Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Počkala na odpověď otce, pak zareagovala slovy: "Vím, že to bude vždycky bolet, takové ztráty bývají, alespoň podle toho, co jsem slyšela. Ale věřím, že se to zlepší." Chtěla ho povzbudit. "A my jsme tady pro tebe, tati. Všechny tvé děti." Jen věděla, že musí být silnější. "Chtěla jsem nějaký čas zase strávit ve smečce, ale cítím, že musím zesílit. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, Lissandra mě vzala někam do Svatyně. Chtěla bych se tam znovu podívat a vrátit se jako silná bojovnice Zlaté smečky." Prozradila mu. "A taký bych měla trochu dohlédnout na Aileen. Tedy, ne, že bych ji nevěřila, že ten výlet nezvládne, ale mám pocit, že bych neměla dopustit, aby se vrátila zase slabá a nemocná. Třeba se alespoň ujistit, že je v pořádku, aniž by o tom věděla. To by mi stačilo." Zazubila se na otce.
Už mu řekla snad vše, co měla na srdci. Možná by ho měla nechat, aby mohl plnit své povinnosti Alfy, neboť se ji zdálo, že se zde na území smečky začínali scházet vlci.
"Když mě omluvíš, vyrazím na cestu. A tentokrát se vrátím brzy. Ale rozhodně silnější, to ti slibuji." Musí přeci smečku ochránit. Usmála se na Aetase a věnovala mu lehkou poklonku. "Tak zatím, tati." Pak se pomalu vydala do hloubi lesa zlatých stromů.

>>> Zubří pláň (přes: Zlatý les)

Usmála se na otce a jemně se mu otřela hlavou o krk. "Také doufám. Ale třeba budu mít štěstí. Myslím, že musím ještě hodně zesílit, abych mohla vykonávat funkci opět s jistotou." Ano, potřebovala nabrat síly a dalších dovedností a mohla by tak učinit, pokud by se vydala znovu na druhý ostrov. Možná ji tam zase potká.
"Nejspíše ano. Hodně členů se dost potuluje po ostrovech, řekla bych. Ale nejspíš to je tady přirozené. Na ostrovech je spousta zajímavých a hezkých míst, možná jsi některá také navštívil v minulosti." Nebylo by divu, kdyby i to byl důvod, proč členové Zlaté smečky není možné jenom tak najít na území Zlaté.
Aly se na otce usmála a byla ráda, že ji také pochválil, konec konců, kdo by rád nebyl, že? "Ano, jen mne mrzí, že jsem ti nemohla donést lepší informace o Alatey. No, ale i to, že víme o smečce v poušti, tedy, že tam je, je úspěch. Sice malý, ale lepší, než nevědět." Vlastně to nebylo ani daleko. "Máš pravdu. Nikdy bych nedala pouze na názory někoho jiného. A snad Barnat bude mít větší štěstí, než-li já." A snad se tam má Vé také dobře. No, určitě ano, vždyť má kolem sebe několik zajímavých samců. Ani bych se nedivila, kdyby už byla královnou. Měla bych ji asi taky navštívit. Pomyslela si Aly. Ne, že by se o svou kamarádku bála, to by se spíš měli bát oni, musela se nad tou myšlenkou pousmát.
"A co ty, tati, už se cítíš lépe?" Jasně, že byl smutný, to chápala, ale snad už se mu trochu ulevilo. Nechtěla to nějak více rozvádět, jen chtěla, aby věděl, že má o něj přeci jenom starost.

Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 7
Postavení: Delta
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: lov pro člena smečky.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po lovu se Sisi, kdy ulovila dva zajíce, se vydala zpět na území Zlaté, kde předala úlovek své sestře, pro kterou to dělala a promluvila si s otcem.

