Příspěvky uživatele

< návrat zpět

CAIN, SCAR

-> Kvetoucí louka

Avanté ucítila nedaleko pach, který znala. No ano, byl to Scar, toho přeci jen zrovínka hledala. A tak mu tedy šla naproti. Přes louku se po nižším pohoří dostala společně se synem až do Temného lesa. Po cestě si však ještě povídali. Zrzku pobavilo, že si Cain myslel, že páření znamená zneškodnění. Ach, ty dětské mozky. ,,Ne, nemusí ho nutně zneškodnit, ač může, posléze. Páření znamená, že spolu splodí potomky. A ten akt je dán pudy. Určitě sis všiml, že máš mezi nohama něco jiného, než sestry. A když se při páření spojí samec a samice, pak se narodí potomstvo. Ale na to musíš být trochu větší, víš. Teď jsi ještě sám mladý vlk, na potomky a páření budeš mít ještě dost času," pronesla zrzka bez nějakých velkých emocí, bylo jasné, že to jejího syna jednou čeká. A až ti přijde, měl by vědět, že takové furryhooha může mít následky v podobě malých svišťů.
,,Nepochybuji, že bys zklamal. Tak se předvedeš, jen co promluvím se Scarem," už u Cain ho musel cítit, černý vlk byl poblíž. Zanedlouho jeho siluetu viděla v tmě.
,,Milosti, jaké příjemné setkání," houkla směrem k němu, přičemž došla blíže. ,,Ten zrzavý vlk s křídly a jeho smečka nás napadli na Nížině," řekla tiše. ,,Bylo by moudré brzy svolat Společenstvo."

-> Tichá zátoka

Allavante neměla chuť Scara někde nahánět a hledat, šla prostě jen za nosem a případně doufala, že svého spolualfu někde ucítí. Tušila, že pravděpodobně bude někde u jezera, tam se zdržoval vždy. Přivřela oči. ,,Bude jistě rád, že z vás vyrostli silní vlci a členové Společenstva. Kdo ví, možná i brzy získáš post Bety a vkastní přezdívku." Snažila se syna navnadit k většímu páchání Chaosu. Což možná ani nemusela, její děti to přeci jen měly v sobě, ne?
,,Artume chtěla rozšířit naše řady a najít si vhodného samce k páření, co jsem tak naposled od ní slyšela... a Dallius, kdo ví. Možná se taky někde druží. Bylo by na čase," ušklíbla se. Iridana nepočítala, jeho stopu nenašla dlouho. Buď byl mrtvý, nebo mimo ostrov. Utekl se svou milou? To Avanté trápilo. Ale nedala to najevo.
,,Výborně, tak by nebylo naškodu, kdybys mi ukázal, jak umíš lovit sám, hm? A můžeš předvést i lepší ukázku ovládání ohně," pobídla syna. ,,Na oplátku ti ukážu, jak správně bojovat. A co víc, ukážu ti, kde zesílit, u Mistra."

-> Temný les přes jezero smrti

C A I N

Kývla synovi. ,,Možná jednou. Nemyslím, že je to naposledy, co o horské smečce slyšíme. Jistě opět proběhnou nějaké boje," řekla to více než spokojeně. Hrdě Zvedla hlavu a jakmile došla do obchodu, synové jí následovali. Samael vypadal jinak, jakmile pozřel nějaký Wuův drink. Neřešila to. Kývla mu k odchodu a pak její syn zmizel. Dcery zůstaly v Zátoce a nyní se kolem ní ochomejtal už jen Cain. ,,Rozhodl ses se mnou projíť? Dobrá... tak pojďme na obchůzku. Musím najít Scara a domluvit s ním sraz. A taky bychom měli najít tvou starší sestru a bratra. Dallius se mi už dlouho nehlásil," Bylo to trochu nepříjemné, ale viděla ho naposled u Arény, takže žil a asi se měl dobře. Tedy, snad. Přeci jen, byly potopy. ,,Tak mi řekni, jak ses měl s otcem? Naučil ses něco nového, hm? A co bys ještě tak chtel umět?" Vyzvídala jeho matka.

