Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Náhle, jako by procitl ze sna. Akorát, že on nespal. Procházel se lesem - temným lesem, který ho zaváděl hlouběji a hlouběji do šera a propleteného křoví. Zastavil se. Nadechl se. Rozhlédl se. Byl sám. Zamrkal, přejel si tlapou po čele, za kterým mu pulsovala tupá bolest. Co se to s ním stalo? Bylo to tímhle místem, muselo být. Les si jistě jeho duši mohl snadno omotat kolem svých větví, pohrávat si s ní, jak se mu zachtělo. Přece věděl, jakou tohle místo nad ním mělo moc. Nedal si pozor.
Ale... počkat. Předtím přece nebyl sám, že ne? "Arrowe?" Ticho. Klid. To bylo jeho odpovědí. "Sakra." Ztratil ho? Ztratil to mládě v hlubokém temném lese? Už to tak vypadalo. "Arrowe! Kde sakra seš?" Prodíral se křovím zpět, ale kdoví, jak dlouho se tady motal v kruzích. Byl tak zpitomnělý, že ani nevěděl, odkud sem vlastně přišli. A mladý vlk už mohl být klidně za horami a za doly. Brzy to tedy vzdal. K čertu s tím. Nikdy neměl být zodpovědný za nějaký mladý, slabší život. Nebo za jakýkoliv jiný život. Sotva se dokázal postarat sám o sebe. "Maj si ho hlídat rodiče," zamrmlal si pod vousy, ale nedokázal se zbavit hořké pachuti na patře, když se nakonec vymotal ze spleti stromů a vykročil po delší době zase pryč do světa. Tentokrát sám.

//Hraniční pohoří

Zelenooký hleděl na mladého vlka nejspíš poněkud otupěle, když si uvědomil, že netuší ani význam tak obyčejného slova, jako je "shnilý". Ty máš kliku, že ses narodil tady, protože kdekoliv jinde už bys byl dávno mrtvej, pomyslel si. Tyhle ostrovy byly sice plné nebezpečné magie a kdoví čeho, ale zdálo se, že k hlouposti jejich obyvatel jsou poměrně shovívavé. To bylo Arrowovým jediným štěstím. "Jo. Nebezpečný," potvrdil a shlédl krátce přes okraj propasti. "Kdoví, jak dlouho bys křičel, než bys vůbec dopadl na dno. Pokud to vůbec má dno."
Pak se vydali dále do lesa a Wiss se ponořil do vzpomínek na zážitky, které se s tímhle místem pojily. Jenže Arrow z toho celého půlku nepochopil. Černý si poraženecky povzdechnul. "Lesní monstrum," vysvětlil krátce, protože popis toho monstra strakatému už poskytl předtím. "A duch je... hm. Duše bez těla, řekl bych. Prostě... mysl, bez hmotné podoby." Asi to nevysvětlil zrovna nejlépe a nejpochopitelněji.

"Shnilý," opáčil černý, který už ani nepovažoval za nijak zvlášť podivné, že Arrow tohle a podobně obyčejná slova prostě neznal. "Taky to znamená, že se ti každé to prkno může zlomit pod tlapou a sletíš do propasti, ani nemrkneš," dodal ještě, i když se mu zdálo, že žádné z jeho varování nikdy nepadne na příliš úrodnou půdu. Jako by Arrow strach prostě neznal.
Možná ale přece jen věděl, co strach je, protože pod stromy Temného lesa mladík o něco znejistěl. Dobře. Wiss to považoval za užitečnou lekci... a taky se tím možná trošičku škodolibě bavil. Jeho tohle místo už příliš neděsilo. Strávil tady spoustu času a nic tak příšerného se mu nikdy nestalo. Až tedy na tu jednu událost. "Byl to... nějaký lešij nebo co. Vypadal jako smotaný z kořenů a místo tváře měl vybělenou lebku. Málem mě rozmáčkl povaleným stromem a celkově se strašlivě vztekal, ale ukázalo se, že k tomu měl docela dobrý důvod. Byl v něm totiž zakletý duch. Takže jsme ho s jedním přítelem osvobodili." Vzpomínka na Naarashe ho přiměla se zamračit. Kde jemu byl asi konec? "Jak jsem říkal, podivná věc."

