málo vzadu a mluvila jsem se svou sestrou Nito, pozvedla jsem obočí však nad jejími slovy. ''Takhle sis vždycky přišla? Jako zrcadlo?'' Zněla to jako otázka na kterou však prvně odpověď nečekala, protože jsem mluvila hned na to dále; ''Koukej, jsi má sestra. Jestli ses rozhodla změnit se, vyprostit od názorů naší rodiny, dobře. Ale odpuštění ohledně Zohara nenajdeš u mě. To si později budeš muset promluvit s ním samotným, dobře?'' Usmála jsem se. Matka s otcem byly vždycky specifičtí, chtěli z nás mít dokonalé nástroje další generace. ''Já každopádně tě ráda uvidím tedy v naší nové smečce, v našem novém domově, protože tady máme všichni šanci začít znovu. Slibuju že na tebe také nebudu pohlížet co se stalo a nestalo, začneme znovu, hm?'' Nabídla jsem ji nakonec a pak se podívala dopředu. Serbia v pozadí sledovala naše příchody a Peisia se jako první ujala slov. Rozhlédla jsem se v dálce jsem viděla přicházet Merlin se Zoharem.
Peisia vyčarovala kameny a spustil se také příjemný větřík. S děkovným úsměvem jsem na jednu z kamenů vyskočila a ucítila jsem takový úžasný chládek, který jsme vždycky doma také vyhledávali. Přišla otázka, ''Já se tady vydala prve na poznání zdejšího rostlinstva. Kdo to předtím neslyšel, chci pokračovat i zde v léčitelství, tak jako jsem pokračovala doma,'' Ujala jsem se první slov, ''Jeden vlk, Xander se jmenoval, mi pověděl například o modrém kořeni, který se dá sníst. Kořen příjemně křupe a dá se jím zažehnat hlad, když je krize. Ukázala bych vám jej také, ale zatím musím potrénovat své zemní vyvolávání, tak snad příště. Ale poznáte ji dle toho, že její květy nad povrchem jsou podobné třeba blatouchům, ale jsou jasně bílé. Kořen je specificky modrý, jak jsem řekla předtím.'' Usmála jsem se na všechny, ''Jeho jméno je Křínka modrá.'' Dodala jsem na závěr a zamávala ocáskem a čekala na vyjádření ostatních.

<- Nížina hojnosti

Pozvedla jsem obočí nad tím co Nito pověděla. Na někoho narážela. Zoharovi se chtěla omluvit. ''Och, takhle? Tak to jsem zvědavá na novinky z domova. Ale pro teď.. Skoro již jsem si zvykla na to, že tahle smečka je mým a Zoharovým novým domovem.'' A tak to bylo. Minulost jsem nechala za sebou.
Víc nic jsme nepotřebovali. Než sami sebe někde bez zlých pohledů a názorů ostatních. Podívala jsem se na Peisiu, která očividně sdílela můj názor. Ale nemíchala jsem se ji do toho. Měla pravdu, tady to vypadalo, že členi smečky se respektují navzájem a tak to mělo být. ''Oceňuji to, co jste zmínila Peisio. Bratr to v naší rodné smečce nikdy neměl jednoduché a zaslouží si, všichni si zasloužíme lepší šanci najít dobrý domov a zázemí.'' Podpořila jsem ji v tom, že souhlasím. Nikomu už nedovolím ublížit Zoharovi. Ani vlastní sestrou, i když říkala že se mu chce vlastně omluvit. Ale Zohar byl silným vlkem, dokázal by se ochránit i sám, ale ochranitelský koutek.. Ten se hodil vždycky každému.
A tím jsme vstoupili na území smečky.

-> Namarey

A tak se ty dvě představili taky. Respektive se sestra vytáhla. Jo, narodili jsme se výše postaveným sestro, ale tady nejsme ty dokonalé princezny. S tímhle hrdým výstupem sis měla počkat. Zavrtěla jsem lehce hlavou, ale pak se podívala na Peisiu, která se pomalu vydala do pouště. Ačkoliv tu byla sestra, furt jsem měla nové povinnosti a tak je bylo třeba splnit.
Otočila jsem hlavou na sestru, ještě jsem chvíli stála zatímco Peisia už šla napřed. ''Ano, tady jsem narazila i na Zohara. A doufám že k němu budeš slušná.'' Zamračila jsem se na ní. Nikdy Zohara neměla celá smečka ráda a to se odráželo i v mých sestrách. ''Když tě nepřekvapuje, že je strýc pryč tak proč to zmiňuješ? On celý náš život cestoval. To nutně neznamená, že se nám podaří na něj narazit tady. Je to tu ostrov, zvláštní situací se tu kdokoliv z nás dostal.'' Řekla jsem a tím jsem se rozešla za Peisiou konečně.
Docela mě překvapovala sestřina nátura, takhle jsem si ji rozhodně nepamatovala. A pryč z domova jsem byla.. ani ne tři měsíce.. ''Probereme to později?'' Zvedla jsem sice hlas v dotazu, ale rozhodně to nebyla žádost, spíš... oznámení. Po srazu na ní budu mít jistojistě více času, který jsme očividně spolu potřebovali.
A pak jsem trochu zrychlila krok, neboť jsem za Peisiou zaostávala víc, než jsem chtěla, jakmile jsme dořešili rodinu, můj krok dost zrychlil. Trošku jsem byla zaražená jejím chováním. Bylo to... divné.. Ale, určitě jsem to také později plánovala probrat.

