Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bašta (přes Zlatý les) >>>

(8)
Byla i ráda, že mířily domů. Na jednu stranu. Na tu druhou, nechtěla se babrat v tom, o čem byla přesvědčena, že udělal vše, co mohla. Když opustily Baštu, zahalil je les se zlatými stromy. Milovala je. Byla nádherné a uklidňující. Mireldis navrhla, že by se mohly konečně najíst a s tím Aly musela souhlasit. Byla také ráda, že to nenavrhla ona, protože by si připadala nevhodně. Ale když to navrhla Mir, bylo to snazší. "Myslím, že to je dobrý nápad." Tedy, budou-li mít štěstí. Aly se necítila nějak dobře. Pořád, jako by ji něco dusilo, ale snažila se to držet na uzdě, jak jen to bylo možné. Zdálo se, že ani Mireldis na tom není nejlépe. "Zřejmě ano. Musíme se na zimu lépe připravit. Jen doufám, že jsme něco nechytly od těch mrtvých ryb." To ji přineslo na mysl i otázku, zda je Rhaaxin v pořádku. Ale nevypadal nemocně. Musela věřit, že mu nic není.

(7)
Její hlad zůstane nejspíš neukojený. Ale neslušelo se, aby se řešil hlad dcery alfy, když byly důležitější věci, které museli vyřešit. Na neštěstí se Rhaaxin rozhodl od vlčic oddělit. Aly otevřela tlamu, že něco poví, ale potom si uvědomila, jak by to asi vypadalo. Vypadalo by to nevkusně. Máme povinnosti ku smečce a osobní potřebu musejí jít stranou. Tak jako vždycky. škoda jen, že to nejspíš nikdo neocení. "Dávej na sebe pozor, Rhaaxi." řekla tedy Aly namísto toho, co původně chtěla říci. Její srdce ji říkalo něco jiného: Počkej, jdu s tebou! Rozum a loajalita ku smečce však zvítězila. "Spolehni se."
I Aly se rozloučila jak s Rhaaxinem tak s Bryce. po té pohlédla na Mireldis a věnovala ji přátelský úsměv. Mir měla štěstí. Aly ji vnímala poměrně dobře. I když kdo ví, jak na Alyannu nahlížela teď smečka. "Čas předat informace, které jsme tady získali. Jdeme?" Zeptala se Mireldis a ku podivu to nebylo ani panovačně, ale položila ji normální přátelskou otázku.

>>> Zlatá smečka (přes Zlatý les)

(6)
Pohlédla na Rhaaxe. Řekl, že do Alatey nepůjde. Aly to bylo jedno. Kdyby chtěl, zavedla by ho tam, ale on měl v plánu něco jiného. Přikývla, že chápe. Možná i ji napadlo, že by nebylo od věci se po té vlčí kněžce poohlédnout. Konec konců, cizák jim nějakým způsobem unikl. Jeho stopy v bažinách nebyly, ani v mangrovech. Buď je uměl velmi dobře zamaskovat, kouzlem, nebo prostě jen ztratili stopu na Zubří pláni.
"Ach ano, Svatyně. Vím kde je. Je na druhém ostrově, nedaleko takového - říká se mu Most. Ale hledat ji musíš v džungli." Aly nevěděla jestli je vlčice znalá pojmu džungle. Ale nechtěla ji shazovat tím, že by ji vysvětlovala, jak ona oblast vypadá, dokud by se hnědá vlčice sama nezeptala.
"To je pravda, Wu se pohybuje po ostrovech neustále. Jestli existuje vlk, který ostrovy zná nejlépe, pak je to určitě on. Obchoduje s magiemi a různými předměty. Směňuje je za takové kameny." Ukázala Aly nějaké Bryce.
Co se týkalo toho, kolik je zde ostrovů, tak tady byl zádrhel. Aly vlastně nevěděla, kolik. Nechala tu odpověď někomu jinému.
Ale spíš se zaměřila na Rhaaxe. Bude chtít hledat tu vlčí kněžku? Zakručelo ji v břiše, což ji připomenulo, že vlastně chtěli původně lovit a byli téměř v části nahánění, než se tady objevila ta květina. Znovu pocítila nevolnost. Přikládala to pocitu hladu. Tedy, že z hladu ji je špatně. Nechtěla se ale připomínat. Asi by to nebylo vychované, upoutávat pozornost na její žaludek. Tak jenom polkla a potlačila kašlání.

