Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(III)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 2/3
(III)× Napiš v horách min. jeden post/den po dobu čtyř dní (4b) 1/4

...Temný les →

Proud nás strhnul a my jsme byli nuceni plavat. Nezbývalo než se snažit udržet nad hladinou. Asi jsme měli štěstí, že nás proud táhnul pěkně mezi stromy. Možná jsme byli ještě dostatečně lehcí na to, aby jsme se vodě poddali. No, kdyby nás proud praštil o nějaký kmen stromu, asi by to pro nás nebylo nejlepší, ale to se nestalo. Vždycky jsme se tomu nějakým zázrakem vyhnuli. Konečně se bratři přestali hádat. Asi pochopili, že nám všem tak nějak teče do kožichu. Stars japrskal. No, nevím co ho popadlo za blbost, ale pokusil se zapálit oheň. Proč? Tak to jsem fakt nepochopil, ale alespoň i on pochopil, že to byla hovadina, když nám na kožichu jen zprskal čpivý puch a hned byl spláchnut vodou.
"Prší prší, jen se leje, predátor se z výšin směje, brousí drápy o kámen, netuší, že praskne zem! Poplujeme hezky spolu, poplujeme lesem dolů, k tomu co hory jsou, predátora vyženou!"

(III)× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) 1/3

...Most →

Jasně, že jsme se trochu přeřekli a místo v duchu, promluvili jsme nahlas. Snažili jsme se to vysvětlit, nebo spíše omluvit. Amy se nás snažila uklidnit. Tedy okřiknout nebo prostě přimět, abychom se nehádali. No já s tím problém neměl, ale to by měla říci těm dvěma. Přechod po mostě byl docela vzrůšo. Matka nás upozornila, ať se chytíme raději, aby nás proud nestrhl. Lili se zase zajímala, s kým, že jsem to tedy mluvil, když jsem nemluvil na ně. "S nepevnými bratry. Chápu, že je nevidíte. Já taky ne." Pokusil se jí to vysvětlit.
Ovšem ani já jsem moc dobře nechápal o co přesně se jedná, že jo. Pořád se hádali, mísili a jako by se snažili o něco víc. Ale o co. Překonali jsme most a ocitli se v lese. No a právě tam to začalo být už fakt blbé. I když jsme se drželi, stejně vody bylo nějak moc až příliš. Kdyby bylo jen vody hodně, tak fajn, ale my jsme se dostali nejspíš do nějakého proudu a ten nás velice záhy strhl tak, že se nám ocas sourozence vysmekl z tlamy a proud nás unášel mezi stromy.

→ Prokleté jezero

(Říjen)
Jméno vlka: Alastor Gorthaur
Počet postů: 18
Postavení: Sigma
Povýšení: xxx
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): Z vyhlídky se vydal s rodinou domů. Začala potopa, nepříjemný déšť a když dorazili do zátoky, zjitili, že je jejich úkryt zatopený, vydali se zpět do hor, cestou ulovili kořist na horší časy a hledali úkryt. Levhart je vyhnal z úkrytu a utekli přes portál ze Sněžných tesáků. Zamířili ke Křišťálovému jezeru.
Bobříci:
• miluj - bránil svou rodinu před levhartem. +5 kšm
• lovec - lovil kapybaru +10 kšm 1% do lovu
= +15 kšm +1% do lovu

...Severní hory (přes Vyhlídku a les) →

Museli jsme opustit bezpečný úkryt, no, jak moc bezpečný byl o tom se dalo polemizovat, ale to jsme momentálně řešit nehodlali, ačkoliv v našich myšlenkách probíhalo čím dál tím více různých konverzací a přehazování myšlenek z jednoho na druhého. Každý si k tomu chtěl něco přisadit a mě připadalo, že mám v hlavě tak akorát debatní kroužek. "Ticho vy dva!" Okřikl jsem své bratry a ani si neuvědomil, že to bylo nahlas. Překvapeně jsem všechny přejel pohledem. Ve snaze zamaskovat tenhle slovní přešlap jsem se své pevné sestry a bratra snažil ujistit, že to nebylo na ně. "To nebylo na vás, jen jsem přemýšlel," řekl jsem. No, ti dva se ale dál dohadovali. Tak jsem je nechal.
Přešli jsme přes vyhlídku, abychom zjistili, že voda na lukách stoupla ještě o něco výš. No a v lese to už začalo být znát. Museli jsme se brodit a snažili jsme se nezahučet zase do nějaké větší louže. Pak jsme došli k divnému stromu. Vybavili jsme si, že to matka nazvala most. "Tohle je ten most o kterém jsi mluvila?" zajímali jsme se.