-> Kvetoucí louka

Když jí Cain řekl, že je skvělá, jen se pyšně uculila a věnovala mu snad i láskyplné otření. ,,To jsem. Škoda že měli přesilu, jinak bych vám donesla jeho křídla jako trofej," uchechtla se. Sama však byla dobitá, nebylo to tak jednoznačné, ale samosebou chtěla před dětmi vypadat jako vítěz.
,,Daénští byli, nebo... nejspíše stále jsou jen slaba sebranka, stejně jako Zlatá. Už jsem o jejích alfách neslyšela roky. Řekla bych, že jejich smečky upadají. Tihle.. měli ducha, řekněme." Pronesla vlčice, ale nebylo to nijak zabarvené. Vítala výzvu, vítala nepřátele.
,,Ano, ten co tehdy prolétal." Přitakala mu a poté se otočila za Cainem. ,,Netuším, jak se jmenuje jejich smečka, ale je jisté, že žijí v Hraničním pohoří... Musíme proto svolat Společenstvo a zjistit, zda o nich někdo něco neví více," odpověděla mu zrzka.
Když se zeptal Samael, jen se uchechtla. ,,Váš otec společně s vaší starší sestrou zabil jejich členku a nechal jí zdechnout na hranici jejich smečky. Akorát asi nezdechla a nechala zprávu." Teď už to bylo jedno, nevyčítala to Alduinovi. ,,Jsme nyní ve válečném stavu, tak dávejte v okolí hor pozor, ať vás nezabijou."
Když měl Alduin proslov, jen přitakala. ,,Už je na vás, kam se vydáte. Jste stále ještě mladí, tak se nepouštějte do nerovných soubojů, ale lžete a dostávejte se do cizích hlav lstí. Jestli vás někdo napadne, bojujte se ctí. A pokud umřete, tak hrdě, ať na vás mohu být pyšná," s tím se podívala i na Amonův hrob a zpátky na ně. Nemohou umřít jako nuzáci. Jako Amon.
,,Až bude sraz, uslyšíte moje vytí." Kývla Samaelovi. ,,A co se týče toho výletu, kdo chce, může se přidat. Zbytek si jděte lo svých." Řekla jim jednoduše.
Sama pak zamířila k obchodu. U Wua jen zběžně vybrala zboží a zaplatila. Pak se vydala na procházku po Zátoce.

Nákup:
98 kšm, 5 rubínů a 1 mince na kšm = 188kšm
Lvl 10 hradba - 130 kšm
Mysteriózní box - 50 kšm

Zůstane 8 kšm

Mystery box - 14 - Pytlíček s bylinkami
Schváleno

Aooj, i já se zase hlásím o další charakter :>
Co se aktivity týče, myslím že se snažím opravdu psát často, charaktery stíhám a jsem aktivní i na akcích, zvlášť poslední rok :>
U některých charakterů nesplňuji limit, Ezkyl je třeba nový a vyměněný, u dalších mám třeba rodinné hry nebo mi chybí pár postů do limitu.
Zároveň píšu občas i za NPC do akcí - aréna, štvanice, mrtví :>

Ucházím se o 7 char :>
Allavante- Skoro 500 postů, řekla bych že cca 400 je herních / 350
Ezkyl - 74/250 - Ezkyl je docela nový, měnila jsem ho za Raashe, který má 250 *kuc*
Althyra - 120/150 - chybí pár, to doženu :>
Illyrian - 140/100
Camiya 78/60
Skadir 13/40 - Skadir je ještě vlčátko a stále je v rodinné hře, takže tam držím tempo :>

Budu moc vděčná za zvážení, myslím že většinu doženu do konce jara (kromě Ezkyla, ehm...)
Zároveň s dalším charakterem asi posílím Zlatou nebo Maingar :>

Do 17. 4. čas na prokázání aktivity.

Samael zmínil, že krev Amona pálí. I ostatní vlčata se jaksi divně chovala okolo jeho smrti. Že by? Neměla nad tím čas uvažovat.
Allavanté se podívala na Caina, její syn měl očividně lehce starost o její stav. Jen mírně přivřela oči a ušklíbla se. ,,Tvoje matka bojovala s velkým vlkem z cizí smečky. Taky měl křídla, jako váš otec," odpověděla jen a významně se podívala na Alduina. Jakmile pohřbil Amona, jen mu přikývla na znak a poté otočila komverzaci k jeho poznámce. Mrtvému synovi už nevěnovala pozornost. Jako by to byl jen malý zádrhel v životě. ,,To vaše řádění u hranic s Artume... mělo svoji dohru. Společenstvo se potkalo pod horami, zabíjeli Urana. Asi zradil, předpokládám... a poté na nás seběhli vlci z hor." Zrzka to vyprávěla s jistou v pachutí v ústech. Porážka? No, museli se stáhnout. Ale ona se cítila, že nad vlkem vyhrála. Částečně. Jakmile Alduin připravil odvar, samosebou jej vypila. Kývla na znak díků. Dýchání už bylo lepší. Žebra se snad brzy zahojí.

