Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tady se přeci jenom na chvíli zastavily. Aly se posadila pod strom a pohlédla do jeho koruny. "Co asi skrývá za tajemství?" Zajímala se. Pak zavrtěla hlavou a pohled přesunula na Dail: "Ne tady tudy kolem tohohle stromu, ale Začarovaným lesem. Takže ne, nezkoušela jsem ho sundat. Počkat ovoce? Není to dub?" Duby přece ovoce nemají, proto byla Aly překvapená a znovu se pořádně zadívala do koruny stromu. "Takže tohle je to tajemství? Ovoce namísto žaludů?" Zase se zvedla a obešla strom dokola. "Takže ty říkáš že to ovoce nejde utrhnout? A nikdy nepadá?" Nikde na zemi nebylo, takže mohlo být ještě nezralé.
Po špekulování, co to je za strom, proč má ovoce a ne žaludy a jestli se dá otrhat, nakonec se Aly vydala zase dál. "Myslím, že v Mlžných pláních se něco skrývá, když je tam ta mlha pořád. Chci tomu přijít na kloub."

>>> Mlžné pláně (přes Začarovaný les)

Začarovaný les >>>

Začarovaný les byl byl barevný a proto poskytoval krásu asi každému, kdo měl nějakou barvu oblíbenou. Stromy byly vyjímečné i jinak, ale o tom Aly netušila. Nic méně i když tímhle lesem už procházela mnohokrát, nebyla úplně všude a tak zamířila do míst, kde ještě její tlapka nedopadla do půdy. "Také jsem tudy už párkrát šla." pronesla k Začarovanému lesu. Její cesta vedla k modráku.
"To zní dobře." Zareagovala na tuto nabídku. Vyhovovalo ji to. Mohla si jít kam chtěla a měla dobrou společnost a to se počítá.
"Co je to za strom? Byl tu vždycky?" Tady nikdy nebyla, ale musela ho vidět. Možná ji ale splýval s lesem v pozadí, takže z dálky si mohla klidně myslet, že roste v lese.

Mokřady (přes Tajgu) >>>

Bylo fajn, že Dail nechtěla vyvolávat konflikty. Alespoň to tvrdila. Aly ji nemusela věřit, ale ku podivu ji věřila. Možná, pokud by musela, tak by bojovala, ale věřila, že boje ráda nemá. Aly by byla nerada, kdyby s ní musela bojovat, ale pokud by šlo o smečku, zkrátka by jakékoliv známosti mimo smečku musely jít stranou. Smečka byla na prvním místě. I když Alyanna často pobývala mimo ní, vždycky se vracela a byla ochotna za smečkou stát do poslední kapky krve. "Dobrá." Pohled z Dail přesunula k lesu. Tohle místo bylo takové průchozí. Bylo však pěkné to ano.
"To by bylo docela fajn." Zareagovala na nabídku prohlídky. Tak či tak, nebyla na tom závislá, ale byla ráda, že s ní Dail jde a že tak mohou konverzovat. "Jaká zajímavá místa jsi už cestou po ostrovech navštívila?" Optala se ji tedy Aly.
"Ano, je to docela krásný les." I když Zlatý se ji líbil víc. Možná proto, že byl její rodný.

>>> Modrák

Tajga >>>

Mile se na ni podívala a usmála se. Když ji to tak vyhovovalo, tak to muselo být tak, jak to být má. Chaos, ale bylo to zvláštní uskupení. Aly o tom chtěla mluvit, ale bylo ji jasné, že stejně se nedozví nic nového nebo nic vnitřního. Vlastně byla ráda, že Dail z ní netahá nic o její smečce. "Když přijde v míru, v míru se s tebou ráda setkám." Odpověděla ji Aly. Oni nebyli ti, kteří by návštěvníky okamžitě vyhnali. I když po tom, co se stalo její matce, by možná takhle činit měli. Kdo ví. Už jen proto chtěla být silnější, aby mohla svou smečku chránit.
Kráčely Tajgou, až se ocitly na místě, kde ještě ona nebyla. Otázka Dail ji vytrhla ze zamyšlení. Otočila k ní hlavu aby odpověděla: "Tady jsem ještě nebyla. Chci poznat ostrovy skrz na skrz. Ty jsi je už celé prošla? Říkala jsi, že je znáš dobře." Jehličnany se změnily na listnaté stromy a Aly ucítila, že půda se stávala měkčí a promáčená. Ocitly se tedy v jakýchsi mokřadech. Chvíli tudy procházela a snažila se nezapadnout do tůněk či bažiny. Ale jak byla tma, bylo toto místo víc nebezpečné než-li za denního světla. Nakonec se rozhodla, že zůstávat zde by bylo dobré jen v případě, že se nebudou snažit dostat odněkud někam.

>>> Začarovaný les (přes Tajgu)

Ledovcové jezero (přes Ledové pláně) >>>

Ano, byla pravda, že to k ní nesedělo, nejspíš. Ale podle toho, co následně řekla si tam našla, svým způsobem, místo, což asi bylo dobře. Když ji to vyhovovalo. "Je škoda, že se nepřidáš do Zlaté, ale pokud tam máš bratra i když ne pokrevního a přátele, nejspíš to tak má být." Věnovala ji úsměv. Lámat ji nebude, to bylo jasné. Neuspěla by a ještě by na svou smečku mohla vrhnout ne příliš dobré světlo a to nechtěla.
Dostaly se do Tajgy. Tady už byla a trochu to zde znala. Vzduch voněl po jehličí a i když byl ještě večer a dostaly se z ledových plání a vzduch se ochladil, jim to přišlo jako by se oteplilo, protože samy přišly z větší zimy než na jakou klesly teploty po letní bouřce. Byl krásný večer, dalo by se říci i když poněkud mokrý.
"Nebudu tě přemlouvat, ale kdybys byla někdy v budoucnu bez smečky, tak asi víš, kde můžeš hledat. Myslím, že se nemusíš bát, že bys domov nenašla." Pravila to alespoň takhle diplomaticky. Nelákala ji, nesnažila se ji nijak zviklat. Prostě ji jen dala ujištění, že kdyby se cokoliv semlelo, ve Zlaté by jistě místo našla.

>>> Mokřady

Dvojčata (přes Ledové pláně) >>>

Bylo to od Dail milé a docela i odvážné, pustit se do neznáma bez možnosti se vrátit. Tedy nevěděla by to, musela by zkrátka riskovat, ale byla ochotná to udělat. Poslouchala dál a asi chápala, proč se nebojí jít do neznáma. Aly se nebála, ale jen neměla potřebu jít pryč z ostrovů. Pravda byla, že Dail tu rodinu neměla, tedy kromě syna a Noira a Scall. Aly tu rodinu měla i když matka už zemřela.
Střihla uchem. "Společenství Chaosu?" Zajímalo ji, jestli o tom řekne něco víc. Ale už jenom ten název, nesedělo jí to k ní. Nebo ano? Chvíli nad tím dumala.
Od Dvojčat, dvou špičatých hor tyčících se nad pláněmi plnými sněhu a ledu, se dostaly k jezeru, které bylo docela blízko těmto horám. Od jezera stoupal chlad. Jako by led pokrývající vodu byl mrazící jednotkou celé této oblasti. No teď v létě to bylo i docela příjemné, pomyslela si Aly.
Ale ani zde nezůstaly příliš dlouho. Aly si vyzkoušela, jaké to je stát na ledě. Prošla se po ledové ploše, dokonce se i na chvíli rozběhla. "To je zajímavé, tohle jezero nikdy nerozmrzá." Bylo léto a byly tady a všude byl sníh a led. Věčná zima.
Od jezera už mířily zase do teplejších krajů.

>>> Tajga (přes Ledové pláně)

Rozbitý sever >>>

To znělo jako docela fér nabídka. "To není špatný nápad. Ale jak dlouho mám čekat, až se vrátíš, když do portálu vstoupíš? Co když portál zase zmizí?" To bylo k diskuzi a k úvaze.
"Dail, máš tady vůbec nějakou smečku?" Zeptala se Aly zvědavě. "A jak dlouho už jsi na ostrovech Mois Grisu?" zajímala se dál. Když se tady nenarodila, musela tu být už dlouho, ne? Třeba by ji přemluvila, aby se přidala ke Zlaté, kdyby neměla smečku a měla zájem. Mezi tím se dostaly za krupobití ke dvěma horám. Letní bouřka ustala. Byla krátká ale intenzivní a holky zažily i trochu té tvrdosti z krup. No nic, co by se nedalo přežít. Jen taková masáž zad a hlavy, hehe.
Lézt na hory se jí ale nechtělo. Jen si je tak nějak prohlédla. "Tohle jsou ty dvě špičaté hory, které už jsem viděla z dálky." pronesla to spíše jen tak, než, že by to říkala přímo Dail. Nezamířila nahoru, ale naopak se vydala dál do plání.

>>> Ledovcové jezero (přes Ledové pláně)

"Nejspíš bych to také zkusila, kdybych na něj narazila, ale... nechci opouštět ostrovy. Je to můj domov. Ovšem kdyby bylo možné se vrátit, proč ne?" Moc toho v tuto denní nebo spíše večerní dobu vidět nebylo. Ale Aly pochopila záhy, že dál pokračovat není jednoduché. Mohla by, ale to, co před nimi leželo, byly kry. Ledové zmrzlé kry plovoucí ve stejně ledovém moři. Letní bouře, která se nad ostrovy rozpoutala, zde se nemohla rozhodnout, zda dvě vlčice svlaží vodou nebo kroupami a tak dostaly do kožichu od obojího trochu.
Zkoušet překonávat tuto rozbitou plochu by byl hazard, který by mohl skončit tím, že se utopí a to nebylo to o co by Aly stála. "Tady už jsi byla? Co to je tam v dálce?" Zadívala se do tmy z níž ale pableskoval teleport. Jenomže nebylo možné se k němu dostat. "Co když je to onen teleport, který sem přináší vlky odjinud?" Ne, nebyl. A nejspíš by ani nedávalo smysl, že by byl zrovna tady. Vlci se na ostrovech objevovali na všech možných místech. No, asi někde na březích a tak, ale ne jen na jednom. Ovšem tenhle teleport zářil jinou barvou než ten první na druhém ostrově. "Tam se nedostaneme. Ty kry jsou moc daleko od sebe." Poznamenala k Dail.
Nezbývalo, než jít odtud pryč.

>>> Dvojčata

Tundra >>>

Možná to je portál, který je nestabilní. "Možná se ten portál objevuje jenom v konkrétní dobu na konkrétním místě, nebo se objevuje a mizí chaoticky, aniž by se dalo zjistit, kdy a kde se objeví příště. Já nevím." I když nad tím mohla přemýšlet, nejspíš se nedopátrá skutečnosti. Pokud by to bylo tak, jak právě řekla, neexistovala možnost, aby vypočítali, kdy a kde se znovu objeví. Musely to brát tak, jak to bylo. Prostě se tu čas od času objeví vlci, kteří se sem teleportují z jiných míst a nebo naopak. Potom bylo na zvážení, jestli se nezačít bát, že to někdy vycucne i je. Alyanna neměla v plánu zmizet z ostrovů. Byly jejím domovem.
Tundra se změnila v ledové pláně a nakonec dorazily na místo, kde to bylo ledové úplně všechno. V dálce bylo vidět i moře, nebo spíš slyšet. Byla tma. Ale i když byly mraky, sníh i tak dokázal odrážet i to minimum světla, co tady bylo. Bílá tma.

Nížina hojnosti >>>

Pokud to správně pochopila, tak Dail si buď nepamatovala místo, odkud přišla na ostrovy Mois Grisu nebo o tom zkrátka nechtěla mluvit. Aly nebyla šťoura, nebo byla? Nechala to tak a jen přikývla. "Asi by to bylo opravdu zajímavé, kdyby existovaly možnosti, jak se dostat z ostrovů na další místa. Jen nikdo neví kde takové přechody jsou, pokud se neobjevují zcela náhodně a jen občas. Stejně jako se vlci tady zjevují, tak i mizí."
Ale proč tomu tak bylo je a možná i nadále bude? Aby se zachovala rozmanitost zdejších vlků? Aby dostaly nový smysl života ti, co se zde teleportovali odjinud? Aby zdejší vlci poznali, že existuje i svět mimo ostrovy? Na to znaly odpověď asi jenom Nero a Iris a možná i další bohové o nichž Aly nic nevěděla, mohla se však domnívat, že třeba existují.
Dorazily do Tundry a nad hlavami jim začalo hřmít.

>>> Rozbitý sever (přes Ledové pláně)

"Protože neznám tolik vlků, kteří by se tady nenarodili a zároveň zde byly tak dlouho. Jistě, pár jich je, ale hodně se jich tady mihne. I když těžko říci, jestli našli nějakou cestu z ostrovů." Ne, opravdu neslyšela, že by odtud byla veřejná dálnice mimo ostrovy.
Už to řekla, ale zopakovala to. Možná to Dail poprvé nepochopila. "No o světě mimo tyto ostrovy. Nejsou jenom tyhle ostrovy Mois grisu, ale i další ostrovy a mnohem větší pevnina. Alespoň takhle jsem to zaslechla od jiných vlků. Ale když ses tady nenarodila, musela jsi z nějakého takového světa přijít. Ne?" Třeba si Dail na to už nepamatovala nebo to nevěděla. Sice to nedávalo Alyanně smysl, ale počkala si na to, co řekne Dail.
Mezi tím se dostaly k řece z níž se Aly už odvážila napít. Pak se vydala k Ledovým pláním. Trochu osvěžení jim určitě neuškodí.

>>> Tundra

Prokleté jezero >>>

Pozvedla hlavu k obloze na níž se stahovaly černé mraky. Ačkoliv bylo odpoledne, atmosféra kolem se zdála, jako by už byl večer. Dělaly to rozhodně ty mraky, tím si byla Aly jistá. Ale kdo ví, jestli za tím nebylo i něco víc, co se teprve ukáže. Střihla uchem k Dail. "Takže zde žiješ už dlouho, zajímavé. Znáš ostrovy dobře?" Zeptala se Aly. "Ano, já se zde narodila. Ale slyšela jsem, že mimo ostrovy existuje velký svět. Možná i další ostrovy. Jenomže odtud se nedá jenom tak dostat." Možná se dalo z Mois Grisu odejít, ale nebylo to tak, že by si vlk řekl a nebo že by našel teleport, kterým se dá přecházet mezi světy. Vždycky to bylo náhodné.

Musela s Dail souhlasit. To jezero vypadalo opravdu velmi nelákavě. Všimla si, jak Dail odstoupila, jako by se z těch temných vod mělo něco vynořit a chytit vlčice do svých spárů. Nejspíš by bylo lepší, kdyby odtud pěkně odklusaly. No, samozřejmě klusat nebudou, Aly rozhodně neměla v plánu utíkat, ale jen odejít jako pravá dáma.
"Máš pravdu, z téhle vody bych raději nepila." I když žízeň by uhasila ráda, ne z tohohle jezera. Pohlédla na Dail a ji nejvíce lákala Nížina, která se k jezeru blížila pouze z jedné čtvrtiny. Obloha byla temná a dokonce se zdála temnější každým dalším okamžikem. Přesto měla Aly pocit, že v otevřené krajině bude lépe. Vítr se jim opíral do kožichů tím více, čím víc opouštěly zákryt lesa.
"A ty ses tady také narodila?" Zajímala se náhle Aly. Nechtěla, aby řeč jen tak stála, když už jim nehrozilo zavalení stromem.

>>> Nížina hojnosti

Chci poděkovat za povýšení :3
Procenta (6%) tedy rozdělit Aly takto:
Vytrvalost +2
Rychlost +2
Obratnost +2
Schopnost lovu +1
děkuji ♥

Spáleniště přes Temný les >>>

Zajímavé informace. Takže to, co si mohla z nich Aly vzít, bylo, že toto spálené místo je tu už asi déle. Ale stále vypadalo jako skoro nedávné. Možná to nebylo sežehnuto obyčejným ohněm, ale nejspíš v tom bylo něco víc. Magie? Zřejmě. Aly přikývla. "Ale teď stejně bude lepší jít odtud. Ani se ti nedivím, také se mi tady nelíbí." Připomínalo to otevřenou sluj nějakého draka nebo něco podobného.
Aly tedy mířila společně s Dail lesem pryč z dosahu kymácejících se a vrzajících stromů. Když opustily koruny stromů Temného lesa, skoro nic se nezměnilo, protože ačkoliv bylo odpoledne, obloha byla podivně temná a tmavá.
Stanuly na břehu jezera, které vypadalo jako prokleté. Temné vody vůbec nepůsobily lákavě. Alyannu už jenom ten pohled na jezero odradil, aby se napila. "Co je to s tou vodou?" Rozhodla se, že nebude riskovat.