→ Temný les

(III)× Setkej se tváří tvář s predátorem (1b)

Brzy jsme i my pocítili, jak příjemně lektvar hřál v bříšku. Vlastně to začalo už v tlamě, ale to jsme hádali, že bylo dané tím, že byl nápoj teplý a tak hřál už při polykání. Ale posléze nás začal zahřívat i v břiše a to už byly bez pochyby, jeho pravé účinky. Přemýšleli jsme, že by bylo možná dobré ho třeba i něčím přichutit. Co třeba ten med, o kterém mluvila máma. Ale to si bohužel bude muset počkat. Včely nelítaly a dokud nebude jaro, lítat nebudou. Vlastně bylo dost otázkou, jestli nějaké včely vůbec přežijí, takovou potopu.
S odpočinkem jsme souhlasili a byli jsme i unavení, no pořád jsme cestovali, takže nebylo divu. Ale naše svaly už musely pěkně zpevnit, těmi štrekami. Poslouchali jsme, co se říká a občas střihli uchem, ale nakonec jsme si lehli na suché místo a trochu vyhřáté od ohně. "Statim? zvláštní jméno, pro tak malou věc co umí pískat jako siréna." Na ostrovech už nějaká pohroma byla, jak uvedla matka. "Nemoc co postihla mnoho vlků? I tebe mami?" Zeptali jsme se zvědavě, když zmínila, že i jejich otec byl nemocný. Už jsme byli unavení. A brzy usnuli.

Ze spánku nás probudilo matčino zvolání. Otevřeli jsme oči a uviděli oči šelmy a matku, jak zvíře lezouc do naší jeskyně švihá ohnivými biči. Vyskočili jsme a už jsme byli v pozoru. Naježili jsme srst na hřbetě a vrčeli na kočku. Rozhodně jsem nehodlali nechat ostatní na pospas dalšího predátora, který hledal patrně jen úkryt, protože se nakonec dal na ústup mnohem snadněji než ta levhartice v horách. Na pobídku matky jsme vyrazili za ní. Mlčky, ale šli jsme.

→ Most (přes Vyhlídku a Les u Mostu)

(II)× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku(2b)


...Křišťálové jezero →

Luka byla jako jedno velké čvachtaliště. Sice ještě nebyla jako zatopená, le nám přišlo, že to k tomu dost směřovalo. Půda byla promočená a tak se nám v ní šlo poněkud hůř. Prokluzovalo to a nepříjemně čvachtalo. Takže když jsme se dostali do hornatější části, bylo to hned veselejší. "Myslíte, že se otec a ostatní rozhodli jít také sem?" Možná, nebo zůstali na prvním ostrově. "Nebo si našli lepší úkryt a jsou tam zalezlí."
Matka hledala vhodnou jeskyni a také ji našla. Okamžitě jsme vytřepali z kožichu vodu a potom jsme se osušili u ohně, který nechala vzplát matka.
Chvíli jsme koukali, co má v plánu. Když vydala rozkazy, prostě jsme je splnili. Už jsme měli představu, jak na to s vodou a i přes to topení se, jsme se nebáli s vodou pracovat. Ušklíbli jsme se a pustili se do toho a sledovali, jak za pomoci bratra a sestry, se voda v díře plnila.
"Myslím, že nám to s magií jde dobře, jste snaživí, to je skvělé. Brzy budeme mistři v ovládání našich magií." Na všechny sourozence se usmál, trošku tím bláznivým úsměvem své sestry Lilith a do všech nadšeně dloubl nosem.
Když byl odvar z Trychtýřku hotov a i vychladl na přijatelnou teplotu, napili jsme se po vzoru mámy a čekali, až nás zahřeje zevnitř.

