Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Voda měla na Althyru léčivé účinky. Cítila, jak se jí vlnky otírají o břicho a berou s sebou veškerou pálivou bolest svalů, kterou pociťovala po návštěvě svatyně. Vyčerpání, které se však dostavilo záhy, bylo značně nepříjemné. Možná by se měla vrátit zpátky domů? Chvíli si odpočine a pak se vydá pryč, přeci jen, slíbila Hance že se brzy vrátí. Očima sledovala paprsky slunce, jak se tříští o vodní plochu a tvoří malé obrazce duhy nad hladinou. S úsměvem sledovala tento krásný jev. Její nadšení však přerušily cizí kroky, které společně přinášely jiný pach. Byl to pach vlčice. Althyra se otočila a spatřila ji. Nesla se elegantně, přesto v ní Thyra cítila něco jiného a zvláštního. Přihmouřila oči, částečně kvůli slunce. Ledová kráska se narovnala, Zvedla hlavu a pořádně si neznámou prohlédla. Posetá různými jizvami, zvláštní bílý pruh na zádech, oči noc neorozradily. Když promluvila, Thyře se její hlas zdál podivný, zvláštně maskulinní. Sama a nechráněná, huh? Bílá vlčice mlaskla a v chladných očích toho nebylo moc co vidět. ,,Neřekla bych," odpověděla jednoduše, bez nějakých větších emocí. Vlčice byla o něco menší, Thyra ji však ale nepodceňovala. Proč však takovýto, až nepřátelský, nástup? Představila se jako Conan. ,,Proč bych měla prozrazivat své jméno?" Zvedla obočí. Ještě jí nikdy nenazvala květinkou vlčice, ale vše bylo jednou poprvé.

-> Svatyně přes mlžnou

Althyra odešla z chrámu s úsměvem na rtech, ale zároveň s velkým vyčerpáním. Svaly jí bolely jako když do ne někdo řeže nožem, avšak na druhou stranu cítila nebývalý příliv síly. Měla pocit, že je zase stejná jako kdysi, že se jí vrátily její chybějící schopnosti.
S jistou spokojeností procházela po džungli, když se najednou překlenula v písčitých povrch. Byla opět na Tajných ostrovech, kde předtím potkala Irdase. Ach. Kde mu jen mohl být konec? Žil spokojeně? Althyra přemýšlela i o dalších vlcích, které kdysi potkala. Zdálo se to už jako věčnost, jako roky.
Ostrovy byly stejně krásné jako předtím. Blankytně modrá 9bloha bez mráčku byla jen malou tečkou nad celkovým, velice příjemným dnem. Sluníčko se odráželo od čiré vody, kde Thyra však neodvažovala schladit krk. V dálce cítila I jiné vlky. Sama se za nimi však navrhla. Teď chtěla odpočinek a tak vlezla do studené vody, které schladily její hořící svaly. Bolest ustoupila. Únava taky.

-> Les u Mostu, přes džungli

Mám 26 mincí > 208%

Síla 32 %/95 %  = 63% do plna
Vytrvalost 4 %/75 % = 71% do plna
Rychlost 2 %/55 % = 39% přidat = 41/55%
Schopnost lovu 17 %/52 % = 35% do plna

Althyra procházela džunglí, v hlavě ppno myšlenek, kterými se vracela do minulosti. Nehleděla na cestu, přesto se však brzy ocitla před velkým chrámem. Když vstoupila dovnitř, uviděla velkou síň, zastaralpu, ppnou různých artefaktů. Uprostřed síně stál Mistr. Althyra jej pozdravila a uklonila se, vlk však nemluvil, ale bílá jakoby věděla, co jí chce říct. Bez váhání jej následovala do druhé síně.