Cain upozornil na to, že už úkryt vypadá lépe. Zrzka přikývla. ,,Dobrá práce, všichni. A jak říká otec, už je na čase, abyste se osamostatnili. Ale ještě předtím bych si s některými z vás udělala menší výlet." Ale to počká.

Jméno vlka: Allavante
Počet postů:3
Postavení:alfa
Aktivita pro smečku: dělání Chaosu?
Krátké shrnutí (i rychlohry): Ukončila souboj s Einarem.
Bobřík: souboj (11kšm)

-> Kvetoucí louka

Zrzka dýchala těžce, sem tam se musela zastavit, aby nabrala dech a energii. Doufala, že brzy bude doma. Ach, sladký domov. S přivřenýma očima pokračovala dál. Rána na břiše se díky magické náplasti hojila lépe a rychle, minimálně už teď vlčice příliš nekrvácela. Některé šrámy pálily, ač byly zašité nití pavučiny, i tak se kolem nich tvořily krevní sraženiny.
Zlomená žebra jí pořád nutila hlídat si dech a bolest vystřelovala snad až do zad. Nepříjemný pocit, velmi. Přesto zrzka s vidinou odpočinku pokračovala směrem k úkrytu.
Nebylo to příliš daleko. Už z dálky viděla Alduinovu siluetu a také siluety vlčat. Neuteklo zas tolik času. Rvačka přece netrvala měsíc, zrzka se přeci přenesla jako Fénix tam, porvala se a šla zas zpátky.
K úkrytu se však vlčice ani nedostala, avšak si byla jistá, že Alduin pracoval na jeho předělání, jelikož venku viděla spoustu haluzí a bordelu, který nejspíše do úkrytu přivalila voda. Allavante se však zastavila u svého druha. Byla totiž svědkem toho, jak její syn, Amon, bolestně umíral před Alduinovýma očima. Zrzka došla asi v moment, kdy vlček končil svůj život. Možná jí zaznamenal. Možná ne. Ale vydechl naposled. A zůstala po něm jen krvavá spoušť. Alfa Chaosu však nehla ani brvou. Možná se však něco v jejím nitru trochu pohnulo. Zlost. Jak ona mohla tohle porodit? Takového slabocha? Nehnula koutkem. ,,Slaboch." Konstatovala jen a otočila se k dětem. ,,Zvládli jste s otcem trochu upravit úkyt?" Jako by se nechumelilo. Jen svému manželovi věnovala pohled. Ať ho pohřbí. Někde bokem.

VYHODNOCENÍ ŠTVANICE

Prvně bych se ráda omluvila za zdržení s odměnami, díky že jste to vydrželi.
Co se týče hry, doufám, že jste si Štvanici i souboj po ní užili a snad vás příliš nezaskočilo či nenaštvalo finální přepadení. Své dojmy mi samozřejmě můžete napsat níže a dejte vědět, zda byste nějaký podobný lov či nájezd chtěli i v budoucnu :> (Bez překvapení, slibuju)

Co se týče vašich odměn - primárně jste nasbírali bobříky.
Konkrétně máte nárok na - Zachránce, Vojáka, Vraha a Souboj, případně také na Střelce, pokud jste trefili Urana nebo protivníka magií.
BOBŘÍKY PROSÍM ZAPIŠTE DO ÚNOROVÉ VÝPLATY! Pokud jste při souboji získali i jiné bobříky, napište si o ně také.

Odměna za štvanici jako takovou je: 3 tlapky NEBO 20% sleva do obchodu
Odměnu si vyberte a napište pod tento příspěvek. Ještě jednou, bobry prosím pište do výplaty v Únoru.

Akce byla herní, jelikož se účastnily dvě smečky, takže SE POČÍTÁ DO ODZNAKU.