-> Květoucí louka

Dalších odpovědí se mi nedostávalo a tak jsem se jen s vlčicí rozloučila.
To už jsem popošla dál, chtěla jsem zamířit za Peisiou, pomalu se blížil čas dohodnutého srazu ve smečce a tak jsem tušila, že jistě taky bude chtít vyrazit zpětně do smečky a přišlo mi logické, že bychom šli spolu.
To už mi však do čenichu přistál pach. Znala jsem jej. Velmi dobře. Otočila jsem se na několikrát, než mé oči pak spatřili ji. Mou sestru. Lehce jsem zavrtěla ocasem nad tou radostí! ''Nito!'' Zazubila jsem se na ní.
Ale to už k nám došla Peisia, respektive obešla mou sestru a zamířila rovnou za mnou. ''Peisio, také vás ráda vidím.'' Nezdravila jsem ji znovu, neboť jsem pozdravila už předtím, když jsem kolem ní procházela a stála chvíli spolu s ní u žíhaného vlka. ''Právě jsem to plánovala, ano.'' Přikývla jsem a pak se podívala na svou sestru. ''Sestři.'' Oslovila jsem Nitocris, ''Ráda ti představuji Peisiu, je to Beta pouštní smečky do které jsem se po příchodu zde rozhodla přidat.'' Poukázala jsem na srnkovitou vlčici, poté jsem tlapky přehodila a poukázala na svou sestru, ''Peisio, tohle je má sestra Nitocris.'' Usmála jsem se.
Ach, sestřičko, nevím jak dlouho tu jsi, nebo tak, ale všechno si povíme, uvidíš!

Astrid, Keiji + Vex

To už k nám dorazila béžová vlčice, jenž taky si odposlechla co jsem o Váčkovce přeříkala. Představila se jako Astrid, a tmavý vlček jako Keiji. ''Těší mě, že vás poznávám.'' Zopakovala jsem znovu a pak jsem si všimla, že jedna vlčice pomalu míří k Astrid, ''Po-'' Nestihla jsem ji varovat, to už do Astrid vrazila a nezapomněla strčit ani do Keijiho. Začínalo tu být dost plno, nad čímž jsem smekla ocasem. ''Jsi v pohodě?'' Reagovala jsem na pruhovanou vlčici a pak se podívala okolo. Nakonec jsem vrátila pohled na dvojici, Keiji měl něco domluvené a tak se příliš nemůže zdržet. Chápavě jsem kývla na jeho slova, ''To chápu, sliby by se měli dodržovat.'' A pak jsem pohled otočila na Astrid, ''Vypadáš, že se tu vyznáš. Nevíš něco o zdejší flóře víc? Teda.. vyjma týhle Váčkovky.'' Zazubila jsem se. Chodit sem a tam mi předtím moc nepomohlo a tak nejlepší asi bylo zeptat se někoho přímo. ''A... nebo se jít aspoň projít? Začínáme se tu celkem přeřvávat.'' Hlavou jsem naznačila dav. Mohla jsem je sice přeřvat taky, ale přece se tu nebudu plést do cizích konverzací, které se mě netýkali.

Peisia, ani žíhaný vlk si mě příliš nevšimli. Ale to nevadí, určitě jsem neházela flintu dožita! Ovšem i tak jsem popošla trošku dál od nich a snažila se vyposlouchat, alespoň něco jiného o zdejší flóře, ale to mi také moc nevycházelo. A tak jsem se pomalu chtěla rozhodnout jít si zase po svém, ale to už ke mě někdo došel a tak jsem se na něj podívala. Tmavý vlk, s chladně ledovými odznaky. Že by zastánce zimy? Přeměřila jsem si jej pohledem, ale nakonec jsem se na něj přátelsky usmála. ''I já zdravím.'' Lehce jsem i zavrtěla ocasem, abych dala najevo jakousi přátelskou náturu. ''Ach jistě.'' Přikývla jsem na jeho dotaz a podívala jsem se směrem na duhové kvítka. ''Jedná se o Váčkovku Duhovou.'' Pohled jsem pak otočila na vlčka, ''Prý nepochází z těchto ostrovů, ale ze světa zvaný Noram. Roste v trsech jak je vidět. Velmi sladce voní, ale nejedná se o léčivou rostlinu, ani není jedovatá.. Vrací těmto ostrovům magii, kterou hojně užíváme.'' Přeříkala jsem snad vše, co jsem u žíhaného vlka předtím zaslechla. Pak jsem se na vlka usmála, ''Jej, kde jsou mé způsoby.. Jmenuji se Ushari, těší mě.'' Kývla jsem k vlkovi uctivě hlavou na seznámení.