Arrow se přes most hnal o dost rychleji, než černý. Ten jen zatínal zuby pokaždé, když už už čekal, že se pod vahou strakatého vlka prolomí prkno a on se propadne ke své zkáze. Ale ne. Měl z pekla štěstí, samozřejmě, jako asi se vším. Jakto, že se mu všechno zlé zdánlivě vyhýbalo? To netušil. Jen by měl Arrow asi spoléhat na to, že to tak nebude vždycky. Ale proč by měl? Přece mu to všechno tak krásně procházelo... Wiss si povzdechl. Jakmile mu někdo nebude stát za zadkem, ten vlk se někde zabije.
"To byl most," řekl, když stanul konečně na druhé straně rokle. "A dost starý a ztrouchnivělý." Už Arrowa nenabádal k opatrnosti. Zaprvé se cítil jako kolovrátek, zadruhé měl pocit, že vlk už varování dostal dost a měl by se naučit dávat si na sebe pozor taky trochu sám. "Asi jako tenhle les," navázal a vykročil vpřed, zatímco mladík se mu lepil na paty. "Žije tu spousta podivných tvorů, které jinde neuvidíš. Většinou je neuvidíš ani tady, jen je uslyšíš šustit a čenichat ve stínech. Ale já se s jedním z nich setkal - tehdy jsem tady byl jen krátce."

//Les u Mostu přes Most

Divil se, že Arrow ještě nepotkal žádného nebezpečného brouka? Ne, vůbec ne. Vypadalo to, že Arrow v životě nepotkal nebezpečného vůbec nic a tak mu ostražitost zkrátka vůbec, ale vůbec nebyla vlastní. "To mě nepřekvapuje," zabručel tedy jen s tichým povzdechem. Věděl, že ho o nebezpečnosti světa nepřesvědčí, dokud ji strakatý sám neokusí. Do té doby bude asi vypadat jako paranoidní dědek, který vidí zradu za každým rohem.
Tlapy je donesly k vratkému mostu, který černý bytostně nesnášel. Houpal se a viklal pod nohama, provazy zlověstně vrzaly, jako by vyhrožovaly, že každou chvíli povolí. Šlapal opatrně z prkna na prkno a doufal, že nebude muset Arrowa zachraňovat podobně, jako tomu bylo se Zeiranem před... no, už vlastně před celkem dlouhou dobou.
Když konečně stanul na druhé straně, celkem si oddechl, což bylo vzhledem k povaze místa, kde se octli, možná trochu podivné. Les byl tmavý a temný jako obvykle. Zlověstně tichý, bez zpěvu ptáků a volání zvířat, a přesto se občas zdálo jako by v křoví něco zašustilo nebo jako by se vám do zad upřely pronikavé oči. Větve stromů tiše vrzaly. "Tohle je Temný les," řekl Wiss tlumeně. "Hlavně tu nic nejez. Nebo vlastně klidně ano - ale pak za mnou nechoď plakat."

//Tajné ostrovy

Lehce se v pobavení poušklíbl, ale rozhodl se, že se zdrží odpovědi na Arrowovu otázku, která byla beztak pouze řečnická. Beze mě už bys byl asi dávno kaput, pomyslel si jen tak pro sebe. Bylo to vlastně celkem smutné. Ale co se dalo dělat? Už si tak nějak začínal zvykat na přítomnost té strakaté katastrofy. Nic jiného stejně dělat nemohl, nezdálo se, že by se v dohledné době měli objevit jeho rodiče a převzít si ho zpátky do své péče. Kdoví, jestli se ho prostě nezbavili. To by mu pak taky mohl zůstat na krku napořád...
"Jo, brouci jsou divní," přitakal, zatímco se už zase prodírali křovím pryč od moře, pryč od ostrovů. Nazpět už to bylo o něco snazší, vzhledem k tomu, že Wiss aspoň trochu věděl, kudy jít. "A někteří z nich jsou taky nebezpeční." Vzpomněl si na skaraby v Khan-faniho úkrytu. Alfa, zakoulel očima při vzpomínce na ryšavce. To už fakt může dělat Alfu každej. Radši na něj, protože už i jen to mu zvedalo krevní tlak. "Fakt, jo? No, tak to se připrav. Protože to místo, kam jdem, je strašidelný fakt hodně," prohodil k Arrowovi za chůze. Křoví začalo řídnout a les kolem nich se stal mnohem více průchodným. Teď už věděl, kde jsou, tak trochu natáhl krok. Nebylo to daleko.

