Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Callid

Foukal chladný vítr, noc byla velmi příjemná. Luna osvětlovala Křišťálové jezero a dodávala mu tak na kráse. Zrzka se zahleděla do vlkových očí. Zdálo se, že nad tím chvíli přemýšlel. ,,A měl jsi z toho pocit blaženosti, vidět jiné trpět?" Její sladký hlas vyřknul důležitou otázku. V Chaosu bylo důležité, aby se bratr nebál vidět utrpení. Nebo se nenechal odradit příkazem zabití. V jeho očích chvíli hledala, ale tušila, že je ve vlkovi ukrytá chuť po krvi.
,,Všimla jsem si. Ale není někdy fajn vědět, že v případě tvé zášti pomohou ostatní bratři a sestry vykonat pomstu? Zvlášť pokud se jedná o více vlků. Jednota je to, co nás dělá silnými." Zrzka byla také spíše sólová hračka, ale pokud se jednalo o zabíjení, pomstu či nějakou prácičku, kolektivní zábava byla lepší a více vzrušující, než dělat něco na vlastní pěst. Zvlášť pokud chtěl vlk ovládnout ostrov, musí na to mít nějaké prostředky, ne? ,,Pěkně poprosit," odpověděla mu se zazubením Allavante. ,,Samozřejmě máme pár drobných pravidel, aby se ti mezi námi žilo dobře. Nesoudíme bratry za jejich .... podivnosti a choutky. Nepleteme se do zábavy našich bratří. Pokud nám bratr dělá nějakou škodu, můžeme si to vyříkat v souboji. Nezabíjíme se mezi sebou. Nekrademe mezi sebou. Jinak máš svobodu. Můžeš se připojit k jakékoliv aktivitě, ale nemusíš. Nebudeš však odsuzovat činy jiných, zvlášť zabíjení nebo jiné radosti," dodala tak zběžně. Sebranka nebezpečných vrahů musela mít disciplínu, aby se nepovraždili mezi sebou ne?

Callid

Vlk se nenechal nijak rozhodit, což Allavante svým způsobem ocenila. Zdálo se, že měl tvrdý základ a také silnou vůli, žádný strach. Takové jedince potřebovali jako sůl. ,,Řekla bych, že ten příběh bude plný cizího neštěstí a utrpení. Ale možná i tvého, hm?" O utrpení něco věděla. Nebylo to dávno, co si prošla doslova Peklem. Její trest. Zaplacení dluhu. Nebo cokoliv to bylo. Jedna věc byla jistá, i tuhle vlčici při vzpomínce na to místo lehce mrazilo.
Nad jeho dalším komplimentem se pouze uchechtla. ,,Pěkná tvářička a komplimenty ti ale krk nezachrání, zvlášť ne v Chaosu, Callide." Pronesla svým líbezným hlásem a dala důraz na jeho jméno. Byla připravená na cokoliv. Zatím to ale vypadalo, že vlk možná bude nakloněn její nabídce. Nebyla to přímočará nabídka, ale byla tam. ,,No, rozsévám Chaos s úsměvem, " pronesla, přičemž mu svůj široký úsměv ukázala. Nebyl to úsměv jako takový, spíše škleb, ukazující tesáky. Někoho by to možná vyděsilo. Předpokládala, že tohoto vlka nikoliv. ,,Společenstvo si cení svobody a života svých bratří a sester. Nejsme smečka, nemáme tuctovou hierarchii. Alfy jsou samozřejmě zakladatelé, tedy já a bratr Milost. Beta je každý, kdo projeví Chaosu věrnost a prokáže svou loajalitu. Toto je naše zabrané území, ale jinak nemáme pevné hranice, bereme si co chceme a rádi púsobíme... no, Chaos." Vysvětlila mu to stručně. ,,Svoboda je důležitá. Nejsme vázáni smečkovými pravidly, nemáme hloupé povinnosti, každý jsme trochu sám za sebe, ale zároveň jednotní, rodina. Kdo ublíží našemu bratrovi, ten nevyvázne živý. Kdo obsadí náš revír, ten stěží uteče," mlaskla zrzka a stihla ušima.

Faust, Zeiran

Po cestě míjela vlky, které už znala z minula. Ten první byl Faust, mladý vlček, který se tu tak nějak ochomejtal. Nějak pořádně netušila, či je, ale věděla, že v Chaosu je odjakživa. Druhý nešel přehlédnout. Zeiran, syn letce a taky adept na partnera její dcery. Oba lehce sjela pohledem. Pozdravu jako takového se od ní nedočkali, Allavanté se na ně ale lehce ušklíbla a stihla ušima. To jim muselo stačit. Pak šla dále za zjizveným.

