Příspěvky uživatele

< návrat zpět

8 obdivování stromů 5, lichotka 2

Thyra se zamyslela, když se jí vlk zeptal na počet vlků v jejich smečce. ,,No, vzhledem k tomu že došlo ke spojení jedné velké smečky do druhé, řekla bych asi 50. Možná více. I naše rodina byla také velká a to jsme nebyli alfy. Aby se pak zabránilo příbuzenství, tak jsme se spojovali i s menšími smečkami, kdy každá měla prakticky svého vůdce, takže nás bylo nakonec opravdu hodně." Mlaskla Thyra a podívala se kolem.
,,I zrada se dá odpustit. Asi né úplně a hlavně záleží, co považuješ za zradu, ale máš pravdu, kdyby někdo vážně zradil, zasloužil by spíše vyhnanství, než smrt. Smrt je navíc lehké vysvobození. Život v zatracení, naopak, umí být krutější," narkčila se bílá vlčice.
Na zbytek mu jen přikývla.

Vlčice se smála, svět se jí točil, hlava jí ale nebolela. Všude kolem viděla růžovou, růžovou z těch krásných stromů. Zdály se jí nyní tak velké, tak nádherné, až jí z těch kvítků bolely oči. Byly všude a byly tak obrovské, viděla je několikrát, což byl teda spíše efekt zkvašených plodů, co vlci pozřeli. Sad byl najednou mnohem větší, mohutnější, zajímavější. Tolik ovoce, všude!
,,Kde kde kde?" Smála se vlčice, když vlk chtěl chytit její uši. Cítila, jak se jednoho dotkl tlapou, to jí zalechtalo a tak se zase začala chechtat.
,,No, tvoje tlapky! Tlapičky, mají tvar fazolek! Viděl jsi někdy fazole! To jsou... no... vypadají jak tvoje tlapky!" Mluvila hlasitě s excitací v hlase. a mávala u toho ocasem, přičemž se ještě vlnila na jeho hrudníku.
,,Děkuji! Nepůjčím, nepůjčím, ty bys mi chtěl brát oči, hehe" zubila se na něj a odkláněla se. ,,Ty seš taky úplně, škyt, úplně nejlepšejší vlk co jsem zatím potkala. Fakt, je s tebou zábava, ani mi nevadí, že jsi nejspíš vrah," smála se u toho, jako by to byl nejlepší vtip co slyšela. Pak se zastavila s válením a azdívala se mu do očí. ,,Ale vážně, zabil si někoho?" Nadzvedla obočí a pak propukla v smích. ,,Jo, jdeme skočit z vodopádu!"
-> Křišťálové jezero, přes Luka

7, úkol 20 - lichotka

Byla ráda, že s ní vlk souhlasí, možná opravdu na něco kápli! Možná tihle zdejší bohové byli opravdu ničemové, co se krmili sílou nových vlků. ,,To doufám. Když se jeden toulá, sílu potřebuje," ukončila tuhle část konverzace a pousmála se. Přeci jen, ona měla síly dost, kdysi. Chybělo jí, cítit se zase ve své kůži. ,,No, naše území bylo ale obrovské. Větší než to, co jsem zatím prošla. Takže míst k objevování bylo dost," pronesla s úsměvem, ale byla pravda, že se chtěla podívat dál, objevovat. A splnilo se jí to. Nakonec však ale jistě v nějaké smečce ustane. Nebude tulákem, to neuměla. Chtěla si ale prvně užít svobodu. Chápala ale jeho myšlení. Možná zdejší smečky byly více... nesvobodné. ,,Jo, to asi ano. Kdyby se smečka vzbouřila, nejspíše by alfa zemřel. Na druhou stranu, alfou je ten nejsilnější, s respektem, ten co se stará o ostatní. Můžeš to říct i o svých bratrech, že by se postarali, i kdybys, já nevím.,.. v něčem zradil?" Natočila hlavu a mlaskla. Těžko říct, jestli by to odpustil i alfa, zrada byla hořká věc, ale u jejího bratra, který alfu zklamal, se výjimka udělala. Nebyla to zrada, ale... no, vlastně, jak se to vzalo. Když mluvil o vlčatech, tak jí asi došlo, že to má co dočinění s jeho traumatem ze smečky. Jen mu přikývla, nechtěla mu bodat do rány ještě více. ,,To je mi líto."
,,No, já myslím, že svoboda končí tma, kde začíná svoboda jiného. Nemůžeš upírat jiným svobodu a jejich život. Nebo, neměl bys. Jasně, když ti někdo leze do zelí, udělá křivdu, tak boj chápu... ale zabíjet pro zábavu je opravdu smutné a nechutné," řekla k tomu svůj postoj.

