Příspěvky uživatele

< návrat zpět

DOTAZNÍK



Celé obrázky shipů

https://imgur.com/a/qSmDWqp
https://i.ibb.co/9W8hQQp/dorynek.png
https://imgur.com/lvQds6j
http://fav.me/ddu01vs
https://www.deviantart.com/makkisa/art/Al-l-day-ship-couple-
836143466
https://ibb.co/FBCRyCY
https://sta.sh/01vw6erzw87o
https://i.imgur.com/GRuwq2O.png
https://media.discordapp.net/attachments/440426322330779649/694212423867039865/Snimka.PNG
https://cdn.discordapp.com/attachments/695298493455269969/69574406
6612232232/IMG_20200402_122813.jpg



Celé obrázky štěňat
https://cdn.discordapp.com/attachments/695298493455269969/69574406
7404824626/IMG_20200331_140556.jpg
https://cdn.discordapp.com/attachments/440426322330779649/694212437465104434/photo-1521120584799-f5bceb8a4bed.png
https://imgur.com/WIEoRzg
https://sta.sh/01b1w6m3zr1p
https://cdn.discordapp.com/attachments/690651086125531146/695320255299584000/boo.png
https://sta.sh/01c42m8cvk29
https://imgur.com/a/XLp7FQD
https://imgur.com/bOW0dW1
https://i.ibb.co/tYKJZZ8/puppy-kirsseoh.png

Danke! ^^

Zdravím a omlouvám se rovnou za komplikace a dobu, kterou trvalo podsvětí vyhodnotit. Důvod to má prostý - zvažovali jsme úhly, pročítali hru a poslouchali vaše výtky a úvahy. Tak či tak to stálo hlavně na mě, čímž se omlouvám.

Odměny jsou následující~
Všichni získáváte 3 rubíny

Darkey
12%, 1 mince

Lissandra
12%, 1 mince

Kerber
11%, 1 mince

Khan-fani
13%, 1 mince

Azrael
12%, 1 mince

Freki
12%, 1 mince

Rain
1 mince, 12kmš

Rhaaxin
14%, 2 mince

Aileen
10%

Wissfeoh
11%, 1 mince

Excelsior
10%, 1 mince

A to je vše... Víceméně.
Za vaši neuvěřitelnou trpělivost, i když už se pomalu někteří začínali ptát, co jako s jejich penízky, na tebe se dívám, Azraeli, přihazujeme jinde nezískatelný item, který vás navždy spojí a poznamená. I když vás jistě poznamenala už akce samotná.

Náramek z Modrého ohně
Jedná se o náramek, malý kroužek, který vypadá jako živý. Obtáčí se kolem nohy majitele, osvětluje cestu a nikdy nezhasne. Tvrdí se, že vždy pomůže najít cestu ztraceným duším... Těžko říct, zda je to pravda. Majitel si jej může formovat a přesouvat po těle dle libosti, jej ani ostatní nepálí. Plamen nemůže opustit povrch těla majitele.
Item lze zakreslit, vždy jako náramek kolem packy.

Kam chcete procenta a jestli chcete zakreslit, si samozřejmě pište pod tento komentář.
A-team

Dotklo se jej cosi teplého, co jej pohladilo po duši a snad i trochu uklidnilo. Jenže to nerozehřálo tu ledovou kru, co se schovala pod svaly, maso, kožich. Sklopil hlavu. Černá vlčice jej začala utěšovat, zatímco ona samotná... Plakala. Plakala spolu s ním. Oba prolévali slzy, zatímco černý a stříbrný kožich se otíraly o ten druhý. Spolu navzájem. Otřel se o ni čenichem. Měla hrozně tmavou srst. Připomínala mu Stillku. Jen ona byla propletená s tmavou modrou a měla stejnou čupřinu jako Dorya. Stejně mu to přišlo vždy zvláštní... Vlasy měli mít lidé a ne vlci.
Teď se ale na chvíli cítil v bezpečí. Asi jako když byl malý a matka mu čistila srst svým horkým jazykem. Jak jako malý křičel... A teď by se k ní nejraději schoulil. Vrátil by se do nory, kde se narodil a byl by zase malý, vyděšený kousek zvířátka. Dlouze si povzdechl a odtáhl se od černé vlčice. ,,Co ty jsi vůbec zač?" zeptal se jí tiše. Nepředstavila se, že ne? Byl si jistý, že ne. Ani on se nepředstavil. Ale... Zajímalo ji vůbec, co je zač? Nejspíše ano, konec konců se k němu docela měla.

