Příspěvky uživatele

< návrat zpět

ZADÁNÍ
Úkol: Některým začala škola, jiní stále chodí do práce... Ale tak či tak, všichni tentokrát dostanete poměrně jednoduchý úkol! Vzpomínáte si, jak se posílaly písničky? Vaším úkolem bude zakomponovat jednu ze slok do vašeho postu! Samozřejmě přeloženou do češtiny. Nemusí to být slovo od slova, ale nechci, aby to bylo úplně mimo významově. Jak to uděláte, to je na vás. Písnička musí být vybraná z těch, které vám přišly během onoho úkolu.
Odměna: Druhý hlas
Dodatky: Písničku mi pošlete spolu se okopírovaným postem/screenshotem do vzkazů. Máte čas do konce pracovního týdne, tedy do pátku 23:00.
Toto kolo za splnění posíláte dva hlasy! Můžete je dát jedné nebo dvěma osobám. Pokud úkol nesplníte, i tak můžete toto kolo hlasovat.
Kasičky:
Aileen - 78kšm + rubín + 3% + 13kšm
Alduin - 68kšm + mince + 3% + rubín
Azrael - 67kšm + rubín + 3% + rubín
Ásleif - 82kšm + rubín + mince + 5% + rubín
Loki - 75kšm + rubín + rubín + 2%(24h)
Nyctea - 73kšm + 2 rubíny + mince + 5% + rubín + 2%(24h)
Stray - 79kšm + rubín + mince + 3% + rubín

Toto kolo nás bohužel opouští Azrael. I od tebe ráda uslyším feedback! Taky si napiš, kam chceš procenta (pokud nemáš plno).
Nezapomeňte na Admin Kasičku!

1) 22 (jako bys to neměla v tabulce)
2) Po válce si odpočinul v Daénu a vyspal se, aby opustil území a dal se na cesty. Po jeho návratu sledoval, jak Iris rozpouští smečku a předává ji Lissandře. Vstoupil do nově zformovaného Daénu a s Lissandrou, Taylorem a Solfatarou odešel na nové území. Tady našli s Lissandrou puklinu, kterou zvětšila a vydali se dovnitř. Na popud vlčice pak pomohl "postavit" úkryt a vyvedl sem na povrch vodu. Vytvořil vodopád, a uprostřed jezírka zanechal malý ostrůvek. Pak zanechal Liss kámen na zvelebení! Potom všem se vydal promluvit si se Solfatarou a nakonec se znovu vrátil k Lissandře, připraven jí ohlásit, že na nějakou dobu odchází.
3) Mimo to výš, setkal se Shine a pověděl jí o tom, co se dělo ve válce. Poté, co utekla, se setkal s Lokim a promluvil si s ním o jeho dvou částech. Pak už se vrátil ke smečce a později si popovídal se Solfatarou.
4) Pisatel 2x

Nebyl si úplně jist, co Solfatara naznačuje a když vyslovila slovo 'vlčata', tak prudce stáhl uši. ,,Vlčata v žádném případě nechci. A jsem si jistý, že ona taky ne." Neznali se zas tak dlouho, ale cítil k ní náklonnost, která... Byla možná až moc nebezpečná pro někoho, kdo si rád žil na hraně a většinou se nezajímal o to, co dělají ostatní. Proto si jen víceméně tiše povzdechl a zavrtěl hlavní. Do čenichu mu vrazil pach možná až příliš mnoha cizích vlků. Teda, dva byli cizí a pak tu byla Darkey s Dail. Dle toho, jak se to tu začínalo plnit, už asi nebylo moudré pokračovat v rozhovoru, aby zůstal soukromí. ,,Půjdeme zpátky," pronesl konečně k Solfataře a otočil se. Nepomohla mu zrovna s tím, co chtěl, ale nejspíše jej nakopla správným směrem. ,,Poslední věc... Napadá tě nějaké pěkné místo, kam bys vzala někoho, na kom ti záleží?" počkal si ještě na její odpověď. Pak jen krátce střihl ušima. ,,Díky... Vezmu si to, cos mi řekla, k srdci." Asi. S tím se otočil a rozklusal se zpátky k jeskyni. Potřeboval najít tu obří kouli hnědých chlupů. ,,Lissandro?" houkl po ní, jakmile začenichal a poznal, že se blíží. Už byla nejspíš vzhůru, aspoň to odhadoval. Byli tam s ní totiž cizí vlci. Nah... Tohle má být rychlé, fakt tam nehodlám stát a vykecávat se ještě s nimi, pomyslel si trpce.

