Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Krápníková jeskyně

Vex si kráčela dolů od jeskyně a dávala si pořádný pozor, aby se jí někde třeba nesmýkla packa a nesjela svah a nesrazila si vaz. To by upřímně bylo docela nepříjemné. No, teď se však dostala k jezeru. Přitlapkala blíž a zamyšleně si ho obhlédla. Na místech bylo zamrzlé, ale o kus dál se zdálo, že tam nějaká voda byla. Ten led ji vlastně ani nezarážel - poslyšte, vždyť tady byla pěkná kosa. Chvilku jezero zkoumala, než se odklidila k pitné vodě a oklepala se. No tak ta byla pěkně studená! Trochu se napila, ale přišlo jí, že jí mrzne hrdlo.
No... aspoň se zatím trochu zahřeju, pomyslela si pro sebe a začala shrabávat sníh do menších kupek. Ty po chvilce začala vršit na sebe a po nějaké době začínaly kupky dokonce i získávat tvar. Hle, obličeje a tělíčka! Byli to vlci! Vex se z toho cítila nanejvýš šťastně, náhle totiž nebyla sama, ale měla svoji malou společnost! Spokojeně se zašklebila a pak uplácala ze sněhu miniaturní kuličky a ... odložila je do vzduchu a ony levitovaly. Překvapivě uskočila, až si namočila zadní packy a chvilku na ten fenomén zírala. Malé, sněhivé kuličky levitovaly okolo vlčí hlavy a připomínaly tak korunku ze vzdušných kuliček. Tohle bylo... zvláštní. Na chvilku na to zírala a nakonec drápkem do jedné kuličky šťouchla. Okamžitě upadly a zmizely ve sněhu. A v ten moment vzala Vex prostě nohy na ramena.

// 6) Postav sněhovou sochu, sněhuláka, nebo něco jiného - samozřejmě ze sněhu
3) Vyprav se k nějakému z vodních toků a porovnej, jestli je jeho led stejně pevný jako ten na ledovcovém jezeře (nutno odehrát na dvou oblastech) 1/2
5) Vytvoř za pomoci magie něco kreativního

>> Zátoka

Vex se probrala po pár hodinách pokojného spánku a pořádně se protáhla. Dokonce i zapomněla, že ji tlapka bolí a když se zvedala, došlápla na ni. Cítila v ní sice mírné pnutí, ale jinak se všechno zdálo být v pořádku. Spokojeně zavrtěla ocasem a pak se rozhlédla. Tak... teď musí odtud. Chm. Ne že by se jí kdo ví jak chtělo, ale nějak tušila, že by se hodilo dojít někam... dál. Kde by našla víc kořisti a mohla si tam oficiálně vytvořit hnízdečko, kde by trávila svůj čas. A jak tak s tím vším okolo zápolila, pohled jí padl na jeden z rampouchů, co tu visely u vstupu do jeskyně. Jeden zuby ulomila a podržela ho v tlamě, takže se brzy začal rozpouštět. Nijak jí nevadilo, že se jí k němu lepil jazyk, prostě si ho podržela v tlamičce a spokojeně pila vodu, co se jí rovnou rozpouštěla do tlamy. Chvilku tam tak ještě seděla a zírala ven, kde bylo všude bílo. No, snad se tam neztratí... ani tu srst na tohle počasí neměla ideální, jak byla celá otrhaná a vypelichaná, ale co už. To se spraví... že?!

// 1) Zahraj, jak se tvému vlku zachytil jazyk o ledový rampouch. Jak ho asi dostaneš dolů?