VYHODNOCENÍ APRÍLU

Lissandra - 6x 500+ slov post - Zapsáno
10%, 25kmš, 1 tlapka libovolné magie
Kerber - 500+ slov post - Zapsáno
10%
Shine - 500+ slov post - Zapsáno
10%
Zinek - 500+ slov post - Zapsáno
10%
Tiara - 500+ slov post - Zapsáno
10%
Zeiran - 500+ slov post - Zapsáno
10%
Loki - 6 postů - Zapsáno
1 tlapka libovolné magie
Draconis - 6 postů Zapsáno
1 tlapka libovolné magie
Taylor - 6x 500+ slov post - Zapsáno
10%, 25kmš, 1 tlapka libovolné magie
Solfjebunato - 6 postů - Zapsáno
1 tlapka libovolné magie
Alduin - 6 postů - Zapsáno
1 tlapka libovolné magie
Stray - 6 postů - Zapsáno
1 tlapka libovolné magie

O přidání si pište oblíbenému adminu. (Zíňa nemá práva, budete muset jinému, vlkužel... (Díky, Barní ))

To všechno bylo takové zvláštní. Najednou se v něm zdvihla... Chuť. Zvláštní chuť... K čemu to vlastně? Pomazlit se. Otřít svůj čumáček o cizí. Tak nějak to přisuzoval tomu, že tahle černá vlčice vyzařovala mimo toho příjemného klidu i nějakou auru. Auru... Čehosi. Oklepal se a podíval se jinam. Raději. Nechtěl se na ni vrhnout, aspoň ne teď. Muselo se to týkat jeho zranitelnosti, toho, jak se cítil. Jak se proklínal. Alespoň v duchu.
Trochu zmateně zamrkal, když se mu omluvila a najednou se o něj otřela. Objala ho packami a zůstala tak. Byl heboučký? Vážně? No... Třeba ano. Jako medvídek. Obláček. A ona... Byla? Otřel se hlavou o její tvář, střihl ušima a zavřel oči. Bylo to příjemné. Zvláštně. Nechtělo se mu tomu věřit, obvykle takové věci nedělal. Dnes to ale bylo prostě hezké. Zavřel oči a nechával ji, aby byla tak blízko u něj, aby mohl vdechovat zvláštní, jemnou vůni kvítí z luk... Trochu ztuhl, když si uvědomil, že tohle nesmí dělat. Prudce se od Shine odtrhl, aniž by se nějak omluvil, nebo snažil jí při prudkém pohybu neublížit. Sklonil hlavu a sevřel víčka. Kolem krku mu visel zub medvěda a z očí mu vedly drobné, slané cestičky.
,,Tohle já nemůžu," zamumlal. Zvedl oči nahoru, kamsi k obloze. Jako předtím... Hledal v obloze útěchu. A tentokrát přišel déšť, jako na zavolanou. Jakoby přišel jen proto, že si jej Zinek přál. Příjemný, teplý deštík. A právě proto si zoufal, že chtěl černou tak hrozně moc u sebe. Přímo po tom toužil. Byl ze sebe znechucený. Zvedl oči a podíval se na ni. Byla vážně pohledná, ale to nebylo to, na čem teď záleželo. On potřeboval něco jiného, složitějšího. Útěchu. Zdála by se být jednoduchou pomocí, ale pro Zinka nikdy nic takového, jako lehká pomoc, nebylo. Oklepal ze sebe vodu a přesměroval svou energii do tlapek, které ho už teď svrběly. O nohy se mu otřelo pár rostlin, které díky němu nahodily poupata a následně se otevřely do květů.
Zinek se rychle přiblížil zpět k Shine, víceméně se na ni vrhl. Ne agresivně, spíš tak nějak... Zoufale. Protože nechtěl, aby to, co se s ním dělo, bylo nějak... Známé. Otřel se o její černou, sametovou srst a olízl jí ouško, aby v něm zarejdil čumáčkem a pak i zvedl tlapku, s níž skončil mezi jejími lopatkami, zatímco se lísal k černé, žluto-zeleně označené vlčici. Byl vážně rád, že jim Wu dával prostor a vlastně to ani nijak nekomentoval.
Posadil se, ale zůstával stále blízko, zatímco jí čumáčkem rejdil v srsti a olizoval jí z chlupů vlažnou, dešťovou vodu. Jak rychle jeden zapomene... Hojí snad čas rány?
Bolelo ho, že byl takto nucen. Moc dobře věděl, že to není něco, co by sám chtěl. Tato touha byla do jeho těla a mysli vložena. Ale... Bylo to tak příjemné. Cítil se uvolněný. Že by bylo na čase, aby se pohnul dál, jak vlčice naznačovala? Nebo to bylo nějaké její kouzlo? Možná že by si ji neměl pouštět tak blízko. Třeba mu chce ublížit. Místo dbaní na logiku se s ní však mazlil jako nikdy. ,,Chybí mi," zamumlal pak. ,,Chybí mi moje Severa." A jeho děti. Smečka. Ale Severa... Severa byla to, co si vyčítal ze všeho nejvíc.

