Příspěvky uživatele

< návrat zpět

5 mincí = 40%
Vytrvalost 12% - > 44% (+32)
Rychlost 13% - > 15% (+2)
Obratnost 13% - > 15% (+2)
Schopnost lovu 11% - > 15% (+4)

Zinek se pomalu proplátal podivným místem, hluboko v džungli. Celá ta věc s lesem byla zvláštní, ale Zinek měl ke všem druhům lesa neskonalou úctu a taky jistý pud, že by je měl chránit. Toto místo se však zdálo, že se ochrání samo.
Po nějaké době, kdy postupoval hlouběji tou zarostlou cestou, konečně stanul před svatyní. Vypadala staře, byla zanesená špínou a prorostlá kořeny. Nastražil uši a rozhlédl se po okolí. Nikoho neslyšel, jen viděl ten oheň, který plápolal na pochodních. Stáhl uši a vydal se tu podivnou budovu prozkoumat. Chvíli po ní chodil sám, ale nakonec ucítil cizí pach. Přišlo mu to... Zvláštní. Byl tu sám, byl tak častý, že absolutně překrýval i ty ostatní.
Zinek dorazil ke starému vlku a dost možná to byla aura, že Zinek sklopil hlavu a mistra si prohlédl. ,,Já... No... Zdravím." Obvyklý sarkasmus a nepříjemná, kousavá reakce na každého, byla nahrazena mírným zmatkem. Tak nějak tušil, co je vlk zač, aniž by o něm dříve kdy slyšel. Byl to instinkt, nebo snad magie, chcete-li.
,,Já... No, zeslábl jsem. Už nevydržím běhat tak daleko jako dřív a jsem naprosto marný v lovu. Můžu za to všechno nabídnout nějaké byliny, jsem... Léčitel..." Mistr na Zinka pouze chladně pohlédl a vlk polkl naprázdno, aby stáhl uši blíže k hlavě. S tím se však tak nějak okolí změnilo a Zinek se začal zmateně prohlížet. Byli na louce. Mistr upíral na chladného vlka pohled a pak kývl směrem k noře. Byl tak zajíc... Jeden, jediný zajíc. Spokojeně se vzdaloval od díry a Zinek se přikrčil. Konečně svačinka! Docela se těšil, až se na něm pochutná. Proto se pomalu plížil blíž. Schoval se v trávě, splynul v ní a uši měl nastražené. Nejspíš to neměla být zrovna promakaná... No, iluze, jelikož Zinek se přiblížil blíž a byl připraven zajíce skolit. Celá scéna se náhle změnila a zajíc se rozběhl, Zinek za ním. Než se nadál, ukázala se před ním hromada stromů. Zpomalovali zajíce, ale on byl zrovna tak zpomalen. Začal kličkovat a snažit se nezakopnout o vlastní nohy. V jeden moment se to však podařilo a Zinek udělal kotrmelec, aby zajíc kamsi zmizel. Vlk zavrčel, zvedl se a znovu se rozběhl. Dal do toho všechnu svou sílu a pádil vpřed, aby zajíce chytil. Brzy cítil, jak končetiny začínají protestovat. Musel si však udržet tempo! Tiše zavrčel a pokračoval v běhu, sprintoval vpřed a sem tam něco přeskočil, či se vyhnul. A pak... Zajíc byl tam! Zinek skočil a připlácl zvíře k zemi, aby jej zakousl. Už už se připravoval, že jej zardousí, ale zvíře zmizelo. Stáhl uši k hlavě a zakňučel. Mistr stál na vylidněné mýtině, která vypadala krásně na dlouhý, nespoutaný běh. Mistr tiše štěkl a rozběhl se. Zinek se rozběhl za ním, stejně jako předtím za zajícem. Snažil se udržet krok, ale šlo to dost těžko. Běh byl docela dlouhý a nakonec dvojice zastavila u hory, která se tyčila nad nimi. Stáhl uši k hlavě a dlouze oddychoval. Teď měl šplhat nahoru? Heh... Nechtělo se mu tam. Zatřásly se mu nohy a musel si na chvíli sednout.
Mistr nad tím jen zavrtěl hlavou a znovu pohlédl na horu, na kterou měl Zinek nyní šplhat. Ten povolil a vydal se nahoru. Pomalu, klidně, rozvážně. Jeho výšlap mu připomínal setkání se Shay... Když vlčice dorazila nahoru za ním. A stejně jako tehdy, i tentokrát začalo pršet. Zinek už byl po tom všem utahaný jako kotě, pomalu kráčel po římse a docela hluboce oddechoval. Uši měl u hlavy, vypadal, že si lehne a už nevstane. Krok za krokem, déšť mu smáčel srst a zakusovala se do něj zima. V jeden moment zastavil a zahleděl se dolů, do mlhy, která horu obklopovala. Zvládnu to. Nejsem srab. Nejsem slaboch. Příště to stěně zachráním.
Zaskřípal tesáky o sebe a pokračoval. Prudký pohyb jej unavoval a nakonec musel i přes potůčky vody skákat, drápat se po kamenech a často byl i sražen níž, jak mu pod tlapkami sklouzlo kamení a vlk vyděšeně vykřikl. Nakonec tiše zavrčel a donutil se vystoupat až na vrcholek. Dokázal to! On to... Dokázal!
Nechával déšť, aby mu chladil tělo a stál nahoře, nad tím vším... Než to zmizelo. Stál zase jen po boku Mistra, no únava byla stejná. Vlk mu tiše kývl a dal se na odchod. Zinek stáhl uši. Takže to... Asi byl konec. Dobře, nehodlal se handrkovat. ,,Tak... Asi naschledanou," zamumlal a on sám se vydal pryč. Potřeboval stále do toho Daénu.

