Příspěvky uživatele

< návrat zpět

- Servi se s cizím vlkem 1/3
- Vydej se hledat bezpečné místo 5/5

Vynořil se ze stínů a mohl si lépe prohlédnout ono místo. Nebyl to úkryt nic moc, ale postačí. Lepší, než nic. Rovněž mohl lépe vidět vlky před sebou. Neznal je. A když rezavý promluvil, zdálo se, že se vyhecoval do momentálního bojovného rozpoložení zbytečně. Na jednu stranu se mu ulevilo. Možná popichoval Artume, že má pacifistické sklony, ale samotnému se mu dvakrát nechtělo mydlit v bahně s nějakými náhodnými vlky bez jakéhokoliv důvodu. "Fajn," zabručel. "Stejně-"
Vlčice mu skočila do řeči a on se najednou nestačil divit, z čeho byl obviňován. "Co? CO? O čem to mele?" stačil hodit otázkou po samci, který se zdál být příčetný, než se po něm vlčice vrhla. Jakmile se jednou objevila myšlenka boje, nejspíš se mu už nešlo vyhnout, byl to jakýsi nezvratný osud. Skočil stranou a ucítil, jak mu plamen ožehl špičku ocasu. "Já jsem nikoho nezabil, ty hysterko šílená," zavrčel a vrhl se po ní. Bezva. Můžu si připsat mlácení vlčic na seznam hříchů. Skočil po ní a pokusil se ji zasáhnout drápy, na kterých snad ještě ulpěla trocha krve. Chtěl ji hlavně zpacifikovat, ne jí extra ublížit, ale nenechá se zamordovat kvůli tomu, co možná spáchal a možná ani nespáchal někdo úplně jiný.

- Napiš v horách jeden post po dobu čtyř dní (4/4)
- Vydej se hledat bezpečné místo (4/5)
× Setkej se tváří tvář s predátorem

Poslouchal její vysvětlení, ale popravdě, potřeboval vůbec nějaké? Stačilo mu slyšet, že to nebyl plán. Tomu rozuměl. Občas se tyhle věci prostě, no... přihodily, že? Pochopitelně to bylo o dost komplikovanější, když byl jeden vlčice. Nicméně Artume to dělala pro Chaos. "Mhm," zamručel, jako že chápe a nějak dál už to nerozmazával. Podstatné informace měl a dál se v tom nimrat zřejmě nebylo potřeba.
Kráčeli dál temnějícím večerem. Vyplašili dravce, který se usadil na mršině, ale nevěnoval mu úplně velkou pozornost. Byl... nervózní. Ti vlci už museli být blízko a on se příliš netěšil na to, co přijde. Chaos nechaos, neútočil většinou na náhodné kolemjdoucí na potkání, ale teď se zdálo, že prostě není na výběr, jestli nechtějí dál moknout a chytit zápal plic a chcípnout.
Zabral se trochu moc do vlastních myšlenek, takže bylo dobře, když ho z nich vlčice vytrhla. Následoval pohledem směr, kterým ukazovala její tlapa. "Jo, vidím je," našel pohledem tmavé siluety dvou vlků. Kdo to asi byl? Někdo známý? Jen to ne. Nanesl si na drápy krev, kterou mu Artume věnovala. Co to s vlky asi udělá dopředu odhadnout nedovedl, ale doufal, že to k něčemu bude. Zhluboka se nadechl a pokývl. Připravenější už asi nebude. "Kryj mě," řekl ještě a pomalu se vydal kupředu. Chtěl trochu okouknout ten úkryt, než se po někom vyloženě vrhne, ale už ho jistě mohli spatřit. Tmavý stín, co se vynořil z šera a už podle chůze a naježené srsti nemá zrovna přátelské úmysly.

