Příspěvky uživatele

< návrat zpět

S ránem se spustil mrazivý déšť, který jistě i ostatní zvěř zahnal do nor. Alyanna se otřepala. Byla ráda, že byly se Sisi v lese a ne na pláni třeba, protože jak se zdálo, stromy je částečně chránily před nárazy deštivých cárů. Počasí bylo proti nim, ale Alyanna nebyla zvyklá stahovat ocas a vzdávat se a tak nasadila odhodlaný postoj a dál kráčela mezi zlatými stromy.
"Jo, myslím, že hlouběji do lesa je dobrý nápad jít." Odpověděla Sisi a taky se tedy přesunuly do hloubi lesa, odkud bylo cítit mnohem více pachů zvěře, když už se nenacházely na území smečky.
"Myslím, že tady budeme mít více štěstí." Rozhodně cítila mnohem více zajíců. Dokonce narazila i na nějaké čerstvější stopy a to nebyly ještě ani tak daleko od hranic smečky.

>>> Zlatý les

Přikývla. Neměla tušení, co všechno Sisi ví a co neví. Věděla jen to, co ji řekla Sisi, a to, že byla dlouho mimo smečku, stejně jako samotná Aly. Novinky tedy stejně nevěděly ani jedna. Jediná novinka byla momentálně pochmurná smrt alfy Zlaté smečky a to byla novinka, o kterou nikdo ze členů smečky ani nestál. Všichni by se určitě raději dozvěděli cokoliv zábavnějšího nebo zajímavějšího, než takovou tragédii.
"Nejspíše máš pravdu a budeme se muset spokojit se zajíci. Snad na nějaké narazíme." Zajíci byli ale docela mrštní a rychlí. Uměli dobře kličkovat a měnit směr běhu a to bylo pro vlky někdy dost stresující. No, musely se s tím poprat tak jak to bylo. Stejně neměly na výběr.
Nějaké zaječí pachy přeci jenom byly v okolí cítit. Možná by by bylo lepší jít přeci jenom někam dál na lov. Nakonec asi by bylo lepší zamířit na lov někam dál. Co myslíš, Sisi?"

Pokývala hlavou. "Jako hlavní lovec by měl myslet především na smečku. Alespoň proto ho otec s matkou určili jako hlavního lovce." Hádala, že jinak by tento post neměl, že ano. Ale jestli se mu podařilo něco nalovit. Těžko říci. Sama s ním mluvila ještě na podzim, ale nyní už byla zima v plném proudu. "Jen jestli se mu to podařilo." Ale to byly jen takové úvahy, které stejně neovlivnily, jak to nakonec bylo.
Žádnou kořist necítila, tedy až na drobné hlodavce, jako byly myši. Jenomže myši je ji tedy zrovna chytat nechtěly. To by se moc nenajedly. "Srny jsou dobré, ano. Já asi nejraději chytám sysly nebo sviště. Ale ti žijí v horách." prozradila zase na oplátku Aly.

Byla ráda, že se začaly vzdalovat od místa, kde nyní odpočívala její matka. Už toho bylo dost. truchlení, toho všeho. Nevěděla, kdo to jejich matce a alfě mohl udělat a věděla, že se to nejspíš nikdy nedozví, pokud se sám pachatel nepřizná. A i kdyby se někdo přiznal, nemohla by si být jistá, zda jen nelže, aby vypadal mocnější a silnější, než ve skutečnosti by byl. Zkrátka to byla věc, na kterou odpověď nezíská.
Chvíli kráčela mlčky, ale naslouchala Sisi a také se snažila zachytit pachy nějaké kořisti. Zvěř v zimě byla spíš zalezlá. "Máš pravdu, Sisi. Bude zázrak, když na něco narazíme. Zajímalo by mě, zda Ahvaryan stačil něco ulovit, než udeřila zima." Nakrmit smečku bylo důležité, ale nezdálo se ji, že by se chystal nějaký větší smečkový lov. Povzdychla si.
"A co vlastně lovíš nejraději?" Optala se alespoň takto.

