Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Postovaná: 17

Zima v létě, byla docela fajn věc, ale i tady bylo té zimy poněkud... no... mnoho. Aly tedy zase až taková zima nebyla. Rozhodně nedrkotala zuby nebo se netřásla jako osika. Dokázala by tu setrvat i déle, nicméně osvětu zde stejně šířit nemohla, neboť jak už zmínila, bylo tady pusto prázdno. Leda tak Sněžným medvědům by mohla vykládat o tom, jak se v princeznách ňoumové mýlí a ti by jisto jistě neposlouchali.
Zaposlouchala se, jestli opravdu uslyší ve větru zpívat o radosti a potěšení z návštěvy urozených dam. Nicméně kromě kvílení a pískání větru v uších nic neslyšela. Pomyslela si něco o bujné představivosti Vé, ale neříkala nic k tomu. Jenom přikývla a když otevřela tlamku, vypadlo z ní akorát: "Ano, ano, tahle zkouška je o tom, zda dokážeme odhadnout, kdy jít zase o noru dál. A myslím si, že obě už víme, že ta chvíle nastala. Ale bylo skvělé si zchladit packy ve sněhu. Oproti tomu vedru to bylo fajn." Princ z pouště se nikde neobjevoval. Dokonce ani jako fata morgana. S tím se vydala tam, kam zamířila už Vé. Zpátky k horám, které skýtaly určitě lepší podmínky k životu, než-li bohy zapomenuté pláně plné ledu a sněhu.
"Ze zimy chlupy nepadají. Ale pravda, byla by to katastrofa. Holá princezna, to už by jen málo kdo uvěřil, že šlo jen o pouhý test, jestli urozené dámy poznají princeznu i bez osrstění." Namítla, že by těžko dokazovala, že je urozenou, když by vypadala jako selátko. "Ty hory vypadají slibně." Souhlasila s výběrem trasy. V horách bylo přeci jenom lepší klima než na otevřených holých pláních, kde by jeden i uvěřil tomu, že pokud tam setrvá příliš dlouho, stane se také holým.

>>> Alateyská smečka

Tajga >>>

Postovaná: 16

ňoumovaté lišky byly skoro stejně tak otravné jako ňoumovatí vlci. Rozdív byl akorát v tom, že lišky byly hloupočké od přírody. Tedy, ne, jako, že by byly hloupé, ale zkrátka se inteligenci vlků nemohly rovnat, že ano? Byly jako vlci samotáři, ale v menším. Prostě takové prsklavé nanicovaté, no škoda se tím trápit. Takže téma ňoumovatých pro chvilku dala Aly stranou a zaměřila se spíš na to, aby přesně takovou lišku nepotkaly. To by bylo nadělení. "Přesně tak."
Zdálo se ji, že je v lese nějak plno. Kam jenom natočila ouška, tam slyšela nějaký ten šrumec. Jako by se veškerá zvěř stáhla před žárem do lesů a to dávalo smysl. Proto bude lepší, když se ony dvě, chytřejší vydají někam, kde není tolik divé zvěře. Ovšem asi i skoro žádní vlci, což byla škoda, protože když se Alyanniny tlapky konečně zabořily do sněhu, kolem nich nebylo ani živáčka. Ostrý vítr i teď se snažil ochladit jim vzduch kolem tlam. "Asi se to zdá být jako něco za něco. Chládek bez vlčí osvěty, nebo žár a zvěř v přeplněných lesích. Zřejmě to bude další zkouška, Vé." Podotkla zklamaně Alyanna. Alespoň že už neměla pocit, že z ní bude nadobro vysušená sušenka sušenkovatá.
"No, asi nežijí. A dokonce tady ani nesetrvávají příliš dlouho, jak se zdá." Ale pláně byly rozlehlé, mohl být i někde jinde. V jiné části. "Chceš se tady ještě poohlédnout, nebo půjdeme někam dál prozkoumat tyto končiny, či raději někam jinam?" Na jednu stranu by brala, kdyby odtud vypadly rychle pryč, ale na druhou, to mohl být dobrý krok, prozkoumat zamrzlé končiny v parném létě. I ta zima tady totiž mohla být mírnější než v období, kdy má pevnou moc nad vládou větru a sněhu.

