Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Uvítali jsme se se svými sourozenci, tedy pořádně jenom už se dvěma, protože náš bratr Amon dostál věštbám některých z nás. Sice jsme stačili zvolat jeho jméno v pozdravení, avšak co následovalo po té? Inu, nevnímal nás nějak aktivně. Vlastně ani příliš nemluvil, nehýbal se. Čas plynul, my jsme sílili zatímco Amon chřadl. Těžko se dalo soudit, zda to bylo jen krátce po té, co dorazil zbytek z rodiny nebo chvíli později. Tak či onak, bylo to zde. Chvíle, která měla mýt divadlem? Poučením? Baladou? Nebo prostě jen chvílí, kdy náš bratr začal umírat. Možná bychom k němu i cítili jisté pouto, kdyby si nějaké stačil vytvořit, ale to poslední, co jsme si o něm pamatovali, bylo to, jak hudroval a po dlouhé cestě z úkrytu na vyhlídku se chtěl zase hned vrátit domů do pelechu. Bylo to snad předzvěstí této chvíle?
Sestry se popichovaly, nevěnovali jsme jim takovou pozornost, neboť nám nepřišlo zajímavé se předhánět či... co to vlastně dělaly? Byli jsme rodina a nezáleželo na tom, že někdo toho zažil více než jiný. Pořád jsme na tom byli lépe než Amon, že jo.
Alespoň Cain projevoval nadšení, že náš zbytek vidí rád, sestra se spíše zajímala o nějaké ty hry na já jsem lepší, či co. Nesoudili jsme ji.
Vyhnuli jsme se Cainovu hravému výpadu, taktéž hravě do něj udeřili tlapou, pak už jsme se ale soustředili na opravu úkrytu. Věnovali jsme pozornost tomu, co by kde mělo být a soustředili se s magií na konkrétní úpravy. Inu, šlo to všelijak, ale s každým pokusem jsme vnímali, že se lepšíme, byť by šlo jen o minimum. Práce s magií nás sice vyčerpávala, avšak za cenu, že jsme získávali zkušenosti. Třeba jak využívat zemi k práci s hlínou. Nebo jsme zkoušeli přesouvat kamínky. Možná malé, pro někoho, no pro nás to byl trénink a zkušenost jako každá jiná a výborná.
Inu, jestli bohové oceňují oběti, matka nevěděla, ale řekla nám, že i kdyby ne, pak Chaos ocení každé oběti v podobě zabitého zrádce. Souhlasně jsme přikývli. Pak se matka na nějakou dobu vzdálila a zanechala nás výhradně v péči otce. Po ten čas prostě probíhali práce na úkrytu.¨
Smrt Amona byla jednoduše zvláštní. Vidět umírat zvíře, jako třeba capybaru, bylo to o něco jiné, než vidět umírat bratra. Jak už jsme ale zmínili, neměli jsme k němu takové pouto, jako k ostatním, kteří většinu času neprospali na zádech jednoho z rodičů. Zkrátka, nevěděli jsme, co si o tom, co malý drobný hubený bratr dělá se svým tělem, máme myslet. Bylo to hrdinské, nebo zbabělé? Měli jsme s ním soucítit? Ale on přeci nesoucítil s námi. Byli jsme mu lhostejní, patrně stejně, jako on nám. Byl rodina, ano, ale jen jako ocas, co se za námi vláčel, tedy spíše co se nechal nést přilepený ke hřbetu dospělého. Bylo to kruté, ale bylo to tak. Ani jeden z nás k ěmu necítil víc. Vrátila se i matka a otec pronesl jen něco ve smyslu, abychom sílili. Matka, že to byl slaboch. Nezvládl svou magii? Nezvládl své tělo? Tak či tak, zemřel. Byl pryč.
Cain to řekl za nás, my jsme všichni silní. Žádné ze zbylých sourozenců nevypadali tak jako Amon. A tak jsme přikývli na potvrzení slov Caina a neopakovali jsme to, co již řekl za nás. Uchechtli jsme se, když táta poznamenal, že pokaždé se máma vrátí zraněná. Měl pravdu, alespoň za ten kus života, co jsme byli na světě tomu tak bylo. Ale byla silná a nezlomná a to se jí muselo nechat.
Všimli jsme si, že Lilith byla z Amonova odchodu trochu překvapená, ale jestli to bylo z náklonnosti, či prostě jen skutečnosti, že i přes všechno byl umírající rodinným příslušníkem, tak to jsme nevěděli. Nicméně jsme ji doprovázeli očima a když vyběhla z vody a zdálo se, že jí tlapky pálí, pozvedli jsme obočí a zamysleli se. Co bylo s tou vodou? Byla horká? ledová? byla určitě pozměněná, ale jak? Došli jsme k sestře a otřeli se o ní hlavou, abychom ji povzbudili. A taky se zeptali: "Co se stalo? Co je s tou vodou?" Sami jsme do ní nevstoupili.
Neuniklo nám ani to, jak Amy komunikovala i když pro mnohé, kdo jí neznal by se mohlo zdát, že nekomunikuje vůbec. Chyba lávky. Už dávno jsme si zvykli, že její projevy jsou vždycky ve správný čas. Tedy, když umíte číst mezi řádky. Rozhodli jsme se, že i Amygdale dáme najevo, že ji vnímáme i když nemluví zrovna nahlas. Ani my jsme toho nenamluvili, neboť nebylo co, dokud jsme si nevšimli, co se stalo s Lilith jakmile vstoupila do vody, kde bylo již mrtvé tělo nejslabšího bratra. I tedy o ní jsme se otřeli. Stejně tak o Astaroth a Caina se Samaelem. Do nich jsme ale jen drcli, přeci jen to byli kluci, co dají spíš na pořádný bratrský šťouchanec.