Vlk jí řekl, že má 4 uši. ,,Heeeee?" vyjekla Thyra a tlapou přejížděla po hlavě se zděšením v očích. ,,Nemám, nemám!" Hekala vlčice a válela se po něm, když konstatoval, že má více končetin, než měla. Docela se zamotali a ona hlavou skončila na jeho břiše. ,,Wooo, ty máš opravdu velký a pěkný...." odmlčela se ,,Pacičky... takový... fazolky, hehe" smála se vlčice a svojí tlapou začala ťukat do té jeho zadní, přičemž se tlemila, jako by nic lepšího v životě neviděla. Těžko říct, jestli tato lichotka vlka potěší.

6, obdivování kvetoucích stromů 4

,,Zvláštní. Zdejší bohové asi mají očividně smysl pro humor. Nebo se možná naši silou sami obohacují, hm? Možná kradou naši energii, aby sami byli silnějšími." Zapřemýšlela Thyra, dávalo jí to docela smysl. Její bohové by byli jistě něčeho podobného schopní. ,,Jsem tady už dlouho a žádné zesílení nepociťuji,m takže to asi přemístěním nebude," nadhodila svou úvahu, ale pravdu se asi nikdy nedozví. ,,Každopádně děkuji, jistě Mistra navštívím," dodala jen a pousmála se.
Nad jeho úvahou o smečkách se zamyslela. ,,Je pravda, že má smečka se zdržovala v jednom kraji a chránili jsme jedno území, ale dál se nikdy pořádně nikdo nepodíval, jen průzkumníci. Ale myslím si, že jednota a síla smečky je více, než síla jedince. Ve smečce jsme neporazitelní." Odvětila mu na to. Nikdo by si nedovolil na celou smečku. Ani jedno malé Společenství... asi. ,,Mimo jiné ve smečce máš plný žaludek, úkryt a zázemí pro výchovu vlčat. Když jsi sám... jsi prostě sám," nadhodila s nadzvednutým obočím.
Když jí vyprávěl o Společenstvu, znělo to skoro až lákavě. Být sám, nezávislý a všichni jsou si rovni. ,,Myslíš, že je to skutečná svoboda? Je pravda, že smečková pravidla jsou někdy přísná. Alespoň u nás tomu tak bývalo," pronesla bílá vlčice. Vždyť sama ze smečky prchla, ne? Ale hlavně proto, aby viděla něco jiného, než území. A aby si nemusela brát někoho, koho nemilovala.
Když si všiml její lehké nervozity, nadzvedla obočí. ,,Nevím jestli mi to lichotí, ale dobrá. Proč však být tak radikální? Zabíjet, když se mi něco nelíbí?" Nadhodila otázku a byla zvědavá, co vlk odpoví. Byli všichni ve Společenstvu prostě vrazi? Ničemové?
Na jeho patálie s bohy jen přikývla. Co se prostředí týkalo, to jí zajímalo více. ,,Hmm, různá období... fakt zajímavé. Je pravda, že na teplo moc nejsem, ale Jaro má své kouzlo." Pousmála se. ,,No, nevím jestli to byl adrenalin, ale byla i naivní a obecně... asi bys jí musel potkat." Ušklíbla se na něj a pozorovala stromy. Když jí povídal o květině, co by jí slušela za uchem, jen se pousmála. ,,Díky. No, celý tenhle sad, i místa kde jsme byla, všude to je krásné." Konstatovala.