>> Vlčí jezero

>> Červená louka

Vlčice se táhla horami jakoby to snad byl její konec. Byla utahaná a jediné co chtěla bylo se někde schoulit do klubíčka a konečně si vydechnout. Naštěstí jí Konvalinka dala nějaké ty instrukce k tomu, kam že by měla zamířit. I přesto bylo jeskyni docela těžké najít a pár desítek minut bloudila než se konečně dostala k otvoru, který byl vstupem do jeskyně. Jakmile se protáhla dovnitř, hned ji zaplavilo víc teplo a taky známý pach. Zmateně se rozhlédla. Byl tu Ezra? Ne... Ezra tu nebyl. Ale cítila ho. Nejspíš se tu zastavil, ale na rozdíl od Vex se nepotácel venku hodiny než dorazil na místo, kde další desítky minut hledala vůbec vstup dovnitř.
Šťastný parchant, pomyslela si trpce, ale byla ráda, že je teď sama. Šla si svým tempem, nikdo ji neuháněl a nikdy nečekal, že bude hned v jeho patách. Našla si jedno příjemné místečko vzadu v jeskyni a schoulila se do klubíčka, záda ke zdi. Byl to už takový její zvyk a asi i zvyk jakéhokoliv tuláka a nebo vlka s kapkou rozumu. S tím už zavřela oči - víčka byla těžká a sny ji očekávaly.

// 9) Ohřej se v libovolném úkrytu

>> Nejvyšší hora

Vex přišla na louku zrovna v době, kdy byla Rumněnka a její využití vysvětlována jakési béžové vlčici a zrzavému vlku. Ten zrzek jí mírně připomněl Ezru, ale brzy se už sama poslala do háje. Ezra tudy prošel a teď někde nejspíš potkával nové přátele. Dobře pro něj, velice dobře pro něj! Tak... a co teď? Sotva si o té Rumněnce vyslechla, vlčice - Konvalinka, jak se představila -, se podívala i po ní a vyzvala ji, aby přišla blíž. I když se ptala na novinky, Vex prostě pokrčila rameny. Bohužel, neví. Není odtud a je tu sotva chviličku. Promiň, Konvalinko, ale tady ti to nevyšlo. Třeba příště!
Vlčice jí alespoň teda pověděla o tom, kde by si mohla na chvíli odpočinout. Když projde tímto portálem, dostane se do hor a tam pak najde kus pod jistým jezerem úkryt? No dobrá, dobrá, bude ti věřit, drahá Konvalinko! Jen ji to celé maličko děsilo.
Byla celý svůj život zvyklá, že nikdy není sama. Možná, že s rodinou kdo ví jak nevycházeli, ale byli rodina. A rodina si pomáhá, no ne? Rodina se nenechává v nesnázích, hlavně v zimě ne a když byl někdo zraněný tak ještě další ne navrch. Ale Vex tu teď byla sama. Pokud zemře... kdo si všimne? Trochu jí ta myšlenka otřásla, ale brzy už si to kulhala směrem k portálu, kde bylo rušno v podobě dvou vlčic, co se po sobě válely. Vex to moc nezajímalo, upřímně ji spíš sžíraly myšlenky na to, jak tuhle zimu s poraněnou nohou přežije. Alespoň tedy měla to štěstí, že potkala pár vlků, co jí byli ochotni pomoct a nějak ji nasměrovat. Navíc, i když to nezkoušela, byla si jistá, že na tlapku už půjde touto dobou lehčeji došlápnout. Dokonce to i zkusila a udělala si před portálem kolečko. Pořád pobolívala, ale myšlenka, že by snad byla zlomená, dávno skončila zahnaná. S trochou odpočinku by snad zítra mohla být jako nová! Jen tedy... doufala.
Tam, odkud pocházela, většinou vlci umírali pokud se nějak vážněji poranili. Ať už šlo o zlomeninu a nebo nějaký větší, krvácivý šrám. Často se jim do těla zahryzla infekce a té se jen těžko zbavovalo. Tiše si nad povzdechla. Co kdyby se něco takového stalo i jí tedy? Jednoduše by se někde řízla a za pár dní zemřela na něco v krvi? Ale... to snad nestane. Nebo snad ano? Musela přestat přemýšlet tak pesimisticky.
Přesto ji však pohled na Konvalinku silně znepokojil. Vlčice tu žila nejspíš celý život a přesto byla vyhublá a vypadala, že ji poryv větru sejme. To nebylo zrovna ideální, hlavně pro mladou vlčku jako byla ona. Ještě se po ní otočila a chvilku ji pozorovala, jak schovává svým tělem tu červenou květinu, která za to jednoduše nestála. Kdysi byla Vex možná romantik, ale od té doby viděla tolik hnisu a tolik smrti, že se jakákoliv romantika jednoduše vytratila. Jeden mohl pobíhat a tvářit se nadšeně v jeden den, pak naopak umírat v den druhý. A tahle... vlčice, to měla pěkně nakloněné. Taky vypadala jako tulačka a Vex měla skoro chuť jí říct, aby šla s ní, že si navzájem pomůžou. Nakonec jí to však neřekla. Proč, ptáte se? Vex byla sobec.
Pokud tahle vlčice měla umřít, pak si někde umře sama - a Konvalinku jistě bude čekat stejný osud. Vex odmítala svůj osud svázat s někým, kdo by jí snad mohl umřít. Hlavně, když na to už teď vypadal. Byla vyhublá, jakoby snad týdny, ne-li měsíce pořádně nežrala a seděla tu v zimě a ve sněhu a nevypadalo to, že by ji snad někdo hledal. Žádní rodiče, žádná smečka a nebo přátelé. Byla sama a sama zůstane až do své krutého konce - jako všichni, které kdy Vex znala.

