Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mlžná džungle >>>

Konečně stanula ve Svatyni. Pamatovala si, že to bylo mnohem větší místo, ale tenkrát byla ještě malá, možná proto se jí to tehdy zdálo tak obrovské. Nic méně, i teď na ni působila Svatyně stejně velkolepě, jako tenkrát. Pamatovala si ty zvláštní sochy a podivné neznámé předměty visící na stěnách prvního sálu. A potom, stejně jako už jednou, přešla do druhé místnosti, kde už na ni čekal Mistr. Ten vlk vypadal stejně jako kdysi. Takový dědeček, řekla by Alyanna, ale ta jeho neskutečná síla, rychlost, obratnost, vytrvalost a schopnosti lovu, byly, jako by on sám byl na vrcholu svých možností. A že byly vysoké, protože už tehdy měla dojem, že převyšuje všechny vlky. Ale možná se jí to jen zdálo v jejích dětských očích a nyní, když už je dospělá, možná to bude vidět jinak. Každopádně stálo za zkoušku to zjistit.
Usmála se na něj. "Ráda Vás zase vidím, Mistře," pozdravila vlka, který nepromluvil, ale jenom kývl hlavou a pak se otočil a pohlédl na ni, aby jej následovala, což pochopitelně také učinila. Rozhodnuta byla pro trénink všech svých schopností, protože potřebovala zesílit ve všech směrech, aby mohla plnit svou funkci ve smečce dobře.

Zaplatím 21 mincí a získám 168 %
... původní ............ nová procenta ... nový stav
Síla 12 %/95 % .................. +43 ...... = 55 %/95 %
Vytrvalost 6 %/75 % ........... +34 ...... = 40 %/75 %
Rychlost 7 %/80% .............. +33 ...... = 40 %/80 %
Obratnost 6 %/55 % ........... +34 ...... = 40 %/55 %
Schopnost lovu 5 %/50 % ..... +24 ...... = 29 %/50 %

Schváleno

Schopnost lovu
Jako první se rozhodla pro lov. A objevila se na louce u okraje lesa. Připadal ji povědomý, ten les a aby také ne. Objevila se na okraji Zlatého lesa. To ji trochu udivilo, ale ne ten fakt, že se objevila u lesa, nýbrž, že to byl zrovna Zlatý les. Ale nyní se už soustředila na samotný lov. Vycítila, že by měla ulovit nějaké myši a na louce u lesa byly myši cítit. Nejdříve naslouchala, kdyby zaslechla pohyb, šustění, něco cokoliv, co by ji prozradilo přítomnost těchto malých hlodavců. Nos totiž už použila a myši rozhodně cítit byly. A skutečně zaslechla zašustění v křoví a tak nastražila uši a začala se ke křoví plížit. Myšku uviděla téměř okamžitě. Zrovna totiž lezla po keříčku a ten se pod její váhou hýbal. Chytit myš na keři mohlo být jednodušší, ale také nemuselo. Záleželo od příležitosti. Aly se ale nezabývala rozmýšlením nad tím, jak nejlépe myš chytit, ale začala jednat a odrazila se a skočila po myšce. Samozřejmě větvičky křoví ji šlehly do tváří. Musela zavřít instinktivně oči, aby si je neporanila tím pádem myška stačila utéci na jinou větev a od tama pak seskočila na zem. Dalo jí to nějaké minuty navíc, ale Alyanna nebyla zvyklá se vzdávat a po prvním neúspěchu se vrhla na myšku znovu. Dostihnout ji bylo snadné. Tlapami ji přimáčkla k zemi a když byla připravená, chňapla po ní, jen co zvedla tlapu.
Podařilo se ji ulovit myš. Ale chtěla se zdokonalit více a tak ji přišlo na mysl, že víc myší bude znamenat víc zkušeností. I teď získala cenné zkušenosti z lovu. Začala pátrat po další myši. Ostatní myšky nebyly tak snadným terčem. Byly schované. Alyanna pátrala po okolí a našla nějaké spadlé žaludy. I zde byl cítit pach myší, lehla si na zem a zkoumavě se dívala po zemi a ouška ji rotovaly jako dva radary snažící se zachytiti sebemenší zvuk myších tlapek. Nedlouho na to se objevila myš a začala chroupat žalud. Aly se pomalu otočila, aby ji odhalila. Pak vystartovala po myšce, která začala rychle prchat k úkrytu, tam ale nedoběhla, Aly byla rychlejší a myš chytila.
To by stačilo, pomyslela si Aly a v tom okamžiku se les kolem ní i s loukou změnil na arénu.