Souhlasili jsme se sestřičkou Lilith, "Ano, třeba tahle velká voda, tak ta byla nebezpečná, a patří k přírodě, nebo ne?" Začali jsme uvažovat nad živly přírody. "Hm, zalíbit se bohům, budeme muset vymyslet jak. Co takhle jim přinést nějaký dárek? Třeba tohle mrtvé vlče? Nedalo by se využít jako dar bohům? Ale co když mají rádi něco, no, méně zapáchajícího." Uvažovali jsme nahlas. Co když se bohům líbilo něco hezkého, namísto něčeho smrdutého a ošklivého. "Nevypadá vábně, asi by se jim něco takového nelíbilo. možná by to mělo být čerstvé, s úctou?" Jo, co bychom chtěli my? Chtěli bychom něco rozkládajícího se a nebo něco, co vyjádří, že ten, kdo se nás snažil obdarovat, k nám měl úctu? "Přesně tak, Lilith, takhle bychom asi dopadli. Ale my jsme měli štěstí."
Nakonec jsme mrtvolku nechali mrtvolkou. Matka nám uvedla pár jmen, která patřila na seznam zrádců. Zapamatujeme si je? Možná ano. Asi bychom měli. Byli-li to zrádci Chaosu, pak byli i zrádci pro nás.
Koukli jsme na Samaela: "Jistě a my je odhalíme. Určitě nás čeká odhalení mnoha iluzí." No, a až budeme silní: "Zrádce najdeme a můžeme je pak podarovat bohům, hm, co myslíš, Same? Takový dar by je mohl uspokojit." A oni by nám pak dali křídla?
Všimli jsme si, že se tu mihla sestra, ale ta zase rychle zmizela.
Sněhové vločky začaly poletovat vzduchem a měnit tvář krajiny na zimní. "Táta!" Vyštěkli jsme, když jsme rozpoznali známý hlas otce. Vyrazili jsme kupředu, abychom se s otcem a zbytkem sourozenců přivítali. "Tati! Caine, Astaroth, Amone?"

