Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Rest

Kráčel poměrně svižně a tiše sledoval hory ve svém okolí. Hledal louky, na kterých by mohl najít něco, co jinde bude hledat těžko. Zatím netušil, co je která rostlina zač, a i proto tak nyní spíše zjišťoval krásu barev rostlinek. Sem tam do nějaké neznámé ťukl čumákem, aby zjistil, jestli se mu na něm uchytí pyl, ale až na jednu modro-fialovou rostlinu byla většina ne zrovna zajímavá. U toho květu však nemohl přijít na to, o co přesně s ní jde - nezdála se mu totiž zrovna nějak... Výjimečná, až na to odstrašující zbarvení. Čím se asi tak rozmnožovala? No, to bylo asi fuk.
Brzy už přeběhl po travnaté stráni o kus dál a mohl tak začít sestupovat, jelikož se mu naskytl pohled na krásné, otevřené prostranství pod ním. Zamyšleně se díval dolů, ale pak se konečně vydal dál - sestupoval předními tlapkami a párkrát mu i podjely tlapky. Neměl teď zrovna čas v hlavě rozebírat něco zajímavého, jelikož se musel soustředit na slézání dolů. Po cestě se tam mihla i nějaká zdejší zvířata. Neřešil to, jednoduše pokračoval v cestě. Ta se nakonec zaklikatila, ale už se aspoň nesvážela tak jako doteď. Už tedy klidněji sešel dolů a oklepal se. Když se otočil, zrak mu padl na hory, které se za ním tyčily jako nějací staří bohové. Možná že až budu jednou hledat Hestii, najdu ji tam nahoře.

>> Irisin ráj

>> Daén

Tiše se procházel kolem jezera a zkoumal jej. Na tomto místě budou jistě byliny, které jinde nenajde. Málo která vodní plocha stahovala takové, jako právě jezera. Zvědavě si prohlížel leknínoidní rostliny na hladině a tiše u toho tak zíral do dálky, možná se trochu ztrácejíc ve vlastním světě. Vzpomínal si na doby, kdy nebýval tak chladný k podnětům z venku. Vlastně byl docela milý a energický vlček jako dnes Dorya. Doufal, že ji ztráta partnera nezlomí. Nešlo o to, že by ji měl kdo ví jak rád a prostě si nepřál změnu, ale spíše o to, že když už byl členem smečky, nechtěl, aby alfa trpěla žalem a odmítala se hnout dál. Inu... Vlastně na tom asi i bylo něco z toho, že soucítil s pocitem ztráty. Jenže v té smečce teď nejspíš každý něco ztratil. Něco ztratila Dorya, něco ztratili jiní - Shay byla zjevně mnoho vlků blízká.
Nakonec si musel jen povzdechnout a sklonil hlavu k vodě, aby si v ní svlažil hrdlo douškem chladné tekutiny. Když znovu zvedl hlavu, silně uvažoval nad tím, kam dál. Měl by pokračovat do lesa? V lese alf poslední dobou trávil času dost. Ne že by se mu tam nelíbilo, ale říkal si, že možná uvítá nějaké příjemnější prostředí... Výše posazené. Nakonec se i proto rozhodl zamířit do hor.

