Příspěvky uživatele

< návrat zpět

← Úkryt přes Zlatý les

A jak řekla Atrayovi a Mokoš, vyrazila na obhlídku. Jako první zaznamenala, že Vranka vzala vlčata na nějakou delší procházku mimo území, což vedlo k několika závěrům, které se Alyanně, chtě nechtě, musely prohnat myslí. Opravdu šla jen na procházku? Mohla také jít na místo, kde se potkala s jejím otcem, aby vlčatům řekla něco víc, kdo ví. Ale též mohla, prostě chtít odejít. Alyanna, opět chtě nechtě, musela zahnat jednu dotěrnou myšlenku, že by to bylo nejlepší, ale něco slíbila a tak tuto myšlenku zahnala celkem obstojně.
Naštěstí byla zaměstnána hned, jakmile si uvědomila, že na Baště někoho vidí. Zamířila tím směrem a přemýšlela, kde vlastně byl Rhaaxin. Bylo jí docela líto, že si nemohou promluvit o samotě a nějak prostě více se sblížit. Byl to osud? Že si s ní takto bleskoví bratři pohrávají, aniž by to vůbec dělali úmyslně? Možná.
To už se ale blížila k vlčicím a jednou z nich byla Sedna. Druhou vlčici neznala. "Hezký večer, no, vlastně už noc," Jo, byla již noc, když se ocitla na Baště. Možná měly štěstí, protože mraky odhalily okna posetá hvězdami, což jim dávalo více světla, než kdyby byla noční obloha zahalena mračny.

Úkryt se stával útulnějším a každý, kdo mohl, přispěl. Ten dělal to a ten zase to. Každý dělal co uměl a co zvládl. Alyanna dění sledovala a rovněž se činila. Nechtěla se motat mezi matku a její potomky, ačkoliv jí neuniklo, že se Vranka nechová tak, jako se to o matkách tvrdí, i když péči měli prcci dobrou. Ale jak by mohla ona soudit něco, co sama nezažila? Každý to vnímal jistě jinak. A ani její vlastní rodina nebyla zrovna ukázková, protože jak jinak by se stalo to, že se rozutekli? A také Aly měla problém vyjadřovat city, obzvlášť na veřejnosti. Věděla to, třeba to měla Vranka podobné a proto ji za to nesoudila. Prostě jen sledovala a pracovala na úkrytu. Dělala to, o co jí sestra požádala a tak se brzy úkryt Zlaté smečky začal měnit v něco nového. Alyanna nechávala rozhodování na sestře. Konec konců, to byl přece její úkol. Aly měla sama dost co dělat.

Atray, Mokoš
Později, když se čas posunul zase o kus dopředu, zaznamenala, že někteří členové se vydali ven z úkrytu, včetně Vranky. Jiní se zase vrátili do úkrytu. Tak takové to pro tebe bylo tati? Sledovat jak vlci odcházejí a přicházejí a ty ses potuloval většinu života po Zlatém lese. Myšlenky na chvíli přenesla k otci, dokud nezaznamenala rozhovor mezi jejím bratrem a Mokoš. Došla k nim, mile se na ně usmála i když si připadala trochu v křeči, neboť na úsměvy rozdávané kolem sebe nebyla vůbec, ale vůbec, zvyklá! Nicméně otec tu už nebyl a bylo na čase, aby převzala jeho úlohu i s těmito - ehm - pro ni nezvyklými pocity. Jemně se o Atraye otřela, "Zdravím, bráško, porozhlédnu se po okolí," nechtěla je rušit, jen prostě dala vědět, že se podívá, co asi dělá Rhaaxin. Měl by chystat lov, zřejmě.
Otočila se na Mokoš se slovy: "Mě se tohle stalo. Občas se na ostrovech přihodí události magického původu. A já se při jedné takové ocitla ve zvláštní jeskyni v níž jsem nebyla sama. Ale druhý vlk byl za takovou poloprůsvitnou stěnou. Mohli jsme spolu mluvit, ale nemohli jsme se představit." I Mokoš věnovala úsměv. Pak se porozhlédla po úkrytu a ty dva nechala zase, aby se seznámili. Inu ano, i Mokoš vypadala, jako jejich příbuzná. Zajímavá náhoda a kdo ví, třeba i byla nějaká vzdálená příbuzná, jak tohle mohla Aly vědět, že jo?