Kam? To byla otázka. Vzhledem k tomu, že se teď toulala dlouhodobě mimo smečku, nechtělo se ji zrovna teď zase odbíhat, ale to neměnilo nic na tom, že mohli jít kamkoliv na území smečky, pryč od tíživé chvíle.
Alyanna se nadechla zhluboka čerstvého zimního vzduchu. To, že byla noc ji nevadilo. Z nebe se na ně sypaly veliké sněhové vločky a vlastně to bylo i docela příjemné, neboť lechtaly na kožichu a na čumáku. Svůj pohled znovu stočila k bílé vlčici. "Nejspíš nikam daleko. Ale už pojďme odtud." Pronesla Alyanna a udělala jeden nesmělý krok. Únava sice stále byla na ni znát, nicméně se už cítila o něco lépe. "Někde na území Zlaté to bude stačit." Snad...Doplnila a potom se rozešla už odhodlaněji.
"Co bys chtěla ulovit?" Zeptala se Sisi.

Ale ano, poděkovat musela. Sisi ji pomohla a toho si Alyanna cenila a vážila. Byla za to ráda a rozhodně v očích Alyanny Sisi stoupla v ceně. Podívala se po přítomných. Pohřeb byl téměř u konce. Athai byla pohřbena, Aetas měl mít proslov nebo alespoň něco říci.
Po té, co se zdálo, že už opravdu není co víc udělat, vlci se začali rozcházet a tudíž nastal konec pohřbu. Tak a je to. Je konec. Konec jakési malé naděje, že někde mám oba rodiče a že jsou šťastní a spokojení a dobře vládnou smečce. Pomyslela si. Nebylo to, tak, že by nevěřila, že snad smečce se nedaří dobře. To vůbec ne. Prostě ale v tuto chvíli otec šťastný být nemohl a smečka také ne. Ale to se všechno zase spraví, až odezní ten šok ze ztráty.
Alyanně bylo jasné, že budou muset otci pomoci, aby se vzchopil a brala to jako samozřejmou věc. Také si byla vědoma, že musí dostát slibu a ulovit sestře něco k jídlu. A teď už byl čas, aby se tak stalo.
Pohlédla na Sisi. "Půjdeme?"

Byla vděčná Sisi, že udělala travní lůžko, které sice skončí nakonec zahrabané v hlíně a tak se také i stalo, ale byl to pěkný pocit a vědomí, že tělo matky leží v měkkém obklopené květinami a zároveň jej neohlodají mrchožrouti a krkavci. Proto se vděčně podívala na bílou vlčici a zašeptala k ní: "Děkuji ti Sisi." Vděčně se podívala na všechny, kdo přidali tlapku k dílu. Na Merlin, na Deirona, na Sillarei, na otce, na všechny kdo tady nakonec byl. Pocit hněvu, že smečka kašle na Aetasovo volání pomalu pominul a vystřídal jej jakýsi mírně otuplý vděk, že tady nakonec není úplně sama. Jejich matka a alfa smečky už tady sice není, ale smečka stále stojí za druhou alfou a ona má nejen smečku, ale i rodinu.
Jemně se otřela o Aileen a dala jí tak najevo, že tady pro ni stále je, i když momentálně byla Aly poněkud od hlíny a unavená a nejspíš by potřebovala spánek, a přesto věděla, že nedokáže jen tak klidně spát.
Ona sama nevěděla, co říci. Jako by měla v hlavě prázdno. Samozřejmě matku milovala, ale dlouho ji neviděla a ani netušila, co by si vyprávěly a jak by spolu mluvily, kdyby nebyla mrtvá. Nejspíš by tomu nechala volný průběh, ale vykládat nad hrobem, co všechno zažila, co se dozvěděla, co se ji líbí, co má ráda, to teď prostě nemohla. Matka by ji neodpověděla. Ona by se tak nedozvěděla, co zažila zase Athai, jak si vedla se smečkou, co má ráda, co se jí líbí. Nic z toho se už z jejích úst nedozví.

