Příspěvky uživatele

< návrat zpět

← Modrák

Kdyby jenom Sedna tušila, kolik toho podezírání v sobě Alyanna měla. Nedávala však nic najevo. Snažila se přece vystupovat ve jménu svého otce a ten až takhle podezíravý nebyl, nebo si to Aly jednoduše neuvědomovala, že by každého skenoval. Zamrkala. "Léčitelka duše?" Snažila se to pochopit. Jistě by i ona sama potřebovala léčit duši. Ale byla toho Sedna schopna, vyléčit Alyanninu duši? Kdo ví. Rozhodně se jí nehodlala okamžitě svěřovat se svými nepříjemnými pocity. "Myslím, že takoví pochroumaní vlci na ostrovech také budou." Co, třeba takoví chaosané? U těch pochybovala, že měli dost rozumu, když se chovali jak se chovali, že? Dalo se jejich pochroumání léčit? Byly to zajímavé úvahy.
"Teprve se s velením sžívám," prozradila, neboť neměla za to, že by tahle informace měla být nějak ohrožující. "Pořádný kápo, je spíše otec, ale já mu pomáhám."
Nezdálo se, že by Sedna chtěla být učitelkou, ale z toho, co se Aly dovídala o tom šamanismu, tedy z toho, co jí o tom Sedna sdělila, usoudila, že by tedy mělo spadat pod léčitelství, žel Sedna neléčila přímo zranění. "Jistě, je možné, že důvěru nebudeš mít hned," konec konců, ani Alyanna ji neměla, že? "Je to něco, co si musí jeden získat, ale neznamená to, že by si nikdo poradit nenechal. Chce to se seznámit a to vše potřebuje čas. Nicméně, nenutím tě dělat něco, v čem by ses necítila dobře. Ono také nemá smysl nutit vlky, aby dělali to, na co třeba nemají buňky, nebo to prostě dělat nechtějí. Pokud zjistíte, že by jste chtěli dělat něco jiného, není to neřešitelný problém."
Zamyslela se a pak pohlédla na Mokoš. "Sigma je člen smečky, který je nový, který má čas na to, aby se se smečkou seznámil, sžil se s ní a zjistil, co by chtěl." Opět tedy dala najevo, že se to týká obou vlčic: "I když teď budete mít nějakou profesi, nebo ne, můžete si rozmyslet, zda se vám váš nový domov bude líbit. Nebudou na vás kladeny takové nároky, jako na Kappy." No a aby to bylo pro Mokoš jasnější, raději ji vysvětlila, jak to mají ve Zlaté: "Obvykle bývají vlci na různých příčkách nebo pozicích ve smečce. Noví členové Sigmy, pak Kappy, to jsou členové smečky, kteří v ní už nějaký čas jsou a fungují pro smečku. Delty jsou pak ti, kteří se prokázali být dobrými členy. Jsou vážené. Pak jsou Gammy, které jsou už i zkušené. Své profesi rozumí a jsou dost silné, aby mohly smečku chránit a být ji dispozici. Dále jsou to Bety, zástupci Alf a nakonec Alfy. Nejnižší pozicí ve smečce jsou Omegy." Sama netušila, kdo by chtěl býti Omegou. Mokoš popsala, docela výživně, co všechno zažily. Aly naslouchala a přikivovala. "Velká díra v zemi, to je Rokle a Nejvyšší hora tyčí se nad ní. Tomu průchodu mezi ostrovy se říká Portál." Vysvětlila Alyanna.
"Zažily jste toho docela dost. Ty hory, kde vás portál vyplivl se jmenují Sněžné Tesáky." Pak svou pozornost zaměřila na hnědou vlčici. "Přijímám tě, Vesno, na pozici Sigmy. Pokud chceš čas na promyšlení si profese, není to žádný problém a máš ho mít. Jestli se chceš věnovat šamanství, léčbě duše, pak jako léčitelka, jistě najdeš i ty své místo." Nechtěla, aby to vyznělo jako nějaké ultimátum, však jim oběma dala jasně vědět, že se mohou rozhodnout. Že čas mají.

