Příspěvky uživatele

< návrat zpět

5) post, Loki, Alduin, protivník - Azzip

>> Ostříží zrak

Byla to skutečně hloupost, běžet až na Ostříž, když teď musel běžet zpět. Cítil ztuhlost svalů a jak jej po nějaké době běhu začaly bolet. Když však dorazil k Restu, uviděl jen dva vlky - jeden z nich byl černý s bílou a červenou a druhý z nich byl... Zinek si povzdechl a pro teď si jednoduše došel k vodě a napil se. Nehodlal tu však jen nečinně stát a čekat... Ne. Hodlal na ně zaútočit, třeba i na oba, když bude třeba. Měl v sobě taky dost frustrace, která potřebovala ven. ,,HEJ, vy dva! To to ani nedokážete dojít po svých? Jsem čekal větší výzvu..." vycenil zuby a čekal, jestli zareagují. Barevná mlha kolem nich mu pletla hlavu. Oba svítili neskutečně rudě, jako oblaka po skutečně krvavém dni. Nesnášel ty barvy. Nechtěl je. Odmítal je. I přes ně sotva poznával toho rozdvojeného z podSkálí. Nečekal, že patří k tomu Chaosu. Zavrtěl hlavou a povzdechl si. ,,No tak do toho, ať je to za mnou..." povzdechl si, no těžko říct, zda to vlci slyšeli. Konec konců, déšť bubnoval do země a do jejich zátylků. Uši teď byly oslabeny.

4) post, Taylor a Lissandra

>> Daén

Poslouchal Taylorovo nadávání notnou část cesty a jen mu věnoval pohled, aby odpověď na jeho původní otázku. ,,Nevím. Ale dle všeho jí zemřel nedávno druh. Možná jí prostě přeskočilo... Ale s takovými vlky se vždycky dá něco udělat." Buď je opustit a nebo převzít jejich místo. Dál už se k Taylorovým slovům moc nevyjadřoval, neviděl k tomu důvod. Jenže... To už dorazili na Ostříží zrak a Dorya je začala rozhazovat. Neměla být podle vás v jednotě síla? A přitom se rozdělujeme, frkl si a podíval se směrem po nafoukané Darkey. Zdálo se, že ona sama toto rozhodnutí komentovat nehodlala. Naopak mu přišla mírně v šoku. Krátce cvakl zuby, ale to k němu už dorazila Lissandra a dala mu jednoduchý příkaz... Aspoň to tak znělo. Pobaveně nad tím zavrčel. Nemám to v plánu.
Docela jej však překvapilo, když se k tomu přidal i Taylor. Musel uznat, že jej potěšilo, že mají zájem o jeho zdraví hned dva vlci. ,,Nehodlám umřít. A předpokládám, že vy dva taky ne," mrskl ocasem a sledoval, jak běží zpět do Daénu. Měl delší cestu než Zinek. Ten se naposledy podíval po vlcích, co tu zbyli. Hodně štěstí.
S tím se sám vlk rozběhl zpět k jezeru, kde bude moci uplatnit svou výhodu - magii vody.