Hrabala hrabala a hrabala by asi ještě dlouhou dobu, nejspíše dokud by nepadla vyčerpáním, ale Sisi ji zastavila v této činnosti. Asi že se začali konečně scházet ostatní členové smečky a Merlin s Deironem už byli také na místě. Aly se podívala na jámu, kterou hloubila aniž by věděla, jestli ji hloubila společně se Sisi nebo sama, nějak to nevnímala, zjistila však, že je to už pořádná díra úctyhodného charakteru, že by se za ni nemusel stydět ani, no ani vlk, kdyby to měl považovat za noru na spaní, jenom tahle byla spíš do země do hloubky.
Pak se podívala zase nahoru k ostatním. Vyškrábala se nahoru k nim a pomalu přejížděla zrakem po všech, kteří se tady objevili. Kde se tady vzali? Kdy přišli? Proč tu nebyli hned? Nevěděla, jestli má být na ně naštvaná, že tady nebyli nebo jestli má být ráda, že se konečně dostavili. Na jednu stranu to byla záležitost všech na druhou jen její rodiny. Bylo to těžké, ty pocity.
Nakonec však s polknutím se napřímila a jen všem kývla na mlčenlivý pozdrav. Ovšem zkontrolovala svou mladší sestru Merlin, jestli je připravená něco říci, neměla by ji vůbec za zlé, kdyby ne. Však toho udělala dost. Také si všimla Aileen, která se vrátila, ale bez Akiko. I na otci spočinul její pohled a zkoumala jeho výraz i to, jak tuto situaci nese. Bylo to pro něj asi nejtěžší. Nebo... těžké to bylo pro všechny. Každý to mohl vnímat jinak, ale těžké to bylo.
"Pokud má někdo sílu, mohl by nechat vyrůst hebkou trávu na dně jámy..." Pronesla nakonec Alyanna unaveně. Udělala by to sama, ale už byla vysílená i magicky, jak se snažila usnadnit práci v tomhle počasí.

Sisi, Deiron a Merlin

Na Sisi slova, že jejím rodičům závidí vlčata, která měli, jen kývla. Ona si zatím neuměla představit sebe jako matku, ale to bylo v pořádku, byla ještě mladá. Tudíž tolik nechápala, co vlastně Sisi cítí nebo jak se cítí. Nechtěla být však nijak hrubá, tudíž neříkala nic, co by si Sisi mohla vyložit nějak špatně. Naopak byla vděčná, že Sisi a Akiko byly součástí této události. Hlavně, když ostatní ze smečky byli bohové ví kde.
Oba potvrdili, že to zvládnou sami. Dokonce Aly zachytila od svého bratra něco, jako úsměv. Sic byl nezřetelný, ale i přes to, byla vděčná za ten malý projev soucítění. I ona mu tedy věnovala vřelejší přikývnutí, jakož i své sestře Merlin. Polkla, protože ta tíha ležela na všech přítomných i když ne fyzická. "Dobrá tedy. Ale kdyby něco, tak klidně můžete požádat o pomoc." Odpověděla jim oběma.
Pak kývla k Sisi a vydala se zase k místu, které našly. Zemina sice byla místy tvrdá chladem, ale věděla, že ji může pomocí magie rozrušit tak, aby se jim hrabalo dobře a tak se začala soustředit na to, aby kořeny stromů v okolí tvrdou zem rozrušily a pak se zase stáhly. Musela použít dost své magické síly, ale nevadilo jí to. Stejně byla odhodlaná hrabat packami. Potřebovala se nějak uvolnit z toho stresu, který zažívala a tohle byl skvělý způsob, jak ze sebe stres dostat. Vrhla se tedy do hrabání a téměř se neohlížela. Hrabala silně a bez ustání, takže když Merlin s Deironem dorazili k nim, nejdříve si jich asi ani nevšimla. Všechny ty emoce, které ji tak zasáhly vypustila do hloubení jámy. Vztek, smutek, strach, tu tíhu z odpovědnosti, všechno to vrhala tlapkami ven a odhazovala za sebe.

Sisi, Deiron a Merlin

"Sillarei ano. Je to sestra z mladšího vrhu, tak jako Merlin, Deiron a Atray." Objasnila tedy Alyanna Sisi, jak to je s vlky, které jmenovala a Sisi je zřejmě neznala. "Ahvaryan je hlavní lovec Zlaté" Nevěděla o tom, že by byl nějak spřízněný s jejich rodinou. Nejspíš nebyl. prostě to byl jenom člen smečky i když už byl na vyšším postu, než třeba byla Aly. No jo, byla dlouho pryč, měla by s tím něco udělat. Ale sotva se objevila doma, navalily se na ni úplně jiné starosti, které si žádaly pozornost, takže ani netušila, kdy si vůbec bude moci promluvit s otcem.
Alyanna netušila, zda bude místo vyhovující i pro ostatní, ale potěšilo ji, když její bratr řekl, že ano. Rozhlédla se kolem, ale nikdo další nepřicházel. Bylo to tedy opravdu jenom na zde přítomných vlcích. "Potřebujete pomoc s odnesením, nebo máme jít napřed vyhrabat jámu?" Zeptala se Aly. Klidně by jim pomohla s odtažením těla, jen si pořád nebyla jistá, jak moc vysoká stěna mezi nimi je. Přesto se nabídla. Nikdy by se totiž na rodinu nevykašlala.