Zavrtěl hlavou. Byla zatraceně pozitivní. No... Až moc. Tiše si frkl. Mluvila a mluvila a mluvila... Mluvila trochu jako Bílá. Vzdáleně a tak nějak tajemně. Jakoby přesně věděla, co má říct. Nebyl si jist... Jen trochu zamrkal a povzdechl si. ,,Čas těžko," okomentoval svůj někdejší... Element? Byl to vůbec element? Povzdechl si. ,,Jediné, co se hojí, je maso." Udělal pár kroků vpřed. O nohy se mu otíraly seschlé trsy trávy. Mrskl ocasem. A znovu. ,,Nemusím louky. Lesy jsou příjemnější. Přirozenější. Bližší." Kdosi se blížil. Vlk, který si táhl svůj krámen. Zarazilo ho to... A překvapilo. Stáhl ocas a jen se mlčky díval na toho... Kohosi. Vlk nakonec i s krámkem skončil kus od nich. Zinek si ho prohlížil. Začenichal. ,,A lesy jsou taky... Příjemnější a klidnější v samotě. Začíná tu být narváno," zamumlal. Vlk na dvojici zavolal... Zda o něco nemají zájem. Vzpomínal si na slova Doryi a zvědavost ho přilákala. ,,...Wu?" zamumlal a vydal se blíže. Začal si prohlížet, co všechno ten vlk má na skladě. Zarazil se u jednoho medvědího zubu a pak u pár lektvarů, co pochybně páchly. ,,A to je co?" zeptal se. Wu se zazubil a za chvíli už chudáka Zinčoura dusil nějakým svým lektvarem. Zinek samozřejmě většinu spolykal, ale následně začal vydávat zvláštní, dávivé zvuky. ,,Tak dík! Jsem fakt rád za odpověď!" houkl naštvaně.
Pak... Však ucítil nával energie a krátce nu i svitlo v očích. ,,Uff..." vydechl a oklepal se, až se mu od srsti vznášely záblesky statické elektřiny. Co se to právě stalo. ,,Tak já si vezmu tohle... Dík." Vzal si přívěsek. Pak se otočil po té vlčici, jestli tam teda stále je. Mluvilo se s ní tak nějak zvláštně... Ale dobře.
Jakmile to měl za sebou, odhodlal se vrátit zpátky za ní. Jo, sice dal Wuovi menší díky, ale... Málem ho zadusil! Víc si nezasloužil, přeci.

50% SLEVA LOSY
Cena nákupu 400 (200)
Původně 213kmš 5 rubínů 0 mincí - > 13kmš 5r 0m
>> 213 kamínků na 13 kamínky (3, 4, 5, 6 a 7 tlapka vody = 200)
>> Medvědí požehnání, zdarma (boj s Nessie - jizvy čenich, zakreslit)

SCHVÁLENO

Posadila se. Déšť mezitím tichnul, ustával. A Zinek? Ten měl potřebu se podělit. Ani ne o svůj životní příběh, ale i svou únavu a smutek . Střihl ušima. ,,Ne že bych je viděl," podotkl jednoduše a zadíval se kamsi do dáli. Sem tam škubl uchem, jak zaslechl na co, co se blížilo. Momentálně tomu však věnoval minimální pozornost, jelikož vlčice pokračovala. ,,Kdo žije, kdo zemře, kdo řekne tvůj příběh," zbrblal. Pak se však na vlčici podíval s vážným výrazem. ,,Těžko říct. Nejspíše je pokojná. Ale ublíží všem, kteří žijí dál," zahleděl se kamsi do dálky. Znovu. Dálka pomáhala. Oblaka a louky pomáhaly.
,,A bolí dlouho. Dokáže vůbec přebolet," zamumlal a upřel na ni pohled. Zažila už někdy bolest ztráty? Ano... Nejspíše ano.