- Napiš v horách jeden post po dobu čtyř dní (3/4)
- Vydej se hledat bezpečné místo (3/5)

Jako správně zabedněnému samci mu nejdřív absolutně nedocházelo, o čem to Artume vlastně plácá. Neprodělala nějakou mrtvičku nebo něco? Věty byly sice souvislé, ale pěkných pár vteřin mu nedocházelo, k čemu se vlastně vztahují. Lehce otupěle na ni hleděl, až se konečně někde v jeho hlavě vytvořilo to správné spojení. "Co-?" Pohled mu sjel k jejímu břichu, pak zpět k její tváři. "Tos stihla kdy?" zabručel, ale byl najednou jaksi nesvůj. Zřejmě to na něm bylo i poznat. Vlčata byla pro něj celkem citlivé téma a slabé místo, ač to bylo možná s podivem. Fajn, bylo jasné, že do boje vlčici hnát nemůže, ale přišlo mu najednou ještě podstatnější najít nějaký vhodný úkryt. Jak dlouho tohle hrozné počasí mohlo ještě trvat? A jak dlouho už byla Artume březí? U všech pekel, jen ať se to nenarodí tady. "Kdybys to řekla dřív, nesežral bych ti tolik z toho zajíce," zamrmlal si pod vousy spíš pro sebe. Ještě tohohle trochu, to vážně potřeboval!
Krev na drápy. Dobře, to bylo taky divné, ale začínalo mu to docházet. Byl třeba pomalejší, ale snad ne naprosto dutý. "Takže ten tvůj trik vězí v krvi, hm? Možná bychom to mohli zkusit," podíval se na své drápy. Mezitím vlčice objevila další stopy. "Pojďme," kývl a vykročil po cestě vzhůru.

- Napiš v horách jeden post po dobu čtyř dní (2/4)
- Vydej se hledat bezpečné místo 2/5

Moc se mu nechtělo s ostatními pošťuchovat. Sotva ho přestaly bolet rány z arény, už by se měl zase s někým handrkovat? Následoval pohled Artume po okolí, ale sám nic užitečného neviděl, jen skály, kamení, skály, kamení... a žádnou jeskyni či škvíru, do které by se mohli vrtnout. Kdoví, jak daleko by se museli trmácet. Tuhle část hor skoro vůbec neznal. Jezerům nacházejícím se tady v okolí se vždycky spíš vyhýbal. "Zrovna moc nechci, ale možná to ani jinak nepůjde. Nechce se mi tu čumět na dešti kdoví jak dlouho," pokrčil rameny a trochu se zamračil. "Co že máš najednou takové pacifistické sklony?" Dobře, s tou liškou mu nakonec pomohla, ale taky jenom z dálky a vypadalo to, že si prostě nechce špinit tlapy. Přišlo mu to divné. A její další poznámku nepochopil už vůbec. "Krve? Jako vypít, nebo-" Kdo si tady stál na vedení? Ona nebo on? Doufal, že on to není, ale jak se znal, nebylo to vůbec vyloučeno.

- Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
- Napiš v horách jeden post po dobu čtyř dní (1/4)
- Vydej se hledat bezpečné místo 1/5
//Temný les

Šplouchali se směrem... kamsi. Nebyl si jistý přesně kam, ale že musejí do hor nebo aspoň do nějakých kopečků se zdálo jasné jako facka. Při otázce vlčice zvedl hlavu k obloze, která hrála všemi možnými barvami. Šedou, šedivou, a hele, támhle je sivá! Skvělé. "Zatím to tak nevypadá. Máme tady potopu světa. Možná rovnou konec světa," odfrkl si nepříliš vzrušeně. Co cenného by bylo ztraceno, kdyby ostrovy pohltilo moře? Něco málo možná, ale v měřítku celého zbytku světa byli vážně jen plivancem v oceánu.
"Asi ne přesně, ale tady v horách je skrýší dost," kývl hlavou a rozhlížel se. Šplhali o něco výše, tušil, že kdesi dole se nachází jezero, ovšem teď bylo jezero všude, takže těžko říct. A ještě něco. Nacházeli se tu i další vlci. Zaslechl je poblíž, ačkoliv přes šumění deště jim nebylo vůbec rozumět. "Hej. Někdo tu je, nedaleko," kývl na Artume a přibrzdil. Neměl na nikoho náladu. V tomhle počasí budou všichni příjemní jako osiny (jeho nevyjímaje). Na druhou stranu... třeba oni našli nějaké suché místo k ukrytí. "Chceš to okouknout?"