Boj s Mistrem, síla.
Prostředí se k jejímu podivení ihned změnilo a Althyra uviděla dřevěný ring, který je držel proti sobě jako v kleci. Bílá vlčice s očima zářícíma odhodláním, se postavila proti šedému vlkovi, který byl známý svou obratností a zkušenostmi. Souboj nebyl o tom si ublížit, ale o zlepšení Thyrinych schopností. Mistr se pohyboval lehce a rychle, jeho pohyby byly plynulé a precizní, zatímco Althyra se snažila držet krok, vnímala každý jeho tah a učila se. I když byl Mistr lepší, nikdy nezpůsobil Althyře nějaké zranění, spíše jí tlapama útočil na slabé místa, které bílou vlčici sem tam položily na zem. Občas nechal Althyru téměř zvítězit, aby v ní probudil její sílu a povzbudil ji k lepšímu výkonu, což se taky stalo. Althyra vlka shodila na zem, ale ten jí úspěch nenechal dlouho, jelikož jí opět tlapama shodil. Po několika kolech, kdy se Thyra dostala na hranice svých schopností, Mistr souboj ukončil.

Výšlap - vytrvalost

Prostředí se opět změnilo, tentokrát se Thyra ocitla v horách. To vlčici nedělalo problém, přeci jen sama pocházela z Ledových hor, kde bylo plno nebezpečných tras a cest, přes které se musela dostat. Althyra se vydala po strmých skalách nahoru, kde každý krok znamenal možnost pádu a ohrožení života. Kameny pod jejíma tlapama se drolily a klouzaly, hrozilo, že ji každá chybka pošle dolů. Vítr foukal prudce a chladně, což jí nevadilo, byla na nehostinné prostředí zvyklá, její odhodlání bylo silnější. Když už byla uprostřed, najednou jí napadl nějaký dravec — rychlý a nevyzpytatelný tvor, který ji zkoušel vyvést z rovnováhy. Althyra však používala všechny své smysly, vyhýbala se jeho útokům a soustředila se na každý pohyb. Pomocí ledu ptáka sestřelila, ten odletěl pryč. Její srdce bušilo, ale neustávala. Pomalu, krok za krokem, přelézala trhliny a šplhala výš. Nakonec, se ale dostala na vrchol, kde spatřila Mistra, který na ni trpělivě čekal. Nestihla ani vyflusnout plíce.

Lov zajíce

Nebyl čas na odpočinek. Mistr vzal Althyru do hustého lesa, kde listí šumělo ve větru a paprsky slunce procházely mezi korunami stromů. Vítr tu byl příjemný a Thyra si tímto konečně odpočala, nabrala nějaké síly na další Mistrovu výzvu. Jejím úkolem bylo ulovit zajíce, aby si procvičila lov. Bílá vlčice zachytila čumákem stopu a rozešla se po pachu ušáka. Netrvalo dlouho a našla i novou stopu na zemi, obrys tlapky v hlíně. Šla správně, již brzy mohla spatřit malé stvoření, krčící se v houští. Althyra se tiše přikrčila, její bílé tlapky se lehce dotýkaly mechu a suchého listí. S ledovým klidem sledovala malého zajíce, který se nenápadně pohyboval mezi keři. Pomalu se přibližovala, dýchala tiše a soustředila se na každý jeho pohyb. Když byl dost blízko, vyrazila rychlým skokem, který překvapil i ji samotnou. Zajíc nebyl dost rychlý a Althyra ho zachytila pevně do tlap, nechtěla jej zabíjet, přeci jen, neměla hlad, nedávno lovila s Hankou a pochybovala, že Mistr má hlad. S vítězným pocitem ho opatrně donesla Mistrovi.

Běh s mistrem - rychlost

Nyní se dostali zase jinam. Mistr vyzval Althyru na závod skrz hustý les a nepříjemně složitý, padlými stromy posetý terén. Jakmile zazněl start, Mistr vystřelil vpřed rychlostí blesku, bílá vlčice se vydala hned za ním. Althyra se snažila nevyflusnout plíce, už byla ze všeho  unavená a v hlavě přemítala, jak nad Mistrem vyhrát. Věděla, že nestačí jen rychle běžet, musela zkusit využít prostředí. Na rozdíl od Mistra, který běžel přímo, Althyra obratně klouzala mezi stromy, využívala kluzké kořeny jako odrazové body a snažila se měnit trasu, když šedý vlk zabočoval. V zatáčkách se stáčela ostrými oblouky nebo vzala zkratku. Když se blížili ke konci, Mistr vedl, ale Althyra byla hned za ním, držela se jej docela dobře, na to, že už byla ooravdu unavená a svaly jí doslova hořely.  Nakonec doběhli téměř současně, načež Mistr jen uznale pokýval hlavou. Thyra se usmála a poděkovala. Objevili se zase v prvni síni, ale Mistr už tam nebyl. Thyrka se vydala pryč, směrem k Tajným ostrovů. Po takovém výkonu jistě ocení aspoň hodinku odpočinku u moře.