>> Krápníková jeskyně

>> Les alf

Vex se belhala směrem vpřed a bylo poznat, že docela spěchá, aby se od lesa alf dostali co nejdřív. Ezra šel za ní a mluvil. Překvapivě dost, na Ezru. Vex zavrtěla hlavou.
,,Je tu hodně věcí, o kterých jednoduše mluvit nechci, Ezro. Netýká se to tebe, ale ač bych ráda, týká se to mé historie a mé budoucnosti. Potřebuju se ze svých ran vylízat sama a ne aby se mě někdo ptal, proč dělám co dělám. Omlouvám se, dostalo tě to nepříjemné pozice, ale je to jak to je," odpověděla mu a soustředila se prostě na pohyb vpřed. Na noze, která snad neskončí zmrzačená a s výrazem, který napovídal, že víc mu toho určitě nepoví.
,,Možná to bude lepší. Potřebuješ společníka, který s tebou bude trávit čas a bude ti věnovat víc dobré vůle než já. V tenhle moment bych tě spíš zdržovala," odpověděla mu a pokračovala dál dopředu. A v tento moment, kdy vkročili na červenou louku a oči jim padly na šedavou vlčici, Ezra byl volný a mohl jít kam se mu zamanulo.

>> Červená louka

>> Les alf

,,Na to, že mi to sluší," odpověděla. ,,Vždyť vypadám úplně stejně jako předtím... nebo ne?" ostatní věci taky samozřejmě slyšela, ale v rámci přijatelné délky postu na ně neodpověděla.
To už vlci ale pokračovali dál, Vex zakřičela a nezávisle na tom, co jí vlče odpovědělo, se belhala dál a Ezra s ní. Ten vlastně z lesa bral čáru a neměl tušení, co to vlastně vlčici posedlo, že takhle pořvává po náhodných, smečkových vlcích. Nemohl to chápat. Ačkoliv se choval přátelsky, neznal její historii a netušil čím si prošla než se sem dostala. K sakru, neměl jak tušit. Znali se sotva pár hodin. Byla to pro ni krutá připomínka reality.
,,To se tě netýká, Ezro," odsekla. Hlavně, pokud na ni vlček zahulákal zpátky Vinovo jméno. ,,Pokud s tím máš problém, prostě se na nejbližší zastávce můžeme rozejít po svých. Co ty na to? Je to lepší?"
Přesto pokračovala směrem vpřed, kdo ví kam. Třeba za tou horou, co byla před nimi, bude možnost se rozejít svými cestami. Tady totiž zatím moc nebylo kam uhnout.