//Temný les

"Ještě, že tu máš mě, abych si představoval za tebe," zabručel Wiss. A to si vždycky myslel, že mu představivost chybí. Možná na tom nebyl zase až tak zle. I když sám úplně nevěřil, že by je ti tvorové mohli rozebrat na kousíčky a sežrat - nebezpečí z toho ale cítil. Nejspíš to bylo něco, co se získává roky zkušeností. Nebo možná stačilo narodit se s oběma půlkami mozku jakž takž funkčními, co on o tom věděl? "Ptáci tedy rozhodně nejsou tak divní jako tohle," namítl. Ani ten nejbarevnější, nejpodivnější pták, jakého kdy viděl, v podivnosti nesahal ani po chapadla téhle želatinózní potvoře.
Spořádali každý svou rybu a černý se rozhodl, že bude nejlepší tu už déle neotálet. Vypadalo to, že Arrowovi se pryč nechce, ale Wiss už by se rád dostal někam, kde je to méně slané a méně podivné. Vykročil tedy pryč, ale neměl v hlavě žádný jasný plán, dokud se tedy Arrow nezeptal. "Hmm," zamručel zamyšleně. "Chceš vidět něco strašidelnýho? Znám celkem zajímavý místo," pronesl nakonec, zatímco kráčel pomalu směrem pryč od moře.

//Les u Mostu

"Třeba tě to nejdřív naporcuje. Rozždibrá tě to těmi chapadýlky na malé kousky," teoretizoval černý. Ve skutečnosti nevěděl, jakým způsobem tvorové mohou být nebezpeční, ale vypadali podivně. Nakonec to musel uznat i Arrow, který se naštěstí zdržel toho, aby strkal do vody pracky a okusil na vlastní kůži, co ti tvorové dokážou. "Je lepší se od takových zvířat držet dál. Nebo od těch, co jsou až moc barevná a divná. To většinou značí, že si s tím nemáš nic začínat." Připadal si celkem chytře, když to takhle všechno objasňoval. Za chytrého se nikdy nepovažoval, ale od té doby, co byl tady, to všechno jaksi přehodnocoval. Třeba po setkání s Mrazivkou a Jak-si-říkal-ten-druhej? se cítil jako naprostý génius. Kdoví, jestli nakonec přišli na to, jak si udělat vlčata. Upřímně doufal, že ne.
"Není špatná," pokrčil Wiss rameny. Chutnala trochu zvláštně, ale když byl hlad, jeden si nemohl moc vybírat. "Možná bychom se odtud už měli zdekovat," řekl pak a olízl si tlamu. "V téhle vodě už se stejně cákat nemůžeme."

Asi mladíka příliš nepřesvědčil o tom, že by si na ty divné tvory měl dávat pozor. Pravda, nepřednesl žádné přesvědčivé argumenty. Sám nevěděl ani co to je, ani co to dělá. To jemu osobně dostačovalo k tomu, aby se před tím měl na pozoru a nezahrával si. Ale Arrow byl mnohem zvědavější. Zíral do vody na ty průhledné tvory, kteří za sebou tahali dlouhá chapadla. "Nevypadá? Vypadá to jako něco, co tě obalí těma svýma nitkama a potom tě sežere," mínil Wissfeoh a zakousl se do své ryby. Chutnala jinak, než všechny ryby, které kdy jedl, ale ne zase tak o moc. Pořád to byla ryba. "Že je něco křehké ještě nemusí znamenat, že to je neškodné. Ani to, že je něco hezké." Osobně nechápal, co na tom Arrow vidí, jemu to připadalo jako nějaký oživlý rosol a z těch dlouhých nití mu běhal mráz po zádech. "Být tebou si s tím nehraju. Ale dělej, jak myslíš, nejsem tvoje máma," pokrčil rameny a pokračoval v jídle. Mohl jen doufat, že to mladého vlka nezabije, jestli se do toho rozhodne šťourat.