→ Zlatý les

Naslouchal vlčicím, aby zjistila, že to šamanství není tak úplně léčitelským oborem, jak si na krátko myslela. I když kdo ví, třeba by se dalo tam zařadit. Možná jen záleželo na tom, jak se uchopí. A nebo šlo jen o kousky k pobavení? "Přírodní s trochou magie, ale na léčení to nemá?" Přimhouřila oči v přemýšlivém grimase. "Takže se nejedná úplně o léčitelství spíše? K čemu je to šamanství dobré? Pokud bych nevěřila, nefungovalo by to?" Snažila se rozluštit tuto záhadu. "Pokud najdeš přínos, který by mohla tato profese pro členy smečky mít, byť by šlo jen o podporu, nebudu ti bránit v této činnosti," řekla Alyanna. Rozhodně Sedna mohla vidět, že to vlčici zajímá a jistě bude chtít zjistit více, pokud bude hnědá ochotná se podělit. "Myslíš, že bys dokázala, třeba učit? Předávat informace potřebným? Například o magiích, jak fungují, jak je využívat, informace o přírodě, zkrátka to, co bys mohla poskytnout těm, kteří by potřebovali radu? Byliny, léčivé rostliny a jiné?" Snad i jedy by byly výbornou pomůckou, dojde-li na nutnou obranu smečky, Alyanna by se neštítila využít i těchto prostředků, proti, třeba právě chaosu. Jestli nezvládne být Sedna léčitelkou, možná by zvládla být právě učitelkou. Kdo ví. Ale byla to funkce, kterou smečka, momentálně neměla. Po té, co Merlin odešla, nebyl tu nikdo, kdo by ji zastával.
Mokoš souhlasila a zdálo se, že je pro to nadšená, Alyanna jí kývla a máchla ocasem. "Pak tedy dobrá, Mokoš z Doliny, přijímám tě na pozici Sigmy Zlaté smečky jako lovkyni." Pohlédla směrem k zátoce. "Vlastně ano. Ty stromy jsou krásné po celý rok. Vytvářejí zvláštní atmosféru a ačkoliv jsou listnaté, neopadávají. Alespoň ne tak, jak by to jeden čekal od listnatých stromů. Zlaté jsou po celý rok. V zimě je to docela zajímavý kontrast zlatého listí a bílého sněhu." Odpověděla bílé vlčici s hnědými fleky. Ještě čekala na to, jak se rozhodne Sedna, než ji přijme. Jak Alyanně odpoví, ale mohly pomalu vyrazit k lesu. Stejně se tam chtěla podívat, jak po potopě vypadá. "Vyrazíme?" Pobídla vlčice.
"Jak moc máte ostrovy prošlápnuté?" Zeptala se, aby zjistila, co už stihly prozkoumat. Případně je na něco upozornit, bylo-li by to třeba.

→ Tichá Zátoka (přes Kvetoucí louku)

Zlatá smečka, byla asi zlatá, těžko se dala soudit někým, kdo byl uvnitř a byl zainteresovaný, nebo to bylo naopak? Každý chce o své smečce říci to nejlepší a to nejhorší chce schovat nebo naopak, nechce o ní říkat nic. Někdo ji prorokoval zkázu, někdo pokrok, někdo si jistě myslel, že se nezmění, ale ať už si o ní myslel kdo chtěl co chtěl, jedno bylo jisté: "Zlatá smečka je tu už dlouho. Není nová, ale jestli je nejstarší, kdo ví. Každopádně je tu velmi dlouho a je jednou z prvních. Můj otec se vždycky snažil o to, aby měla přátelský přístup k těm, kdo se do ní chtěli dostat a stát se její součástí." Ona sama si ale nemyslela, že je to vždycky správně. Ale také nezpochybňovala otcova rozhodnutí. Byl přece zkušený vůdce. Věřila mu. Chtěla, aby i nadále byla smečka otevřená, zároveň však chtěla, aby poskytovala opravdu bezpečí a upřímně se bála toho, zda jde obojí skloubit dohromady. Nechtěla být zlým despotou, co bude vraždit kolemjdoucí jen proto, že si myslí, že to nejlepší pro ochranu smečky. Cítila však i nutnost, že by členové měli být schopni si své štěstí bránit. Ovšem s rozumem. A to nebylo jednoduché.
"Ráda vás poznávám, Sedno a Mokoš z Doliny," zareagovala Aly a věnovala vlčicím lehký úsměv. "Rozumím, to je dobře, že se vám nestalo nic horšího." No jo, někdo takové štěstí neměl, čehož byla svědkem i Alyanna, ale tyhle dvě z toho všeho vyvázly, asi tak podobně, takže vlastně dobrý. "Tak tedy dobrá, mohu vás přijmout do smečky. Mokoš, přijímáš roli lovce? Pokud by sis ale chtěla promyslet, co bys chtěla pro smečku dělat více než-li být lovkyní, nevidím v tom problém." Samozřejmě si mohla zkusit dělat i něco jiného. Pak se otočila na Sednu, "a tedy, to šamanství, jak to funguje? Dá se to využívat podobně jako léčitelství?" Ráda by to lépe poznala. Sama se ještě s někým takovým nesetkala, a nebránila se inovacím, pokud ovšem měli přínosnou hodnotu. No a nakonec by ještě měla říci: "Zlatá smečka nese název podle Zlatolistých stromů." Bylo tomu snad jinak? I když jistě, její otec měl přeci také zlaté srdce. A její sestry též. Ona a bratr, ale nejspíš zlaté srdce neměli. No, každý nemůže být milý a zlatý.