>> Nejvyšší hora

>> Furijské hory

No, ta noha byla upřímně pořád nic moc, ale Vex se s tím už docela smířila a nedělalo jí problém tlapat po okolí jen se třemi tlapkami. Však oni se pak někde složí a odpočinou si. Snad. Možná. Pokud tu nebude moc vlků. Ten les vypadal slibně - až na to, že nebyl ideální.
Vlk jim řekl o tom, kde jsou a jak to tu trochu funguje a i když to na Vex pořád bylo dost informací, prostě se s Ezrou rozešla směrem dolů do lesa. Bude tam tepleji, to rozhodně - a těšila se, až si lehne a trochu si natáhne nohy. Jasně, zvykala si na chůzi o třech, ale nedělalo ji to o to lehčí.
,,Hm? Co tím myslíš?" mávla zmateně Vex ocasem. Co se na ní změnilo? Nevypadala stejně jako vždycky? Mírně nedůvěřivě si Ezru měřila. Ha? Že by se teď snažil vlichotit jí? Vex začínala větřit nebezpečí! Co to je, pane zrzavý?
To už však vlci vstoupili do lesa a... Vex okamžitě do nosu uhodila hromada pachů. Jo. Tohle rozhodně smečka byla. Vex se zašklebila a hned se hnala vpřed rychleji. Nic neříkala, on Ezra totiž nejspíš cítil úplně to samé a s jeho mírnou paranoiou (co tedy oba měli společné) se tu jistě zdržovat nechtěl. A ona by se Vex ani nezdržovala, jak se o třech nohách belhala směrem vpřed - ale její oči cosi zachytilo. Prvně to byly modré mžitky, protože se mezi stromy pohyboval vlk s hnědým kožichem a modrými značkami, což ji velice zaujalo. Ale... ten mladší vlk co tam stál s tou šedivkou.... Vex zamrazilo a na chvíli ztuhla na místě.
,,Vidíš ho taky?" optala se Ezry opatrně. Vidíš toho fakt tmavého vlka? nemá halucinace? Prosím, Ezro, potvrď to.
,,Hej... hej ty, malej! Kdo jsou tví rodiče?!" houkla tak za tím mladým vlčkem, skoro podezírající, že vlastně skončila v nějakém jiném čase. Neskutečně jí připomínal otce a Vex z toho mrazilo v zátylku. Samozřejmě počkala, než vlček odpoví a pak se belhala dál, bez jakéhokoliv vysvětlení Ezrovi.