Ulovil si rybu, která vypadala celkem dostatečně k tomu, aby zahnala alespoň na chvíli hlad. Nikdy žádnou mořskou potvoru nejedl, takže na to byl celkem zvědav. Zatím měl v tlamě jen odpornou pachuť mořské vody. Doufal, že ryba samotná bude chutnat lépe. Ovšem nemohl se jen tak v klidu vydat ke břehu, ne... mořské proudy, vlny nebo co to vlastně bylo, sem doneslo ty podivné tvory a on se velmi rychle rozhodl, že v téhle vodě nezůstane už ani o vteřinu déle. Rozběhl se vodou ke břehu tak rychle, jak jen to šlo a otočil se teprve, když stál na břehu. Arrow mu byl v patách, naštěstí. Černý se otřepal a zamračil se k vodě, která těch potvor teď byla plná. "Nevím a nevím," odpověděl na Arrowovy otázky poté, co si rybu položil bezpečně k tlapám. "Ale rozhodně si s tím nemíním zahrávat. Bude to kousat nebo to bude jedovatý nebo tak něco. Lepší se od takovejch divností držet dál."

Arrowovi se nějakým záhadným způsobem podařilo ovládnout svoje nutkání neustále se pohybovat, poskakovat a vyšilovat. Wiss ho přejížděl zkoumavým pohledem, jestli každou chvíli nevyletí z kůže nebo nevybuchne vší tou zadržovanou energií, ale vypadalo to, že se vlk vážně dokázal nějak ovládnout. Hmmm, zabručel v duchu. Možná z něj ještě bude něco aspoň napůl solidního. Považoval mladého vlka tak trochu za pitomečka, ale snahu mu upřít nemohl.
Nijak se do jeho lovu neangažoval, jen stál opodál a sledoval, jak se s tím Arrow popasuje. Nejdřív se mu příliš nedařilo. Skočil po rybě, ale ta mu proklouzla mezi zuby jako nic. Jen se lehce poušklíbl. Nebylo to tak lehké, jak by se mohlo zdát. Napodruhé už měl ale mladý lovec více štěstí, i když taktika, kterou zvolil, černému nejdřív přišla podivná. Šlapat po rybách asi nikdy nezkoušel, ale Arrowovi to vyšlo. "Vidíš to. Dobrá práce," pokývl hlavou a na tváři se mu objevil náznak úsměvu. Nechal Arrowa, ať se kochá svým úlovkem a sám se vodou odploužil o kus dál, aby si taky něco chytil.
Trvalo opět nějakou chvíli, než se ryby odvážily ze svých skrýší, ale Wiss s čekáním problém neměl. Nakonec se jedna ryba dostala do jeho dosahu. Jedno dobře mířené chňapnutí a byla jeho.
Ovšem když zvedal hlavu a zahleděl se o kousek dál k moři, přimhouřil oči. Cosi se odtamtud blížilo. Podivní tvorové, téměř průhlední, a za sebou táhli jakási dlouhá chapadla. Wissfeoh nikdy medúzy neviděl, ale ani to nepotřeboval, aby mu bylo jasné, že s tímhle si zahrávat nechtějí. "Arrowe," zahuhlal s plnou tlamou a cákal se směrem ke břehu, "z vody, hned!" Doufal, že mu vlk rozumí i skrze rybu a že ho poslechne a nepůjde si s tou podivností hrát.

Černý měl vždycky trpělivosti dost - i když ne vždy s ostatními vlky. Arrowovi to ještě byl schopen jakž takž prominout. Byl mladý, nic neznal, protože jeho rodině nejspíš ani nestál za to, aby se o něj zajímala. Typický rodiny. Zajímalo by mě, kdo je v té jeho ten dokonalý idol, ke kterému se všichni ostatní mají modlit, i když mu v očích rodičů nebudou nikdy sahat po kotníky... Hm, nebo že by si snad tak trochu na Arrowa promítal svoje dětství? Lehce potřásl hlavou, aby myšlenky rozehnal.
"Fajn," přikývl a dál čekal, jestli se vlk vážně zvládne uklidnit. Zatím se zdálo, že se mu to celkem daří. "Tak jo, zkusíš to první," zabručel Wiss. "Počkej, až nějaká ryba připluje až k tobě. Ale musí být co nejblíž. Pak po ní rychle chňapneš a s trochou štěstí ti hned nevyklouzne z tlamy." Zahleděl se opět na ryby, které se začaly odvažovat ze svých skrýší. "A bejt tebou bych si dal pozor, ať se ti ta slaná voda nedostane do čumáku. To by asi nebyla moc sranda." Ušklíbl se: "Aspoň ne pro tebe."

