Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Úkryt
Althyra v koutku duše doufala, že nebude vadit, když vyleze kousek před úkryt a nadýchá se alespoň vzduchu. Nechtěla navíc v úkrytu zaclánět a poslouchat rozhovory jiných. Tady navíc mohla konečně trochu zase protáhnout nohy a užít si horského vánku, který pofukoval.
Z nebe se najednou začaly snášet krásné, bílé vločky. Její sen vlastně možná byl jakousi predicí. Tak či onak, konečně tady bylo její oblíbené období- zima! Na horách už to bylo poznat, chlad a studený vítr se jí zabořil do srsti. Vesele se pousmála. Když jí vločka přistála na čumáku, polil jí zvláštní, ale spokojený pocit. Byla tady doma. Další vločku, která padala směrem k její tváři, hravě chytla do tlamy. Musela lehce nadskočit, vločka se jí roztopila okamžitě v ústech a bílé vlčici se v hlavě vybavil obraz z dětství, jak jako mladí chytali sníh v horách. Jemně e uchechtla. Tady byla doma, bylo to zvláštní, ale pomalu si zvykla na tuhle novou realitu. Pohodila ohonem a rozhlížela se, zda neuvidí někoho, ke komu se přidat. Zůstávala u úkrytu, aby neporušila Einarův příkaz.

Althyra ležela někde na kraji v úkrytu, aby nepřekážela ostatním. Keiji odpočíval a ona také, příliš ho nechtěla otravovat a tak spíš přivřela oči. Poslouchala hluk a zvuky v úkrytu, včetně hlasů vlků i zvědavých vlčat. No a usnula. Nebylo se čemu divit, únava jí opravdu pohltila, po tom všem dobrodružství si opravdu zasloužila nějaký klid a pokoj. Zdálo se jí o sněhu, o tom jak probíhá zamrzlou planinou a dovádí ve sněhu společně s Keijim. Byl to zajímavý a zvláštní sen.
Probrala se, když uviděla, jak Keiji společně s Alfou a dalšími vlky mizí z úkrytu. Postavila se pomalu na nohy. Odešla s nimi I Hanka a Althyra zůstala sama, bez nikoho, koho by tady znala. Zvedla oči a povzdechla si. ,,Co mám teď dělat?" Špitla spíš sama pro sebe. V úkrytu nikoho neznala a předpokládala, že když se vlci baví spolu, nejspíše nebudou chtít, aby jim zasahovala do konverzace... no a tak se radši sebrala a vyšla z úkrytu- najít na území někoho, s kým by mohla dát řeč. A kdo ji bude hlídat.

-> Alatey
Zkontroluj úkryt

,,Poeticky? No, asi ano. Naše kultura věří v severská božstva, v bojivné duchy a osud... Moji bratři si v těch příbězích libují, ale já na to teda nikdá moc nebyla. Ani skrz tu víru," uchechtla se bílá a pokračovala. Brzy překonali vzdálenost mezi hranicemi a ukrytem. ,,Jednou ano. Jako každý z nás, " přitakala mu a pomalu vlezla do úkrytu.
Porozhlédla se, jakmile vešli na začátek. Zdálo se, že kromě pár děr, na které už předtím upozornila Hanka, se horší škody v úkrytu nevyskytly. Na začátku bylo trochu vody, ale jinak, jak se zdálo, zůstal úkryt prakticky suchý. ,,Budeme možná dělat, že jsme je přesměrovali, hn?" Zvedla.pobaveně obočí. ,,Přesycená... asi ne. Ale Hanka chtèla jít kouknout na tu lovnou zvěř takže... asi se uvidíme kolem?" Zvedla koutky do úsměvu. ,,Minimálně teď bych si dala alespoň chvilku klidu," zazubila se a šla dal do nitra úkrytu. ,,Zdravím," řekla akorát přítomným a zalezla si někam kde bylo volní a kde neořekážela.

