Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Zubří pláň

Z dálky ještě sledovala, jak Rhaaxin mizí mezi stromy a sama se vydala zpátky do hor. Něco jí tam táhlo a navíc přemýšlela, že najde útočiště, než přestane pršet. K její nelibosti začaly z nebe padat i kroupy a vlčici párkrát trefily do hlavy. Příliš si z toho nedělala, nelibé počasí zažila ve své krajině mnohokrát a nějak jí to nepřekvapovalo. Očima zabloudila k nebi a zamyslela se. Proč nebe plakalo? Něco se muselo strašného stát, že déšť neutichal. Vydechla studený vzduch a očima tekala po okolí. Přehlednost byla horší, právě kvůli staženým mračnům a dešti. V šerém a ponurém terénu hor však uviděla malý vozík a u něj vlka. Nadzvedla obočí a přišla k němu. ,,Co děláte v tak nelibém počasí, cizinče?" Naklonil hlavu a zadívala se mu do očí. Vlk jí řekl, že prodává. Moc výřečný nebyl, ale to nevadilo.

Nákup:
4 mincí na 160 KŠ
10 rubínů na 100 KŠM
= 399 KŠM 0 rub 16 mincí
Magie Ledu - 180 Kšm
3,4,5 level do vody - 210 KŠM

Zbytek 9 KŠm a 16 mincí

Schváleno

Po nákupu vlčice cítila nějakou neobyčejnou sílu. Nohy se jí rozešly níže do hor, kde našla jeskyni, do které zaplula. Vysušila si kožich pomocí magie, šlo to snáz než jindy. Rozhodla se počasí přečkat zde.
< Příležitost dne

-> Červená louka přes Tesaky.

Vlčice prošla portálem, nějak jí tohle cestování nevadilo ani nedesilo. Akorát malý deštník se jí zrušil a tak si jej obnovila nad hlavou, aby na ní nepršelo. Na pláni déšť nebyl tak hrozný a ona se rozhodla něco ulovit, sužoval jí hlad.

Zápis rychlohry | Rhaaxin | 3 posty

Když došla k řece, uviděla zvláštního žlutého vlka. Rozhodla se ulovit si rybu, protože měla hlad. Přitom se dala do řeči s oním vlkem, který se nakonec představil jako Rhaaxin, polobůh. Moc mu to nežrala, ale nakonec ji ukázal magii, kterou nikdy neviděla. Vlk se před ní předváděl, sledovala ho jak loví bobry a při tom si vyměnili pár informací. Zjistila, že vlk pochází ze Zlaté smečky, která sídlila nedaleko a prakticky jí pozval.aby se přidala. Ona prozatím odmítla, chtěla.jeste poznat další smečky. Pověděl jí o Cizácích a o Alateyske smečky v horách, nakonec si slíbili, že se ještě potkají.

,,Ať se ti daří, bleskový chlapče," houkla na něj s úsměvem a se spokojeným žaludkem se rozešla opačnou stranou. Déšť začal nabírat na obrátkách a padaly už i kroupy. Nad hlavou jí proletěl blesk. Ano, byl čas najít úkryt.

-> Sněžné tesaky

-> Rokle přes Nejvyšší.

Bílá vlčice byla celá mokrá, umazaná od bláta a opravdu unavená. Navíc její žaludek sužoval hlad. U nejvyšší hory ooravdu nenašla v nižší oblasti žádný úkryt, nehledala však intenzivně, protože ji něco táhlo dal. Navíc byl povrch kluzky a bylo jen inteligentní pokračovat dál a radši nešplhat příliš vysoko. Hrozilo riziko pádu a smrti. Místo toho přešla cestičkou kolem.hory a ocitla se na louce plně červených květů. Déšť tady nebyl tak intenzivní a ona si pomoci magie vytvořila malý destnicek, který ji chránil před.padajicimi kapkami deště. Nevadila.ji voda, byl to.jeji element a přirozenost.
Na louce však spatřila něco jiného, kromě květů. Zvláštní kruh, který jiskřil. Prošla jím. Věděla že vede jinam.