(5)
Když Rhaax promluvil o nějakém kruhu na Mlžných pláních, Aly zbystřila. Sama v tom kruhu nebyla, ale zaujalo ji to a rozhodně by se tam chtěla podívat. Jestli se má setkat s nějakými bohy, tak tam to může být ideální. Rozhodně chtěla to místo vidět. Chtěla znát okolí Zlaté smečky dokonale. Měla by ne? Pokud tohle místo ještě nenavštívila, měla by to napravit.
"Nejspíš myslí Alatey." Vložila se do toho Aly. Ona tam už byla. "Taková hodně uzavřená společnost." Víc to však už nekomentovala, kromě toho, že Rhaaxovi řekla: "Kdybys chtěl, klidně tě tam zavedu, ale varuji tě, nebudou na tebe zrovna milí." Své území si chránili. Víc před delegacemi než tuláky. Ale co už.
Pak se řešily přívěsky a to ji zajímalo. Chtěla vědět, zda nemůže mít tato vlčice spojitost s Cizáky. Rozhodně by se ji ulevilo, kdyby se to vyloučilo.
"Jak říká Rhaaxin, my jsme, prakticky vzato odtud. Tedy, on se sice narodil jinde, ale tady byl od raného dětství a já se zde narodila. Většina vlků na ostrovech se sem dostala, jak už jsi sama zmínila, portálem, který se prostě čas od času někde objeví, vyplivne vlka a zase se hned zavře. Někdy dokonce vlky vyplaví na břeh moře." A někdy je i odnese pryč. Ale to nechtěla zmiňovat.
Otočila se na Mireldis a věnovala ji milý úsměv, který měl vlčici upokojit: "Ano, jsem. Asi jsem se jen nastydla v tom moři, bažinách nebo mangrovech" Zauvažovala. Doufala, že nešlo o příznaky nákazy těmi rybami a tím mrtvým tvorem z moře, na které narazili v noci.

(4)
Poslouchala všechno, co říkala hnědá vlčice. Mluvil hlavně Rhaaxin, což ji nevadilo. Stejně se necítila zrovna nejlépe. I když dalo se to přirovnat k nějakému tomu nachlazení, ačkoliv ani nevěděla, kdy nějaké nachlazení měla. Střihla ušima. Slyšela tolik nových výrazů. Kněžka, bohové, to znala, ale kněžka to ji bylo cizí. Vysvětlení hnědé znělo celkem logicky a Rhaax to taky asi dobře odhadl. Přikývla tedy na jeho slova. "Ano, to určitě možné je." Magie se dala svým způsobem propůjčit. "Neměla ta vlčice náhodou kolem krku takové medailonky?" Zeptala se Aly. Snažila se vybavit, jak vlastně vypadal ten, co ho našli a potom jim ho sebrali Cizáci.
Nakonec Rhaax představil sebe i ji s Mireldis. Aly Kývla hnědé vlčici, ale jenom velmi decentně. Rozhodně se nehodlala klanět nějak příliš okázale. Vlčici konec konců neznala.
Pohlédla na Mireldis, jestli se také na něco bude ptát, nebo ne. Každá informace se mohla hodit. Alespoň budou vědět víc a budou to moci sdělit ve své smečce. Podle Aly totiž byly informace o květině docela důležité, když už rostla ta květina blízko Zlatého lesa a byla nová a z jiného světa. Třeba o tom bude Aetas vědět víc. Ne, přímo o květině, ale o tom, co tady hnědá vlčice říkala o volání bohů o pomoc jiný svět.

