Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Protože jste až moc zvědaví," opáčil směrem k Altairovi, který se zřejmě cítil dotčeně, že se od něj nedočkal odpovědí, jaké si představoval. Nad tím Wissovi srdce moc nekrvácelo. Pak si lehce pobaveně odfrkl, když se vlček bránil, že jeho duše do pekel nepatří. Věřil tomu, však to bylo ještě pískle, jakou měl příležitost někomu nějak uškodit? "No, tak to asi do pekla nepřijdeš, to je jednoduchý."
Aurelius měl taky všetečnou otázku. Opláštěný vlk pokrčil rameny a odvětil: "Lhal, švindloval a neposlouchal maminku." Zkrátka nenapravitelný kriminálník. Ne, že by vlčatům podal zrovna vyčerpávající a realistický seznam všech svých vad. To neměl ani v úmyslu, radši na to nemyslet. "Ale jo, vylez jsem zase ven, asi mě ani tam nechtěli," zašklebil se na Aurelia, který se nakonec rozhodl, že na peklo mají ještě čas.
Wissfeoh na druhou stranu brzy nabyl dojmu, že v pekle možná už je, protože se pustil s vlčaty do lovu. Sice chytře zdůraznil, ze které strany křoví mají běžet, opomenul však přitom druhý podstatný detail. Totiž kdy mají ten kravál začít tropit. "Ještě ne! Ještě NE!" Už bylo pozdě. Altair vletěl do křoví a kvílel jako mordovaná poštolka, Aurelius se střemhlav vrhl za ním a zajíc vyběhl mezi stromy do lesa až moc brzo. Černý byl příliš daleko. Natáhl v běhu své nepříliš dlouhé nohy, jak jen dokázal, ale bylo mu jasné, že zajíce nechytí.
Tedy nechytil by, kdyby neměl pod pláštěm pár triků. Úzký kořen vypučel ze země a na poslední chvíli ovinul zajícovu zadní nohu. Jen, co vlk přiběhl o něco blíž, nechal vyrašit i druhý, který ušáka ovinul pevněji kolem hrudníku. "Sem! Sem, vy dva! Aspoň si ho zakousněte!" houkl do křoví a stál vedle zajíce, který se zoufale snažil uvolnit. Kdyby se vysmekl, byl připravený ho chytit a zamordovat sám. "Rovnou do krku, semhle," přejel si tlapou po hrdle, aby demonstroval, kam mají Altair nebo Aurelius kousnout... Asi záleželo, kdo se dřív vymotá ze křoví. Jestli vůbec někdo.

"Když kecám, tak kecám," odsekl Wissfeoh, který neměl zrovna valný zájem vést tuhle konverzaci. Ať si najdou svoje vlastní cetky! Jemu taky nikdo neradil - ne, že by se o ty věci v prvé řadě někdy prosil. "Nenutím vás, abyste mi věřili." Aurelius se ovšem vyptával, kudy se tam dostat a ještě mu vyhrožoval. "Do pekla se propadneš jako trest za zlý skutky," pokrčil rameny a svou tlapou plácl po té nenechavé vlčecí, která se provokativně sápala po jeho pláštíku.
Snad by lovem mohl ty dva trochu víc zabavit? Ale nevěděl, jak se mu povede toho ulovit dost pro ně pro všechny, když vlčata zřejmě vůbec netušila, která bije. Ani jeden z nich mu neodpověděl na jeho otázku, ale jak tak na ně koukal... kolik asi mohli mít zkušeností, hm? Protáhl tlamu směrem k Aureliovi. "Jaká to čest," pronesl sarkasticky a zakoulel očima. Proč si je nekrmí Artume? Co vlastně teď dělá, huh? Někde chrápe a já abych se přetrhl, litoval se, ubožátko, a nafukoval tváře, jako by sám byl vzpurné vlče. Musel na ně tři být vskutku komický pohled.
"Teď bacha," zarazil vlčata, když u kraje lesa pach zajíce zesílil. Nejspíš se schovával v křovinách před nimi. Otočil se na ty dva a přemýšlel, jak to provedou. Těžko po těch dvou mohl chtít, aby ušáka chytili... ale nahánění, či aspoň něco na ten způsob, jim snad svěřit mohl. Snad. "Tamhle v tom křoví je zajíc," sdělil jim šeptem. "Vy půjdete a vyplašíte ho a já ho chytím. Stačí, když vletíte do křoví a budete dělat rambajz - to určitě zvládnete," usoudil suše. "Ale musíte tam jít z tamtý strany," naznačil tlapou. "Jasný? Z opačný strany, než na který jsem já," zdůraznil, nechtěl to nechat náhodě, i když v duchu byl přesvědčený, že tohle je hotová katastrofa předem odsouzená k nezdaru. Ale to by nebyl Wissfeoh, aby už předem neházel flintu do žita.