Síla
Rozhodla se totiž, že by chtěla nabrat více síly. Mistr stál naproti ní a nechával ji možnost prvního útoku. Pochopila to rychle. Neváhala, což možná nebyla nejlepší strategie, ale jak jinak získat zkušenosti, než-li bojem? A taky poznala, že bezhlavě se vrhnout na soupeře nepřináší příliš zisků. Podruhé už si to trochu promyslela a pokusila se udělat taktický úder. Naznačila Mistrovi nějaký útok, ale v posledních okamžicích jej změnila. Zdálo se, že to byla cesta o něco lepší i když se Mistr stejně dokázal útoku vyhnout. Další útok byl zřejmě na Mistrovi a tak Aly poznala, jaké to je, naopak, čelit útoku. Bylo to rozhodně jiné, než útok vést. Mistr ji povalil na zem, ale i když mohl zaútočit dál, neudělal to a dal zase šanci Alyanně, aby se mohla bránit. Ve chvíli, kdy tedy od ní uskakoval, ohnala se mu po zadní tlapě a dokonce se ji podařilo ji skutečně chytit. Takhle se to několikrát opakovalo. Nikdy se však útok či obrana nestala stejnou. Vždycky to bylo jiné, nové a Alyanna si z toho brala poučení.

Vytrvalost
Když boj skončil, objevila se Aly u strmé kamenité hory a pochopila, že cílem bude dostat se nahoru. Neváhala a pustila se do souboje se strmým svahem. Na takové hory nebyla zvyklá, ale nikdy by se nevzdala, navíc když šlo o něco, co bylo složené z hlíny, štěrku, skály. Hrdě se drala kupředu a šplhala nahoru do svahu. Několikrát ji podklouzly tlapy a dokonce se i svezla po svahu o značný kus níž. Nebylo to jednoduché, natož, když ona byla zvyklá se pohybovat více méně po normálních plochách. Nakonec se však dostala na vrchol, ale měla pocit, že se tam škrábala snad celý den. Pochopitelně to byl nejspíš jenom klam. Nahoře se trochu vydýchala a než se nadála, prostředí se změnilo.

Obratnost
Znovu se objevila v džungli, jako když se blížili s Cinder ke Svatyni. Viděla před sebou dráhu. Jako by se rozsvěcovala světla, kudy by měla běžet a tak učinila. Rozběhla se a vyskočila na kmen padlého stromu a dostala se po něm výš, kde přeskočila na silnou větev a z ní zase seběhla dolů. Další překážku podlezla a oběhla skálu, seběhla úzkou rokli až dolů a tam se musela vyškrábat korytem řeky. Pak ji čekalo ještě několik překážek a závod s překážkami byl u konce. Ne však její trénink.

Rychlost
Ani se nenadála a byla na pláni. Mistr na nic nečekal a vyběhl k závodu. Musela běžet za ním a snažila se ho dostihnout. Byl nesmírně rychlý a ona si připadala jako těžkopádný medvěd. Však také nebyla žádné párátko. Teď si pomyslela, že Vé by na tom s rychlostí byla nejspíš o něco lépe, ale to ji na rychlosti nepřidalo. Musela se snažit sama a tak se odrážela co jen ji síly stačily. Nakonec, když už myslela, že snad i plíce vydechla, závod skončil.