Callid
Chvíli si jej ještě prohlížela, jako zajímavého brouka, který se jí připletl pod tlapy. Byla ostražitá, ale uvolněná. I kdyby jí vlk mínil ublížit, rychle by mu ukázala, že není Alfou Chaosu pro nic za nic. ,,Vypadá to jako by každá jizva měla zajímavý příběh, " řekla medovým hlasem a pomalu kolem vlka začala kroužit. Spíše sledovala jeho jizvy, a prohlížela ho ze všech úhlů. Ona sama neměla jizev málo, ale všechny se držely pod chlupy, nebo zarostly. Nad komplimentem se lehce uchechtla. Možná by si i dala říci, kdyby tedy neměla partnera a nevrhla měsíc zpátky vlčata. Nikdo ale nebyl starý na nezávazný flirt, ne? ,,Taky si myslím'" dodala ještě s úšklebem. ,,Jsi na uzemi Společenstva Chaosu. Já jsem Usměvavá, alfa," byla pod tím cítit jistá výhrůžka, ale možná i nabídka. Allavanté nebyla hloupá, Chaos potřeboval dobré členy a on vypadal jako perfektní kandidát. Možná. Pokud bude zaclánět, bylo tady pár dalších vlků, kteří si s radostí vyzdobí jeskyni jeho orgány. ,,Jak ti říkají, zjizvený?" Nadzvedla obočí.

Yrsi, Wiss

Konečně se chvíli po jejím příchodu dobelhala i Yrsi. Allavante ji věnovala pohled a zadívala se na Scara. Ten prozatím vypadal, že sleduje přítomné a ještě jí nevěnoval plnou pozornost. Odfrkla si. ,,Tohle je Yrsi, přijala jsem jí do Chaosu. Má docela kuráž, porvala se s Artume. Moc dobře to pro ní nedopadlo, ale přežila, takže potenciál tam je. Bude také bojovat," dodala jen zběžně a pak se otočila na doupě. Zrovna vyšel černý vlk s pláštěm. Viděli se už několikrát, ale pořádně se asi neznali. Minimálně ona jeho, možná si matně vybavovala, že si říkal Wissfeoh. Popošla pomalým krokem k němu a pořádně si jej prohlédla očima. Usmála se. Svým úsměvem. ,,My jsme asi neměli ještě pořádně tu čest, že ano?" Nadzdvihla v obočí. Měla by Chaos svolávat častěji a více pečovat o jeho družnost. To že spousty vlku neznala brala trochu jako ostudu. ,,Líbí se ti v Chaosu? Máš něco zajímavého, o co ses třeba podělil se Scarem?" Vyzvala ho případně, aby jí doplnil nové informace.

Callid

Uslyšela žblunknutí a vyplašený řev kachen. Na dohled to nebylo znát, ale Allavanté měla poměrně bystrý sluch. Lepší než jiní vlci, díky magii Cizáků. ,,Omluv mne," houkla směrem k Wissovi a rozešla se směrem, odkud zvuk slyšela. Špeh? Nebo snad opožděný člen? Trvalo chvíli, než došla k místu určení. Před ní stál zjizvený vlk. Vypadal, jako by boji procházel poměrně často, soudě dle jizev, které třímal. ,,Hmm," prohlížela si chvíli vlka, který odpočíval. ,,Vypadáš jako by zabíjení bylo tvůj denní chleba," zkonstatovala Allavanté při pohledu na jeho jizvy. ,,Pohledný, leč možná nepřítel, m?" Nadzvedla jemně obočí a zuby roztáhla v typický úškleb. Nesmrděl jako Chaos. Ale možná byl dobrým adeptem.

Převod z hráče na hráče.