-> Tajné ostrovy, přes mlžnou

Schváleno

-> Temný les. Přes most

Althyra vykročila z Temného lesa. Očima pořád skenovala okolí a koukala se za sebe, jako by ji z toho místa měl někdo přijít ublížit. Cítila z něj tak negativní, nechutnou energii. Pach hniloby a závan strachu. Nebylo to dobré místo. Měla pocit, že tam ani nemohlo žít nic. Žádná zvěř, žádný vlk. Vydechla a její oči spočinuly na mostě, který stál před ní. Byl opravdu velmi nestabilní, vítr ho zvláštně rozhoupával a Thyre to moc nedělalo dobře. Ach, svaté portály. I přesto se s jistým klidem na tváři vydala vstříc, přes most. Prošla ho tak rychle, jak jen mohla, pak se ocitla v Lese u Mostu.
Měla pocit, že tohle místo nějakým způsobem zná. No ano, bylo to na druhém ostrově. Když pohlédla mezi stromy, viděla na břeh tajných ostrovů, kde předtím potkala Irdase. Usmála se. Kde mu byl asi konec? Tak sympatický vlk...
Bílá se vydala vstříc ale jinému místu. Svatyni, která jí volala. Byla už připravená?
-> Svatyně, přes Mlznou džungli

-> Hraniční pohoří přes Nížinu

Althyra se pomalým krokem, bez nějakého většího spěchu, rozešla dolů z hor. Procházela různými stezkami, neměla však úplně chuť prozkoumávat každou skulinku pohoří, ve kterém nejspíše stráví celý život. Mířila dolů do nížiny, kam došla bez větších obtíží. Na Nížině cítila mnoho pachů, srny i zajíce, spousta lovné zvěře. Začínalo léto, mláďata z jara nabírala na síle i na váze, brzy by snad mohl proběhnout nějaký lov? Tedy, smečkový, přeci jen, Thyra lovila s členy smečky už víckrát, ale zatím se ještě nezúčastnila pořádného lovu ve více vlcích. Nechala si tu myšlenku však ujít, jelikož její nohy vstoupily do Temného lesa.
Polil jí zvláštní pocit chladu a nejistoty. Na tváři však měla pořád stejný, ledově klidný výraz. Skenovala však okolí a měla se na pozoru. Tohle by mohlo být místo, kde se nachází Chaos - mělo přeci jen dost podobnou energii. Osten ale říkal, že měli sraz u toho jezera... tak možná ne. Zahnala myšlenky na Ostna. Vybral si svůj osud. Thyra se vydala pryč. Na most.

-> Les u Mostu, přes most

-> Úkryt, přes Avar

Jen co Althyra vylezla z úkrytu Alateyské smečky, do očí jí zasvítily silné paprsky slunce. Částečně slunce příjemně hřálo, na druhou stranu pofukoval v horách studený vítr, který pročesával srst bílé vlčice. Cítila jakousi volnost v těle, přeci jen už se mohla pohybovat kam chtěla, zvlášť mimo území. Jistá touha jí hnala dopředu, objevovat. Měla přeci jen omezený čas, ne? Musela se do večera vrátit, tak jak Hance slíbila. Nechtěla jejich vztah pošramotit planými sliby.
Její dlouhé nohy ji vedly skrz menší horské cesty, objevovala nová místa a stezky, kterými předtím nešla. Chvilku se zastavila na jednom málem prostranství, kde slunce tvořilo dokonalou scenérii a výhled byl majestátní. Zastavila se tam a nechala slunce, aby jí laskalo svými paprsky. Cítila jejich hřejivost po celém těle. Naplnilo jí to notnou dávkou energie. Když se vyhřívala na sluníčku, měla oči přivřené. Vítr sem tam profouknul chlupy na těle. Pak se zadívala dolů, na druhou stranu, směrem k Temném lesu. Možná by se měla podívat po Wuovi tím směrem? Po chvíli se vydala opět na cestu.