Trénink byl u konce. "Děkuji, Mistře..." vydechla vyčerpaně. Cítila se opravdu zmožená a také na to měla nárok. Vždyť to byl velký trénink. Poklonila se Mistrovi, protože ji přišlo, že to je tak správně. Pak mu předala mince a vydala se ze Svatyně zase do džungle.

>>> Mlžná džungle

Les u Mostu >>>

Důkladně naslouchala slovům Cinder. Měla na to svůj vlastní názor, který se teď pokoušela interpretovat. Alyanna nebyla proti názorům Cinder, ale přeci jenom ji položila další otázku, čistě jen ze zvědavosti. Sama nebyla toho názoru, že by chtěla za mois grisské bohy nějak orodovat, aby v ně uvěřila i tato hnědá vlčice se svými závěry a svým pohledem na věc.
"Zní to rozumně. Ale co když mají bohové takovou podobu, podle toho s kým jednají? Co když svou podobu mění jako chameleon své barvy? Třeba když se zjeví ptákům, vypadají jako oni." Usmála se na Cinder. "Ale Nero a Iris jsou nejspíše jen místní bohové, třeba jinde nemají svůj vliv." A jak zmínila, byly podstatně větší než obyčejní vlci. Mohli to i přes všechno být jen obyčejní vlci? Těžko tohle mohla soudit, když se s nimi ani nesetkala.
"Ať už jsou to poslové, místní bohové, polobohové nebo jenom vlci s větší mocí, stejně na ně nemohu mít objektivní názor, když jsem je ještě nepotkala." Uzavřela to Aly tak nějak racionálně a vydala se do míst, kde předpokládala, že najde Svatyni.

>>> Svatyně

Aly si nepochybně všimla, že Cinder se k tématice bohů moc nevyjadřovala. Sice nepopírala, že by bohové existovali, ale ani se tohoto tématu nechatila. Ne, že by Alyanně na tom záleželo. Téma bohů ji nenaplňovalo, jak by se mohlo zprvu zdát. Mluvila o nich jenom proto, že o jejich existenci byla poučena jako vlče od rodičů, pochopitelně.
Obě vlčice se tedy daly znovu do pohybu. No, a přesto Aly vrtalo hlavou, co ml ten kritický pohled hnědé vlčice znamenat. "Už jsi se s nimi setkala?" zeptala se nakonec, čistě ze zvědavosti, ne, že by snad chtěla verbovat vlčici na nějakou mois grisskou víru. "Protože já ne?" dodala.
"Tady mi to začíná být povědomé," řekla, když se les změnil na džungli. "Co si myslíš o Mistrovi?" Zajímala se zase z trošičku jiného soudku. Ale kdo ví, třeba Mistr a obchodník jsou také bohové.

>>> Mlžná Džungle

Přikývla hlavou: "Jistě. Na ostrovech žije bohyně Iris. Pokud by ses s ní setkala, bezpochyby ji poznáš. Je to bílá vlčice, která je hodně velká. Větší, než kterýkoliv vlčí samec na ostrovech." Aly se s ní nesetkala. (předpokládám, že ne) Jestli ano, nejspíš si toto setkání nevybavuje. "Je ochránkyní ostrovů. Nezjeví se jen tak někomu, ale zároveň se může komukoliv ukázat, když bude mít pro to důvod, ať už dobrý nebo špatný." Vysvětlila Alyanna to, co slyšela od druhých. Možná se s ní také někdy setká. Otázkou je, jestli by o to stála. Sama si není jistá. Nejspíš po tom ani netoužila.
"A potom je tady Nero. Říká se, že je nevlastní syn Iris, který se stal bohem. Co jsem slyše, může vlky na ostrově obdarovat nebo jim také něco vzít. Měl by to být hnědý vlk, stejně jako jeho nevlastní matka, i on je prý vysoký." To by bylo k Božstvu Mois Grisu.
Tak či tak, nevěřila, že by některý z těchto dvou měl na svědomí smrt její matky. To ji nedávalo smysl.