Jeho zvláštně položenou otázku vzala jinak, než jak to zamýšlel. Nechtěl k ní teď hned přiskočit a ptát se, jestli s ním nemá zájem trávit zbytek života - když to teda vyjde. Chtěl ji odradit, poslat jiným směrem, ochránit... Ale i to by se dost možná dalo nějak udělat. Nakonec... Vzpomínal si na její výraz, když s ní mluvil v horách a žádal ji, aby nehledala vlky z Chaosu. A když se pak rozhodla, že tam s ním zůstane a po jeho nepřimé nabídce prostě.. Utekla. Vlčice mu nedávaly smysl a ta jedna obzvlášť. Bylo zvláštní, jak lehce se vyděsila, ale tváří v tvář konfliktu byla jemná jako první zimní vločky. ,,Možná. Ale nechci partnerku. Moje družky mají tendence umírat mladé," utrousil pouze a trochu se zamračil. Tohle už nebyla věc Solfatary, ale... To vlastně nic z toho, co tu říkal. Nejspíš měl mlčet a nezmiňovat se o ničem z toho... Bude jí akorát pro smích. Trochu se ježil a upíral pohled jednoduše kamsi před sebe do prostoru. Nevěděl, co říct. Jednoduše pokračoval v cestě. Dost možná svým brbláním zabil konverzaci... Ale kdo ví jak to nevadilo. Občas měl rád klid na své myšlenky a na nic jiného.

Zrovna mu to neusnadňovala. Nespokojeně se po ní podíval, zatímco jí kývl, ať jde dál s ním. Šel... A uvažoval. Oblízl si čenich, snad aby se ujistil, že nemá úplně vyschlo a zhluboka se nadechl. Jo, mluvit... To by měl. Vysvětlovat. Bylo to nejspíš dost zvláštní, takhle mluvit. ,,Řekněme, že plachá vlčice ví, jak... Na jiné plaché vlčice," vymáčkl se a pak se znovu odmlčel. Na chvíli nastolil ticho, zatímco tiše procházel mezi stromy a snažil se zapamatovat si cestu a vštípit si ji do své mysli. Vlastně ani netušil, proč jí to říká. Nebyl důvod, aby věděla tak osobní věci. Nebyl důvod se jí svěřovat, když jí ani nemohl věřit, že by nešla za Doryou, kdyby se vrátila. Přivřel oči a povzdechl si. Jenže by možná bylo lepší nebýt na všechno sám. ,,Potkal jsem vlčici. A než budeš něco říkat, ano, záleží mi na ní. Jenže ona... Je až moc hodná, moc plachá, moc mírná. A já mám strach, že se jí něco stane. Chápeš, co myslím?" nejspíš nevěděla. Nebyla vlk, ale pořád... Nejspíš věděla, jaké to je, když potřebujete někoho chránit. Už jen z nitra své podstaty cítíte tu potřebu.
,,Problém je, že chce řešit věci... Diplomatickou cestou. Mluvit, ne se rvát. A to vždycky není úplně dobrý nápad, když jste uprostřed války. Jmenuje se Shine."

Jen si trochu povzdechl a kývl v reakci na pokynutí Solfatary. S tím se rozkráčel ven a tam... Tam bylo prázdno. Nikde nikdo. Zinek se podíval po černé vlčici, zda jej následuje. Vypadal tak nějak... Klidně, nejspíš. Nakonec se posadil venku před vstupem do úkrytu. Jen k ní natočil ucho a čekal, až se nějak doplazí. ,,Takže... Jsi kamarádka Doryi," začal prvně. Tenhle rozhovor mu nebyl zrovna příjemný. A to teprve začínal... ,,Co zemřel její partner, začala to ztrácet. Myslím, že jsme to viděli oba." Upřel oči kamsi do lesa a mlčel, aspoň těch pár chvil, než si povzdechl. ,,Ale to není to, co jsem chtěl řešit." Celá ta věc byla trapná a možná zdlouhavá. Přivřel nespokojeně oči a zabručel. ,,Takže... Jsi samice, Sůlko," začal docela opatrně. Skvělý postřeh, vážně, tohle jí doteď nedošlo. ,,Docela stydlivá samice, co bych mohl tvrdit. Takže... Hm..." dělalo mu docela problém se vymáčknout. Stáhl uši a plácal ocasem po zemi jako nějaký bobr. Brzy se musel zase zvednout a udělat pár kroků, jelikož... Inu, moc to nezvládal. Tohle bylo vážně na hovno téma.