"Lissandra je kamarádka. Naučila mě opravdu hodně o stopování zvěře. Díky ní se mi daří s lovem." Usmála se na otce. "Ale nevím, kde teď je. Tenkrát, mi pomohla se dostat zpátky domů z druhého ostrova. Ráda bych ji zase potkala. Možná bude na druhém ostrově. To by i mohlo tak být." Určitě by se tam zase někdy vydala a třeba ji zkusila najít. Pokud by měla štěstí. Lissandra mohla být kdekoliv a Alyanna neměla tušení, že je to už teďka Alfa Daénu. Tehdy, když se setkaly, byla Liss ještě tulačkou.
Aly by se možná i začervenala, kdyby neměla na tvářích srst. Bylo to zvláštní mluvit o něm a přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby spolu mohli být teď sami a třeba by jim amorek pomohl, aby se k sobě měli víc a víc. Ale konec konců, proč to otci neříci, vždyť o nic nešlo, no ne? Stejně netušila, jak na tom u něj je. Neviděli se tak dlouho a kdo ví, jestli si někoho nenašel. Otec by to konec konců vědět mohl a buď posílit naději, nebo utnout planou naděj, jako nějaký plev. Pohlédla mu tedy do očí. "Jmenuje se Atrox."
Takže o Alatey už otec věděl. "Ale řeknu ti, otče, že Alatey je smečkou, poněkud uzavřenou. Docela i tajnůstkářskou. Nevím, jestli budou sdílní k jiným smečkám. Nejsou moc zdvořilí k diplomatickým návštěvám. Cizincům prostě nedůvěřují, ale vlkům z jiných smeček nedůvěřují snad ještě víc než tulákům. Když jsme narazily na jejich hranici, čekaly jsme tam, až někdo přijde. A když přišel jejich člen, no, choval se jako by to tam vedl a zároveň když jsem mu prozradila, kdo jsem, okamžitě se snažil mě vyprovodit z území, jako by se zástupci jiných smeček nehodlali mluvit. A jejich alfa se zdál být, no spíše to vypadalo, jako by si prohodili role. Nevím, ale nesedělo mi to jejich chování to vše kolem, mám z toho divný pocit. Rozhodně v tom bylo něco víc a já jim nevěřím. Pokud tam je teď náš vyslanec, zřejmě to nebude mít snadné." A to se Aly chovala zdvořile a slušně. A přesto ji princ z hor vyprovodil, jako by snad byla hrozbou nebo špehem, či snad prašivou tulačkou neschopnou se zařadit do smečky, což nebyla. Ano, role si prohodili, aby si z dvou dam a jednoho gantlemana udělali šprťouchlata, ale to Aly nevěděla. Jenom tušila, že by to tak mohlo být, neboť chování alfy a řádového člena bylo podezřelé. "Alfa nejistý a řádový člen až moc sebejistý, no, kdo ví jak to ve skutečnosti je." si jen tak pro sebe vyslovila myšlenku o svém vnitřním podezření, když zavzpomínala na ty dva, ano, dosti pohledné, vlky z hor, avšak chováním... raději pomlčeti. Zavrtěla hlavou na nesouhlas s tím, co se stalo v Alatey. To oni se chovali nezdvořile, ne ona.
"Bohužel, o smečce v poušti toho nevím nic z vlastní zkušenosti, takže by bylo asi moudré, kdybychom se o ní snažili zjistit víc. Dříve, než-li bude pozdě." Pokud už pozdě nebylo. Nikdo pořádně nevěděl, kdo zavraždil jejich matku. Mohl to být klidně samotný princ z pouště. Nikdo mu to nemohl dokázat, ale nikdo to také nemohl vyvrátit. Jedině vrah sám. A Alyanna nechtěla hned házet vinu na někoho, koho v životě neviděla. Nicméně i bez toho, musela být podezřívavá ke všem. Protože to, že jejich matku někdo zavraždil, to se nedalo vyvrátit.

"Všechno mu vyřídím, neboj se. A ty se vrať silnější, ano?" To byla poslední slova, která své sestře sdělila a popřála ji dobré pořízení na její túře. Ještě chvíli sledovala svou sestru Aileen, jak odchází pryč a jak se její hnědé tělo mihá mezi stromy zlatého lesa, než zaslechla kroky, které upoutaly, bezpochyby, její pozornost.
Otočila svou hlavu směrem, odkud je zaznamenala.
Vlk, který je vytvářel, byl její otec. Alyanna se na něj chápavě usmála. Nevrhla se mu kolem krku, jako by to udělala třeba Sillarei nebo Aileen. Zřejmě nedokázala být tak úplně otevřená. Věděla, že je už dospělá dáma a neměla by se chovat dětinsky, což konec konců zřejmě nikdy nedělala. Svého otce měla ráda, ale neznamenalo to, že se na něj bude vrhat, kdykoliv jej uvidí. Nic méně, oplatila mu jeho otření a také se k němu přitiskla.
"Otče..." Udělala pomlku, neboť si musela vychutnat tuhle chvíli, než pokračovala: "Dlouho jsem byla pryč. Změnilo se toho tolik." Ale nechtěla, aby se vraceli k události nedávné, tou už se trápili dlouho. Raději tedy pokračovala dál. "Potkala jsem vlčici, Lissandru a ta mi hodně pomohla. Naučila mě lovit." A to docela obstojně. "A několik dalších vlků, kteří ani nestáli za řeč, ale i jednoho, o kterém bych mluvila ráda, ale to bych ho musela znovu potkat. A chtěla bych ho potkat zas. Jen nevím, kde zrovna je. Je z naší smečky, ale do teď jsem ho neviděla." Zřejmě proto, že plní nějakou misi, nebo je na pouti po ostrovech, těžko říci, kam jej tlapky zavedly. To zkrátka Alyanna nevěděla. "Potkala jsem také jednu zajímavou vlčici, princeznu a společně jsme narazily na smečku v horách. Ona se tam přidala. A víš, že existuje smečka někde v poušti? Prý tam žije pouštní princ, ale nemá příliš vychování." Chrlila na Aetase informace a ve zkratce tak sdělila, co vše zřejmě prožila. To že zeslábla, to moc nezmiňovala, hodlala to totiž napravit a zesílil, aby mohla být dobrý bojovník smečky.
"A také tě mám pozdravit od Aileen a říci ti, že se na tebe a brášku nezlobí, že jste ji tam tehdy nechali. Potřebuje se postavit na vlastní tlapky a zjistit, kým je. Vrátí se a já doufám, že silnější." Věnovala otci úsměv, aby věděl, že ho má ráda. "Má tě moc ráda a já také."