(3)
Ulevilo se ji, když konečně uviděla i Mireldis. S odpolednem se mlha vytratila a konečně se Aly naskytl pohled na celý prostor, který dopoledne byl zahalen mlhou natolik, že sotva viděla na pár metrů. Nyní už mohli všichni vidět normálně. Bažiny, Zlaťák i Zlatý les a Tesáky. Zdálo se že pochmurné ráno se proměnilo na slunečný podzimní den.
Když se Rhaax zeptal, jestli je možné, že Cizáci takto poškodili zdejší magii, přikývla: "Je to také možnost. Oni přeci zničili svůj svět a potom kradli naše vlčata, aby z nich vytěžili magii, je tedy možné i tohle, ale nemůžu to tvrdit s jistotou." Nejspíš o tom ví více právě Nero a Iris.
Znovu si odkašlala a vyslala tak několik dalších desítek tisíc bacilů o nichž nevěděla nic do prostoru Bašty.

(2)
Už vlastně ani nevěděla, co si myslet, ale tak jako i on, i ona měla možná poškozenou úvahu, ale nemohla si pomoci a ano i v tomhle viděla, přinejmenším možnost, že by to past být mohla. Tedy alespoň do té doby, než se do slovu dala hnědá vlčice, která se jim všem, nejspíš, snažila vysvětlit, proč a co ta květina tady je. Potvrdily se teorie, že tahle květina pochází z jiného světa. Navíc se dozvěděli, že ji zde zasadila tahle hnědka. Otázkou bylo, zda to i přes tato slova, nebyla nějaká past. Dobře, byla ochotná připustit, že to není past cizáků. Ok. Ale past to mohla být i tak ať už v tom měla tlapy třeba právě ta zmíněná kněžka nebo někdo úplně jiný.
Pohlédla na tu hnědou vlčici. Měřila si ji svým pohledem zelených očí. Co tahle byla zač? Chtěla snad jejich svět otrávit?
Potom se podívala na Rhaaxe. Jeho slova o hlubokosti její věty o přirovnání rostliny k ní, ji potěšila. "Díky. Já, ani nevím, proč jsem to řekla. Jen mě to tak napadlo. Prostě ta roslina má nádherné listy, takže se jeden dívá na ně, ale nevidí třeba ten květ, který je možná důležitější než ty listy." Možná. To oni nemohli vědět. A asi to nevěděla ani ta hnědá vlčice.
Po jejím záchvatu kašle se Rhaax zajímal, jestli je Aly v pořádku. Usmála se na něj: "Jasně, v pohodě. Asi mám už jen hlad." Zasmála se. No, jo, přišli lovit, ale teď řešili něco jiného.
"Časokvět? Taky možnost." To bylo ale před tím, než nám hnědá vysvětlila, jak, že se to ta kytka jmenuje tam kdesi v jiné dimenzi. "Kiiho slzy? Hm, u nás žádný Kii není. Možná bychom ji přeci jen měli říkat nějak výstižněji."
Rozhlédla se, zda neuvidí Mireldis. Teď vůbec nevěděla, co budou dělat dál. Někteří vlci už zkrátka odešli. Měli by tady zůstat, nebo raději jít?

Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 20
Postavení: Gamma
Povýšení: xxx
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: Hledání vlka, kterému patřily chlupy nalezené u krve z medvěda. Pátrání po Cizácích.
Krátké shrnutí (i rychlohry): S Rhaaxinem a Mireldis hledali cizího vlka. Chvíli jeho stopu tak nějak měli, ale potom zmizela. Šli do Bažin a Mangrovů, zjistit, jestli se tam opět neshromažďují Cizáci. Nic nenašli. Narazili na mrtvá zvířata a nyní jejich lov ovce přerušilo zjevení nějaké květiny nad níž přemýšleli.

(1)
Věnovala mu, celkem, zalíbený úsměv a se slovy: "Přesně tak," na něj něžně mrkla. Jestli to byl flirt? Možná ano. Ale sama nevěděla. V čem měla jasno, bylo, že Rhaax se ji vážně začínal líbit. Ne jen vzhledově, ale prostě tak. Asi ji chápal, nebo se to tak Aly jevilo. Tahle výprava možná nepřinesla kýžené ovoce, ale stávala se dobrou a ne jenom to. Stávala se skvělou. Když tedy pomineme fakt, proč tady byli, bylo to dobré z mnoha důvodů. Mohli se lépe poznat jako členové smečky Zlaté. Aly si mohla udělat povědomí o Mireldis a ujistit se, že odhaduje Rhaaxe správně, ale všichni na tom mohli vytěžit. Jen nevěděla, co pro ni osud přichystal. "Ano, s hrdostí to vypadá, tak nějak..." Aly se trochu rozkašlala. Prozatím to brala tak, že vdechla slinu, ale nejspíš, aniž by si to uvědomovala, v tom bylo něco víc. "Lépe," dokončila větu, jakmile kašel ustal.
Jestli se jim měl vydařit lov? No, tahle mlha, která se na Baště rozlévala, tomu moc nenapovídala. Tedy nenasvědčovala, že by měli mít úspěch, ale ani nevylučovala neúspěch. Jen to, že to měli mít složitější. Aly zavětřila vlčí pachy. "Nějak moc vlků, nemyslíš?" Pronesla k Rhaaxinovi. Mezi tím, se jim z dohledu ztratila Mireldis, která je ubezpečila o tom, že si dá pozor a že ovce je jen jedna.
O tom, co bude dál, ani neměli čas přemýšlet, protože to, co zaměstnalo jejich nosy a taky mysl, byly rostliny. "To netuším, ale určitě nějaká magie?" Nebylo normální, aby kytky rostly takhle rychle. I Aly si totiž všimla, jak nedaleko nich vyrostla květina, která i v mlze hrála barvami duhy. Aly sledovala Rhaaxe, který přistoupil k jedné z těch rostlin blíž. "Jen opatrně, tohle jsem nikdy neviděla." Varovala svého kolegu. Květiny nádherně voněly a Alyanně se do mysli vkrádaly myšlenky, jaké by to bylo je ochutnat. Jen ždibíček... Sama tedy přišla také blíž k jedné z těch záhadných květin hrajících různobarevnou škálou neustále se měnících plošek na celých listech i se stonkem. Květ samotný nepůsobil nijak honosně. "Ta květina je opravdu zvláštní. Má nádherné listy a líbeznou vůni. Samotný květ však vypadá, skromně. Ta květina je jako já. Pro krásu listů nikdo si nevšímá květu." Ani nevěděla, proč to vlastně říká, ale přišlo ji to na mysl, když si ji prohlížela. "Snad neuvadnu tak rychle." Posteskla si Aly, soucítíce s rostlinou, o které netušila vůbec nic, kromě toho, že musí být spojená s magií.
"Kde se tady vzala? Nikdy dříve jsem ji nezahlédla. Myslíš, že je od jinud? Třeba z jiné dimenze?" Uvažovala nahlas, ale tu otázku kladla též Rhaaxinovi. Jestli ten mohl o rostlině něco vědět, tak to byl právě on, koho se chtěla ptát.
Tahle květina by mohla být z jiné dimenze. Tak jako jsou i Rhaax, Atrox a Naaxin. Když oni mohou, proč by nemohla i tahle květina? Ale jak se dostala sem? Přinesl ji někdo? Prostě tady jen tak vyrostla? Ne, sama od sebe ne. Není to náhodou květina Cizáků? Ano i tohle ji napadlo! Ucukla do kytky. "Rhaaxi! Co když to sem donesl ten vlk, který poštval medvěda na Zlatou?!" Trochu se ji tím rozbušilo srdce a cítila tak nějak tlak na hrudi. Znovu zakašlala ve snaze ten tlak nějak uvolnit. Myslela si, že to je způsobeno úlekem z poznání. Co když ji sem opravdu přinesl ten vlk? Cizák? Tedy, nevěděla to přesně, jestli to byl skutečně Cizák, ale Rhaaxin si to myslel a ona mu věřila. Je to dobré nebo špatné znamení? Jsem snad já špatná? Ne, není přece jisté, že tu kytku přinesl ten vlk. Nebo ano? Ne, Aly, nemůžeš se zaměřit jen na jednu věc, potom bys mohla snadno přehlédnout něco podstatného! A ty nejsi přehlížející. Rozjímala nad tím v jakémsi strnulém výrazu zděšení.