Sisi, Deiron a Merlin

Stejně tak to vnímala i Aly, čekala že dorazí celá smečka, nebo alespoň většina. Takhle se zdálo, jako by všichni byli pryč. Nebo jako by členů bylo zatraceně málo. Nevěděla, kolik členů smečka má, protože tu dlouho nebyla. Ale když odcházela, bylo jich tu podstatně víc. Nebo si to jenom nalhávala? "Jo, myslela jsem si, že je ve smečce víc členů. Včera jsem ještě potkala Sillarei a Ahvaryana, ale ti někam zmizeli." Někam šli a ještě se nevrátili.
Byla ráda, že se místo jeví jako vhodné i Sisi. Ale budou s ním souhlasit i ostatní? To vůbec neměla ponětí. Co když se jim nebude líbit? Měla by hledat dál? To se uvidí.
"Snad máš pravdu. Tak se vrátíme, abychom jim o tom řekli." Konec konců nebyly daleko. Mohly by i zavolat, ale to ji přišlo hloupé a raději půjde pomoci sestře s tělem jejich matky. Tedy, pokud ji vůbec dovolí se k ní přiblížit. Nějak v tom neměla jasno, jak svou mladší sestru chápat.
Vydala se i se Sisi zpátky k úkrytu. Nijak nespěchala, ale brzy už byly obě u Deirona. "Myslím, že jsme našly hezké místo. Je to jen kousíček támhle na tom kopci." řekla Alyanna a čekala, co na to řeknou ti dva.

Sisi

Vydaly se na průzkum. Znala území, ale zároveň tu nebyla tak dlouho, že si nepamatovala, která místa kde byla a klidně by i mohla zabloudit, kdyby neměla nos nepamatovala si, kde se nachází jejich úkryt. To nezapomněla a zřejmě ani nezapomene. Pravdou bylo, že ale nemohla znát úplně všechna místa na území smečky, nicméně ta kolem úkrytu ano.
"Hm, to je asi pravda. Moc nás tady však není, což je zvláštní." Kde všichni byli bylo s podivem. Ale tak už to bylo. Vylezli na jeden menší kopeček ze kterého byl celkem pěkný výhled a i na úkryt. "Co myslíš, Sisi? Tohle místo vypadá důstojně. Je tady výhled na úkryt i když není přímo vidět, protože je dobře schovaný, ale je to blízko a zároveň ne hnedka na očích." zeptala se Alyanna bílé vlčice. Jí osobně přišlo jako dobré místo.

Sisi

Aly se zdálo, že se nic neděje už dlouho, však taky den se ukryl pod závoj noci. Čas běžel a členové smečky byli kdo ví kde. Stále zůstávali v tomtéž počtu. Aly to dělalo starosti, protože co by mohlo být důležitější, než volání alfy? Nepřicházeli ani po celém dni. Ale tím se teď trápit nemohla. Bylo to na nich, na těch, kteří zde byli. Poslechla si i slova Merlin. Kývla k ní, že rozumí.
"Myslím, že by dobré místo mělo být poblíž. Ne moc daleko od úkrytu, ale ani moc blízko." Rozhodně tím blízko nemyslela, že by mělo být daleko, jen si myslela, že by nebylo dobré, aby bylo hned vidět po té, co vlci vylezou z úkrytu, protože by to bylo bolestivé. "Rozhodně by mělo být na našem území, to je zřejmé." O tom nepochybovala. Nutně ale nemuselo být na hranicích, to by taky nechtěla a ani by ji to nenapadlo.
Sisi ji řekla, že nemusí děkovat. "I tak ti děkuji. Je to od tebe milé." A jak mohli vidět, ne zrovna moc vlků zde bylo. Jako by se jich to ani netýkalo.
"Jistě, pojďme. Myslím, že můžeme udělat menší okruh kolem úkrytu." Rozhlédla se. Byla noc takže se vzdálenosti jevily jinak daleké než byly. To jim však nebránilo ve výhledu.

