Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk nevypadal s mým úsudkem spokojen, ale vzhledem k tomu že neměl žádné poznámky - což by asi měl děkovat sám sobě, jinak by mu Avanté při dalších egoistických kecech asi ukousla i to druhé ucho. Nechala to být, pouze se zaposlouchala do navazující konverzace, kterou dva vlci vedli. Čekala, že mu možná dojde, proč o společenstvu mluvíme a jak se najednou změnil náš milý postoj. Očividně však vlk myslel jen na to, jak si bude užívat v křoku s nějakou zdejší vlčicí. Ne že by ona nemyslela na tohle taky - většinu svého času - avšak alespoň používala nějak svůj mozek a inteligenci. Vydechla.
,,Jak řekl tady Milost. Očividně ti to nejspíše nedošlo, ale jsme alfy Společenstva Chaosu." Řekla to, jako by to byl jen nějaký prostý fakt bez důrazu.

,,Proč by měly opěvovat někoho, jako jsi ty?" Vpálila mu do obličeje. Vážně, co na sobě ten vlk viděl? Přemýšlela, jestli se příliš neunáhlili s tím, že by jej snad mohli do Chaosu vzít. Když si jej prohlédla, na jeho vzhledu neviděla nic přespříliš atraktivního. Možná ty svaly, jizvy byly celkem sexy... Kolem a kolem, možná by si dala říct. Ona si většinou skoro vždy dala říct. Ale tenhle vlk jí povahově až příliš připomínal jí samou. Tedy, ona byla mazaná liška, tenhle vypadal spíše jako egoisticky smýšlející osel, dle jejího názoru. Nechala to být.
,,Ani bych neřekla, že je to smečka," pronesla se znuzeným hlasem. Měl před sebou dvě alfy Chaosu - ano ,možná jejich divadýlko bylo docela očividně, ale aspoň doufala, že mu tohle mohlo postupně začít docházet. Poslední šance. Pokud tenhle vlk bude zpochybňovat společenstvo, opravdu mu rozsápe krk - jak chtěla předtím. ,,Ne, smečka ne. Je to společenstvo. Plné nezávislých vlků, bez pravidel, bez závazků. Rozsévající chaos."

Neuměla vážit slova. Prostě je chrlila tak, jak ji jednoduše napadlo. Když hrála divadlo, dokázala si promýšlet své kroky geniálně, avšak teď už to byla spíše čistá improvizace. Tak či onak, brzy to celé praskne, tak proč se namáhat s jakýmsi vymýšlením scénáře?
Byla ráda, že Scar byla její - doslova - spřízněná duše. Jako by jí četl myšlenky. Vlastně ani nepotřeboval onu magii, jako měl Angel. Oba čistě chápali svoje úmysly, jako by byli dvojčata. ,,Nějak jsem tyhle ostrovy úplně nestihla prozkoumat všechny. Ale tak či onak, zatím jsme narazili jen na spoustu zajímavých míst. A na hodně... zajímavých vlků," pronesla s lehkým úšklebkem, kterého by si nejspíše jeden ani nevšimnul. Mávla ocasem a elegantně našlapovala vpřed, sledující oba vlky. Už už se chtěla chytit onoho obdivování, ale vzhledem k tomu, že si oba přebrali slovo druh jinak, nechala to plavat. Tohohle svádět nebude. Byl na ni moc... sebestředný. Nudný. Taková zbytečná svačinka. Ale přeci jen, už měli se Scarem plán, nebude dělat nějaké unáhlené manévry.

-> Arcus Deum

,,Jak říká tady můj... druh. Náhodou jsme na něj narazili a bylo to zajímavé místo. Pak jsme potkali tam toho vlka, který mě napadl.. a pak jej vcucla díra. To mu patřilo!" Usměvavá mávla ocasem a teatrálně si upravila tlapkou srst, jako by snad byla stále pocuchaná od zlého vlka. Mávla ocasem a zařadila se vedle Scara, kterého nazvala druhem. Nechtěla mu říkat Milost a mimoto, přeci to byl její druh. Druh ve zbrani. Vesele ťapala vedle obou vlků.
Podívala se na Scara, který se koukl na ni. Otočila se tak, aby ji neviděl ten druhý vlk a ušklíbla se na svého společníka. Už bylo dost hraní. I ona poznala ve vlkovi jakýsi malý potenciál. Možná by se hodil k Chaosanům. Čím více zla, tím lépe. Chtěla ho sice prvotně zpřetrhat za to, že jí pokazil zábavnou chvilku s Milostí, ale nějak se po téhle dávce šarády uklidnila. Vždyť oni si to zase zopakujou.