Když si to ale uvědomila, trochu se uvolnila. Ne, v tomhle musím být trochu jako Mireldis. Jsou to jen teorie a dohady. Nemáme pro to důkaz. trochu se uklidnila a znovu se zadívala na květinu. No, tentokráte na jinou, protože ta první již dávno zvadla.
Musela se na to dívat nezaujatě. Takže sledovala květinu a přemýšlela, jaký by mohla mít účel. "Proč myslíš, že se tady objevila? Může být pro nás škodlivá? Je krásná, ale to může znamenat i jedovatost." Nikdo ze zde přítomných vlků nejspíš nevěděl, co ta květina je zač. Zdálo se to tak, jako by je sem přilákala svou vůní. Tak jako je. Ano, Dokonce zaslechla, jak někde nedaleko nich promluvila Mireldis k někomu. Takže i ona vzdala lov a byla zlákána vůní téhle květiny. Tedy, těchto květin. Ono jich tu bylo hodně. Každou chvílí přibývaly a zase ubývaly až se to nějak nakonec ustálilo. Květiny dál nevadly. Jako by se ten neviditelný tok času zastavil. "Zvláštní. Dost se to podobá časové magii ve Svatyni. Tam také, jako by čas plynul jinak uvnitř a jinak venku. Tady, jako by těm květinám čas plynul rychleji a nám se to celé představení zdálo, jako by se to vše dělo rychle." Jak se sem ta rostlina dostala, to se možná ani nedozví. Nebo ano? Počkat. Zaslechla snad něco o zasazení? Někdo ji tady zasadil? Skutečně. Ale ten někdo nebyl cizák nebo ano? Aly se rozhodla, že popojde blíž k Mireldis a té vlčici nebo těm vlčicím, které byly blízko. Sama ale nechtěla jít úplně na dohled. Necítila se úplně nejlépe. Zastavil ji opět záchvat kašle, jen co udělala pár rychlejších kroků. Několikrát zakašlala a teprve potom se ohlédla na svého společníka. Byl pořád blízko, to ji uklidnilo, ale zároveň znepokojilo. Nevěděla proč. Kašel a občasné píchnutí v hrudi povařovala zatím pořád jen za náhody. Nemoc ji ani nenapadla. Ona přece nikdy nebyla nemocná. Slabá, možná, ale nemocná, to ne. A rozhodně nechtěla vypadat nemocně před Rhaaxem a Mireldis. Nic to není. Uklidňovala se.
No, aby zahnala chmury, začal znovu přemýšlet o květině. Tentokráte ale o tom, jak by se mohla jmenovat. Proč vymýšlela jméno květině? Asi aby nemusela myslet na tíhu na hrudi.
Jak by se ale mohla jmenovat? "Alfin květ"? "Vonice duhová"? Napadlo ji, ale neřekla to nahlas, protože neměla zatím důvod. Neměla ani tušení, proč přemýšlí nad názvem. Ale potom ji napadlo ještě něco, co už neudržela pouze ve své hlavě: "Čarokvět pestrý." Ano, takhle by tu květinu nazývala ona. "Co myslíš, Rhaaxi? Čarokvět pestrý zní záhadně pěkně, ne?" Zeptala se tedy svého společníka. Ten název se ji opravdu zamlouval. I kdyby ta květina už jméno měla, pro ni by byla právě Čarokvětem pestrým. Případně ještě: "Nebo Čarokvět vonný." Ale sama se přikláněla spíše k první vyřčené verzi.
Aly se posadila na zem. Střihla ušima a zaposlouchala se do ševelení hlasů okolo sebe. Snažila se rozpoznat, co ty vlky přivedlo sem. Byla to jen vůně květin Čarokvětů? Nebo v tom bylo i něco jiného? Oni tady byli pro lov. Někdo tady z těch vlků zasadil Čarokvět pestrý a ostatní? Zaposlouchala se a slyšela něco o tom, že tu rostlinu, tedy přesněji její semínko, dostali někteří vlci od někoho odjinud. Portálem? Takže se nemýlila. Tedy jedna z jejich teorií se nyní v novém světle jevila jako pravdivá. Takže už věděli, jak se sem dostala. Ale pořád netušila, proč. Nic méně se obrátila na svého společníka: "Slyšel jsi to Rhaaxi? Takže ta květina se sem dostala portálem." Nevěděla, jestli to Rhaax taky slyšel, proto mu to přetlumočila. Pro jistotu. Alespoň v něčem měli jasno. Možná měla květina i název. Věděly ty vlčice, co ta květina má vlastně dělat? K čemu je dobrá?

