Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Thyra také s úsměvem přikývla. Bylo to tady opravdu k nezaplacení. Moře jí přišlo vyloženě kouzelné. Nic takového u nich na území nebylo. Tedy, znala moře, bylo dál na severu, ale bylo zmrzlé a koupat se v něm nedalo. Jako hraničářka tam občas zabloudila, ale málo, nebylo tam nic k vidění. ,,Je tu na mě ale moc teplo, u moře, " zazubila se. Byla zvyklá na hory a obecně na jiné podnebí. Minimálně v chladnějším lese by žít zvládla, ale na pláži? To by se asi upekla. I teď ji bylo horko a to byl chlad a noc.
Na další slova mu jen přitakala. Doufala, že si budou mít ještě co říct. Zdál se jí fajn, nevěřila mu ještě na sto procent, to už byla její povaha, ale svým způsobem to pro ni byl přítel. Asi jako Mokoš. ,,Měli bychom se podívat dále, m? Možná narazíme na další vlky. Nebo na tu smečku," uchechtla se.
Řvaní Mokoš a druhé vlčice nešlo přeslechnout, ale moc pozornosti jim nevěnovaly. Každopádně ráj už byl až moc hlučný. Zdálo se, že si Mokoš našla podobně bláznivou kámošku. Nad tím se lehce uchechtla. Pak kývla na Vissera. ,,Je tu kravál," zazubila se a s těmi slovy šla dále.
- Ostříž, přes severní hory

1. Historie

Ledové hory a malé údolí zvané Kvítkov, to bylo srdce nehostinné tundry, kde žila právě smečka Althyry.
Smečka z Ledových hor však nebyla jedinou, kdo chtěl v tomto místě žít. O území se v historii přely dvě smečky a každá měla silné ztráty počas dlouhých roků bojů. Nebyla to pře jen o území, ale vlastně i o přežití. Jídla bylo v okolí málo a Kvítkov vždy nejvíce prosperoval díky vlkům s elementem země, kteří utváření podmínky pro jedlé rostliny, byliny a také zvěř. Vlci z Kvítkova byli vždy mírumilovní a ochranu jim vždy poskytovala smečka z Ledových hor. Bohužel, přistěhovalecká smečka z tundry porušovala hranice tak dlouho, dokud to nevedlo ke krvi a smrti.

Roky dlouhých bojů vyústily v nemoci a hladomor. Kvítkov strádal, zvěře ubylo a vlci z obou smeček pocítili dopad svých činů. Vlci se obraceli k severským bohům, ale přesto nepřestávali bojovat, protože byl hlad a bída.
K tomu všemu obě smečky ztratily své síly a tak se stávalo, že na území chodili další vlci z tundry a okolních smeček, dělali nájezdy a měli zájem jak o Ledové hory, tak o údolí a přilehlé území tundry.

Naštěstí, tehdy tříletý Arlin Alke z Ledových hor vyzval členy obou smeček a obyvatele Kvítkova k anarchii. Svrhnuli obě alfy a Arlin sjednotil smečky v jednu. Na důkaz spojení smeček si vzal dceru alfy konkurenční smečky, Cairu Frostbite a společně se usadili v Ledových horách.
Kvítkov opět prosperoval, vrátila se zvěř a začaly růst plodiny.
Smečka z Ledových hor, nyní jednotná, vyhnala všechny vlky cizích smeček a rozšířila své území. Zavládlo období prosperity.

2. Politika

Vzhledem k tomu, že během války o území zemřelo opravdu hodně vlků, bylo potřeba obnovit řady smečky. Mimoto bylo potřeba, aby vlci udrželi nepříbuznost, proto se ve smečce řešila velká politika. Vlci se k sobě přiřazovali podle dovedností, hierarchie se budovala podle schopností a podle stáří rodu daných vlků.
Většina omeg neměla žádný element a moc dovedností, proto neměli příliš možnost se rozmnožit. Mnoho omeg prchalo žít do Kvítkova jako tuláci. Kvítkov byl od smečky oddělen, tamní vlci byli svobodní a pouze udržovali údolí a zvěř v něm.
Smečka rostla. Spojilo se několik rodů, na lásku při obnově smečky nějak nezbyl čas.
Ledové hory byly samy o sobě dost velké a zanedlouho se populace smečky vyhoupla na nějakých 50 jedinců, tolik měla asi před tím, když byla samostatná.
Čím více vlků se rodilo, tím více smečka expandovala a rozšiřovala hranice. Nakonec ovládala skoro celou tundru, vlci následně chodili lovit i za hranice, do lesů. Kvítkov už na obživu nestačil.