Aly se podívala Ailenn do očí a pevně, ačkoliv stále něžně, pronesla k ní slova: "Ai, když to naše sestra a bratr říkají, bude to tak, proč by říkali něco tak hrozného jenom tak pro nic za nic. Matka je mrtvá a nic nám ji už nevrátí, tak to je. Ale není nutné ztrácet hlavu." Objala ji a položila tlapku na její rameno. Jistě, že jí to bylo líto. Byla v šoku, ale s něčím takovým museli počítat. Smrt si nevybírá. I když tahle smrt nejspíš ano. Jenže těžko mohli soudit, byla-li nutná. Každopádně ji to opět přimomnělo, že musí zízkat zpět ztracenou sílu, aby mohla chránit svou smečku a svou rodinu. Ihned, jak to půjde, musí toho nějak docílit. Teď však musela udělat jinou věc. Pohřbít matku. Podívala se na Aileen, když ta říkala, že neumí bez matky žít: "Jistě, že umíš, do teď jsi bez ní žila a žít budeš dál. Jen už budeš muset být dospělá Aileen. Smečka potřebuje silné členy." A to ani neřekla, že by měli být všichni na pozoru, neboť, pokud byl vrah někde blízko, mohl tak napadnout kohokoliv. A oni nevěděli, kdo to je. Kdo chodí kolem a může mít úmysl vraždit.
Pak nechala sestru, aby šla za bratrem. Ona sama neměla tu touhu objat jej. Ne, že by nechtěla, ale nebyla zvyklá se vtírat. Obrátila svůj pohled na Sisi. "Děkuji ti, Sisi, budeme jenom rádi, když pomůžeš. Každá tlapka bude dobrá." A i taková zlá událost může smečku posílit. Ovšem měla obavy, neboť se nedostavilo příliš mnoho vlků. Kde všichni byli? Proč nepřišli na Aetasovo volání? Opět se v Aly probudila touha organizovat vše kolem sebe, obvzláště, když se nic nedělo. Zúčastnění postávali okolo a sestra neřekla, jakou by měla představu. Pokud tady budou stále jen stát, tak tělo jejich matky shnije tady a to by nebylo příliš uctivé.
"Chtělo by to květiny. Nějaké jistě ještě budou růst na louce." Dost možná i v lese. "Aileen a Akiko by je mohly přinést? Co myslíte?" Podívala se na hnědou a na sestru. "Sisi a já bychom se mohly podívat po nějakém hezkém místě, kde bychom pak Athai uložili." Teď se podívala na bílou vlčici. "Merlin a Deiron by mohli zůstat zde pro případ, že by se dostavili další členové smečky. Ale pokud víte o nějakém místě, kde by mohla naše matka spočinout, ráda si je vyslechnu." Zatím tady byli jen oni. Nikdo další nepřišel.