Poslouchal, co to tam Taylor bručí a když zmínil, že se mohou i oni dostat sem, jen pobaveně střihl ušima. On vlastně neměl ani tušení... To dávalo smysl. Nebyl tam, když to všechno přišlo pro jejich svět poprvé. ,,Už tu jednou byli. Zaháněli jsme je zpátky do jejich světa z toho spáleného kusu ostrova, co je za mostem. Pomáhali nám tehdy dva vlci... Bylo jich moc a dost z nás pochytali. Měli jsme štěstí, že se pro nás někteří vlci vrátili a dostali nás z toho," švihl ocasem. ,,Nasadili mi... Nám obojky a chtěli nás odtáhnout. Dost z vlků, co bylo tam, jsem pak viděl i pod tou skalou. Na spáleništi mě chtěli předhodit jejich vůdci. Zkusil jsem použít jeho jméno a zrovna se to nevydařilo," střihl pohledem po Taylorovi. Nezachránil ho nikdo z jejich skupiny, ale ten skrček, kterého potkal po příchodu na tyhle ostrovy. Osud měl zvláštní smysl pro humor.
Když mu položila Lissandra dotaz, pouze přikývl. Zrovna si nevšímal její práce, jelikož sám se soustředil na vodu. Ta se pomalu kupila a blížila ... A nakonec vystryskla z jiného místa, než kde ji čekal. Než však přišla, zdvihl hlavu. ,,Pozor," varoval Taylora se Solfatarou. Chvíli poté se voda vyřítila spíše od stropu a pustila se do onoho vyschlého místa, kde Zinek stál. Ani se nehnul a voda se kolem něj prohnala s odstupem, jaký jí poručil. Brzy tak zůstalo jediné suché místo, kde stál, vystupovat. Navzdory Lissandřiným přáním si tu udělal malý ostrůvek, tak akorát pro něj a okolí promáčkliny se zaplnilo vodou. Když se na svém suchém místečku ještě otočil, aby viděl, kam voda poteče, všiml si, že už teď odtéká malým korytem. Nejspíše tu kdysi byla a pak ji odtud něco odvedlo. Kdo ví. Jednoduše z ostrůvku seskočil do vody a ignoroval, že to místečko pokryly příjemně barevné, modré kvítky. Někdy v té době už Lissandra odcházela uložit se ke spánku. To však vlk pobaveně střihl uchem a pohlédl na bílý kamínek, který byl pohřben v bahně, ale teď jej nával vody odhalil. Donesl jej k Lissandře a položil na mech. ,,První výbava do nového pokoje," nadhodil jednoduše a pak se vrátil k Taylorovi a Solničce. Střihl ušima. ,,Rád bych s tebou mluvil," pronesl najednou. Těžko vlastně říct, ke kterému z nich. ,,O samotě."