>> Rest

3) post, soudíme Doryu a Darkey

Zaslechl slova Solničky tak nějak zběžně, ale přesto cukl uchem a podíval se po ní. ,,Nikdo umírat nebude," sykl k ní. ,,I kdybych měl jít k Hádovi a žebrat o něj." Stejně jako jsem měl jít žebrat o Severu a o její život. Vypadal vcelku podrážděně a naštvaně. Vnímal Taylorova slova a jen po něm střelil pohledem, ale neříkal nic, brzy si totiž vyslechl slova Darkey. Prakticky doteď na ni neměl žádný silný pohled, žádný... Problém, nebo naopak klad, co by se mu líbil. Ale tohle? Tohle... Nastražil uši a jen vycenil zuby v němé hrozbě. Tulí se tam nahoře k Dorye a ještě jim ostatním říká, jak jsou na tom špatně, jak slabí jsou? To nemohla myslet vážně. To byla tak arogantní? ,,Tohle není otázka síly a schopnosti něco ubránit. Tohle je otázka toho, jestli chceš chcípnout pro něco, co ti zatím nic nedalo." Cvakl zuby a přestal je cenit. Jen zvedl hlavu a zíral na dvojici. Proč by měl dát něco za ně, když ony za něj nedaly zhola nic? Proč by měl trpět takovou hloupost?
Zinek rozuměl tomu, že Dorya se nemohla připravit. Nevěděl, že Lissandra o tom mluvila už dříve. Jistě, vzpomínal si, že něco zaslechl, když dorazil do Daénu, ale... Jenže to už Dorya víceméně zařvala, aspoň Zinek to tak bral. Vztekle. Stáhl uši a zíral na ní v jasné neschopnosti uvěřit tomu, co se tu právě děje. Kape jí na maják? Vždycky mi přišla inteligentní... Jestli to není smrt toho jejího vlka, tak netuším co. Říkal jí, ať si odpočine a ať nad ním chvíli teskní. Ona se však místo toho dala do války s jinými vlky. Únik tu je. Jistě. Hory. Hory jsou právě to, co nás tu drží uvězněné. Zamračil se. Když však Dorya rozhodla, že odchází... Sledoval ji pohledem. ,,Co se s tebou stalo?" optal se jí, když procházela kolem něj. Moc dobře si vzpomínal na Doryu, která vběhla mezi něj a Nessie, aby zabránila boji mezi dvojicí vlků. A tahle stejná vlčice... Teď dělala tohle?
Střihl uchem a podíval se po Lissandře, která měla taky svůj ne zrovna slavný názor. Zavřel oči, když k němu promluvila. Se staženýma ušima si pak povzdechl.
Daén byla chyba.
Nasledoval ostatní, jakoby šel na pohřeb. Doufal, že bude schopen zachránit víc životů, než ten svůj. Pokud ne... Co byl jakožto léčitel vůbec zač? K čemu byl?

>> Ostříží zrak

ZADÁNÍ
Úkol: Vaším úkolem je vyfotit západ/východ slunce. Jednoduché, že? Proto taky za tento úkol bude jen pár kamínků. Jde ovšem pouze o zahajovací odměnu!
Odměna: 10-15kšm
Dodatky: Vypracování mi posílejte z charakteru, který přihlašujete. Bude to tak pro mě lehčí. Děkuji. Taky předmět, který si určíte, budete doteď používat na všechny úkoly, vybírejte proto moudře.
Kasičky: /

2) post, soudím všechny!

,,Zní to, jak kdybys ta slova neznala," frkl pobaveně a pohlédl na ni. Jeden by řekl, že se mu v očích zračila jistá výzva. V jistém ohledu mu připomínala Stray, i když by to musela být Stray obdařená větší částí jeho povahy. Jenže to už začala mluvit Dorya a Zinek ji poslouchal, ač uchem trhl k Lissandře, kterou slyšel, jelikož vlastně doteď seděl kousek od ní. Zatím však nic neříkal, neměl úplně potřebu se vyjadřovat. Její slova jej nezasáhla tak moc jako Lissandru, která vystoupila. Když nad tím tak zauvažoval, měla docela pravdu. Tedy... Ne ve všem, ale měla. Cukl uchem a pohlédl na ni, než sám otevřel tlamu a vyjádřil svůj názor.
,,Je fakt, že znám vlčici, která k nim patří a neviděl jsem ji jevit se agresivně. Možná by pomohlo s nimi mluvit - když budou poslouchat." A když zaútočí... Pak nebude jiná možnost. Při posledním boji padla Severa. Vždy někdo padne. Bál se toho. Naštěstí zdejší vlky kromě Doryi pořádně neznal. Povídal si s Hraninem a s Lissandrou, okrajově znal Solftafaru a Taylora, potkal Darkey, ale nedalo se vyloženě říct, že by měl s kýmkoliv z nich přátelský vztah. Smrt Doryi by ale i pro něj byla velmi nepříjemnou a to z mnoha důvodů.
,,Možná by ale nebyl špatný nápad smečku přemístit jinak. Do lesů, nebo do hor, odtud se prakticky nedá při napadení utéct." Byli v pasti. Čím víc nad tím, co Lissandra řekla, přemýšlel, tím větší mu to dávalo smysl. Třeba si to Dorya uvědomí a udělá tu změnu, odvede vlky jinam.