>> Ostříží zrak

>> Němé údolí

Křivě se na něj usmála. Tak neví, jestli odpustí! No tak to teda uvidíme. Jen počkej, ty křehký samče, dost možná se ti to ego brzy úplně rozpadne, když budeš pokračovat takhle! ,,Mám ti začít říkat pan Načechraná slípka? Nebo Modrá slípka? Galantní pan kuře?" pošklebovala se. To by mohla! jen tedy očekávala, že se do ní brzy pustí taky. A proč ne? Však takové podobné rafání se navzájem do ocasů vůbec nebylo špatné. A pan galantní kuře se zdál být v lepší náladě když nebyla plně vážná i ona.
,,Zdá se, že ty vlky docela soudíš," podotkla. ,,Ale možná bys neměl. Třeba byli jak ta modrá kuřata. Ta taky neutíkala a spíš po nás pokukovala. Pokud tě nemá kdo ohrožovat, nejspíš nepotřebuješ být pořád někde v lese a horách a tak. Když máš na výběr, můžeš si jít kam se ti zrovna zachce," mírně si povzdechla a když jí položil otázku, jen 'nadzvedla' obočí. ,,Nikdy mi nebylo líp?"
A... další hory. Tohle místo jimi bylo vážně proseté. Zafrkala, zjevně nespokojená, že zrovna něco takového musí řešit při své klidné procházce. Překvapivě však konečně zachytila jeden ostřejší pach - a k jejímu překvapení... ten vlk u sebe cosi měl. Takový dřevěný... něco. Nebyla si jistá, jak to popsat, ale vypadalo to jako něco, co táhl a Vex nedala zvědavost.
,,Pojď, Ezro, ten moc jako nebezpečí nevypadá! Třeba nám toho trochu řekne o tom, kde jsme?" nadhodila a už si to mířila rovným směrem k Wuovi.
A pak... spustila salvu otázek. Kde jsme? Co se tu děje? Co jsi zač? Jsou tu smečky? A Wu nevypadal zrovna... šťastně. Vlastně naopak něco málo chtěl, pokud měl odpovídat. Údajně každý vlk, co sem přišel, dostal nějaké zářivé kamínky, co mohl směňovat. Huh? A když se Vex oklepala... Vida! Nějaké červené rubínky! A tak je přistrčila jeho směrem a Wu je jako správný obchodník čmajzl a uschoval do své pokladničky.
Takže... ostrovy se jmenovaly Mois Gris. Zdejší bohové? Nero a Iris. Smečky? Ha! Si zjistěte samotní, ale je jich tu docela dost! A dál... inu, byla tu hromada čarovných kytek rozesetých po okolí, co by vlky mohly zajímat. A taky si neopomenul udělat reklamu a zmínit své magii zlepšující tlapičky. A taky že prodává zvířata a různé jiné předměty. Vex by se i byla ptala na víc, ale vypadalo to, že Wu už neměl zájem víc sdělovat. Tak se podívala po Ezrovi. No... čas jít dál?

Nákup:

Změna barvy očí dle magie (snění): 10 rubínů
Stav před nákupem: 10 rubínů
Stav po nákupu: 0 rubínů

Schváleno


>> Les alf

>> Irisin ráj

,,Uh-huh. Určitě se za tebe zajdu schovat. A nechám tě, abys jim vyprášil kožichy," zachichotala se, protože i Ezra ve svém momentálním stavu vypadal, že spíš vypráší kožich jemu. Good riddance.
Ale jo, bylo to spokojené, že to může šťastně Ezrovat. No, dobrá práce, chrabrý rytíři! Občas trošku podrbat ego a už se roztékal jak máslo. Ne že by ho Vex vážně chtěla nějak využívat, když on byl takový miloučký ochranář, i když se hodlal tvářit jako ledovec. Párkrát mávnout ocáskem a... ne. Byl moc důvěřivý. Nezničit, uchovat! Byl to vzácný exemplář.
,,Jo, taky jsi taková načechraná slepice," zahihňala se. A taky byl... hm, jeden by řekl barevnější a výraznější? Jasně, Vex nebyla jen nudně hnědá, ale k té modré slípce měla pěkně daleko. Ezra na druhou stranu... byl jen na opačné straně spektra.
To už se však dvojice protáhla mezi vrcholky pohoří, kterému se předtím vyhnuli a stanuli před obrovským jezerem. Vex zastřihala ušima. ,,No tak jsme přeci něco našli!" ale zdržovat se tu moc nechtěla, bylo to hrozně otevřené. Mohli si zajít odpočinout do těch blízkých hor. Vypadalo to celé takové... klidnější. Útulnější. Přiblížila se tedy k vodě a hltavě se napila, načež počkala, než se napije i Ezra a alespoň pod studenou vodu strčila obličej - potřeboval opláchnout už od té slané vody na těch malých ostrovech.
,,Spokojený? Napojený? Pojďme dál," a Vex šla. Následuj, drahý Ezro!