(Listopad)
Jméno vlka: Alastor Gorthaur
Počet postů: 19
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): Od jezera se vydal s rodinou do Ovocného lesíka, kde narazili na Wua, pak pokračovali do Severních hor, kde chtěli přečkat povodně, ale opět je vyhnal predátor a tak se vydali přes Most a skočili u Prokletého jezera, kde se servali s vlkem, ubránili úkryt před cizí vlčicí a když voda opadla pokračovali dál do Tiché zátoky kde čekali, že se setkají se zbytkem rodiny.
Bobříci:
• zachránce - přispěchal matce na pomoc při boji s Garethem. 10 kšm +1 % do síly

...Tiché útočiště →

(IV)× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla (3b)

Jistě, že ano, otec přeci uměl se zemí. A i kdyby ne, věřili jsme, že to umí lépe než my. My jsme se museli ještě hodně učit a cvičit, abychom mohli jen levou zadní mávnout a úkryt by tak byl v pořádku. Nebránilo nám však nic v tom, abychom si magii procvičili jen tak pro to, aby jsme zesílili a dokonce i matka nás v tom podporovala. "Je v něm nepořádek a bahno. Avšak neviděli bychom to tak zle. To půjde a když nám otec pomůže, brzy budeme mít luxusní ubytování." Docela nás zaujala myšlenka vyvýšeného lože.
Sedli jsme si a začali se soustředit na magii vody. Shlukovali jsme ji, abychom ji začali tlačit ven z úkrytu a sní se pokoušeli vytlačit i písek a bahno, které v ní ulpívalo. Váleli jsme po zemi kuličky vody a v nich plavalo bahno a písek. Soustředili jsme se na to, aby pevné částice zůstaly uvězněny za vodní clonou.
Vyrušila nás až matčina věta. To jsme magii pustili a zadívali se co dělá. Našla mrtvého vlka. Spíše vlče, přišli jsme k ní a vlčeti. Prohlédli jsme si ho, očichali jsme si ho. Voněl vodou a rybami. "Máš pravdu, musel být ve vodě dýl." Matka ho chtěla zakopat. "A nedalo by se využít k nějakému testování?" Zeptali jsme se s hlavou na stranu. "Jak asi chutná utopený vlk?" Na odpoveď někoho dalšího jsme ani moc dlouho nečekali. Zakousli jsme se do mrtvoly a pořádně skousli čelisti, až nám mezi zuby vyteklo cosi. Tělo již nebylo tuhé, bylo spíše vláčné, rozbředlé. "Divně. Trochu po rybách?" Dali jsme prostor i ostatním sourozencům, a pokud s tím nikdo nic nechtěl už dělat, pomohli jsme matce se toho zbavit.

(57)

...Tichá zátoka →

(IV)× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt (1b)

Kráčeli jsme zátokou. Konečně vypadala, jako prve, když jsme ji spatřili, jen trochu poničeněji. Až se příroda zregeneruje, bude zátoka, jako dřív. Následovali jsme matku do úkrytu. Uvnitř jsme se zastavili a koukali po stěnách a podlaze. Bylo znát, že se zde něco dělo. My jsme věděli co, ale kdybychom tu nebyli v době, kdy voda pronikla dovnitř a způsobila tohle, mysleli bychom si, že tu někdo velký udělal pořádný brajgl. Mysleli bychom si, že to tady někdo rozházel a pomocí magie to tu zdemoloval. To se však nestalo. Na vině byla zkrátka příroda. Nebo bohové, božský záměr.
Matce se stav úkrytu nelíbil, ale to ani nám ne. Zvedli jsme přední tlapu a podívali se, jak z ní odpadává bahno. Fuj. "Tak to vypadá, že kromě toho rozházeného všeho kolem a bláta, se úkrytu zase tolik nestalo. To je dobře, ne?" Konstatovali jsme a potom vylezli ven z úkrytu.