-> Temný les přes nížinu hojnosti

Althyra se na Hanku dívala, no nakonec jí své trápení nesdělila, možná jen nezachytila její otázku v očích a nebo to bylo příliš citlivé téma. Tak či onak se bílá vlčice nechtěla vměšovat. Zdálo se, že Beta má svých povinností a myšlenek dost.
Hnědá vlčice jí nakonec povolila vydat se samotná mimo území smečky. Thyra dlouho alfu neviděla a tedy si nemohli promluvit o jejím "propuštění", musela tedy věčně někoho otravovat o dozor. Naštěstí jí Hanka bez větších problémů vypustila jak malé ptáče, co se učí lítat. Thyrou projel jistý pocit volnosti a klidu na duši. Už nemusela nikoho obtěžovat a dělat Keijimu kouli u nohy. Pousmála se. ,,Děkuji ti, za všechno." Myslela tím i vyřízení zprávy, i kožešinu do jejího pelechu. Měla v plánu si jí poté dát na místo, které vybrala. Možná by mohla nasbírat i nějaké voňavé bylinky, které do kožichu vloží, aby nezatuchl? ,,Brzy se vrátím, " kývla na její žertovné slova a usmála se. Pak už se vytratila z úkrytu, směrem do hor.

-> Hraniční pohoří přes Avar

Althyra na první pohled působí jako tuctová vlčice. Dlouhé nohy, štíhlá postava, huňatá bílá srst. Většinou na tváři mívá neutrální výraz, z modrých očí jde ledový chlad, avšak to je jen její zevnějšek. Althyra pochází z chladných a nebezpečných hor daleko na severu. Její tělo a srst je uzpůsobena nepříznivým podmínkám, jelikož žila v zasněžených horských oblastech a v neutichajícím mrazu.

Ledové hory byly domovem celé její smečky. Otec byl velmi ambiciózní gammou, navíc si brousil zuby na pozici alfy, čímž ovlivňoval politiku rodiny a sňatky svých dětí, což postihlo právě i mladou Althyru. Samice v její smečce sloužily spíše jako chůvy, matky a pokračovatelky rodu. Dostávaly i pozice diplomatů, ale větší hodnotu měly jako spojky rodin. Bílá toto však razantně odmítala a snažila se docílit vyšších pozic, než inkubátoru. Nakonec se z ní stala dobrá hraničářka, která měla díky své síle velké slovo při obraně smečky.
Vztahy s otcem po tomhle však ochably. Matka ji ale vždy podporovala, její sourozenci a ostatní relativci s ní vždy byli zadobře.

Vzhledem ke svému váženému rodu se Thyra umí chovat. Jedná velice přiměřeně, zná správnou etiku, působí hrdě a elegantně. Její povaha je klidná, nejedná zbrkle a většinou vše víckrát promyslí. Rozhodně jí nechybí smysl pro povinnost a cíl, není však přehnaně ambiciózní a nežene se nutně za lepším postavením. Pokud musí něco splnit, udělá to, avšak nejde úplně přes mrtvoly, jsou pro ni důležité morální zásady. Nikoho jen tak neuráží, snaží se být za každé okolnosti slušná a nad věcí. Dokonale ovládá asertivitu a většinou se nenechá unést emocemi. Pokud je na ni někdo sprostý, většinou jej odpálí sarkasmem, snaží se však nesnížit na stejnou úroveň.

Při prvním setkání bývá neutrální, občas lehce nedůvěřivá. Rozhodně jí nechybí jistá obezřetnost, ale není nutně podezřívavá. Přesto chvíli trvá, než si k vám vybuduje vztah - rozhodně nesdělí své vnitřní pohnutky a touhy jen tak někomu. Když s ní strávíte nějaký čas a opravdu ji poznáte, zjistíte, že je to vlčice, která dokáže naslouchat, je milá, zábavná a dokáže vás podpořit. Ke svým přátelům cítí hluboké pouto a záleží jí na jejich názoru i pocitech.
Není ani nijak přehnaně extrovertní, ale zase není totální introvert, který by nesnesl společnost ostatních. Je radši v menší skupině vlků, ale bavit se dokáže s každým. Nemá potřebu být typ, který první vykřikuje nápady, nebo je nejhlasitější ve skupině. Umí být zticha když je to vyžadováno, ale taky se umí ozvat, když je potřeba. Pokud má nějaký názor, umí si jej obhájit a jakmile nemá pravdu, dokáže uznat chybu.