<- Hraniční pohoří

Och ano. A tak se mé tlapky opět objevili na louce, kterou jsem doslova před pár hodinami už prošla. Začala jsem se tu pěkně motat v kruhu a to jsem se teď ujišťovala, že asi začínám mít jakýsi přehled o tom kde jsem a kde co je, ne. To jsem asi jen v tento moment pěkně zamyslela.
No po chvíli mi něco krásně zavonělo a jednoduše jsem musela jít za tou vůní, což mě dostalo k duhové scenérii a k vlkům, které tu všude okolo byly. ''Zdravím všechny přítomné.'' Na všechny jsem se mile usmála a podívala se směrem k jednomu žíhanému (Vino), který zrovna mluvil o této barevné květině. Postavila jsem se až k němu, abych ho dobře slyšela. Jednalo se o Váčkovku duhovou, květinu která není léčivá, není ani jedovatá. Takže Váčkovka... Vždyť, tu ale... Zavrtěla jsem hlavou a zkusila na to nemyslet, vždyť tu vyrostla jako kouzlem! Před pár hodinami tu zcela jistě nebyla! Pak se můj pohled otočil na Peisiu, Betu Namarey, ''Zdravím.'' Usmála jsem se i na ní a lehce z nadšení jsem zavrtěla ladně ocasem.

<- Mokřady (Přes Tajgu)

Dostala jsem se do bažin a z těch jsem se zase hodlala velmi rychle vymotat. Vrátila jsem se mezi bludiště kmenů a to mě pak dostalo na jinou cestičku. Taková, že jsem se dostala brzy do těch hor od kterých se ode mě odpojila Merlin s tím, že si musí ještě něco zařídit. Co to asi bylo? Jo, byla jsem zvědavá a navíc chtěla jsem ji více poznat jako někoho s kým jsem na kdovíjak dlouhou dobu měla být v jedný smečky, určitě jsme spolu museli začít vycházet. I když asi nemůžu úplně říct, že bychom nevycházeli nebo tak něco, prostě a jednoduše se jen pořádně neznáme.
No, a mimo jiného, kdo ty hory má furt vycházet a scházet! Byly pěkně zrádné, kdo je vůbec stvořil!? Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, ''Klid Ushari, to se naučíš... Vzdychla jsem si pro uklidnění.

-> Nížina hojnosti

<- Tajga

Koukala jsem po lese jak kdybych ho viděla prvně v životě. Jakože téměř ano, v poušti moc lesů nenajdete totiž. Je to jen sám písek, duna vedle duny a tu a tam když máte štěstí narazíte na oázu kde bylo dostatek vody, stínů, pár stromků, křovisek.. ale hustý a předlouhý les? Ne, ten opravdu ne. Dokonce mě dost zaujalo to, když jsem narazila na všelijakou díru ve stromě, hnízda které si práci stavěli, celý les ozvučovali a hledali si partnery. Nad tím jsem se musela zasmát, nad představou kdybych si já měla hledat partnera. Jo, byla to vtipná představa, pár takových ucházejících samců jsme ve smečce měli, ale tady? Pochybuju že na někoho narazím. V Namarey to byla sama samice a pak jedině můj bratr. A to asi tak úplně nešlo, žejo?

-> Hraniční pohoří (Přes Tajgu)

<- Kvílivec (Přes Květoucí louku)

Od jakéhosi jezera- k překvapení konečně úplně normálnímu a krásně živému, jsem se rozhodla zase vrátit přes louku. Ani nevím co mě to popadlo, prostě jsem se na patě otočila a rozhodla se jít zase zpět. Jaký to mělo význam? To se u lesa zase otočím a půjdu zpátky a možná tentokrát zase dojdu do pouště? Ne, určitě ne.
Šla jsem až jsem došla k lesu, ale tentokrát nebyl fialovej, nechápala jsem to. To se stihl změnit?? Rozhlédla jsem se a ne, jen jsem došla k jinému konci, tohle byl klasický les, který teprve postupně zarůstal. Ale to nevadí, alespoň nemůžu říct, že jsem se až tak točila v kruzích, protože jsem v tomhle lese ještě nebyla a jakmile si jej projdu tam a zpět tak na tom asi budu dobře. Začínala jsem získávat poměrně orientaci, což si myslím, že bylo dobrý.