POVÝŠENÍ NPC
Jak se tak procházela nově zrekonstruovaným úkrytem, dostavili se Dakomn s Wolthio k Alyanně. Oba na sebe pohlédli, bylo na nich znát, že jsou zvědaví, co jim jejich nová Alfa chce. Alyanna na ně významně pohlédla, než promluvila: "Dakomne, Wolthio, oba jste ve smečce již dlouho. Myslím, že si zasloužíte povýšení a proto ty, Dakomne, vítej na pozici Delty, zasloužil sis ji." Věnovala mu pokývnutí hlavou, jako vyjádření vděku, jak dobře smečce doposud sloužil. A také, že ano. Vždycky dělal všechno bez remcání. Byl to vlastně jeden z těch minima vlků, kteří na ni pohlíželi s úctou i když ještě nebyla o nic víc, než-li Kappa smečky. Potom přenesla pohled na vlčici: "Wolthio, od teď se můžeš považovat za Kappu Zlaté smečky, vítej i ty, oficiálně ve smečce." I této vlčici věnovala pokývnutí. Věděla, že je to vyrovnaná vlčice. A kdo ví, možná si nakonec budou i rozumět se Sednou. Možná. Věděla o ní, že se Wolthio zajímá hodně o určité druhy rostlin a kdo ví čeho. Ona tomu příliš nerozuměla, ale dokázala mít pro tyto zvláštní záliby pochopení.

Pak vyklouzla z úkrytu, aby si protáhla nohy a podívala se, co se děje okolo smečky.

→ Bašta (přes Zlatý les)

(Leden)
Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 6
Postavení: Alfa
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: Organizování pohřbu otce, pomoci Vrance, úklid smečkového úkrytu.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Organizování pohřbu otce, pomoci Vrance, úklid smečkového úkrytu.
Smečková minihra:
• 6 smečkových postů +18 lístků
13 + 18 = 31
• Za 20 lístků, prosím 1 minci
31 - 20 = 11 lístků zůstatek

VÝPLATY - LEDEN

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v totmo měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: (Vaše již odehraná funkce / pokud funkci nemáte, napište co byste chtěli být a odehrajte to např. v rychlohře s vaší alfou!) -> lovec / chtěl bych být lovcem
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Smečková minihra: počet lístků, které jste za měsíc získali, případně jejich směna

Čas do 15.2.

← Zlatá

Aileen
Věnovala ještě pohled na finální úpravu místa odpočinku jejich rodičů, po té se podívala na sestru a lehce se na ni usmála, jakmile ta zachytila Alyanny pohled. "Díky, je to moc krásné," pronesla tichým hlasem. Pak její sestra začala rozmýšlet nad úkrytem. Kladla Alyanně otázky a také vyjadřovala své úvahy. "To zní dobře. Myslím si, že z hlediska bezpečí je dobré, když neexistuje pouze jedna cesta ven a dovnitř. V případě útoku by bylo dost prostoru na boj. A jak jsi zmínila, distribuce jídla. Ovšem větší prostor také znamená větší ztrátu tepla. Určitě nezapomeňme na nory se závětřím." Každý potřeboval také místo, kde by měl i své soukromí. "Nějaké místo, kde by byl přehled, ale zároveň nemusí být hned na očích." Jo, tak to znělo jako složitý úkol. "Ráda ti s tím pomohu," nejspíš nebylo tolik vlků s magií země na takové úrovni, aby mohli dělat tak rozsáhlé přestavby. Nicméně, i tak neočekávala, že vše bude za pár minut hotové. "Nejdříve zpřístupníme prostory pro smečku jako celek, aby se v případě potřeby mohli všichni ukrýt." Třeba před nepřízní počasí. I když doufala, že dlouho žádné tak vytrvalé deště nebudou.

Dakomn, Wothio, Sedna, Mokoš
V úkrytu již byl Dakomn a pilně pracoval. Dorazili i Birch s Wolthio a ostatní s vlčaty. "Dobrá práce," směřovala slova na Dakomna a také Mokoš, která se hned též ujala úlohy vyklízet naplaveniny. "Wothio, Dakomne, při chvilce, kdy nebude takový frmol bych s vámi dvěma chtěla mluvit, tak nikam neutíkejte," řekla Alyanna. Pak se obrátila na Sednu, "Sedno, dám ti úkol. Samozřejmě až nebudeš zaneprázdněná tím drobkem. Ráda bych, abys zjistila něco o houbách, co zatemňují mysl." Pak se sama chopila nějakého kusu horniny, co sem natlačila voda, aby ji vystrkala pryč z cesty a z úkrytu.