>> Severní hory

Za dobu, co tam Zinek stál, se představilo dost vlků. Darkey, Lissandra, Taylor, Solnička a pak i zahlédl Hranina, jehož jméno tedy zatím neznal, a pár dalších vlků. Patřila mezi ně Dail, Enzo, Belial a Amorphis, které tak nyní znal od vidění, ale neměl tu čest si s nimi popovídat. Ne že by o to měl zájem. Spíše se nyní otočil směrem k Dorye. Ovšem rázná Lissandra se mu zamlouvala. Měl takové vlčice rád. Nehodlal však za ní chodit a bavit se jen proto, že mu padla do oka. Takový nebyl. Ale třeba aspoň tahle smečka bude mít někoho, kdo je schopen s ní něco dělat.
Většina věcí, které Dorya říkala, jej míjely a nezajímaly. Jednoduše to neviděl tak, že se jej to týká. Když jej však vyzvala, aby promluvil, mrzutý šedivec se skutečně ozval: ,,Budu se snažit pohybovat po území, takže když se vám něco stane, najděte mě. Když tu nebudu... Tak budete muset počkat, jelikož tu není ani hrst bylin, co budu potřebovat." Tím to končilo. Měl v plánu si vybudovat vlastní tunel někde v lesíku za Restem. Takovou příjemnou noru. A když nebude nora, jednoduše to nějak zvládne s jeskyní, kterou si tu v okolí vyhlídne.
Tak nějak se začínal rozhlížet, když se všichni dali na odchod. Dorya chtěla, aby tu zůstal, ale to skutečně součástí jejich dohody nebylo. Tedy, aspoň té, co měl se Shay. Nemohl být pořád na jednom místě a nudit se tu k smrti. Takhle... To jednoduše nefungovalo. Zinek skutečně potřeboval cestovat! Pomalu se vydával k Dorye, ale nakonec zastavil kus od ní, aby jí poskytl iluzi soukromí a mlčel. Ten tmavý vlk jí zrovna něco říkal. Tedy, mluvil s ní o smrti. Zinek stáhl uši. Dorye zahynul druh.
Tohle byla věc, se kterou dokázal plně soucítit. Přišel o družky - o Ayshu i o Severu. Ten tmavý však hned vzal do zaječích, jakoby ji ani nechtěl utěšit. Jen jí to řekl, otočil se a odešel. Sivý si povzdechl. Nebyl zrovna nejlepší utěšovací kalibr... Ale tohle bylo něco, co potřebovala spracovat s cizí pomocí. Pomalu k vlčici přistoupil a jen zlehka zavrtěl ocasem, než se posadil k ní. Musel za ní dojít až k zadnímu jezírku. Neměl v plánu ji rušit moc dlouho. ,,Vím, jaké to je přijít o druha," začal tichým hlasem. ,,A nebudu ti lhát, nepřestane tě to sžírat. Můžeš ale zkusit aspoň pokračovat dál. Můžeš se postarat o smečku, pokud toho budeš schopna. Nebo ji předat do tlapek někomu, komu věříš, než se z toho zvládneš dostat. Není žádná ostuda truchlit a chtít zmizet," odmlčel se. ,,Přemýšlej nad tím," řekl pak a postavil se. Nehodlal ji tu rušit nekonečně dlouho. ,,Nezůstanu na území - musím sbírat byliny. Brzy se ale na tebe přijdu podívat a ujistit se, že jsi v pořádku." Alespoň po fyzické stránce. Vyčkával, jestli mu Dorya ještě něco řekne a nebo ne. Nebyl si totiž sám úplně jistý, co má dělat. Bylo mu z toho těžko, protože její žal dral na povrch vzpomínky na ten vlastní. Tisíce a stovky "co kdyby". Co kdyby tam byl? Co kdyby se to stalo jinak? Co kdyby na ně nikdo nezaútočil? Nakonec však Dorye jen zlehka pokývl a vydal se pryč. Řekl jsem to vůbec správně?
Bylo to už dlouho, co býval mladý a naivní a věřil, že život a svět se dá ještě zlepšit. Teď už iluze neměl. Teď už... Jen doufal, že přežije další den. Možná by se měl skutečně zkusit seznámit s ostatními ze smečky a pokusit se navodit vztahy. Tak či tak... To vše bylo ještě daleko před ním.