Od Allavanté převod 100 KŠM na Ořešáka <3

Zůstatek je 120Kšm na Avanté

Převedeno

-> Katakomby, přes Vodopády

Zrzka dorazila na místo určení. Po cestě se ještě lehce skočila ve vodě, protože nechutný smrad té stoky jí opravdu obtěžoval. Nestála o to, aby smrdela jak hnusná břečka. Měsíc jí svítil do zad. Opozdila se. Ladnym a sebejistym krokem však zamířila k místu, kde bývalá Chaosská slezina. Scar ležel znuděně na kameni a zrzka jej pozdravila pohledem. Další tady byl Osten a jeho sestra, Corinne, o které ji vyprávěl Alduin. Družila se Dalliusovi. Zrzka si ji pohledem zhodnotila a pak se ušklíbla. ,,Zdržela jsem se při verbování do Chaosu. A taky kvůli těm malým štěnicím," usklibla se zrzka a mavla ocasem. ,,Ale očividně jsem o moc nepřišla. Jeden jim slíbí překvapení a oni nepřijdou ani včas, " zabručela spíš ironicky. ,,Chceš ještě něco probral, než začneme?" nohodila a zvedla obočí.

- Nejvyšší hora,.přes rokli

Allavante sestoupila z hor a zaplula do tiché a deštěm zbahněmé rokle. Moc se netvářila, když se na jejich tlapkach objevila špína a bahno. Něco si zanadávala pod.fousy a pokračovala ladnym krokem dále. Neměla moc času. Ale přesto neutíkala. Věřila, že to stihne tak akorát na čas, aby její spolualfa nebyl úplně nasraný. Zrzka pomalu zaplula do jakési jeskyně. Katakomby.
Divně to tu smrdelo. Vlčice cítila pach nějakých vlků, nedávno tady někdo byl. Následovala ten pach ven. Smrad jí ale kolikrát naplnil čumák a bylo těžké sledovat něčí stopy. Byla nohama ponorena v nějaké hnusně vodě. ,,Fuj, pff," zabručela a nakrovila ksicht. To jí byl čert dlužné. Nechutné. Naštěstí již brzy uviděla světlo. Měla pocit, že ji něco sleduje, ale mrazení v zátylku jí dělalo dobře.

-> Křišťálové jezero přes Vodopády

-Sněžné tesaky, přes portál a červenou louku

Zrzka šla mezi červenými květy. Kochala se tou krásou, ale jen chvíli. Tahle louka jí připomínala válku, kterou podstoupila proti Daenské smečce. Měla na to skvělé vzpomínky. Krev na bojišti, křik a prosby o milost. Oblízla se. Chvíli počkala, jestli portálem neprojde i Yrsi a pak už jí ti přestalo bavit. Dala se do kroku. Věřila, že vlčice umí následovat čerstvý pach.
Z Louky se dostala na cestičku, která vedla do hor. Chvíli stoupala, poté se vydala cestou, která vedla okolo hory, směrem k rokli. Pamatovala, že Scar jí říkal o tajném místě kudy se dostat k vodopádům. Musela to jistě vyzkoušet a najít
,> Katakomby, přes rokli.

- Tichá zátoka přes mlzne

Allavante nějak nečekala na zbytek osazenstva, byla rychlá a hbitě. To že se za ní ostatní táhli jako smrad, to ji nějak nevadilo. Věřila, že nová sestra Chaosu není tak hloupá a jistě bude následovat její pach. Možná jí i dožene.
Byla noc. Vánek byl velmi příjemný a čechral její Zrzavý kožich. Po dni v horku si jistě zasloužila a ocenila toto noční ochlazení. Zastavila se po cestě u řeky, aby se pořádně napila a zaplnila tak i žaludek na cestu.
Nebyla ještě ve stoprocentní kondici, porod byl vyčerpávající a neustálé kojení taky stalo za prd. Nyní měla konečně i chvíli pro sebe. Cítila svobodu.
Nechtěla Scara nechávat dlouho čekat. Nemel to rád. A ona také ne. Prošla portálem a ocitla se na louce červených květin. Ve tmě vypadaly i tak magický.

- Nejvyšší hora, přes portál a Červenou louku.