Artume, Renbli, Atray, Aileen
Alyanna nehodlala mladou vlčici soudit. Ne teď. Měla toho tolik a musela před smečkou držet tvář. Jak by to vypadalo, kdyby se zhroutila nebo začala ronit slzy? Ne, nemohla se zhroutit. Ačkoliv uvnitř sebe cítila smutek a možná i klepající paniku, na venek musela působit pevně. Na slova Vranky, která ji oplatila soustrast, jen nepatrně přikývla, že její slova přijímá. Sama je však brala jen jako zdvořilost. K této vlčici ji nic nepoutalo. Byla prakticky hostem v jejich smečce. Na sobě nesla různé pachy, ale nejvýraznější nyní byly pachy novorozených vlčat. A Alyanna nemohla identifikovat stopy Chaosu. Chaos neměl totiž tak výraznou pachovou stopu, jakou roznášeli smečky. A navíc v posledních dnech trávila Vranka čas s Alyanny otcem, takže jakýkoliv pach, který by měl být varováním, tu nebyl. Netrápila se tím. Ale neznamenalo to, že vlčici důvěřovala. Vlastně jen plnila otcovo přání. I když, otec jí neřekl, že by Vranku přijal do smečky a ona nyní, z nějakého důvodu, neměla vůbec chuť ji přijímat. A ani čas tohle v tento okamžik řešit. Co když ani Vranka nechtěla do smečky, co když někde smečku měla. Otec jí o Vrance neřekl příliš, jen to, že spolu chvíli byli a stalo se, co se stalo. Následky potop byly, jak se ukazovalo, různorodé. Alyanna zaslechla, jak se malí jmenují ještě něž odešly s Vrankou z místa, kde se ukrývala. Ale nyní? Nyní se každý činil, každý se rozloučil po svém. Aly sledovala, jak Vranka uložila malé vlče k Aetasovi do hrobu. Byl to zvláštní pocit, sledovat, jak její nejmladší polobratr leží vedle těla jejího otce. Kdyby měla nahlas vyslovit, jaké pocity z této situace má, bylo by to velmi komplikované. Emoce se v ní praly, i když ona stála a na povrch se zdála být nehybná, uvnitř ní probíhal hotový chaos emocí.
Díky bohu, ji z toho všeho vytrhlo zvolání Renbli. Sic nebylo mířeno k její osobě, ale k jejímu bratrovi, dostalo jí to z víru těchto podivných pocitů. Zelené oči upřela na ni, zkoumala její reakce. Viděla, že je z této situace nervózní. Co přesně se strakaté honilo hlavou, sice nemohla Alyanna vědět, ovšem vnímala, že ji tato chvíle zasáhla hodně. Promluvil bratr a Alyanna dodala, snad i s určitou mírou pochopení: "Je to tak, nedalo se nic dělat. V jednu chvíli jsme s ním hovořili a o pár minut později ho našli..." Nedořekla to, ale z těch slov bylo zřejmé, co. Našla ho Barnatt, ale tak, jako Barnatt i Aly i Atray s ním mluvili před tím jen pár minut, než byl takto nalezen. Bylo to neuvěřitelné. Očekávatelné? Možná ano, ale jistě si tohle nikdo nechtěl připustit. Každý, byť by měl předtuchu, se snažil ji zahnat kamsi do pozadí. Všichni si přáli, aby tady byl ještě dlouho. Nakonec i Alyanna přišla blíž k Renbli a jen pro její uši řekla: "Nic si nevyčítej, Renbli." Rozhodně to nebyla její chyba.
Atrayovi věnovala o něco vřelejší pohled, chtěla, aby věděl, že jí těší, že se Renbli objevila živá a zdravá. Jako by k jeho očím vysílala informaci: Tak vidíš, bráško, Renbli je v pořádku. Ale kde se pohybovali ostatní členové? Ještě se nevrátili všichni. Ačkoli pach Iony zde poblíž úkrytu byl patrný, musela tu být. Což dávalo také jistou útěchu v tom, že je nejspíš též v pořádku.
Hrob byl uzavřen a na něm pak vyrostl keř, který vypadal jako Zlatý déšť. Nebyla to práce Alyanny, možná Iris chtěla, aby byl otec a Alfa, vyobrazen, alespoň takto.
Chvíli takhle stála, mlčela a pozorovala keř - strom, jako by si chtěla zapamatovat každý jeho detail. Každý list, kvítek. Avšak byl čas na to, dát do pořádku smečkový úkryt. Alyanna bude truchlit teprve tehdy, až bude smečka zaopatřená. Pohlédla na všechny a vyhledala Aileen, aby jí řekla: "Je čas, musíme opravit náš domov." A s těmi slovy se rozešla, načež kývla na Vranku, aby ji následovala a vlastně ji do úkrytu vedla. Jistě, vedla Betu Chaosu přímo k úkrytu Zlaté, ale co měla dělat, když ji otec tohle připravil. Doufala, že ji sestra následuje a že se chopí své úlohy. Měla úkryt přestavět. A teď byl ten čas.