No rozhodně to tak nevypadá! frkl si pro sebe, ale nahlas neřekl nic. Ještě aby jo! Už dle toho jejího výrazu... Jenže ona pokračovala. Z nějakého důvodu mu vadila už jen ta představa, že na něj mluví. ,,Fyzicky ne, ale hlavu potřebuju čistou," odpověděl. Zjevně to nebral jako nějaké popíchnutí, ale jako obyčejnou otázku. Konec konců netušil, že mu vidí v hlavě ten neskutečný bordel, čp tam byl. Vlastně... To nemohl tušit. Ani nevěděl, že existuje magie aury, jak by jej mohlo napadnout... Tohle? Nespokojeně však stáhl uši, když pokračovala v rozmluvě.
,,Když víš, že ji nevyhledávám, proč na mě mluvíš? Nejspíš nebudu nejzdvořilejší typ na řečičky o počasí jak někteří zdejší sluníčkáři," pobaveně nad tím cvaknul zuby. ,,Beru to jako výměnu služeb. Je pro mě lehčí být ve smečce a na oplátku jí poskytovat trochu ze svých vědomostí a praxi v léčitelství, než stále někde běhat sám a doufat, že se mi zadaří ulovit nějakého králíka. Vlastně mě naverbovala Shay, ale ten přístup byl..." ohrnul zuby a tiše zavrčel. ,,Otřesný." Moc dobře si uvědomoval, proč tu vlčici nesnášel. Chovala se jako rozmazlená princeznička, která potřebovala mít všechno. ,,Věř mi, že tu mám v plánu zůstat jen tak dlouho, jak mi to bude vyhovovat. Už celá ta věc s válčením se mi nelíbí. A Dorya... Není vůdce, kterého bych hodlal následovat jen protože proto. Až moc se kamarádíčkuje. To není dobrá vlastnost." A je tu víc dalších vlků, kteří... Heh.

Cvakl zuby a ušklíbl se. Za normálních okolností by jí řekl nějakou velmi uštěpačnou poznámku, zavrčel by na ní a nebo odešel... Ale jeho oči měly z okolí semafor a to nebylo úplně... Příjemné. Rozhodně ne pro jeho psychiku, která byla víceméně jinak v pořádku. ,,Ach, nepovídej. Ty si ale zjevně bereš věci od cizinců - o tom rodiče mluvili taky,"" odfrkl si. Kde jinde by ty věci jinak vzala, že? Odvrátil pohled a jen protočil očima nad tím pokrytectvím. Dobře, nakonec si poznámku neodpustil. Musel si však povzdechnout a protřít si čelo, když pokračovala v tom, že to přejde. Zavřel při tom oči. ,,V to doufám. Není to něco, s čím bych chtěl žít svůj život." Pomalu si však začínal uvědomovat... Že to zas takový problém není. Bylo to nepříjemné, skutečně. Ale dalo se s tím pracovat. Otevřel jedno oko, aby ho zamířil na Lissandru. Ten její výraz se mu zrovna moc nelíbil. Ale... Třeba se jen neuměla tvářit normálně - to mu proběhlo hlavou. Tehdy otočil hlavu a znovu se zahleděl pryč, do deště. Ale svým způsobem se mu líbila, nevypadala tak tupě přátelsky, což bylo... Vcelku příjemné. Doryin pokus s každým vyjít je otravný. Ne otravný jako Shay, ale otravný. Musel se nad tou myšlenkou ušklíbnout. Sem tam ještě věnoval pohled svým tlapkám, aby se přesvědčil, že barvy nejsou pryč. Naopak se kumulovaly a motaly kolem jeho tlapek jako nějaká přiléhavá látka. Ne, pořád se mu to nelíbilo, ale začínal si uvědomovat, že to asi nebude něco, čeho se zbaví dlouhým spánkem. Tohle... Mu asi vydrží dýl.