Obě vlčice tedy hledaly hlavně smečku o níž se dozvěděli, možná od Renbli. A tak Aly naslouchala, co říkaly. Dozvěděla se tedy, že vlčice opravdu nejsou na ostrovech dlouho a chtěly by mít bezpečné místo, jako většina vlků. Kromě samotářů, to je jasné. Přikývla tedy chápavě. "Renbli patří mezi naše léčitelky. Takže vám pomohla." A když hnědá zmínila že se nebrání pomoci smečce opět navrátit zašlý lesk, zamyslela se, co by udělal její otec. Její otec by neodmítl pomoci tulákům a co si pamatovala, vždycky se snažil být milý. Ona byla jiná, ale teď, když měla na sobě i zodpovědnost, snažila se svět vidět i jeho očima. Proto vlčicím věnovala drobný úsměv. Ačkoliv jí nešel hnedka tak volně a nenuceně, pořád ji hlodala opatrnost bojovníka. "Abych byla upřímná, o šamanství a rituálech moc nevím, ale velmi ráda bych si o tom poslechla více." řekla na to. "Jmenuji se Alyanna a jsem členkou Zlaté smečky." Druhá vlčice nevěděla co čekat, to však překážkou pro přijetí nebylo. Důležité bylo spíše to, že projevila zájem se případně učit. "Já se na ostrovech narodila, ale mnoho vlků zde žijících přišli stejně nebo podobně jako vy dvě. První zima může a nemusí být děsivá. Zlatá smečka bude ráda za každou pomocnou tlapku, která nás posílí. Plánuje se přestavba a oprava úkrytu a lov na zimu, neboť povodeň nám vše, co mohla, vzala. Jak jste zvládly povodeň vy dvě?" I proto si je prohlížela před tím, asi většina vlků si odnesla nějaké šrámy způsobené právě vypořádáváním se s následky potopy. "Smečka se může lišit. Není každá stejná. Některá je přátelštější, jiná ne." Tak to bylo. Smečky byly vlastně stejně tak různorodé, jako vlci ze kterých se skládali.

Napadlo ji, že by to bylo vlastně pěkné místo, ale i nepraktické z ohledu, že by o něm mohl každý vědět. Tenhle strom byl jako maják. Prostě když se zmínil Modrák, každý, nebo alespoň většina, si dokázala vybavit, kde se onen strom nachází, kde roste a z tohoto hlediska by to dobré místo nebylo, ale když vezmeme v úvahu jen pouze čistý fakt, že by v takhle velkém stromě byl úkryt, kdyby tenhle strom rostl v lese, kde by takových stromů bylo mnoho, tak by to úžasné místo bylo.
Z úvah nad stromem, jeho velikostí a majestátností ji vytrhly příchozí. Nejdříve jedna, hnědá vlčice, která ji připomínala písek. Ne takový na pláži, ale spíš ten, co viděla v Dunách. Alyanna na ni přenesla pohled Brej večír vinčuju!? Tak tahle vlčice, zcela jistě, nepochází původem z ostrovů a následována byla, hned o chvíli později, druhou. Sněhově bílou vlčicí, jemně poprášenou hnědavými odstíny s jedním klopeným uchem. Nebýt toho, klidně by ji mohli považovat za Alyanny sestru - dle vzhledu. Prohlédla si obě a pomalým pohledem jadeitově zelených očí zkoumavě přecházela z jedné na druhou. Hledaly Renbli. "Hledáte polobohyni, vílu Renbli?" Ano, jedna ji nazvala polobohyní a druhá zase vílou. "Renbli znám, ale co mi není známo, že by byla polobohyní nebo vílou." Jistě, její bratři by se za něco takového dali považovat. Tedy, považovali se za polobohy rádi, to Alyanna věděla. "A hledáte smečku?" Zeptala se, jen jako ujištění. "Nejsou přívětivé časy nyní, území smečky bude poničené záplavou. Bude potřeba hodně sil, aby se vše dalo do přijatelného stavu. Co vlastně od smečky očekáváte a co ji můžete nabídnout?" Zeptala se vlčic.