- Zamiř do bezpečí

"Rozhodně poprvé zblízka," kývl, sledoval sice arénu, avšak tenhle element či magie, či co to vlastně přesně bylo za schopnost, nebyl něčím, co by pouhým okem zachytil zrovna nejlépe. Vraní oko mu však neprozradila napřímo, o co se vlastně jedná. Byla to jakási manipulace emocemi? Tělesnými funkcemi? Lehce se ušklíbl vlastní nevyslovené myšlence - jestli to bylo to druhé, měl by si asi dávat pozor, aby mu Artume nepřivodila něco vážně nepříjemného. "Speciální sněhová vločka, hm? Zajímalo by mě, kolik těch zvláštních magií vlastně vůbec existuje," zauvažoval, ale nesnažil se z vlčice vytáhnout, v čem přesně ta její moc spočívá. Ať si nechá svoje tajemství.
Zašklebil se na ni. "Jo, na to žádnou magii nepotřebuju," odfrkl si a začal se sbírat na cestu pryč odtud. Už ani tak nechodili po zemi, jako se spíš brodili v polívce a to se mu dvakrát nezamlouvalo. Bylo na čase se vyhrabat někam výš a možná i najít nějakou díru, kde přečkat tohle hrozné počasí.

//Hraniční (?)

- Braň úlovek před hladovým predátorem (3/3)
- Setkej se tváří v tvář s predátorem

Samozřejmě, bylo to dočista k popukání - akorát ne pro něj. Jistě, porazil Zeirana v aréně, nějaký prašivý lišák nebyl až tak zásadním nebezpečím, spíš nepříjemností, ale dost otravnou. A Artume si tam jen tak stála a sledovala to kino, což ho vytáčelo asi nejvíc. Jenže... něco se přece jen stalo. Srdce se mu zklidnilo, hučení krve utichlo a lišák v jeho sevření byl najednou jako ožralý. Co? Hned nad tím nedumal, jen konečně vykroutil zajíce ze sevření zloděje a pár dobře mířenými kousanci lišku zahnal na nepříliš koordinovaný ústup kamsi do čím dál rozmočenějšího lesa.
Překulil se a zvedl se z bláta. On i zajíc byli dost oválení, ale použitelní. "Dík," frkl směrem k vlčici, která se nakonec rozhodla, že něco udělá. Ale co? Zahleděl se do jejích tmavorudých očí, které považoval za znamení magie ohně, což ovšem nemuselo znamenat vůbec nic. Věděl, že někteří vlci zvládají elementů víc a jiní dokonce i další magie, hotové šílenosti. "Co že jsi to vlastně provedla?" zeptal se nakonec a zakousl se do zajíce, protože nemínil riskovat pozornost dalších zlodějíčků. Přenechal vlčici přibližně půlku úlovku - jejího vlastního, ale když musel provozovat bahenní wrestling s liškou, určitě si tu svou půli taky zasloužil, ne? "Asi bysme měli brzo vypadnout," podotkl ještě. Ztráta pevné půdy pod tlapami začínala být docela zneklidňující.

- Braň úlovek před hladovým predátorem (2/3)

Byla Artume divnější, než když odcházela? Černý si toho popravdě nevšímal. Možná byla, ale ne dost na to, aby to v něm rozezvučelo nějaké varovné zvonky. Až tak naladěný na ni zatím nebyl. "Super, to si dám líbit, snad to je aspoň pořádná dávka, abych to měl rychle za sebou," zakoulel očima, na zajíci mu nepřišlo pranic podezřelého a navzdory její přezdívce si nemyslel, že by vlčice jen tak pro zábavu otrávila bratra z Chaosu. I když kdyby mě chtěla zamordovat, tady by to určitě bylo ideální místo.
Ucukl před její šmátravou prackou, která se natahovala po jeho plamínku. "Necháš to," div že ji neplácl jako nenechavé vlče, ale na podobné přetahovačky nebyla zrovna nejlepší chvíle, protože jim tu obcházel zloděj. Zatracený drzý lišák. Wissfeoh mu šlápl na ocas, ale menší šelma se po něm ohnala a aby unikl jejím zubům, musel ji pustit. Lupič měl tím pádem k zajícovi volný přístup, čapl ho a chtěl se ztratit, ovšem to mu černý nehodlal dovolit. Skočil mu po hřbetě a povalil ho na zem. "Pomůžeš mi nebo budeš jen čučet?" houkl po Artume, zatímco držel svíjející se lišku, která na oplátku držela jejich zajíce. Bylo to asi dost komické, ale černému chyběl nadhled, takže se moc nesmál.