Nemohl se těch barev zbavit. Modrá kolem něj a tmavozelené záblesky. Ty mu dávaly smysl. Stejně jako modrá. Znamenalo to vodu, ne...? Samotný Zinek si nevšímal ani trochu toho, že na něj prší. Voda mu nevadila. Kdyby s ní měl problém, jednoduše vy se postaral o to, aby na něj nedopadávala. Ovšem vlčice pod převisem, Lissandra, však na něj promluvila a přerušila tak tok chaosu a zmatení v jeho myšlenkách. Co...? Bylo poznat z toho, co se mu honilo v hlavě, že není zvyklý na žádnou takovou pozornost od ostatních vlků. Vedle toho však podezíral Lissandru, že mu doopravdy na tom nezáleží a že se ptá ze slušnosti. Jednoduše byl silně pesimistický. Trochu se zamračil a povzdechl si. Žlutooranžová a tmavá rudá... Připomíná s tím svým zbarvením a tím ostatním západ slunce. Sedí to k ní. Při vzpomínce na jejich... Růžovou a šupinatou fázi v tom divném světě si musel odfrknout. Jo... To bylo pěkně hnusný.
Vlčice se schovávala před deštěm, ale stejně přes převis kapalo a tak, než se vyjádřil, zvedl hlavu a kapky... Začaly nad vlky jednoduše mizet. Ta část oblohy nad nimi byla jednoduše odteď čistá. Tohle byla... Taková hloupost, co ji znal už z dřívějška. Nikdy nebyl s vodou tak mocný, ale tady mu nepřišlo, že by to byl takový problém. Mrkl a znovu upřel zledovatělé oči na Lissandru, aby s nimi krátce střihl. ,,Možná budeš vědět co s tím. Vidím barvy. Každý vlk je má kolem sebe. Z nějakého důvodu to nejspíš bude práce Wua, ale... Krom toho se nejspíš nic nezměnilo. Nerozumím tomu. A chci se toho zbavit," krátce se naježil a zavrčel, aby se oklepal - z dosahu Lissandry. Vydal se k ní však nakonec o kousek blíž. Z jeho myšlenek bylo patrné, že až k ní nepoleze, jelikož by mu to bylo nepříjemné - nejspíše výhra pro ni samotnou. Sám nespokojený Zinek se zahleděl na oblohu, kde se jednoduše kapky měnily... V nic. Zvláštní, že jsem dostal zrovna... Tuhle. Možná to nakonec mělo nějaký důvod.