a sad guy can dream~

Prosím Waleanovi 3% do lovu + 20 kšm, děkuji <3

Wissfeoh - 15, 16, 17, 18, 19
Mercer - 10, 11, 12, 13, 14
Máta - 5, 6, 7, 8, 9
Walean - 0, 1, 2, 3, 4
Mokoš - 5,6, 7, 8, 9
Eren - 10, 11, 12, 13, 14
Jasmína - 15, 16, 17, 18, 19

Mercerovi tlapku do ohně, Mokoš tlapku do země a 5% do lovu, Wissovi 5% do lovu, děkuji c:

Úplně nečekal, že se nechá Aurelius tak snadno odradit od cupování jeho pláště. Dobře, ne, že by ho přímo cupoval, ale ve Wissových očích to tak vypadalo. "Hmm," zabručel podezíravě, jako by čekal, že v tom je nějaká vlčecí finta, ale zdálo se, že to žíhaný vlček opravdu vzdal. Fajn.
Brzy se však už oba vyptávali, kde by mohli také najít podobné věci, jako měl on. "To nevim, já svoje našel v pekle, na pláni mlhy a ve snu," vypočítal se zcela kamennou tváří, že by se dalo těžko poznat, jestli to myslí vážně nebo si z vlčat střílí. Kupodivu však všechno z toho byla jen pravda a nic než pravda.
Pozornost vlčat blýskavé cetky nevydržely upoutávat věčně a tak se nakonec dostali k mnohem běžnějším problémům. Konkrétně k jejich prázdným žaludkům. Wiss měl taky docela hlad, když už byli u toho. "Ne, nemám jídlo. Jestli chcete jíst, musíme ho nejdřív najít," pravil a významně vzhlédl k Artume, jenže ta byla buďto ztracená ve vlastním světě nebo jí bylo všechno fuk. Střelil tedy pohledem po Aureliovi, který se chvástal, že ho najdou i sami. To bych rád viděl. "No, já mám taky hlad, takže půjdu hledat s váma," prohlásil - jinak by přece určitě nešel a nestaral se o vlčata. Určitě!
Vstal a rozhlédl se kolem. Okamžitě nic jedlého neuviděl (jaké to překvapení), ale věděl, že tenhle les oplývá kdejakou zvířenou. S Mireldis tu lovil srnu, ale když se podíval na své dva potencionální spolulovce, nepřipadalo mu to jako ten nejinteligentnější nápad. Začenichal a vydal se směrem k okraji lesa. Doufal, že tam by mohli narazit třeba na zajíce nebo aspoň na bažanty. "Buďte ticho," instruoval vlčata. "Nebo nic nenajdem. Už jste někdy něco lovili?" Tušil, že spíš ne.