Přikývla na souhlas. Rozhodně stálo za zmínku i toto. Možná to bylo jen ojedinělé, ale když se o tom zmíní, nejspíše to ničemu neuškodí. "Souhlasím," potvrdila jeho slova. Mir více méně mlčela, ale Aly předpokládala, že má na to podobný názor. Nebo, alespoň by měla, pokud ji šlo o smečku stejně jako Aly a Rhaaxovi.
Na Baště mohli cítit spousty pachů. Dokonce i vlků se tady pohybovalo v poslední době dost. Pach cizáků zde už však nebyl. Kdo ví, kam se ten vlk poděl. Ráno přineslo zamračenou oblohu a mraky se nad Baštou kupily. Vítr rozfoukával pachy, ale také je přinášel. Určit kořist ve větru ze vzduchu bylo nyní složitější. Mnohem lepí bylo zaměřit se na stopy zanechané na zemi.
Vysvětlil ji, odkud má svůj přívěsek - náhrdelník a Aly přikývla, jak ho poslouchala. Rhaaxin je tak silný! Pomyslela si zalíbeně. Něco málo o tom, odkud pochází a jeho bratři, věděla. No, ne moc, ale nepřekvapilo ji, že dostal tu lebku od bohů. Možná jej Aly trošku vyvedla z rovnováhy. Neměla v úmyslu, aby se cítil nějak špatně. Ani ona sama neměla zkušenosti ve dvoření se. Ani si nepamatovala, že by se ji někdy někdo dvořil. S Atroxem to vyplynulo tak nějak samo. Ale nikdy si neřekli, že spolu chtějí chodit. Nějak se k tomu zkrátka nedostali a teď už ten vztah byl pryč. Ještě minulou zimu by o něm vážně uvažovala, ale neviděla ho tak dlouho, že ani netušila jestli vůbec žije. Oba také vyrostli a jejich preference se mohly změnit. Třeba by ji ani nepoznal. Tenkrát vypadala přece jinak. Atrox ji znal jako tmavou vlčici a nyní byla opět světlá.
"Oh, děkuji, Rhaaxi," lehce se uklonila, tedy pouze hlavou. Bylo to od něj milé. Potom to ale asi nějak zamotal. Začal mluvit tak, až se Aly nad tím musela pozastavit. Ale nebyla tak namyšlená, aby ho zpražila za jeho - nesmělost? Místo toho nasadila vlídný úsměv: "To víš, nemohu vypadat jako bych právě vylezla z křoví. Naší smečku je nutno reprezentovat hrdě." Mrkla na něj. Co na to měla říci? Ráda by zažertovala slovy: že Princezny na etiketu prostě musí dbát, ale po tom, co ji mnoho vlků neumělo správně pochopit, neměla nějak náladu s takovými žerty začínat. Tušila, že by Mireldis mohla také, tento žert nepochopit správně. A aby byla upřímná, doufala, že ji Mireldis nebude považovat za namyšlenou a hloupou vlčici. Přesto, že nic nepokazila, v Alatey se na ni dívali divně. Byla slušná a oni sprostí, co víc dodat. Nic.
Oba její společníci odhalili přítomnost ovce. Aly nepotřebovala protestovat. Zvíře to bylo velké akorát, takže se na Mireldis usmála: "Dobrá. Jen dej, prosím, pozor, kdyby tam bylo stádo, berani jsou nebezpeční." Snad její varování nevezme špatně. Ale viděla, co takový beran dokáže. Jednoduše by vlkovi přelámal žebra, kdyby do něj narazil svými rohy.