To, co se dozvěděla o své matce, byla to velká rána. Všechno, co plánovala ji říci už ji nepoví a to ji ranilo. K tomu se ještě přidal postoj dvou mladších sourozenců, kteří se k ní chovali jako ke kusu staré kůže, bylo stejně tak bolestné. Kdyby byla slabá nejspíš by se teď zhroutila na zem a usedavě by kňučela, jak ji celý svět zradil, jenže ona tu musela být pro svou sestřičku, která k tomu zhroucení neměla daleko. Těžce polkla a hlavou se ji míhaly myšlenky jako nějaké rychlé kočky, které ani nestíhala pořádně rozpoznat. Byla však zvyklá překážky překonávat a nevzdávat se a proto stála pevně, zatímco cítila, jak se sestra chvěje a tiskne se k Alyanně. Byla ji tedy oporou, protože to jediné mohla v tuto chvíli pro ni udělat, když jejich vlastní rodina stála proti nim a bránila jim v kontaktu s otcem. Dokonce i jejich bratr se postavil proti nim. Byla to bolestná zkušenost a chování sourozenců, kteří by při sobě měli stát, při této těžké události a jejich pouto mělo býti posíleno, naopak spíš ještě rozlámala na nepříjemné ostré střepy. A přesto Alyanna nedávala v tuto chvíli nic takového najevo i přes to, že chování jejich sourozenců bylo pro ni tak trýznivé.
Pohlédla Deironovi do očí, pevně, ale nejspíš v nich tu bolest, kterou jim způsobovali nemohl vyčíst, pokud neměl nějaké speciální schopnosti. Tak ráda by teď řekla: Deirone, bráško, velmi ráda tě poznávám. A totéž by řekla i své sestře Merlin. Jenomže oni tu byli jako clona. Dokonce si mohla všimnout i toho, jak se na ní bratr dívá. Stejný pohled, jaký zažívala dnes a denně. Takový, který ji soudí a hází do jednoho pytle. I toto zklamání, které by u svých sourozenců nečekala ji ranilo. Proto jen řekla: "Deirone, Merlin." Víc z ní nevyšlo. Možná v jiný čas. Nyní bylo té bolesti a zklamání až příliš i na Alyannu, která by sama potřebovala oporu, nicméně jí musela býti pro druhé. Tak moc se těšila domů. Tak moc si byla jistá, že se se vším srovnala a že už to musí být jenom lepší a ono tomu bylo úplně jinak. Měla zůstat ještě na cestách? Bylo moudré se vracet domů? Jak měla ona přijmout své mladší sourozence, když oni nepřijímali ji? Ale ne všichni, snad. Přesto, mrzelo ji i to, že Atray a Sillarei se zase rychle vytratili, sotva je poznala. Ne, Aly, teď musíš být silná. Jsi bojovník a proto musíš stát a bojovat i když stojí celý svět proti tobě i když proti tobě stojí tvá krev.
Sklonila hlavu ke své sestře a tichým hlasem konejšivě k ní pronesla: "Všechno se uklidní, Ai, to bude dobré. Jsem tady pro tebe." Matka sice byla mrtvá, ale zbytek rodiny byl pořád tu i když nemohla vědět, jestli všichni stojí při sobě, protože to tak v tuto chvíli nevypadalo.
Po nějaké chvilce si všimla i Atraye, jeho příchodu si však nevšimla, zaznamenala akorát to, že tady s nimi náhle byl a zdál se býti v šoku. Nedivila se tomu. Možná byl s matkou mnohem víc času než ona sama. A přes to to byl šok i pro ni. Své rodiče milovala i když se jí nevěnovali tolik, jak by si přála.
Uvědomovala si i další informaci. Takže kromě matky nedávno zemřel i strýc, který byl bratrem otce a kterého beztak neznala. A teď ho už ani nepozná. Jaké to divné souhry náhod se to sešly? Chápala, že otec potřebuje, klid, stejně jako chápala, že Aileen potřebuje, aby ji otec objal. Aileen muselo stačit pouhé objetí Alyanny, protože to Aetasovo se ji v tuto chvíli nedostane.
Merlin mluvila dál. Představila se dokonce nějakým příjmením, nebo co to mělo znamenat. Moc dobře si Aly všimla, jaký její sestru zachvátil vztek, který ale také pomalu odezníval. Alyanna se rozhodla, že proti podivnému chování nebude nijak zakročovat. Uzavřela se do sebe s domněním, že se na ni dívají jinak, než jak by si přála, ale nehodlala to teď řešit. Jen přikývla, že když budou chtít, tak s pohřbem pomůže. Pochopitelně zachytila i informaci o tom, že matka byla zavražděna a že se ani nedá zjistit, kdo to udělal, čili otázka, jak zemřela už byla bezpředmětná.
Atray nakonec odešel. Patrně se vypořádat z toho šoku sám. I Aly by odešla, ale nemohla. Byla tady její rodina a potřebovala pomoc a ona vždycky měla potřebu své rodině pomáhat.
Pohlédla na Merlin a po té, co polkla, položila otázku. "Řekni co si představuješ a já ti pomůžu." Na jednu stranu ji to nebylo nijak cizí. Opravdu by pro rodinu udělala cokoliv. Na stranu druhou bylo to těžké, pod nátlakem vjemů, které k ní nepřátelský postoj sourozenců byl vysílán. Matku pohřbí a nebude soudit nic, co ji v tyto okamžiky tak ničí. To si vzala do hlavy a a snažila se být pevná.
Vděčně pohlédla na Akiko a nabídku její pomoci a obětavost. Dokázala ocenit snahu i to, co by členové smečky měli být ochotni udělat. Ať byly časy dobré či zlé. Akiko na Alyannu působila jako správná členka Zlaté.