3. Rodina

Uplynula nějaká desítka let. Nyní byl alfou Harim Alke, pravnuk Arlina. Smečka žila kvalitním životem a nic jí nescházelo. Betami smečky byl Tyrdas Alke a jeho družka Samaria, společně měli tři děti, Lennu, Ulrica a Torneho. Tyrdas svému bratrovi Harimovi velmi záviděl jeho postavení a společně se svou družkou pletichařili tak, aby rozšířili své řady a rodinu, aby mohli svrhnout jeho bratra, který prozatím neměl žádné děti.
Gammou smečky byl Goraund Iceborn a jeho družka Laerain. Goraund dbal taky na své postavení a na vážnost svého rodu. Hodně si s Tyrdasem rozuměl a společně si brousili zuby na vedení smečky. Ač i tak měli velké slovo, chuť po moci byla velká. Goraund měl v té době tři děti. Jeho nejmilejší dcera Ynaria splnila svou povinnost a vzala si Torna Alkeho, z čehož byl její otec patřičně nadšen. Ynaria a Torne byli kamarádi od dětství a tak jejich partnerství bylo víc než očekávané. Tyrdas i Goraund toto partnerství slavili a za zády svých dětí pletichařili nad tím, jak jejich partnerství využít. Ynaria porodila 3 děti, Xanyu, Vissanu a Thorna.
Druhý svou povinnost oženit se splnil jeho syn, Azhayir Iceborn, který byl milá a veselá kopa. Otec jeho povahu rád neměl a proto jej chtěl trochu zocelit. Domluvil mi sňatek s Nordicou Frostbite, což byla dcera Ergena Frostbita, člena rady starších a velitele lovců. Navíc byl Ergen druhou Betou a měl velké slovo ve smečce. Jeho dcera Nordica byla hodně egoistická a velmi nepříjemná. Azhayir však splnil přání otce, vzal si ji a nějak spolu žili. Vlčata se jim dva měsíce před narozením Althyry.
Největší naděje měl Goraund u svého syna Görrhauna. Chtěl aby se dostal do rodiny Alků a následně zaujal místo alfy. Ten však svého otce zklamal. Görr byl velmi energický a život užívající vlk. Nebylo pak tedy divu, že si nadělal nemanželské děti v Kvítkově. Jeho milenkou byla Kyhanka z Kvítkova, milá a hodná vlčice a narodila se jim 4 vlčata - Přeslička, Poměnka, Skalenka a Pryskyřník. Když se Goraund dozvěděl, že jeho syn má bastardy, zuřil. Jeho matka ale syna přesvědčila, aby své děti a Kyhanku vzal do smečky a tak to udělal. O děti se zajímal a o svou milenku se staral. Když byl jeho dětem asi půl roku, jeho matka ho přesvědčila, aby vztah s otcem napravil a vzal si Lennu Alke, dceru Tyrdase a Samarie - tím uskuteční plán svého otce a přivdá se do rodiny Alků. Görr poslechl a Lennu si vzal. Goraund mu neodpustil, ale začal plánovat pád alfy Harima.
Lenna a Görrhaun po nějaké době spolu splodili dva potomky, Sigrida a Tananu. Kyhanka ze smutku ze smečky odešla. Vlčata zůstala, avšak měli pověst bastardů a pozici Omegy. V tomtéž měsíci jako Sigrid a Tanana se narodila i Althyra, Thaex, Exodar a Szhard.