1) post, sám samotinký

Když zaslechl vytí Doryi, tak nějak měl tu potřebu... Vzít skutečně nohy na ramena. Chápal, co vytí znamená a to jej ještě víc znepokojilo než to, že je vůbec Dorya volá. Možná to je zdejší magie. Co jiného by to asi tak mohlo být? projelo mu hlavou rychle. Už při odchodu od Wua si všímal jistých barevných záblesků kolem svého těla, ale nedával jim zrovna moc zájmu. Říkal si, že se jen něco na chvíli pokazilo a zase se to brzy napraví. Jenže jen se to pomalu ustálovalo a jak se blížil směrem do Daénu... Jeho pohled padl na cizí dva vlky. Kromě další barvy je obklopoval průhledný, růžový závoj proudící energie. Zinek se krátce zastavil, stáhl uši a na vlky se díval. Neznat jejich pach, byl by nejspíš totálně ztracený.
Trochu se mu naježila srst na zátylku, ale nezavrčel. Na vlkovi bylo znát silné zmatení, jak barvy pomalu tepaly a probouzely se k životu, aniž by tušil, že podobnou schopnost vůbec má. Udělal pár dalších kroků, zvedl oči... Darkey a Dorya? Viděl modrou a tmavomodrou. Potřásl hlavou a snažil se nějak s návalem barev v okolí srovnat - pokračoval tedy v cestě. Když mu pohled padl na Lissandru a její barvy, už toho měl akorát dost. Chvíli na ni hleděl, pak stáhl uši, posadil se všem zády a nakonec jen svěsil hlavu, aby zíral na své tlapky. Fajn. Co to je a proč se to děje? Byla to nějaká změna obdobná vodě? Proč tyhle věci viděl? Kde se to dalo vypnout? Potřásl zlehka hlavou a snažil se utišit svůj zmatek a frustraci, ale těžko to zvládal, když se okolí tak... Zabarvilo.

>> Nejvyšší hora

Nakonec se z běhu stal mírný klus, jak vlk už tak moc nespěchal, aby se dostal na místo, kam ho to táhlo. V okolí nebyla jediná známá tvář. Bylo tu... Vyvlkováno. Nikde nikdo, nikde nic. Zinek jen střihl ušima. Bylo to takové dusno před bouří a nebyl si jist, jak moc se mu to líbí. Už zvažoval, že se na Daén skutečně vykašle, když tu... Dorya volala. Dorya volala a on se rozhodl odpovědět. Vydal se směrem k Daénu, kde věřil, že bude hromada dalších vlků. Mírně se té věci obával... Vždyť on byl jen léčitel, nebyl tu od toho, aby dělal něco... Bojově orientovaného. Nebo snad jo?

>> Daén

>> Sněžné tesáky

Ne že by tedy nějak potřeboval zpět k Daénu, ale jakási pospolitost jej táhla i přesto, že tomu nebylo třeba. Neměl potřebu navazovat kontakty nebo přátelství, chtěl si hledat své byliny a chtěl mít svůj klid. Ten v Daénu nyní těžko najde. Ale... Třeba, když bude dosti vstřícný, něco se změní. A tak prostě to něco, co mu bilo v hrudi, jej popohánělo dál směrem, který znal. Na tomto ostrově trávil tolik času, že by těžko jen tak ztratil ponětí o tom, kam momentálně běží. Stačilo jen zapnout autopilota a moc se nenamáhat, teď to skutečně nebylo třeba.

>> Ostříží zrak

>> Tichá zátoka

Jak si uvědomoval, co všechno vlastně dokáže s magií, ke které mu pomohl Wu, celou cestu až na druhou stranu zátoky přeplaval. Bylo zajímavé plavat pod vodou bez potřeby zadrženého dechu, jednoduše... Pokračoval ve své cestě až na druhou stranu, aniž by se nějak zadýchal. Nakonec vylezl a oklepal se. Vypadal vcelku nadšeně. Tohle místo... Bylo nakonec pěkné. Ještě se sem vrátí - jen teď skutečně spěchal domů. Tlapky mu místy hnědly hlínou, ale moc si toho nevšímal. Když konečně dorazil v horách k portálu, nijak se nerozhlížel a prakticky hupsnul hned do něj. Vždyť... Jak taky jinak, že ano?

>> Hora

>> Kvetoucí louka

Zinek dorazil na toto místo, jen aby zjistil, že je zde... Zase ten divný vlk. Skutečně divný vlk. Wu si říkal? Měl pocit, že to tak bylo. Střihl ušima a vydal se k němu, aby se s tím šedým vlkem znovu pozdravil. Nepovídali si zrovna mnoho, přesto měl Zinek pár zvláštních žádostí... A pak dostal to, o co žádal. Měl docela starosti, že bude muset vypít něco ohavného, ovšem tentokrát se nezdálo, že celá ta věc dopadne... Tak zle. Spíše se cítil... Plný nové síly. A to? To bylo fajn. To bylo dobře...