-> Zubri plán přes Tesaky

-> Furijske hory, přes Ostříž

Althyra rychlym krokem překonala území, na kterém byli s jejími přáteli předtím. Cítila se zle, že je takhle opustila, ale vzhledem k tomu že nemohla najít vstup do jeskyně, bylo by hloupé jen stát venku a mrznou na desti. V nížinách nebyl ještě tak intenzivní a ona se rozhodla pokračovat dál. Těm dvěma se jistě nic nestane a ona najde nějakou jinou jeskyni, kde přečká tenhle nechutný liják.
Rychlym krokem sešla do Rokle, ve které bylo spíše už víc vody a bláta, než nějaká cesta. Svižně přešla přes bahno a pokračovala až k velké hoře. Tam.jiste bude nějaký úkryt, kde by se mohla schovat před lijákem. Ne?

- Červená louka přes Nejvyšší horu

,,Máš pravdu," kývla Visserovi, když se velký vítr proměnil v déšť a před jeskyní bylo slyšet, jak kapky mlátí o kámen. Bílá vlčice se otočila na Waleana, ten nevydržel a začal se ládovat zajícem. Neměla mu to za zlé, ale její žaludek se také ozval. Povzdechla si. ,,Asi ano. Alespoň se všichni lépe poznáme,co?" Zvedla obočí a pousmála se. Walean se cpal, netrvalo to však dlouho a skončil. Thyra se koukala z jeskyně, než uslyšela jeho hlas. Otočila se za ním. ,,To zní podobně jako u mne. Jednoho dne jsem šla na průzkum v rodném místě a pak jsem se probudila ve vodě, která mě dotáhla tady. Asi bohové," konstatovala to, co už prakticky věděla. Všechny věci tady byly boží záměr. Asi. Hodně zvláštních věcí měli na svědomí bohové.
Althyra najednou uslyšela praskání větví a... divný zvuk. ,,Slyšeli jste to taky? To znělo jako... něco velkého. Podívám se ven, " houkla na vlky. Očima našla Vissera a poté se otočila na Waleana. ,,Zůstaňte tu spolu. Pro jistotu. Kdyby se něco dělo, budu křičet, " kývla. Tušila, že by Visser šel za ní, ale Walean by asi v jeskyni strachem nevydržel. Thyra snad i cítila za vlka nějakou zodpovědnost. Už se cítila jak její matka.
Vyplula z jeskyně. ,,Že by medvěd? Nebo... jen strom?" Vydala se po okolí, zem byla kluzká. Neviděla nic. V dáli viděla padat strom, jinak nic nenaznačovalo tomu hluku, který slyšela. Že by jen vítr? Znělo to jak nějaké velké zvíře. Medvěd to ale nebyl.
Rozhodla se vrátit zpátky, ale podjela jí noha a ona s výkřikem sklouzla dolů po kamenech. Zachytila se drápy a vyšplhala se zpět. ,,Sakra," hluboce dýchala, kožich měla mokrý. Pomalým krokem se vydala zpátky k jeskyni, ale déšť smyl pachy a ona jí nemohla najít. ,,To jsem blázen.. Kluci! Halo!" Doufala že ji uslyší, ale nikdo se neobjevil.
,,Musím někde přečkat déšť, " hlesla a rozběhla se pryč. Kluky najde, až se vyjasní.

-> Rokle, přes Ostříz

-> Ostrizi zrak

Thyra ladnym krokem překonala vzdálenost mezi krajinou a horami. Vítr v horách byl více nepříjemný, ale trochu lepší, než na otevřeném prostranství Ostřížího zraku. Nové hory, které ještě neměla tu čest prozkoumat, naskytly bílé vlcici mnoho nových pachů a objevování. Neměla však čas se tady zaobírat faunou a flórou, museli najít nějaký úkryt, než vítr přejde. A taky doufala, že se možná o Waleanovi dozví trochu více. Sledovala své společníky, zda ji pořád následují. Rychlym krokem prekonavala úskalí a hledala nějakou škvírku, která poskytne na chvíli útočiště.
A ano, po chvíli hledání, bingo. Byla tam. Malá, leč útulná jeskyně. Vplula dovnitř i se společníky. ,,Na tu chvilku je to idealni schovka, " pronesla s úsměvem a lehla si dozadu. ,,Waleane, najez se. Do toho nám třeba můžeš povyprávět, jak si se tady dostal, hm? Nebo... nemusíš," Byla trochu zvědavá, jen co byla pravda. 0