→ Tichá zátoka

...Hraniční pohoří (přes Kvetoucí louku) →

Duha tedy k ničemu nebyla. Byla jen hezká. Byla přírodní, nebo mohla být magická? Pohlédli jsme na Lilith. Přemýšleli jsme, jestli skutečně mohla být duha magická. Mohla? Ano? Nebo to byl opravdu jen přírodní úkaz. Zdálo se, že i poslední zbytky deště mizí a s nimi i duha. Souvisí to tedy s vodou a sluncem. Zdá se tak. K ničemu není. Ano? Možná je to to samé, co červánky, prostě jen taková iluze. "Duha je možná iluze." Přírodní iluze. "Jako červánky... ve skutečnosti červené nejsou, že?" Určitě měnily barvu jen podle toho pod jakým úhlem na ně dopadalo slunce. Inu, nechali jsme duhu už být duhou. Zaměřili jsme se na rostliny na louce, kterou jsme procházeli. Moc kvalitních jich tady nebylo. Ale slunce se nám do kožichu zapřelo.
"Hm, takže tak jako když se jim zalíbíš, dají ti křídla, ale když je naštveš, utopí tě?" Bohové. "A kdo je naštval?" Byli to oni? Někdo jiný? nebo ten záměr byl: "neznámý záměr." Uvažovali jsme nad slovy matky.
Po té se matka rozhovořila o naší otázce na to, jak poznat kdo je vhodný a také, kdo byl nepřítel. "To byl ten, od kterého ses vrátila na Vyhlídku, že? A kdo jsou další zrádci Chaosu?" Koho by měli štvát jako divou zvěř, jako ty sněžné levharty.

→ Tiché útočiště

...Prokleté jezero přes Temný les →

(IV)× Odhal následky potop (2b)

Duha? Zajímavé, zareagovali jsme na matčina slova. Takže po dešti, jak říkal i Samael, tedy hádal, že jo. Ale muselo v tom být něco víc. Kdyby to bylo po dešti, muselo by to být pořád. "A je to jen krátce po dešti, nebo s tím, aby se duha vytvořila souvisí i voda?" Zajímali jsme se, pochopitelně. Voda, byla náš vrozený element, a tak nebylo divu, že nás zajímalo asi všechno, co se týkalo vody. Jestli jsme chtěli být někdy mistry vody, museli jsme znát všechno ohledně ní. "Hm, nějaký důvod. Co za důvod to mělo, že je vše kolem tak zničené? Likvidace přemnožené zvěře na ostrovech?" Jen jsme zkusili hádat. No, proč jinak by se v Temném lese, kterým jsme procházeli cestou k pohoří, válela mrtvá těla. Povšimli jsme si hlodavců, nafouklého potkana, dokonce i veverka nebo co to bylo tu ležela. A jak bylo vidět, potopa nevynechala ani ptáky. Nejspíš to byli ti, co měli smůlu, že je něco majzlo, než stačili vzlétnout. Bylo tu hodně popadaných stromů. Temný les tak vypadal ještě temněji. Nás to ale nevyděsilo. Byli jsme chaosané a tak jsme to jen sledovali a zkoumali souvislosti.
Potom jsme zamířili do hor a vystoupali nahoru, abychom se mohli dostat na druhou stranu. Pohlédli jsme z výšky na všechnu tu spoušť. "Ano, vypadá to tak." Zamířili jsme očima k matce a usmáli se na ni: "Mě by zajímalo jestli chcípl někdo z našich nepřátel. Máme nějaké hlavní nepřátele? Nebo to jsou všichni, kdo jsou proti nám?" Sestra si z nich chtěla dělat pokusné králíky, "Jak poznáš, že je někdo vhodný, stát se součástí nás? A co ten vlk, se kterým ses poprala? Proč si myslíš, že je vhodný a ta vlčice ne?" Zajímali jsme se, protože to byla součást učení a když nám matka vysvětlí, proč ten ano a ten ne, budeme určitě dobří, ne, dobří ne, ale budeme stejně skvělí a dokonalí, jako ona a otec, že jo.
"To ano, jsem zvědavý, jak to tam bude vypadat. Snad tam nebude taková spoušť, jako všude kolem." Tím jsme si ale nemysleli, že úkryt bude netknutý, spíše jsme nechtěli vyhrabávat hromady bahna.

→ Tichá zátoka přes ?Kvetoucí?