Samozřejmě i to byla jedna z možností. Nad tím takhle neuvažovala. Aly se zamyslela. Opravdu by tady mohla být tahle možnost? Proč pak ale maskoval svůj pach. Aby jsme neodhalili kdo to je. Proč tedy zabil naší alfu? K čemu mu to to bylo. Myslela mu, jako vrahovi, neřadila si ho jednoznačně k samci. Vrahem mohla být klidně i samice. To nebylo tak úplně podstatné. "Ať už to byla vražda, nebo jen nešťastná náhoda, nikdo nejspíš nezjistí, proč se ten boj odehrál." Nevěřila, že by její matka byla slabá. To by přece nebyla alfou. Jí jako slabá nepřišla. Mohla ji vidět silnou jen proto, že to byla její matka a ona byla tehdy vlče? Na to by nesázela. Jistě, vlčata neumějí vždycky odhadnout správě chod věcí, konec konců, od toho jsou to vlčata. A přesto ji nepřipadala matka slabá, aby ji zbavil života jenom tak nějaký ledabylý vlk či vlčice. "Myslím si, že ani tak to nemohl udělat jenom tak obyčejný tulák. Pochopila bych, kdyby v tom měli tlapy bohové, ale tohle by si určitě nepřáli. Zase tak moc se do životů vlků na ostrovech nevměšují. Jako, občas si něco přichystají, to ano, ale aby se vměšovali do chodu smečky, to mi nepřijde jako něco, co by bylo hodno jejich postavení." Bylo by to až příliš dětinské.

Jak zkoumala reakci Cinder, usoudila, že hnědá vlčice o tom činu slyší zcela poprvé. Alespoň si to tak myslela nebo zkrátka si myslela, že to tak je. Rozhodně si také mohla všimnout, jak hnědá nad tím přemýšlí. Byla to zlá informace a i kdyby nebyla pro druhou vlčici nijak významná, znamenala také hrozbu, že na ostrovech se pohybuje vrah a že ten vrah patří k silným vlkům. Možná je vrahem některá jiná alfa, nebo v tom má drápy beta či gamma jiné smečky. Tohle nemohl udělat jenom obyčejný tulák.
"Nebyla zabita na území smečky, ale mimo. Na hranicí, kde jsme ji našli, ji někdo donesl. Ale použil nějakou magii, aby zahladil stopy odkud a kam šel a svůj pach. Také mu tehdy dopomohla silná deštivá bouře. Zkrátka měl triumfy na své straně a chtěl, aby jsme ji našli." Někdo chtěl, aby Zlatá věděla, že existuje vlk, který je schopný zabít jednu z alf. Ale mohla být také obklíčena přesilou, to už teď nikdo nezjistí. Jediné, co Alyanna nechápala bylo, proč to udělal nebo udělali. Co ho nebo je k tomu vedlo.

Most >>>

Bylo otazné, co by měla na to říci. "Ano, jako každý člen smečky i já mám své povinnosti." A chtěla jim dostát a být schopná je vykonávat. Ale také zeslábla a bylo na čase to změnit. Pamatovala si, že Mistr ve Svatyni byl vyjímečný a proto k němu mířila. "Chci svou smečku chránit, aby se neopakovalo to, co se nedávno přihodilo." Řekla Aly prostě. Událost s její matkou ji ležela na srdci jako balvan. Jistě, nebylo to její vina, ale možná, kdyby byla silnější a doma, nemuselo se to stát. A nebo by se to stalo tak jako tak, ale nemusela by pochybovat o svých schopnostech.
"Naše alfa, byla na podzim zavražděna." Prohlásila to s tvrdým a těžkým hlasem. Ale nemohla to sdělit měkce, když se jí o tom mluvilo těžce. "Nikdo neví, kdo to udělal, ale o to víc mě trápí, že nejsem silná natolik, abych něčemu podobnému dokázala zabránit." Zatím ještě neprozradila, že onou alfou byla její matka, nic méně, pozorně upřela pohled na hnědou vlčici a bedlivě ji zkoumala, jak zareaguje na tuto informaci. Kdyby snad byla komplic vraha, určitě by to nějak dala najevo, byť třeba neverbálně. Aly si ale nemyslela, že by Cinder byla vrah, přesto, sama Cinder ji na začátku řekla, že i zlý vlk se může chovat přátelsky. Byl to dobrý trénink rozpoznávání, kdo mluví pravdu, kdo lže a kdo je nebo naopak není v pozadí tohoto hrůzného činu.