>> Rest

Vlk: Zinek
Frakce: Daén
Čas: Od začátku
Bojuji proti: Náhodně

<< Les alf

Kráčet po boku Doryi bylo absolutně vyčerpávající. Ne že by byla kdo ví jak nepříjemná, to ne. Na to tu byl expertem on. Spíš tak nějak moc dobře věděl, jak se v téhle situaci cítí a celým svým vlkem se snažil na to nedělat narážky a nerýpat do jejího stavu, jak s oblibou dělával u ostatních. S Doryou přeci jen odteď musel vycházet, když už chtěl profitovat na smečce. Vlastně... Na smečce, ve které ho chtěla Shay. Nebyl si úplně jist, co přesně bylo jeho důvodem se k Daénu přidávat. Možná ten pocit, že ho někdo nezkusí zabít, jako ta trhlá bílá? Vlčice byly prostě přecitlivělé.
Jakmile se tak dostali k místu, které identifikoval jako území Daénu (a dost znechuceně dosledoval její obnovování pachové stopy), na dohled se jim dostala skupinka vlků. No, nejspíš se flákali dost dlouho na to, aby všichni začali řešit, jestli je i po Dorye. Při té myšlence se musel tiše uchechtnout. Jo. Vypadala jako takový malý, ulovitelný králíček. Přesně jeho gusto. No, aspoň nebude takový problém s ní jednat, jako se Shay.
,,Ztratil jsem se už u Solta... Solfa.. Solfta... Modrá sůl," zahučel k fialce, protože nebyl schopen jméno vlčice vyslovit, ani si jej zapamatovat. Tušil, že tohle bude ještě sakra problém. A toho druhého, šedého, si prostě spojil s hranostajem. Jednoduché a účelné. Další jména mu už neprozradila. To bylo asi dobře, víc by jich naráz stejně nepobral. Zvlášť, jestli byla tak kostrbatá, jak u modré soli. Musel se nad tím ušklíbnout. Nikdy neměl pamatováka na jména. Vlci přicházeli a odcházeli. Chyběl mu Orfeus, když se nad tím tak zamyslel. Ten šmejd zůstával, i když ostatní odcházeli. Škoda slov, nevypadalo to, že by měl někdy možnost se ke staré smečce vrátit.
Když dorazili k vlkům, Dorya pozdravila. Měl by se taky namáhat? Asi ano. Měl by udržovat dobré vztahy... Nebo se aspoň ze začátku snažit. Změna alf nikdy nebyla lehká věc, věděl to. Zažil to. Pro dnešek se rozhodl, že si ušetří uštěpačné poznámky na jindy. Nesnesitelný mohl být konec konců kdykoliv. ,,Chm," kývl jim krátce. Nehodlal to ulehčovat jim, ani sobě. Měli si tu navzájem poskytovat služby a ne si držet ocasy a jezdit za sebou ve vláčku. Docela ho však překvapilo, když řekla ostatním Dorya jeho jména a dodala, že k nim patří. Pohlédl na ni s mírně nadzvednutým obočím. Kdy jsem se k sakru stihl prokázat? Nebo... Bere to, co jsem jí řekl v lese? Těžko říct. Byl ale docela rád, že nemusí řešit nějaké úkoly od alfy, či něco podobně hloupého. Dorya počkala, než na ni ten prcek promluví a pak se vydala pryč.
Musel uznat, že to je ráj. Všichni tu byli zakrslí. Připadal si jako gigant a to i přes svůj nízký vzrůst, v kohoutku něco víc, než průměrná vlčice. ,,Už mě sice představila Dorya, ale jen dodám, že jsem tu od toho, abych se postaral o vaše zranění... A takový ty věci kolem." Tím pro něj seznamování končilo, pokud někdo nechtěl něco k tomu.
Já nepolezu do cesty vám a vy nepolezete do cesty mě. Pro všechny to tak bude lepší. Trochu jej však zamrzelo, někde hluboko, že si staví bariéry na tak silných základech. Nikdy by to však nepřiznal.

Nevypadala, že by ji nějak zaráželo, že se tam zrovna moc nechystá. No, asi dobře pro ni. Nehodlal ji zklamat, ale... Jak někoho nezklamat, když vlastně jste chodícím zklamáním? Takové myšlenky však nechal od cesty a jen mrskl ocasem. Věci, co se mu honily hlavou, skutečně nebyly něco, o co by se zrovna s ní chtěl podělit. I proto se tiše uchechtl, když zmínila, že chtěla čas pro sebe. Přesně jak říkal. Utíkala. V čem přesně byla jiná než Zinek? V ničem. Ale i tak by nepřiznal, že v tomto s Doryou dokáže soucítit. ,,Tak to ti nejspíš gratuluji," odpověděl klidně. ,,Prý že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a tys fakt potvrdila, že to tak je," zašklebil se. Jo, mohlo jí to připadat jiné - že by se divil. Sám měl pár zkušeností o tom, co různé věci mění. Například nová alfa. Byla tu možnost všechno zničit, nebo obrátit k lepšímu. Nebyl si zrovna úplně jist, jak to bude s Doryou. Zdála se však být docela zodpovědná, i když byla fialová.
,,Nebyl jsem tam. A když mě doprovodíš, aspoň z toho budou mít nějaký respekt," zacvakal pobaveně zuby. Ano, přesně věděl, jak se chovávají členi smečky k cizákům. Naprosto přesně vytušil, jak se budou chovat k němu, když doleze sám. Sjel I proto pohledem Doryu. Byl zvědavý, jestli ho do toho nakonec samotného nehodí. Neznal ji dost dobře na to, aby se vsadil, že bude mít slitování a představí ho, než se na něj vrhnou masožravé kobylky s názvem "členi smečky".