→ Úkryt Zlaté

Rhaaxin, Aileen
Alyanna byla ráda, že se žádost obešla bez nějakých řečí. Ale to konec konců ani neočekávala, že by nastalo. Věnovala Rhaaxinovi pohled s díky vepsaným v očích, stejně jako vděčný pohled poskytla i své sestře Aileen.

Artume, Angee
Ovšem pak už byl čas zkontrolovat matku jejích sourozenců. Och, jak prazvláštně divně tohle znělo. Byla to matka, ale ne její matka. Byla cizí, ale zároveň se stala součástí rodiny. Nebo ne? Alyanna tyhle myšlenky, úspěšně, zahnala někam do pozadí a zaměřila se na řešení podstatných potřeb, než-li aby se zaobírala egem.
Oči ji padly na tmavou vlčici ležící za zády Angee a na tři uzlíčky. Dvě se dravě vrhaly na struky, ale jedno se nehýbalo. Po pozdravu, přišla reakce, společně s otázkou, která dala Alyanně odpověď na nevyřčené, vlastní otázky. Nadechla se, aby mohla odpovědět. Totiž, otázka ohledně pohřbu ji v prvních zlomcích vteřiny zarazila, ale když si slova přehrála znovu, bylo jasné, že Vranka skutečně nic o Aetovi nepostřehla.
Alyanna věnovala Angee pokývnutí hlavy, které zdůraznila o něco víc, aby slabozraká vlčice byla schopna zachytit její vděk, že se o Vranku dobře stará a že si cení její práce, ačkoliv jí nejspíš mnozí členové nedůvěřovali zatím. Pak se důkladněji zadívala na malé uzlíčky.
"Je mi líto, že jsi o jedno vlče přišla, Vranko." Oči stále upoutané na nehybné tělo malého novorozence. Muselo se narodit mrtvé nebo zemřít krátce po narození, protože nemělo tu naducanou postavičku, jako zbylá dvě vlčata, co se měla k světu. "Vezmeme vás do úkrytu. Otec sice říkal, že je hodně poničený, ale dáme do pořádku alespoň vhodné místo pro tebe a vlčata, než se ostatní vrátí, aby se začalo s opravami, jak bylo naplánováno." Sdělila jí. "A... Aetas... těžko se to říká, ale... nepřijde, odešel v pokoji a s vědomím, že se o vás postaráme. Už je... s naší matkou a tvým vlčetem." Na chvíli se odmlčela, jak to mladá vlčice přijme? "Právě se chystáme jej uložit k odpočinku, jestli se s ním chceš rozloučit a uložit k němu i vaše vlče, Angee a Birch s ostatními zatím vlčata odnesou do úkrytu a postarají se o ně," nabídla ji tuto možnost Alyanna.

Artume, Angee, Mokoš a Sedna
Pokud Vranka přijala nabídku a chtěla uložit mrtvé vlče s Aetasem do společného hrobu, počkala na ní Alyanna a dokonce ji poskytla oporu, aby se o ní mohla vlčice opřít a zamířila k místu, které nebylo daleko od úkrytu, prakticky z něj bylo na úkryt vidět. A výše zmínění se postarali o vlčata, aby je přenesli do úkrytu a připravili jim tam bezpečné místo. Pokud Artume nešla, pomohly jí s vlčaty přesunout se do úkrytu Wolthio, Birch a jistě i Sedna s Mokoš a Angee.

Barnatt, Atray
Dorazila na místo, kde již odpočívala jejich první Alfa, Athai, jejich matka. Zastavila se, aby projela místo očima. Jak se od té doby změnilo? Zarostlo trávou, ale nyní ta, stejně jako i jinde, zapadávala sněhem. A přesto věděla, kde přesně její matka leží. Bylo to pěkné místo s výhledem na úkryt smečky. Máma tak mohla, pokud to bylo vůbec možné, dohlížet na smečku.
Už zde jistě byli i Barnatt s Atrayem a Dakomnem, než ten odešel s Aileen, jistě vypomohl s přesunem těla. Alyanna věnovala všem pokývnutí hlavou. Pak se pustila do práce a za pomocí magie země, nechala vzniknout jámu ideální pro uložení jejich otce. Po té vyčkala na návrat Aileen a Dakomna s listím.