ZÁPIS NÁKUPU
1) 182kmš (vloženo 10kmš za odznáček) 12 rubínů a 4 mince
2) 12 rubínů a 2 mince - > 200kmš
3) 2x 2(100kmš), 3(120kmš), 4(140kmš), 5(160kmš) a 6(180kmš)lvl magie aury a ledu
4) 700kmš (uplatňuji slevu 50%, tudíž 350kmš)
5) 32kmš 0 rubínů 2 mince

>> Sněžné tesáky

SCHVÁLENO

>> Tichá zátoka

Když se vrátil zpět od zátoky k louce, už tu necítil tolik pachů a bylo to skutečně mnohem příjemnější. Cítil se komfortněji, když začal hledat rostliny.

Rychlohra se Stray (4)

Bylo to docela zajímavé, když znovu potkal tu zvláštní vlčici. Byla vážně všude! A to jí taky řekl. Když poznal, jak moc je mimo, musel stáhnout uši od zmatení... A povídat si s ní. Většinu jeho sarkastických poznámek brala úplně jinak, než jak je zamýšlel a víceméně na ně normálně odpovídala... Což jej po chvíli přesto bavit.
Dvojice se však překvapivě dostala k zajímavému, společnému tématu - a dostali se i k nějaké zakončení. Budou mít vlastní, posvátný háj. Nemohl tvrdit, že není nadšený. BYL nadšený. A musel o tom mluv it se Shine. Jenže kde ji teď tak na rychlo najde? I proto se se Stray rozloučil a vydal se pryč.

konec rychlohry

>> Tichá zátoka

>> Kvetoucí louka

ZÁPIS AKCE OBRAZY

Když se vydal po pláži, teprve teď mu docvaklo, že toto místo má vlastně vodu slanou. Tady se nenapije. Byla tu však jiná věc která jej... V rámci možností zaujala. Víc vlků, kteří mířili směrem k nějakému dalšímu, bílo-černému. Některé poznával jako členy Daénu, jiné nikoliv. Byla mezi nimi třeba i ona vlčice, kterou viděl už předtím, když bojovali v té hoře. Divná to náhoda, byla tu znovu.
Jakmile je vcucnul obraz, Zinek pochopil... Že tohle nechápe. Začaly se dít divné věci a i on sám se změnil v podivnou, šupinatou věc. Stal se z něj kapr a z Darkey, společnice z Daénu, nějaká létavá potvora. Z Lissandry se stal jakýsi načechraný koláček a z té poslední, jejíž jméno neznal, se stalo něco tak epického, že nebyl schopen to poznat. Prvně tedy museli spustit vodu. Pak pokračovali různými stezkami, hledajíc... Další vodu! Další části dobrodružství už však nebyl schopen poskládat dohromady. Nerozimel jim, jediné, co to trochu ulehčovalo, byl rozhovor s dvojicí společnic, které se ukázaly jakožto zajímavé.
Spokojeně se flákal ve vodě a zíral po vlkovi se zlatým trojúhelníkem, aniž by rozuměl tomu, co se vlastně děje. Když však dostal na výběr, že může sníst jeden nějaký pokrm, pustil se do něj... A pak byl fuč. Byl zpátky.
KONEC

Když byl zpět, byl tu sám. Co se k sakru stalo? To se všichni vrátili v různém čase? Nevěděl, co si o tom myslet a tak je potřásl hlavou a rychle kontroloval, jestli má všechno, co by mít měl... A ukázalo se, že naštěstí ano. Cítil se však v nějakém ohledu i silnější... Co to mohlo být? No, teď se ale jen hodlal vrátit na louku...

>> Kvetoucí louka