>> Daén

6

>> Ostříží zrak

Pohlédl po ní, tak jako zvláštně, když zmínila že mu to sluší. ,,Wu," odpověděl prostě a protáhl obličej. No, Dorya mu říkala, že ho dřív a nebo později potká. A stalo se. Zinek to nebral nijak špatně, teda krom toho, že na ně hleděl se Shine, když si vylívali srdíčka. Nejspíše mohl i za ten zlatý mák. Povzdechl si a znovu se podíval po Dorye, která pokračovala v pokusu navázat v konverzaci.
,,Ne," byla jeho reakce. Proč by měl mířit do Daénu? Včera prošel kus kolem něj a jen se otočil a šel pryč. I když... no. Ten hřejivý pocit uvnitř, který ne a ne se vytratit, příjemně pulzoval, jakoby ho přesvědčoval, ať je příjemnější i v myšlenkách. Zinek se zhluboka nadechl a pak vydechl. ,,Necítil jsem se na to, abych tam šel a ani jsem nějak neplánoval se tam stavovat," přiznal upřímně, i když moc dobře věděl, že by se tam stavit měl.
Jakmile vkročili do lesa, Zinek jednoduše zamířil mimo cestičky vypucipitané zvířaty a šel hlava nehlava k vodě, co v lese byla. Konec konců, jakožto vlk s vodou ji dost lehko cítil. Bylo to užitečné. Dorye se však mohlo zdát, že se ji jen snaží zdrtit křáčím a podobně. ,,A co ty? Dáváš si od nich pauzu? Jsou tak hrozní?" podíval se po ní úkosem, ale zase se brzy zaměřil na cestu.

5

Dorya prakticky vzato ještě nebyla Zinkovou alfou, což byl fakt. On ji tak ani pořádně nebral. Byla malá a zdánlivě slabá. Zinka se však znovu pro jednou dotkly účinky zlatého květu, který utrhl. Jakoby čekal, až se s někým zase setká. Ten klid, laskavost, co ho hřála. Měl by něco z toho ukázat Dorye? Ne, nejspíše by neměl... Protože kdo ví, co by si o tom myslela? Měl by vypadat silně, i když zrovna on o síle nebyl. Vždy šlo spíše o to, aby byl vychytralý a rychlejší než ostatní. ,,Zdravím," odfrkl tiše a pohodil ocasem. Pořád... Se mu zrovna nechtělo být jedovatý. Mohla za to zlatá rostlina? Ano, nejspíše ano. ,,Hm," zvedl tlapku a dotkl se zranění na čenichu. Na jeho krku přibyl i náhrdelník s drápem. ,,Zas tak dlouho to není, řekl bych," opáčil vlk, ne tak kousavě jako obvykle.
,,Mám hlad. Chceš se vypařit?" ty dvě druhé vlčice byly nepříjemné, když byly takhle blízko. Pohodil Dorye hlavou a jeho kroky zamířily pryč. Moc dobře věděl, kam míří. Konec konců se tudy už chvíli toulal.