Vítr začínal nabírat na obrátkách. Thyra se zájmem sledovala, jak Walean zápasí se zajícem. Chvíli mu trvalo, neež drápy použil, ale nakonec mu to v hlavě secvaklo a on drápy zaryl do zajícovatěla. Na chvíli se mu snad i vysmeknul a Thyra lehce zvedla hlavu, přpravená chudáka ulovit, aby se Walean byl najedl, nakonec to však zhizvený vlk bravurně zvládl a zajíce zakousl. Chvíli vypadal jako v tranzu, potom asi až teprve odvážil otevřít očka a zadívat se na svůj úlovek. Thyra se jemně usmála a přikývla. ,,Vidíš, dokázal jsi to. Ulovil jsi zajíce, dobrá práce," kývla hlavu na znak a mávla ocasem. Byla pyšná, jako by to bylo její vlče, co se zrovna naučilo lovit. Walean vypadal přešťastný a hladový. Visser navrhnul, aby se schovali před větrem, který byl silný a nepříjemně řezal. Zvednul se opravdu náhle, tak vlčice přitakala. ,,Ano, schovejme se. Aspoň se v klidu najíš," mrkla na Waleana a rzešla se směrem k hoře, tam jistě nějaký úkryt bude.

-> Furijské hory

// Moc se omlouvám za zdržování :<

Visser souhlasil s jejím nápadem a tak se oba ocitli za zajícem. Vlk kopíroval pohyby Thyry z opačné strany a opravdu se jim společně podařilo vyhnat ušáka z houští, přičemž mladý zajíček mířil přímo na Waleana. Ten chvíli stál jako socha a Thyra v koutku duše doufala, že zjizvený vlk vychytá moment, kdy po ušákovi chňapnout a věnovat mu smrtelné sevření. Sic, zjizvený chňapnul, ale po noze, přičemž zajíc pištěl... no, jako by ho na nože brali. Starší tmavý vlk moc nevěděl co a jak a tak zajíci věnoval špíše medvědí objetí. Thyra se podívala na Vissera a poté znovu na lovce, který se marně snažil vymyslet, co s ušákem udělat. Bílá vlčice se přmístila k němu. ,,Zaryj mu drápy do masa a pak povol stisk, zakousni se do krku," radila mu. Už byli tak blízko! Sledovala, zda to vlk dokáže a zároveň stála tak, aby zajíce případně ulovila. Nechtěla mu prodlužovat trápění a za druhé by ráda dosáhla svého slibu a ulovila vlkovi večeři.

Visser se také zkusil podpořit tmavého vlka a navrhl mu, jak se lépe soustředit a dobře zaměřit pach kořisti. Thyra Waleana sledovala ledovýma očima a větřila. Pach králíka se táhnul dál, byl nedaleko. Tmavý vlk se vydal opět po stopě a Thyra ho tiše doprovázela očima. Pomalými krůčky jej následovala, s malou mezerou, aby vlkovi dala dostatečný prostor a navíc, aby mu příliš neradila. Přeci jen, měl se něco naučit, ne kopírovat její pohyby. A tak šli. Vlk se rozhodl správně, následoval tu dobrou stopu a rada obou mladších vlků byla k prospěchu, jelikož už byl zajíc doslova na dohled. Byl v křoví a pravděpodobně se ládoval nějakým listím nebo semeny. ,,Skvělá práce," pochválila ho bílá vlčice, ale velmi tichým hlasem, aby zajíc neslyšel. Když se zeptal, zda ho mohou uhant společně, Thyra kývla. ,,Zkusím ho nadehnat z pravé strany, Visser půjde z levé a sevřeme ho do kleští. Měl by pak utíkat směrem k tobě. Když budeme spolupracovat, jistě to zvládneme," kývla bílá a vyšla směrem ke své ppozici. Předpokládala, že Visser udělá totéž. Pomalu zajíce nadešla, větším obloukem a poté jej sevřeli. Zajíc opravdu vycítil oba vlky a vyběhl vpřed, k Waleanovi.