Nyní jsem zase byli vzhůru všichni tak nějak i když já jsem se cítil unavený. No spát mi nedalo, tak jsme se ujali péče o matku a bratr nám s tím pomáhal, což bylo dobré. Kývli jsme mu. "Ano, to bude. Bude to tvá práce, jednou a možná i má." Po té společně pracovali, dokud nebylo hotovo. Jestli se přidaly i sestry, tak společnými silami ošetřili mámu.
Matka se zvedla a někam se dívala. Rozednilo se, jistě, proto byl výhled opět do dáli o něco více možný a my jsme se též zadívali. Vzhůru k obloze, která byla barevná. "Co je to? Proč jsme to dříve neviděli" Nebo ano? V tuto chvíli jsme si to nevybavovali. Spíše jsme si mysleli, že jsme duhu ještě neviděli. Dívali jsme se na ty barvy. "Déšť slábne." Pohlédl jsem na sestru, která nemluvila, ale když ano, vždycky to bylo moudré a mělo to logiku. Čekal jsem snad odpověď od ní? Možná, ale bylo mi jedno, kdo odpoví. Znovu jsem zvedl hlavu k obloze. Nebo to byl Rosalt? Možná je to signál našeho otce. Pomyslel jsem si. A nebo znamení, že ten nekonečný déšť už končí? Navrhl Rosalt. Aby jste se z těch barev nepotento, hele matka chce hledat zbytek naší rodiny, tak konec zírání na barvy a jde se, zavelel Stars. Mě to ale nedalo a ještě chvíli jsem nad tím úkazem musel dumat. Potopa, zvýšená hladina vodních toků, dravé nepředvídatelné toky a proudy. Jezera smíšená s kalužemi. Spící řeky probuzeny. Co nám to všechno přineslo? No, zničilo nám to úkryt. Přinejmenším vytopilo. Jestli tam něco bylo, bude to asi rozházený všude po okolí. A co nám to dá? Rizika, že onemocníme. Ale měli jsme ten Trychtýřek, třeba nám pomůže, aby jsme přeci jen neonemocněli. To by mohlo vyjít. Tráva je slehlá. Vzpamatuje se? Jestli nebyla pod vodou déle, než začala hnít, pak ano, ale co když se nevzpamatuje? "Co tam otec měl? Byliny? Ty budou jistě zničené, jestli tam zůstaly." Vydali jsme se za matkou, ale stále jsme cestou vzhlíželi k obloze.

→ Hraniční pohoří přes Temný les

(IV)× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1b)
(IV)× Ošetři vážné zranění související s potopami** (3b)

Všimli si ho? Asi ne, ale to mu bylo jedno. Tohle teď řešit nehodlal. Matka šla vyřídit tu drzou vlčici, co jim nakráčela tak bezostyšně do úkrytu a Stars tu zůstal, aby ohlídal toho, možná nováčka. Co myslíš, přidá se? Nevím, možná. A když ne? Když ne tak ho roztrháme ne? Myslím, že není moudré někoho jen tak roztrhat. Zavři klapačku, jasně, že je! Když jsou k ničemu tak alespoň se sežrat můžou ne? Fuj! Hehe, citlivko. Není to moc, no, divné? Není. Dohadovali se. Pojďme spát, zahučel jsem na ně.
To už matka vyšla ven. Ne to byhěhla ta vlčice jak namydlený blesk a teprve pak přišla i matka. Sjeli jsme ji pohledem. Měla kousanec na přední tlapě někde možná další kousance, ale hrdě o tom nemluvila. Přišli jsme k ní, já vykopl Starse do kouta a pohlédl jsem trochu unaveně na matku: "Měli bychom ti ošetřit se Samaelem ta zranění. Infekce bude v těchto dnech asi silnější, ne? Ta voda začíná smrdět, cítíš to taky? Už dlouho v ní hnijí rostliny a kdo ví co všechno ještě." Začali jsme se tedy poohlížet po nějakém Plazivci, jestli ho tu najdeme. A taky že jsme našli. Našli jsme nějaké trsy, co vyčaroval ten černý bratr. "Počkat, nebyl on ale před tím v Aréně světlejší?" Vsadili bychom se, že ano, ale teď byl tmavý. Ten pach ale byl stejný. Zavrtěli jsme nad tím hlavou, utrhli lístky plazivce a vrátili se k matce. Cestou jsme je samozřejmě žvýkali, abychom je mohli dát matce na tlapu. To jsme také udělali a rozžvýkaný Plazivec matce na nohu nanesli a tlaou uplácali.