//Další post 17.1.

Barnatt, Aileen, Atray, Rhaaxin, Sedna(Vesna), Mokoš, Angee, Artume
Nechala to na Barnatt, aby řekla svému synovi, co se stalo. Mezi tím k ní promlouvala její sestra Aileen. "Ano, je to tak, vysvětlím vše později," nechtěla sestru odbít, ale nyní museli udělat hned několik věcí, důležitých věcí. Museli se rozloučit s otcem, postarat se o jeho odkaz a opravit úkryt. Museli ulovit zásoby pro smečku, měli toho dost. A kde byli ostatní? No, nebyli zde, kdo ví kde byli? Možná se před povodní museli ukrýt daleko. Alyanna musela jen doufat, že jsou v pořádku.
Atrayovi věnovala pokývnutí hlavou a vděčný pohled, který říkal, že si toho velice cení, že se rozhodl zůstat doma. Aileen, Sillarei a Atray byli jediní, kdo se rozhodl zůstat. Alespoň bylo Aly útěchou, že si Merlin našla své místo a partnera a že měla adoptovanou dceru. Deiron, že si našel partnerku a mohl začít nový život. Ale kam se opět poděl Azrael? Tak to neměla vůbec žádné ponětí.
V tom měla Barnatt pravdu. Alyanna přikývla: "To máš pravdu, Barnatt. Otec říkal, že úkryt je hodně zničený. Ale mnoho z nás ovládá magii země, možná když spojíme síly, podaří se nám část úkrytu zprovoznit, než se opraví zbytek." Němělo smysl je tahat do hor. Otočila pohled k bleskovému vlku v naději, že bleskově pomůže: "Rhaaxi, zajístíš, prosím, něco k jídlu pro Vranku a vlčata?" Matka by měla mít živiny, aby mohla kojit mláďata a její otec přece šel na lov. Pak se podívala opět na dvě nové členky. "Ano, pomozte Vrance, do úkrytu vás odvedou," pohledem sjela po dvou vlcích, kteří se ochotně ujali pomoci živým - Wplthio a Birchovi. "Birch a Wolthio." Pak se zamyslela, "Ovládá někdo z vás oheň? Byl by nyní vítaný, aby rodinu zahřál." Ona sama jím nevládla. Ba co víc, neměla na oheň zrovna dobré vzpomínky.
"Hned za vámi přijdu," otočila se na Atraye s Barnatt a Aileen s Dakomnem. "Ještě se podívám na Vranku." S těmi slovy zamířila se skupinkou k místu, kde byl provizorní přístřešek a kde také viděla Angee.
Když skupina dorazila, Alyanna pohlédla na Angee s Vrankou a vlčaty. "Zdravím," bylo na obě vlčice s vlčaty. "Jsem Alyanna, dcera Aetase," nevěděla, jestli Vrance její otec představoval rodinu. A nebyla si ani jistá, jestli Vranka vůbec byla schopná situaci, která se odehrála, zaznamenat.

//Připojit se může každý člen smečky. Piště jak máte čas. Další post bych dala 15.1.

VÝPLATY - PROSINEC - Vyhodnocení
Sedna + 3 kšm a 5 lístků
Alyanna + 9 kšm a 1 % a lístky - směna
Barnatt + 6 kšm a 12 lístků
Minkar + 3 kšm a 1 % a 3 lístky
Iona + 3 kšm a 2 % a 5 lístků
Naxin + 3 kšm a 4 lístky
Altair + 1 kšm a 3 lístky