Hraniční pohoří (přes: Temný les) >>>

Byl už skoro večer, když překonávaly vlčice pás Hraničního pohoří. Zdálo se, jako by to bylo nejdelší pohoří vyrůstající na Mois Grisu, avšak nemuselo tomu tak být. Nacházelo se zhruba uprostřed prvního ostrova a Alyanna spíš netušila, proč se mu přezdívá právě Hraniční. Možná proto, že oddělovalo Tundru od Tajgy? Možná!
Jemně přikývla na větu Cinder, která měla Alyannu povzbudit k tomu, že se nemusí bát, že by ostrovy neprozkoumala. Jednou snad ano. "To ano, pravděpodobně." I když povinnosti smečky by měly být na prvním místě. Když byla malá, možná to tak neviděla. Ale teď když dospěla, a přišli navíc o jednu z alf - její matku, bylo na řadě, aby Alyanna převzala část toho, co jejich matka vykonávala. Tedy měla by být pro smečku oporou a tím, na koho se mohou spolehnout. "Ano, ale povinnosti jsou povinnosti," dodala.
Další na řadě byl les, který působil na mnohé návštěvníky jako tajemný, možná nebezpečný, lstivý, nepřátelský, ano, Temný les. Už jím párkrát procházela. Pak, když stanuli před nepřírodní konstrukcí z přírodních materiálů, Cinder se rozhovořila o rodině. Aly ji naslouchala. "Ano, nebylo by to dobré, kdyby byl jeden jako druhý. Jen... no..." nevěděla, jestli by měla prozrazovat tolik informací, ale tahle vlčice nezdála, že by ty informace chtěla zneužít. A bylo by to vůbec možné? Možná. "Bratr někam odešel, dlouho jsem ho neviděla a ostatní, kromě sestry, jsou mladší. Nebyli jsme spolu tak dlouho, abychom si k sobě našli takové pouto jako k mým vrstevníkům." I když jak to má s bratrem, to nevěděla. Možná by ho měla najít a zjistit, jak se k ní staví. Ale tak či onak, bratr stejně odešel ze smečky. "Je to složité, odešla jsem na velmi dlouho už jako hodně malá. A vrátila jsem se velká, no." A také jak by měla mluvit se sestrou, která nemluví a s druhou, které nerozumí protože netuší, co se ji honí v hlavě. Asi nezačali nejlépe. Možná by měla zkusit promluvit s mladším bratrem. "Ne, že bychom se neměli rádi, prostě se musíme víc poznat, ale nesetkali jsme se zrovna v dobré situaci. Co se stalo nám nedávalo prostor na sbližování se." Prozradila tedy a zároveň neřekla vše. Jen to podstatné.
"Jakmile to bude možné, zkusím s nimi promluvit." Předpokládala, že se Sill to nemá tak rozházené, jako s Merlin a Deironem. U těch bude muset začít.
Dala se i ona do pohybu. Most ji přišel stejně zvláštní, jako tenkrát. Jen teď byl o něco menší, zdálo se. Užší. No co, bude jej muset překonat tak jako tak a tak na něj vkročila a pokračovala kupředu i když je brzy zahalila mlha, která ukrývala břehy vždy, snad aby dodávala tu pravou tíživou atmosféru tohoto místa.