- Braň úlovek před predátorem (1/3)

Ač tu čekal, popravdě moc nevěřil tomu, že se vlčice prostě jen tak vrátí. Předpokládal, že už je někde za devatero horami - i když možná ne řekami, protože jejich překračování by momentálně nemuselo být zrovna snadným úkolem. Trochu ho tedy překvapilo, když se vyloupla mezi stromy, jen jeden z mnoha temných stínů tohoto lesa. A v tlamě držela ušáka, kterého mu prostě pustila k nohám.
Naklonil mírně hlavu do strany. "Čemu vděčím za takovou laskavost, Očičínečko?" Už se skláněl, že si kus zajíce nabídne, ale její další otázky ho zastavily. "Ani ne, zrovna tenhle les nemiluju ani za lepších podmínek," přiznal, byl dějištěm skutečně dost nepříjemných věcí. "Ale úplně bych nesázel na to, že se tak brzo mých věcí dočkáš." Mrkl dolů na náramek chladného ohně, který nedovedla uhasit voda ani nic jiného. Až jednou umře, zhasne vůbec? "Věčné světlo," pokrčil rameny, "a ne." Necítil potřebu to dál rozvádět.
Znovu se skláněl k zajíci, ale ani tentokrát si neukousl sousto. Nakrčil čenich s tichým zavrčením do křovin na okraji lesa. "Co to bylo?" Něco se tam plížilo. Přimhouřil oči. Rezavý kožich ukazoval na buďto pěkně drzou a pitomou, nebo vážně hodně hladovou a zoufalou lišku. "Hej, koukej mazat," zavrčel po ní, ale to už sebou menší predátor mrskl a s otevřenou tlamou se řítil přímo po jejich svačině. Černý vlk úplně nečekal, že by si to lišák opravdu troufl, a tak stačil udělat jen první věc, co ho napadla - přišlápnout mu ocas.

- Zahučet do vody
//Pichl

Než prokličkoval mezi kaktusy, byla vlčice už dávno fuč. To si mohl myslet, no... Co jiného vlastně čekal? Odmítal ji jít někam nahánět. Obzvlášť, když mu země pod tlapami čvachtala víc a víc a brodil se po kotníky ve vodě - v tom lepším případě. Byla totiž i zrádnější místa. V jedné dolině najednou zajel do vody skoro úplně celý, na moment ztratil pevnou půdu pod nohama a plácal se v louži jako moucha v polívce, než se dovedl zase vyškrábat na břeh. "Jestli já se na to-"
Otřepal se a urovnal si plášť na hřbetě, načež si prostě kecl pod jeden ze stromů a trucoval. Odmítal někoho nahánět. Ať si ho Vraní očko najde sama. Pokud se už někde neutopila, tedy. I to bylo možné, a moc nevěděl, jak by to v Chaosu vysvětloval, ale nehody se stávaly. Poněkud neklidně zabloudil pohledem směrem, kde moře sice neviděl, ale tušil. Jo, nehody se stávaly. Ale to, co se dělo teď, nevypadalo úplně jako nehoda. Spíš jako přírodní katastrofa.