-> Mokřady

<- Modrák (Přes Květoucí louku)

Pokračovala jsem dál od osamělého stromu na kraji fialového lesa. Přes louku a dál hlouběji. Už jsem vlastně vůbec nevěděla kam dál mám jít a tak jsem jen šla za čumákem. Ale to snad ani nevadí i tímto se dá dost věcí prozkoumat, že? Prostě jen chodit a chodit a zjišťovat vše o těchto místech. Mé kroky vedli mezi směsící sněhu a bahna. Jak tomu tady říkali? Jakási břečka? No, hlavně že to znamenalo, že tohle už za chvíli končí a přijde to hezčí roční období. To mě to putování tady taky nemohlo vyhodit rovnou na jaře? Ne, asi mě chtěli rovnou naučit na něco nového v mém životě. Celý můj život byl nový, ale co už. Měla jsem tu bratra a to pro mě bylo důležité.

-> Tajga (Přes Květoucí louku)

<- Tichá zátoka (Přes Začarovaný les)

Od zátoky jsem se vydala k tomu začarovanému lesu, který mi předtím ukazoval Xander. Ten díky Cleopatře nebyl takový děsivý jako byl ten Temný, který jsem snad prošla už celý. Ale kdo ví? Třeba taky ne. Zjistit to můžu jednoduše... úplně někdy jiny, žejo. Ale nyní jsem kráčela tím barevnějším, který mi jaksi ale pořád nikdo nevysvětlil, proč je takový fialový. Dost možná to bylo způsobeno i tím, že se i ty stromy nazývali začarované. Prostě... když je něco začarované je to zcela a úplně divné.
Ohlédla jsem okolo, ale ani tady jsem na nikoho nenarazila, ne že by to měl teda být nějaký problém, ale nebudu si nic nalhávat. O to víc mě tohle místo lákalo v něm si zvyknout a prozkoumávat i nadále veškeré vědomosti, které to tu nabízelo. I když to znamenalo, že teď jen chodím v kruzích, ale pořád nacházím nová zajímavá, například tento osamocený modrý strom na konci tohoto lesa, ale i chmurná místa.

-> Kvílivec (Přes Květoucí louku)

<- Oáza (Přes Poušť)

A pak jsem se vydala zase o kousek dál v poušti, což mě zavedlo k celkem mělkému přesunu na malý ostrůvek, který šel krásně vidět. Tam jsem zjistila, že se nejedná o ostrůvek, ale o klidnou a menší, velmi příjemnou zátoku. Pomalu jsem kráčela po ní a ohlížela se. Nebylo tu sice také nic moc k nalezení, ale rozhodně tu bylo moc hezky. Na jednu stranu, když jsem se rozhlédla jsem spatřila ten fialový les. Tam kde prý stromy se pohybují, jak mi povyprávěl Xander. Na druhou stranu jsem také viděla zvláštní zlaté stromy, které zde byly. Že by tam měla Merlin namířeno, když tam předtím mířila? Možná? Měla bych tam zajít? Ne, ještě ne.
Ale jedna věc mi byla zcela jasná. Ty hory ze kterých jsme předtím scházeli, cele jsem to kolem nich prošla a bylo to až zvláštní. Ušla jsem velký kus, prozkoumala jsem velký kus. Ale přesto jsem stále byla jen na největším kusu ostrovů Moisu, a dle Merlin byly celkem tři. A tak nebylo času nazbyt, byl čas se zase posunout. Tolik věcí co mě zajímalo!

-> Modrák (Přes Začarovaný les)

<- Jezero smrti (Přes poušť)

Od toho jezera jsem se vrátila zpátky na poušť. Všimla jsem si, že jsem se zase dostala pěkně do blízkosti smečky do které jsem se přidala. No, čas utíkal sice rychle, ale pořád ještě nebyl čas na to se vrátit do smečky. Nechtěla jsem se vrátit z prázdnou a i když jsem zkoumala zdejší okolí, nenarazila jsem na žádnou vhodnou rostlinku a tak jsem tedy se vydala zase kupředu, očividně totiž nebyl jejich čas a hlavně jsem ani neměla možnost se pořádně naučit o zdejší flóře pořádně. S na moment zamračeným výrazem jsem pokračovala dál kolem hranic a dostala se až do zdejší oázy. Bylo hezké vidět zase něco hezkého oproti tomu jezeru. Bylo to dost blízko hranic smečky a mě uklidnilo, že si smečka vybrala území tak blízko oáze. Byla to hezké místo, které dokázalo vždy všem v poušti zvednout náladu, kolikrát zachránit životy.

-> Tichá zátoka (Přes poušť)