-> Kvetoucí přes Hraniční

Sluneční paprsky jí lechtaly po kůži a hřály jí do zad. Nebyla rozhodně spokojená s tím, co voda natropila. Vše se jí zdálo nyní dost pochmurné, a nelepšil to ani fakt, že už na nebi bylo zase slunce. Byl to jeden z teplých dnů, na to, že před chvílí byli po uši ve vodě a na to, že se blížila zima. Thyra se ještě na chvíli otočila směrem k hrobu, srst jí jemně pročesal lehký vítr. A pak se mlčky rozešla k horám, kde byl nyní její domov. Pohlédla na Keijiho, který byl po jejím boku. ,,V naší domovině věří, že po smrti naše duše stanou v božích síních a tam společně budou sohlížet na svět dole. Je to jen další život, po tomhle. Zároveň v naší kultuře ti nejlepší bojovníci a hrdinové dostanou vyšší status v božské síni," Thyra tomu moc nevěřila, sama byla podobná trochu, ale severští bohové k ní příliš nemluvili. ,,Pokud bych měla mluvit za sebe, myslím, že naše duše prostě zmizí, nebo se vtělí do něčeho jiného, či splyne s přírodou, " lehce jí cukly koutky do úsměvu, ale nebylo to úplně radostné.
Brzy už byli zase za hranicemi. Thyra pro jistotu kontrolovala, zda zde není nějaký narušitel. A poté se společně s Keijin rozhodla jít so úkrytu.

-> Úkryt Alatey

Zbav se těla

Althyra skřivila obličej do zatmušilého výrazu a její oči prohlížely tělo, které našla v bahně. Byla chvíli ticho, než se Keiji zeptal, zda si myslí, že má rodinu. No, přeci jen, každý měl nějakého rodiče, nebo kamaráda, ne? Pomohla magií vody tělo očistit a pak se otočila na Keijiho. ,,Nad tím bychom asi neměli přemýšlet... Doufám jen, že nalezl klid," řekla tiše a vzhlédla k nebi, na kterém stále panovala duha. K čemu to všechno? Proč se to dělo?
Když Keiji zavelel, vlčice začala s přikývnutím kopat. Nechtěla nechat Keijiho se příliš namáhat, a tak pořádně zabrala, co jí síly stačily. Dokončila práci, kterou začal a poté společně umístili tělo do hrobu. ,,Kéž tě bohové přivítají ve velké síni a společně budete hodovat. Smrtí to nekončí, smrt je jen další začátek. Kéž nalezneš věčný klid," pronesla malou modlitbu, která byla zvykem v její domovině a pak vlka společně s Keijim zahrabala. Chvíli bylo ticho. Vlčice se otočila na společníka. ,,Snad na něj jeho blízcí třeba natrefí... podle pachu by to mohlí poznat... a rozloučit se," semkla pysky a povzdechla si.,,Asi je na čase vrátit se?" Zvedla oči. Pokud Keiji souhlasil, otočila se směrem k horám.

Alatey, přes hraniční.

x Odhal následky potop
x Zbav se mrtvého těla.
-> Hraniční

Althyra šla bok po boku s černým vlkem. Už když scházeli dolů do nížiny, Všimla si, že tam kde se dotýkala tmavá vida, zůstalo bahno, kusy listí, ale také kořeny a všechna možná suť. Některé stromy nízko v horách byly vyvrácené a všude to ooravdu vypadalo, jako po totální katastrofě. Bílé vlčici z toho bylo smutno. Když se podívala na nebe, pousmala se. Vždycky jednou vysvitne slunce...
Ten pohled byl nádherný. Magický. Otočila se poté na Keijiho. ,,Nevím... to bychom je ale asi viděli, ne? Je nějaké jiné logické vysvětlení?" Zvedla obočí a zadivala se na místo, kde vida mizela. Jako by někdo vytáhl špunt z vany. ,,Hladina moří by měla být zvednutá, ta voda taky nemohla... jen tak odtéct, ne?" Zamyslela se na hlas, ale pravda byla, že potopu zažívala poprvé.
,,To teda," hlesla bílá a sledovala ledovýma očima poničené okolí. Kde bývalý kdysi květiny, bylo jen bahno a kaluže. Žádná tráva, vše bylo zdevastované, stromy popadaly pod tíhou vody, kolem bylo samé bláto, kořeny a vyvrácené kmeny. Opravdu žalostný pohled.
Thyřin čumák najednou zachytil pach... Pach mrtvého těla. Nebyli jednoduché jej zachytit očima, ale Thyra jej cítila a tím pádem mohla i jednodušeji identifikovat místo, odkud pach šel. ,,Podívej," hlesla tiše a nebožáka od bláta vytáhla za kůži z kaluže bláta a vody. Byl studený, ztuhlý. Thyra zkoumala, zda žije, zda uslyší tlukot srdce nebo dech, ale... zakroutila nad tělem hlavou a pohlédla na Keijiho. ,,Zdá se, že se utopil," hlesla, ale v hlase nebylo cítit příliš emocí. ,,Měli bychom... ho pohřbít, "