>> Ovocný lesík

>> Les u mostu

Dorazil do míst, kde doteď nikdy nebyl. Bylo to zvláštní místo, podivné. Byla tu voda, ze které se napil, aby uhasil žízeň po všem tom běhu. Tohle nevypadalo, jakože tu sídlí nějaká smečka. Tak... kdo? Cítil tu nějaké pachy, i když staré. vybledlé. A to byl důvod, proč vlk zaměřil na toto místo pozornost. Stále bylo jeho nejdůležitějším cílem najít Daén a jeho členy, ale teď hodlal nabrat trochu dechu, možná tu něco ulovit, aby se nakrmil. To přeci nemůže trvat tak moc dlouho. A pak zachytil souvislý proud pachů, které mířily snad do středu tohoto místa - a kam se vydal? Myslíte správně, vydal se tam. Možná tu bude nějaký úkryt, který mu na nějakou dobu vystačí. Alespoň v to tedy doufal.

>> Svatyně

>> Spáleniště

Zinek běžel, co mu síly stačily. Těžko ho zajímalo, co se děje s ostatními. Skončil na druhé straně, s ocasem staženým a poněkud poděšeným výrazem. Byl rád, že se odtamtud dostal... tak rychle, jak mohl. Zahleděl se zpátky, tam kamsi... do dálky, ke spáleništi. Připomínal si jména. Dorya a Shay. Dorya a Shay... Dorya a Shay! Potřásl hlavou a zastavil, aby se zhluboka mohl nadechnout. Tlapky se mu klepaly a nakonec zavřel oči, aby se trochu uklidnil. Jenže... kudy do Daénu? Kudy vůbec kamkoliv? Když nenajde Daén, mohl by aspoň zkusit najít tu smečku ze Zlatého lesa, o kterém mu Dorya říkala. K tomu místu by se snad mohl dostat... doufal, že by mohl. Jestli se nedostane nikam, bude si připadat sám ze sebe zklamaný.
Chvíli se rozhlížel a pak zkusil směr, kterým ještě doteď nešel.