,,Ano správně, Alastore, Chaos," přikývla jeho matka pyšně, byla ráda, že synova první slova byla tato. Poté se zase zadívala na Yrsi, která se stala terčem malých vlčat. ,,Jistě. Půjdeme společně," kývla Allavante na Yrsi i na svou dceru a poté se podívala na Alduina, který se zapojil do konverzace. Allavanté svého druha jen poslouchala a jemně přikyvovala. ,,Otec má pravdu. Kromě nás máte i plno nekrevních bratrů a sester. Jistě je brzy potkáte." To už ale k jejím uším dolehlo vytí jejího spolualfy. ,,Strýček Milost nás čeká," zašklebila se zrzka a mrskla ocasem.
,,Je na čase vyrazit," podívala se na všechny přítomné a nakrčila se. Alduin navrhl, že se o vlčata postará a dojde. Byla pravda, že by jí mláďata zdržovala a tak byla ráda za nabídu svého druha. Musela tam dorazit, už teď měla zpoždění. ,,Díky, drahý. Dobrá, dorazte posléze. Poslouchejte otce, maličcí." Houkla na vlčata s přísným výrazem. Jistě pochopila, že matku nemají následovat a mají zůstat se svým druhým sploditelem.
,,Jdeme," štěkla na Yrsi a podívala se i na Artume. ,,Jestli chceš ještě něco vyřídit, je to na tobě, sejdeme se tam," dodala jen a už mizela pryč ze zátoky.

-> Sněžné tesáky přes mlžné pláně

„Neberte život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živí.“

Avanté trochu cukaly koutky, když Yrsi nazvala Chaos smečkou, ale nenechala se rozhodit. Životní příběh vlčice ji přespříliš nezajímal. ,,Chaos je pro každého, kdo si cení svobody. A zároveň pro každého, kdo má trochu kuráže a silného ducha. Není to smečka, nemáme smečkový úkryt ani území. Zabíráme si co chceme my a ovládáme místa, která se nám líbí. Jako třeba tuhle zátoku. Jinak se často scházíme u Křišťálového jezera," dodala jen zběžně Allavante. To už mezitím přiletěl Alduin, Avanté si všimla, jak zastínil slunce. Byl krásný. A byl její. Zrzka se na svého manžela jen podívala, když přistál a došel k nim. ,,My o vlku," dodala k Artuminým slovům a ušklíbla se. Artume se jala vysvětlit Alduinovi situaci. ,,Ano, potřebovala trošku zkrotit. Ale nyní je to již naše sestra. Milosti není třeba," odvětila směrem ke své dceři. ,,Vítám tě tedy v Chaosu, sestro. Aréna bude již co nevidět. Vlastně, Milost říkal, že bychom se brzy měli sejít," mlaskla Allavanté. Čekala jen na zavytí spolualfy.

Její syn mezitím zkoušel mluvit. ,,Chaos, Alastore, Chaos, ano," opravila své mládě. Yrsi se ho nejspíše jala pohladit. Zrzka jen nadzvedla obočí, Alastor jí mezitím kousl do tlapy a zrzka se pobaveně uchechtla. ,,Toto je Alastor." Koukala, jak si s ním nová členka poradí. Pak přišel Samael, také začal na vlčici vrčet, tak samo i Cain, co se dokolíbal za ním. Zrzka se podívala na oba syny takovým způsobem, jako by jim říkala, že o cizí vlčici nemusí mít starosti.. ,,To je Samael a ten druhý je Cain." . ,,Malý utopenec je Astaroth, ta bílá Amygdala a tady Lilith." Představila svá vlčata, když se Yrsi zeptala na jména. Budou to velká jména, důležitá pro Chaos. ,,A poslední, Amon, je ještě v úkrytu s větším bratrem," mlaskla.
Amygdala sledovala svého otce a měla nepřítomný výraz. Bylo toho na ni asi moc. Lilith se chvíli válela a pak si začala všímat spíše Astaroth. ,,Vidíš, jak se krásně projevuješ. jen si řekni svůj názor, jednou bude mít velkou váhu, stejně jako názor tvé matky," pronesla směrem k Lilith a zazubila se na ni.
,,Tak, když už je tedy vše vyřízeno, měli bychom se pomalu vydat ke křišťálovému jezeru. Doufám, že se připojí i Dallius," řekla tak mioděk, doufala, že její syn brzy vyleze z jeskyně.