Althyra v hloubi duše ioravdu doufala, že Ostna už nepotká. Minimálně ne v situaci, kdy by si musela opět vybrat, jestli smečka, nebo on. Vybrala by si určitě smečku. Když ji Keiji poděkoval, její myšlenky zmizely. Opět mu věnovala úsměv a zadívala se na rány zalepené plazivcem. ,,Doufám, že to brzy bude dobrý. Léčitelka ze mě asi nebude," uchechtla se a střihla ušima. ,,Někdo se ti na to určitě v úkrytu podívá. Naštěstí to nejsou hluboké rány. Ale dávej pozor na infekci," Něco málo si ještě pamatovala od svých sestřenic a tety z Kvítkova, které většinou věděly o léčitelství dost.
,,No, myslím, že teď už se dlouho dobrovolně rochnit v řece nebudeme," řekla pobaveně. Najednou... vysvitlo slunce. Althyra se zadívala do dálky. Voda pomalu mizela, ale byla to nadpřirozená rychlost. ,,Wow. Tohle se mi zdá poměrně nepřirozené. Myslíš, že to udělali nějací vlci? Třeba s elementem vody? Že by to vse odtranili?" Kdo by měl takovou sílu?
,,Zvládneš to? Měli bychom zjistit, co za tím stojí?" To už se ale Keiji pomalu rozešel směrem dolů z hor, k louce. Thyra příliš neváhala a rozešla se za ním, přičemž se přizpůsobila jeho tempu chůze.

-> Kvetoucí

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
x Ošetři zranění

Althyra semkla pysky k sobě a její Ledové oči hleděly směrem, kde se ztrácelo Ostnovo tělo. Brzy vlk zmizel z jejího dohledu a ona se otočila na Keijiho. Tvář měla tvrdou bez nějaké větší mimiky a její oči nyní nezcadlily nic čitelného. Budou to muset nahlásit... Rozuměla slovům Keijiho a přikývla. Mohli být těmi, kdo zabil Cinder... Thyra vydechla páru. Ochladilo se, ale déšť pomalu ustával. ,,Nahlásíme to. Osten si vybral svůj osud," řekla Thyra bez větších emocí a ledovým klidem. V nitru jí však trápilo, že vlk, který se zdál být vlastně docela příjemným, byl nakonec vlastně jen... no, člen Společenstva. Vrah. A to byla hořká pilulka, kterou nemohla spolknout. Přivřela oči. ,,V jeho zájmu tedy doufám, že se k hranicím už nikdy nepřiblíží." Řekla do větru. Byla věrná Alateyské smečce a pokud by se on, nebo kdokoliv hodlal narušit jejich hranice, bojovala by.
Pohlédla na Keijiho a konečně se její tvář zase trochu rozměžnila. ,,Plazivec... dobře, budu hned zpátky, vydrž," kývla mu tiše a vyběhla trochu dál. Pamatovala si, že dál od místa kde byli, byly menší traviny, kousek od stromu. Možná tam něco najde? Běžela rychle a příliš se nezdržovala. Doběhla ke stromu, který si pamatovala. Kolem něj byla jen tráva a... ano, rostlina s tečkami. To bylo ono!
Althyra vzala rostlinu do tlamy i s kořenem a pelášila zpátky za Keijim. Netrvalo dlouho a byla opět zpátky u tmavého vlka. ,,Říkal jsi, rozkousat?" Natočila hlavu, ale byla to spíš řečnicka otázka, jelikož si pamatovala, co říkal. Rozkousala tedy Plazivec, měl takovou zvláštní chuť. A nanesla ho následně Keijimu do ran, Opatrně a něžně. ,,Doufam, že ti to trochu pomůže. Tahle zranění nevypadají tak vážně. Naštěstí ten vlk nebyl...no, až takový psychopat? Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby se rozhodli oba zaútočit plnou silou," procedila nespokojeně. Přidal by se Osten, kdyby tam nebyla? Zabili by Keijiho? Thyra polkla, ale hořkost v její tlamě zůstala. Nemohla na to myslet. ,,Jsi keště docela potlučený, po té jízdě ve vodě," konstatovala, když si všimla zatvrdlin, když přikládala plazivec na rány. ,,Taky mě ta voda dobře poházela..." řekla s uchechtnutím, ale bylo to spíš ironické.