Je ten typ vlčice, který většinu věcí dokáže řešit diplomaticky a v klidu, ale také - kdo seje vítr, sklízí bouři - a Thyra se rozhodně nenechá urážet, zastrašovat či ohrožovat. Tam odkud pochází, je na drsné zacházení zvyklá, rozhodně se s ní nikdo nemazlil, když vyrůstala. Většinou u ní platí, že jak se chováte vy k ní, tak se ona bude chovat k vám. Pokud jste milí, většinou k vám bude milá, odměřená. Pokud začnete se zuby a drápy, rozhodně se bude bránit.

Zajímavosti:

- Voní po šeříku.
- Má dlouhé nohy, štíhlé - avšak osvalené tělo
- Její srst je odolná proti mrazu, na slunci vypadá třpytivá.

-> Avar

Althyra pomohla Hance s kořistí, společně procházely chodbou do útrob úkrytu Alateyské smečky. Uvnitř cítila různé pachy, avšak necítila mezi nimi nikoho, koho by znala. Ani Keiji, ani Jaina, nikdo. Venku bylo přeci jen hezky a ona by odpoledne taky nechtěla strávit uvnitř úkrytu.
Všimla si na tváři sve Bety jakéhosi zarmoucení a s otazníkem v očích na ní koukla. Přesto se však neodvažovala ptát. Možná byla smutná že ji nepřišel přivítat její druh? Thyra nechtěla být vkezlá, zase se ještě tak dobře neznaly.
Spolecne vešly do spižírny a odložili lišku tam. Hanka na její slova jen s uchechtnutím kývla. ,,Pokud mi dovolíš, půjdu se podívat po Wuovi, mimo smečku. Přeci jen, potřebovala bych trochu zesílit. Einar mi říkal, že potřebuji ještě všude doprovod, ale vrátila bych se jistě večer zpět, " slíbila s úsměvem. Kam by prchla? Navíc, už svou loajalitu prokázala na hranicích i při lovu. ,,Neboj, neuhnala. Bylo to moc příjemné ráno a odpoledne. Keijiho jistě taky půjdu najít. Nejspíš je stále s Jainou," dodala jen.

-> Tajga

Althyra následovala Hanku s úlovkem v tlamě. Ve dvou to šlo poměrně dobře, bez ní by si Thyra nepovedla představit, že by, ač poměrně párkilovou lišku, tahala sama. Jistě by to šlo za pomocí magie, přeci jen bílá opět nabyla svou magii ledu i vody, takže by to nebylo tak složité, ale přesto... byla ráda, že tady Hanka je. Modré, až Ledové oči sledovaly okolí a přírodu v horách. Někdy se cesty úžily a klikatily, vlčice musely dávat pozor, aby náhodou nespadly z nějakého srázu. Thyra byla zvyklá na vysoké hory a podobné cesty ze své domoviny, takže nakonec neměla nejmenší problém procházet místy, kudy jí Hanka vedla. Z výšky měly krásný výhled, takže jen obdivovala scenérie, které se před ní tvořily.
Některé stezky byly pěkně skryté a vedly skrz různé nástrahy. Zvláštní to cesta, po které se vydat s úlovkem, ale Thyra nepochybovala o rozhodnutí své Bety. Rozhodně byla ráda, že ty cesty viděla a mohla jimi projít.
To co trápilo Hanku, nad ničím podobným bílá nepřemýšlela. Chaosu bylo věnováno více času, než bylo zdrávo. Přeci jen, nemohli žít pořád ve strachu. Obezřetnost byla samozřejmě na místě.
Hanka se zastavila a Thyra na ní tázavě pohlédla. Šlápl snad na nějaký kamínek, nebo se jí přitížilo? Nakonec však vlčice dala vědět, že je v pořádku. A tak bílá jen kývla a následovala ji do úkrytu. Přeci jen, už ji z toho svírání kořisti mezi zuby, bolela tlama.