Zastříhala ušima a poslouchala, co její sestra říká. Ve tváři se ji zračilo jakési nadšení, které podpořila také slovy: "Tak to jsou správná slova mé sestry. Ano, jen jdi a poznej náš svět. Věřím, že se neztratíš. Teď už jsi dospělá." Tohle, co se jim přihodilo je muselo posílit. Jak jinak se s tím vypořádat? A navíc v těch slovech byla pravda. Už byly dospělé a nemohly se spoléhat na to, že je rodiče ochrání. Tak to prostě nefungovalo. I kdyby je rodiče chtěli ochraňovat, už to nebylo jenom o tom, co chtěli nebo mohli. Prostě se už musely spoléhat hlavně na sebe.
"Potřebuji si promluvit s otcem. Ale pak bych také měla zesílit." Měla tolik věcí v plánu. Chtěla tolik toho uskutečnit, ale zatím se jí do cesty stavěly jen nenápadné překážky. Avšak takové to zkrátka v životě bylo. Věnovala Aileen úsměv a nakonec sestru objala. "Hlavně na sebe dávej pozor a nezapomeň, kdo jsi. Takže hlavu vzhůru a nenech se zastrašit." Povzbuzovala Aly sestřičku.

Zlatý les >>>

Objetí Sisi přijala. Vlastně kromě její sestry Aileen ji nikdo neobjímal, takže na to nebyla až tak zvyklá, ale nebylo to ani nepříjemné. "Sama? Musíš poznat i ostatní členy a pak už nebudeš sama." Mrkla na ni Aly. Sama sice všechny neznala, ale ráda by to napravila.
Nebyly daleko od hranic, takže se na území Zlaté smečky ocitly velmi rychle. Teď už zbývalo jenom najít sestru. Hádala, že ji najde ještě u hrobu. Pokud se nepřesunula někam jinam. Cestou se na ně snesla noc a kromě toho také začalo sněžit. Veliké vločky se spouštěly z nebe jako obrovské noční můry. Byly však lehké, ani by to nečekala, když se jí zdály obrovské, očekávala spíše, že budou mít nějakou váhu, ale byly jen nadýchané.
Tak, jak si myslela, Aileen byla ještě stále u hrobu. Viděla ji, když už se přiblížila na krátkou vzdálenost. "Aileen?" Zřejmě stále ještě truýchlila. To však i Aly, ale musela myslet na smečku a na zbytek rodiny. To proto také šla na lov z něhož se právě vracela. Došla až k sestře, aby zjistila, zda je v pořádku. "Zase to bude dobré. Uvidíš. A teď se najez. Potřebuješ sílu a zima bude tuhá, podle toho snežení." Ano, zdálo se jí, že zima dnes v noci bude opravdu jasná a důrazná. "Neměla bys tu takhle sedět. Musíš se hýbat nebo jít do úkrytu, Ai!" Vůbec ji nekárala, spíš k ní promlouvala jako matka, ačkoliv byla sestrou. V tuto chvíli však sestra potřebovala důraz a lásku, aby se z ní nestala zmrzlá vyhublá kostra.