>> Furijské hory

>> Dračí průsmyk

,,Narodila jsem se jako tulák, žila jsem jako tulák a nejspíš zemřu jako tulák," odvětila mu prostě a pokračovala směrem v před. Na tohle téma neměla potřebu nic říkat a nebo o tom mluvit, bylo to jak to bylo. Neviděl její stav a jak pohublá byla? Ne, tohle rozhodně nebyly značky smečkového člena. Leda by ho snad šikanoval každá kappa a sigma. Taková omega možná.
,,Možná tu bude v okolí smečka," souhlasila vlčice. Nějaká... frekventovaná. Ale nelíbilo se jí, jak jí Ezra zkouší všechno vysvětlovat. Notak, chlape, nebyla křehotinka! Ale prosím. Pokud to znamená, že z něj bude chlupatý štít, tak se zlobit nebude. Zda-li Ezra měl dost statečnosti na to, aby skočil před medvěda? Postavil se mu a vycukal mu kožich?
,,Dívej na ty divné modré ptáky," pokývla směrem k pávům. A pak tu byli ti stejní, ale s menším ocasem a v hnědé. Spíš takové křepelky - páví samice. ,,Jsou tak hrozně zvláštní. Docela vypadají jako ty, nemyslíš?" šťouchla do Ezry bokem a pokračovala směrem vpřed.

>> Němé údolí

>> Jižní hory

,,Jsem schopná nepít dlouho. A nebo pít z kaluží. Nějaké velké vodní plochy byly u nás spíš takový příjemný sen než... no, realita," přiznala. Proč to Ezrovi povídala? Asi proto, že nechtěla, aby si zrzavý myslel, že vlastně odmítá jeho starost. Přeci jen... no, z nějakého důvodu tu hydrataci řešil a ne jenom kvůli sobě, ne?
,,Tady je najednou stop o dost víc," podotkla, jakmile se dali průsmykem. I nějaké novější pachy. Pár tlapek mířil stejným směrem jako oni, ale doufala, že se jim vyhnou. Proto, když se cizí pár vlků rozhodl zahnout vlevo směrem k druhému pohoří, Vex jednoduše vybrala směr vpravo k moři a jakémusi podivnému zákoutí. Jakoby se ho snad sníh pořádně nedotkl. Ale to samozřejmě nebyla ta pointa. Šlo hlavně o to, aby se s druhým párem vlků nesetkali. Necítila se na možné konfrontace.

>> Irisin ráj

>> Ovocný lesík

,,Máš trable vydržet bez vody?" optala se. Možná, že se teď nežrali a tak se prostě potřeboval napít? No, dávalo by to jistý smysl. Vlastně asi velký. Vex byla zvyklá pít málo kdy a vlastně cokoliv, takže i třeba taková špinavá louže by jí stačila na to, aby neměla vyschlo v krku. Ezra ale dost možná byl sofistikovanější, přeci jen teď neměl rozvířenou srst jako tulák a nezdál se být až tak hubený. Možná to ale jen bylo tou srstí, kterou měla oproti němu Vex jako oškubaná slípka.
Zatímco se tahali po okraji hor - v jejím stavu by moc hory nepřelézala -, zamyšleně se rozhlížela po okolí. Kde nic tu nic, jen bílý a všudy přítomný sníh. Jeden pár drobných a dávno zamrzlých tlapek, které pomalu zasypával sníh. Jakoby tu nikdo nebyl už měsíce. Bylo to zvláštní, ale jistým způsobem ji to uklidňovalo. Hned jak byla možnost opustit okolí hor, zaplula i s Ezrou do průsmyku. Snad tam bude podobný klid.