4. Dětství
Althyra byla malá kulička štěstí. Její matka jí moc milovala, jelikož byla jediná samice v tomto vrhu. Její děti už byly dospělé a měli své děti, Laerain si tedy užívala znovu krásy mateřství. Goraund dával zase velké naděje do svých synů a doufal, že to budou oni, kdo se rozlezou do vrchních pozich smečky a nakonec ji vlastně jeho rod ovládne celou.
Thyra rostla rychle. Ve svém životě měla hodně přátel, ale také velkou rodinu. Ve stejném roce a podobných měsících se narodili Sigrid a Tanana, děti Lenny a Görrhauna, ale také Northia, Alaska, Inuvik a Eskan, děti Azhayira a Nordicy. Thyra měla dobrý vztah se všemi vlčaty, ale jak postupně rostli, všichni byli nějakým způsobem ovlivnění politikou, rodiči a situací ve smečce. Thyra si hodně rozuměla s Northiou a také s dětmi Kyhanky, kteří byli o rok starší. Fajn vztah měla i s Vissenou a Xanyou, to byly dcery Ynarie, ti byli také o rok starší.
S kým si příliš nerozuměla byly děti Lenny, protože je matka dost ovlivnila. Velká nevraživost panovala mezi vlcaty Lenny a Kyhanky. Ač měli stejného otce a ten se snažil nedělat rozdíly, musel se více snažit prosadit do vyšších míst svá partnerská vlčata. Na bastardy se většina smečky koukala skrz prsty. Thyra ale ne.

5. Poslání

Thyra i její bratři rostli jako z vody. Vztahy měli dobré, ale už to nebyla vlčata. Všichni měli své povinnosti, včetně mladé Thyrky. Matka jí sice ochraňovala dokud mohla, ale otec jí neustále přehazoval, že si musí najít partnera a obstarat vlčata- to byl úděl vlčic. Její matka byla hlavní pečovatelka a na přání Goraunda se snažila Thyru zaučit. Thyru to s vlčaty nebavilo. Rozhodla se žít život, ne být něčí inkubátor. A tak se snažila. A dopracovala se na hraničářku. Často podnikala cesty mimo smečku, viděla zajímavé věci. Dětství si moc neužila, ale v tomto našla poslání a cíl. Bylo fajn vypadnout za hranice. Mít sny. Vidět něco kromě vlčat a politiky. To se jí líbilo.
Její otec jí však stále tlačil nějaké sňatky. Thyru tohle prostě nebavilo. Jednou, když podnikala cestu mimo smečku, propadla se pod ní ledová kra. A pak? Ocitla se na Moisu. Zda se její otec dostal k moci a ovládl smečku? To už se asi nedozví.

Déšť ustal a dusno pominulo. Byl večer, tma, od moře vál krásný čerstvý vzduch a bylo tady opravdu příjemně. I Visser vypadal, že se mu tady opravdu líbí. ,,Je to krása, že?" Nahnula krk a pousmála se. Cítila se tady dobře. Usadil se pod palmou a ona si sedla poblíž. ,,Těžko říci, co je s námi zamýšleno. Ale život by se měl jistojistě žít," usmála se bílá vlčice a sledovala vlny moře. Thyra ucítila Mokoš. Usmála se nad tím.
,,Takže máme podobný cíl, hm? Chtěl by ses po nějaké smečce podívat? Mezitím bychom mohli trochu projít ostrovy... zdáš se jako fajn společník," pronesla bílá s úsměvem. ,,No, neznám je nějak moc. Prošla jsem tady pár míst, ale nežiju tu extra dlouho," řekla, její monolog však přerušil hlas. Vlčice se přiblížily. ,,Huh? Pelikánovi?" ale to už vlčice pelášila zase jinam.

> Dračí průsmyk

Thyra se ladně protáhla tenkým zákoutím průsmyku zamířila dále. Vyplivlo je to přímo v rái a ano, opravdu to byl ráj na pohled. Krásná pláž, skvělý vzduch. Atmosféru pak překazil náhlý déšť, Bylo dusno.
,,Ano, vidím v tom příležitost a pozitiva. Asi se to mělo stát, řekla bych. Myslím, že každý máme nějaký osud, který se dříve či později naplní," pousmála se Thyra a mávla bílou ohánkou. ,,Taky mi chybí rodina, ale zas na druhou stranu, není osvěžující nebýt svázán a zažívat taková dobrodružství? A ta krásná krajina!" Vydechla Thyra nadšeně a usmála se.
O Společenstvu se už nezmínila, ani to, že zná jednoho z jeho členů. ,,No, v plánu bych to měla, až to tady trochu poznám. Smečka mi chybí, ale je to také povinnost a závazek. Užiju si chvilku volné nohy a poté zapustím kořeny. A ty?" Nahodila.