>> Les alf

4

>> Rokle

Už necítil klid a pohodu jako ve snu, kde se nemusel o nic starat. Tady to bylo zpátky do reality. A ač cítil dvě vlčice... Víceméně rezignoval, jelikož ucítil další pach. A to pach někoho, na koho narážel docela často. Já se té nezbavím, co? Stejně jsi řekla, že mě ve smečce chceš, takže asi není na výběr.
Zahlédl sice od dvojice vlčic zvláštní věc, ale nechtěl jí věnovat moc pozornosti. Nechtěl teď ve svém životě další... Něco, co tam skočí oknem a žádá si pozornost. Teď potřeboval jinou věc - klid. Možná ku ho Dorya na chvilku dá? Ovšem při vzpomínce na Shine se zastavil a jen zůstal stát, hledíc do dálky na fialovou vlčici. Zatím se nijak neblížil. Jen si ji prohlížel a měřil. Pak si však jen povzdechl. Copak bych tomu utekl? a vydal se k ní. S hlavou vztyčenou. I kdyby ho něco trápilo, nehodlal to dát najevo.

3

>> Nejvyšší hora

Přišla noc. Přišla dřív, než to Zinek čekal. Zrovna scházel kaňonem níž, když zahlédl místo, které se nacházelo kus od cesty. Zinek zacouval a pak se rozběhl, aby skočil. Zvládl to a zaťal drápy do kamene, aby se zadníma nohama trochu odpíchl. Zahrabal nožkama ještě víc a konečně se pořádně vytáhl nahoru. Oklepal se a zahleděl se na cestu, od které právě skočil. Zamířil hlouběji po kamenných schodech, až našel jednu pořádnou, kde se usídlil. Položil si hlavu na tlapky a brzy se položil do klidného spánku. Byl tak unavený... Tak unavený.
Jeho sny byly obyčejné. Asi jako u každého. Plul mezi oblaky, ale neviděl nic. Jen bílou vlnu, kterou si mohl nabrat mezi prsty a držet se jí. Přirvřel oči. Blankytná obloha a klid. Absolutní klid. Alespoň něco, co mu mohlo pomoci. Alespoň něco, co mohlo.
Vytrhnutí z klidného snu vlka zarazilo. Zvedl hlavu a začenichal. Nikde nikdo. Takže... Tentokrát byl přeskok lehčí. Zinek se jednoduše přehoupl na druhou stranu. Mohl pokračovat v cestě.

>> Ostříží zrak

2

>> Červená louka

Zinek se docela flákal. Musel přecházet přes kus hory a tak jen dávalo smysl, že se mu prostě nechtělo kdo ví jak spěchat. Byly to kopce a Zinek byl otrávený. Znovu. Pořád si v hlavě omýval tu věc s tím, že byli v tom světě. Jiném světě. Byl nervózní a tiše sám pro sebe vrčel. Sem tam dokonce svými packami po terénu dupal. Skoro jako... Jako králík. Vážně jsem se přirovnal ke králíkovi? napadlo ho, až nespokojeně stáhl uši k hlavě. Zastavil a zhluboka se nadechl. Znovu pro jednou... Co se to dělo? Proč nemohl mít aspoň trochu klidu? Zavrčel a naježil se, znovu.
Proč?!
Sklopil hlavu. Už se mu nechtělo ani nic dělat. Jen si lehnout a spát... Tak či tak se před ním ukázala rokle. Rokle, kterou bylo třeba sejít.

>> Rokle

1

Vypadala stejně vykolejeně jako Zinek. Ani jeden z nich zjevně netušil, co se děje. Šedý vlk nervózně přešlápl. Nevěděl, co dělat. Věděl jen to, že teď chce být sám. Stáhl uši a tvářil se docela provinile. Cítil se tak. I jeho oči zahlédly květ zlatého máku. Nebylo divu... Vlk i vlčice byli docela zvědaví na to, aby poznali, že sem ta květina nepatří. Zinek udělal beze slov několik kroků od ní, aby zastavil u zlatého květu. Přičichl, samozřejmě. Strčil do něj čumákem a pak jej utrhl, aby se otočil na černou vlčici. Donesl jí ho a položil k jejím tlapkám. Měl z toho všeho šíleně smíšené pocity a nechtělo se mu ani mluvit. Nakonec jen švihl ocasem, povzdechl si a vydal se pryč. Tak nějak se loudal, hlavně aby tu nebyl. Aby mohl být sám... Na chvilku.