Po snězení ovoce se jí začala motat hlava a její chůze byla více než vtipná. ,,Huh, zvláštní. Cítím se.... ňááák divně," pronesla vlčice táhle a snažila se došlápnout tak, aby nespadla. Hlava se jí však motala tak, že chůze nebyla skoro možná. A tak zakopla o Ostna a svalila se na něj. ,,Heh, upsííík," mlaskla a válela se po vlkovi.

5, obdivovani stromů 3

Vlk o svatyni básniltak, že Thyra byla rozhodnuta ono místo určitě navštívit. ,,Máš pravdu, cítím se slabší od doby, co tu jsem. Možná za to mohou ty ostrovy, že si přijdu slabší než kdy dříve," zapremyslela bílá vlčice. Bylo pravdou, že od příchodu na Mois Gris cítila jako by jí síla opustila. Kdysi byla rychlejší, obratnější a silnější. A nyní? Nyní se cítila tak slabá...
Když vlk začal mluvit o svobodě a o tom, jak vlci že smeček moc svobodní nejsou - nebo to tak aspoň vyznělo, naklonil hlavu. Ony byla smečkový typ, smečka pro ni znamenala domov a soudržnost. Nedokázala si představit žít bez smečky. ,,Myslíš, že vlci ze smečky jsou méně svobodní?" nadzvedla obočí a natočila k němu uši. Byla zvědavá na jeho názor, možná by s ním nesouhlasila. Ale zdálo se, že smečkami pohrdal.
Když řekl, že je ze Společenstva a že umí být ostrý, Thyra lehce znervózněla, nedala to na sobě však znát. Vlk nevypadal, že by měl útočit, nebo být zlý. Ale zdání mohlo klamat, ne? Mohl tento, na první pohled příjemný Vlk, být člen Společenstva, které vraždí a dělá problémy? Před kterým jí všichni varovali?
Thyra si ráda dělala názor sama. I na ono Společenství si chtěla udělat názor, ale byla dosti obezřetná. ,,Něco už jsem zaslechla. Co je ale jeho cílem? Proč by do něj někdo chtěl vstoupit?" Nebála se, že by jí vlk ublížil. Ale držela si nyní větší odstup.
,,Nero a Iris, hm... zdáš se, ze Bohy moc v lásce nemáš," usoudila z jeho projevu. Ledové oči vlka sledovaly. Provedl něco, že jej bohové potrestali? ,,Budu si to pamatovat," zdálo se, že zdejší bohové byli zákeřni.
,,Poušť... tam mě nikdo nedostane," ušklíbla se vlčice, ale jinak vlkovo vyprávění Znělo až pohádkově. Krásné ostrovy. Rozmanité. Měla ráda květy.
,,No, naivní.. a skákala po kamenech na kraji srázu, takže buď bláznivá, nebo se chtěla zabít," uchechtla se vlčice.
,,Zajímavé, že tu vše roste bez ohledu na období. Není tu jen jedno počasí. Každé místo ma své klima... tuším, že to je asi také práce bohů, hm?" byla to spíše recnicka otázka. Thyra sledovala lístky. A ač vlkovi příliš nevěřila, kvůli Společenstvu, stejně ji přišel nějakým způsobem okouzlující. Zvlášť pod stromem, kdy na něj padaly lístky. Všechno bylo krásně rozkvetlé a vonělo. Thyra došla k ovoci, které se valelo na zemi. Měla na něj chuť a tak se zakousla. Ovoce bylo trošku kyselé. ,,Má to zvláštní chuť, takové ovoce jsem ještě neměla. Zkus taky," pousmála se a s chutí jedla dále.
Stačila malá chvíle, kdy zkvašené ovoce vlčici opilo a uvedlo do zvláštního stavu blaženosti.