Zapsáno

Barnatt, Atray, Aileen, Sedna, Mokoš

Museli se postarat o tělo svého vůdce a jejich otce. Nemohli ho tady takhle nechat ležet do jara. Aly s těžkým srdcem, porozhlédla se po okolí, jestli přicházeli další členové smečky. Slyšeli volání Barnatt a pak i to její, nebo byli tak daleko od území smečky, že jejich vytí nezaznamenali? Někdo ale přeci jenom přišel. Aileen. Ale kde byl Theron?
Slyšela hlas své sestry, jak vyslovuje její jméno stále dokola. Byl to šok pro ně všechny. Věděli, že jednou to přijít musí, jednou, ale nechtěli, aby bylo nyní. A přece i když to nechtěli, stalo se tak. Alyanna popošla ke své sestře a otřela se o ni. "V pořádku, jsi tady." řekla jí tichým hlasem. Aby sestře odpověděla, vyslala k ní slova: "Před chvílí... přišel jeho čas..." a skutečně, jako by jen čekal, až se vlčata narodí a on se ujistil, že se o ně Zlatá smečka postará. Zlatá smečka a rodina. Že se o ně oni postarají. "Aileen... nestihl ti to říci, ale máme mladší sourozence, musíme se o ně postarat." Chtěla, aby to její sestra věděla co nejdříve. Jak se s tím srovná, to už záleželo na ní. Nebyla to ideální chvíle, stejně jako představovat nové členy, ale jeden si nevybírá, kdy osud nebo život či smrt zasáhnou. Tak to prostě bylo a oni to museli přijmout.
Byli tady Barnatt, Atray, Aileen a opodál Sedna s Mokoš někde poblíž také Vranka s vlčaty a Angee. Ostatní se zatím neukázali.
Alyanna se otočila na černou vlčici: "Barnatt, mohu tě poprosit o přenesení otce na místo odpočinku Athai? Já připravím hrob." Po té se otočila na Aileen s Atrayem: "Pomůžete, jeden z vás, Barnatt, druhý s výzdobou hrobu?" požádala je.
Po té se otočila na nové členky: "Sedno, Mokoš, chcete-li nám pomoci, budu vám vděčná, ovšem chápu, že může být pro vás toto přivítání, nepříjemné a nebudu se zlobit, když se budete chtít projít po území." Nyní byli součástí smečky a ona rozhodně nechtěla, aby se cítily špatně. Ale možná měla Sedna skvělou příležitost využít své šamanské dovednosti? Kdo ví.

//Připojit se může každý člen smečky. Piště jak máte čas. Další post bych dala 12.1.

Věděla, že její otec byl přítel Barnatt. Dávalo to smysl i bez toho, že si občas také stačila všimnout nebo proto, že byla Betou. A tato ztráta musela být těžká pro ně všechny. I proto se k vlčici přitiskla, jako objetí v této těžké chvíli. "Já vím, i se mnou mluvil jen před pár okamžiky..." těžce vydechla, jako by jí to ještě nestačilo úplně dojít. I když vnímala, co se stalo, mozek stále odmítal uvěřit. "Je mi to líto, byli jste si blízcí..." chtěla i ona vyjádřit, že chápe, vlčici i její pocity, které se na ně snesly.
Deiron se tady mihl, ale jenom jako blesk. Ona ani nestačila vyřknout jeho jméno a už byl zase pryč. Počkej, musím ti toho tolik říci... pronesla už ale jen vy myšlenkách. Věděla, že Deiron uvažuje o odchodu ze smečky, ale pořád nebyl rozhodnutý. Tedy až do teď. Alyanna pochopila, že tohle bylo opravdové sbohem. Vrátí se někdy? Uvidím ho ještě?
Pomalu se odtáhla od Bety. To už se tu objevil i její druhý bratr, pohlédla na něj, "Atrayi," byla ráda, že ho vidí a ještě raději byla, že zůstal. "Ano, to musíme." Pohled přenesla opět na Barnatt, "skoro to tak vypadá," pak se zadívala k místu, kde pochovali Athai, bylo to pěkné místo s výhledem na úkryt smečky. "O Vranku a její vlčata se postaráme. Tak to táta chtěl." Krátce se odmlčela, než se znovu zadívala na vlky kolem sebe. "Svoláme smečku a oznámíme jim, co se stalo, aby se mohl každý rozloučit." Smečka by to měla vědět a tak Aly doufala, že jsou všichni tak nějak na cestě sem. Očekávala to, jako hlavní reakci po té, co povodně skončily. Ale nečekala, že by smečkový sraz měl být takhle brzy.
"Tyhle dvě vlčice jsou naše nové členky. Sedna a Mokoš," řekla Aly k Barnatt a Atrayovi, aby tady holky nebyly terčem s otazníkem, co tu chtějí v tuto chvíli. Všimla si, že kousek poodešly a věnovala jim pokývnutí hlavou, aby věděly, že je to v pořádku, že nemusí mít špatný pocit z toho, v jakém momentě přišly.

Alyanna zvedla hlavu k nebi a dlouze zavyla, aby svolala členy smečky, kteří ještě nebyli u jejich chmurné skupinky.