Ačkoliv se zpočátku zdálo, že nic neuloví, neboť počasí jim rozhodně nepřálo a veškerá zvěř byla zalezlá, nakonec, se ukázalo jejich rozhodnutí zajít kousek hlouběji do lesa jako správné a jejich lov se tak stal úspěšným. Alespoň jak mohla Alyanna soudit a také, že soudila. Konec konců to měla v povaze. "Děkuji. I ty jsi byla úspěšná. Nakonec se nám ten lov vydařil." Co by měly udělat teď? No? Zcela určitě to, co Aly slíbila, tedy donést jídlo své sestře Aileen.
Ne, že by chtěla být sobecká nebo neomalená či jak by to měla nazvat, ale racionálně přemýšlela o tom, že moudré bude sníst svůj podíl nyní a teprve pak zanést Aleen její podíl. Tahat se zbytečně se třemi ušáky totiž bylo rizikové. I když by to mohlo napomoci k posílení. "Najezme se. Potom zanesu sestře její dva ušáky, které jsem ji slíbila." S těmito slovy se Alyanna pustila do jednoho zajíce, kterého hodlala sníst úplně celého. Však už také dlouho nejedla.
Po té, co spořádala zajíce se podívala na Sisi. "Jestli chceš, můžeš jít se mnou nebo pokud máš na starost něco jiného či něco jiného v plánu, pak tě nebudu zdržovat. Ale jsem moc ráda, že jsem tě mohla poznat a že jsi členkou Zlaté smečky." Koukala se na ni, co odpoví. Po odpovědi tak jako tak se vydala na území zlaté, aby předala ušáky své sestře.

>>> Zlatá

Otočila hlavu k Sisi, aby ji mohla odpovědět a věnovat ji vřelý úsměv za její ochotu pomoci ji. Sisi byla oddaná členka smečky, jak se Aly jevilo. "Jestli nějaký vyběhne, tak ho, prosím chyť. Uvidíme, co se stane. Sama nevím, ale chci si prostě něco zkusit, co by mi mohlo v budoucnu pomoci třeba při souboji s nepřítelem." Podala vysvětlení bílé vlčici.
Na trénink magie byla vždycky dobrá chvíle, pokud si to jeden uvědomil.
Nejdříve se zaposlouchala, protože chtěla mít jistotu, kde se asi ušáci ukrytí pod zemí nachází. Když vyhodnotila své možnosti, pokusila se představit si, jak se kořeny stromu pohnuly a jak vyrazily kupředu k místu, kde si myslela, že slyší zvuky ušáků. V tuto chvíli nevěděla, jestli se jí podařilo, co si umanula. Jen cítila, že ji ubývají síly, takže magie fungovala.
Brzy na to z nějaké díry vyběhl zajíc a proběhl kolem Sisi. Alyanna se zaměřila na to, co bylo pod zemí a donutila kořeny vylézt z další díry. Mezi kořeny se mrskal další ušák. Alyanna po něm skočila neváhala mu zlomit vaz, zatímco kořeny povolily a ušák spadl mrtev k zemi. Co se dělo s tím, který proklouzl kolem Sisi, to už záleželo na bílé vlčici.

Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 10
Postavení: Delta
Povýšení: z Kappy na Deltu (2% do síly)
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: účast na pohřbu Athai.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po pohřbu se společně se Sisi vydaly na lov. Nejdříve se pohybovaly na území smečky, ale protože byla kořist zalezlá, vydaly se dál do Zlatého lesa, kde ulovily dva zajíce.

Alyanna byla dojata, že se Sisi chtěla podělit o svůj úlovek. Nicméně musela odmítnout, protože přeci i Sisi potřebovala pro sebe dost masa a takový zajíc nebyl zrovna nic velkého. "Je to od tebe milé, ale zkusím ještě zaprátrat po nějakém jídle. Přeci jenom, měla bys hlad a ještě chuť na další sousto. Ale cením si toho." Bylo to hezké. Takový týmový duch smečky by se měl ctít.
"Ještě budu hledat něco na zub pro sebe." Určitě Sisi nikam nevyháněla. Jen si myslela, že potřebují každá svého zajíce. A tak se dala opět do stopování. Přeci jen potřebovala ještě dojít za Aileen a předat ji úlovek, který ji slíbila. Na svou sestru rozhodně nezapomněla.
Další stopy nebyly ani tak daleko od první nory, možná to dokonce byla i ta samá, kdo ví, jak to zajíci měli pod zemí, že?
"Tady se nějaký také schovává." Oznámila Sisi a nyní se pokusila o použití magie. Možná už bude odpočatá, chtěla to vyzkoušet.