(II)× Zamiř do bezpečí (1b)


Vše se seběhlo tak rychle, ale naštěstí nám přiskočil bráška Sam na pomoc. Čapl nás za kůži a táhl ke břehu. Samozřejmě jsme v tom bratra nechtěli nechat samotného a tak jsme se na břeh snažili vyškrábat, aby nás jen netáhl. No i když to nebylo nejsnažší, pomoc přišla i od naší mámy a jestli nám něco nešlo, matka nám s tím pomohla y my jsme se ocitli na pevnině. Otřepali jsme se a všechnu vodu z kožíšku jsme rozmetali do okolí.
"Díky, Same." usmáli jsme se na bratra a vesele ho plácli tlapkou po hlavě. Něco jako taková obdoba podrbáníza ušima.
"Ale ne, mami, ty jsi přeci silná a statečná, to my víme." Však jsme to nejednou viděli, že jo.
Pak nás máma pobídla, že bude lepší jít odtud, což bylo víc než skvělé rozhodnutí. Fakt už jsme se koupali tolikrát, že jsme museli být vypraní na týdnyx dopředu a tak jsme souhlasně zavrtěli ocasem a vyrazili z mámou do hor.

→ Severní hory přes Luka

...Ovocný lesík →

(II)× top se a nech zachránit (2b)

Naslouchali jsme slovům matky. DObře, takže naše vlastní magie by nám neměla ublížit a to ani, když se jí omylem švihneme? Znělo nám to trošku neuvěřitelně, neboť když se hryzneme, tak to prostě bolí. A na to, abychom si to ověřili, jsme se hryzli do tlapky. Skutečně to bolelo. Ale když jsme si zapálili kožíšek třeba na tlapce, tak to nepálilo. Přimhouřili jsme oči a přemýšleli jsme nad tím. Fajn, thle bylo cílené, ale co když vystřelíme ohnivou kouli a ona se nám rozprskne na obličeji neplánovaně? No, to byla otázka. Zavrtěli jsme hlavou zjistili, že jsme došli už na Luka. Zastavili se na místě, kde mělo být jezero, které ale bylo větší. Vlastně z něj vykukovalo pár stromů, ale voda zasahovala do širšího okolí.
Matka se rozhodla, že se poohlídne kolem. My jsme si všimli toho tvora, co poskakoval v srsti naší bílé sestry. Přinesla si ho od Wua. Netušili jsme, k čemu jí bude, ale zdálo se, že setra je s tím v pohodě. Jenže pak se ocitla ve vodě. To malé zvíře začalo pištět až jsme se lekli, nečekaného ostrého zvuku, který se nám zařezal do uší, až jsme nadskočili a skončili jsme ve vodě. Břehy byly kluzké a spád byl o něco příkřejší než jsme odhadovali. Prostě jsme máchali tlapkami a najednou nevěděli, kde je hladina a kde ne. A k tomu všemu nám pískalo v uších.

...Luka →

× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua) (1b)

Sledovali jsme rovné čáry vytlačené do bláta na louce, co byly stopami vozíku. Když jsme se soustředili, dokonce jsme zaznamenali i otisky Wuových tlap. Ušklíbli jsme se pobaveně.
Amy neřekla nic, ale matka ji pochválila. Neuniklo nám, že naše sestra vyvolala plamínky, kterými osušila mokré kožichy Lilith a Samaela. Lilith se těšila na lov levhartů a my jsme se těšili také. "I já se těším, až některé z nich prokousnu hrdlo." A na ty kožešiny. Na ty jsme se těšili hodně. Samael zase poznamenal také chytrou věc. "Na tom něco bude, že moc blízko by mohlo uškodit i tobě samotnému. Nebo ne? Když jsem si zapálil tlapky, nepálilo mě to." Pohlédli jsme na mámu. Byla tedy Samova teorie správná nebo to byla chybná úvaha. Zajímalo nás, jestli by použití magie mohlo nějak uškodit vlastníkovi.
No a pak jsme došli do zvláštního lesa a tam byl také Wu. Matka šla k němu a něco od něj koupila. Nám to přišlo docela nedávno, co jsme Wua našli, ale šli jsme se také podívat. Třeba tam bude mít něco, co by nás zaujalo. A také, že měl, ale nebyli jsme si jistí, jestli se na nás dostane a tak jsme si vybrali raději věc, kterých měl hodně. Po nákupu jsme prostě šli zase za matkou.