>> Mlžná džungle

>> Temný les

HERNÍ AKCE, VLCI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ VLKY

Modré světlo, které pulzovalo ze spáleniště, Zinka zmátlo ještě víc, než ta hromada pachů, kterou cítil. Napočítal několik vlků a nebyl si skrz jejich překrývání ani jistý, jestli někoho z nich zná. Celá věc byla hrozně zvláštní. Brzy se dostal do první potyčky - tehdy se k němu i přidala zvláštní dvojice. Černá vlčice a divně, modro-bíle zbarvený vlčí samec. Připomínal mu Kobalta tak moc, že mu z toho bylo špatně a měl pocit, že jeho žaludek brzy má v plánu opustit jeho tělo. Nezdálo se, že by to byl zas tak divný úkaz, protože vlci, co na ně útočili, se o to vlastně snažili. Zinek z toho měl smíšené dojmy, když byl přišpendlen k zemi a nucen, aby čekal, co s ním udělají. Jasně že spolupracoval... pro teď.
Když byl spolu s dalšími vlky - mezi kterými byla i ta černá, co mu pomohla -, aby vyrazili blíž, samozřejmě z donucení a se řetězy kolem těla, černá křičela na modrého, který se zjevně jmenoval Navin, Není to Kobalt... uklidnil sám sebe, zatímco křičel spolu s ní, aby podtrhl absurdnost této situace. Co asi udělá proti... tomuhle? Byla to smečka, byl si jistý. Někdy tehdy si i všiml té hnědé hroudy, která zatím docela vyrostla. Zastřihal ušima a snažil se dávat najevo malý odpor a šetřit síly. Samozřejmě že se nehodlal nechat pokořit jen tak... ne, hodlal ty vlky zabít. Nejlépe. Když na to došlo a jeden z vlků se vydal k vlčeti, kterému začal dle všeho ubližovat, Zinek... ztuhl. Ztuhl a pak začal vyvádět, ale s malou platností.
Bylo to šokující, ale nakonec byl osvobozen. Díval se po tom pískovém vlku, který na tom nebyl úplně dobře - aspoň dle jeho zkušeného oka. Navin a černá vlčice se jej však ujali. Zinka tahle celá věc znepokojila a ještě víc to, že nikdo nevypadal, že by věděl, co se děje. Utíkal, co mu packy stačily... a dávalo to docela smysl. Tohle nebylo dobré. Z nějakého důvodu cítil docela silnou potřebu se podělit s někým, koho znal. Proč? Protože takové smečky, na cizím území, mohly znamenat jen jedno - problémy.

>>Les u mostu

>> Les u mostu

Zinek se procházel Temným lesem a přišel mu zvláštně... temnější než obvykle. Těžko by popsal, z čeho ten pocit vychází, ale bylo to tak. Jednoduše se dnes cítil mnohem méně příjemně než jindy. Zavětřil. Necítil v okolí žádného vlka... i když. Brzy zachytil spoustu pachů. Vlci, kteří mířili směrem vlevo, když mohl soudit. Zajímalo ho, co se děje, že se tam tím směrem stáčelo tolik pachů. A tak tam zamířil, jen se tiše rozhlížejíc po okolí, které bylo vážně až příliš moc tiché. Nakonec si jen odfrkl. Děsíš se bezdůvodně. Není důvod mít z toho všeho takový špatný pocit... A nebo byl? No to k sakru byl. Když se dostal na kraj lesa, už teď viděl tu zář. Mělo to svůj smysl... protože celý les byl vypálený. Zvedl se mu z toho žaludek, měl lesy rád a už jen neobvyklá barva u Zlatého lesa v něm budila nepříjemné pocity... co to k sakru bylo?