(Prosinec)
Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 13
Postavení: Alfa
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: přijímání nových členů, návrat na území.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Vydala se prozkoumat lokality, kde ještě nebyla. U Modráku potkala dvě vlčice, které se setkaly předtím s Renbli a chtěly se přidat do smečky. Aly je vyzpovídala a přijala. Společně zamířily na území smečky. Tam se sešla s otcem a popovídali si, načež se vrátila k novým členkám a krátce na to vyrazila za voláním Barnatt, aby zjistila, že jejich otec, Alfa Zlaté, zemřel.
Smečková minihra:
• 12 normálních postů a 1 smečkový +12 +3 lístků =15
58 + 15 = 73
• Za 60 lístků, prosím 3 mince
73 - 60 = 13 zůstatek

Ráda bych vám popřála do nového roku 2025 vše nejlepší, štěstí, zdraví, lásku, pochopení a splněná přání a to jak jak vám hráčům tak vašim postavám.

VÝPLATY - PROSINEC

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v totmo měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: (Vaše již odehraná funkce / pokud funkci nemáte, napište co byste chtěli být a odehrajte to např. v rychlohře s vaší alfou!) -> lovec / chtěl bych být lovcem
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Smečková minihra: počet lístků, které jste za měsíc získali, případně jejich směna

Čas do 8.1.

← Zlatý les

Alya fascinovaně sledovala, jak se dvě vlčice mačkají, nebo teda spíše jedna mačká druhou, jako by ji opravdu chtěla vymáčknout jako citrón. Vadilo jí to? To ani ne spíše jí pořád překvapovalo, jak někteří dokázali svou otevřenost dávat na obdiv, zatímco ona tohle neuměla. Jednoduše se nedokázala úplně nenuceně otevřít před jiným vlky. Byla jako taková mramorová socha, s podivně strnulým výrazem a projevovat city, to u ní mohl začít vážně jen velice blízký člen rodiny.
Jedna věc ji zarazila. Ovšem že Aly nevěděla zhola nic o Sednině transformaci a proto ji ona slova musela překvapit: "Vzala si ho jeho máma?" Zamrkala a snažila se zjistit, zda se jen nepřeslechla. Ale aby nepůsobila jako udivená myš, pokračovala dál: "Třeba se vaše cesty opět střetnou. Ostrovy jsou někdy nevyzpytatelné." Ostrovy nebo spíše jejich bohové, či jiní bohové? Kdo vlastně ovládal portály mimo Mois Gris? To Alyanna netušila.
"Ba, že? Portál je i dle méo nejbezpečnější," tedy pokud neselže magie. Ale to se ještě, hádala, nikdy nestalo, nebo ona toho součástí nebyla.
"Mám tenhle les ráda. A rozhodně je lepší než poklad. Co je také větší poklad, než mít domov, místo, kam se můžeš vrátit, kde najdeš přátele, rodinu. To je, nejlepší poklad." No, ale to už se události hnuly dopředu.

Alyanna byla možná trochu rychlejší a tak se stalo, že na krátkou chvíli byla napřed před dvěmi novými členkami...

Zápis Rychlohry Zlatá smečka Alyanna & Aetas(plus Merlin, Atray) z 21.12.2024
...Alyanna se vracela s Mokoš a Sednou na území. Na krátko se vzdálila a narazila na otce. Byla ráda, že je v pořádku, protože naposledy ho viděla, když začaly povodně a protože má její otec svůj věk, přeci jen se o něj bála. Vyměnili si informace o členech smečky a popovídali si o Zlaté smečce a ideích, též o historii, které nemohla být Alyanna součástí, neboť ještě nebyla na světě. Přišla je navštívit také merlin, která jim sdělila, kde se nyní nachází a že si založila rodinu. Alyanna byla potěšena, že se její sestře vede dobře a že je šťastná. Otec jim sdělil, že neplánovaně, po pozření jakýchsi houbiček při povodních, se stane opět otcem pro jejich nevlastní sourozence, které čekají s tulačkou Vrankou.
Otec se pak rozloučil a vydal se na lov, zatímco Alyanna šla najít Sednu a Mokoš, kterým se na krátko ztratila...
Konec zápisu Rychlohry.