NÁKUP
• 5. level - 80 KŠM do vody
Cena nákupu: 80 KŠM
Zaplatím: 80 KŠM
zůstatek na účtu Alastora po nákupu: | kšm: 16 | rubíny: 0 | mince: 0

Schváleno

→ Křišťálové jezero

...Rokle (přes Ostříž a Severní hory) →

Společný lov v budoucnu se nám zamlouval a tak jsme zavrtěli ocasem. "Uděláme, a bude to velkolepý lov." Slíbili jsme si. Zda se tak stane, jsem sice nemohli vědět, ale plánovat si to ano. To nám nikdo nemohl vzít a my jsme se těšili, až budem velcí a ty kočky prostě zabijeme a uděláme si z jejich kožichu podušku. "Ach, bude tak heboučká. Určitě ano. Vypadala tak hebce." Zasnil se toužebně Stars. "Ale maso bude také skvělé. Určitě ano." Když byla tak ohebná, musela mít dobré maso, ne?
To byla pravda, magii jsme si procvičili a bylo to příjemné i když vysilující. "A fungovala, to byl dobrý začátek." I když jsme to ještě nezvládli tak velkolepě, věděli jsme, že jednoho dne to velkolepé bude! Ještě nám matka poučila, kam hryzat, takže jsem naslouchali a kývali ocasem. "Krk, slabiny, břicho..." jmenovali jsme místa kam útočit.
Přes hory jsme se dostali na louku a zkoumali jsme stopy, které zkoumala máma. "Wu?" otázali jsme se, když jsme narazili na divné stopy, co byl čáry. No, vydali jsme se s matkou a sourozenci po nich.

→ Ovocný lesík

...Sněžné tesáky (přes Červenou louku a Nejvyšší horu) →

(II)× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody (1b)
(II)× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)

Na druhé straně portálu nám matka řekla, jaký má plán. Ten zněl cestovat k Mostu a najít otce a zbytek sourozenců. Byli v pořádku? "Život nám žití neusnadní, to už víme." Zasmáli jsme se, neboť náš domov byl vyplavený a cestovali jsme tam a zpátky a pak zase tam, ale nevadilo nám to. Sílili jsme. Jen jsme byli opět vyhnáni z docela příjemného úkrytu do toho nečasu.
"Někdy je lepší ustoupit. Ano, pokud je možnost na vítezství o hodně menší než polovina, je lepší ustoupit." Zamumlali jsme. Jistě, možnosti byly dvě. No, prakticky tři, ale ta třetí byla ta půlka. "Vyhrát nebo prohrát. Kdyby šlo jen o kořist, mohli bychom bojovat dál, ale tady šlo o víc." šlo o naše životy. Ty byly cennější než úlovek. "Ale stejně se vrátíme, jednou a ukážeme jim, s kým si zahrávají," slíbil.
Přešli jsme přes Červenou louku a překonávali Nejvyšší horu. Chvíli jsme pozorovali matku. Připadalo nám, že je napjatá a nejspíš ve stresu. Podrážděná z toho, že jsme museli utéci. "Také nás to rozčiluje, že nás ty kočky vyhnaly, ale jak jsi řekla. Získali jsme poučení a zkušenosti. A až přijde čas, vyprášíme jim kožichy." Zazubili jsme se na matku i na sourozence a zavrtěli ocasem. S oblečkem od mámy nám bylo lépe. To už jsme z hory lezli dolů a před námi byla rokle plná vody. "Tý jo, tolik vody tady minule nebylo." Poznamenali jsme, ale to už jsme zahučeli do ní, jak jsme se snažili jít tam, kde jsme si mysleli, že jí bude nejméně. No, šlápli jsme vedle. A tak jsme si museli zaplavat. Naštěstí se nám podařilo vylézt z vody, protože tam kde jsme zahučeli, to byla nejspíš jen menší propadlinka a všude kolem ní se dalo vodou projít. "Jsme v pořádku," zavolali jsme na dotaz matky a když nás sestra šťouchla do náprsenky, oplatili jsme jí to jemným drcnutím hlavou. "Neboj, Amy, byl to jen dolík. Ale ty jsi v pohodě? Nenaloka jsi se té ošklivé vody? Tahle voda není moc čistá, je plná prachu z rokle," Ujistili jsme se, že je Amygdala v pořádku. Pak jsme následovali matku dál.

