Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Červená louka

Tentokrát to udělal fakt chytře. Místo toho, aby to celé procházel, obešel to. Samozřejmě to zabralo čas navíc... Ale zrovna na tom mu nezáleželo. Chtěl si jen trochu pozměnit cestu, po které šel. Byla totiž stále bolestivě stejná a nudná. Uvažoval, kdyby nabral formu vody, zda-li by byl na území i s rostlinami dřív. Teda, dřív by byl určitě, to bylo jasné... Správná otázka byla, zda by trychtýřky po cestě popadaly a zmizely někde v té vodě, kterou by se stal. Vážně by se mu hodila možnost teleportu. Trochu znuzeně stáhl uši k hlavě. Takže teleport... Kde že to byl? Ah, ano, jasně.
Podíval se dolů na svah, který se měnil v rokli, které se dnes tak inteligentně vyhnul. No, aspoň se vážně něco změnilo. Už měl na dohled les a byl za to i docela rád. Tyhle kytky potřebovaly hodit do vody - nejlépe vařící! Sám pro sebe se ušklíbl. Nepotřeboval je seschlé, takže přidal do kroku a nakonec se rozběhl směrem na Daén. Jo, tohle místo... Tohle místo neviděl už docela dlouho. Bylo fajn být doma.

>> les alf

>> Mlžné pláně

Už to bylo dlouhé. Možná až moc dlouhé... Přidal do kroku. Po výšlapu se teď cítil docela svěže. Naneštěstí ty rostliny, které nesl, začínaly ztrácet na síle. Jemně do nich ťukl magií a pomohl jim vydržet dýl. Ono to stejně nakonec všechno skončí v pomalém mučení, zatímco voda se bude stále víc a víc ohřívat... A kytky zahynou! Problém byl spíš ten, že Zinkovi přišlo, jak kdyby s těmi rostlinami vedl konverzaci. Respektive ony s ním a pěkně jednostrannou. Nerozuměl tomu proč. Nebo jak. Zatím se však prostě nějak rozhodl, že to bude přijímat. Aspoň pro teď. Věděl, že se už blíží k lesu a že bude muset vzít přes tu zatracenou rokli... A ani za nic se mi do ní nechtělo. Jeden musel jako blbec lozit sem a tam, běhat skrz, nahoru a dolů. Ne že by měl staré klouby, ale rozhodně jej iritovalo, že mu stojí v cestě obří díra, když se snaží dostat do Daénu. Fakt blbé umístění! Ale co. Pravda, trochu mu to jezero chybělo, ale jinak se v lese cítil fakt líp. Aspoň pro teď.

>> Rokle

>> Kvetoucí louka

Docela pospíchal s kvítky v tlamě a hnal se nahoru, přes ty podivné pláně. Dost pozdě něj napadlo, že mohl použít vodní formu, ale pořád se cítil docela dost malátný a zmatený, skrz co taky teď běžel poněkud pomaleji, než jak to šlo normálně. Po chvíli si musel také odpočinout, zastavit a nadechnout se. Bylo to všechno možná až moc naráz, moc rychle zmizel... A v tlamě cítil šťávu z trychtýřků, co urval. Ne, to bylo fuk. Teď musel... Teď potřeboval... Co vlastně? Stáhl uši a vydal se nahoru do hor, kde měl být portál, co tak dobře znal. Taky skrz tuhle planinu šel tolikrát, že si skoro pamatoval každou její zahnutou stezku. Tenhle ostrov se zdál být čím dál tím menší.
Nohy jej nesly nahoru, pokračoval směrem, který mu určoval instinkt. Vážně moc už odtud chtěl vypadnout. Tenhle svět... Tenhle svět byl čím dál tím horší. Zinek si nebyl jistý tím, co si o něm myslet. Pořád bojovat o život, pořád něco... Vážně musel? Nebavilo jej to. Nebavilo...