← Kvetoucí louka

Věděla kde pohoří přejít, aby byla na míle daleko od Alatey. Neměla náladu řešit malicherné předpoklady a domněnky, které nikomu do tlamy nevkládala a tak hory překonala hodně, hodně daleko od severu. Nyní byla na Kvetoucí louce. To byla také taková vlčí dálnice. A ani zde nebylo okolí nijak odlišné od zbytku ostrovů, co se zkázy po potopě týkalo. Alyanna byla ráda, že večer probíhal v klidu a pokoji, po tom, všem, co si ostrovy zažily, byl tento klid vítaný. Vše se snad vracelo do normálu. Ačkoliv si moc dobře uvědomovala, že to ještě chvíli přírodě přeci jenom trvat bude, než se tak nějak vzpamatuje z toho nejhoršího. Pohlédla na krásnou oblohu. Jestli se vůbec podaří, dát ostrovy do pořádku ještě před úderem zimy. Moc se jí tomu nechtělo věřit, že se vše spraví samo.
Zamířila ke stromu, který poutal svou zvláštní velikostí už z dálky. Mnohokrát šla jen kolem, tak proč se konečně nepodívat přímo ke stromu? Proč si ho neprohlédnout? A přesně to udělala. Došla až k velkému modrému stromu a obcházela si ho kolem dokola, aby si ho prohlédla ze všech stran. Byl tak velký, že by asi nikomu nepřišlo divné, kdyby v něm byl vstup do obrovského smečkového úkrytu, kdyby tady byl.

← Mrazivá jeskyně (přes Tundru, Hraniční)

Povrchl byl neskutečně kluzky a jak byl led mokrý, bylo dost složité vyškrábat se nahoru. Pravda, několikrát se to Alyanně nepovedlo. Nicméně ona se nikdy nevzdávala a i když sklouzla a spadla, znovu se postavila na všechny čtyři a pokračovala ve snaze dostat se z jeskyně ven. Nezkoušela jenom ta stejná místa. Pokusila se nad problémem přemýšlet. Teď by se jí možná hodila magie ledu. Byla by užitečná v této situaci? Jistě byla. Nakloněné plošiny by mohla vytvarovat v ušlechtilé schody. tím by si pomohla. Ale to neměla a tak využila magii zeme. Na místa, kam potřebovala došlápnout, nechala byrůst chomáčky mechu, které klouzání ubrzdily a ona se tak konečně dostala ven.
Jakmile byla venku, zamířila směrem k domovu. Musela to vzít přes pohoří, ale věděla kudy jít, aby se dostala na Kvetoucí louku.

→ Modrák

← Nížina Hojnosti (přes Tundru)

Nebylo to jiné ani na Nížině. Půda byla promočená a slunce se ji snažilo vysušit rychle. Někde zůstaly rozryté brázdy, jako by na těch místech řádili obrovští kanci. Byly to však brázdy po kmenech stromů, které strhla voda. Jen na tomhle místě se zdály nezvyklé až neuvěřitelné. A přes to všechno, čemu by jeden neuvěřil, mohl spatřit na vlastní oči.
Tak prošla nížinou a ocitla se v Tundře. A i když by řekla, že tady něco takového jako zásah povodně neuvidí, bylo tomu naopak. Přimhouřila oči. Sníh byl pošpiněný a poválený a i tady narazila na strom, co zde vůbec neměl být. Pak si všimla otvoru ve skále a rozhodla se nakouknout dovnitř. Led byl kluzký a tak se svezla kus dolů a nakoukla do jeskyně mnohem hlouběji, než původně měla v plánu. Naskytl se jí pohled na zajímavé zledovatělé místo, které bylo díky vodě, jež ho navštívila, o něco klouzavější než obvykle. Když se posbírala, prohlédla si vnitřek, všimla si dokonce i hluboko v ledu uvězněné krystaly, dala se do škrábání se nahoru a ven z jeskyně.