//Nevšimla jsem si postu, promiň

4 - obdivovat kvetoucí stromy

,,Hmm, Svatyně. To zní velmi zajímavě," mlaskla vlčice, přemýšlejíc, že by na ono místo opravdu zašla, přeci jen, takový tréning jistě stál za to! Jak o tom vlk vyprávěl, Thyra si pořád říkala, že by jistě neznámého Mistra měla navštívit. ,,Myslím, že ho také navštívím, jak se dostanu z tohoto lesíku," dodala s úsměvem a zastříhala oušky.
,,Ah tak, no jistě," řekla ohledně vlka a rozhlédla se. Nějaký pach tu cítila, ale byl starší. To byl nejspíše on. Nyní tu ale byli jen oni dva. ,,To jistě není, věřím, že většina vlků zde je svobodná," alespoň soudila dle toho, co za vlky tady potkala. Neměla nejmenší tušení, že vlk je ze Společenstva, před kterým byla několikrát varována.
,,Povýšení? Tak to gratuluji. Jsi z nějaké místní smečky?" Natočila zvědavě hlavu a mávla ocasem. Vlkovi jistě povýšení přála, ač jej tedy příliš neznala... ale něco jí na něm imponovalo. Když řekl, že jeho jméno vystihuje, kým je. Thyra si představila osten. Jaký byl? ,,Takže, ehm... jsi ostrý... nebo pícháš?" Ušklíbla se pobaveně, ale věřila, že za tím je trochu více. Znělo to trochu nemravně, ale Thyra se ráda bavila i dvojsmysly. Neměla v plánu ho zesměšnit, ale mohl to tak brát.
,,Hah, takže je to nakonec přeci jen dílo Bohů... ale to asi nejsou bohové, které znám já, že? Má tento ostrov nějaké specifické Bohy?" Její rod vyznával severská božstva, takže tyto ostrovní bůžky jistě nemohla znát. Zdálo se ale, že vlk bohy pohrdal, stejně jako ona, částečně. Něco mu udělali? Možná? ,,Máš pravdu, několik vlků, co zrovna přišli, jsem poznala... Nedávno jednu vlčici... Mokoš. Trochu bláznivka, ale bylo to s ní fajn," zazubila se vlčice.
,,Je krásné jaro. Tohle u nás nebylo," pronesla s obdivem, sledující růžové kvítka třesně. Byly krásné. Malé lehoučké listy se snášely na zem, zdálo se to býti trochu romantické. ,,Je to tady normální, že všude všechno kvete? U nás byla jen zima a mráz," mlaskla vlčice. Až na Kvítkov v dolině, ale tam příliš nechodila.
Některé stromy už rozkvetly a bylo na nich ovoce. Pod některými dokonce leželo opadnuté a linula se z něj příjemná vůně.

3, úkol - obdivovat stromy

Thyra jen přikývla, když jí potvrdil, že opravdu není mrtvolou.,,Mistrem?" Naklonila hlavu na stranu a pousmála se. Měla za to, že už jí o tajemném Mistrovi někdo vyprávěl, ale nemohla si vzpomenout. Minimálně tedy chtěla více informací. Vlk se rozhlížel a tak se Thyra také otočila, jestli někdo není v dohledu. ,,Čekáte někoho?" Nakrčila se a podívala se do korun stromů. Pár plodů tento strom měl. Když jí pochválil jméno, jen se pousmála. ,,Osten, to je zvláštní," řekla na oplatků, jelikož jí upřímnost nedovolila lhát. Vlk však vypadal, že byl na jméno pyšný. Jí to znělo trochu jako přezdívka, ale nevyptávala se. Když jí začal tykat, ona automaticky začala také. ,,Ne, vlastně ani ne. Pár vlků jsem potkala, ale ti většinou nebyli zdejší. Ty ale zníš, jako by jsi zde vyrůstal?" Naklonila bílá hlavu a pousmála se. Neměla tendence se ostatních vyptávat na jejich život, tak čekala, zda jí k tomu vlk něco poví sám.
Nedaleko kvetly třešně. Růžové stromy byly krásné a pod paprsky slunce vypadaly ještě krásněji, zářivěji a příjemně. Šlo z nich cítit jaro, pohodlí a ... láska. Thyra se pomalu zvedla. ,,Pěkné stromy, že?" pronesla s obdivem a došla k jedné rozkvétající třešni. Byl máj... všechno jí přišlo tak příjemné...

