Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když jí pogratulovala, Thyra mávla ocasem. ,,Děkuji, nebýt kamaráda, který se za mne přimluvil a dostal mne na krk, tak bych asi ve smečce nebyla. Dostala jsem se tam za špatných časů - tehdy byly potopy..." A taky zemřela Cinder, matka její kamarádky. Ale o tom vlčice měla málo informací, přeci jen, sdílet s nováčkem citlivou informaci i o smrti v jejich řadách, to prostě... nešlo. A mluvit o tom s Joseline, s vlčicí, co sotva potkala, by stejnak nebylo vhodné. O svém přijetí jí říct mohla. Ale nic ze smečky by vynést nesměla.
,,No, na své učně jistě tvrdá bude... ale není zlá, má dobré srdce," usmála se Thyra při vzpomínce na jejich lov. Joseline znala Hanku nejspíš jinak než ona. Znala jí asi více jako Betu Alatey. A tak to mělo být.
Když vlčice mluvila o svém loveckém umu, Thyra jen přikývla. Koneckonců byla Joseline dost mladá- teda, ne že by bílá byla nějaká seniorka, ale... ,,Můžu ti pomoci se trochu zdokonalit, kdybys chtěla. Nebo zkus Mistra, ten mi taky s lovem pomohl," napadlo Thyru, přeci jen, Svatyně byla otevřena všem ochotným se učit. ,,Léčitelka? To je důležité povolání. Já znám kytek pomálu." Když jí vlčice jednu takovou popsala a ukázala, bílá vlčice poděkovala a rostlinu si prohlédla.
,,Netopýrek... se k němu vlastně i hodí. Takže Wu prodává i zvířata, hm? Zajímalo by mě, jak je chytá," Thyra nijak neshazovala jméno, které vybrala, zdálo se i dost roztomilé.
,,Netopýří křídla, říkáš?" Zvedla obočí Althyra. Tahle informace by byla kritická, kdyby jí kdy Keiji popsal útočníky, kteří zabili Cinder a kteří se shlukovali kolem jezera. Bohužel toto zásadní info postrádala. ,,Je to minimálně zajímavé, to jo.... vlastně náš alfa křídla má," uchechtla se, takže nebyla tak neobvyklá? ,,Ale taky mne to udivilo, to ano." Bílá se trochu protáhla. Už byla celá zkamenělá. ,,Projdeme se? Třeba k horám? Třeba tam bude méně dusno." Navrhla, čekajíc, až vlčice dojí.

Bílá vlčice poslouchala se zájmem její slova a na tváři měla pořád stejný výraz s lehce pozvednutými koutky v přátelském po-usmání. ,,No, jistě má nějaké úkoly, možná proto se dlouho neukázala... upřímně nejsem ve smečce tak dlouho a jestě jsme se pořádně nesetkaly, tak netuším, kde by mohla být," střihla ušima a pomalu vstala ze země, přeci jen, už nebude pokračovat v jídle. Cítila se docela zasycená. ,,Od Hanky? To si nemyslím, ale s jistotou ti to asi neřeknu, promiň, " uchechtla se nad tím Thyra. Donedávna i ona měla zaracha- tedy, byla omezená na území, ale dalo se to tak brát, asi. Thyru navíc překvapilo, že Hanka je Ciphřina matka - o tom se Hanka nezmínila, tak bílá netušila, zda je to pravda. Koneckonců, Hanka byla svým způsobem matkou všech v Alatey, jelikož každého opečovávala jak květinku, starala se o dobro všech a mnohdy při tom zapomínala na sebe.
,,Joseline... těší mne," přikývla jí a jméno si vryla do paměti. ,,Už jsem o ní zaslechla od jiných, ale myslím, že jsem nepotkala žádného z jejích členů - tedy, až na tebe." Vzduch začal být už neúprosně dusný. Léto... nikdy nezažila tak horké, jako dnes.
Když přijala její nabízený kus pokrmu, Thyra jí jej donesla blíž a podstoupila, aby si jej vlčice mohla případně v klidu sníst. ,,Přímo ryblovkyně bych si neříkala, ale... lovkyně jsem." Odpověděla s úsměvem.,,Ty jsi lovkyní ve vaší smečce, nebo máš jinou funkci?"Navázala jednoduše na již započaté konverzační téma. A pak přidala ještě další. ,,Vlastně je fo truchy trapné ale musím se zeptat... co je zač?" Zvedla hlavu k netopýrkovi.

Althyra trhala šťavnaté rybí maso. Malá svačinka, než půjde zase domů. Přeci jen, už se smrákalo - než se naděla, byla už tma a s ní přišel I hustý vzduch, ve kterém bylo těžko dýchat. Snad s sebou nepřinese bouři? Thyra Zvedla oči k obloze, ale neměla pocit, že by měl přijít déšť. Ne že by nebe bylo tedy prázdné, ale, přesto...
Při jejím rozjímání o počasí a také o tom, že už by měla jít domů, když Hance slíbila návrat ve večerních hodinách, jí najednou přerušil cizí, veselý hlas. Bílá vlčice ani nehla brvou, když se k ní hnědá vesele blížila, společně s... netopýrem? Althyru to asi překvapilo více než cokoliv jiného. Hnědá se nezdála zlá, ale i tak se měla bílá na pozoru, což u ní bylo zvykem. Přeci jen nedávno jí skoro napadl Conan. ,,Zdravím," houkla přátelsky nazpět, ač oháňku měla stále u těla a koutky úst jen v mírném úsměvu. Když zmínila Alatey a její kamarádku Cipher - snad už o ní i Thyra slyšela? - ihned se pousmála více a napětí z hrozby z ní spadlo. Vskutku... jsem s Alatey. Ale nejspíše tě zklamu, přisla jsem sama a Cipher jsem bohužel neviděla..." ačkoliv cítila blízko nějaký pach Alateyčana, ale tomu nevěnovala takovou pozornost. ,,Jsem Althyra, mimochodem." Věnovala jí úsměv, přeci jen, kdo byl přítel členů smečky, ten byl důvěryhodný, ne? ,,Chceš kousek ryby?" Bílá by se i podělila, přeci jen, ještě jí asi půlka zbyla.

-> Zlatý les

Bílá vlčice zamířila směrem k Baště. Šla vlastně už pomalým, uvolněným krokem. Za ničím se nehonila, rozhlížela se kolem a užívala chladného větříku, který foukal od hor. Přicházel společně s klidným večerem. V dálce slyšela zvuky hmyzu, který rozjel svůj noční orchestr. Její kroky směřovaly směrem k řece. Měla žízeň a možná taky hlad.
Když došla k říčce, vzpomněla si na bleskového chlapce, který lovil ryby pomocí své dýky. Poté ji ukázal kouzla svých blesků. Thyra se ušklíbla. Ach, jak pěkné časy, před potopou... Rhaax se sice předváděl, ale nešlo mu upřít, že byl zajímavý. Ale pro ni ještě stále mladý chlapec bez rozumu, ač možná byli v podobném věku.... Její myšlenky zamířily k potopě. A ke Keijimu. Tolik společně během toho hrozného řádění vody prožili! A málem nepřežili nelibý silný proud. Thyra se sklonila k vodě, očima zaměřující ryby, plavající ve vodě. Stačilo vytvořit menší vodní jehlici. Prošla rychle přímo skrz hlavu ryby. Bílá ji pak jen spokojeně vytáhla, tlamu majíc od krve. Dala se do hodování.

-> Duny, přes poušt

Althyra procházela pouští. Na jazyku už cítila ten otravný písek, měla ho všude. V srsti, mezi polštářky, padal jí do očí a lepil se úplně všude. Hrozné, absolutně odporné. Bílá vlčice si vzpomněla na to, že tady přeci jen někdo žije. Prý tady měla být nějaká smečka. Ona rozhodně neměla v plánu místní okolí prozkoumávat, jen šílenec by si užíval život zrovna tady.
Když její oči spatřily vodu, byla radostí bez sebe. Před ní se formovala zátoka, kde předtím byla, ale dal viděla... Zlatý les! Nojo! Ihned skočila do vody, bylo jí jedno, že je slaná. Plavala, používala při tom element vody, aby se dostala jednoduše na druhý břeh.
Naštěstí pro ni to netrvalo dlouho a ocitla se mezi zlatými stromy. Napadlo jí, zda v okolí není i Zlatý Rhaaxin. Jeho pach tady byl. Zamířila však z lesa ven. Nechtěla jej rušit, nebo jakkoliv narušit hranice jeho smečky.

-> Bašta

-> Spáleniště, přes TL

Althyra šla lesem, v těle cítila zvláštní chlad, který ji celé to místo přinášelo. Bylo to, jako by jí chlad pronikal do morku kostí a projížděl krví. Velmi nepříjemný zážitek, jen co byla pravda. Slunce nepronikalo přes temné stromy a bílá jaksi ztrácela pojem o čase. Věděla, že slunce pomalu zapadá, ale zdá bylo ještě na obloze, to netušila. Když se konečně vymotala z Labyrintu stromů, ocitla se na písku. Všude před ní se rozprostíraly široké planiny plné... písku. ,,Chmph." Mlaskla bílá vlčice s nakrčeným čumákem. Přesto se rozhodla tudy jít. Procházela Duny, když její oči spatřily známý vozíček. Rozhodla se nakoupit.