.> Luka

Z louky společně s Visserem pomalu přecházeli do průsmyku. Thyra viděla hory, které se vysoko tyčily kolem. Na těch severních už byla, tehdá s Mokoš. Vzpomněla si na to s úsměvem.
Thyra se již cítila uvolněná a bez známek napětí. Samozřejmě si dávala pozor, to ano, ale už dávno nebyla v pohotovostním režimu. ,,To ano... no ale, jak říkáš, taky mi bylo řečeno, že není návratu, takže... proč se nimrat v minulosti, že? Je důležité zaměřit se na budoucnost, na nová krásná místa, objevování, zábavu... možná i lásku?" Uchechtla se bílá, možná se trochu nechala unést. ..Ty by ses chtěl vrátit domů?" Nahodila s úsměvem. Ona byla na ostrovech spokojená. Už jen najít tu smečku a zapustit kořeny.
,,Ano, Společenstvo Chaosu. Prý to nejsou milí vlci, ale to dle názvu jistě víš taky. Už jsem o něm dost slyšela a raději se mu vyhnu obloukem." Pousmála se. Sice by možná ráda viděla znovu Ostna, bylo jí s ním fajn. Ale byl člen Chaosu a to nebylo její životní krédo. ,,No, jedna smečka je na tomto ostrůvku, ale kde přesně, to neutším. Další smečka je v poušti a jedna je snad tuším ve Zlatém lese? Nevím kde to přesně je. A možná ještě nějaké jsou, to už nevím. Každopádně bych ráda do nějaké horské smečky, nebo tak," pokrčila rameny. Chtěla někam, kde to žije.
oslouchala jeho povídání o jezerech. ,,Tak to je dobe, že se nic nestalo," pousmála se Thyra s představou, jaká zábava musela být chůze po ledovém jezeru. Jednou to také zkusí. ,,Já mám radši chladnější podnebí, jistě chápeš. Do pouštní smečky bych nemohla," zasála se.
,,Je to zajímavé. No, nalevo jsou Severní hory, tam jsem byla s Mokoš. A dál je ráj, mohli bychom tam," tohle místo už měla očíhnuté, hlavně z vrchu hory.

-> Irisin ráj

Bylo ráno a lehký letní vánek příjemně pročesával srst bílé vlčice. Spokojeně se usmívala, nyní už bez známky jakékoliv tenze, už si byla velmi jistá, že jí ze strany Vissera nic nehrozí. Zdál se jí jako moc milý vlk.
,,No, nemůžu si zase stěžovat, disciplína udala řád a pravidla, která by v takové velké smečce nemohla být jiná. Navíc, starší se vždy starali o to, aby se smečka rozrostla a rodila se mláďata. Ač ne vždy vztahy vznikaly z lásky. Nemůžu upřít alfám to, že vybudovali kolonii a silné jádro," pousmála se nad tím a mávla ocasem. ,,Každopádně volnost si užívám tady. Je to krásné místo. Ač mi tedy chybí rodina i smečka. Ráda bych se do některé místní připojila. Prý odsud moc návrat není." Ne že by jí to bylo líto. Je to nová životní etapa a ona už se smířila. Ale hodně vzpomínala. Ta severská tvrdost a vzpomínky v ní byly zakořeněny.
,,Mm, to musela být zábava, skákat do jezera... My jsme tam měli spíše jen menší říčky, větší jezera byla dál, mimo území. Vody vždy bylo dost, po ledě jsme ale měli zákaz chodit, jakožto vlčata. Ledy se mohly prolomit a my utopit, aspoň tak to říkali starší," ušklíbla se Althyra. ,,Ano, bydleli jsme v severské oblasti, byla to taková tundra, ale většinu roku tam byl chlad, na horách kde jsme žili byl sníh poměrně často. Držel se od zimy do jara, až v létě bylo trochu příjemněji. Ale jsem na zimu zvyklá, mám ji ráda," odvětila vlčice.
,,A co vaše rodina? Máte sourozence? ... Pardon, možná bych se neměla vyptávat," pousmála se. ,,Určitě. Jsem zvědavá, jestli najdeme něco zajímavého," pronesla bílá a vydala se za Visserem.