2

Thyra sledovala jeho hrudník. Pohnul se nahoru, dolů. Dýchal. Už už se chtěla odtáhnoit, ale vlk se zrovna probral s poměrně roztomilým výrazem. Althyra sebou trhla, jelikož ji náhlý pohyb trochu vylekal a odtáhla se. Vlk se jí zadíval do očí. Lehce se pousmála a posadila se. ,,Uh-uh," vypadlo z ní, trošku se cítila trapně z celé této situace. Ale vlk jí připadal poměrně milý. ,,Dobré," vysoukala ze sebe nakonec a poté se odtrhla od jeho hlubokých očí. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem vás vzbudit. Ale vypadal jste trochu jako mrtvola, tak jsem se chtěla ujistit, že jste naživu," vysvětlila mu, proč nad ním stála a pousmala se. ,,Jsem Althyra," dodala poměrně milým tónem a narovnala se. Sluníčko začínalo nabírat na intenzitě a příjemně hřálo. Bílá vlčice si to vychutnávala plnými doušky, ač tedy byla zvyklá spíše na chladnější počasí. Nevadila ji ale tato změna. Ještě se v kožichu "nepekla" a bylo jí tak akorát. Dá si ovoce a odpoledne by se mohla schladit v nějaké vodě, plánovala si v hlavě. Nyní se však zaměřila na cizince. Chvíli si ho prohlížela. Měl poměrně podobné barvy kožichu, to co jí však zaujalo, bylo jeho oko.

-> Dračí průsmyk, přes Luka

1

Althyra si užívala ranní vánek větru. Bylo krásně, slunce svítilo a ona pociťovala, jako by jí začal nový život. Nový restart. Než vyšla z průsmyku, chvíli ještě myslela na bláznivou vlčici Mokoš, která se jí nakonec ztratila v horách, ale věděla, vnitřní hlas jí říkal, že ta mladá bláznivka je živá a zdravá... a pravděpodobně svou naivitou a radostí obšťastňuje někoho jiného. Thyra se nad tou myšlenkou zasmála. Prošla krásnými luky, které voněly mnohými květinami. Našla tam i mršinu mladé srnky, která musela nedávno skonat. Čerstvé maso to nebylo, ale nebyla zkažená a Althyra na ní s radostí hodovala. Přeci jen, měla docela hlad a byla ráda, že nemusí lovit.
S plným žaludkem zavítala do Ovocného lesíku. Tady už jednou byla a chuť ovoce byla něco, čím si chtěla zpříjemnit jarní ráno. Byla to další lehká energetická svačinka, hned po kousku masa. Spokojeně došla k jednomu ze stromů. Místo ovoce však pod jeho listy spatřila tělo vlka. Cosi jí říkalo, že má jít blíž. Jako by ji cizinec nějakým způsobem přitahoval. Naklonila se nad něj a sledovala hrudník, jestli dýchá.

-> Němé údolí, přes severní hory

Vlčice procházela průsmykem, sešla zde z hory, když hledala Mokoš. Nemohla jí v horách najít, ač šla po její stopě. Její pach jí zmizel a Thyra doufala, že se vlčicic nic nestalo. Mokoš! Mokoš!" Její hlas se rozléhal po průsmyku. Očima hledala nějakou známku života. ,ach, kde ses poděla, Mokoš?" Thyra zabručela. Vnitřně doufala, že se bláznivé Mokoš nic nestalo a že je v pořádku. Cítila, že musí být. Přeci jen, bláznům přeje štěstí ne? ,,Ráda jsem tě poznala, Mokoš," hlesla Thyra a pokračovala v cestě. Přeci jen, nebude smutnit po vlčici, co znala jen chvíli? Jejich cesty se rozdělily, neumřela. Ale bylo s ní dobré povídání, ač byla trochu naivní. Dala Thyře jinou perspektivu a náhled do života. Ten prostý život... po tom teď bílá vlčice toužila. Poznat ostrovy, poznat nové vlky, zažít nové věci. Zapomenout.