>>> Les u Mostu

Začarovaný les (přes: Kvetoucí louku) >>>

"Krásné jsou, to ano. Chtěla bych je projít všechny." Poznamenala k tématu ostrovů. Jí samotné se některá místa opravdu líbila a jiná zase ani nestála pomalu za zmínku. Většina míst na Mois Grisu ale byla krásná. Každé svým jiným způsobem. Alyanna ani neměla vybrané nejkrásnější místo. Ono, když ještě nebyla všude, nemohla si hned vybírat. Ale Zlatý les byl krásný a mezi oblíbená místa nepochybně patřil i když jako malé vlče z něj odešla na svoji první velkou toulku.
A pak tu bylo téma rodina. Tady by se toho dalo navyprávět. Aly ale měla na paměti slova Cinder, že by neměla o rodině prozrazovat příliš, ne-li vůbec něco. Bylo na ni vidět, že by se i rozpovídala docela ráda. Ale kde začít a co vůbec prozradit? Nakonec tedy něco málo prozradila: "Každý z mých sourozenců je jiný a je mezi námi dost rozdílů, řekla bych a díky mým toulkám se se všemi neznám tak dobře, jak bych zřejmě měla." To nebyla informace, která by někomu mohla ublížit. Tedy, snad. Ale kdo se na ostrovech netoulá?

>>> Most (přes: Temný les)

Vlčice převážně naslouchala a mluvila jenom minimálně. Toho si Alyanna všimla a snažila se přijít na to, jestli je vlčice skutečně tak málomluvná od přírody, nebo to je tím, že se vlastně ještě tak dobře neznají. Svým způsobem se jí to líbilo. Líbilo se ji, že se na ni nedívá jako na vlče nebo jako na nějakou namyšlenou dámu. Možná to bylo dáno i tím, že teď neřekla, kým je. Rozhodně si to hodlala ověřit. Ale ona se nebála toho říkat kým je. Naopak, byla na to hrdá a byla zvyklá si tak dělat co chce. A i když si dělala, co si umanula, pořád měla na mysli blaho své smečky. Nedělala to pro sebe, ale pro rodinu a pro smečku. Měla ráda, když si ji vážili, ale zjistila, že bylo někdy i dost otravné, když ji posuzovali jen podle toho kým je, namísto toho, aby poznali, jaká je. A že byla odvážná.
Když se tedy Cinder zvedla ze země, Aly se mírně protáhla. Hlavně krk a trochu tlapky a vydala se za Cinder. Ale nehodlala jít ji v patách, nýbrž s ní srovnala krok. "Ne, že bych ji nedokázala najít, ale je milé, že víš kde je." Jistě, určitě by ji našla. Možná by to zabralo nějaký čas, ale byla si jistá, že Svatyně je na druhém ostrově. A když tam už bude, možná tam potká Lissandru, možná i svou sestru, která se vydala na výlet. Snad je v pořádku. Ale ona je silná, jen jí to někdo musí říci. Usmála se, když si vzpomenula, jak své sestře říkala, aby si uvědomila, že má být silnou, už jenom kvůli tomu kým je.
"A jak se ti tady na ostrovech líbí?" Zeptala se tedy hnědé vlčice. Tak či tak, nejspíš si musela zvyknout, nebo by se musela neustále trápit, že byla přenesena sem.

>>> Hraniční pohoří (přes: Kvetoucí louku)