>> Spáleniště

>> křišťálové jezero

A byl tady, zas. Všechny cesty vedou do pekla... a nebo k mostu u lesa? Nebo to možná byl most u lesa, kdo ví. Nevěděl, jak ten les pojmenovat a tak si ho jednoduše přivlastnil. Poté, co u jednoho ze stromů vykonal potřebu, spokojeně zahrabal drápy v hlíně a vydal se dál, docela spokojený. Uvažoval, jak si dnešek ještě víc zlepšit, aby to byl zatím jeho nejlepší den tady. Mohl trochu trénovat, nebo... nebo běhat. Vždycky rád běhal, nejvíc mezi stromy, kde se musel přizpůsobovat terénu. Ani lov nebyl k zahození, ale pořád... nebyl schopen ulovit ani zatraceného zajíce a to jej mírně deprimovalo. No, asi se musel prostě snažit víc a bylo docela na čase - vážně se flákal po okolí moc dlouho na to, že vlastně nic nedělal. Tak či tak, víceméně si nad tím pokrčil rameny a prostě pokračoval cestou, kterou si vybral. A to směrem... na druhou mostu. Zase ten temný les... heh, asi ani tomu se nedalo vyhnout. No, to bylo asi fuk. Zatím se mu nezdálo, že by nějak kazil jeho život.

>> temný les

>> Nerovy vodopády

Zinek odcupital dál od trojice vlků a to jmenovitě k vodě, kterou začal hltavě pít. Brzy se však i od ní vzdálil. Nespokojeně se oklepal - znovu - a posadil se. Začínal cítit únavu a všudypřítomný hlad, jako předtím... mohl by teď jít a udělat něco... no, pořádného? Myšleno, ulovit něco, proběhnout se, nebo dál chodit? Ale ne... na to byl moc unavený. A i proto si zalezl za jeden z kamenů, kde se uvelebil, zavřel oči a usnul.

Tentokrát jej sny nenaháněly, spánek měl poklidný, temný a dlouhý. Když se probral, uvědomil si, že hlad sice pořád má, ale už mu tak moc nekručelo břicho. Navíc, voda byla stále blízko! Mírně zavrtěl ocasem a vydal se blíž, aby se pořádně napil a pak se vlastně ve vodě i vykoupal. Bylo fuk, že pořád nebylo zas takové teplo. Začínalo jaro a on měl právu si užít trochu osvěžující koupele.
Docela vzácně pro něj, zvedl se docela s pozitivní náladou. Vyrazil zpět toho podivného světa, který se mu nelíbil. Doufal, že nenarazí na něco, na co narazit raději nechtěl...

>> Les u mostu

>> Katakomby

Když se ukázal na druhé straně snad mu spadl kámen ze srdce. Prudce se oklepal, až se do vzduchu vnesl obláček prachu. Doufal, že to vážně byl jenom prach. Proto... si oddechl. Ale... cosi tu slyšel? Co to bylo? Hlasy! Zvědavě vykulil oči a zahleděl se směrem, ze které vycházely. Hnědý vlk, černá vlčice a mládě. Zinek udělal krok vpřed a skupinku si pozorně prohlížel. Možná z té dálky připomínal svou velikostí a celkově tělem vlčici, jelikož byl malý a momentálně i hubený a bez nějak výrazných svalů. Zastřihal uši a vydechl. Byl rád, že tu byli další vlci. Kromě Shay byli jediní, které teď ve dnech viděl. Nejspíš se prostě jen uměli dobře schovávat. Bral v potaz. Odstoupil o kus dál a vydal se pryč. Nechtěl a nehodlal s nimi mluvit, jen byl rád, že je vidí. Bylo by divné, kdyby v okolí vážně nikdo nebyl... divné a nepřirozené. Něco, co ho docela dost tížilo. Vydal se konečně k jezeru.