→ Kvetoucí louka (přes Tundru, Hraniční)

Palmová pláž (přes Duny a Temný les) →

Když si tedy odmyslela to, co po sobě zanechaly velké vody, bylo tohle místo docela pěkné. Mnohá místa byla pěkná a tak šla po pláži směrem k Dunám a kochala se večerním nebem. Bylo moc krásné. Tenhle den byl celý jako malovaný. Už ráno začala nádhernými barvami a po celý zbytek dne se zdál tak jasný a hřejivý. Kdo ví, jestli to bylo jen pocitem z předchozích hodin, kdy bylo ošklivě deštivo a mokro, nebo to prostě takhle bylo.
Prošla celou pláž a opět ji tlapky zavedly do pouště. Musela však překonávat velké a vysoké duny. Možná díky předešlému dešti, který se v těchto končinách spíše nevyskytuje, byly tyto útvary soudržnější a nerozpadaly se ihned, jakmile na ně dopadly tlapky. Bylo zdolávaní dun snazší než kdy dříve. Aly se dostala do Temného lesa. Tímto místem procházela již hodně krát. Nebylo přívětivé. Nebylo ani hrozivé, ne víc než jak se zdálo. Šlo je o hůře prostupné a orientovatelné místo, kterým musela projít na Nížinu hojnosti, aby i zde zahlédla zpustošenou půdu ostrovů.

→ Mrazivá jeskyně (přes Tundru)

Oáza přes Poušť →

Byl krásný večer. A tady na poušti byl o něco působivější, než kdy bílá vlčice s pruhy viděla. Aly by nikdy neřekla, jak může být večer na poušti překrásný. A byl. Byl plný barev. Aly by tento večer tak ráda strávila ve společnosti někoho, kdo by jí mohl stát po boku. Avšak byl vůbec někdo takový? Začínala pochybovat o tom, že někdy někdo takový bude. Všichni se jen míhali jejím životem a jí unikal smysl toho všeho. Cítila se snad díky poušti tak pustá? Cítil se takhle i její otec? Ztratil lásku svého života, musel se cítit ještě hůř než se cítila ona. Pomyslela si, že nemá důvod cítit se osaměle, když nikoho oficiálně neztratila. Tedy kromě matky.
A poušť se otevřela do pláže s palmami. Byl by to opět úchvatný pohled, kdyby i zde nebyly stopy po předešlé potopě. Zkáze, která zasáhla snad všechny místa níže položená, než byly vrcholy hor. Prošla se po pláži, aby zamířila na sever. Když už si tuhle menší okružní chůzi udělala, řekla si, že nebude špatné zjistit škody v širším okolí.

→ Nížina Hojnosti (přes Duny a Temný les)

Poušť →

A tak byla konečně v poušti. Nejspíš poprvé. A i tady se zdálo, že potopa zanechala své následky. Byl to prazvláštní pohled. Vidět na poušti třeba mrtvou rybu, to bylo něco, co jeden asi tak často nespatří. Bylo zde znatelně tepleji, než na jiných místech na ostrovech. A nyní se s končícím odpolednem, a začínajícím večerem, po dni, kdy slunce žhnulo, jako by se nechtělo vzdát léta, voda vypařovala a vzduch byl zvláštně nasáklý vlhkým pískem. Byl to, nejspíš, jeden z těch zvláštně neobvyklých zážitků. Ona však nebyla pouštní vlk a tak jí to nemuselo přijít tak zvláštní. Přesto, tenhle pach byl pro ni tak nezvyklý, že si jej uvědomovala.
Brzy se ocitla u oázy. Odvážila se projít kolem jezírka. Jeho břehy vypadaly nyní zbídačeně, zpustošeně, jako všechna jezera v okolí. Alyanna se proto nezdržovala příliš dlouho v Oáze.