Bylo vidět že Visser chtěl také cizinci pomoci a vlídně dodaly že to zjizvený vlk zvládne. Thyra přikývla a sledovala Waleana, jak se snaží zvednout hlavu a nasávat pach. Bílá byla ticho, po očku sledovala oba vlky a sama se snažila najít stopu. Nebylo to těžké. Ale chápala, že Walean byl nesvůj a ještě měl nějaké dovednosti předvádět před vlky, které sotva znal. Chvíli se zdálo, že to vlk vzdá, Thyra v jeho očích snad možná viděla nejistotu, nebo jen malé nesebevědomí. Nakonec však stopu opravdu našel a bílá se na něj usmála. ,,Výborně," přitakala mu, bylo to jako učit vlče poprvé lovit. Thyra si ale nestěžovala. Mlčky následovala Waleana, který nakonec ale stopu ztratil. ,,Možná... možná se zkus vrátit o kousek zpátky a znovu nasát pach?" Naklonila hlavu na stranu. Nechtěla mu to zjednodušovat, přeci jen, až bude sám, bude si muset umět poradit. Podívala se na Vissera. Možná také poradí něco, co by mohli fungovat.

Bílá sledovala vlka zaujatě, snažila se moc nezírat na jeho jizvy. Na jeho souhlas pouze mlčky přikývla a dál to radši nerozebírala, přeci jen, nepotřebovala vědět podrobnosti. Už byl den. Ráno. Na její slova jen přikývl a ona se zadívala do dálky. Sotva si vzpomněla na Vissera, uviděla ho v dáli. Pousmála se. Vlk jí odpověděl, že by rád králíka. ,,Tak vystopujete králíka," kývla na něj. To už byl Visser u nich. ,,Ahoj," kývla na svého... přítele? A zadívala se na Waleana. ,,Toto je můj přítel Visser. A toto je Walean. Byl trochu zraněný a no... má hlad," uzavřela to jednoduše Althyra přeci jen, neměla v plánu se nimrat v tom, co bylo, nebo jaký se vlk zdál. Sic se Walean přikrčil, bílá ho očima ujistila, že se není čeho bát. ,,Zkus zavětřit... na sever. A sleduj tu králičí stopu. Nasaj pach a zkus jít za ním. Pomalu. Tiše. Půjdeme s tebou. Až králíka najdeš, společně ho ulovíme," kývla na vlka a věnovala ještě Visserovi úsměv. Doufala, že se přidá.

Althyra mu s lehkým soucitem v očích přitakala. ,,Chápu. Noci umí být strašidelné, zvlášť když je jeden sám," kývla mu a zadívala se na nebe. Pomalu svítalo. Vlčice se lehce pousmála. ,,Naštěstí, po každé noci vyjde slunce. To je dobrá jistota, ne?" Nadzvedla obočí, možná to myslela jako metaforu, možná jako realitu, kdo ví. Mávla lehce ocasem a zase se otočila, jestli náhodou neuvidí Vissera. Ten však nikde nebyl. Že by se nakonec jejich cesty rozdělily? Kručení v břiše vlka se zdálo být dost hlasité, že by to možná neslyšel jen opravdu někdo mrtvý. Mile se pousmála a zadívala se po okolí. Nasála pachy. ,,Možná zvládnu ulovit nějakého králíka. Nebo rybu, pokud najdeme řeku," pronesla tiše a její nos hledal něco, co by si mohli dát k snídani. ,,To nevadí. Umíte aspoň stopovat? Všechno se dá naučit. Případně můžete zkusit jíst i lesní plody, hm? Nějak jste přežívat jistě musel," natočila na něj hlavu. Čekala, co navrhne. Nechtěla mu dělat chůvu a zároveň ho nechtěla nechat ve štychu. Bylo důležité, aby si uměl potravu obstarat, když nebude nikdo poblíž.