Vlčata byla prostě... vlčata. Dloubala a šťourala a ožužlávala. Wiss byl proti jejich útoku celkem bezmocný, pokud je nechtěl zfackovat na hromadu, což tak úplně nechtěl. Zatím. "Altail a Aulus, hm," zabručel, něco mu říkalo, že ta jména nejsou zrovna správně, ale aspoň měl něco, čím na ty dva mohl volat.
Rezavější z vlčat na něj ještě vyplázlo jazyk. "Harante drzá," ale mohl dost dobře mluvit do dubu. Malý vlk byl odhodlaný oheň ochutnat, jenže moc nepochodil. Byl sice pěkný na pohled, ale jinak nedělal vůbec nic zajímavého. Wiss škubl rameny, když se dočkal vyčítavého pohledu ze strany Aureliuse. "Hele, já za to nemůžu, sám jsi to chtěl olizovat." To už ale oba vlčci radši zaměřili svou pozornost na plášť. Černý rázem ožil a snažil se jim ho odstranit z dosahu, jenže to nebylo dost dobře možné. Musel by sám odejít. Nebo vylézt na strom jako veverka, když už žral šišky. "Nechte to, hej, tohle se nekouše, jasný?" Odstrčil tlapou nejdřív Altaira a pak i Aureliuse, ale už bylo pozdě, stačil mu na plášť vyslintat velké mokré kolo. "No bezvadný," zakoulel očima a vstal.
"Jestli máme bejt kámoši, tak si jednu věc ujasníme, jo? Na můj plášť se nešahá," zavrčel tiše. Nevěděl, jestli jeho slova padají na úrodnou půdu nebo jdou mrňatům jedním uchem tam a druhým ven. Aurelius se ptal, odkud ty věci má. "Našel jsem je, a ten plášť jsem dostal. Můžeš si taky najít svoje. Pak bys aspoň nemusel cumlat ty moje," odfrkl si a zabloudil pohledem k Artume, ale pochyboval, že odtamtud se dočká nějaké velké pomoci.

Jméno vlka: Máta
Kategorie: pokročilý i guess

Prosím pro Waleana 3 tlapky do vody, 50% slevu do obchůdku a poukaz na speciální magii, děkuju c:

Tak já bych ráda poprosila o další charakter. Aktivitu držím myslím si pořád solidní, hru se snažím nebrzdit a vyskytuju se tu pravidelně. Limity postů splňuji přibližně skoro u všech (počty psány i s neherními posty, těch bude asi nejvíc u Wisse a ten má tech herních až až :D), nejhůř je na tom Eren, kterého mám teprve dva měsíce. Další postavu mám vymyšlenou, sepsanou, ready to go.

7. charakter
• +- 3 roky na MG - už přes pět let, jesus
• na prvním charakteru cca 350 postů - 646 ✓
• na druhém charakteru cca 250 postů - 259 ✓
• na třetím charakteru cca 150 postů - 178 ✓
• na čtvrtém charakteru cca 100 postů - 96 ×
• na pátém charakteru cca 60 postů - 79 ✓
• na šestém charakteru cca 40 postů - 12 × (převzat 1.1.)

Děkuju za zvážení c:

Schváleno

Kdepak, křidélka se neobjevila ani s plynutím času. Bylinkářský vlk k tomu měl své vlastní teorie. Jmenoval se Atreas a zdálo se, že je do těhle věcí skutečně hodně zažraný. No, asi to bylo obdivuhodné, Wiss byl rád, že pozná pampelišku od podbělu - asi tak ve třičtvrtině případů. "Sám si je pojez, chutná to jako piliny," doporučil s úšklebkem Ořešákovi, třeba na sobě taky bude chtít pocítit ty skvělé účinky, o kterých Atreas sice teoretizoval, ale které Wiss prostě necítil. Možná to s ním dělalo něco, co nedovedl hned rozeznat. Ovšem bylo to tak trochu zklamání. Když už klesl takhle nízko, aby okusoval šišky jako nějaká zatracená veverka, skoro si přál nějaký zajímavější výsledek. Na druhou stranu, sjel pohledem ke krystalům zaražených hluboko v kůži, zajímavých událostí už bylo dost.
Neznamenalo to ovšem, že se teď bude nudit. Mezi stromy se zničehonic vynořila známá silueta. Artume se společně se dvěma vlčaty blížila přímo k němu. Srdce mu poskočilo, jak dlouho byl doopravdy pryč? Tohle už nebyla novorozeňata, však běhali a mluvili. Aspoň trochu.
Pokývl jí na pozdrav. "Ar- Vraní oko," opravil se spěšně, nechtěl vykecat její jméno před tolika vlky, tím méně před Vittani, které se mu úspěšně podařilo vyhnout pohledem, i když měl rázem srdce až v krku. Nemyslel si, že Vittani ví, jak vlčice, která zabila její matku vypadá a z plného srdce doufal, že se ničeho nedovtípí, protože to by mohlo být vážně hodně ošklivé. Hlavně, když kolem byla vlčata a spousta dalších vlků.
"Koukám, že... no, že se mají k světu," přejel pohledem vlčata i jejich matku a vytáhl se do sedu, když si to k němu jeden z vlčků už namířil. "Wiss stačí," povzdechl si. "Čau," oplatil mu pozdrav a nejdřív ucukl tlapou, než se rozmyslel a nechal vlče, ať si jeho modrý plamen prohlédne. Nemohl mu nic udělat, byla to jen glorifikovaná světluška. "Jestli mi naslintáš na nohu, tak si mě nepřej," varoval bručivě... Auluse? Úplně to jméno nepostřehl. Zaměřil pohled na druhé z vlčat. "A ty jsi který?" Pak konečně pořádně pohlédl na Artume, ale nějak nevěděl, co říct. Asi se cítil tak trochu provinile. Nebylo v plánu sprostě se vypařit, ale ostrovy měly zkrátka svoje vlastní způsoby.

Jméno vlka: Wissfeoh
Počet postů: 8
Postavení: beta
Povýšení: -
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Wiss se úspěšně dopracoval ke konci akce ve světě mrtvých, kde se jim podařilo zajistit shledání matky se synem (byť ne zrovna šťastné). Poté se se svými společníky vypravil do Začarovaného lesa, kde narazili na podivné stromy a bylinkáře Atrease.
Bobříci:
Vrah - ve spolupráci s Ořešákem zabití cizáka na akci - 20 kšm + 10% do lovu

Podivní tvorové chroustali šišky a momentálně byli pro Wisse pozoruhodnější, než vlci kolem. Stejně se všichni bavili mezi sebou a jeho si moc nevšímali - což mu úplně vyhovovalo, pořád byl celý rozespalý a jako po ráně do hlavy. Jsem to věděl, že ty šišky nejsou jedovatý, pomyslel si jen, když viděl, jak je zvířata okusují... Jenže nějaké účinky to na ně zjevně mělo. Na bocích mladého jedince najednou vypučela drobná křidélka.
Wiss napřímil hlavu a rychle nakoukl pod plášť. Jemu tam však nic nerostlo. Alespoň prozatím ne. Protože nejsem koza, proto. Přejel pohledem všechny vlky, kteří ho očumovali a poťukal si na čelo, jako by všichni byli úplně na hlavu. Jako by se sám nelekl, že se stane okřídlencem. Nenápadně si oddechl, nechal plášť spadnout zpátky podél boků a zahleděl se na bylinkáře, který se dal do řeči. Zdálo se, že nikdo jiný ty šišky nejedl. Nikdo, jen tyhle zvláštní ovce a Wiss. Vypadalo to, že se tedy stal pokusným králíkem. "Nic to nezpůsobuje," pravil a škubl rameny. "Nic necejtím, aspoň." A určitě ani neucítí, byla to přece šiška, ne nějaké... kdoví co.

Děkuju moc za akci, fakt jsem si to užila <3
Poprosím o 5 tlapiček do Iluze, magii Led a 12% do lovu, děkuju c: