Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Teoreticky by je mohly znát i lépe, než někteří vlci. Vždyť i ona sama je neznala tak moc dokonale. Přesto, že byla mimo území smečky poměrně dlouhou dobu, všechna místa se ji nepodařilo navštívit. "Snad," poznamenala v naději, že ostrovy si cizáci už nepodmanili. Ale kdyby ano, věděli by jsme to? Co když nechávali Zlatou v blažené nevědomosti o jejich úkrytech? Ne, hloupost. Prostě tohle je náš svět. Zamračila se nad tou myšlenkou. "Zřejmě," zamyšleně. Tušila, že těch míst, kam se mohou ukrýt, tu na ostrovech může být více.
Naštěstí ji vytrhl ze zamyšlení Rhaax otázkou: "Ty, co jsou vidět dobře, ano. Tam jak je ta hora. Co se týče toho, mihotavého, těžko říci. Asi jsem o tom nikdy neslyšela." Nevybavovala si, že by o Mihotavém ostrově někdy s někým vedla řeč. Také to mohlo být místo, kam je přenesl záhadný teleport cizáků. Jenže to nevěděla.
"Ano, je to tak." I když ten medvěd možná přeci jen úmyslně jejich území nenapadl. Přesto, hranice nerespektoval.
Přikývla, že ano, že to mohou navrhnout a případně probrat s alfou. Na jeho další slova se lehce usmála: "Děkuji, Rhaaxi, ano, Mistr ve Svatyni je skutečně výtečný učitel. A čas tam plyne jinou rychlostí. Ve Svatyni je to jako bys trénoval celé hodiny a venku uplyne sotva pár minut." To bylo na Svatyni působivé.
Rhaax patrně nevěděl, že je Athai mrtvá. Nebyl tam, jak by to mohl vědět? Pokud nemluvil mezi tím s někým kdo to ví, nemohl. Pohlédla na něj s obavou, protože ji hlavou prolétla další myšlenka, která by mohla souviset s cizáky a usadila se tam: "Athai je mrtvá. Někdo ji zabil. Brutálně zohavil její tělo. Problém je, že nevíme kdo, protože když se to stalo, byla silná deštivá bouře. Někdo ale chtěl, aby jsme to věděli. Někdo ji přinesl na hranice smečky. Pach ani stopy však po sobě nezanechal." Tohle ji šíleně štvalo. A přesně k tomu se vztahovala její řečnická otázka. Mohla by Athai žít, kdyby byla Aly doma? Nejspíš ne, ale vymluvte to někomu, kdo je přesvědčený, že musí sloužit smečce a ještě je na pozici bojovníka.

Ve výsledku tedy zjistila, že Mireldis si nechce utvářet názor bez důkazů. To bylo vlastně fajn. Však jim tato odpověď neposkytla vodítka, které Alyanna doufala, že získá, kde by se mohli vypravit na průzkum. Znamenalo to, že budou muset chodit křížem krážem a pátrat všude, aniž by měli nějaký tip. Přikývla tedy chápavě, leč trochu zklamaně. "Nevadí. Myslela jsem, že bys třeba mohla znát nějaké místo či místa, která by se pro úkryt hodila." Vysvětlila tedy, proč se ptala. Nešlo o domýšlení si ale spíše o tip, kde by se mohli podívat. To bylo celé.
Aly také využila mořské vody k tomu, aby ze sebe smyla všechno to smradlavé bahno z bažin. Byla to úleva a pak se na chvíli zadívala na oblohu, která se pomalu chystala ku spánku. Byl to krásný a klidný čas a také moc pěkná scenérie. Kdyby tady byla sama s Rhaaxinem, nejspíš by to byla romantická chvilka. Tedy, mohla by být. Mohla? Možná.
"Možné to je. Také jsem si všimla, že členů smečky na území bývá málo." Tak žalostně málo, že se ani nemohla divit, že nebyl kdo by se postavil neznámému útočníkovi a vrahovi její matky a ani dost na to, aby vzbudili v medvědovi strach jen svou přítomností.
"Ty hlídky, kontrolující ostrovy, to zní jako dobrý nápad. Pokud tuto funkci nezastávají průzkumníci, měli by." Ani ona však nedostávala informace z ostrovů. Možná se donášeli pouze k otci.
"Protože jsem byla dlouho mimo území smečky. Jako vlče, měla jsem pocit, že se o nás nestarají tak, jak bychom si zasluhovali. Vždyť i bratr opustil smečku. Když jsem se vrátila, byli tu menší mladší sourozenci. Cizáci a pak jsem potřebovala zesílit a teď ten medvěd." Pořád si říkala, jestli by bylo něco jinak, kdyby byla doma pořád. "Žila by matka, kdybych neodešla zesílit?" Byla to spíše řečnická otázka, než-li otázka k těm dvěma. Ale trápila ji.

Mangrovy (přes Bažiny) >>>

Nerada to připouštěla, ale ať dělali co mohli a hledali tak úpěnlivě jak dokázali, stále se jim nepodařilo nalézt stopy existence cizáků. Muselo být jasné, že ani Aly z toho nemá dobrý pocit, ale co mohla dělat? Brodit v bažinách se ji také nezamlouvalo, avšak mohla s čistým svědomím prohlásit, že to tu prošmejdili skrz naskrz a nemohlo jim přeci nic uniknout. Brodit se dál v bahně nebo slané vody nemělo smyl. Prostě byl čas říci, dost.
Bažinami jenom prošla. Už se nechtěla brodit v blátě déle než bylo nezbytné a jít na pláž si umýt tělo od bahna viděla jako dobrý nápad. A když Rhaax navrhl zastávku nejen na koupel, ale i na něco k jídlu, musela souhlasit: "Ano, to je dobrý nápad, co myslíš, Mireldis?" Pohlédla na jejich společnici. Ne, že by se musela ujišťovat někoho dalšího, to neměla za potřebí, ale připadalo ji, že tahle vlčice je hodně mlčenlivá. Chtěla ji nějak zapojit do hovoru. A poznat se mohly také dobře. "Takže, co si myslíš ty? Myslíš, že jsou cizáci pořád tady někde na ostrovech, ale třeba na jiném místě, Mireldis? Kde si myslíš, že by se mohli skrývat, jestli tady jsou?" Snažila se ji zapojit a získat také názor někoho dalšího. Víc hlav přeci víc ví, nebo tomu tak nebylo? Alyanna nebyla někdo, kdo by byl tak povýšený, že by nebral názor druhých vážně. Vždycky ho brala vážně, ale jen málo kdy to dávala nějak jasně najevo. A pokud navíc ten názor kolidoval s jejím, nerada připouštěla, že by někdo jiný mohl mít pravdu. Pro to ale nebyla zlá nebo namyšlená, či dokonce hloupá. Zajímal ji názor béžové vlčice. A nyní to dokonce najevo dala a snad i dost jasně.
"Proto by se takové menší výpravy měly pořádat častěji. Aby se členové smečky mohli lépe poznat. Nebo se alespoň více scházet na území smečky." Odpověděla Rhaaxinovi jako reakci na slova, že se neznají. "Pokud jde o Merlin, nevím, ale ani já jsem nebyla doma tak často, takže, pokud si máme sypat popel na hlavu, zřejmě i já bych měla." Lehce se pousmála. Aly Merlin nic nevyčítala. Jediné, co ji vadilo, jak chladná byla na pohřbu jejich matky, ale to nebylo nic, co by mělo Alyannu utvrdit v tom, že by měla být na sestru naštvaná. Naopak, spíše měla za to, že by se měly lépe poznat všichni sourozenci.

Zdálo se jí to jako beznadějné. Hledali důkladně. Alespoň ona se snažila neminout žádný náznak vlčí přítomnosti a věřila, že ani Mireldis ani Rhaaxin nic nezanedbávají. Všichni hledali důkladně, nic však nenacházeli. Aly se zamračila. Nelíbilo se ji, že nenašli nic, ale jak už zmínila, nelíbilo by se ji ani, kdyby našli. Vlastně si nemohli být jistí, že tady skutečně nejsou. Ačkoliv i teorie Mireldis mohla být správná. Byli tak ve slepé uličce, jak se říká.
"Já myslím, že jsme to tady prošli křížem krážem. Pokud jsou skutečně za clonou, nejspíš nemáme moc šancí je najít." A pokud tady nejsou, pak prostě je nenajdou tak jako tak. Věděla, jak moc si Rhaax přál, aby je našli, nebo alespoň něco, co by jim řeklo, jestli jsou skutečně pryč.
"Myslím, že bychom se měli vrátit." Samozřejmě se ji nechtělo. Znamenalo to, že bude muset mluvit s otcem a upřímně nechtěla řešit znovu a opět to, že jednala v zájmu smečky jako celku. Ne, tohle řešit nechtěla. Nic a nikdo ji nepřesvědčí, že udělala něco tak zásadně špatně, že by se měla kvůli tomu zahrabat pod zem a chodit s ocasem staženým mezi nohama a raději strouhami říček. Naopak, kdyby neudělala nic, musela by se stydět.
Pohlédla na své společníky a pak kývla, aby dala signál, že vyrážejí. Přinejmenším chtěla předat informace o tom, co našli, nebo spíš nenašli.

>>> Mělká pláž (přes Bažiny)

I to mohly být možnosti. "Jestli jsou ostatní mrtví, to nevím. Myslela jsem to tak, že když se teleport přerušil. On mohl být zrovna tady a tak uvízl na naší straně té jejich bariéry," uvažovala Aly. "Ale samozřejmě i to, co říkáš, by mohla být možnost." Takhle to dávalo alespoň nějaký smysl. Pokud byli cizáci pořád tady, tak se určitě dál schovávali za bariérou. Ale kdo ví, kde vlastně byli, když je ti dva odvedli do jejich tábora. Aly si moc nebyla jistá, zda to vůbec bylo tady nebo někde úplně jinde. Dostali se tam a zase od tama přes teleport.
Podle všeho Rhaaxin se nechtěl vzdát myšlenky, že to je součástí nějakého dalšího spiknutí cizáků. Žádné stopy zde však nebyly, aby na tuto možnost poukázaly. "Já ti rozumím, jen říkám, že možností je víc." nehodlala to vzdát, dokud neprojdou úplně celé Mangrovy, ale pocitu, že nic nenajdou se také nemohla zbavit.
"Máme to tady prohlednuté a víme, že v posledních dnech se tady pohybovalo jen několik vlků z ostrovů. Třeba moje sestra Merlin, byla tady." Aly při hledání narazila na její pach.
Obrátila se k Mireldis, "I to je možné. Zkusíme to tady projít důkladně, pokud nic nenajdeme, můžeme pak jen hádat kde jsou, ale bude dobré, když to projdeme pořádně." to bylo vše, co mohla Aly říci. Co jiného mohli dělat.
Prohledávala to zde jak jen uměla. Jako by stopovali zvěř. Prošli snad vše, co mohli.

Ať se snažili sebevíc, nic nenasvědčovalo tomu, že by se tady cizáci pohybovali. Tak co to mělo znamenat? Alyanna věřila, že se Rhaax nemýlil a ten vlk patřil k nim, ale mohlo se stát, že by tady uvízl sám? Možná. Přimhouřila oči, zastavila se na jednom z ostrůvků: "Co když ten vlk tady je sám? Co když zde uvízl?" Mohlo se to tak stát? Mohlo. Dávalo by to přece smysl.
"Je možné, že to s tím medvědem nebyla pomsta, ale třeba jen náhoda." Byla by to sice dost hloupá náhoda, ale i to mohlo takhle být. Nelíbilo se ji ani to, že neměl pravdu a ani to, že by ji měl. Zkrátka, nelíbilo se ji, že by tohle celé pátrání bylo zbytečné. Vlastně tak úplně zbytečné nebylo.
Pohlédla na Mireldis: "Upřímně? Nevím, asi to tu můžeme projít ještě důkladněji, nebo se vrátit. Tak či tak, máme alespoň něco." I když to něco znamenalo nic co očekávali. Nejspíš se museli smířit s tím, že to celé byla jen náhoda.

Bažiny >>>

Její sestra skutečně nemluvila a Aly se neměla koho pořádně zeptat proč tomu tak je. Nevěděla, jestli je Sill němá od narození anebo jestli to způsobilo nějaké trauma. "Já nevím, prostě nemluví. Ale dá se s ní domluvit, jenom musíš se ptát." Bylo to složitější, ale šlo to. Ovšem proč byla její sestra němá, ten důvod neznala.
Když zmínil bratry, Aly přikývla: "Atroxe jsem také dlouho neviděla. Naposledy, naposledy když jsme řešili ty cizáky." Povzdychla si. Ano, tehdy s ním mluvila naposledy. A Naxina? Toho snad neviděla déle.
Zamířili tedy dál až se dostali do Mangrovů. Ano, tohle místo bylo povědomé i Aly. Ale ať se snažila sebevíc, neviděla zde nic neobvyklého. Jen se na chvíli zastavila na jednom z ostrůvků tohoto prostředí a očichávala zem. Však pachy cizáků zde neulpívaly. Dokonce ani ty jejich. Bylo to už dávno. "Tady jsme našli ten medailon." Pronesla zamyšleně ke svým společníkům. Po ohni, který ji spaloval zde nebyly ani stopy. Jako by se to celé odehrálo pouze v její mysli. Zamračila se. Neřekla k tomu ale nic víc, byly to její soukromé vzpomínky a pocity, kdy myslela, že uhoří za živa.
Nakonec se vrátila ke svým společníkům. Měla zamračený výraz na tváři, ale nikde neviděla ani necítila pachy cizích vlků. Natož portál do jejich tábora. Nejspíš byli ztraceni a cesta tudy nevedla.

Mireldis toho příliš nenamluvila. Aly si všímala, že většinou poslouchá a ani moc neremcá. Kdo ví, co si myslela, ale ať už to bylo cokoliv, Aly bylo jedno, jestli si o ní bude myslet něco špatného, nebo třeba dojde i porozumění s ní. Tak či tak, to nezáviselo na Alyanně, ale na Mireldis. Zřejmě ani nevěděla, kdo by Rhaaxovi dokázal pomoci s magií. Ale to ani Aly nevěděla. Přesto se zkusila zamyslet. "Úplně ti asi neporadím i když bych moc ráda. Tuším, že třeba Sillarei by ti možná poradit mohla, ale problém je v tom, že nemluví." To byl problém. "Nebo to můžeš zkoušet sám po menších krocích." Protože kdo jiný ještě zná magie tak dobře, nebo dokonce tak důvěrně, jako vlk sám. "A..." zamyslela se, "bratři, ti by ti nedokázali pomoci?"
Sledovala ten modrý plamen. Ten ji opravdu tolik neděsil, jako ten klasický pálivý oheň. Vlastně měla fakt obrovské štěstí, že ji ten oheň nezpůsobil skutečné fyzické škody. S těmi psychickými to bylo už horší. Ale bylo to od Rhaaxina strašně milé, jak si o ni dělal starost. Věnovala mu drobný úsměv. "Tenhle mě tak neděsí, Rhaaxi." Oceňovala však jeho starostlivost.
Po jeho motivační větě přikývla a vydala se za ním. Oči měla na šťopkách, jak se říká a snažila se sledovat okolí. Občas šlápla do nepříjemného bahna. Tomu se prostě v bažinách nedalo vyhnout i když se vlk snažil, aby do bahna nešlápl. Občas ta tlapa přeci jen uklouzla, jak váha samotného vlka odloupla kus půdy i s trávou. Větřila, ale vesměs se pachy ztrácely v hnijícím puchu. Nebylo to příjemné místo.

>>> Mangrovy

Bažiny nebyly zrovna místem, kde by se vlk chtěl pohybovat. Alyanna si musela vybavit, jak by se asi teď tvářila Vé. Té by se to bahno a smrad nelíbily, tím si byla Aly jista. Ale ona byla bojovník a tak jen se znechuceným výrazem, mlčky vešla do útrob tohoto smrdutého světa. Poslouchala, co ji její společníci říkají. "Jo, o tom se Atrox zmínil." Ano, na to si dokázala vzpomenout. I na tu část na druhém ostrově. Ale tu část měla víc v mlze. Podle toho, jak to říkal, hádala Aly, že si musel také hodně užít zlého. Musel prožít trauma. Tak jako spousta dalších. Pro všechny to bylo těžké. Chápavě se na něj podívala. "Tomu rozumím, Rhaaxine. Já, tehdy jsem ovládala oheň. Od té doby, co mě způsobilo použití této magie takové utrpení, co bych nepřála ani nepříteli, mám z ohně respekt." Ano, její strach z ohně způsobený oným incidentem vedl dokonce k tomu, že o tuto magii sama přišla. "Nedokážu už oheň použít. Od té události b Mangrovech už ne." Moc dobře věděla, jak se asi teď Rhaaxin cítí. "To byla jejich taktika, aby se magie obrátila proti svému uživateli." Polkla těžce. "Ale věřím, že ty ji zvládneš zkrotit. Je to přece tvá primární magie. Tvá podstata. Určitě to překonáš." Snažila se ho povzbudit.
A pak se vyjádřila k plánu obou společníků: "Souhlasím. Pokud na ně narazíme, snažme se na sebe neupoutat pozornost. Nejlepší bude se stáhnout a oznámit to ve Zlaté, protože jedině tak budeme mít šanci se nějak připravit."

Zlaťák (přes Baštu) >>>

Pokrčila by rameny, kdyby to šlo. "Pořád věřím, že ať se zdá jakýkoliv, dokáže to pochopit." Odpověděla. Vlastně ani moc nevěděla, jaký její otec je, nebo spíše nevěděla, jestli by měla vůbec právo ho soudit. Však věřila, že narozdíl od ní, je její otec víc rozvážný a možná ne tak horkokrevný. Pořád tu ale bylo to, že ona chtěla chránit všechny. Tedy všechny vlky, kromě medvěda, tak co dávalo těm vlčicím právo soudit ji za to? Zdálo se, že jim šlo hlavně o medvěda a pokud by byl některý vlk zraněn, asi by to brali jako chybu toho vlka, nebo co. Ale to se nedozví a rozhodně se na to ptát nebude. "Vždycky mi půjde o to, aby byla smečka v bezpečí. A jestli se to někomu nelíbí, tak ať." Má-li být potrestaná za to, že chránila vlky, tak co na tom asi ona změní?
Pozornost přesunula k jejich společnici Mireldis. Přikývla, že rozumí, když Mireldis řekla, že tam byla, ale moc toho neví, protože se tam ocitla jakoby omylem nebo náhodně. "Dobrá. Co vím já je, že do našeho světa přišli, aby našim vlkům ukradli magii a zotročili naše vlčata, která unášeli. Údajně chtěli zachránit svůj svět, ale patrně jim bylo jedno, že ničí ten náš." Odpověděla ji Alyanna stručně.
Po té přesunula pozornost zase k Rhaaxinovi. Zamyslela se. "Co se stalo pak? Mohu ti říci jen tu část mého příběhu a příběhu tvého bratra Atroxe a toho šedého malého vlka," snažila se vzpomenout na jméno, které bylo proti nim stejně tak zaujaté, jako černobílá vlčice. Jemně se zamračila, ale nakonec si to jméno vybavila: "Zinka, ano, tak se jmenoval."
Vzpomínala, že to byl právě Rhaaxin, komu cizáci sebrali magii? Atrox ji to tenkrát řekl. Záblesk další vzpomínky, kdy ji za krk svíral šedý cizinec a ona ještě měla magii ohně. Chtěla se bránit, nechtěla zemřít v bažinách a tak se pokusila zapálit vlka, aby ji pustil a přestal ji dusit. Ale oheň ji přestal poslouchat, stejně jako kořeny. Obrátil se proti ni a ona tenkrát měla pocit, že se uškvaří za živa. Na krátko zavřela oči. Ten žár, byl nesnesitelný a ta bolest. Možná, že byla spíš ta bolest jenom psychická, ale tenkrát ji to připadalo jako fyzické utrpení. Znovu, jako by ve vteřině, prožila všechnu tu bolest. Možná se ji trochu i zachvěly tlapy, zavrávorala a málem by upadla, kdyby opět oči neotevřela a nevybrala balanc. "Před tím požárem, který následoval po výbuchu jsme zamířili do Mangrovů. Nikam jinam se nedalo běžet. Odřízlo nás to." Spustila. Tedy doufala, že to je onen výbuch, který měl Rhaaxin na mysli. "Tam jsme našli nějaký přívěsek, co v sobě měl magické síly, které kradli vlkům. Ale než jsme si to mohli pořádně prohlédnout, zastihli nás Cizáci. Chtěli ten přívěsek a nazývali nás vrahy." Což bylo dost nechutné, když si uvědomovala, že oni nikoho nezabili a dokonce ani neútočili na ně jako první. To Cizáci zaútočili na Mois Gris, ne naopak. "Nechtěli jsme jim pomáhat, když s námi nechtěli v klidu mluvit. Celé se to zamotalo tak, že oni nějak zabránili, abychom mohli použít magii. Ten větší se chtěl rvát a ten malej, s tím by se dalo mluvit, ale patřil k nim takže se to celé prostě semlelo. Zinek chránil toho mladého vlka před Atroxem. Místo, aby pomohl nám, pomáhal spíš více méně jim." Alespoň tak ji to připadalo. "Nakonec zajali pomocí těch svých hračiček Atroxe a nám nezbývalo, než jít s nimi, pod výhružkou, že ho zabijí, když budeme dál vzdorovat." Povzdechla si. Nezbývalo ji, než poslechnout, protože nehodlala Atroxe nechat napospas Cizákům. "Nějakým portálem jsme se dostali do jejich tábora. Tam ale byl strašný šrumec. Jejich vůdci chtěli někoho popravit a nakonec se tam mezi nimi semlela bitka. Hromadný úprk, asi jejich zajatců. Jejich magie zmizela, tedy Atrox byl volný, Zinek zmizel v davu a tak jsme prostě prchli a objevili se v bažinách." Uzavřela to.
"Myslím si, že ten jejich tábor buď dál existuje, ale je pod nějakou ochranou, nebo to zabalili. Těžko říci. Víc toho asi nikdo neví. Ale jestli máš pravdu, pořád tam někde můžou být." Aly si jen nebyla jistá, jestli se jim může podařit dostat za tu clonu. Byla-li to clona.
Staré vzpomínky ji přinesly i staré pocity. To, jak byla překvapená a možná i trochu zrazena svou rodinou. Otec a matka si udělali další potomky - její mladší sourozence. Tenkrát ji připadalo, že to bylo nezodpovědné a dnes? Co si o tom měla myslet dnes? Těžko říci. V jakém stavu smečka byla? V jakém stavu byli její mladší sourozenci? Vždyť Sillarei, kdo ví proč nemluvila. Merlin vypadala, že musí řešit věci, které by dcera rozhodně řešit neměla v tom věku, ve kterém byla. Atray vypadal zmateně, jako by se vyrovnával s tím, že už není vlče. Deiron ji byl, skoro cizí, jako by byl sám překvapený z toho, že měl i starší sourozence. Tak co to s tou smečkou, ksakru, bylo? Smečka neuměla držet při sobě a neznala úctu ani základní pravidla fungování. Už při pohřbu jejich alfy, byla většina vlků ze smečky kdo ví kde. Neslyšeli Aetovo svolávací vytí? Nechtěla ale soudit všechny, nechtěla soudit vůbec. Ono úplně stačilo, že smečka nestála při sobě a to bylo celé. Přimhouřila oči. Proč to všechno musela vnímat jen ona?
Bažiny. Jejich tlapy stanuli právě tam. "Co teď? Nějaký plán?" Měla v hlavě tolik myšlenek, že ráda přenechala plánování na svých společnících. Navíc to byla Rhaaxova akce, takže ji zajímalo, co chce přesně udělat. A co udělají, jestli najdou někoho z nich či jejich tábor.

Jen poznámka pro Rhaaxe a Mireldis: Tenkrát patřila Aly někomu jinému takže toho moc nevím. Teď jsem se na ty Cizáky trošku mrkla a ještě mrkám, tak to zmiňuji jako vzpomínky, které mohou být trošku zkreslené. No, snažím se, aby to bylo co nejpřesnější. Prostě tenkrát byla jiná, trošku. A pro mě to je neznámá :)


Zubří pláň (přes Baštu) >>>

Samozřejmě i Aly přemýšlela o tom, co se ve smečce přihodilo. Dokonce i litovala toho, že smečku jako vlče opustila na tak dlouho, že se, dost možná, smečka změnila k nepoznání. Naučila se díky tomu mnoho věcí. Jak lovit jak vnímat ostatní zvířata a taky prozkoumala ostrovy trošku. Ale za jakou cenu? Nechápala, co přesně se ve smečce stalo a ne proto, že by snad byla hloupá, jak si někteří o jejím rozumu mysleli, aniž by vůbec měli právo soudit ji. Odsuzovali ji jen na základě toho, kým je podle původu, místo, aby vnímali situaci a možná rizika hrozby smečce. To nebylo dobré, ale ani to nebyla její vina. V tomhle smečka selhala. Pokud by šlo o pravomoce, Alyanna v tu dobu měla právo převzít velení, když byl alfa mimo. A smečka to měla bez keců přijmout. Kdyby smečka měla disciplínu a znala úctu, neřešila by emocionální spory a respektovala by to, jak to obvykle ve smečkách chodí. Bylo to logické: Alfa byla mimo, Beta byla pryč, Bylo jen logické, že toto vedení převzala Gamma a nezáleželo na tom, že ona Gamma byla dcerou alfy. Vždyť i ona začínala na nejnižším stupínku. Záviděla ji to snad černobílá? Kdo ví. Ani nevěděla, jestli to chce rozebírat. Asi ano, ale nechtěla dělat to, co bezucha a s černobílou. Nechtěla házet špínu na tyto vlčice, protože ona měla úroveň a nehodlala být sprostá, jak nějaký nevychovaný tulák. Nechtěla reprezentovat své rodiče, jako vlčice, co si do tlamy nevidí. Ale problém ve smečce byl vážnější a úplně jiného charakteru, než tlama cizí vlčice. "Myslím, že smečka selhala v celé své podstatě fungování. Ale co všechno za tím stálo, to nevím." Pronesla tedy, zdánlivě jen tak. Nechtěla házet vinu na konkrétní vlky, prostě jen chtěla říci to, co by se mělo změnit. "Budu si muset promluvit s otcem. Až se tahle situace celá uklidní." Věděla, že to bude nejspíš nevyhnutelné. A přes to, necítila vinu. Plnila jen to, co bylo její povinností.
Doufala, že Rhaax nemá pravdu a Cizáci tam nebudou. Kdyby ano, měli by rozhodně problém. Ale možná, že by měli tentokrát čas se na něj připravit. Jejich výprava byla proto víc než-li vhodná.
Když přemýšlela nad Bažinami, začala si trochu vzpomínat. Ano, i Rhaaxin tam tenkrát byl, ale nebyl přímo s ní. A kromě něj i ta Bezucha. Otřásla se. Ano, tu vlčici už tenkrát viděla. Ale to nevěděla, jak prořízlou má tlamu. Zvláštní, na to jak je stará, že je tak hloupá? Ovšem tuto myšlenku si nechala pro sebe. Stejně jako ty o ní v současnosti. Vzpomněla si také na svůj strach z ohně. Nejspíš to, co se tenkrát stalo tam, bylo příčinou, proč ohni moc neholdovala. Časem si sice zvykla, věděla, že tento strach musí potlačit nebo ho alespoň ukrýt před každým. Přesto z ohně měla respekt. Tenkrát utíkali s Atroxem a Zinkem před magickým požárem cizáků. Dokonce se ji vybavilo, že tam byla i Mireldis. "Ty jsi tam byla taky, že? Pamatuješ si na Cizáky?" Zeptala se Mireldis. Tehdy byla Alyanna mladá, možná i vypadala jinak.
Zastavili se u Zlaťáku a Alyanna se napila vody z něj. Nechtěla pít tam v bažinách, kde vše bylo cítit zatuchlinou. Pohlédla na ostatní, jestli se také napijí nebo budou pokračovat v cestě. Měla dojem, že i stopa šedého vlka vede do bažin.

>>> Bažiny

Aly přikývla. Znělo to jako dobrý plán. A konec konců, možná tam ta stopa přeci jenom vést bude. To nebylo vyloučené. "Tak se tam podíváme. Uvidíme, jestli se tam skrývá nebo skrýval." Škoda jen, že netušila, nad čím Rhaax přemýšlí. Ona a jeho bratr, to bylo něco, co už dávno ztratilo na kráse. Neviděla ho tak dlouho, že si nebyla už skoro ani jistá, jestli by ho poznala. Jasně poznala, ale to, co tehdy cítila, to bylo pryč. Ani netušila, jestli to prostě nebyla taková ta platonická láska. Možná jen okouzlení z její strany? Ne, teď už to nebylo nic. Vždyť by ani nevěděla, jak s ním mluvit. Za to Rhaaxin byl tady. Byl odhodlaný chránit Zlatou a ji se jeho zápal pro věc fakt líbil.
Mezitím, co se bavili, se objevila u nich Mireldis. "Nebude. Naopak. Jsem ráda, že i tebe zajímá, možná větší hrozba, která tady někde může být." Medvěd, byl vážná hrozba, ale pokud ho poštvali Cizáci, tak ti byli závažnější hrozbou než zbraň, kterou možná použili. Jestli úmyslně nebo ne, to se mohli jenom domnívat.
Kývla ji a pak se všichni vydali směr bažiny.

>>> Zlaťák (přes Baštu)

Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 15
Postavení: Gamma
Povýšení: xxx
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: Boj s predátorem, ochrana smečky.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Dorazila na území a v tom smečku napadl medvěd. řešila vzniklou situaci a pak se vydala hledat cizího vlka, který nejspíš mohl za útok medvěda.

Zlatá přes Zlatý les >>>

Vyrazila a Rhaax se k ní hned připojil. Nezdálo se, že by toužil hledat místo, kde Ingrid našel chomáč chlupů. Možná to nebylo ani tak důležité, pokud najdou stopu na území, kam předpokládali oba, že vlk mířil. Na otázku ohledně Bažin odpověděla: "Řekla bych, že jsem tam už byla, ano, je to sice dlouho, ale povědomí mám."
Cizího vlka najdou i tak. Nebyli přece hloupými vlčaty. Nějaké zkušenosti se stopováním už oba jistě měli. Vlastně nač ztrácet čas hledáním na hranicích, když mohli začít v lese. A skutečně. Někde za hranicemi smečky, Alyanna s Rhaaxinem narazili na stopu cizího vlka. Ona sice nevědla tak úplně přesně, jestli se jedná o Cizáka s velkým Cé, ale rozhodně to nebyl vlk, který by se pohyboval v okolí smečky běžně. Alyanna důkladně očichávala pachovou stopu zanechanou otisky tlap v mokřejší půdě. Stopy je vedly na Zubří.

Inu, cítila se unavená. Ne fyzicky, ale psychicky ano. Stále cítila, jak se k ní upírají pohledy vlků lačnících po jejím potrestání. Potrestání za co? Za to, že nechtěla, aby to zvíře ublížilo komukoliv ze smečky? A to mělo být co? Ironie, sarkasmus, parodie? Nemohla vědět co si o ní myslí, jen to, co po ní křičely předtím. Ale ji mohlo být ukradené, co si myslí. Mohlo, mělo, ale nebylo a přes to, že ji zlobilo, jak se snažili vinu svalit na ni a přisuzovaly ji chování, které neprojevila, nehodlala jim podlézat.
Snažila se popadnout dech a nabít rovnováhu z výdaje magické síly. Takže jí bylo upřímně jedno, kdo na ni zírá a co od toho očekává. Pokud si bílá myslela, že ji Aly padne k tlapám a začne se jí omlouvat jak byla pitomá, že se snažila chránit smečku že ji otevřelo oči to sprosté chování hnědé vlčice, co si do tlamy neviděla a obviňování bílé, tak ne. Aly si uměla přiznat chybu, však tady jednala pouze v zájmu smečky.
Ze zamyšlení, nebo spíše ze vzpamatovávání se jí probrala slova Rhaaxe. Nemusela o tom přemýšlet. Jako bojovník měla potřebu zjistit, jestli se nepřátelský vlk nebo ještě hůř, vlci, nepotulují blízko smečky. Na území smečky jeho stopy nebyly. Musely se vyskytovat za hranicemi. "Zní to jako dobrý návrh. Jdu do toho s tebou." To její matku někdo brutálně zavraždil. Ne tu Renblininu. Takže ať si myslí co jen ji bude libo, ale pokud existovala hrozba větší, než hnědý huňáček, chtěla to vědět. Rozhodně nehodlala čekat, až to hnědá s bílou rozdýchají a znovu ji začnou peskovat. Konec konců, nebyla pes, ale vlk.

>>> Zubří pláň