I to se zdálo jako dobře míněná rada. Možná si ji k srdci vezme. Ale nepřítel, kterého Zlatá měla, jistě dokázal poznat pach Zlaté, takže i kdyby mlčela, nepřítel by stejně věděl, odkud ona pochází. "Možná taková magie existuje, to je docela možné." Pochybovala by však, že by někdo stihl zamaskovat svůj pach ještě dříve, než by se objevil další vlk. A nikdo neužívá magie po celý čas. To by nejspíš padl vyčerpáním.
"Také nejsem ještě tak silná, jak bych chtěla. Ale mám v úmyslu to změnit. Musím být silná, abych ochránila smečku." Nadhodila tedy Aly. "Dva roky? To je docela dlouho. Já se tady narodila. Ty jsi musela tedy přijít portálem," usoudila tedy, dle informací a věku vlčice. "Mnoho zdejších vlků se takhle sem dostane. Ale nikdo neví, proč tomu tak je. Někdo říká, že to je rozmar bohů, někdo že nějaká magická chyba, někdo, že to tak je přirozené." Možností bylo mnoho. Někdy vlci přijdou a jindy zase zmizí. Nikdo však neví, kdy se to stane a jestli se to nestane i jemu.
"Někde na druhém ostrově byla Svatyně. Žije v ní Mistr a dokáže tě během krátkého výcviku udělat silnější, rychlejší, obratnější, když máš takové zvláštní mince. Už jsi o ní slyšela, nebo jsi tam byla? Já ano, ale je to už dávno a moc si nepamatuji cestu." Bylo to už dlouho. Byla ještě vlče, když tam byla.

Tomu neměla důvod nevěřit. Jenom mírně kývla hlavou na znamení, že tedy jejím slovům věří. Nic méně momentálně stejně se nehodlala držet dál. Z jejího pohledu to nemělo nyní smysl. Jistě i vlčice by mohla být potrhlá nebo mazaná, prostě každý je nějaký. Její instinkt ji však napovídal, že nemá důvod držet se dál. Dokonce i příroda byla klidná a spíše se věnovala probouzení se ze zimního spánku.
Neodpověděla na Aly otázku, nevadilo to však. Představila se místo toho. Nepotvrdila to, že je z Alatey, ale ani to nevyvrátila, tudíž se Aly držela své domněnky. "Cinder z Alatey. Velice mne těší, Cinder. Já jsem Alyanna." Už nemusela dodávat, odkud je.
Nejdříve se zdálo, že má Cinder stále v plánu někam jít, ale po té se zastavila a posadila se, načež se zastavila i Aly, ale nesedla si. Posedávala doma už dlouho a raději by protáhla tlapy. "Vypadáš jako silná vlčice. Jsi na ostrovech už dlouho?" Zeptala se hnědé. Věděla, že Alatey je jako smečka poměrně mladá, ale vlčice samotná mohla být na ostrovech mnohem déle, než vznikla smečka v horách.

Vlčice sama o sobě působila... no Aly by řekla, že jako typický představitel Alatey, jak je stihla poznat za to první setkání s podivně nejistou Alfou a nezvykle sebejistou Kappou. Ale nejspíš to mohl být jen první dojem. I tak ho přijala, jako prozatimní charakter Alatey. Podívala se vlčici v hnědých barvách do pronikavě oranžových očí. Zdálo se ji, že u černých zorniček doslova svítí žlutou barvou, jako roztavený kus železa z vyvržené sopky, avšak to byl pouhý dojem z pohledu do očí oné neznámé.
Neuhýbala pohledem. Však i její oči byly docela pronikavé, akorát ne oranžové, nýbrž zelené. Někdo by dokonce mohl říci, že jedovatě zelené, no, ona by spíše řekla svěží zeleň.
To byla nejspíš dobře míněná rada. Ale Alyanna si nenechal jenom tak radit od neznámých vlků, dokonce ani od známých, pokud sama neusoudila, že to je skutečně dobrá rada. Olízla si čumák. Vlčice před ní byla starší, než Aly, to bez pochyby. Ne stará, to vůbec ne, jen prostě dospěláčtější. Nakonec lehce přimhouřila oči a odpověděla: "To máš pravdu. Ale také není vše takové, jak se na první pohled zdá." Stejně jako moc nevěřila, že nejistá Alfa je skutečně Alfou. Tomu se ji prostě věřit nechtělo. "Já nejsem ten vlk, který by se bál nějakého toho kousance. A ty určitě nejsi vlk, který by byl natolik bláznivý, aby se jen tak vrhl na poutníka, který jej v dobrém pozdraví." Dala hlavu mírně na stranu. Ne moc, jenom tak lehoučce, jak se na slečnu jejího charakteru hodí. Hádala, že vlčice určitě nebude magor, jak také naznačila. Ale pravda, takoví magoři existovali. Jen by se nechovali tak klidně, jako tahle hnědá vlčice.
"Jsi z Alatey, že?" Zeptala se Aly přímo. Nebyla to otázka cílená na zjištění tajných informací, nýbrž si jen chtěla potvrdit, že pach, který cítí určila správně. "Já jsem ze Zlaté smečky." dodala, aby mohla být vlčice klidná.