Byla připravená vyrazit hned, jak zachytí pohyb. Dobře naslouchala a dívala se kolem, protože moc dobře věděla, že zajíci mají nory rozsáhlé, pokud mají čas na to si je vybudovat. A tahle nora se zdála, že by mohla být právě jednou z nich.
Ihned, jak zachytila pohyb, odrazila se od zmrzlé půdy a vystartovala po ušákovi. Nechytila ho hned. Zajíc byl prostě rychlý a tak začala naháněčka. Ušák se kupodivu nechtěl od nory vzdálit, takže spíš běhal v jakýchsi kruzích mezi stromy a Alyanna běžela za ním.
Nakonec však se snažila vyčíst jeho styl pohybu a jakoby se snažila odhadnout, co asi udělá v následujícím skoku. Několikrát se zmýlila, ale nakonec se ji podařilo ušáka ulovit.
Došla s nim k Sisi."Děkuji za pomoc. Tohohle já dám své sestře a uvidíme, jestli se nám podaří ještě něco ulovit."
Začalo pršet. Ale nebyl to čistý déšť, byl smíšený se sněhem. Bylo to s podivem, na to, že se zdálo, že je pod nulou, nedávalo moc smysl, že pršelo. Možná se to ale Alyanně jen zdálo a ve skutečnosti nebylo tak chladno, jak si pocitově myslela.

Trpělivě a odhodlaně hrabala, až dokud zajíc nevyběhl. Pak přestala ale ještě se snažila vyčenichat, zda by tam nebylo těch zajíců víc. Přeci jenom, potřebovala jich víc, to každopádně a chtěla také nějakého zajíce donést své sestřičce Aileen, proto potřebovala chytit zajíců víc, alespoň dva, ideálně i tři, to by bylo mnohem lepší.
Jak tak zkoumala jestli jich není víc, nabývala většího ujištění, že ano, že se v noře ještě nějaký ten zajíc ukrývá. Z přemýšlení, jak je vykutat ji přerušil hlas Sisi, kdy se ptala, co teď. "Ještě tam nějaký zajíc určitě je. Teď se můžeme prohodit a ty můžeš hrabat a já chytat zajíce." Navrhla Alyanna. Pohlédla na její úlovek. Byl to dobrý ušák, na to, jaké bylo nyní počasí. Mohly být rády, že jsou schované v lese a ne na pláních, kde by jim teď vítr pěkně šlehal do tváří.

Byla připravená a tak když ji strategii Sisi odsouhlasila, tak už na nic dál nečekala a rovnou začala hrabat u díry, ze které se linul pach zaječí jako nejaktuálnější a tedy nejčerstvější. Věděla, že tam zajíci budou. Možná celá rodina, možná jen jeden, to nevěděla, ale doufala, že jich tam bude přeci jenom víc, než-li jeden. Hrabala a hrabala. Magii se neodvážila v tuto chvíli použít, neboť to nebylo vhodné ani potřebné. I když zem by byla normálně zmrzlá, tady to šlo poměrně dobře, neboť byla díra vyhřívána teplem, které vydávali zajíci i samotná země v zákrytu stromů. No, i tak to nešlo tak, jako v létě, to bylo pochopitelné, ale stačilo to k tomu, aby přeci jenom přinutila nějakého toho ušáka, aby vyběhnul. Ani si nevšimla, jestli vyběhl z té samé díry nebo jiné, ale myslela si, že vyběhl z nějaké boční, ale to nebylo podstatné. To, co podstatné však bylo, že vyběhl a už už si to pelášil kolem dvou vlčic. Teď to záleželo na Sisi.

Zlatá >>>

"Cítíš to také, že ano? Bude tady někde poblíž doupě zajíců. Určitě!" Cítila je a byla si jistá, že je musí cítit i Sisi. A byla za to docela ráda. Potřebovala ulovit minimálně dva zajíce. Jednoho pro sebe, jednoho pro sestru. I když ta si poručila, tedy v uvozovkách poručila, tři. Jenže hádala, že takové štěstí mít asi nebudou, aby nachytaly tolik zajíců. No, kdo ví.
"Tak jdeme na to?" Věděla, že nora bude někde poblíž, protože stopa byla čerstvá, a kam by zajíci v zimě chodili tak daleko? Nene. Vydala se tedy po stopě a byla plně soustředěná na všechny pachy a zvuky okolo. Cítila i občasný závan větru, kterému se podařilo proplést se mezi kmeny stromů až ke dvěma vlčicím.
Brzy opravdu narazily na noru zajíců. "Já budu hrabat a když nějaký vyběhne, skoč po něm." Navrhla strategii Alyanna. Také věděla, že může zajíc vyběhnout i jinou z děr. Měli jich obvykle více, aby mohli prchnout v případě napadení, které je čekalo právě nyní.