>> Křišťálové jezero

>> Nejvyšší hora

Procházel tou tmou, do které se pohroužil. Bylo to zvláštní, ale měl trochu závratě z toho, kde se to ocitl. Byla tu tma, smrdělo to tu a byla tu hrozná vlhkost. Pro teď se snažil potlačit vyvržení večeře a doufal, že se brzy dostane k místu, kde se bude moct znovu pořádně nažrat. Když teda všechno neskončí na zemi tady.
S tím pokračoval za vodou, kterou slyšel a cítil absolutně jasně, díky své magii. Ta tma ho však nutila se znovu nořit do myšlenek. Hluboko, hrabat se jimi a přehazovat je... cítil tak nějak silný pud se vracet k věcem, které se staly poslední dobou. Moc s vlky nemluvil, mimo Shay a Doryi před pár dny. Bylo to tu vážně prázdné... čím to mohlo být? Všude někoho cítil, všude někdo byl, ale nikdo... nikdo tu nebyl. Mátlo ho to, unavovalo a byl z toho trochu smutný. Užíval si samotu, ale bylo hezké vědět, že tu je někdo, za kým může jít, když si to rozmyslí. Tady to však tak nějak nebylo možné... a tak se nakonec dostal k vodopádu.

>> Nerovy vodopády

>> Rokle

RYCHLOHRA SE SHAY

Potkal ji. Znovu. A ona se tentokrát omluvila. Co měl dělat? Pokusit se ji sežrat? Takhle to nefungovalo. Tak či tak musel uznat, že pokud chtěla získat jeho pozornost, zvládla to dokonale. Teď měl Zinek zájem se s ní seznámit trochu blíž - iritovala ho, ale nejspíš v dobré cestě. Rozhodl se, že ji bude trápit, ale trochu odpuštění snad v sobě měl. Nakonec se dvojice vydrápala až na vršek hory, kde se schovali před deštěm, který následoval. Zinek měl déšť rád, ale ne to, co následovalo po něm. Přišlo to. Hromy, blesky... a s každým sebou šedivý vlk cuknul. Zjistil, že Shay nikdy neslyšela o lidech, což asi znamenalo, že tu o nich neslyšel nikdo. To bylo zvláštní. Zinek lidi znal docela dobře, i když to nebyl účel. No, ale to bylo fuk.

Konec rychlohry

Po povídání si o ostrově a okolnostech, přestalo pršet. Konečně! Zinek tehdy víceméně utekl. Žádné pořádně rozloučení jí nedopřál. Jen se vypařil, pro své vlastní dobro. Byl s tou vlčicí až moc dlouho. Nebyl si jistý, jestli vážně vyhledat Daén a nebo ne... no, rozhodl se, že to teprve uvidí. Teď měl za cíl prozkoumání té věci v rokli.

>> Katakomby

>> Ostříží zrak

Jasně že byl na tu hloupou káču naštvaný. Na to, jak dobře to začalo, koncem to absolutně pokazila a on na ni měl akorát tak vztek. No... co nazbyt, musel se aspoň dopravit na tu druhou stranu, jak měl v plánu. A snažil se na Shay nemyslet, ale to zrovna nešlo. Těžko se vyrovnával s tím, když ho někdo do něčeho nutil - byl tvrdohlavý mezek, který jednoduše nehodlal udělat absolutně NIC, co po něm někdo chtěl. A jak tak tudy putoval, zvědavě zjistil, že tu je docela velká díra, kterou byl schopen se protáhnout. Nastražil uši a prohlédl si ji. Pro teď však to místečko hodlal nechat jít. Chtěl se podívat na tu horu, která se tyčila nedaleko. A jak měl v plánu, tak taky udělal. Zamířil k ní, po krátkém dáchnutí. Ach ano, znovu měl smůlu na tu hořící kačenu... cítil se jako totální hňup, takhle ji pořád potkávat...