-> Dračí průsmyk

,,To určitě nejste," zasmála se lehce Thyra a pořádně si ho prohlídla. Mohl být tak v jejím věku, alespoň tak to odhadovala. Možná byl i trochu mladší, což jí nijak zvlášť nevadilo. Také nostalgicky zavzpomínala na své dětství, ač tolik radosti jako vlk v něm pravděpodobně neviděla. ,,Také jsme měli smečku, kde se hrálo na pevné vazby a pevná spojení. Ale o zábavu tam byla možná trošku nouze. Nebo spíše, o... svobodu, řekněme." Pousmála se spíše chabě, ale na druhou stranu svou rodinu milovala. Zažila pěkné věci, jako vlče si hrála. Ale čím starší byla, tím více povinností jí její rodina nakládala na bedra. Nehledě na vynucený partnerský svazek. ,,Ale jako vlče jsem často otravovala sourozence a své rodinné příslušníky. Měli jsme spoustu her, třeba skákání do sněhu a tak. U nás byla hodně zima." Vypovídala o tom i její srst. ,,Přes zimu bylo na horách kupy sněhu," zazubila se.
,,No, abych pravdu řekla, také jsem ostrovy ještě neprozkoumala. Ráda bych se podívala i dál, než tady po okolí. Přidáte se, Vissere?" Nadhodila s úsměvem.

Bílá si užívala chladný vzduch, který zcela naplnil její nozdry. Cítila i něco dobrého k snědku, po Lukách bylo mnoho pachů, patřily hlavně zajícům a srnám. Až teď jí došlo, že má trochu hlad. ,,Jako mladší? Moc staře nevypadáte," uchechtla se bílá, měla pocit, že vlk je snad možná mladší než ona. Ale byla dospělá, byla pravda, že si takové skopičiny mohla nechat na vlčecí věk. Jenže u nich vodopády nebyly a obecně na blbosti se v jejím váženém rodě moc času nedávalo. Neměla čas být vlčetem. Vlastně až teď si uvědomila, kolik zábavy v životě jistě ztratila. ,,Ale chápu, jistě jste si jako vlče užil hodně zábavy, ne?" Pousmála se, vypadal velmi vlídně, tenhle Visser. Ona měla tvář ošlehanou starostmi a tvrdou realitou, která přinášela její smečka. ,,No, bylo zvláštní. Kyselé, až moc. Možná až hořké. V Ovocném sadu nedaleko. A potom si moc nepamatuju, jen to skákání z vodopádů... a tak." Nechtěla vlkovi vylévat všechny trapnosti, co zažila s Ostnem. Pousmála se. ,,Taky mne moc těší, Vissere. Zdejší nejsem, ale žiju tady už nějakou chvilku. A vy? Asi také nejste zdejší, že?"

Naštěstí už pomalu začínala noc a Thyra se cítila v chladnějším větru noci mnohem lépe. Alkohol už úplně vymizel, ale bolesti hlavy přetrvávaly, každopádně v odpoledním slunci byly horší, než nyní. Prohlédla si konečně pořádně cizince, na kterého narazila. vypadal příjemně, ale Thyra byla přeci jen ze začátku trochu nedůvěřivá. Visser vypadal... nu ,zdál se jí moc hezký. Ale své domněnky si nechala pro sebe.
Říkal, že byl taky myšlenkami jinde. Ona se lehce pousmála a ledovýma očima sledovala jeho pohyby. Nezdálo se, že by se chtěl rvát a tak trochu povolila svaly. nečekala žádnou akci, ale v hlavě byla ještě připravená. ,,No, to byste asi stejně neuvěřil," zazubila se a mávla ocasem. ,,No.. před chvílí jsem s... kamarádem skákala z vodopádu, tak jsem přemýšlela nad tím, že to bylo vlastně docela fajn. Normálně bych to asi neudělala ale... snědli jsme nějaké divné ovoce." Podívala se směrem k nebi v zamyšlení. ,,Teď si asi myslíte, že jsem trochu blázen, co?" Zasmála se bílá. ,,Těší mě, Vissere. Jsem Althyra," pousmála se.

-> Křištálové jezero

Althyra měla v krvi ještě trochu alkoholu, lehce se motala a po téhle ne úplně plánované párty potřebovala trochu změnit prostředí. A hlavně, u jezera, jak jí Osten k její nemilosti prozradil, se začalo scházet Společenstvo. A ona nechtěla být dalším zářezem nějakého chudáka, který si léčil své mindráky na cizích. Byla to škoda, s Ostnem si rozuměla. Nebo to bylo jen opojením alkoholu? Thyra se cítila unavená, bolavá a třeštěla jí hlava. Prospala celé ráno na louce, aby se dala trochu do ořádku. Odpolední vedro jí ale stejně příliš na kocovinu nepomáhalo. Naštěstí alkohol už vyprchal a ona se cítila maličko lépe. Šla po louce, vůně květin by jí normálně byla příjemná, ale teď bylo nechutné teplo a bolela jí hlava, takže to bylo spíš otravné a nemilé. Něco si pro sebe zabručela. Ledová kráska mířila dál. Z toho tepla jí bylo možná ještě hůře. Nevšimla si v trávě cizince a omylem do něj narazila. Zrovna nejspíše dojídal svůj oběd. ,,Oh, pardon... byla jsem zamyšlená," omluvila se a trochu ustoupila. Měla se na pozoru, kdby to náhodou by další člen Společenstva. Měli tu přeci jen slezinu.