Někdo se přiblížil. Vlastně ho to ani nijak moc nepřekvapilo. Všichni v jeho okolí měli tendence se ukázat ve špatný okamžik. Takže... To nebylo zas tak moc překvapivé. No... Ostatně, co ho ještě mohlo překvapit? Pohlédl na černou vlčici a tak nějak... Si prostě jen těžce povzdechl. Možná že na něj její kouzlo působilo víc proto, že se uzavřel. Nebo až moc doufal, že najde někoho, před kým nebude takový nesnesitelný hňup. I když... To on vlastně nejspíš byl pořád. Jen ti, co ho měli rádi, tomu trochu víc rozuměli.
,,Jestli se mi něco stalo? Pardon, ale to fakt zní jako blbej vtip," zamumlal. Pak se podíval kamsi do dáli, k moři. ,,Podělanej život se mi stal, heh," zabrblal stříbrný prostě a postavil se. Oklelal ze sebe vodu, která se rozstříkla kolem a povzdechl si. ,,I když... Komu tady ne, že? Zdá se, že komu se to nepodělalo, ten zařval. Nebo zařve... Dřív či pozdějc."

>> Rokle

Oklepával ze sebe horko těžko nostalgii, výčitky, prosby zoufalství a vztek na své jméno, na vlky, kteří byli ledovými jako on a ... tak nějak nevěděl co ještě. Byla tu spousta věcí, které nenáviděl, které miloval a které chtěl zničit - ať už spadaly do jakékoliv z předchozích kategorií.
A tady byl ten déšť, o kterém mluvil. Věděl o něm, samozřejmě. Měl v sobě nadání pro vodu. Nadání, co ho neskutečně mátlo. Netušil, jestli ho chce... ale dost možná právě díky němu přežil, když byla všude kolem voda a pak... i led. Ten lehký, jarní deštík, který kropil zdejší unavenou půdu, mu moc nevadil. Tak nějak tušil, že nebude trvat dlouho. Jednalo se prostě jen o další koloběh. A... neměl s ním problém. Nemohl. Příroda byla to jediné, co nikdy nezklamalo. A to jediné, čemu plně věřil a byl ochotný tomu svěřit svou unavenou a pošramocenou mysl.
Déšť padal, kapky tekly po jeho možná až příliš husté srsti a nedostaly se na kůži, ať už se snažily sebevíc. Stékaly po něm jako voda po kachním peří. Stejně jako slova po jeho ledovém srdci. Rozlámaném, slepeném a rozlámaném tak moc, že raději zmrzlo, nejspíše už nadobro. Unaveně se posadil a zahleděl se nahoru, na bouřková oblaka.
Zinek nebrečel. Nikdy by si takovou hloupost neodpustil. Dnes však k dešti začal zpívat tesklivou písničku.
Vlk ztracený v čase začal výt.

>> Les alf

Z lesa se dostal ani nevěděl jak, jen se díval pod nohy, ani ne tak moc na cestu jako po rostlinách. Napadaly ho různé otázky, teď už jiné, než jaké jej napadaly v horách a lese. Přemýšlel nad sebou, nad sebou jako osobou.
Mlčky přejel pohledem rokli, skrz kterou musel projít a začal klouzat po strmém povrchu zarostlého svahu. Byly tu sice vychozené cestičky...ale na tom nezáleželo. I tak to tu bylo kluzké. Otázka však zůstávala. Byl si vážně dost jistý sám sebou? Jistý tím, že je skutečně pro Daén tak potřebný, jak o sobě tvrdil? Nebyl si jist. Možná v sobě viděl míň, než kolik tvrdil Dorye. Možná se v něm pletla. Možná byl... k ničemu. A tohle jsou přesně ty myšlenky, co tě dělaly a dělají slabým. Nauč se, že sebelítost je k ničemu hlupáku. Zinek zastavil uprostřed cesty. Zhluboka se nadechl. Z nějakého důvodu se mu dýchalo těžko a krk ho škrtil. Nedostávalo se mu kyslíku.
,,Jasně! Já.. Budu… Budu.. " ,,Zinek," zašeptala alfa irisenu.
Sen. Sen, kde viděl sám sebe, jak odpovídá ledovým. Jak se zpovídá, zbavuje své kůže a prodává ji jako mezka. Jak se stává ledovcem, jak se stává... někým jiným. Zvedl pravou tlapu. Šedivobílou. ,,Má vůbec život smysl, když přežívám?" zamumlal. Dávno to nebyl on. Dávno byl... někým jiným. Byl Zinek. A Zinek... nebyla jeho minulost. Byla to přítomnost. Budoucnost. Něco, s čím se musí naučit žít.