...Netrvalo dlouho a Alyanna se s vlčicemi opět setkala. Ovšem volání Barnatt, jak se domnívala, ji trochu znepokojilo. Znamenalo, že se něco děje. Proto zamířily hlouběji do nitra území Zlaté smečky. Alyanna cítila přítomnost Barnatt i jiné vlčice. Patrně, Vranky? Také Angee zacítila, takže měla alespoň informaci, že i ony jsou po potopě ostrovů v pořádku.
"Tohle nevypadá jako uvítání, něco je špatně," pronesla k vlčicím, které ji už opět následovaly.
Stáhla uši k hlavě a tu mírně svěsila. Volání černé vlčice bylo příliš teskné, takže Alyannu ihned napadlo, že někdo z členů smečky musel být mrtvý. Ovšem, že to bude její otec, se kterým ještě před malou chvilkou mluvila, to ji nenapadlo. Nebo si tuto myšlenku vůbec nechtěla připustit. Jak se však blížila k místu, kde se nacházela Barnatt, více a více cítila těžkost v hrudi.
Nakonec dorazila na místo. Kráčela tiše, dokud nestanula před černou vlčicí. Pohlédla jí do očí, pak sjela pohledem na hnědé vlčí tělo ležící tak poklidně na hromádce zlatého listí. Jako by samotný les vytušil a připravil mu lože. Postel s nebesy pro padlého krále zlatého lesa. Nemusela se ani ptát, co se stalo. Všechno bylo tak jasné. "Barnatt..." Vydechla, sklonila hlavu k černé vlčici a poprvé ji přitiskla k někomu jinému, než-li příslušníku její rodiny.

← Tichá Zátoka (přes Kvetoucí louku)

Soudit, jestli je nebo není dobrý šéf, to bylo, dle jejího úsudku, ještě poněkud předčasné, ovšem jen lehce přikývla. Snad z díku? Nebo jen ze slušnosti? Tak to už si musela hnědá vlčice určit sama. Aly jí to nehodlala nijak vysvětlovat. Zátoka, která se před nimi otevřela vypadal jako po spoušti, ale to teď takto vypadalo úplně všude, jak už stačila postřehnout. Nyní byla ráda, že se vrací do Zlatého lesa. Ovšem když jí pochválila i Mokoš, díky vyřkla i z tlamy: "Děkuji, já se otce nebojím, ale určitě bude rád, za nové členy. Snad jsou ostatní v pořádku a smečka tak bude silnější, když teď bude mít o dva členy více." A to ještě netušila, že ne jen o dva, ale o mnohem více členů a o jednoho též míně.
"Prima. Ono to možná působí, že jsem na to hr, to chápu, ovšem jsou i vlci, kteří ví, co chtějí dělat a proč jim nedat tu šanci hnedka, že?" A pak také pro smečku bylo lepší, když se vlci věnovali svým funkcím a ne aby jeden koukal na druhého, že jako a co s tím teď. Nebo možná měla Alyanna jen ráda pořádek. Kdo ví?
Aly se na Sednu podívala: "Máš syna? Je tady také, nebo zůstal na místě odkud jsi sem přicestovala ty?" Zajímala se. Poslední dobou jí přišlo, že mnoho vlků je v životním cyklu dál, než ona. Avšak nebylo to závist nebo tak, nýbrž jen byla zvědavá.
Konečně se před nimi zjevil Zlatý les se svými krásnými stromy, obalenými zlatým listím. Alyanna se na chvíli zastavila, aby se nadechla. Příjemné.
"Ano, portál. Jsou vlastně tři možnosti, jak se dostat z jednoho ostrovu na druhý. Portál, Most a nebo přeplavat. Nejnebezpečnější je plavání, to se nedá realizovat za každého počastí. Osobně si myslím, že nejbezpečnější, je právě portál. Most je vratký." Ale to už vlčice, určitě také zjistily.
"Narodila jsem se tady. Takže ano, jsem tu od malička. Pravdou ale je, že i když jsem hodně cestovala, prozkoumala jsem ostrovy celé, teprve nedávno." Byla ráda, že už může říci, že zná každé místo v jejich malém světě, v němž byli uvěznění na ostrovech obklopeni nekonečnou masou vody. No, nekonečnou asi ne, ale pro ně to nebylo jen tak možné, z ostrovů odejít.
"A jsme skoro tady. Zlatý les." Pohlédla na obě dvě zvědavě, co na les řeknou. "A já jsem ráda, za nové členky," doufajíc, že smečku posílí. Kdo ví, co je ještě čekalo. Rozhodně, Alyanna nečekala nejlepší časy, zvlášť po tom, co se začali objevovat cizinci u hranic a snažili se dělat nepořádek.
To už ji do uší zaznělo vytí Barnatt, jestli se nepletla a tak pospíšila znovu k území: "Tudy!" Možná při tom i zrychlila.

→ Území smečky