Althyra & Noir
Počet lehkých úkolů splněných: 2
Počet těžkých úkolů splněných: 1

11% do obratnosti, tlapku do vody a Kšm zapsat c:
Díky

,,Taky bych ty fleky chtěla vidět," hihňala se bílá vlčice a vesele houpala ocasem, smějíc se navíc každé jeho lichotce. Když řekl, že není baba, jen se ušklíbla. ,,To nejsi, jsi pořádný chlapák!" Noa když skočili, Thyra na chvíli cítila stav bez tíže a měla pocit, že se vznáší. No a pak jí tlak vody vyvedl z omylu. Uši jí zabolely, ale i zadek, kterým dopadla do vody. Studená voda v jezeře jí probrala z alkoholového opojení, alespoň částečně. Rychle se vynořila. Vedle ní dopadl Noir, který se hned vrátil na břeh. Smála se. "Žůžo," zubila se bílá a ještě chvíli se plácala ve vodě, pak doplavala ke břehu, kde se otřepala od vody a lehla si na zem, protože se jí ještě trchu motal svět, ale už k sobě začala trochu přícházet. Napila se vody a věci jí začínaly docházet.
Když jí Noir věnoval další lichotku, pousmála se. Pak ji varoval a ona skřivila úsměv. Byla to škoda... kéž by ve Společenstvu nebyl. ,,Chápu, ale myslím, že si nejsme souzeni. Navíc, za všechno to láskyplné opojení asi může to ovoce. Bylo to s tebou fajn, Ostne, ale asi si nejsme souzeni," kývla na něj. Odešel. A ona se také rozhodla jít pryč, než tady bude více vrahů a zlosynů na jednom místě. Nebyla ještě tak silná, aby se dokázala bránit.

-> Luka

11

Thyra příliš nechápala jeho averzi ke kytkám, ona je měla ráda. Ale to bylo spíš tím, že je v horách moc nevídala. Jediné místo plné kytek byl Kvítkov, ale tam rostly jen na jaře a v létě, navíc ona se tam tolik nezdržovala. Nebylo to místo pro vysoce postavené. A navíc trávila mnoho času svou prací.
,,To mi lichotí, škyt," řechtala se bílá vlčice, možná se nyní i cítila, jako Bohyně, po tolika lichotkách. Vůbec jí nevadilo, že vlk je vrahem a vlastně jí ani nepřipadal nějak zlý.
A ač zkoušela, jak zkoušela, žádné magické oko vlkovi nenarostlo. A nejspíš na tento pokus i zapomněli, jelikož se zase konverzace ubrala nějakým jiným směrem.
,,Mmm, tak asi nejsem Bohyně," pronesla možná trochu zklamaně.
,,Tyjo, fleky ve tmě, to zní hrozně cool! Takže já mám divkou záři! Tyjo tyjo! A co ještě vidíš?" Thyra byla jako malé vlče, kterému právě někdo nabídl kus žvance.

Thyra vyběhla z vody, když se s ní Osten vsadil o závod. Běžela, ale spíše se teda kymácela, občas se jí zamotal svět a málem spadla, ale zvládla vyběhnout až k vodopádu. ,,Ha, první! Ha, ha! Seš baba!" Vysmívala se mu vesele.,,Wow, je to fakt velký! Hehe!" AŽ teď došla k uvědomění, že to bylo šílené, opilost možná už trochu ustávala, ale nakonec se tedy rozhodla. ,,Tak, tři, dva jedna!" Odpočítala a skočila dolů-