>> Červená louka

>> Furijské hory

Když konečně sestoupil z hor, pokoušel se setřást myšlenky na coby kdyby. Kdyby neudělal spoustu věcí, nestala by se spousta věcí. Kdyby nezemřela Severa... kdyby nepřišel do Ellenisu... kdyby nezemřela Aisha... Tolik možná. Tolik linek. Jeho svět se vrstvil, tvořil tolik realit a tak moc mu to ztěžoval... tiše si povzdechl a přivřel oči. Svět... svět se netočil kolem něj. Měl by si hledět jiných věcí než sebe.
Přesto však kráčel tak nějak bez duše, občas se podíval po zemi, jestli nezahlédne nějakou známou rostlinu, léčivou či jedovatou. Byl už to tak nějak jeho zvyk. všechno se dalo využít. Jedovaté, léčivé... a některé jednoduše měly estetické účinky... dokud nebyly smíchány.

>> Rokle

>> Rest

Od jezera pokračoval dál do hor, které ohraničovaly území Daénské smečky. Nutilo ho se to zamyslet nad vlastní minulostí. Nad tím, jak žil v Ellenisu. Tam byly hory, ale ne tolik, jako tady. Spíše to bylo území plné lesů a luk než něco takového. Dávalo to smysl, moc vlků se po horách nechtělo potloukat. Jemu však nikdy hory nevadily. Dobře se tam větrala hlava... a když se tudy mohl projít, tak proč ne? Sem tam jen tak dělal dlouhé výšlapy na vysoce postavená místa, aby se rozhlédl po okolí. Byl tu uvězněný. Donesla ho sem voda, dost možná jako další vlky. A když vás donese voda... jakou máte šanci, že vás zase vrátí? Nebýt ostrova, byl by se utopil a umrzl. Zachránil ho... nebyl si však jist, jestli za to ten nový život stál.

>> Les alf

>> Vyhlídka

Přes hory pokračoval dál. Cítil vodní plochu a tak zamířil k ní. Po delší chůzi začínal mít žízeň a navíc se stmívalo, takže potřeboval ukojit žízeň - což také nakonec udělal. Zastavil se u jezera a rozhlédl se. Tohle... tohle bylo to, co si představoval pod pojmem ráj. Zinek zůstal stát na břehu jezera a zhluboka dýchal, než se odhodlal zajít do vody a ponořit se do ní. Začal plavat. A byl tak spokojený. Přeplavala na druhou stranu jezera, což přisuzoval svému tréninku s mistrem ve svatyni. Na druhé straně vylezl, spokojeně se oklepal a začenichal. Tohle bylo... tohle byl Daén, bylo to tak? Sem Dorya odkazovala a tady cítil spoustu pachů. Bylo to území smečky. Daén a smečka ve zlatém lese... tak to říkala. A hrouda věděla o třech smečkách. Zinek však věřil, že tato patří pod fialovou vlčici.
Nakonec se však tak či tak uklidil na vzdálenější část jezera, i když to znamenalo jej obcházet pro nic, když si předtím zaplaval. Byl však spokojený a schoulil se v závětří, schovaný v trávě. Jen tiše a spokojeně oddychoval, zatímco se oddával spánku. Zasloužil si ho. Ty tíživé sny ovšem už tak moc ne.
Padal. Padal jako vždy. Padal časem.
Probuzení bylo stejné. Všední. Chytil si snídani. PO dlouhé době si dopřál zaječí maso! Měl z toho dobrý pocit. Navíc tu poznal pár rostlin, které využil. Tak či tak, dnes se ještě s Daénskou smečkou setkat nechtěl a právě proto zamířil dál.

>> Furijské hory

>> Tajné ostrovy

Zinek pokračoval směrem od ostrovů tam, kde už to tak nějak znal. Mělo to svůj důvod. Jaký že to přesně? No, potřeboval najít ten zatracený Daén... trochu se tam zdržet a tak něco. Třeba tam bude čekat Dorya, vmete mu do obličeje, že mu zbyly na čumáku jizvy a pak... těžko říct. Růžová vlčice však taková nebyla. Koho mu jen připomínala? Erturenu. Vždy v ostatních viděla to dobré. Erty měl rád, ale ona potom odešla. Odešla a už se nevrátila. Občas zvažoval, jestli se zatoulala na podobné místo. Daleko mimo vliv Hestie a ostatních bohů. Daleko tam, kde na ni nemohl nikdy dosáhnout. Inu, kdo ví? Zinek je tak tiše doufal... že ji snad jednou potká. Jednou. Jednou snad...

>> Rest