Mělká pláž >>>

Ano, bylo to divné. Kdyby moře vyplavilo jedno tělo, nemuseli by nad tím přemýšlet. To se prostě někdy stane. Ale takhle? Když těch mrtvých zvířat bylo víc, tak to už za tím muselo být, vskutku, něco neobvyklého. Něco víc. Ale co? "Netuším, ale zajímalo by mě to také. Aby nešlo o nějakou chorobu a nepostihlo to i smečku." Zamračila se nad tou myšlenkou. To by se ji opravdu nelíbilo. Jen doufala, že v tom nemají tlapy opět ti záhadně se skrývající cizáci. Už jen to, jestli neměli tlapy i ve smrti Athai, nemohla si tím být jistá. To nikdo nevěděl.
"Ano, jsem ráda, že jsme to tu uklidili." Hned měla lepší pocit. Když byli hotovi, vyrazili k Baště. Cestou se podívala na Rhaaxe. Ve svitu hvězd vypadala jeho srst krásně. Mireldis měla srst také moc pěknou. Zajímalo ji, jestli k ní přišla také u Wua nebo tu zvláštní zářivou duhovou vrstvu získala nějak jinak.
"Rhaaxi? Máš moc pěkný náhrdelník. Myslím, že ti moc sluší." Hodil se k němu, dodával mu takový divoký vzhled. Vlastně ne jenom náhrdelník, ale i jeho znaky byly pěkné. Jednoduše to k němu pasovalo a jí se to moc líbilo.
Když dorazili na místo a pláž jim zmizela z dohledu, Mireldis se otázala. "Myslím, že pokud se nám poštěstí, všichni bychom se najedli ze srny. Co myslíte?" Navrhla tedy Aly.

Příležitost dne 2/2:
Určitě to nebyl Rhaaxin, kdo ta zvířata usmrtil. Aly se zamračeně dívala na všechny ty mrtvé tvory. "Myslím, že můžeš být klidný. Tys to určitě nezpůsobil. Kdyby ano, musela bych to cítit." Přeci jenom, stála ve vodě také, takže kdyby to bylo vinou jeho magie, určitě by něco cítila. Cokoliv. Ani Aly neměla v úmyslu jíst podivně mrtvé tvory. "Ne, nejdla bych to. Máte pravdu, možná to sníst by taky mohlo znamenat otrávit se." Rozhodně souhlasila s Mireldis a Rhaaxinem, že konzumovat to nebudou.
"Bude to lepší, pohřbíme je a bude." Souhlasila opět s dvojicí a když Mireldis začala zasypávat některé zhynulé kusy a Rhaax se tak gantlemansky postavil mezi Aly a tu mrtvou věc, začala i ona některé další kusy pohřbívat pomocí magie Země. Pod mrtvými těly se propadla zem a mrtvoly tak spadly do jamek. Takhle společnými silami zakopali těla mrtvých tvorů.
Když bylo po všem, Aly se podívala na své společníky: "Teď bychom mohli jít lovit něco živého." Počkala, až budou všichni hotoví a připravení k přesunu a potom se začala přesouvat do Bašty

>>> Bašta

Snažil se je přesvědčit, že se vody nebojí? Určitě ano. Aly si všimla, jak kysele se tvářil. Přišlo ji to roztomilé. Musela se pro sebe pousmát. Ó velký medvědobijec a bojí se vody! No, jak jinak si to měla vysvětlit? Rhaax však neváhal s vysvětlením a Aly sledovala, jak jeho modrý plamen leze po jeho tlapce nahoru na záda. Skutečně se zdálo, že i ten se vody bojí.
Aly přimhouřila oči. Nakonec ale řakla: "Na tom něco skutečně bude." Když se to vzalo kolem a kolem, Voda blesky přitahovala, ale nikdy z toho nevzešlo nic dobrého. Sice chodily ruku v ruce spolu. Bouře bez vody s blesky, to nebylo běžné. Možná ale ty bouřky byly tak běsné právě kvůli vodě. "Rozumím," zakončila to.