Protočila panenky, když vlci zmizeli z dohledu. Už nějak neměla náladu hrát tady divadýlko. Unaveně zívla a mávla ocasem. Vlk se zdál být naivní až moc, že jim na tyhle příběhy skočil - ač tedy, jednoho opravdu schramstl tajemný vír, nebo... cosi. Že by z toho Allavanté byla nějak vystrašená se říct nedalo. Zaostřila na oba vlky a rozběhla se. Ještě jednou si prohlédla tohle místo - zapamatuje si, kam jít. A jednou zde určitě bude muset dotáhnout zbytek Chaosu - minimálně by tady mohla být každoroční setkání!
Blížily se Vánoční svátky a co si budem, Chaos byl přeci jenom taková malá, zlá rodina. Ačkoliv teda místo hezkých chvílí s ostatními by se scházeli spíše jen proto, aby řekli ostatním, jak zbylým vlkům zkazili Vánoce. Byla by to krásná tradice! lepší než pečení cukroví a věšení ozdob na Vánoční stromeček.
,,Počkejte na mě!" Křikla na vlky, kteří už byli za horizontem.

-> Mlžné

,,To máš asi pravdu", uznala onomu novému vlkovi a ještě jednou se prošla kolem kamenů, opatrně našlapujíc, aby svému divadýlku dodala ten pořádný šmrnc.Poté se otočila, když Scar promluvil. Mávla ocasem. ,,To není pravda, není to morbidní! Pouze se snažím být realistická!" Okřikla jej dotčeně, dala do toho veškeré srdíčko. Pořád si přece hrála na neškodnou, roztomilou princeznu, ne? Nahodila svůj uražený výra a když kolem Scar prošel, nasupeně jej obešla. Očkem jej však stále sledovala, potřebovala vědět, co má za lubem. A to jde vždy vyčíst, ať už z pohledu, nebo postoje! Když jí položil tlapu na rameno, trhla sebou. Vydechla. Nic mu na to neřekla, stále se tvářila lehce naštvaně. Otočila se tak, aby měla oba vlky v zorném poli, ale nic neříkala.

,,Ano, vypadá to docela stabilně. Ale tlapu do ohně bych tady za to místo nedala." Ušklíbla se na tmavého vlka. Zatím jejich malé divadýlko neprokoukl. No, tedy, nebyla to zrovna nejhorší lež. Není ale úplně hloupý. Drží si odstup. Asi nemá IQ vydlabané dýně. Otočila se zpátky na svého společníka. ,,Já a morbidní?" Otočila hlavu na bok a zatvářila se udiveně. Tak přesvědčivé! Ještě jí chyběl kostým anděla a mohla jít hrát do divadla.
Zdvihla hlavu, když Scar pokračoval svým klidným hlasem v projevu. Uznal svou chybu, pro dobré divadlo? Ten je sladký! Nad touhle myšlenkou - i nad kvótou co pronesl se ušklíbla. Za takový výkon by zasloužil aspoň cukrátko. Mávla ocasem a zahleděla se kolem, pak se dramaticky otočila na nového vlka, když Scar pronesl svou portálovou teorii. ,,Máš pravdu.. ale to možná byla vyšší síla? Možná je tohle místo prostě magické a jednoduše takové věci přtahuje! Tak či onak, ten vlk si o to koledoval. Napadl mě a chtěl mi ublížit," pronesla smutně, jako by jí zrovna někdo zlomil srdíčko.