-> Úkryt.

I Hanka jí věnovala upřímný úsměv a tak se na pár krátkých vteřin na sebe vzájemně culily, samozřejmě s notnou dávkou vzájemného respektu a chvály za to, že jejich týmová práce neměla chybu. A taky že ne! Bílá střihla ušima a jemně pokývla. ,,Také jsem šťastná, že jsem se mohla stát členkou Alatey." I když to nebylo zrovna v nejšťastnější dobu, ale nejspíše to bylo předurčeno. Její mysl zabloudila ke Keijimu, když už jej Hanka zmínila, vyvolalo to vzpomínky na potopu. Co asi teď dělá? Musela se nad tím pousmát.
Hanka vzdalališce hold a Thyra v duchu poděkovala za oběť, doufajíc, že dušička zrzavého stvoření našla kýžený odpočinek. Přivřela oči při tiché modlitbě. ,,Minimálně se alespoň naobědváme společně, hm?" Dodala vesele, přeci jen, k čemu úlovek, kdyby přišel vniveč?
Když Hanka nabídla, že lišku stáhne z kůže a udělá Thyře podložku do jejího pelíšku, nadchlo jí to. ,,Opravdu? Pro mě? Budu moc vděčná..." Hlesla s úsměvem na rtech. Pak už jen chytla zvíře za opačný konec co Hanka a společně jej nesly směrem k Avaru.

-> Avar

Thyra ucítila v tlamě nával železité krve, když prokousla tepnu na krku zvířete. Cítila, jak lahodná tekutina zaplavuje její ústa a zároveň jak vyprchává že zrzavé lišky život. Ukončila to rychle. Bez trápení. Nebyla sadista, neužívala si smrt, ale zároveň jí to nechalo ledově klidnou. Žádná lítost, žádný pocit radosti, jednoduše koloběh života a smrti. Museli jíst aby přežili. A tímto jistě nakrmí nějaké vlky ve smečce.
Zvedla hlavu, když Hanka promluvila. Na zkrvavené tlamě vyčarovala lehký úsměv. Viděla že chvála, která od hnědé vlčice přicházela, byla velmi upřímná. Viděla to v jejích očích. Samotná Thyra byla překvapená, jaké slova od Hanky dostala. Lehký ohýnek nadšení v ní přeci jen vzplál a byla pyšná na to, co dokázala. Vidíš, otče? Přeci jen mám jiné kvality. Ona je vidí. A teď je vidím i já. Už o sobě bílá nepochybovala. Byla dobrým katem. ,,Já - nevím co říct. Děkuji ti za tak milá slova, Hanko. Je to velká čest." Kývla jí na její slova. ,,Moc ráda se toho ujmu."Ona a kat? A stratég? Asi to bylo předurčeno. Althyra se nikdy nevnímala jako nejlepší lovkyně, stopovat jí nešlo, rychlá i obratná byla spíš průměrně. Ale jak se ukázalo, tohle byla její schopnost - stržení a ukončení. Usmála se. Upřímně, hřejivě. ,,Bez tvé úžasné obratnosti a naháněcích i stopovacích schopností bychom tak úspěšné nebyly. Byla to skvělá týmová práce," dodala a vstala od mrtvého zvířete. Nadšení v ní přetrvalo, tento lov jistojistě i upevnil vztah s Hankou. Možná se formovalo další silné přátelství? Minimálně věděla, že toto nebyl její poslední lov s Hankou a může se těšit na další společné lovy - jakožto kat.