-> Ovocný lesík (Přes Luka)

- Severní hory

Thyra jí jen příkývla. Měla pravdu. ,,Ano, volná," hlesla s úsměvem a pokračovala v cestě. Údolí bylo moc pěkné, bylo ráno, slunce hřálo a vlčice měla poměrně veselou náladu.
Mokoě jí vyprávěla o svém životě. ,,Jo, to je docela smůla," zasmála se vlčice. Nějak nechápala tu potřebu některých vlků mít syny. Ano jistě, pokračování rodu, ale... nebylo důležitější mít prostě zdravé děti? Pravda byla, že její otec by asi byl taky naštvaný, kdyby porodila jen samé samice. ,,Živa, Lada a Vesna. Moc hezké. Pokud bych někdy tady někoho takového potkala, řeknu jim, že jsi tady," zazubila se Thyra.
,,Tajuplné a krásné," dodala, když vysvitlo slunce. Mokoš měla hlad a Thyra docela také. Z nenadání vlčice vystřelila za králíkem a zmizela Thyře z dohledu. Bílá si povzdechla. ,,Počkej!" křikla na ní a vydala se za ní.

-> Dračí průsmyk, přes Severní hory

Jméno vlka: Althyra
Pohlaví: Pouze vlk
Věk: 4+
Preferovaná povaha: Ideálně kladná, spíše pozitivní než negativní, lepší sebevědomý vlk, "severská nátura", smečkový typ.
Nejlépe někoho kdo žil v chladnějších oblastech, ne vlky z Namarey
Čísla: 2, 12, 22

-> Severní hory.

,,Ano, zní to.. moc složitě," zazubila se Thyra a podívala se kolem. Pomalu slezly z hor. ,,Jo, je to ošklivé. Mnoho věcí v mé rodině nebylo příliš pěkné. Ale máš pravdu, nemusím se tím již trápit." Thyra cítila hořkost v tlamě. ,,Jo, princezna co utekla z domova," zasmála se bílá a zastříhala oušky. Teď už nebylo nic, co by jí mělo trápit. Nemusela řešit složité věci v rodině. nyní mohla objevovat, najít si lásku, poznat přátele. ,,Možná bychom se spíš mohly bavit o tvém životě. Pověz mi třeba o svých sourozencích," nahodila bílá vlčice s úsměvem. Tlapky jí nesly pomalu dolů ze Severních hor až do údolí.
Ve vzduchu se nesla krásná vůně rostlin. ,,Je tady moc pěkně," hlesla Althyra a sledovala okolí. Když prošly údolí, tak se setmělo. Cítila pachy různých hlodavců a lehce jí kručelo v břiše. ,,Nemáš hlad?" nahodila směrem k Mokoš a rozhlédla se. Dlouho nejedla.