Artume, Alastor, Lilith, Yrsi

,,Tím jsem si jistá, jsi přeci jen má krev," odvětila Artume na to, že by se nenechala zranit, kdyby nechtěla. Zrzka jí to věřila. Sama zažila vzrušení z boje. Bylo to omamující, krásné, dokonalé. Nad tím, že krev Lilith přitahuje, se zrzka jen ušklíbla. Zajisté, byli to sourozenci, museli mít něco společného.
Jakmile Allavante došla s Astaroth k hloučku, Alastor jí následoval a začal si hrát s Lilith. Zrzka to chvíli sledovala, no pak si její syn usmyslil, že by bylo fajn očmuchávat cizačku, Alfa Chaosu se ještě pohledem ujistila, že nehrozí nebezpečí a poté si líně sedla, poslouchajíc svou dceru.
Jen přitakala. ,,Chaos není normální smečkou. Je zde jednoduchá hierarchie, ale všichni jsme bratři a sestry. Alfy mají samozřejmě trochu vážnější slovo, co se organizace a budoucích plánů Společenstva týče, každopádně výhodou naší frakce je volnost a nenucenost podřizovat se směšným smečkovým pravidlům." Dodala jen shrnutí a oblízla si mordu. ,,A také, jak už název napovídá, rádi tvoříme Chaos. Bavíme se cizím utrpením. Bojem. Krví. Dobýváme území." Allavanté ukázala svůj laškovný úsměv a poté se ohlídla na zbytek vlčat. ,,Ještě chybí Cain, Samael a Amon," mlaskla. ,,A Dallius. Navíc, tvůj otec má zase zpoždění," zabručela nakvašeně, neměla ráda, když se Alduin toulal, zvlášť když měla plné ruce sedmi klíšťat.

,,Nebo." Odvětila Allavante prostě na dodatek své dcery. ,,Ale maličko tě dokázala pocuchat, to ji asi připíšeme na účet," mlaskla pobaveně zrzka. To už se za ní kolébaly mala vlcata. Čekala, kdy jí děti doženou. Alastor ještě seděl opodál, tak ho po očku sledovala, kdyby hodlal vzít roha. Amygdala poslušně vlezla k matce do bezpečné zóny a zkoumala tu novou vlčici. Její matka jí sledovala se zájmem, zdálo se, že tohle mládě mělo něco navíc. Její sestra Lilith se však zdála být ostřílenější a nakráčela si to hned mezi vlky, přičemž se vyválela v krvavém písku. Zrzka se jen ušklíbla. Střelila pohled po vlčici, která se představila jako Yrsi. V očích Allavante bylo varování, aby se neopovážila sáhnout na její děti. Zrzka by jí jistě ztrestala bolestivou a krutou smrtí.
Artume přišlápla Lilith, tak po ní jen hodila pohled. Zkoumala její oči. Allavanté se ušklíbla a vlče vzala do zubů, přičemž si ho posunula k sobě a položila. ,,Nemá magii krve, to už Artume jistě pochopila. K tomu co její dcera říkala se nevyjadřovala. Sledovala pohyby neznámé, nehodlala jí hned zbat s otevřenou náručí. Musí poprosit. A taky dokázat, že je Společenstva hodná a má o něj zájem.
Její pozornost upoutalo žblunknutí. Otočila a viděla topící se Astaroth. S povzdychem mrkla na Artume, aby pohlídala zbytek svišťů, sama se rozešla beze slova k vodě. Její dcera naštěstí našla zpátky břeh a usmívala se. ,,Pobavila ses,hm?" Zašklebila se na své mládě, aniž by jí dělalo starost, že se málem utopilo a vzala jí do zubů. Donesla si jí hezky k hloučku. ,,Hrej si kolem, ale snaž se při tom nezabít, dodala směrem k dceři a nechala jí rozdýchat skoro-utopení.

Neznámá byla trochu zraněná, Artume spíše pocuhaná s pár kousanci, krev v písku byla fascinující. I kožichy měly mladé samice obě potřísněné rudou tekutinou. Zrzka se otočila směrem k jejich vchodu do úkrytu, odkud pomalu vylézala vlčata.
Neznámá se vyvalila zpod Artume a Allavanté si jí prohlížela jako obrázek. Ohnivýma očima jí zkoumala, jako zajímavý hmyz. Její provokativní úsměv Allavante dráždil, ale nenechala se vyprovokovat. ,,Ale drahá, kořist si neurčuje, zda je kořistí. To určují jen lovci," uchechtla se Allavante a oblízla si tlamu.
,,Má kuráž," odvětila Artume její matka. ,,Docela se mi líbí," dodala Allavante a zabodla své oči do očí neznámé. Chaos potřeboval nové členy jako sůl. Byla škoda zabíjet potenciální přírůstek, když ho Allavante viděla před očima. ,,Jsem Usměvavá, alfa Společenstva Chaosu. A ty jsi na ostrovech zvané Mois Gris," pronesla zrzka a podívala se zase na svou dceru. ,,Pěkná podívaná, ale šetři síly, brzy nás čeká měření sil v Chaosu , " dodala jen pochvalu.