Tiše si odfrkl, když Solfatara ještě odpovídala Taylorovi. Neslyšel, co jí řekl on, ale ani neměl potřebu - a možná ani nechtěl. Důležité bylo, že teď viděli lépe, jelikož nesvítila jenom Lissandra, ale i Solfatara a nakonec i Taylor. On si vlka venku nevšiml, neměl úplně důvod. Lissandra se hrdině dovnitř vydala první, nad čímž jen protočil očima. Alfa nealfa, nepotřeboval, aby ho někdo nějak chránil, nebo něco takového. Což... Asi chtěla, když se rozhodla jít nakonec první místo něj. Ale nakonec to asi na nic nemělo vliv.
Taylor se však rozhodl si povídat. Podíval se po něm, úkosem. ,,Dokonce jsme se tam potkali," připomněl mu zlehka a trochu otráveně, že si na něj vlk nepamatoval. ,,Proč, napadlo tě něco?" Nevěděl však, co mohlo teď Taylorovi hlavou proletět. Možná ho chtěl jen varovat, protože si nevzpomínal. Ale můžeme o tom říct Lissandře... Ta o tom nejspíš vědět nebude. Nereagovala na to totiž nijak. Měl pocit, že by reakce byla, kdyby věděla, o co jde.
Nakonec se však trojice dostala do rozlehlé místnosti, která zatím vypadala víceméně prázdně. Tiše si frkl a udělal pár kroků vpřed. Bylo tu jedno místo, které se zdálo být nižší než ty dál. Vypadalo jako z části vymleté vodou. Jenže voda... Byla fuč. Roztlapkal se tedy blíž, až k prohlubni, ve které se zastavil... A skrz praskliny se zahleděl kamsi dolů. Pro Taylora a Solfataru to muselo vypadat vážně divně, ale Lissandra nejspíše dle myšlenek pochopila, že hledá podzemní vodu. A... Taky se jí nejspíš snaží vytáhnout.

Pobavilo ho, jak se na něj Solfatara otočila s docela jasnou otázkou. Pobaveně střihl uchem. Vztahovačná. Tiše si povzdechl a pokračoval v cestě svižným krokem za Lissandrou. ,,Co já vím, dokážeš?"
Lissandřino rýpnutí se však zrovna hluboko nedostalo, jelikož pro něj postrádalo smysl. ,,Vydrž, až mi dojde pointa, třeba odpovím," odvětil jednoduše, jelikož ta slova mu přišla docela hloupá a nesmyslná. Pokoj sám od sebe? Však se poslouchat nemusel, když nechtěl! Tak či tak, čtveřice dorazila k puklině a Lissandra se rozhodla ji rozšířit. Udělal krok vzad tak, aby měla volno na to, aby udělala své čachrymachry a nakonec ji následoval dovnitř do jeskyně. Musel mhouřit oči, protože i když viděl Lissandřino světlo, teď na tmavém pozadí jej její aura docela oslňovala. Cítil však vodu. ,,Je tam voda. Možná vymlela nějaké chodbičky a já bych ji dokázal usměrnit." Nebyl si jistý, jak jsou na tom Taylor a Solfatara s magií vody, ale co se pamatoval, Lissandra ji neovládala. Proto se tak teď rozkulhal dál, za pomoci světla, kterým Liss osvětlovala ten kousek jeskyně. ,,Nechcete někdo zapálit nějakou větev a posvítit?" optal se. Lissandra dle všeho oheň ovládala, jestli si vzpomínal dobře. Ale opět, u Solfatary a Taylora neměl nejmenší tušení. Pochodně by se však nyní docela šikly. Čekal, co který z vlků udělá, protože on si posvítit nemohl a to žádným stylem.

>> Furijské hory

I když se vlastně jen držel s davem, tak pořád poslouchal, co si vlci před ním říkají. Když Taylor zmínil čas, i on sám střihl ušima a pak oplatil pohled Lissandře. Pamatuje si. Byl to zvláštní pocit, když víte, že někdo dává pozor na to, co říkáte. Zvlášť, když vy samotný na to většinou kašlete a slova vámi protékají spěšně asi jako říčka v doteď zasněženém údolí. Když už však dorazili do lesa... Pořád měl v tlamě ty zatrolené krystaly a tvářil se, jakože je největší svatoušek - klasicky. I jeho myšlenky byly poloprázdné, jen cítil vjemy zdejšího okolí a natahoval pachy do čumáku. Hledal něco... Něco. Nějaké místo, kde by si mohl složit zadek a dělat něco produktivního, jako například zahrabání krystalů do země.
Nakonec jeho pohled padl pod vyrůstající kořeny, které pod sebou ukrývaly rozraženou zeminu, do které těch pár krystalů uschoval a konečně... Neměl plnou tlamu a mohl mluvit! Ťapkou na ně nahrnul hlínu a pak ji udusal. Hlídej. Díky, strome. Poplácal kořen a pak jím projel zvláštní pocit. Rychle se od stromu odtáhl a jen se po něm podíval, ale neříkal nic. ,,Chce to i nějaké místo, kde bude moct mít bylinky," oblízl si tlamu. ,,A klid," dodal gentlemansky a podíval se krátce po Taylorovi a Solfataře, aby se pobaveně ušklíbl, odhalujíc část zubů. Nebylo to tak, že by je bral jako slabší nebo kdo ví jak hlasité, že na ně házel poznámky... Ale byli pár. To mi docela jasně stačilo v tom, aby byl nepříjemný a sakrastický, i kdyby neverbálně. Nakonec se však jen oklepal. ,,Ale jestli chceš něco tvořit, můžu zkusit pomoct. Jen nevím, do jaké míry." Protože na větší pomoc bude třeba odpočinek i s trochou masa. Kdy vůbec ti okolo žrali naposledy? No, on teď zrovna plné břicho neměl a nejraději by se schoulil do klubka pod nějaký strom.