>> Červená louka

>> Small

Trochu se potácel a měl problém se vrátit do své kůže. Nakonec jen pohodil hlavou. Možná by se mohl na chvíli zastavit. A tak... To udělal. Zhluboka se nadechl a chvíli zůstal tak, jak byl. Pak se svět konečně trochu ustálil. Ani si neuvědomil, že se dostal až na louku a že ne zrovna daleko je trojice vlků. Mlčky se po nich podíval. Kdo to byl? Udělal ještě pár kroků vpřed, než se zastavil a oklepal. Málem cosi zašlápl, vlastně se mu jen otřely rostliny o nohy.
Byly to trychtýřky. Znal je. Jasně že je znal. Vzpomněl si na Bílou, jak ho vodila po lese, po lukách, kolem jezer... Ukazovala mu rostliny. Tuhle si pamatoval. Byl to zvláštní pocit, stáhl uši k hlavě. Nebylo tu moc květin, které by poznal, které byly z jeho domova. Opatrně se sklonil a utrhl pár z těch květin. ,,Ta voda musí být horká," vysvětlovala mu učitelka. ,,Z rostliny vyvaříš důležité látky. Nabere to trochu nažloutlou barvu, ale to je v pořádku. Je to dobré jako dezinfekce a povzbudí to tělo. Jen to trochu mate mozek, tak buď opatrný," varovala jej.
Když teď držel rostliny v tlamě, bylo mu to fuk. Vážně. Hodně fuk. Prostě se jen rozešel dál. Měl by se vrátit zpátky do Daénu. Nakonec... Neprodal mu Wu ten kotlík? Konečně aspoň bude užitečný. Když už byl ten léčitel.

>> Mlžné pláně

Ahva a Zinek - 11. post KONEC

>> Tichá zátoka

Když se dvojice konečně vydala zpátky, víceméně byl... Zinek doveden zpět. Bylo to, jakoby se před ním otvírala cesta a během toho si tak nějak začal uvědomovat, že Ahvaryan zmizel. Neměl pořádně šanci se rozloučit. ,, Ah... Ahvaryane!" zavolal, ale těžko říct, jestli jej druhý vlk slyšel. To světlo, které viděl předtím, se k němu znovu vrátilo. Tentokrát v poněkud přijatelnějším stavu. Zinek se mu však tolik nevěnoval. Běžel... Běžel zpátky. Světlo jej oslepovalo a pak najednou...
Prudce zvedl hlavu. Ležel u jezírka. Tam, kde v první řadě usnul. Zmateně se rozhlédl. Viděl spícího Ahvaryana. Byl zpátky. A byl... Odpočatý. Vydechl, dlouze. Roztřeseně se postavil a oklepal. Udělal pár kroků k vodě a napil se. Kolik času uteklo? Co se stalo....? Byla to pravda? Tělo bylo odpočaté, ale hlava bolela. Úplně zapomněl, proč sem vůbec přišel. Trochu zmateně se rozešel pryč, naprosto oproštěn přemýšlení. Naprosto ztracený.

>> Kvetoucí louka

Ahva a Zinek - 10. post

Dvojice se konečně dostala nahoru, na vzduch... A bylo to úžasné, když se mohl šedivák konečně nadechnout. Pořádně. Sice jen nosem, ale... Dvojice odtáhla truhličku na pevninu, kde ji Zinek pustil a rozkašlal se. Vypadalo to, že se jim to podařilo... Konečně měly být duše volné. Nebo tam nebyly? Vážně doufal, že to tak není. Vážně doufal... Ahvaryan se odrazil a dupl na truhlu. Zinek ucítil divné mrazení. Jakoby se něco stalo, ale zároveň... Nic neviděl a nic necítil. Jen měl pocit, že se k němu vrátilo něco, co bylo doteď pryč. Zhluboka se nadechl a otočil se na Ahvaryana. Taky ho to táhlo pryč. ,,Tak si jdeme najít těla... Co?" ušklíbl se, zatímco kráčel za vlkem, který před ním otevřel truhličku a dost možná osvobodil jeho duši. Příjemný pocit. Dalo se říct.

>> Small

Ahva a Zinek - 9. post

Zinek plaval dolů s tím vlčkem, který se do vody vrhl první a téměř se až zdálo, že je zvyklý klesat ke dnu. Teda, to byla samozřejmě lichotka. Plaval dobře a Zinek zrovna nezaostával za ním. Oba dva se dostávali hlouběji a vzduch pomalu docházel, když se konečně objevila truhla, která hluboko pod vodou byla.
Ahavryan ji chytil a Zinek se přidal, chňapl ji za druhé držadlo. Byla těžká, takže se musel nejdřív zapřít o dno, aby ji za pomoci Ahvy dokázali uvolnit. Naštěstí se ukázalo, že to nebylo tak zlé, jen byla zaseklá. To ale nebyl tak velký problém a jakmile byla volná, dvojice vlků měla mnohem lehčí schopnost plavat nahoru. Ten zbývající vzduch v plicích jim pomáhal nadnášet se a pokračovat vzhůru. Za světlem. Tohle naštěstí nebylo tak hrozné světlo, jaké znal odjinud. Tohle světlo znamenalo únik z vody. A dvojice se k němu ne ultra rychle, ale blížila. Tak či tak alespoň Zinkovi už docházel vzduch, Takže byl vděčný, že se blíží nahoru a dost možná se brzy budou moci nadechnout.