Díky za účast a Chaosu zdar! :>

-> Nížina hojnosti

Náplast -1

Allavante byla vyčerpaná. Magie kterou užila během souboje si vybírala svou daň a fyzická síla, která musela být užita, jí taktéž mocně vyčerpala. Mimo jiné, okřídlený zrzek byl opravdu silný soupeř. Břicho měla potrhané a rozryté drápy do masa. Musí to ošetřit, než se to zanítí. Naštěstí si vzpomněla na chladivou náplast, kterou koupila u Wua. Použila tedy tento předmět, který obalil ránu, jako, no, náplast a pomalu jí začal zacelovat. To bylo to nejhorší zranění. Zbytek ran zašila pomocí pavučiny, avšak zůstala jí pěkná zraněné, jen co byla pravda. Dýchalo se jí opravdu špatně skrz zlomená žebra, ale ta se holt budou muset zahojit sama, to nejspíše nevyléčí jen tak ze dne na den. Vydechla studenou páru. Šla pomalu. Procházela horami a doufala, že jí nebudou vlci v patách. Otáčela se, ale nikoho neviděla ani necítila. Stáhli se domů. A ona musela taky. Přivřela oči, plýtce dýchala a s úšklebem na tváři mířila směrem k zátoce. Bolest byla veliká, teď, když pominul adrenalin. Ale šla. Doufala, že Alduin se postaral už o úkryt. Chtěla odpočívat.

-> Tichá zátoka

EINAR - konec

Poslední živá? Zasmála se. Jako by ji záleželo na někom jiném, než na ní samotné. I kdyby měla obětovat všechny své přísežníky, tohohle parchanta jednou zabije. Jen ne dnes. Kousla se do jazyka.
Jeho drápy vystřelily z ničeho nic a trefily jí po tlamě, kde nechaly šrám. To už ale na vlka začala působit iluze. Planul. Trpěl. Allavante se smála. ,,Vidíš." Mlaskla jen. Ohlédla se po okolí. Většina jí uposlechla, ti co zůstali, riskoval život dobrovolně. To už nebyla její starost. Privrela oči.
Dychalo se jí opravdu těžce, vzhledem k zlámaným žebrům. Zatímco se alfa Alatey zmítal v Iluzi, Usměvavá zmizela směrem k horám. Neměla v plánu se tu zdržovat. Bylo na čase jít domů.
Po cestě pomocí pavučiny šila rány. Po tlamě jí tekla krev. Zrzka se cítila jako vítěz. Ač se tedy takticky museli stáhnout. Bylo to cenné. A bylo důležité brzy svolat Společenstvo. Měli si co říct.
S tou myšlenkou se jen už z hor ohlížela, zda ji nesledují. Udělala pár stop, aby je svedla bokem.
Když uslyšela vytí, zdálo se, že se stahují. Ušklíbla se.

-> Kvetoucí louka (přes Hraniční)

E I N A R

Vlk hrozivě Zavrčel a ona se nad tím jen lehce uchechtla. Jak se zdálo, Faustův pach se vzdaloval a ostatní se zatím drželi ještě na Nížině. Vlčice se podívala směrem k horám, ale jen periferně, neměla pocit, že by k nim někdo běžel. Každopádně neměla v plánu ohrozit Společenstvo kvůli ničemu. Tento boj nebyl podstatný. Ničeho by tím nedosáhli. Uran byl mrtev.
Její pavučina jej zachytila, ale jen na chvíli, jelikož jeho plameny lepkavou síť spálily na prach. Zrzka se zamračila. ,,Můj osud?" Zvedla pobaveně obočí. ,,Budu stát na mrtvolách vaší smečky s úsměvem na tváři." Vylíčila mu svou představu o osudu a pobaveně se zasmála. ,,Neboj se, tohle není naposledy, co se vidíme, to ti garantuju, zrzečku."
Pavučinu, která proti ní vyletěla, bez problémů spálila (6), avšak biče, které vyvolal, jí několikrát švihly (3) přes hlavu a záda, přičemž nechaly krvavé šrámy. Vlčice zavrčela v bolesti. Proti vlkovi vystřelila ohnivou kouli (1), přičemž se snažila udržet na zemi, z ran jí tekla krev.
Ovládla iluzi, kterou měla už velmi dobře naučenou a promítla vlkovi to, že na něj skočila a zahryzla se mu do krku, přičemž z něj vyprchával život a cítil vlastní zoufalství (5).

