Příspěvky uživatele

< návrat zpět

18+

Viděla jeho úsměv, skoro jí až zacukaly koutky, ale než se stačila usmát, ucítila, jak se dostal do ní. Jemně vzdychla vzrušením, celé její tělo se pod ním zachvělo. Užívala si každičký jeho pohyb, jeho tesáky jemně štípající na jejím krku a to, jak se harmonicky jejich těla spojila a hýbala spolu. Sama mu lehce zajela čumákem pod srst na krku, jemně kousala jeho krk i uši, tlapkou se zaryla jemně a něžně do jeho zad a pomáhala mu s pohybem, přičemž vydávala spokojené zvuky, něžné, přímo do jeho ucha. Poté se rychle vymrštila a převalila jej na záda, přičemž mu drápem projela přes hrudník. Olízla mu nos a posadila se na něj, přičemž se jemně a rytmicky pohybovala. Hlavu dala na jeho hrudník a jemně jej kousala. Jejich dech byl skoro až rytmicky stejný a ona čekala, jestli se mu tato pozice bude líbit víc, nebo jestli ji zase přehodí pod sebe.

Když položil svou hlavu na její hrudník, skoro jako by přestala dýchat. Sledovala jeho oči, jako by se v nich snad měla utopit. Přeci jen byla pravda že oheň se vždy uhasí vodou. Jako by její výbušnou a ohnivou povahu omývaly vlny vody a s nimi přicházel klid. Po dlouhé době od něj slyšela něco v první osobě. AŽ tak ho rozhodila? ,,Alduin se musí přestat strachovat a trochu se uvolnit," pronesla a tlapou mu jemně přejela od ucha k tlamě, kdy se zastavila drápem na jeho tlamě. Byla jeho první? Proč se zdál tak neklidný? Proč ona byla neklidná? ,,Ne... nezlobila by se. Alduin už její náladu dávno zlepšil." Vlastně na toho šedého vlka už dávno zapomněla, teď nebyl důležitý, teď tam byli jen oni dva, v mezičase, v jeskyni, šumění vody a atmosféra plná vášně.

Takovou odpověď nečekala, ale možná prostě jen chtěl vědět, jak bude reagovat. Měla by snad žárlit? Myslel to vážně? Odvrátila od něj hlavu, když se jeho modré oči vpíjely do těch jejích a pak ucítila, jak ji shodil na kamennou zem. Jemně vzdychla, jelikož to nečekala. Teď byla pod ním, dívala se mu do očí a cítila, že jim vůbec nerozumí. Proč byl tak jiný než všichni ostatní? Kdyby se zaposlouchal, slyšel by její srdce, bijící jako o závod. Tohle zažívala tolikrát, ale teď to bylo tak jiné. Když k ní přiblížil čumák, přivřela oči. Pak se chvíli nic nedělo. ,,Bojí se snad Alduin něčeho?" Špitla jemně a zvedla hlavu, ač byla stále pod ním a jemně mu zkousla ucho. Najednou se v téhle pozici cítila zranitelná. Ona byla většinou ta co se snažila dobývat, ale nyní to byl on, kdo stál nahoře a odhodlal se k činům.

Chvíli přemýšlela nad tím, jestli mluvil o ní, nebo o té jeskyni. A nebylo to jedno? Ona neznala city jako byla láska. Vždyť nemilovala ani vlastní rodiče. Vlastně ani sourozence. Nikdy nemilovala nikoho. Proč by to teď měla měnit? A byla to vůbec láska, nebo jen jakási zvláštní přitažlivost? ,,Nebude se zde Alduin v tak velké jeskyni cítit poněkud sám?" Ani nevěděla proč to řekla. Možná, aby jen přesekla to ticho a hustou atmosféru. Slyšela jak dýchá, jako by byl mnohem blíže. Jako by snad jeho teplý dech mohla cítit na svém nose. Slyšela jeho srdce. Když pronesl nějakou poznámku o horku, přešla to bez odpovědi. Dívala se pořád to těch modrých očích a hypnotizovala je.
Jeho poslední slova byla tichá, asi jako spíš myšlenka co neměla být vyřčena. V hlavě si přehrávala tisíce věcí, co by nejspíše udělal každý při téhle atmosféře. ,,A co bys chtěl dělat ty?" Špitla mu do ucha, až teď jí došlo že se přiblížila tak, že se jejich těla jemně dotýkaly.

Když se na ni znovu usmál, měla pocit, že se tentokrát chce usmát i ona. Ale neudělala to. Jako by její tvář tuhle mimiku neuměla. Smála se vůbec někdy? Usmívala se někdy? Vřele a přátelsky? Vždy se jen šklebila, ukazovala své zuby. Vše bylo vždy černé, sarkastické a zlé. Protože ona taková byla. Zajímalo ji, jestli mu vadilo, jaká ve skutečnosti je? Proč by jí to zajímalo? Od kdy jí zajímá, co si kdo myslí? Ona je dokonalá! Jako by na ní všechny myšlenky teď řvaly.
Vlk před ní se posadil. Atmosféra jako by houstla. Většinou tohle byla situace, kdy se na ní většina vlků vrhla a uvěznila ji pod svým tělem. Ne že by jí to někdy vadilo. Ráda si s vlky hrála a poddávala se neřestem. Jenže on byl jiný. Podívala se mu do očí, on uhýbal pohledem. Na jednu stranu jí to trochu štvalo. Proč se po ní prostě nevrhne? Z myšlenek jí vytrhl jeho hlas. ,,Hm?" Podívala se kolem sebe. Jeskyně byla docela útulná. ,,Je docela dobrá," zhodnotila.

,,To nevadí," odvětila, jako by to snad chtěla celé uzavřít. Ani jí nevadilo se mu tolik otevřít. Sama nevěděla proč. ,,Alduin není rozdílný od ostatních jen mluvou, ale vším," řekla mu na odpověď. Opravdu se s ním necítila tak jako s jinými vlky. Cítila se jako by mu mohla říci vše co chtěla, jako by se mu mohla svěřit. To snad nemohla ani své nejbližší rodině. Ona se navíc neměla nikdy moc o čem svěřit. Nikdy v sobě moc věcí nedusila. A když ano, vybila si to na někom. Řekla to někomu - a mrtví nemluví. Lehce se ušklíbla, jako by se všechno najednou v její hlavě resetovalo. Vlezla do potemnělé jeskyně a uvelebila se na kameni. Avanté na jeho slova kývla. ,,Avanté tady ráda bude občas dělat Alduinovi společnost," pronesla a vstala, přitom došla těsně vedle něj a také se napila.

,,Princezna se přeci narodila princeznou. Má svoje osobní kouzlo od malička," mávla ocasem, na tváři pořád stejný úšklebek. Od nepaměti byla taková. Uměla ostatní ošálit vzhledem, postavením či silou. Vždy dostala to co chtěla, proč by neměla?
Když se jí zeptal, jak ho bere, podívala se před sebe a zamyslela se. Kamarád? Ne... neměla kamarády, nikoho si moc nepouštěla k tělu. Bratr ze společenstva? Taky ne, nebrala ho jako někoho - ostatně, moc vlků ze společenstva nebrala jako sobě rovné, ona pořád byla přeci výše postavená!,,Avanté ani neví. Alduin ji příjde jako zajímavý vlk. Avanté se s Alduinem nenudí." Nevěděla co říci. Nebyl to vlk na klasický noční románek. Takoví vlci se našli, ale pořád je nebrala jako sobě rovné, brala je jen jako zábavu, nebo když něco potřebovala. Ne že by s tímhle noční románek nechtěla ale, bylo to jiné.
Pořád otázky. Na její tělo, osobní. Cítila jako by jí spalovala vnitřní bolest. ,,Avanté se nemá kam vrátit. Avanté nebyla zvyklá se vracet k ničemu a nikomu," možná tím řekla víc než chtěla. Zadívala se mu do očí. Proč jí tenhle vlk znervózňoval?! Proč mu říkala tyhle věci?
,,Scar takové starosti nemá. Je také svobodným Chaosanem, může si dělat, co chce." Viděla jeho úsměv, jen na chvíli. Sama byla však ráda, že změnil téma. Tyhle věci co se jí dotýkaly jí byly nepříjemné. Kývla na něj a otočila se, přičemž zamířili k otvoru.

Jeho smích ji nijak zvlášť nevyprovokoval, pouze se na něj ušklíbla. Více jejich minulý boj nerozebírala, oba se nějak bavili. Vždycky se při bitvě zranila. Její srst a maso bylo už zvyklé na vše.
,,Princezna nepotřebuje otroky, má přeci své osobní kouzlo," zazubila se na něj a švihla ocasem. Nebyla nejspíš daleko od pravdy, často měla dost způsobů, kterými přesvědčovat že práce pro ní se vyplatí. A být proti ní... no... moc takových nepřežilo. ,,Avanté nebere Alduina jako otroka. Je to svobodný vlk a člen společenstva." Nevyužívala své bratry a sestry. A většinou jim neublížila - pokud to nebyli otravné sigmy bez špetky úcty - jako ten nový vlk v Deumu. Proč ho vůbec přijala? Za jeho drzost? Nadechla se. Musela dát svoje osobní problémy stranou. Příště, jestli ji naštve, už tak hodná nebude. Pořád ji to vnitřně deptalo.
,,Princezna doupě nemá. Princezna žije volně a všude, kde se jí líbí," ušklíbla se, ač jí možnost ukrýt se u tohoto vlka nepřipadala nelibá. ,,Alduin už potkal Scara! Milost je další zakladatel Chaosu, stejně jako Avanté. Ale Scar a Avanté nejsou partneři. Avanté Milost nezajímá a Milost nezajímá co dělá Avanté v jejím volném čase," pronesla a jemně se o Alduina otřela, poté se ušklíbla.

Zazubila se a své ohnivé oči zarývala do těch jeho. ,,Za tvůj majestátní ocásek se Princezna dozajista neomluvila, tak by měla svou chybu napravit," pronesla naoko smutně a podřízeně. Mohl to brát jako omluvu. Měl by. Lepší asi neuměla. A ne že by se moc často omlouvala - spíš vůbec. Tenhle vlk v ní probouzel zvláštní věci. ,,Pokud Blázínek chce, může se u Avanté držet tak dlouho, jak se mu zlíbí. Avanté se docela líbí jeho společnost. Což se o moc vlcích říci nedá," mrkla na něj a klusala dále. Nikomu příliš moc nelichotila. ,,Možná by se tam Princezna občas ukázala," její oči teď tančily jako plamínky ohně. Mohl si přebrat tuhle odpověď jak chtěl. Na jeho poznámku o chytré vlčici mu oplatila ono zazubení, přičemž zastříhala oušky. Zátoka byla docela široká, avšak blížili se k menším skaliskům. Možná tam bude někdo provizorního, jako úkryt.
,,Takže kdyby Alduin potřeboval službičku, může využít svého dlužníka," pronesla s úšklebkem. Ona měla jiné způsoby, jak dostat to, co chce. Ale o tom se svému společníkovi nesvěřila. Přeci jen, byl trošičku jiný než všichni ostatní a to se jí líbilo.

Podívala se na modré nebe, které jí přišlo příjemnější než kdy dříve. Slunce jí bilo do zad a srst pomalu usychala. ,,Avanté dělá dobře,když je z ní Alduin v rozpacích," ukázala mu své bílé zoubky a nechala se obcházet, ač to byl spíše rituál, který dělala ona, než kdokoliv jiný. To se jí na vlkovi zalíbilo. ,,Jestli si chce Alduin odvetu s Princeznou, nebude se zlobit," pronesla svůdně a zamrkala na něj. ,,Princezna si myslí že vlk hlupák byl, když si myslel, že by proti Princezně vyhrál. Možná vlka zaslepila hladina testosteronu, když věděl, že ho porazila křehká Princezna," ušklíbla se a olízla si ránu na stehně. Srst jí usychala opravdu rychle. ,,Pokud Alduin chce, může se s ním princezna vydat hledat nějakou pěknou jeskyni." Zvedla vyzývavě obočí, jako by to snad znamenalo něco více než pouhé hledání jeskyně. ,,Blázínek by se neměl zahazovat s nudnými vlčicemi a zbytečně si zaplňovat jeho pěknou hlavičku názory a bláboly hloupých vlčic." Pronesla a vstala, přičemž švihla ocasem. ,,Zatímco budou Avanté a Alduin hledat pěknou jeskyni, může Blázínek povyprávět Princezně co za zajímavou záležitost vyřizoval."

Otřepala se, její srst teď nevypadala uhlazeně jako vždy. Skoro by si ani nevšimla, že má společnost, kdyby se neozval jí známý hlas. Ukázala svůj typický úšklebek a švihla ocasem. Pomalu se přiblížila k černému vlkovi a posadila se do trávy, upravujíc si svůj kožich jazykem. ,,Holt mi tě asi posílá osud, abys mě po každém mém výbuchu vzteku přišel uklidnit," pronesla jemně a zazubila se na něj. Rány na krku moc nešla vidět, ale noha ji bolela, ač by to nikdy nepřiznala. Byla na bolest zvyklá a nevadila ji. Možná byla trochu masochistka. ,,Princezna se trochu porvala s jedním otravou, který byl až příliš sebevědomý a myslel, že dokáže Princeznu porazit." Olízla si koutky úst a mávla ocasem. ,,Princezna byla ale hodná a vzala toho vlka do Chaosu, protože byl docela silný. Jestli však vlk bude podrývat její autoritu znovu, Avanté už tak hodná nebude." Ihned se zase přizpůsobila jeho mluvě. Docela se jí to líbilo. Připadala si pak jako něco víc.
,,Co tady vůbec dělá můj Blázínek?" Minule se jí představil jako Alduin, Blázen. Vždycky využila příležitosti někomu vytvořit zajímavou přezdívku. ,,Stalo se mu něco zajímavého od doby, kdy se od Princezny oddělil?"

-> Arcus Deum

Bolelo ji roztržené stehno, i teď cítila své spálené maso. Přesto však měla pocit nadřazenosti a absolutního vítězství. Kdo si jako myslel, že je?! Ona je alfa chaosu, nejobávanější, nejdůležitější, nejrespektovanější! Mísil se v ní vztek, ten vlk samotný jí prostě vytočil, měla chuť se tam vrátit a roztrhat mu hrdlo na cáry. On pochyboval o její autoritě a nazval jí betou. Nepřípustné!
Došla k zátoce. Pomalu se přiblížila k vodě a napila se. Bylo teplo. Rozhodla se svůj kožich smočit ve vodě. Rány jí štípaly, ale ne tak jako lehce pošramocené ego z toho, že ten vlk nepřijal její autoritu. Nepoklonil se. Stála po břicho ve vodě, cítila jak krev z krku odkapává, stejně jako cítila štípání nepěkné rány na stehně. Vše si však způsobila sama, přes bolest se dostala k vlkovi a nebýt toho, že povolil a dle ní se vzdal, dostala by jej do prachu. Zamračila se, stojíc ve vodě. Dívala se do dáli. ,,Arrrrrghhhhh!" Zakřičela přes celou zátoku, dávajíc ven vztek. Z úst jí vyšlehl plamen, který se nesl nad vodní hladinou a poté zase zmizel. Avanté hluboce dýchala. Příště až ji vytočí, zabije ho. Vydechla a vylezla z vody.

-> Zauberwald

Zase byla na tomhle divném místě, přitahovalo ji několika způsoby. Ať už svou tajemností, tak dušemi, které zde cítila. Začala obcházet všechny kameny, když najednou ucítila pach. nenechala se tím však nijak odrazovat.

ZÁPIS RYCHLOHRY S EXCELEM.

Avanté obcházela kameny, když si všimla, že do nedalekého šutru narazil poloslepý vlk. Mluvili spolu, zdál se jí jako vhodný kandidát do Chaosu. Chvíli spolu bojovali, vlkovi se podařilo jí uštědřit ránu na krku a roztržené stehno, které si vypálila pomocí elementu ohně. Přijala Excela do Chaosu a odešla pryč.

-> Tichá zátoka, přes mlžné.

VÝPLATY ZA KVĚTEN
Opět prosím vyplnit:

Jméno, postavení:
Počet postů za celý předchozí měsíc:
krátké shrnutí všech postů (počítají se i rychlohry, které v tomto období zapíšete):
(získaní bobříci, nejlépe s odkazem na post kde byl bobřík získán):

O výplaty si můžete říkat od 26.5 - 4.6

-> Jezero smrti

ZÁSPIS RYCHLOHRY S ALDUINEM - platí od DUBNA

Byla znovu v tomhle hrozném lese. Byl tak moc... sladký, moc magický, byla z něj cítit čirá pozitivní energie, magie a kdo ví co ještě. Měla chuť vytvořit velký plamen a celé tohle místo zapálit. Možná právě kvůli jejím myšlenkám jí do cesty přivedl les obří větev, která jí švihla do hlavy. Zaúpěla bolestí, když jí kus dřeva rozřízl její majestátní kůži nad okem. Spustila se jí krev, která stékala kolem jejích očí. ,,Argh!" Zavrčela a velkým plamenem celou větev zapálila. Ne že by z toho měla pocit zadostiučinění... ,,Zkurvenej les," vyštěkla.

Poté narazila na Alduina. Chvíli laškovali, když se ukázalo, že chce být členem Chaosu. Avanté jej s radostí přijala po tom, co měli krátký souboj.

-> Arcus deum (přes mlžné)