→ Palmová pláž přes Poušť

(Listopad)
Jméno vlka: Alyanna
Počet postů: 32
Postavení: Alfa
Povýšení: xxx
Funkce: Bojovník
Aktivita pro smečku: Signál k zamíření do hor, lov na horší časy, obrana úkrytu v horách.
Krátké shrnutí (i rychlohry): Ukázalo se, že Alfa Alatey šel za Rhaaxinem jen proto, aby mu sdělil, že si nepřeje, aby o Alatey mluvil. Po té, co odešel i se svou delegací, Aly se vydala na obhlídku hranic, přičemž si musela hrát na kachnu, neboť území již bylo zaplavené vodou. Vyslala signál vlkům ze smečky, kteří by ještě byli na území, aby se přesunuli do hor a sama tam zamířila také. Musela plavat, strhgl ji proud, dostala se do hor, lovila zajíce, šelila hněvu šelmy a potkala Aileen s Theronem. Zamířili do úkrytu, který ti dva našli a bránili úkryt před nájezdníky. Pomáhání vyvolání rostlin a pak šla hledat bratra. Našla ho v Začarovaném lese kde spal? Pohřbila něčí tělo a spadla do Průlivu kde jí proud odnesl na malý ostrůvek. Tam potkala Wua, jak ten se tam dostal...? No a potom, co si ostrov prošla, podařilo se jí vrátit na hlavní ostrov.
Smečková minihra:
• 32 normálních postů +32 lístků

Tichá zátoka →

Nebýt toho, co se povalovalo všude, jak na mlžných pláních, v lesích i tady v zátoce, bylo by to klidné místo a ona by si tuto relaxační procházku po potopě užila naplno. Tedy ono to tady bývalo klidné a zase bude, až zmizí nepořádek, který se tady kolem povaloval. Chtělo by to sesbírat ty klacky. Mohly by se k něčemu hodit. Nebo je dát alespoň na hromady. Vypadalo by to tu hned lépe. Pomyslela si Alyanna. To už ale její tlapky ji nesly do pouště. Poznala to samozřejmě hned. Nezastavila, mohla změnit směr, ale neudělala to Tady jsem taky nikdy nebyla. A proč vlastně? Měla bych znát okolí smečky. Takže, Alyanno do toho. Ano, měla by jít za bratrem. Dle jejího úsudku nebyl v přímem ohrožení života. Malá zacházka snad vadit nebude. A jemu prospěje jistě spánek. Ten je lékem na všechny bolesti. Lékem, který nepotřebuje nikdo složitě vytvářet.

→ Oáza

Oblouky bohů přes Mlžné pláně →

Bylo to zajímavé místo. Budu se muset zeptat otce, jestli to místo zná. Jestli tam byl a ví k čemu slouží? Měla bych se ho zeptat ještě na tolik věcí! Ano, Alyanna by s otcem velice ráda mluvila. Ještě jí musel předat tolik zkušeností. Ale nechtěla to řešit tehdy před smečkou a po té je přerušila povodeň. Zastříhala ušima. Kde asi tak otec může být? Odešel dříve než já z území, měl by být v pořádku, ale zatím jsem ho ještě neviděla. Neviděla po tom, co voda opadla mnoho členů Zlaté.
Pláně se změnily v zátočinu a Alyanna už věděla, kde se nachází. Prve zamířila k Začarovanému lesu, ale posléze změnila směr a rozhodla se projít se po zátoce.

→ Poušť

Mlžné pláně →

Kráčela pláněmi a brzy ji zahalila mlha. Tak alespoň nemusela sledovat spoušť po potopě v širokém měřítku. Občas se sotva vyhnula nějaké překážce tvořené z toho, co povodeň přinesla a zanechala na místě, kterým Alyanna procházela. Většinou se ale vyhnula včas. Jednou však stoupla nepohodlně na ostrý kámen a párkrát se jí podařilo zakopnout o klacek. Myslela si, že se na pláni snad ztratí, dokud se před ní mlha nerozestoupila a ona nespatřila místo, které ještě nikdy neviděla. Zajímavé, tohle tady bylo vždycky? Zastavila se, aby si prohlédla stojící kameny seskupeny do kruhu. Uprostřed nich byl další kruh. V prostoru, který kameny lemovaly byla svěží tráva. Jako by ji povodeň minula. Všude z vnějšku však byly pláně zasaženy. Dala se znovu do pohybu, aby si prohlédla kameny a prozkoumala blíže ony symboly na nich. Celý kruh si obešla, než se ještě chvíli zdržela a po té se opětovně vnořila do mlhy na pláních.

→ Tichá zátoka přes Mlžné pláně