>> Nejvyšší hora

Shine... Shine ze zeleného lesa. Zvláštní vlčice se zvláštním jménem. ,,Shine ze Zeleného lesa," pousmál se unaveně. ,,Já jsem... Zinek. Jsem Zinek," pronesl tiše. A pat chvil na to... Stáli v chodbě. Celá ta věc, co se děla... Zinka děsila. Mátla. Ale měl potřebu udržet Shine v bezpečí. Byla taková... Jemná. Měla hebkou srst a voněla po zemi a po lučním kvítí.
Jenže nemohl nic dělat. Kvůli němu byla v nebezpečí. Jako Aisha. Jako Severa... A když zahlédl mizející záda Ertureny. Zjistil, že to hnědé stěně se jmenuje Azrael. Dovedl si i přítele, Gwyna. Bílý a červené oči. Byl krásný, i když Zinek by asi těžko měl zájem v takovém vlčkovi. Nakonec se vydali i pro Shine. Byla zachráněna, ale... Nakonec spolu zůstali stát venku, v obložení dalších vlků. Zinek stáhl uši k hlavě a podíval se po černé vlčici. Jen krátce... Pak cukl pohledem směrem k okolí. Vlci.
,,SHINE!"
Shine!
...hine!
...ine...!
A náhle tam stáli. Wu byl pryč, ale jinak se nic nezměnilo. Bylo ticho, jen vítr si hrál s trávou louky. Bylo ticho, jen Zinkovi v uších dohrávaly zbytky výkřiku. Bušilo mu srdce a prudce zvedl oči k černé vlčici. Byla o dost větší a mohutnější než on. Nemohl pořádně popadnout dech a tak jen přitiskl zuby k sobě. Neříkal nic. Přišlo mu, jakoby se ani nic nestalo. Před očima mu pořád tančily ty fialové jiskry. Možná se to nestalo... Možná to byla jeho představa, do které se ponořil tak hluboce, že se jí propadl. Svět okolo se totiž nezměnil. Ne... Co teď?

Pro ty kteří nepochopili - pokud jste se zúčastnili, odměna za hlasování je připočtena k FINÁLNÍ SUMĚ. Vážně by bylo peklo otevírat X profilů navíc proto, že jste hlasovali za jiný charakter. Děkuji za pochopení.

// Zinek taky zapsán, ať v tom není bordel

Zdravíčko! Tak vyhodnocení Shipované! je zde a tak vám budou přidány nějaké penízky na aukce a na losy... Ne že to zase promrháte, gambleři!

1) Můj tajný ship
1. místo ANO (bude hůř) - Anemone a Noir
~ Faust
2. a 3. místo Al(l)day - Alduin a Stray
~ Alduin
2. a 3. místo Neris - Iris a Nero
~ Rhaaxin


2) Oni dva
1. místo Stray a Balrog
~ Stray
2. místo Darkey a Nessie
~ Shine
3. místo Renbli a Áres
~ Ásleif


3) Malá chyba
1) místo Deimos a Noelle
~ Shine
2) místo Freya a Varian
~ Stray
3) místo Faust a Thia
~ Ahvaryan


ODMĚNY
Účastníci
Ásleif - 59KŠM
Zinek - 49KŠM
Ahvaryan - 59KŠM
Stray - 65KŠM
Shine - 69KŠM
Faust - 59KŠM
Alduin - 29KŠM
Rhaaxin - 54KŠM
Taylor - 44KŠM
Nusa - 14KŠM
Loki - 34KŠM
Lissandra - 49KŠM

Malá odměna pro hlasující
Samantha - 5KŠM
Xere - 5KŠM
Darkey - 5KŠM
Wissfeoh - 5KŠM
Ayshi - 5KŠM
Zeinab - 5KŠM
Aetas - 5KŠM
Navin - 5KŠM
(snad jste všichni, pokud mi někdo utekl - křičte)

Napište si, kam budete chtít odměnu (pokud ji chcete jinam, než na postavu, za kterou jste poslali zadání - zmiňte) - pokud vám na ní nesejde, propadne do AT a AT bude happy, že zas něco jednou dostal... když teda pominu Stray a Barnatt, že ano!
DON'T FEED ADMINS