117 kšm a 6 rubínů = 5 rubínů na kšm -> 167 kšm a 1 rubín

Koupím 8 element do vody a mysteriózní box.
Zbyde 7 kšm a 1 rubín.

Schváleno
Mystery box - 4 - Barvičky

Odešla od obchodníka a její kroky směřovaly dál do písků. Slunce už tolik napálilo, ale teplo tu bylo. Její huňatá srst tohle prostředí absolutně nenáviděla. Tiše se modlila, aby už byla doma.

-> Zlatý les, přes poušť.

-> Most, přes TL

Althyra se zastavila na konci Mostu. Ještě se ohlédla za sebe a pokračovala směrem do temnoty lesa. Šla však po jeho okraji směrem do levé strany, zvědavá, zda najde za lesem ještě něco zajímavého. A taky samozřejmě něco zajímavého objevila. Její bílé tlapky stanuly na Spáleništi. Nebylo toho tady moc co obdivovat. Thyra procházela mezi spadanými stromy a očima projizdela tu pohromu, která tady byla. Cítila z tohoto místa silný smutek a dost rozporuplné emoce. Co se tady pro boha muselo stát? Jak dlouho je tohle místo spálené na úhel? Vyroste tady ještě někdy něco? Vlčici to nedalo a šla dal po spálené zemi. Oheň už tady dávno nebyl, ale Thyra jako by cítila pach kouře a uhlí. Trvalo jí srdce, že musela vidět přírodu takto trpět. Radši se otočila a zamířila jinam.

-> Duny, přes TL

-> Luka, přes Les

Thyra se vydala rovnou za nosem, zpátky k Mostu. Tentokrát si cestu pamatovala dobře a brzy jí křoviny a stromy lesa odhalily cestu k mostu. Šla pomalu, ale ne zas tak, aby ji to trvalo celé mladí. Brzy se ocitla u prvních prkének nestabilního mostíku. Lehce si olízla tlamu. Vzduch tady byl opravdu těžký a působil zvláštně. Thyra stanula na první z prkének, které se pod ní lehce prohnulo a vydalo zvláštní zvuk. Už po nich šla, ale zas to bylo něco jiného, zas to bylo zvláštní. Postupným krokem mířila k cíli, tedy k lesů Temném jako noc. Prkna pod její váhou vrzala. Slyšela vodu, jak naráží o kameny pod ní. Zajímalo ji, zda někdo přežil pád z tohohle mostu. Nebo zda byl někdo, kdo spadl. Možná. Ona to nebyla.

-> Spáleniště, přes TL

-> Tajné ostrovy přes Les

Althyra prošla lesem, bloudíc směrem k mostu. Spíše šla prostě a jednoduše rovnou za nosem, hledíc občas přes rameno, zda za ní Conan nejde. Přeci jen, byl to nevyzpytatelný a nevyrovnaný jedinec, tudíž Thyra jako by čekala, že na ni vlk vyletí ze zálohy. Jeho pach se naštěstí vzdaloval a tak po nějaké době přestala být bílá vlčice obezřetná. Tedy, byla méně napjatá, než když byla v jeho přítomnosti.
Loudavým krokem prošla Les a vylezla na louce. Mnohokrát už přes ni prošla. Očima bloudila po okolí. Věděla, kde je. Druhý ostrov. Její oči šly směrem k ovocnému lesu a poté ke Křišťálovému jezeru. Tam přeci potkala Ostna. Jemně se usmála, ale pak ji tvář spadla do mrzutého, naštvaného výrazu. Ublížili Keijimu. Měla vztek. Vztek za tu nespravedlnost. Co si mysleli, že mohou ničit životy jiným vlkum? V tom byla ta svoboda a život bez pravidel. K čertu s celým Ostnem i jeho Společenstvem!,,Měla jsem to být já, kdo přišel o čich." Zavrčela si pro sebe. Keiji... odpustil jí to? Přivřela oči a nechala vítr pročesat její srst. Poté zamířila domů.