,,Tomu úplně rozumím." Chvilku se odmlčela, stále s falešným, přesto neprokouknutelným úsměvem na tváři. Pravda byla, že jeho tvrzení docela urazilo její ego. Vlčice se neumí prát? Uvidíme, co řekneš, až se budou tvoje střeva válet po těchhle kamenech. ,,Jak říkáš, nejsem typ co by se rval. Vždyť jsem kost a kůže. Navíc, proč bych ubližovala tak... šarmantnímu vlkovi, jako jsi ty?" Mrkla na něj svůdně a uculila se. Dalo by se říci, že se jí svým zjevem i líbil. Vypadal, že prožil dost rvaček, soudě podle jizev, co měl na sobě. A to, jak mluvil o sobě samém, jí trochu připomnělo ji samotnou. Zdálo se, že to byl trochu egoista, alespoň to dokázala vydedukovat z jeho mluvy. Zdali si Scar také všiml? Možná tenhle vlk, ač přerušil její malou chvilku, by zapadl do Chaosu. Možná by si mohla udělat malou chvilku i s ním? V hlavě se jí míhaly všemožné zvrácené představy, které přerušil Scarův hlas.
Otočila se na něj, jako by dokonale rozuměla jeho malému divadýlku. ,,Ano, tak či onak si myslím, že tady někdo něco obětovával. Tohle místo je děsivé a v mlze." Přidala se k jeho teatrálnímu výstupu.

S Ávou bych se také ráda zúčastnila.

Když řekl, že její nápady jsou geniální, uculila se a vzhlédla k nebi. Jako by snad doufala, že nějaký bůh vyslyší její prosby o novou zábavu. ,,Ano, to by nebylo špatné," kývla k jeho nápadu, tak či onak, oni se nemuseli trmácet nikam, projednou mohli také ostatní zvednout své líné zadky a dojít za nimi, no ne? Prohnula záda, bohové její volání vyslyšeli, jak řekl Scar. Otočila se k místu, kde se pohyboval neznámý vlk a pomalu se začala přibližovat. Vlk chtěl nejspíše utéci, tak nahodila svůj velice přátelský výraz a vykoukla zpoza kamene. ,,Nemusíš se skrývat, nechceme se rvát," pronesla jak nejhezčeji a nejsvůdněji uměla. Opravdu velice špatně prokouknutelná lež. Byla dokonalou herečkou.

,,Tak či onak, pokud přežije to, co ho odtáhlo, místo si tady asi najde. Bohové umí být obvzláště zábavní," pronesla a oblízla si čumák. Přemýšlela, jestli je to nějak spojené s tímto místem, tak či onak, určitě tohle místo mohlo být užitečné pro Chaos. ,,Tady by se mohly konat srazy Společenstva. Tohle místo nenajde jen tak někdo, už to by byla první zkouška toho, že vlci co jsme přijali, tady opravdu patří," dodala zamyšleně, přičemž se otočila hlavou ke Scarovi. ,,Jinou hračkou bych nepohrdla," zazubila se Chaosanka a mávla ocasem. Když vlk zopakoval její slova a tvářil se zamyšleně, ona se ušklíbla, když k ní pak pomalu přišel. ,,jako boha," špitla na oplátku. V tu ránu slyšela jeho naštvané klení a v blízkosti ucítila pach. Její typický úsměv se změnil v děsivou grimasu, oči jí plály zlobou. Jako by jí však najednou zasáhl blesk a její tvář se změnila v milou a lehce usměvavou. Byla skvělá herečka. A nyní byl čas si opravdu pohrát!

Ucítila bolest hlavy, ta však najednou přestala a vlk pod ní byl odtáhnut nějakou neznámou silou pryč. Zklamaně kňukla, pak se ušklíbila svým obvyklým způsobem a poté se přesunula za Scarem, který byl opodál. Pomalu došla k němu ,,zase mi někdo projednou zkazil zábavu," zazubila se vzhlédla k nebesům. ,,Cožpak se nemohu pro jednou bavit?!" pronese teatrálně a pak se podívá zpátky na Scara. ,,No, až se objeví zase na naší matičce zemi, mohli bychom ho přijmout. Nebylo to zlé. Byl to docela obřík, co si budem. Když bude trénovat, může nepřátele rozemlít už jen pod svou vahou," zašklebila se na Scara a prošla kolem něj zpět ke kamenům. ,,No.. kdepak jsme to skončili?" laškovně se na něj pousmála.