E I N A R + SPOLEČENSTVO

Allavante se zakousla do srsti. Povolila tedy sevření, přičemž vlkovi možná vyrvala tak pár bílých chlupů ze spodní části krku, které mu [asi] flusla do obličeje, jako milé gesto. Pro její štěstí se jí podařilo vyklouznout zpoza jeho tlap, takže se na chvíli otočila zády a vlk vyjel po jejím ocase (3). Zuby zachytily možná trochu srsti, načež se zrzka otočila zase obličejem k němu, aby se případně mohla bránit.
Na jeho tváři visel úsměv. Allavante popošla dozadu, aby mezi nimi vytvořila trochu vzdálenosti. ,,Co se chechtáš, kuřátko?" Štěkla po něm, načež zasípala, jelikož její hrudník pohltila bolest zlomených žeber. Nato se jen blbě zasmála. Periferně sjela očima k horám. Proč se ten hňup skoro pousmál? Užíval si boj, nebo měl pocit, že má navrch? Možná přijdou z hor posily. Zrzka nebyla úplně blbá a ač si užívala jejich souboj, musela také trochu přemýšlet jako Alfa. Byli pořád prakticky u jejich území, kdykoliv ss mohlo zhůří vyřítit desítky jejich vlků a pobít je jak nějakou lůzu. Možná bylo načase udělat normální rozhodnutí a poslat jejich sebranku domů. Po očku zkontrolovala své druhy,
zdálo se, že všichni jsou tak nějak vyrovnaní. Faust chyběl, ale jeho pach cítila dál v lese. Zrzka zavyla, jen lehce. Měli se stáhnout, očekávala, že dorazí posily. Sama měla v plánu se zdejchnout, opravdu nechtěla bojovat v přesile. Proti vlkovi vyslala větší pavučinu (5)

E I N A R

Užívala si jeho bolestné sténání, když její drápy našly cíĺ a proťaly kůži na vlkově tlamě. Nebylo to tak ničivé, ale jistě si jí alespoň zrzek zapamtuje.
Snažila se vlkovi proklouznout mezi tlapami jak had, avšak on obratně uhnul jejímu plamenu i drápům a přichytil jí pod sebou tlapami. Allavante zalapala po dechu, protože tělo alfy na ní tlačilo a jí se skrz zlámaná žebra dýchalo dosti hůře. Na břiše cítila pálení, avšak nenechala se tím rozhodit.
Vlk jí prvně zaútočil na oči, avšak vlčice hlavou poměrně jednoduše uhnula (2) a sama se rozhodla vystartovat zuby tam, kam její hlava dosáhla (3 - vyber, pokud se trefim).
Jakmile však zaútočil plamenem po její tváři, bylo to nečekaně a tak nestihla udělat cokoliv (1), plamen jí tedy sežehl v obličeji, na chvíli ztratila vizi a cítila, jak se jí bolest rozlévá po ksichtě. Vydala zvuk, jakési bolestné a zároveň nasrané zavrčení, přičemž se opět že všech sil snažila vykroutit ze sevření (5).

E I N A R

Provokovat to ona skutečně chtěla. Kdo by se byl divil, Allavavante byla ráda, když mohla někoho uvést do rozpaků, rozhodit jeho myšlenky, nebo se alespoň zapsat do paměti. A také chtěla vědět, s kým má tu čest. Ač tedy nyní tipovala, že vlk byl nejspíše vysoce postavený. Avšak netušila, zda byl skutečně alfa. Působil tak, minimálně. Byl vyrovnaný a příliš se nenechal rozhodit. Zrzku to bavilo.
Jeho slova zaznamenala. Avšak jim nepřikládala váhu. Viděl jí i Společenstvo na Vyhlídce po tom, co Alduin s Artume zabili jednu z jejich řad. Bylo více než jasné, že to bude mít následky. Byli však chytří, že na ně nezaútočili už tehdá.
Zrzka byla oslepena světlem, vlk se snesl z nebe velkou rychlostí, avšak hradba jej naštěstí zpomalila natolik, že když dopadl svou velikostí na Allavante, neudělalo to tolik škody. Zrzka však ztratila dech, když jí velký vlk sejmul a přišpendlil pod sebe.
Když jí zaútočil po krku, proti jeho tlamě švihla drápy (6) - primárně se snažila mu nedovolil jí zasáhnout, ale možná mu tím takže způsobila nějaké poškození.
Když se však tlapami opíral o její žebra, luplo to - nejspíše nějaké níže usazené nalomil či zlomil - tlačil přeci jen silou proti jejímu hrudníku(2). Zrzkou projela bolest, avšak v zápalu adrenalinu se jen zasmála - trochu skřípavě, přeci jen, hrudník jí pálil jako by tam hořelo.
Z tlamy jí kromě smíchu vyšel taky plamen, mířící přímo do Einarovy tváře (2), spíše za cílem ho trochu zmást, přičemž se vlčice snažila vyklouznout z jeho sevření (3), máchala při tom drápy (3), aby měla únik snazší.