ZADÁNÍ
Úkol: Chci po vás, aby jste z jakéhokoliv materiálu vyrobili jiného vlka. Nesmí však být na něčem jenom nakreslený, chci křivky! Vlka následně vyfotíte venku na trávě, nebo na silnici - jak vám to jen panelák dovoluje. Nezapomeňte předmět!
Odměna: 1 rubín, do 24 hodin odměna navíc
Dodatky: Tentokrát máte týden. Největší brzy jsou ale víceméně pryč, tak doufám, že to bude rychlejší! Čas tedy do příštího úterý, 16:30.
Kasičky:
Aileen - 78kšm + rubín + 3% + 13kšm
Alduin - 58kšm + mince + 3% + 10kšm
Azrael - 57kšm + rubín + 3% + 14kšm
Ásleif - 65kšm + rubín + mince + 5% + 12kšm
Loki - 75kšm + rubín
Nyctea - 53kšm + 2 rubíny + mince + 5% + 15kšm
Stray - 65kšm + rubín + mince + 3% + 14kšm
Zeinab - 20kšm + mince

Toto kolo vypadává Zeinab, takže zbývají už pouze aktivní jedinci, co plní prakticky každý úkol. Už se blížíte k odznáčku, ještě chvíli vydržte!

Zapsáno

>> Rest

Taylor a Solfatara se navzdory jistému očekávání, že dojdou později, přidali k jejich cestě už teď. A když k němu prohodila Lissandra těch pár slov, zakřenil se a trochu to vypadalo, jako kdyby měl krystalkové zuby. Odpovědět ovšem nemohl. I kdyby to chtěl.
Přechod přes hory mu dělal problém a tak se trochu víc táhl. Štvalo ho, že zaostává a tak prostě zdvihl přední tlapku a rozběhl se vpřed po třech tlapách. Bylo to krkolomné, ale zvládal to. Mohl sice běžet i přes levou přední, ale věděl, že noha musí odpočívat a tak, ač ji používal k normální chůzi, rozhodl se ji během nezatěžovat. Nevypadal však, že by mu kdo ví jak překážela.
Nakonec střihl ušima a podíval se po zbytku, který s nimi šel. Solfatara a Taylor. Co si o nich vlastně myslel? Měl docela smíšené pocity. Možná... Možná že by skutečně ale nakonec mohli být použitelní. Těžko říct. Lissandra možná bude krutá, ale aspoň jim pomůže zesílit - ač se zdálo, že silní byli dost. Ani si nevšímal cestičky z jinovatky, kterou za sebou nechával.

>> Les alf

Děkuji moc za akci a poprosím o speciální magii. Jizvu už mám s Barn domluvenou, aka free bobřík pro Alďu!