(III)× Servi se s cizím vlkem (4b) 3/3

Moc se teď pobavit nestihli, protože cizinec prostě přišel provokovat a to byla trochu chyba. Nebo to také mohla být pro něj nakonec výhra. Pobavit se budou moci o tom jistě, jakmile zase bude klid. Nejspíš však záleželo jen a čistě na tom, co odpoví jejich matce. Stars se snažil útočit. Cítil, že něco zasáhl, protože se mu zuby zabořily do masa. Ale do čeho že to kousl, to moc nevěděl. Ovšem když matka začala představovat Chaos, trochu ubral. Na chvíli prostě přestal útočit a jen z vyceněnými zuby od vlka uskočil, a čekal. Když totiž matka takhle začala mluvit, znamenalo to, že by vlka mohla přijmout do Společenstva. Z tlamy mu stékaly sliny smísené z krví. Nakonec si olízl tlamu a stále naježený na vlka promluvil: "Máš jedinečnou šanci se k nám přidat. Nebo tady skonáš." On samozřejmě neměl právo někoho přijímat, byl vlče, ale pochopil, o co matce šlo. Kdyby vlka chtěla zabít, udělala by to a nemluvila by o bratrech a sestrách.
Mezi tím také dorazili dva bratři. Stars jim věnoval pohled a máchl ocasem, jen tak, aby dal najevo, že o nich ví a že ctí, že jsou jeho bratři chaosu.

(III)× Servi se s cizím vlkem (4b) 2/3

Jistě na tom bylo kus pravdy a Rosalt Amy přikývl. "Ano, odpočinek ano, tohle je... hm, asi jako když jsi ty odpadla, sestřičko, ale uvnitř mysli." Možná to neuměl tak dobře vysvětlit, měla pravdu, ale možná on sám neuměl popsat onen stav mysli nás, můj.
Ještě než se objevil narušitel, a než převzal naše tělo do své péče náš nepevný bratr Stars, Rosal s úsměvem přikývl na otázku našeho brášky Samaela: "Nejsem jediný, jestli to myslíš takhle, ano jsme tady tři, je to..." zasekl se, vlastně zatím neuměl popsat jestli se takhle cítí normální, nebo naopak ochuzen. Byl venku sotva pár minut a ještě to nedokázal plně vstřebat. Bude mu tohle přebírání těla chybět? No, ale už vlastně ani nestačil doříci, co to je.
To už se s ním rval Stars a po pravdě? Rosal nechtěl být ten, kdo bude muset bránit naše tělo, takže, aniž by vůbec tušil, jakým způsobem se mu to podařilo, převzít kontrolu nebo jak to udělat, aby ji pustil, se jednoduše přehodili. Možná, jako když přepnete přepínač?
Do otvoru vlezl medvěd. Stars zvedl hlavu nahoru, protože iluze vypadala, no, prostě reálně, když jsme nikdy neviděli medvěda doopravdy. Takže i kdyby tato iluze nebyla v životní velikosti, což jsme doopravdy nezkoumali, nepoznali bychom to. Nic méně, když se tvor rozplynul, jak se iluze rozpadla, došlo nám všem, že to musela být magie a ne skutečná bytost. Zajímavé! Co to bylo? Musíme se pak zeptat, ale teď... buď ticho! přerušil naše myšlenky Stars.
Matka vyšla před skrýš a Stars ji následoval. Naježený a nepřestávaje vrčet. Rozběhl se hned, co matka vyběhla na cizince. Byla sice tma, ale bylo poznat, že to je světlejší vlk, i ve tmě jeho srst kontrastovala mnohem intenzivněji, než třeba matčina. Stars vycenil zuby a neřekl nic. Prostě jen vyslal kuličku ohně proti siluetě světlého vlka a nezastavoval se při tom. Jeho úmysl byl jasný. Přímější být ani nemohl. Žádná hrozba! Žádné varování, jen přímý útok. Jakmile se do těla cizince zahryzne matka, byla větší, měla delší nohy a zajistila tím čas potřebný na útok Starse, Stars bude mít přesně tolik možností se do těla zahryznout také. Záleželo už jenom na tom, jakým stylem se bitka započne. To, co mu bude nejblíže, do toho zaryje zuby a pevně sevře čelisti.