Ahva a Zinek - 8. post

>> Small

Dvojice vlků se zastavila u hluboké zátoky a Zinek nemohl jinak, než mít trochu strach. Tohle místo bylo z nějakého jemu neznámého důvodu nyní děsivé. Stáhl uši k hlavě a zamračeně sledoval hladinu vody, která se lehce houpala. ,,Musíme," odpověděl, ale nevypadalo to, že by Ahvaryan měl v plánu čekat. Prakticky hned byl ve vodě a Zinek? Zhluboka se nadechl. Mít tu svůj živel, nemusel by vodou dýchat. Teď to ale bylo něco jiného... Zacouval a pak se rozběhl, aby se hlouběji dostal dříve a s větším momentem. Teď budou muset lovit skříňku na dně. Snad to nebude takový problém... Zinek už brzy byl po boku Ahvaryana a vážně se modlil, aby se ještě neutopili. Že byli mrtvý uvnitř bylo irelevantní, protože takhle mohla klidně zdechnout i jejich velmi živá těla, která budou jisto jistě ještě potřebná v budoucnosti.

Ahva a Zinek - 7. post

Zinek zabručel a kývl, dál se ke slovům Ahvaryana nevyjadřoval. Doufal, že tu neskončila Shine. A když nad tím tak uvažoval... Střihl však ušima v reakci na jejich reakce k jeho jménu. Nespokojeně si frkl a kývl. ,,Souhlasím. Je mrtvá a já ne - asi to má nějaký důvod," Zvedl čumák a nezmiňoval, že jméno od své matky nepoužívá už dávno. Vlastně co nebyla Severa. Přejel mu mráz po zádech, když si uvědomil, že by tu mohla být. I Aisha. I Erturena, nebo jeho synové. Trochu se naježil. Pak přišla ta část s bludičkou, hlasy a nakonec i Bílá. Byl zmatený, možná i trochu překvapený. Byla to vážně ona. Vypadal poněkud mesmerizovaně, když tu bílou fenu uviděl. A ona mu nedala čas moc mluvit, moc něco dělat... Jen ho víc zmátla. ,,Ale já..." stáhl uši a ona už je hnala. ,,Dobře, fajn, půjdeme... " přišel si vyhnaný. Měl tolik otázek, chtěl vědět tolik věcí... A ona mu je teď nebyla schopná říct.
Když se dvojice rozehnala k tiché zátoce, Ahvaryan se ještě stíhal ptát. ,,Voda," reagoval Zinek, kterému to takový problém nedělalo. ,,Ale tady magie nefunguje. Zkoušel jsem to. Nepomůže nám," vysvětlil Ahvovi za běhu a hnal se dál. ,,A ty?
" Těžko říct, jestli mu barvu očí nezměnil Wu nebo tak něco.

>> Tichá zátoka

Ahva a Zinek - 6. post

Zavrtěl vesele ocáskem, trochu jako zlatý retrívr. ,,Králíčku, králíčku, ukaž mi cestu k noře!" oblízl si ňufák a pokračoval v cestě, zatímco ta vlčice silně hejtila jeho jméno. ,,Moje máma měla fantazie na rozdávání, taky že mi dala pěkně debilní jméno. Stejně jako tobě ta tvoje," dodal jednoduše. Pak si nespokojeně frkl. ,,Jmenuju se tak kvůli vlkovi jménem Kobalt. Byl to fakt týpek. Možná ho tu najdu, co myslíš? Nedivil bych se, kdyby zařval." Spokojeně si mlaskl a hopkal dál. Jen si tak kráčel a tvářil se jako svatoušek. Což... To on vlastně vždycky, nebo ne?
Nespokojeně se však po vlčici podíval, když začala řešit, že jsou schrány bez těla a stejný pohled věnoval mlčícímu společníku. S tím se roztlapkal dál. Tak druidy, hm... To zní... Zajímavě. Neznal žádné druidy kromě sebe. Možná že by našel nějakého dalšího tvora... Donutilo jej to střihnout ušima. Jeho pohled konečně padl na společníka, aby k němu i něco prohodil. ,,Ahvaryane," začal nečekaně monotónně. ,,Máš nějaký nápad, jak si usnadnit to hledání? Máš někoho... Někoho, koho znáš v našem světě a kdo by mohl pomoct?" zeptal se. Neznal totiž nikoho s duševním spojením. Možná Shine. Shine byla... Vnímavá.
Ale nechtěl ji do toho zatáhnout, ani nevěděl, jestli by jim dokázala pomoct. Pokračoval v cestě tou tmou, rozhlížel se a snažil se zachytit cokoliv. Tonoucí se stébla chytá... Tedy až na to, že Zinek nemohl utonout a i tak by mu tráva pravděpodobně stačila. To je pravda... Já jsem druid. Možná že nemám moc nad zemí, ale pořád tu jsem a pořád... Pořád s ní mám spojení, stáhl uši a pohlédl na Ahvaryana. Cítil ten vlk stejný chlad jako Zinek? Praskal tu pod jeho tlapkami a rval se mu do nosu s tou chladnou, zimní laskavostí. Vycenil zuby a konečně se odrazil z místa, aby se rozběhl vpřed a konečně se jal hledat to, co by mohlo jejich duše zachránit. Vlastně cosi zahlédl. Kdesi v koutku oka to zářilo, chladně to vítalo dvojici vlků ve sv království. Na rozdíl od Errii to bylo nestálé a praskalo to. Zůstávalo to v koutku oka, přesně tam, kde to mělo být.
Ahvaryan ani Zinek na to nemohli pohlédnout přímo. Možná to sem prostě nepatřilo. Nebo byli příliš podivní, příliš nečistí, než aby to viděli.
Kdykoliv se pohledem pokusil najít to, co praskalo ve vzduchu jako elektřina, zmizelo to, přelilo se jinam. Mělo to nějakou spojitost s jejich světem? Nebo to bylo jednoduše... Něco, co jim snad mělo ukázat cestu? Zinek věnoval pohled Ahvaryanovi a nakonec se rozešel jiným směrem, jal se tu věc ignorovat. Jenže stačilo pár kroků a ozval se šepot. Ať bylo to něco cokoliv, ukázalo se, že to mluví. Těžko říct, jestli to něco říkalo Ahvaryanovi. Ovšem, šedého vlka to donutilo se obrátit. Obrátit se za tím něčím v koutku oka a mysli, tentokrát na to však plně pohlédl. Vypadalo to jako světlo. Tmavé, světlé i další, pro vlky neznámé odstíny modré. Dokonce i bílá, stříbrná a záblesky zlaté.
Chodba, kterou se vlci vydali, byla chladná. Přesto zde kapala voda a tmavá, modrá tráva se otírala o tlapy vlků. Světlo pokračovalo. Roztahovalo se a stahovalo, občas osvítilo celou místnost, jindy bylo maličké jako světluška. Vyprávělo to Zinkovi a nejspíš i Ahvaryanovi mimo vnímání smrtelníka. Klikavý šepot a šustění trávy, než vlci dorazili do místnosti s kopcem uprostřed. Kámen, na kterém seděl jeden jediný, bílý pes se špičatýma ušima. Zády k nim. Nad ním zářily krystaly a lumina, co volně vysely ze stropu. Možná iluze. Možná realita. Možná skutečnost... Nastavená záda, ke kterým se blížilo světlo.
,,Bílá!"

Tedy dohromady 40% (2x20%) a 20kšm a 2 rubíny pro Einara. Díky za dvě druhá místa (i když by bylo třetí lepší :'D) a za akci. Snad budou příště převažovat spíš moníze. :<

Zapsáno

Ahva a Zinek - 5. post

Zamával tlapkou, jakoby se hlásil o slovo při jejím pisklavém žvatlání. Nakonec však jen lehce hnul rameny. S tím druhým taky nebylo zrovna moc řeči. Povýšenecky Zinka ignoroval. Na jednu stranu mu to vlastně ani nevadilo... Alespoň měl svůj klid. ,,Průvodkyně, hm? Neměla bys být... Jiná? Že prý spirituální průvodci mají vzhled králíka... Nebo tak něco," zamručel a pobaveně se ušklíbl. Ale co se týkalo její odměny, zmínění klidu a míru mu stačilo. Znal se dost dobře na to aby věděl, že by sám sebe poslouchat nevydržel, kdyby byl sám se sebou zavřen někde příliš dlouhou dobu. To ale neznamenalo, že se hodlá vzdát. ,,Zrzek má pravdu," odmítal lososáka nazvat hnědým, ,,Když nám řekneš, co dělat, vypadneme co nejdřív." A budou mít klid i oni. Co se tedy Ahvaryana Beauxe, jak se představil, týkalo... I Erria se představila. Oba měli vážně dlouhá jména, složená aspoň z jednoho dalšího. To mi vždycky přišlo zbytečné...
,,Chm, jsem Zinek," oznámil konečně. ,,Z Daénu." Tohohle vlka neviděl, když se Zlatá a Daén spojili na boj s Chaosem. To mohlo znamenat buď to, že to je srab, že je slabý, nový ve smečce a nebo jednoduše nemá zájem pomáhat ostatním bez osobního zisku. Alespoň toto byly možnosti, co mu proletěly hlavou a které bral jako možné. Na takového vlka se mohl těžko spolehnout. Co když ho kousne mezi lopatky až se nebude dívat?
,,Takže, drahá Eri," začal, ,,pověz nám něco o té 'duši'." Začal už vážnějším tónem, jelikož se zdálo, že bez ní jsou jaksi až po uši ve sračkách.

Ahva a Zinek - 4. post

Trochu uraženě stáhl uši k hlavě. ,,Možná bude stačit mi trochu ožužlat mozek nebo pacičky. Těžko říct, co já vím, co se dělá na věčnosti," rozvášnil se šedivák na dušici, která pak mluvila o tom, že oni něco chtějí od ní. Mírně zmateně stáhl uši k hlavě a vyfrkl. ,,Nevím o čem mluvíš, jsem mrtvej uvnitř..." zadrmolil si sám pro sebe, než tedy... Přišel další ten neskutečně otravný a bolestivý zvuk, který mu tu nevymáchanou tlamu na chvíli zavřel. To už však jeho společník mluvil o duši a Zinek... Zinek doklusal k němu, zatímco nějak vnímal dušici. ,,Ty máš duši? My máme duši? Je tohle peklo? Byl jsi zlobivej kluk?" ptal se vcelku rychle svého společníka. Trochu jančil. Maličko. ,,Co chceš za pomoc? Nevěřím, že nám pomůžeš zdarma," pokračoval mírně zamračeně k tomu vlku zatímco šel napřed. Respektive... Vlčici. Nevěřil jí ani chlup na zadnici. Jenže co měl jinak teď asi dělat? Pak jeho pohled padl na Ahvaryana. ,,Kdo ty vůbec jsi?"

Ahvaryan a Zinek - 3. post

Pokračoval v cestě za vlčicí a nakonec se i rozběhl, aby mi náhodou neutekla. Druhého vlka sjížděl pohledem tak nějak zlehka. Když však doběhli k té vodě... Zinek se zarazil. Měl takový pocit, že přítomnost vody ani necítí. To nebylo dobře, vodu by měl cítit. Natáhl se k ní a pokusil se s ní hnout. Vlci kolem nevypadali zrovna živě a on musel nakrčit nos. Jim to asi nevadilo, ale odkud šel ten smrad? Bylo nutné to tak smradit, když to všechno muselo procházet skrz ně? Nebo... Vůbec bylo možné, aby se nějak ten pach dostal do nosů? ,,Chce nás sežrat. Nebo jinak ojebat," oznámil Zinek a otočil se za vlkem, který se jal rozhovoru s vlkem, ke kterému ho lákal šepot. Právě ten Zinka nutil držet si odstup. To, jak k ní chtěl jít blíž, ho nutilo k obezřetnosti. On se takhle nechoval, nebylo mu to přirozené. Proto si to všechno odmítal pouštět k tělu. Bylo to však těžké... Těžké odolat. Vycenil bílé zuby a přiblížil se o kus blíž, k boku Ahvaryana.

Ahvaryan a Zinek - 2. post

Zinek pokračoval v chůzi a mračil se. Z bláta do hoven, jak se zdálo. Pořád se však snažil najít nějakého logické vysvětlení... Jak je možné, že se dělo tohle? Kde to byli? Co to bylo za světlo?! Co to bylo za hlas? Odpovědi nepřicházely, ač otázek bylo možná příliš. Stáhl ocas mezi nohy a zlehka vycenil zuby. Nebyl to úplně útočný postoj, spíš dával tomu něčemu najevo, ať si udrží odstup a nechá ho být. Že odmítá nechávat nějakého tupého mrtváka, aby na něj sáhl. Z nějakého důvodu však měl pocit, že už je pozdě.
Nic jiného zatím dělat nešlo. Mohl si jen pospíšit ke světlu a doufat, že tam budou odpovědi. Odpovědi, které si dle svého zasloužil. A ať už byla Shine kdekoliv, byl si jistý, že je v bezpečí... Oproti tomuhle. Ať mířili kamkoliv, skutečně ji tam potkat nechtěl. A možná z toho důvodu se stále držel myšlenky, že je v Daénu. Že jí najde, až odtud odejde.