Wisse už vymýšlení názvů moc nebavilo - tedy, nebavilo ho to už od začátku, ale teď už by to vážně nejraději odsunul celé do pozadí. Jen tedy souhlasně zamručel na Arrowův návrh "Tajemných ostrovů" a pak se už dál nevyjadřoval, začal se raději soustředit na lov. Ale ani to nešlo tak, jak by si představoval, protože mladý vlk nedokázal vydržet v klidu ani na pár chvil.
Černý se na něj zamračil. "Hm, a když víš, co to znamená, proč se tím tedy neřídíš?" protáhl otázku a nijak nedbal na ublížený tón ve vlčkově hlasu. "Jasně, že to jde. Jen se musíš ovládat. Jestli chceš jíst, musíš být trpělivý - tak to prostě je. Když pořád tancuješ a přešlapuješ, tak neulovíš nic, ať už to je ryba nebo cokoliv jiného." Podrážděně švihl ocasem těsně nad vodní hladinou. Eh, děti. "Takže se buď začni ovládat, nebo švihej zpátky na břeh."

Arrow se nejspíš urazil. Wiss se jen ušklíbl, když se začal dožadovat odpovědí. "Arrsfeohova pláž, třeba?" prohodil a nadzdvihl kůži nad očima. "Takový název by jednomu zaskočil." Vymýšlet názvy se mu nechtělo, ale když už ho k tomu mladík vyzval, měl pocit, že nemůže jen tak vycouvat. "Fajn, tak jo. Tak támhleto," bodl tlapou k jednomu z posledních ostrovů, který ještě žádné jméno nedostal, "bude Kalleandřin ostrov." Jméno sestry bylo první, které mu přišlo na mysl, ale jistě nevadilo, když si její jméno vypůjčí. Arrow ji neznal a černý se zase domníval, že by si i celkem zasloužila mít po sobě pojmenované nějaké místo.
Zakoulel očima, když mu strakatý vyprávěl o dalších povedených kouscích svého otce, ale už se k němu nijak dál nevyjadřoval. Radši se soustředil na lov ryb. "Jo. Tr-pě-li-vý," zopakoval rovněž po slabikách, jako by to snad zvyšovalo šanci, že se to mladíkovi usadí v mozku. Pak se zahleděl do vody a čekal. Jenže neuplynula asi ani minuta a Arrow se už vrtěl, přešlapoval a mrcasil se kolem. Všechny ryby zase zajely do svých skrýší. Wissfeoh zvedl hlavu a stáhl uši dozadu. "Arrowe! Co jsem říkal, že máš dělat?" otázal se podmračeně.

"Ale jistěže zní," protáhl Wiss sarkasticky a prodíral se dál kupředu, aby se tedy dostali k moři, kde by snad mohli něco ulovit. Přišlo mu, že se strakatý začal trochu loudat a pokulhávat jako stará laň před smrtí, ale protože nic neříkal, černý se k tomu nijak nevyjadřoval. Mohl chodit? Mohl. Nakonec dosáhli pláže, kde si Arrow začal ošetřovat tlapy a on se od něj dozvěděl, že nikdy nic nelovil. Tedy skoro nic. "Užovku... jako hada?" zašklebil se s nelibostí. "Tak ty tedy určitě lovit nebudem." Had byl samá kost a kde nic tu nic. Jejich podoba rozhodně fungovala lépe jako ozdoba, než aby vyzívala k ochutnání - černý už si celkem zvykl na stříbrného hada obtočeného kolem jeho tlapy, ačkoliv ten pochopitelně nebyl živý.
"Ryby jsou snadný. Jen musíš mít trpělivost." Předpokládal, že touto vlastností bouřlivé mládí příliš neoplývá, ale čím dřív se ji naučí, tím líp. "Musíš stát klidně, nehemžit se, nepřešlapovat... a čekat." Sklopil zelené zraky k vodě, pozoroval ryby, jak vykukují zpoza kamenů a zase se mezi ně stahují. "A až nějaká připlave moc blízko, tak ji čapneš. A je to."