Vlk nevypadal příliš spokojeně s tím, co mu bylo řečeno. Nu, ani do boje se očividně moc tomuhle vlkovi nechtělo. Ávě se tohle znelíbilo. Jakožto člen chaosu měl mít z boje radost, no ne? Když vytvořil štít a nazval ji mrchou, spokojeně se ušklíbla. ,,Ano, takhle se mi to líbí," pronesla s úšklebkem. Podívala se na Scara s výrazem, aby se nezapojoval. Tohle byla prostě jen a jen její zábava. Liány, které ucítila na svých nohách se jí zaryly hluboko do kůže, až se objevily krvavé šrámy. Ani nepípla, pouze vzrušeně vydechla, jako by se jí ta bolest snad líbila. Celý tenhle souboj byl pro ni vzrušující! Liány ji táhly dál, ona se však zapřela o hlínu a jednou tlapou liány spálila. Čekal něco méně od alfy Chaosu?
Jakmile liány shořely na prach, vstala za země a rozběhla se proti němu pekelnou rychlostí a ač byli velikostně odlišní, ona byla na vyvýšeném prostranství a tak když na něj skočila, svalila jej na zem. Sama si při tom narazila tlapu, ale bolest necítila. Stála nad ním a ušklíbla se na něj. ,,Copak, nelíbí se ti tvůj příjimací pohovor?" Šeptla mu sladce do ouška a ukázala mu svůj široký úsměv.

Ušklíbla se, když jí Scar řekl, že začínají být známí. Už se nemohla dočkat, až potká všechny ty vlky, kteří se jim budou klanět a následovat je. Přeci jen, oni byli ti výše postavení. Ač možná Společenstvo hlásalo jakousi rovnost, nikdy tam nebyla. Oni byli ti, co byli na vrcholu. Nějaké vedení vždy být musí. Ač si to nejspíše mnozí neuvědomovali, skutečná moc byla pouze v jejich rukách. A to jí dávalo jisté zadostiučinění.
Stále vlka obcházela, pozorovala jeho rysy.
,,No pokud ti to Angel slíbil..." Zasmála se a mávla ocasem. ,,Tady ve společenstvu má každý své speciální jméno, Balrogu." Spustila prvně a olízla si tlamu. ,,Otázkou je, zasloužíš si místo mezi námi?" Zastavila se před ním, v jejích očích mohl vidět malé plamínky. ,,Ukaž se," šeptla k němu, vzrušeně a vyzývavě, přitom odskočila a z tlap se jí vynořil velký plamenný srp, který letěl přímo na Balroga.
Asi tolik k jeho šťastnému dni, že potkal zrovna tuto alfu.

,,Není to prostě jen tak ledajaký šutr. Každej má svůj znak, všiml sis?" Vydechla a oklepala se. Zkoumala všechny, chodila kolem nich, cítila jako by šeptaly, jen nevěděla co. ,,Jistě. Magie. Zem je jí přímo nasáklá." Odmlčela se a stále chodila dokola, obhlížejíc podivné balvany v zemi. I uprostřed v onom kruhu něco bylo. Místa byla lehce zarostlá mechem, ale i tak viděla na zemi jakýsi znak. ,,Možná by to šlo využít v náš prospěch. Jen nevím, jak," odvětila mu docela vážně, většinou takhle vážná nebývala. Jen jí to všechno...až ohromilo. Což se tedy, popravdě, málokdy stávalo.
Když mluvila o budoucnosti, viděla jeho úsměv. Sama se tomu usmívala, ba dokonce ji ta představa velice vzrušovala. ,,Je to nádherná budoucnost, kterou společně vytvoříme," šeptla sladce na oplátku, přičemž se zuby kousla do jazyku. Přiblížila se k němu. Když jí zavrněl do ucha, ušklíbla se a lehce jej kousla do ouška. ,,Jako boha?" špitla a na tváři měla stále svůj úsměv. Když jí řekl, že mají společnost, odtáhla se, zuřivě.
V hlavě jí probíhalo mnoho věcí, ale cítila zuřivost, když její vzrušující chvilku někdo přerušil. Otočila hlavu a viděla velkého vlka. Když ale vlk začal mluvit, nedala zuřivost najevo. Vydechla, na tváři se jí znovu objevil její normální úsměv. Pomalu se přiblížila k vlkovi a začala jej obcházet. ,,Ale ale. Chaos říkáš?" zazubila se a mávla ocasem. ,,Jestliže hledáš alfy, dneska máš šťastnej den. Právě si na dvě narazil."