-> Most přes Les

Zvířata sice byli, ale oproti jiným měli magii, přemýšleli, žili v rodinách, smečkách, dokázali něco tvořit, kupovat. To je rozlišovalo od jednoduchých tvorů, kteří bojovali na ostrově o přežití. Thyra o sobě měla dobré mínění. Ale zase nemyslela, ze by byla lepší než jiní. Jen nebyla... třeba králík. Nežila čistě jen podle pudů.
Na jeho slova nic neřekla. Když nakrčil pysky, střelila po něm pohledem. Zdálo se, že se k ničemu nemá. Moudré rozhodnutí, Bílá jemně protřepala tělo a zamířila směrem k džungli. ,,Tak ať se daří." Řekla jen formálně, spíše doufala, že už žádnou podobnou interakci nezažije. Občas se ještě otočila směrem, kde nechala vlka stát. Zdálo se, že za ní nejde. Pak už pokračovala střemhlav do džungle. Slunce pomalu mířilo k západu. Jistě brzy začne večer.

-> Luka, přes Les u mostu

Zdálo se, že vlk neměl v úmyslu jí cokoliv sdělovat. A ona už také naoplátku nehodlala poskytovat cokoliv, co by mu mělo pomoci. ,,Chm. Když to říkáš," odpověděla mu na jeho slova a nechala vodní šípy rozplynout do moře. Očividně neměl v plánu útočit a ona se přeci nehodlala přít o nic. Svaly měla však stále připravené a nelevila na obraně. Pořád čekala, zda jí vlk nebodne imaginární kudlu do zad.
,,Svoboda se dá vyložit různě. A rozhodně jí lze dosáhnout i bez... zvířecího chování," dodala na jeho slova a lehce přivřela oči. Popošla blíže je břehu, jelikož jí voda už studila na břiše. ,,Nemám tušení. A ani mě to nezajímá," řekla stroze na jeho otázku. Měla tušení, že se schází u jezera, ale zdá tam žili, to opravdu nevěděla. ,,Budeš si je muset najít sám," mlaskla Thyra a obešla Conana menším obloukem. Neztrácela na obezřetnosti. Otřepala ze sebe přebytečnou vodu. ,,Chceš ještě něco?" Měla by se vrátit domů, blížil se večer a ona chtěla splnit slib, který dala Hance.

Althyra nebyla nijak přesvědčena o jeho slovech. Viděla samici a hotovo. Bílá si to vysvětlovala jakýmsi mentálním přesvědčením a koneckonců neměla potřebu z toho vlčici-vlka vytahovat. Ať si žije jak chce. ,,Není nutné se hned naštvat. Holt v mé rodné zemi byli všichni přesně to, jak se narodili. Nakonec, je mi asi úplně jedno, co jsi zač." Řekla nějakým dosti neutrálním tónem. Ač se zdálo, že vlkovi na tom dost záleželo. Proč? Neuhasila svou zvědavost a nezeptala se. Stejně by nejspíše nedostala jasnou odpověď.
,,Tak to jsme na tom podobně. Tak když už ti tady mám říkat informace... co zajímavého jsi na ostrově viděl ty?" Zvedla obočí. Možná nakonec půjdou každý spokojeně po svém, s plno novými znalostmi. Ač teda Thyra na toto příliš nespoléhala. Spíš vůbec. ,,Takže jsi jen zvíře bez morálního kodexu." Konstatovala bílá, příliš jí to nepřekvapilo. ,,Naše morálka nás odděluje od hloupějších zvířat. Navíc, je to jen ospravedlnění pro to, aby ses mohl chovat jako hovado," vydedukovala Thyra, na tváři měla však stále chladný výraz. ,,Každý si život naplno představujeme jinak. Někdo s rodinou a přáteli, se smečkou... jiní v tom že jen žerou, spí a ničí cizím životy." Nechápala, co je to za život. Kdo by ho chtěl žít?
Z výrazu jednoduše vyčetla, že vlk byl povídáním o Chaosu nadšen. ,,Asi tě stejně nepotěším, nevím skoro nic. Je to jako smečka, bez větších pravidel. Víc ti neřeknu, i kdybych chtěla." Což nechtěla. Mohla mu říct o všem, co ji pověděl Osten. Kecy o svobodě, nezávislosti... o zabíjení. O jezeře. Ale nechala si to pro sebe. Nehodlala Conanovi pomáhat.