Pobij se s cizím vlkem 3/3

Jakmile Althyra odstrčila Fausta od Keijiho, ještě jednou varovně zavrčela. Vlk se naštěstí rozhodl otočit se. Otřepal se a vydal se pryč od místa rvačky.  ,,Nevracejte se," štěkla jen a její tvrdý, ledový pohled se zastavil na Ostnovi, který spíše přihlížel. Althyra zastavila pár kapek vody ve vzduchu a zaostřila je do úzkých a tenkých vodních šipek. Byla to spíše výhrůžka,  varování. Měli se otočit a zmizet. Nevyslala je, čekala až budou oba vlci pryč. Její oči se dlouho zarývaly do Ostnových. Neomlouvala se, udělala by to pro Keijiho I smečku znovu, kdyby musela. Byl to konec jejich přátelství? Rozhodně teď cítila jistou hořkost v ústech. ,,K tomuto vlkovi a j celé mé smečce. Je to má rodina. A hodlám jí chránit," odpověděla suše a sledovala, jak se Noir otáčí a odchází. Nechala vodu spadnout na zem, mezi deštěm to stejně neudělalo rozdíl. ,,Svoboda není v tom, vraždit jiné a být pod rukou cizích, co tě nutí zabíjet," řekla tiše směrem k zadám Ostna a vydechla vzduch z plic. ,,Mrzí mě to, Keiji," smutně se podívala na vlka a přiskočila k němu. ,,Jak... jak zastavit tu krev?"

Spuboj 2/3

Osten jí nechtěl ublížit. Ani ona neměla v plánu vlkovi něco udělat, ale Keiji jí byl přesnější než on. Kdyby zaútočil, určitě by bránila sebe, Keijiho i jejich hranice. Rozhodně nehodlalq riskovat bezpečí smečky kvůli vlkovi, kterého znala jej chvíli. Nakrčila čumák a podívala se na Fausta. Ten už se začal s Keijim rvát. Thyra se zamračila. Periferne sledovala Ostna, zda nebude chtít udělat nějakou levárnu. Keijimu prvně zachytil nohy kořeny, ale jakmile začal Faust útočit, Stáhl je pryč. Thyra nechala půdu pod Faustovýma nohama zledovatět, aby mu zhoršila pohyb. Nebylo to tak efektivní, ale alespoň nějak podpořila svého přítele.
Thyra přeskočila za Faustem a snažila se do něj narazit. Zuby jej chytla za kožich. ,,Už stačí, " zavrčela a snažila se vlky odtrhnout od sebe. ,,Padejte pryč," mlaskla surově a nakrčila tlamu.

Servi se s vlkem 1/3
Ochraň hranice

,,V pořadku. Byla to docela jízda, " odvětila Keijimu s lehkým pobavenim v očích. Keiji nestihl domluvit, to už byli tváří v tvář cizincům. Althyra svěsila obočí a mlaskla. Jaká kvetinečka? ,,Prosím? ne že by ho neslyšela, spíše mu dávala možnost napravit svou chybu a omluvit se, nebo prostě jít jiným směrem. Keiji se diplomaticky snažil domluvit a tak trochu couvla, nechala mluvit jeho, přeci jen, byl nadřízenější. Přikývla jeho slovům. Na slova Fausta se zamračila. Když k ní vyšel, nakrčila se, už byla připravená vyrazit, ale Keiji byl rychlejší. Sama vytvořila vodní bič, aby vlkovi podkopla tlapy, Keiji ho tak mohl přisunout k sobě. Přerušil jí však hlas druhého. ,,Osten?!" Zvedla obočí v překvapení a pak se podívala na Keijiho. ,,Zkroť si kamaráda a odejděte," nyní byla již členkou Alateyské smečky. ,,Nechci ti ublížit, ale jestli se hodláš přidat do rvačky, budu muset stát proti tobě," nedělalo jí to radost, ale Keiji pro ni byl mnohem důležitější, než tenhle vlk.