→ Luka (přes Ostříž a Severní hory)

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 3/3

Nakonec, po té, co jsme se shodli s ostatními, jsme vyrazili kupředu, bránit naší matku. Samozřejmě to nebylo tak úplně přesné, protože to ona bránila nás, ale asi víte, jak to v takto malých hlavinkách funguje. Zkrátka hnáni instinkty jsme zaútočili na tu velkou kočku, o které nám ještě stačila matka říci, že to je snežný levhart.
Sam si vybral záda. Což bylo i docela složité, když na nich kočka ležela a mrskala se, ale nejspíš to byl nejbližší cíl s největší plochou, do které se mohl náš bratr zahryznout. Taky dobře. Jen do ní. Amy si vybrala podpaží jedné z tlap. Druhou tlapu měla kočka za tělem matky a tak měla Amy výhodu, že ji nemohla kočka odstrčit. Alespoň ne přední. Lili si vzala do parády zadní tlapu a tak měla Amy o ochranu proti odkopnutí postaráno.
A my? My jsme se zahryzli také do boku. Někde u zadní nohy. Do slabin nám to nevyšlo, ale to nás neodradilo, spíš naopak. Cítili jsme krev, ale i větší napružení levharta.
Do uší nám dolehl varovný výkřik matky, která požadovala ústup. Lekli jsme se, tedy ne, že bychom se báli, ale prostě jsme poznali z tónu hlasu, že jde o vážnou věc a tak jsme pustili kočku a uskočili jsme, jak nám matka přikázala. Vrhli jsme pohled po ostatních. Kočka byla vystrčena z jeskyně ven, ale nebylo to dobré, protože hned na to nás matka pobídla k rychlému přesunu ven z jeskyně a k portálu. Zkontrolovali jsme, že běží všichni a vyrazili jsme směrem, kterým matka určila. Cítili jsme oteplení za zády. Jen letmo jsme se ohlédli, abychom spatřili ohnivou show, ale běželi jsme dál.
Když dorazili k portálu, skočili jsme skrz jako by nic. Už jsme věděli jak to funguje a tak jsme to brali jako mlhovinovou clonu.

→ Rokle (přes Červenou louku a Nejvyšší horu)

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 2/3

Líbila se nám představa, že nám voda neublíži, jakmile ji ovládneme na tak vysoké úrovni, že se v ni dokážeme proměnit. Usmáli jsme se a jen se nám v očích zablýsklo nadšení. Budeme muset řádně trénovat. Často, ale obezřetně. Uvědomovali jsme si, že magie vyčerpává podobně, jako fyzická aktivita. Sam uvažoval nad tím, proč tady ještě stále není zbytek naší rodiny. "Je to možné. Něco je určitě zdrželo." Věřili jsme však, že se shledáme. Tohle počasí komplikobalo i samotný přesun a jak jsme mohli poznat v zátoce, byla místa, která se zdolávala hůř. "Dříve či později se ale najdeme."
Všem trénink magie šel dobře. Všímali jsme si bratra i sester, jak pečlivě se soustředili. Vnímali jsme i tu energii a únavu. Zasmáli jsme se Lilith výzvě, že vodu hodí na Astu, "Bude mokrá a pak bude suchá, ale určitě ji to překvapí." Schválili jsme její plán.

Tak přesně na tohle pomyslel těsně před tím, co Amy ta slova pronesla nahlas! "Spolu, ano, spolu jsme větší. Víc zubů víc magie," zarecitovali jsme tichým soustředěným hlasem. Instinkt nám velel, abychom se semkli dohromady. Sledovali jsme pohyb šelmy i útok mámy na ni. V jednu chvíli dokonce kočka přiskočila i dost blízko k naší skupině. Tak blízko, že se kolem nás prohnal slabší vítr. Prolétl kolem našich hřbetů, a přímo kočce do tváře. Ale to bylo tak všechno. Hádali jsme, že to kočkovitou šelmu nejspíš ani nevykolejí. Avšak i snaha se cení, no ne?
V další moment se máma dostala nad kočku. Pohlédli jsme na sourozence: "Společný útok?" zeptali jsme se a pokud sourozenci souhlasili, vyrazili jsme kupředu na šelmu.