//Most

"Jo, hotový svatoušek. Jen ta svatozář mi chybí," zakoulel očima. Počasí bylo pochmurné a protivné a jistě více odpovídalo jeho povaze, než vlastnosti, které mu Vraní oko přiřkla. Ačkoliv samozřejmě nevěřil, že by to myslela vážně.
Neměla ale zrovna špatný nápad v tom, že by mohli najít nějaký úkryt a případně z něj současné obyvatele vykopnout do deště, kdyby se s nimi nedalo vycházet. Jenže na něj byla až příliš velká tryskomyš. Vylítla napřed a za chvíli už mu mizela mezi kaktusy. Jestli si myslela, že se tu s ní bude nahánět, tak to se tedy dost přepočítala. "Až si vypíchneš svoje vraní očíčko, tak za mnou nechoď," odfrkl si a pokračoval dál. I tady v poušti mu čvachtalo pod tlapami, což ho přimělo přemýšlet nad Khanem a nad tím, jestli ten idiot ještě žije a pokud ano, jestli už se mu vyplavilo to jeho podzemní království, kde vládl tak akorát hmyzu a štírům. Spíš si ale říkal, že už je dávno po něm. Žádná velká škoda, pokud mohl soudit.

//Temný les

//Vyhlídka

"Moc jich tady ani nikdy neběhalo," podotkl, "a za to si zásluhy určitě nepřipíšeš, protože to tak bylo ještě dávno předtím, než ses vůbec narodila." Když už ho měli všichni za dědka, aspoň mohl zužitkovat své dědkovské zkušenosti... I když těžko říct, k jakému užitku mu vlastně budou. Následoval vlčici, ať už chtěla jít kamkoliv, jemu to bylo celkem fuk, ačkoliv by možná ocenil, kdyby to nemuselo být po tom hrozném kývavém mostě. Obzvlášť za mokra to tu dvakrát nemiloval.
"Komu by se to líbilo? Ale nerozpustíš se. Trocha deště tě nezabije," odfrkl si. Bylo to víc, než jen trocha deště, ale jestli měla ostrovy smést potopa, tak co? Zas tak velká škoda by to asi nebyla. On by určitě neplakal, hlavně proto, že by byl tuhý jako podrážka.
Dokázala být vážně dost otravná. Zvládla by nejspíš rýpat od rána do večera. Kdyby ji strčil dolů, zvládl by to uhrát na nehodu? Hm... spíš ne. "Ne, milé Očíčko, žádný vážně nemám. Nikdy jsem ho nepotřeboval, protože stejně nezůstávám moc dlouho na jednom místě, a i kdybych ho měl, urýpané puberťačky by do něj měly vstup zakázán."

//Pichl

Procenta prosím do obratnosti, tlapku k prázdnému slotu, už si tam něco koupím, I swear
Děkuji <3

"Podle toho, jak jsi nadskočila dva metry do vzduchu? Budeš ho mít černější než bezměsíčnou půlnoc," pronesl se zcela vážnou tváří, i když se Artume křenila jako bílý žralok. "Copak jsi provedla, že se ti tak zašpinilo?" nadhodil.
Ač měl dojem, že její jméno někde mezi řečí ostatních zachytil, říkal si, že by bylo dobré se tak nějak oficiálně představit. Vzhledem k tomu, že vlčice už stačila vymyslet svou přezdívku bety, to byl asi dobrý nápad. "Vraní oko... zajímavé," zamručel i trochu uznale a zakoulel očima, když začala slabikovat jeho jméno. Jako by to snad byl ten nejhorší jazykolam. "Stačí Wiss. A nepřichází v úvahu," zatrhl rázně jakékoliv nápady ohledně jeho pláště. "Nemám pocit, že bys byla zrovna princeznička z cukru, co?" Ale to už byla na cestě kamsi pryč a on příliš neotálel, než se vydal za ní. Měl toho počasí už plné zuby.

//Most

Jméno vlka: Wissfeoh
Počet postů: 14
Postavení: sigma
Povýšení: - zatím neofiko?
Krátké shrnutí (i rychlohry): Zúčastnil se arény, kde po urputném boji porazil Zeirana a sledoval i souboje ostatních. Bylo mu nabídnuto povýšení na betu, které přijal.
Bobříci:
Souboj - aréna se Zeiranem = 10 kšm + 1% do obratnosti
Střelec - zasáhl Zeirana kamením za použití magie země = 10 kšm