To, že Conan byl vlastně Alina a společně tvořili jakési dva v jednom, to Thyra bohužel nevěděla. Proto se jí zdálo dosti zvláštní, že o sobě, očividná samice, mluví jako o samci. ,,Tak mě pouč... očividně totiž vidím, že máš tělo samice. Proč bys měl být samcem? Všichni se rodíme buď jen jako to nebo to." Althyře to přišlo divné, přeci jen, tohle bylo to, v čem vyrostla. A to co tvrdil Conan bylo prostě divné. Zdálo se však, že to vlčici dosti štvalo, to, že ji neviděla jako samce.
,,Pocházím z Ledových hor. Ale ty tady na ostrově nenajdeš. Předpokládám, že ani ty nejsi zdejší." To, kde sídlí Alatey, by mu samozřejmě neprozradila. Přesto mohla prozradit svůj původ, jelikož pochybovala, že vlk by se někdy do Ledových hor dostal. A kdyby jo, s jeho chováním by skončil jako lovná zvěř. Nebylo navíc těžké odhadnout, že Thyra pochází ze severu. Už jen dle chování, či dle srsti uzpůsobené zimě. Potila se. Bylo teplé odpoledne. Naštěstí na pláži foukal příjemný mořský vítr. Cítila ve vzduchu sůl.
,,Zajímá mě důvod proč. Proč se tak chovat. Když očvidně dovedeš vést civilizovanou konverzaci." Možná to znělo trochu jako urážka či provokace. Ale Thyře docházelo, že je nebezpečný. A ona na tenkém ledě. Přesto tušila, že by souboj byl v její prospěch. Snad. ,,Nevím, co bys chtěl vědět. Je to Společenstvo Chaosu, nejspíš si dokážeš představit, co asi dělají na ostrovech. " Proč by mu měla poskytovat více informací? Jen aby Chaos získal dalšího člena? Nene, pokud bude chtít, ať si je najde sám.
,,Chm." Co mu na to měla říct? Provokovat ho nechtěla, boj se jí zdál prostě... úplně zbytečný.

Thyra vlčici ani za mák nevěřila. Navíc nyní mluvila v mužském rodě. A dle velmi jednoduchého, okem získatelného úsudku, by řekla, že to byla samice. Navíc tomu napovídal její hlas i stavba těla. Ale možná byla popletená? Možná byla psychicky švihlá? To by nejspíše sedělo, myslela si Thyra. ,,Takže to nejsou pěkné úmysly, když je ze zdvořilosti neprozradíš? A proč o sobě vůbec mluvíš jako o samci?" Zvedla obočí. No, nakonec jí to jméno mohla přeci jen dopřát. Kdyby byla z Chaosu, stejně by ji znala díly Ostnovi. Možná. ,,Jsem Althyra Ledorozená, z Alateyské smečky." Nemyslela si, že by její jméno vlčici odstrašilo. Ale nakonec, kdo by po sobě chtěl poštvávat smečku tím, že zaútočí na jejího člena?
,,Opravdu? Co je na tobě chaotického?" Bílá vlčice si stále nedokázala přiřadit, zda by Conan mohl být členem Chaosu. Přeci jen, pach neměli.
Vlčice se posadila a jestliže byla stále ve vodě - jelikož Thyra byla - stále mohla být v potencionálním dosahu elementu vody. Bílá se tak cítila, že má převahu. Aspoň tady. ,,Ještě že tu není nikdo, kdo by nás soudil za naše činy. Nemám strach, ale pokud se o něco pokusíš, nedopadne to hezky," měla to být výhrůžka? Možná...Thyra neměla důvod začínat nesmyslný souboj.

Vlčice byla zvláštní. Pořád se uchechtávala, Althyra cítila v jejím hlase a slovech něco zlého. Měla špatnou předtuchu, že tohle setkání neskončí dobře. Přesto zachovávala klidnou hlavu a ledovýma očima si černobílou vlčici prohlížela. Co měla zalubem? Probodávala jí očima. ,,Nevidím důvod sdělovat jméno někomu, kdo se zdá, že má postranní úmysly." Mlaskla Thyra bez nějakých větších emocí. Svaly měla napnuté a připravené reagovat, kdyby se schylovalo k boji. Přesto doufala, že vlčice to zkoušet nebude. Ačkoliv nevypadala slabá, Thyra přeci jen právě opustila svatyni a získala lepší schopnosti. I když byla unavená, jistě by se zvládla ubránit.
Vlčice se přiblížila. ,,Opravdu? A co mi teda chceš? Jsi snad z Chaosu?"* Bílá zvedla obočí a narovnala se. Když vlčice vkezla do vody a odhalila špičáky, Thyra se nepohnula. Z vody vyletěl pět vodních šípů a zvedly se do vzduchu, levitujíc vedle Althyry. ,,Můžeš se ještě otočit a vypadnout. Voda je na mojí straně." Řekla bílá, stále ještě klidným hlasem.