Bílá vlčice byla absolutně zticha. Cítila své srdce, jak v jejím málem hrudníčku rychle bije, ne však nutné stresem, strachem či diskomfortem, ale absolutním vzrušením z následujícího boje. Rozhánělo krev do jejího oběhu a ona ji cítila i v uších. Přehlušovala její tichý dech, zvuky probouzející se přírody i lišku, která spokojeně žrala svůj nebohý úlovek. Slunce prosvitlo mezi stromy a ukázalo dokonalou scenérii. Byl čas pustit se do díla.
Když liška Zvedla hlavu a její oči skenovaly okolí, zastavily se u místa, kde se krčila Hanka. Možná jí slyšela? Ne, to by se dala na útěk. V momentě, kdy začala větřit, Thyřiny uši uslyšely praskání větví. Hanka vyrazila. Bílá vlčice z dálky obdivovala absolutně úžasnou práci nohou a těla. Obratnost, jakou Hanka překonávala překážky byla famózní. Jako by se však zastavil čas- liška na chvíli zmrzla, no ale brzy si uvědomila, že nyní je tady ona tou, která se stane lovnou zvěří. Hnědá kolegyně byla už v jejím závěsu, když se zrzavé stvoření dalo na útěk. Jistojistě nepředpokládala, že ve směru jejího útěku bude číhat právě Bílá, která se měla stát jejím katem. Vlčice i liška byly rychlé a obratné. Hanka byla rychlejší a zrzku zaháněla přesně tam, kde potřebovala - k Althyře. Thyra vyčkávala, tiše a se svaly napnutými k akci. A pak se to stalo - Bílá vyskočila ze svého úkrytu. Stačilo překonat malou vzdálenost a její zuby zachytily liščinu kůži na zádech. Silou strhla zrzavé stvoření dolů. Nebylo v tom příliš obratnosti ani přesnosti, ale síla položila lišku na zem. Thyra jí přimáčkla tělem. Zvíře v agónii řvalo a vlčice uštědřila poslední milosrdnou ránu.

Althyra sledovala Hanku a čekala na její pokyn. Nakonec Beta souhlasila s jejím plánem a bílá s lehkým přikývnutím zamířila směrem, který předtím ukazovala hlavou. Bylo důležité našlapovat opravdu tiše a nepozorovaně. Mezi spoustou klacíků a houští to bylo trochu jako minové pole, velmi těžké jím projít rychle tak, aby nebylo slyšet vůbec nic. Také i vítr nebyl nakloněn jejich lovu a tak se Thyra snažila co nejrychleji dostat di pozice, ve které by mohli dostat zrzavou potvoru do kleští a jednoduše ji ulovit. Dávala si pozor na veškeré haluze, snažíc se nevydat jediný zvuk, který by lstivou bestii varoval. Liška prozatím pokračovala v hodování svého nebohého ulovku. To Thyře poskytlo nějaký čas, kdy ladným pohybem tlap mířila ke svému místu. Nakonec se jí to povedlo, zrovna ve chvíli, kdy zvíře zvedlo hlavu a začalo skenovat okolí. Naštěstí byly vlčice docela dobře schované, avšak liška začala větřit. Bylo na čase zaútočit.

I Thyra vzpomínala na mladistvé roky v horách, avšak věděla, že základy jejich hor a údolí bylo vykoupeno mnohými životy a krví. Válka nikdy nepřinesla nic dobrého, to už zjistila z historie vlastní smečky, kde vyrůstala. Místní motivace Chaosu k bojům byly však přinejmenším zvláštní, až psychopatické. Alespoň to se jí zdálo z vyprávění ostatních. Prostě se chtěli rvát. Umírat. Pro nic za nic. Nezískají tím nic, jen zmařené životy - a to bylo vskutku úplné šílenství. ,,Věřím, že takoví schopní hraničáři jako Keiji a Arryn nás varují včas," řekla povzbudivě ke své betě a usmála se. Keiji svou práci plnil vskutku dobře a ona věděla, že partner Hanky na tom určitě stejně. ,,Těším se, až jej poznám," kývla hnědé vlčici s úsměvem. Potom už bylo na čase věnovat se pouze lovu. A tak taky učinila. Když jí Hanka ukazovala chlup srsti, jen uznale vlčici pokývala, sama by si možná detailu ani nevšimla. Její oči však zabloudily k místu, odkud pach cítila. Jemně Hance pokynula čenichem, že jejich budoucí úlovek se nachází tím směrem. Očima pokývla směrem, kam se ona chce vydat - bude lepší lišku obklíčit ze stran a zaútočit společně - věděla, že Beta jistě její posunky pochopí a případně dodá i nějakou svou taktiku, pokud by to uznala za lepší.