Zubří pláň (přes: Tichá zátoka) >>>

Užívala si příjemných slunečních paprsků, které ji hřály do zad, když kráčela Tichou zátokou směrem k Začarovanému lesu v jarním po poledni a pozorovala, jak se příroda probouzí po zimě. Vonělo to tady celkem pěkně i když květin ještě moc nebylo. Nicméně sněženky už místy vykukovaly a i jiné brzké květiny. Alyanna měla ráda přírodu. Však země byla její magií, jejím vrozeným elementem.
Přitom se snažila v hlavě si vybavit cestu, kterou se dříve dostala do onoho hustého lesa, kde se ukrývala Svatyně. Kde to jenom bylo? Kdybych si tak dokázala vzpomenout. Určitě na druhém ostrově. Jen najít cestu, kde je ten most.
Jak tak přemýšlela, zachytila neznámý pach. No, neznámý, ale trochu i povědomý. Řekla by, že to je pach Alatey, ale ta přeci byla ještě daleko v horách a ne v lese. I tak ji to zaujalo a tak se vydala vstříc onomu pachu. Netrvalo to dlouho a před sebou uviděla hnědou vlčici. Podle prvního pohledu si mohla všimnout, že to nebyla žádná chudinka. Naopak. Vlčice vypadala vysoká. A vyhublá také nebyla. Nejspíš se vlkům v Alatey přeci jenom daří dobře. Skvělé. Pomyslela si. Ona sama by se v horách usadit nechtěla. Kopce, to nebylo nic pro ni, ale proti gustu... Hádala, že vlčice není ani hluchá a ani bez čichu a tak předpokládala, že o přítomnosti Aly už také ví, proto se nesnažila nijak schovávat, ale hrdě k ní přišla. "Zdravím." Promluvila k ní bez sebemenší známky toho, že by se snad bála, nebo si byla sebou nejistá. Ale nechovala se nijak povýšeně. Jen sebevědomě.

Zlatá smečka (přes: Zlatý les) >>>

Kráčela Zlatým lesem. Bylo to krásné místo a Aly byla ráda, že se narodila právě zde. Neuměla si představit, že by se narodila jinde. Třeba v akt ne. Hrdě se nesla lesem, dokud se před ní nerozprostřela obrovská planina. Bylo s podivem, že zde nikdy nebyla a to i přes to, že tato pláň byla tak blízko jejímu domovu. Už tomu ale bylo vskutku tak a dnes, dnes byl den, kdy se to změní a tohle místo už nebude neznámé.
Byl poměrně krásný, doslova, jarní den. Slunce svítilo a země nasáklá vodou z tání sněhu už začínala usychat. Příjemné paprsky slunce vytvářely teploty tak akorát. Nebylo horko, dusno ani zima. Bylo skvělé počasí na to, vyjít si na výlet. Aly zavětřila a rozhlédla se po pláni. Nejspíš to nebude ani špatné loviště, napadlo ji. Ale momentálně neměla touhu lovit. Snažila se vzpomenout si, kde přesně se Svatyně nachází, protože už to bylo přeci jenom dávno, kdy tam byla. Pamatovala si hustý vlhký les. No, momentálně se vydala k jinému lesu. Nechtělo se ji jít plání, na které se povalovala mlha ve všech ročních obdobích, když po zimě konečně vykouklo slunce, chtěla si ho trochu užít, proto to stočila k zátoce.

>>> Začarovaný les (přes: Tichá zátoka)