Vlk se trochu odřel, když se dostal z křoví. Stanul před ní, uši sklopené a celkově jako hromádka neštěstí. Thyra si ho konečně prohlédla pořádně. Byl opravdu celý pokousaný, zjizvený, ale z jeho chovní usuzovala, že ne pro to, že by to byl velký rváč. Třásl se. Nevypadal, že by jí věřil cokoliv, proto neměla vůbec v úmyslu jej chlácholit a slibovat, že mu neublíží. Neměla to v plánu, bylo jí vlka opravdu líto. Když se zeptala, kdo mu to udělal, řekl, že on sám. A nebo to byla jen část věty? Thyra si nebyla jistá. ,,Vystrašilo vás něco? Nebo někdo?" Nahnula hlavu na stranu. Mohl tady být někdo, kdo ho zastrašil. Konečně jí ukázal svoje oči. Pousmála se, ale byl to poměrně chabý úsmev. Nevěděla moc, co s vlkem dělat, nebo jak se s ním bavit. Vždy znala jen sebevědomé vlky, nebo vlky co měli zdravou míru poslušnosti. Ne... úplné trosky. ,,Walean... máte hlad, Waleane?" Vlk byl pohublý a jeho kručení v břiše by nejspíše neslyšel jen hluchý. I Thyra měla trochu hlad.

Vlk snad I chvíli připomínal mrtvolu. Stažené uši jak nejvíce to šlo, ohon mezi nohama a tělo zapletené v trní, ač si tedy nevšimla, zda se někde poškrábal. Zato ona už schytala od trnitého keře pár lehkých šrámů na tlapkách a v tlamě, když se vlkovi dobrodinně snažila pomoci. Pohnul se. Nebyl mrtvý, ale sotva ze sebe vysoukal slovo. Nevěděl. To ona také ne. ,,Bolí, trochu," zahučela s šlahounem v tlamě a očima mu ukazovala, aby se už sebral. Vlk nakonec vylezl, ona šlahoun pustila a vymanila se z trní. V tlamě cítila vlastní krev, ale rány nebyly hluboké. Tlapky jí trochu štípaly. Spíše se divila, že cizinec nebyl celý doškrábaný od ostrých trnů. ,,Kdo vám to udělal?" Naklonila hlavu a očima hledala ve tmě, jestli tu není ještě někdo. Nikoho necítila. Ohlédla se akorát od místa kde přišla. Visser se toulal. Možná dobře, vlk asi nebyl dle svého tónu připravený čelit jiným vlkum. Neznámý vypadal pohublý, unavený a... kdo ví co ještě zažil. Byl ztrhaný. A nevypadal, že by bojoval rád. ,,Jsem Althyra. A vy?" Zeptala se, neměla důvod mít strach ani být extra odměřená. Věděla, že ji vlk nejspíše nic neudělá.

-> Irisin ráj přes severní hory

Althyra pomalým krokem zdolala hory. Visser se toulal někde v závěsu za ní a ona doufala, že se úplně neoddělil. Avšak, kdyby si cestování s ní rozmyslel, za zlé by mu to neměla. Strávili spolu nějakou krátkou chvíli, ale stihli vybudovat možná malé přátelství. Kdo ví, co z toho ještě bude.
Byla tma a bílá vlčice procházela zelenou planinou. Luna krásně osvětlovala krásnou krajinu a ona si užívala klid. Ne však na dlouho. Z nedalekého trní slyšela až panický dech a... utrpení? Vzlyky? Překročila vzdálenost, která jí dělila od houští a zaplula do něj. Tam, mezi trny, spatřila vlka. Nikoho zuboženějšího snad nepotkala. Vlk byl celý zjizveny, Thyra typovala, že jizvy byly staré. Hladový žaludek snad slyšela i ona a panické dýchání klubíčka neštěstí v ní vyvolávaly velkou lítost. ,,Jste... jste v pořádku?" hloupá otázka, jistojistě nebyl. Ale nevěděla co více říct. ,,Mohu vám pomoci?" Vykala mu, tak jako všem neznámým. Její chladné oci se však poprvé nad neznámým rozněžnily. Kdo tohle mohl udělat? Ohlédla se kolem, kdyby se náhodou objevil někdo, kdo tohle nebožákovi způsobil. Thyra drápy začala likvidovat trní. Jedno vzala do úst, aby uvolnila vlka z houští. Ucítila pachuť krve, když jí trn pichl do jazyků. ,,Vylezte," řekla mu, přičemž držela kus trní v tlamě.