Příležitost dne:
Pak se podívala na Mireldis, "Asi se poohlédneme po něčem k snědku? Jak jsme chtěli. Avšak tady na pláži..." Přerušilo ji něco, co ji narazilo do tlap. Podívala se dolů a zároveň instinktivně uskočila. To, co do ní narazilo, byla mrtvola jakéhosi zvířete. Možná to vypadalo jako... lachtan nebo něco takového, ale Aly nikdy nic podobného neviděla. "Co to je?" Bylo to zvíře, to bylo zřejmé. Bylo mrtvé, ale žádné zranění na sobě nemělo. Tedy nekrvácelo a nic jako rány, na části těla, které jim bylo vystaveno na obdiv, nemohli vidět.
Mrtvola nebyla jediná. Rhaaxin a Mireldis mohli pozorovat také ryby, které příliv vyplavoval na břeh. Chtěli jim snad bohové poskytnout jídlo zdarma? Nebo co to mělo znamenat?

"Ano, existuje. Druhá cesta mezi ostrovy." Rozhodně co tak Aly znala. Měla štěstí cestovat i portály cizáků a možná místních bohů, ale to by se nad tím musela zamýšlet. Každopádně jistota byl most a portál mezi ostrovy. Že existoval druhý portál na Mihotavý ostrov nevěděla. "Sněžné tesáky jsou nám teď nejblíže. Jsou to támhle ty," ukázala na hory, které se tyčili na sever od nich. "Ale ten portál je až na severu. Tam, kde se hory noří do vody moře." To samozřejmě nevadilo. Jen to znamenalo překonat pohoří po celé délce, nebo ho obejít přes planiny.
Rhaax prozradil, že voda je něco z čeho má rozhodně respekt. To Aly také chápala. Když se zadívala na moře, rozhodně by nechtěla uvíznout tam na moři. Tam bylo hodně vody. "No, taky se můžeš umýt v horském potoce." Navrhla nakonec, že i to byla možnost a docela bezpečná. "To je pravda," potvrdila slova Mireldis a podpořila tak ji i jeho.

"Na druhý ostrov? Vedou tam dvě cesty." Odpověděla Aly. Byla tam několikrát. Cestu přes most znala dobře. "Most z Temného lesa. Je docela děsivý. Vratký a jeden musí dávat pozor, aby nešlápl do prázdna a neproletěl se dolů do rozbouřených vln moře." Nebylo to příjemné místo, ale byla to cesta. Vlci ji využívali. "A portál ve Sněžných tesácích."
"Přesně tak. Jestli tam někdy zavítáš, zjistíš to sám." Lehce na něj zazubila. "Já se ve Svatyni určitě ještě zastavím. Stojí to za to." Aly věděla, že má ještě hodně co dělat, aby byla silnější. Střihla uchem a dala hlavu lehce na stranu. Zas tak často se ji tohle nestávalo, ale jo, ostrovy byly hodně zvláštní, to už pochopila taky.
Otočila se k Mireldis: "Také jsem si ho nevšimla dřív. Myslím, že je to tím, že nejde vždycky vidět." Asi měli dnes lepší podmínky, než jindy. Nebo byli na dobrém místě, odkud se jeho obrysy daly spatřit.
Oba ji řekli, že by si to za vinu dávat neměla. Mohla tomu uvěřit? Mohla, ale bylo to těžké. Přikývla a oběma věnovala vděčný pohled. "Nejspíš máte oba pravdu. Stalo se to mimo území, takže asi by má přítomnost na území byla stejně marná, jako má nepřítomnost." Hořká pravda. I tak měla pachuť, kterou Aly nechtěla překousnout. Povzdychla si. Ale byla to už minulost. I když to bylo pořád tak čerstvé, stalo se to před rokem.
Rhaax pořád stál tam kde stál a bahno na něm už usychalo. Jenomže s večerem začal i pravidelný příliv a tak voda se Rhaax ani nenadál a už mu hladina vody olízla paty. I Aly přešlápla a donutilo ji se podívat na stoupající příliv. "Jestli se nepohneme, tak nebude Rhaax muset nikam chodit a bude čistý během pár okamžiků." Lehce se zasmála.