Lissandra zrovna neplýtvala slovy a kvůli tomu se Zinek musel tiše uchechtnout, když zandala těch pár svých komentářů na to, co se teď bude dít a co ne. A taky o tom, kam smečka odchází. Oblízl si tlamu a našpicoval uši. Jeho pohled padl na alfu Zlatého lesa, na Athai. ,,Řekl bych, že děkujeme za spolupráci. Příště už snad nebude třeba - myslím, že bojům se teď budeme hodně vyhýbat," zkřivil úsměv a otočil se zpět za Lissandrou. Vlčice tvořila strom, který měl ostatním ukázat, kudy jít. Mlčel a jen ho sledoval, pokud k němu Athai něco řekla, nejspíš už neodpověděl. Pohledem pak sjel na Darkey. Nejraději by k ní pronesl nějakou jízlivou poznámku a úplně ji potopil, ale... Lissandra se vydala pryč. Nevypadala, že hodlá pořád jen stát na místě a čekat jako Dorya. Za tou se podíval, podruhé. A... Naposledy. Přemýšlel, co teď s Daénem bude. Nejspíš nic kdo ví jak špatného. Lissandra razila myšlenky a silnou vůli. ,,Taylore - půjdete?" prohodil k němu se Solfatarou. Nebyl důvod, aby opustili smečku. Nebyl důvod, aby šli proti Lissandee - Taylor byl na její straně a ta malá, černá? Nezdála se být nějak moc průbojná, aby nešla tam, kam šel Taylor. A i kdyby měla být jejich smečka složená ze čtyř členů, bude to lepší.
Naposledy věnoval pohled Restu a zatímco Lissandra odcházela, on si došel pro těch pár krystalů, které si schoval, když si ještě myslel, že se sem bude vracet. Musel pak k Lissandře doklusat, ale i přes bolest přední tlapy s tím neměl problém. Zařadil se pak k ní a pokračoval tam, kam vedla. Byl upřímně zvědavý, které místo vybrala. Nemohl však jít neustále rychlým krokem, potřeboval občas nohu nechat, aby si odpočinula.

>> Furijské hory

Nebyl si úplně jistý, co se to tu za tu chvíli stalo. Shrňme si to. Dorya přišla, omluvila se a odešla. Neřekla jim, co bude dál, nebo co se bude teď dít. Prostě zalezla jak zpráskanej pes. Pak tu byla další věc - mlha. Přišla možná až moc rychle a moc brzy se tu rozezněl has bohyně, kterou ještě neznal. Přes to všechno jej do očí bodala zlatá záře a modré oči se tak, zalily slzami, jak se snažily zvládnout oslnivou zář. To způsobila bohyně. K bohům cítil úctu a respekt, to se však zjevně nedalo říct o všech, co tam byli. Bohyně se krátce podívala i na něj a ten pohled mu stačil. Lissandře však ne.
V moment, kdy ji zahalila mlha, ztuhnul. Měl pocit, že má po nové známé. Že prostě.. Lissandra teď zmizí a už se nikdy neukáže. Ironicky se ukázala možná až moc rychle. Jakoby neuběhl žádný čas. Bylo to snad jen divadýlko? Tak či tak, když bohyně odcházela s šepotem, Zinek jen trochu tupě střihal ušima. Doprdele, co?
Během těch pár minut se rozhodl opustit Daén, pak byl vyhozen z Daénu, protože přestal existovat a nakonec se přidal k novému Daénu pod vedením Lissandry. Bylo to mírně matoucí, zvlášť, když k němu hnědá přistoupila a požádala jej, aby jí příště v podobné kominikaci zabránil. Zlehka zvedl jednu tlapku, jakoby se snažil dát najevo, že ani vlastně neví, co se stalo a proč se to stalo. Ovšem... Vypadalo to, že je stále členem Daénu. Nového Daénu? Nebo se bude teď smečka jmenovat jinak? Asi by umřel smíchy, kdyby teď nabrala název "Lissandra smečka". Nebo podobná hovadina odvozená z něčího jména. Jak se do mlhy pomalu dostávaly sluneční paprsky, pohledem hledal Doryu, ale neviděl ji. Jen si uvědomoval přítomnost vlků kolem a s ústupem toho všeho na ně konečně i dobře viděl. ,,Takže... Nová alfa? Nová smečka?" naklonil zlehka hlavu na stranu a pak s ní zavrtěl. ,,Takže předpokládám, že se budeme těšit na hodně změn," pronesl tiše k Lissandře. Nebyl si jist, jak dobře to vlčice zvládá. Rád by se podíval pod její rozbouřené pocity - viděl však stále její auru, která sice pomáhala, ale pořád v ní měl zmatek jak polární motýlek.
,,Asi bys jim měla něco říct," vyzval ji tiše, když konečně jeho hlava přestala bít na poplach a uvědomil si, že zlatá, jež jej oslepila, byla nejspíše aurou bohyně.