(III)× Pokus se ubránit bezpečné místo před nájezdníkem (3b)
(III)× Servi se s cizím vlkem (4b) 1/3

Zavrtěl ocasem a prostě byl rád. Máma spoléhala na jejich síly a oni jí měli dokázat, že na to mají. A on chtěl být silný. Ačkoliv prát se mu moc nechtělo. Do boje se hrnul spíše Stars a možná i Al měl cosi na tom, rád? To Rosalt vnímal. Raději by se ňuchňal s rodinou a zkoumal přírodu a hrál si s vodou, ale něco je přeci jenom vyrušilo. Pochopil to hned, protože máma byla okamžitě v pozoru a její vrčení jej přimělo, aby zaujal postoj obranný vedle své mámy. Kdo je to? Některý z bratrů nebo sester Chaosu? Našli nás tady? Zajímal jsem se, když mě probralo to napětí, které Rosalt náhle pocítil. Ne, je to někdo cizí, matka vrčí, to slyšíš. Ozval se Stars se sykotem a hned se domáhal, aby i on mohl vyjít na povrch. Byl jsem unavený stále, Pusť mě na něj! Uhni Rosalte! Vrčel Stars a jeho vrčení, bylo tak intenzivní, že se rozechvělo naše tělo. Z hlubin žaludku, snad až, se pomalu zlověstně dralo napovrch hluboké, temné vrčení. Stars se vydral nahoru a výraz v naší tváři zhrubl.

(III)× Napiš v horách min. jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 4/4

Jistě, že byl nadšený. U kormidla byl prve a konečně mohl plně pocítit, jaké to je, mít moc nad tělem. Byl pro tuto chvíli vítěz. Vítěz v souboji duší? Možná. Nebo byl jen rozštěpený a duší pouze jeden? Kdo ví. Bílá sestra si ho měřila. Byla moc chytrá a Rosalt to věděl. Obdivoval její bystrost. Jeho úsměv se rozšířil. Byl ale plný vřelosti. Žádné lišácké emoce, prostě jen čirý úsměv z naprosté radosti. "Jsi bystrá, sestřičko. Jsem Alt Rosa, nebo také Rosalt, chceš-li raději." Samozřejmě, že věděl, že sestra emoce neumí projevovat, to si už všiml, ale nevadilo mu to. "Vůbec ne, takový jsem, ale nikdy jsi mě nemohla vidět, protože jsem neměl sílu se projevit navenek."
Otočil se na Sama, "To máš naprostou pravdu, bráško, když druhé poznáš, budeš vědět jak na ně, aby oni neublížili tobě. Nebo sobě." Záleželo samozřejmě na tom, o které vlky se jednalo. A Lilith byla odvážná. A veselá, to měl Rosalt rád zase na ni. "Přesně tak, nikdo nebude ubližovat naší rodině." Měl je rád a uvědomoval si, že čím déle s nimi je tím více je miluje. Musel se usmát od ucha k uchu, jak do něj tmavší sestřička drcla. "Jo, je to jedno, asi. I když nevím, jestli Alastor nespí, byl nějak unavený v té vodě." Vysvětlil to, proč nejspíš byl u kormidla on a ne právoplatný vlastník těla. "Věřím, že ano. Dlouho jsme se neviděli, teda mě to přijde tak dlouho, že určitě i oni zesílili stejně jako my." těšil se na ně, vrtěl ocasem a olízl Lilit, pak samozřejmě šel dát pusu i Amy, i když ona to možná nebrala tak jako ostatní, nebránilo mu to v tom, aby to udělal. A nakonec šel hlavou šťouchnout do brášky Sama. Tak láskyplně a hravě.