,,No, hrozné to bylo. A hlavně asi dost hloupé," přitakala Thyra a rozhlédla se kolem. ,,Asi by to bylo lepší, ale někteří vlci si prostě museli poměřit síly, než se rozhodli usmířit se. Hodně v tom hrála roli čest. A taky absolutní moc nad smečkou," pokrčila rameny Thyra. Byla pravda, že alfou mohl být jen jeden pár. A to byl alfa jejich smečky, který inicioval příměří a vcucl menší druhou smečku pod sebe. ,,Já tomu popravdě také moc nerozumím. Ale fungoval u nás jistý systém - byly lepší rodiny a menší rodiny. A pak jen obyčejní vlci a úplně na konci mezi omegami většinou bastardi a podvraťáci," odvětila jí. ,,Spíš kvůli území a kvůli moci. Síň slávy existovala asi jen pro to, aby vlci měli důvod proč umřít v boji," odůvodnila si to bílá vlčice. ,,Se sourozenci jsme si taky takhle hráli. A já moc nikdy nebojovala, nebyla to nutnost. Samice v naší rodině musely být klidné a ladné dámy. Většino u jsme měly mít předurčený bavlnkový život a zároveň se přiženit k jiné lepší rodině, aby se udržovala čistá linie. Ale já jsem si chtěla vydobýt své místo a tak se ze mě stala průzkumnice. Akorát potom otec trval na sňatku s vlkem, kterého jsem neměla ráda. A tak jsem utekla," pověděla tím Mokoš o svém životě ve smečce. Byla pravda, že kdyby se ais nezatoulala záhado una Mois Gris, nejspíše by skončila s oním vlkem, kterého jí otec vybral.
Mokoš pořád pokračovala ve svém bláznivém skákání a Thyra radši odvracela zrak a doufala, že tahle vlčice nesletí dolů. ,,Možná tam někdo byl a umrznul tam nahoře. Kdfyž je tam taková zima." Thyra pokračovala za Mokoš na vyhlídku. Když došly na kraj, rozhlédla se. byla to krása. pod nimi byl průsmyk a v dálce viděla i ten ovocný lesík, kde byla předtím. ,,Hele, támhle je ten lesík! Ukázala halvou směrem, aby se tam Mokoš podívala.

- Smazal se mi příspěvek, následovalo:

Thyra jen přikývla. Nemyslela si, že by Mokoš - ta, která žila vlastně úplně jednoduchý a poměrně jiný život, než Thyra, dokázala pochopit, co to byla čest pro její rodinu, co to bylo postavení a boje v její domovině. Hry o moc, pletichaření, zbytečné konflikty a války. Mír? Občas. Vždycky se něco dělo.
,,No, ano. Je to vlastně trochu zvláštní. Možná bych ráda měla obyčejný život a nemusela věčně řešit otcovu pitomou politiku. A politiku alf." Ona sice nebyla potomkem alfy, ale její rodina s nimi byla trochu spojená. A její otec chtěl rodinu utužovat jen s těmi, kteří stáli vysoko na žebříčku.
,,Ne," zasmála se Thyra. ,,Pokrevní linie... jako... rodokmen, víš? Čistý rodokmen, bez bastardů, bez vlků, kteří jsou spodina," mlaskla Thyra, moc jí ta slova nešla přes pusu. ,,Můj starší bratr měl bastardy a v očích otce zemřel," zabručela Thyra. Zemřít v očích hlavy rodiny bylo... nemyslitelné. ,,Já taky ne. Vlastně si někdy přeju žít život, jako si měla třeba ty," pousmála se na ni bílá vlčice a rozhlédla se kolem. ,,Princezna, to asi ne" zazubila se bílá.
Co se týkalo mrtvých vlků na vrcholcích hor, to radši Thyra nechala vyšumět. ,,No, mohli bychom tam do údolí, projít tu nížinu a pak se vrátit přes průsmyk pod námi, směrem k té louce tam," ukazovala jí Thyra směr. Pomalu se otočila. Byla spokojená s tímto plánem, Mokoš by se stejně nejspíš trvalo rozhodnout, tak to udělala ona.
-> Němé údolí