10 úkol: Jeden z vlků zaškobrtne a svalí se do vody, druhého stáhne s sebou

,,To bys musel - hehehe - šlapat jen po fialkách - hehe - aby ti po nich voněly nohy!" Smála se Thyra, přičemž mu čmuchala k tlapám a neúmyslně jej lechtala.
Všechno co řekl on a co řekla ona bylo prostě k popukání. Kdyby je někdo teď potkal, nejspíše by si myslel, že spíš na něčem jedou. Ač tedy, ono to možná trochu vyšlo nastejno. Ještě že nesnědli nějaké houby a neudělali si děti.
,,Takže jsem vlastně bůh, když mám tři oči. Vidím nevídané!" Hekla Thyra a tlapou se snažila trefit se někde do čela, kde údajně měla třetí oko, ale spíš se jen plácla přes čumák, což ani necítila. Pravda byla, že viděla všechno rozmazaně a vícekrát, takže si možná opravdu mohla myslet, že nějaké třetí oko má a že je bohem.
,,Ajo, vždyť máš jen jedno... ale možná že když jsem bůh, můžu ti nějaké přičarovat," smála se a mávala mu tlapou před ksichtem, jako by dělala nějaké zaklínadlo. Co si budeme, nepomohlo to.
,,Záři? To jako že vyzařuju nějakou energii. Hehe, to nevidím. Možná ty máš třetí oko a nevíš o tom!" Uvažovala se smíchem.

,,Šíšťálovej jezírko?" Nazvedla obočí a chechtala se. Smích ji ale brzy přešel, když ji Osten shodil do vody, čehož si nevšimla, jelikož byla moc zaneprázdněná plácáním vodní hladiny. Byl to docela šok, když se ocitla ve vodě. Možná jí trochu polkla. Pak se vynořila. ,,Hehehehe, to je sranda!" Plavala možná trochu opile, ale voda byla její element a ona si jí užívala. ,,Doufám že mi kožíšek brzy uschne," zazubila se. ,,Vodopád! Pojďme skákat!" Zahučela a rozešla se kolíbavou chůzí tam.

-> Nerovy vodopády

-> Ovocný lesík, přes Luka

9 - shodíš jí do vody? :D

Jejich alkoholové opojení teprve začínalo. Thyra možná párkrát na vlkově břiše hodila slinu a možná i na pár minut usla, dokud jí neprobudilo jeho ťukání do jejích uší. ,,Ano, hehe, fazole! Takové krásné, oválné, černé fazolky! A jak krásně voní, po zemině!" Zubila se Thyra, natáhla se a přitiskla nos k jeho tlapám a v líbezném opojení sebou opět plácla na jeho hrudník. Když jí oznámil novinu, že má tlapy jako fazole, horlivě přikyvovala. ,,To máš, to máš!" Bílá se vrtěla a smála se, občasně si krkla. ,,Nemám tři, nemám! Myslíš, že bych viděla jiný vesmír, s třetím okem? Víš, jako nějaký orákulum, nebo bůh!" Nedávalo to smysl, ale v Thyřině hlavě to bylo úplně geniální. Když se snažil trefit jí do čela, sama se tlapkou snažila dotknout hlavy, aby zjistila, jestli tam opravdu náhodou třetí oko nemá.
Byli do sebe zamotaní jak hadi, no potom se jim podařilo nějak se odmotat. ,,Vrah, hahhaha. To je fakt vzrušující, vážně! Tak nebezpečný, je to sexy!" Chichotala se jako úplný idiot, což by asi nikdy neudělala a nepřišlo by jí to vtipné, ale byla, no... totálně pod obraz. ,,Oh, tak to bychom spolu nemluvili, kdybys jí nezabil. Byla to sebeobrana," konstatovala, aby si omluvila jeho vraždu ve vlastní hlavě, zároveň jí to bylo nakonec asi jedno, protože na to zapomněla vzápětí, kdy začal mluvit o soku z vodopádu. ,,Ano, jdeme, jdeme!" A vyběhla směrem Luka.
Oba byli nametení jako klasický muž středního věku po příchodu peněz z pracáku, jejich chůze byla značně namáhavá, ale přesto zvládli vyjít směr Luka, aniž by se někde zasekli, nebo se po cestě zabili. Každý opilec uměl dojít na nějaké místo a nevědět jak, takže i tohle ti dva zvládli bravurně.
Konečně byli u Křišťálového jezera. ,,Hele, jaké krásné jezero! Škyt," nadchla se Thyra a vesele k němu dohopsala. ,,Průzračná vodička, chichi," smála se a tlapkou hravě plácala vodní hladinu.