>> Nejvyšší hora

>> Severní hory

RYCHLOHRA SE SHAY

Vážně nečekal, že tu někoho potká... ale stalo se. Zatímco se nevrle díval okolo, dostala se tam vlčice a dvojice se dostala do poněkud nelichotivé potyčky. Tedy, nelichotivé pro Zinka, protože skončil na zemi. Jasně že byl naštvaný! A po právu. Kdo si ta dračice myslela, že je?! Nehodlal jí tohle darovat. I proto, když spolu začali mluvit, házel po ní různé urážky a nespokojená označení, aby jí vyklepal kožich aspoň slovně. Ukázalo se, že je tato vlčice, Shay, alfa Daénu a dvojice se začala dohadovat o možnosti jeho připojení. A ZInek? Kladl si podmínky, jako vždycky. Ona si to nenechávala líbit a tak se dostali do ne zrovna příjemné slovní přestřelky. Rozhodla se nevzít jeho sázku a dvojice nakonec skončila u pobřeží, kde se jej snažila Shay donutit, aby se usmál - vcelku marně. Nakonec jej připoutala ohněm k zemi - což příliš nepochopil a dostal na Shay vztek. Všechno, co dělala, bylo nesmyslné a on se vodou snažil řetězů zbavit, což se mu nakonec i podařilo. Nakonec beze slova odešel. Co jiného by měl dělat? Udělala hloupost a vymstilo se jí to.

Konec rychlohry

>> Rokle

>> Luka

Zinek dorazil do hor. Měl docela štěstí, asi na něj zvrchu někdo koukal či tak něco, jelikož chvíli po tom, co se mezi horami schoval, ukázalo se, že vážně začalo pršet. Zinek se spokojeně zachechtal. Schoulil se ve svém úkrytu, který byl zatím jakž tak čistý a dopřál si dalšího očistného dáchnutí. Když vyrazil ven, byla už dávno tma a všude bylo bahno. Nemohl tvrdit, že jej to neštve - jelikož štvalo. Měl od něj celé tlamy a vypadal teď spíš než sexy švihák jako bahenní příšera. I proto zamířil do míst s vyšší trávou, doufajíc, že aspoň tady byla celá ta věc schopna... zmizet s jistou elegancí a bez louží. Zatím netušil, jestli si vybral správně a nebo ne, ale myšlenky mu pomalu ubíhaly všemožnými směry, ani si nebyl jist jakými. Chvíli myslel na to, pak zase na ono... a nakonec se tam dostal. Bohužel.

>> Ostříží zrak

>> Most

Znovu se přiblížil k místům, která doteď neznal. Další louka, tentokrát prázdná. No díky bohu za to, nechtělo se mu potkat další zrůdičky, jako byli ti dva. Oklepal se, s vyplazeným jazykem. No, vypadalo to tady docela dobře... líbilo se mu tu. Tak či tak, nehodlal tu zůstat příliš dlouho. Dal si konec konců cíl! A hodlal ho splnit. Potřebuje dojít až někam dozadu, nebo... do vnitrozemí. I když pochyboval, že tohle místo není ostrov.
Neříkala náhodou Dorya, že tohle místo ostrov je? Nebyl si teď jistý, ale vzhledem k tomu množství slané vody co tady byla, ani by se nejspíš nedivil, kdyby ano. A vlastně... vodu cítil odevšud. Náhle však zvedl hlavu.
Zhluboka se nadechl a uvědomil si docela důležitou věc... Brzy bude pršet. Přidal, až nakonec začal běžet. Stále byl trochu unavený, ale to bylo fuk. Momentálně měl důležitější věc jako cíl a to se schovat před deštěm.

>> Severní hory

>> Bad

Měl v zadku asi torpédo, jak rychle a spokojeně se hnal po celém tomhle zatraceném území. Ťapkal rychle skrz les a spočinul až na mostě, kde se nespokojeně rozhlížel. Těžko se odtud někam přecházelo, byl docela dlouhý a vypadal, že se každou chvíli rozpadne. Odfrkl si. No, co mohl dělat... nějak se na druhou stranu dostat musel, ne? A tak se po něm jednoduše vydal dál, zatím si nebyl jist, kam že to přesně míří. les za ním znal, ale víc... téhle části ne. Nebyl tu, ne pořádně. Jen se tu stavil, když se potřeboval nějak uvolnit z těch všech setkání, co nedávno zažil. A teď... znovu. Občas se mu až zdálo, že se vážně točí v kruzích a iritovalo ho to. Co měl udělat, aby se takhle točit dokola přestal? Rozhodl se pro tentokrát vydat rovně a zjistit, kam se až dostane... když teda bude mít tu možnost a někdo mu to nepřekazí.

>> Luka