Už se s vlčicí ohledně rodiny příliš nemělo smysl bavit, i kdyby jí udělila některou ze svých skeptických poznámek, vlčice by jistě stále naivně věřila, že se vrátí domů. Jen jí na to taktně přikývla a pokračovala v cestě horami.
Zdálo se, že Mokoš značně překvapilo povídání o umírání. ,,Ano, většina hrdě bojovala, kvůli území. Kdysi jsme se o hory prali ještě s jinou smečkou. Mnoho mrtvých ze všech stran, všichni věřili, že se dostanou do síně slávy po smrti. nakonec se naše smečky spojily a zavládl mír. Můj starší bratr si vzal jednu z vlčic, která původně byla z druhé smečky. Složitá politika mojí rodiny by tě asi moc nezajímala," dodala jen s mlasknutím, sama měla politiky po krk. i jí vybrali vhodného partnera, naštěstí nestihla svazek zpečetit. ,,No, extrémní to bylo. Hlavně to byl zbytečný souboj. Hory jsou dost velké pro všechny a zvěře tam bylo dost, zvlášť v Kvítkově." Thyra pokrčila rameny, tohle věčné hašteření kvůli krvi nesnášela. Ale to bylo většinou jen ego starších samců, co si museli dokazovat sílu. ,,Nikdy ses neprala? Oh. U nás bylo prokazování síly běžné," zazubila se bílá vlčice. ,,Ale chápu, nežily jsme ve stejných poměrech," pokrčila nad tím rameny.
,,Já myslím, že krajina by se ti zamlouvala. Tamní vlci asi moc ne," zasmála se Thyra a stoupala výš. ,,Já věřím, že máš. Jen dávej pozor," Thyra nevěřila její opatrnosti ani za mák a tak byla radši v pozoru, kdyby to s mladou vlčicí švihlo dolů. ,,No... tlak. Nevím proč klesá, upřímně. Zas tolik jsem ty jevy nezkoumala. Ale myslím, že stejně na vrcholu není o co stát. Beztak tam jdou vidět jen mraky a není tam žádný výhled na krajinu. Tady níže je to krásnější," odvětila Thyra. Objevila se před nimi cesta dolů. ,,Chceš pokračovat výš, nebo sejdeme dolů?" Podívala se na vlčici tázavým pohledem.

,,Vlastně, nedivila bych se, kdyby je to tady dotáhlo. Přeci jen, všichni jsme se tady dostali náhodou. Možná to tvoji rodinu přinese také," pronesla s nadějí v hlase, sama doufala, že by možná mohla po nějaké době vidět své bratry, nebo někoho z rodiny. Ale nebylo to asi pravděpodobné. Nebo v to tolik nedoufala, na rozdíl od Mokoš. ,,Jo, mnozí z mé domoviny byli trošku šílenci a dobrovolně umírali v bojích o území, nebo brali jako hrdost umřít při lovu, protože se pak dostali do síně slávy. Moc tomu nevěřím. Ale pokud bych už měla zemřít, tak bych asi také chtěla skonat nějak hrdě... třeba právě v tom souboji," zamyslela se bílá nahlas a máchla ocasem. Pomalu stoupaly výše do hor. ,,Jo, rodiče mi o nich vyprávěli spoustu příběhů, války bohů a tak.. moc si teda nepamatuju, byla jsem malá. Ale bratři tím docela žijou," zasmála se Thyra. ,,Jo, Kvítkov by mohl být asi něco jako tvoje dolina. Bylo tam plno kytek i vlků, docela to tam žilo. Na rozdíl od zbytku mé domoviny. My v horách byli více... hrdí a bojovní, než vlci z Kvítkova. Ti byli veselí a žili šťastnější život, asi," pokrčila nad tím rameny. Thyra měla smysl pro povinnost, pro čest a rodinu. Ale nechtěla být ničí inkubátor, proto utekla.
Když vlčice hazardovala se životem tím, že hopsala po stezce, Thyra se kousala do jazyka, aby jí něco neřekla, ale byla připravená jí pomoci, kdyby se náhodou sesunula dolů. ,,Dávej pozor v místech, kde je sráz, prosím," apelovala na ní, nechtěla vidět, jak padá z hor dolů. Pád ze srázu ji mohl stát život.
,,Míň vzduchu ne, ale ta výška... klesá tam tlak a méně proudí vzduch, proto se dýchá opravdu těžce. To je důvod, proč moc nejde nahoru vylézt. Většina vlků to neudýchá," sdělila jí svou moudrost. ,,Můžeš to zkusit, ale je to na vlastní nebezpečí. A řekla bych, že se to povede málo komu. Hlavně je tam pak nahoře strašná zima," dodala ještě.