-> Tajga

,,Jsi celý?" Zajímala se starostlivè, když uviděla Keijiho, jak leze z vody. Naštěstí vypadal podobně jako ona, unavený, možná lehce potlučený, ale bez zranění či známky nějakého horšího stavu. Usmála se na něj. ,,Budu mlčet jako hrob." Odpověděla mu na to, že Hance pomlčí a lehce se Zasmála. ,,Jsme fakt smolaři." Bylo to spíš řečeno pobaveným tónem. Vlčice se oklepala, vytáhla ze sebe vodu a s deštníčkem opět nad hlavou se vydala do hor. Byli poměrně blízko území, takže stačila chvíle, aby došlo zpátky domů, do úkrytu.
,,Hranice jsme obešli, mohli bychom pomalu zamířit k úkrytu, ať nedostaneme vyhubováno, co?" Podívala se jeho směrem, neměla teď příliš náladu dál mrznout venku, navíc jak se zdálo, okolí bylo čisté.
Už už byli prakticky na hranicích. Jejich směrem však šli dva vlci. Jeden více vzadu, pořádně ho neviděla, bílohnědý byl ale blíže. ,,Hej, dále už ani krok! Tady začínají hranice naší smečky!" Houkla na ně Thyra a podívala se na Keijiho. Postavila se rovně, ale nikterak vyzývavě či agresivně. Dávala jim možnost jít pryč, ne? Doufala, že nebude žádná potyčka.

Proud 3/3

Althyra vysmrkla z nosu trochu studené vody. Celé tělo jí bolelo, ledová voda doslova stahovala její kůži a to působilo mrazivé brnění po celém těle. Byla prochladlá, mokrá a snažila se přežít. Její nohy už byly vyčerpané z věcného kopání, plavání jí fyzicky úplně vyždímalo a vlčice věděla, že slábne. Keijiho neviděla, avšak doufala, že se mu podařilo se zachránit. Sama teď hledala způsob, jakým se dostat na břeh. Řeka se naštěstí zužovala a vlčice tak využila příležitosti. Byli pořád u hor, jen najít místo, kde se vyškrábat ven.
Ovládla vodu, přičemž se více nadnesla nad hladinu, její tělo tak ochladil studený vítr, který profouknul mokrou srst. Pomocí elementu si pomohla v plavání proti proudu. Vodní bič zachytila o jednu ze skal a přitáhla se. Chvíli trvalo než se dostala na břeh, ale zvládla to. Lehla si, chvíli odpočívala. Vyflusla vodu, nadechla se a... ,,Keiji!" Slyšela však jen hukot vody.
Její společník nebyl nikde v okolí a tak se rozešla kolem. Jakmile se šťastně shledali, zamířili do hor.

-> Hraniční pohoří

Proud 2/3

Althyra vynořila svou hlavu nad hladinu. Zběsile mrkala, aby dostala vodu z očí, kašlala a snažila se co nejvíce nabrat dech, než ji proud a dravá voda opět dostaly do svých spárů a potopila pod hladinu. Snažila se zkooridnovat nohy, ovládala vodu, aby si trochu pomohla, obalila si nohy svou vlastní tekutinou. Nadnesla se, vynořila hlavu z Ledové vody a Zvedla oči k nebi. Vykašlala zase trochu vody a její oči hledaly černého vlka, se kterým původně do vody spadla. ,,Keiji! Keiji, kde jsi?!" Její hlas se rozléhal po okolí, reka však byla hlasitá a ona trochu pochybovala, že vlk její volání uslyší. Nevzdávala se, nohama kopala po proudu, očima hledala po okolí. Modré oči také hledaly pevninu, kde by se mohly uchytit. Hledala něco, čeho se chytnout, nebo přemýšlela nad způsobem, jak se z vody dostat. Pořád doufala, že je její společník v pořádku a přála si, aby už byl v bezpečí.

-> Laté

Jako by se čas na chvíli zastavil. Držela se Keijihoa společně padali do hluboké vody. Cítila drápy, které se snažily držet hlíny, ale ta se drolila pod nohama. Padali poté volným pádem, a pak už jen cítila studenou vodu, která jí na chvíli uvedla do šoku. Pustila Keijiho srst, kterou předtím křečovitě svírala a její tělo se ocitlo pod hladinou. Čas se zastavil. Cítila jen chlad, bolest zad litera se roztříštila o vodní hladinu a také vodu, která se jí hrnula do nosu. Otevřela oči. Opět bylo vše rychlé. Nestihla se ani vzpamatovat, voda s ní mlela jako vítr se steblem trávy. Unášela jí po proudu a hrála si s ní nak kočka s myší. Althyra se snažila kopat nohama, urovnat se, vzdorovat dravému proudu, vybrat se nad hladinu. Bylo ti složité. Těžké. Ale chvíle soustředění jí pomohly ovládnout element. Konečně dostala vodu pod kontrolu a hlavu vynořila z Ledové vody. Lapala po dechu, z nosu jí vystřízlivění gejzír vody.

Proud 1/3