>> Dračí průsmyk

Vlčice se rozhodně nijak nezdržovala cpaním břicha játry. A následně i dalšími, chutnými orgány a masem. Cpala se, dokud neměla hlavu a krk umazané od krve a její břicho nebylo naplněné k prasknutí. Podívala se na Ezru a pak na jejich kořist. Nechápala, proč tu nemůžou pár dalších dní zůstat. Někde tu určitě bude možnost se napít a budou několik dní hodovat. Pro dva vlky byla srna docela dost a jistě jim pomůže nabít zpátky jejich síly. Olízla si čenich a chvilku Ezru nespokojeně sledovala. Možná, že mu ale velela opatrnost? Když zvedla hlavu a začenichala, ve vzduchu cítila neznámý pach jiného vlka. Možná teda, kdo srnu v prvé řadě zranil. Vex se nespokojeně ošila a přivřela oči. Tak dobře, Ezro, pro tentokrát dá na tebe.
S tím se vlčice rozešla směrem vpřed, stále pokulhávající a balancující na třech nohou. Byla i pomalejší, protože byla nažraná a spokojená. Voněla srnčí krví a ovocným lesíkem.

>> Jižní hory

Ano, Ezro, roztáhni křídla! Jsi zrzavý a všem zrzavým vlkům by křídla jistě slušela, to dá rozum!
A brzy dvojice skolila srnu a ta teď před nimi ležela s ještě teplou krví v žilách. Vex nikdy nebyla tak vděčná za blbou náhodu jako zrovna teď. Oblízla si tlamu a spokojeně odešla zvíře, aby zaryla zuby do břicha a začala trhat. Potřebovala se dostat k orgánům, to byla přeci jen ta nejlepší část. Pokud chtěla zlepšit svůj vzhled a co nejdřív se uzdravit, podobné věci byly jen prospěšné. Chvíli břicho musela párat než se jí konečně podařilo zarýt čumák mezi žebra a po několika agresivních škubnutích jednoduše vytáhla játra. Byla ochotná se podělit, ale upřímně si prostě odhopsala bokem, kde ve stoje začala hltat. Pokud Ezra chtěl kus jater, měl by si pospíšit, než mu je Vex celá sežere. V konečném výsledku tu ale bylo skutečně dost pro oba, takže i když nebude mít nejvíc vitamínů, rozhodně bude dnes končit s plným žaludkem.

Vex přikývla. A doufala, že je její teorie správná. Protože pokud ne... no, čekaly je velké trable. Nerada by měla zlomenou čelist nebo něco podobného! Jen si to představte, přijde někam... kamsi jinam, prvně si zraní nohu a následně? No, následně jí zlomí čelist srnka pravým hákem. To by bylo pěkně na houby štěstí, fakticky.
Zatímco Ezra zvažoval smečku, Vex na tom byla doslova opačně. Zatím očekávala, že bude do konce života přežívat na zbytcích, co ti silnější nechají a smečky ji budou leda tak vyhánět z jejich hranic. Život tuláků byl těžký, ale zase si mohli chodit kam chtěli a kdy chtěli. Takže upřímně? Stálo to za to.
Srna. Vex přikývla. ,,Ze stran," špitla. ,,Bude lepší, když ji nebudeme muset obcházet úplně." A kořist nejspíš nezdrhne tak rychle, jakoby ji vážně obcházeli kompletně. A tak se přikrčila a kradla se směrem vpřed, očekávajíc, že Ezra udělá to samé. A i když se hýbala pomalu a jen o třech nohách, srnka vypadala, že vážně mele z posledního. A tak nebylo kdo ví jak těžké se k ní dostat. A i když v momentě, kdy se do ní Vex zakousla, zkoušela vyšplhat na nohy, Ezra docela jasně napomohl, aby se zvíře už nezvedlo. A tak tam ležela a nechávala se dávit, zesláblá a bez vůle. Věděla, že to je její konec.
A tak... si Ezra a Vex konečně našli něco, co jim zasytí žaludky.

// 2) Alespoň čtyřmi posty popiš, jak s jiným vlkem rozeznáváte různé stopy a následujete kořist 4/4 ✔️