(III)× Napiš v horách min. jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 3/4

Nejdříve se prostě objevila Lilith, proto se zaměřil Rosalt na ni a hulákal na břehu, aby plavala za ním. Tam už proud nebyl tak silný. To bylo nejdůležitější. Dokonce zavrtěl ocasem, když se z lesa vynořila další těla členů jeho rodiny. Bílá Amy a strakatý Sam s matkou na kládě. Rosalt naklonil hlavu na stranu a sledoval tento podivný vor, ale těšilo ho, že jsou všichni v pořádku tady. Postupně se na břeh dostali všichni. Nadšeně šel každého přivítat zkontrolovat, zda je v pořádku. "Amygdalo, Statim, Samaeli, Lilith, mami?" Usmíval se na všechny a a o každého se otřel, vděčný, že se nikdo z nich neutopil. A všechno tohle vnímal úplně poprvé celým tělem. Rosalt byl jako nadšené dítě. No, to on vlastně byl i tak, že jo. "Teď se usušíme," odpověděl Lilith. A matka našla pohotově vhodnou jeskyni. Všichni do ní zalezli a Rosalt se pokusil vypudit magií vody kapky z mokré srsti. Pak se zahřál u ohně, který vyčarovala naše máma. "Voda může být nebezpečná, ale je dobré poznat její zákonitosti, že jo Amy? Když je znáš, nepřekvapí tě tak jednoduše."

(III)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 3/3
(III)× Napiš v horách min. jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 2/4

Cítil jsem se trochu jinak. Neměl, jsem z vody strach, ale bratři uvnitř mě byli nyní trochu jiní. Ne, že by se snad jejich charakter změnil. Vůbec ne. Ale na chvíli se dokonce opravdu přestali přetlačovat. Byli jsme pořád unášení proudem a já jsem si zívl. Neměl jsem strach, ku podivu. Asi bych ho mít měl, ale, dal jsem si prostě šlofíka.
Rosalt převzal poprvé plnou kontrolu nad mým, naším, tělem. Jsem unavený. Poznamenal jsem. "To nevadí, odpočiň si, ano?" uklidňoval mě, nás. Zatím, co Stars byl uražený a naštvaný, že se ke kormidlu nedostal on. Vnímal jsem jeho myšlenky, ale slova se mi ztrácela. Všechno se tak hezky houpalo...
Zastříhal ušima, ale jak se vlnky, které vodní proud vytvářel, přelily Rosaltovi přes čumák nebo hlavu, složil je pěkně k hlavě. Máchal tlapkami dál. Jak dlouho plaval lesem mezi stromy, jsme nevěděli. Rosalt měl na tváři zvláštní úsměv. Sledoval, jak se stromy rozestupují a jak ho vodní masa vyplivuje na otevřenou vodní plochu pod svahem hor. Tím, že se dostal ze zůženého řečiště, proud zeslábl. Mířil tedy svými plaveckými tempy k pobřeží. Záhy na to, co se dostal téměř ke břehu, se z lesa vynořila i naše sestra. Byla však ještě daleko od něj, nás.
Rosalt doplaval ke břehu a začal se škrábat na pevninu. Soustředil se a kladl jednu tlapu před druhou. Zabral a už byl konečně v bezpečí. Tedy, alespoň toho bezpečí, že už nebyl hnán vodní masou kamsi do neznáma. Popolezl ještě kousek výš a otočil se na svou rodinu. Viděl zatím jen tmavou Lilith. Sledoval sestru, jak ta se snaží. Otřepal se a na to přesně potřeboval být dál od vodní plochy, aby ze sebe mohl setřást co nejvíce vody a přitom nezahučel zase zpátky do jezera. Když se otřepal, znovu upíral zrak na tmavý bod na vodní hladině. "Tady, Lilith, plav tady!" Zavolal na sestru. Nevěděl, zda ho slyší, ale doufal, že ano. Bylo to poprvé, co použil naše hlasivky. Myslel si, že ano. A prostě byl z toho nadšený.