Příspěvky uživatele

Vlčátko už nejspíše dávno nebylo vlčátko. Jaká škoda. Vlčata často dělala všechno možné. Dokonce i dobře lovila a dělala to ráda, když je někdo patřičně pochválil, tak se dokázala rozkrájet. Něco jako "Jéje, ty si ale šikovný" stačilo k tomu, aby vám to malé pískle doneslo večeři a vy se spokojeně nadlábli.
No tohle byl poměrně mladý vlček. Ale no Avanté, nejsi přeci na zajíčky. Sama jsem se tomu v duchu zazubila. V tváři byl mladý, nu postavou se rovnal klasickému vlkovi. Neměl ani škaredou barvu. Černá byla má oblíbená, nu a ty odstíny šedé byly úchvatné. Krásná symetrie.
Zadívala jsem se vlkovi do očí. Měl hezky modré, pronikavé, ale ledové oči. To ukázalo i jeho chování, když se začal mračit. Uchechtla jsem se. Možná mě prokoukl? Heh, ale ne. Tenhle vlk bude spíš radši, když ukážu zlou Avanté. Mrzoutek. Takhle mladý? Nu což.
Můj úsměv se překroutil spíš do šklebu. Pro někoho děsivé, pro jiné odstrašující. ,,Řekla bych něco ve stylu, že je krásné počasí a jsem nadšená, ale pravdou je, že mě právě vychrstlo moře a je tady teplo, že se potím i tam, kde jsem myslela, že to nejde." Povím a oblíznu si čumák. ,,Pravdou je, že většina vlků, aby udělala dobrý dojem, se usmívá. Úsměv je totiž největší manipulace," mrknu na něj. Budu hrát jeho hru. Možná nakonec bude zobat z mojí ruky - nu, přeci jen, to byla vždycky moje priorita. Využít, užít si, odhodit a jít dál.

<- Kdesi daleko předaleko

První, co jsem mohla vidět, byla tma. Nejdříve jsem myslela, že jsem zemřela. Nu, to by mne ale byla škoda. Bohové se mnou jistě mají daleko krásnější plány, než-li chcípnout jako troska.
A tak jsem otevřela oči. Světlo. Moc světla. Většinou mi nevadilo jen tak se slunit, ale nyní? Bylo MOC teplo. Můj kožich se normálně přehřál. První věc, kterou jsem zaznamenala, bylo to že... ,,Můj kožich! No to si ze mě děláte už ale..." Zavrčela jsem, když jsem zjistila, že můj POSVÁTNÝ KOŽÍŠEK byl zamazaný od bláta a byl na něm nalepený hnusný písek!
Vypadalo to, že mi srst již zaschla, nejspíše mne vyplivla voda. DIVNÝ. Extradivný! Jak dlouho jsem spala?
Můj žaludek se houpal, div jsem se nepozvracela. No každopádně mi větší starost dělala špinavá srst. Voda mi nevadila - což bylo fakt extrémně divné, když můj element byl oheň. Ale voda byla čistá, skoro až modrá a krásná, bylo mi navíc šílené vedro a tak jsem do ní vlezla. Voda byla ledová, ale můj kožich pálil jako ďábel a v tomhle momentně mi to bylo fuk. Vydechla jsem úlevou. Bylo mi dobře. A ten škaredý písek odplaval pryč, stejně jako bláto, když jsem párkrát máchla tlapou.
Pocit uspokojení. Konečně. Pomalu jsem vylezla z vody, jelikož po pár minutách už mi začala být zima a oklepala se. Následně jsem svou roztřepenou srst krásně ulízala tak, že vypadala zase krásně. Teď jen čekat, než uschnu. No najednou jsem ucítila cizí pach. Možná bych si černého vlka všimla dříve, kdybych neměla problém s pískem.
No konečně, zábava, zaznělo mi v hlavě a rozešla jsem se jeho směrem. Když jsem jej uviděla, bylo mi do smíchu. Vlčátko!
Nebudu zlá tetička Avanté. Sladce jsem se úsmála. ,,Zdravím," pronesla jsem medovým hláskem.