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3

Tam kde jsme byli, jsme byli vlastně v pohodě. Byli jsme nad listanými lesy, jak uvedla Amygdala, ale také jsme museli počítat s tím, že i tady můžeme potkat nějaké další vlky či dokonce predátory, což i Smael poznamenal. No, Lilith měla fakt super nápad. Ale máma vyvrátila tuto možnost, že s magií vody by to nejspíš nešlo, aby nám narostli ploutve a staly se z nás ryby. "Na to bychom potřebovali asi jinou magii," poznamenali jsme.
"Takže když se z nás stanou mistři magie vody, mohli bychom se na vodu proměnit a tak nám neublíží? To je zajímavé." A určitě to bylo i užitečné. Máma nás vybídla, abychom zkusili ovládnout naše elementy. Inu proč ne. Vody bylo všude dost a tak jsme se zaměřili na kaluž. Sedli jsme si před ní a dívali se na ni. Soustředili se a soustředili, dokud se hladina nezavlnila. To jsme cukli hlavou překvapením, ale i nadšením. Zajímala nás ale i ta nová magie, tak jsme se soustředili na teplo kolem nás. Snažili jsme si představit chvění a teplý vzduch a snad se nám to i podařilo, trochu vzduch ohřát. Mohlo se nám to ale třeba jenom zdát, jak jsme se snažili, mohli jsme to teplo vyvinout i vlastním tělem. Těžko říci, nicméně, jsme byli spokojeni. A také jsme se na krátko soustředili na vzduch, jestli se nám to podařilo nebo ne, jsem nevěděli. Něco jsme ucítili. Ale ten pach nám byl neznámý. Voněl však jako masožravec. To tuž ale matka varovně zavrčela a postavila se do vstupu naší jeskyně.
Zbystřili jsme a postavili se na všechny čtyři. "Kočka?" Přeměřili jsme si to zvíře. Bylo bez pochyby větší než my. Stáhli jsme uši k hlavě a vycenili zuby, zatímco jsme couvali dozadu. Ale byli jsme připraveni se bránit a bránit sourozence. Jen jsme si zaujímali výhodnější pozici. Máma nás vyzvala, abychom se bránili magií. V tuto chvíli jsme mohli leda tak zapálit tlapky. Tak jsme to zkusili.

(II)× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Sam, Amygdala, Lilith, Allavanté) (3b)

Ano, ano, přesně tak, máma zavyla a tak nás táta určitě najde. Vždyť tak to přeci bylo když Scar svolával společenství, že jo? Jasně, že jo. Přikývli jsme. Tohle nám starost nedělalo. "A taky, jako ty kapybary zanecháváme stopy. Když půjdou rychle, najdou nás jako nic." Dodali jsme k matčině slovům.
Sledovali jsme z klubíčka, do kterého jsme se uvelebili vedle Lilith druhou sestru. Vypadala takhle zvláštně. Jako ta kapybara než ji máma dorazila. Sam mámu upozornil a ona situaci zkontrolovala že je Amy v pohodě. "Takové situace se jí budou stávat, jestli neřekne, že má dost." Opět jsme jen konstatovali zjevný fakt. "Ale my to možná na ni poznáme. Naučíme se to." Možná. Rozhodně to byla výzva.
Pak jsme se také nechali unést do říše snů.

Probudili jsme se plní hladu. A taky jsme cítili maso, slyšeli jsme žvýkání a jakmile jsme otevřeli oči, zvedli hlavu a uviděli mámu, jak jí. Zívli jsme si a protáhli se. Cítili jsme se odpočatí a to bylo o mnoho lepší, ale hlad nás donutil vstát. A tak jsme se nejprve posadili a potom jsme zívli. Došli jsme k mámě a pustili se také do jídla. Zakousli jsme se do masa a rvali ho, dokud jsme neodhryzli kus, který jsme ještě pečlivě žvýkali, abychom jej rozmělnili na drobnější části, které jsme už mohli spolknout bez toho, aniž bychom to pak zase vyzvraceli. A to jsme zopakovali ještě několikrát, než jsme se cítili nasycení.
Pak jsme se olízali a pohlédli na ostatní. "Možná by bylo moudré prodiskutovat další postup, pokud voda nepřestane zaplavovat další místa. Myslím, že se může stát, že bude všude. Bezpečné místo máme, zatím, ale také mohou přijít jiní vlci a my si jej budeme muset ochránit." Pohlédli jsme na mámu: "Jezero bude asi také pod vodou. Nemá smysl se tam vydávat. Co se dá lovit v horách? Musíme myslet i na to, že se třeba nepůjde chvíli vrátit dolů na louku." Mohlo by se stát, že bude pod vodou a oni budou odkázáni na lov v horách. Pak jsme se podívali na sourozence. Zatím, měli vždycky zajímavé nápady. A tak jsme očekávali, že i oni přihodí nějaký super nápad do placu.