Kvílivec (přes Kvetoucí louku) >>>

Postovaná: 15

"To je taky dost možné," souhlasila se svou kamarádkou princeznou. Ano, bylo to báječné. Konečně měla někoho s kým mohla sdílet názory a nebyl to ňouma, co se jen vytahuje, jak je sám lepší a dokonalý. Ah ano, byl to krásný, leč horký, den. Jen kdyby to počasí nebylo takové, ale no, kdyby bylo pořád nádherně, byla by to nuda a takhle alespoň mohly princezny cestovat z místa na místo a šířit svou pověst. Takže ve výsledku to byl, vlastně, báječný den!
Ano, slovo 'ňouma' bylo, vskutku, slyšet patřičně na kilometry daleko, a Aly se také líbilo. Jak libozvučné to slovo bylo. "Ach, ano, ano. Ňoumové jsou někdy až moc ňoumovatí na to, aby to pochopili, v tom máš úplnou pravdu, Vé."
Nápad se líbil i Vé a tak to Aly potěšilo, jak by také ne. "Výborně. Uvidíme, na co narazíme, ale něco málo by to na zoubek chtělo." Olízla si tlamičku, ale opět jenom v rámci elegance. Možná i smyslně, leč vůbec ne neohrabaně, prostě krásně a něžně, jak se na princeznu sluší, když si potřebuje svlažit rtíky.
"To zní nádherně. Už se těším, až mi tlapky skončí ve sněhu. Alespoň pro tuto roční dobu to bude báječné!" Zaradovala se bílá s béžovou a hnědou na těle a také s radostí dýchala svěžejší vzduch lesa. I ona postřehla pach lišky. "Vé, musíme být opatrné, lišky jsou někdy až moc velcí ňoumové a v tuto roční dobu se s nimi těžko domlouvá po dobrém. Nerada bych podstupovala česání kožíšku po střetu s tímto neurozeným tvorem." Lišky byly jako divocí psi. prostě divoké nevyzpytatelné!

>>> Ledové pláně

Postovaná: 14

Přesně tak. Vypadalo by to neurozeně a ošklivě, jako když se dvě slípky perou na hnojišti. Prostě hrůza pohledět na takové dámy hašteřící se jako dvě krysy. Úplně to Aly otřáslo, při té představě. Ne, kdepak, ona raději řešila věci slovy, ale nikoliv tak, aby se do sebe s konkurencí pustily. Naopak, když bylo potřeba tasit tesáky, nezdráhala se je použít, ovšem to až v poslední řadě. Za svou smečku a rodinu byla ochotná si i kožíšek pocuchat.
Pomlouvat se v tichosti? No jistě, pokud ty rádoby princezny dělají chyby, proč o nich nemluvit, že ano. Chyby se musejí vynášet. Aby se z nich dámy poučily. To byla jiná. "Rozhodně. Pravá dáma umí udeřit tak, že na tím soupeř musí přemýšlet a dojde mu to teprve až když dáma odkráčí."
Aly se na svou kamarádku podívala a odvětila: "Skákat s laňkami můžeme, až je budeme lovit." I Aly se usmívala. A když přišla řeč na lov, také by nebylo od věci si něco malého ulovit. Nemusela by to být zrovna laň. Ale třeba takový zajíc nebo vypasený sysel, to by také nebylo k zahození.
"Tak tedy, snad tě poznám, princi z pouští." Ještě než se odvážily znovu vyrazit, se Aly napila z jezera, aby snad netrpěla žízní a pak už následovala Vé. "Skutečně neblouzníš sama, blouzníme-li, pak obě." Ale už se těšila na chladný sníh, který ji dá do pořádku rozpálené tlapky.

>>> Tajga (přes Kvetoucí louku)

Postovaná: 13

Ano, obě se navzájem chápaly a bylo to naprosto překrásné. Alyanna se usmívala a vypadala tak spokojeně. "A tak to má také být. Princezny by si měly rozumět. Je to mnohem lepší a estetičtější, než kdyby na sebe štěkaly jako zablešení čoklové, no není-liž pravda?" Nebo ňoumové, kteří si hned vjedou do kožichu aniž by si vyslechly toho druhého. Leckdy se pak poperou úplně zbytečně. No jo, no, ňoumové...
Aly se něžně zasmála. Představa jak tady skáčou jako dvě trdla byla vcelku zábavná. Nicméně praktikovat to v tomhle vedru nechtěla. Naštěstí s chýlícím se večerem se vzduch zdál přijatelnější k dalšímu pochodu. "Ještě pořád je dost teplo, ale už se to dá snést lépe. Avšak jako laň tady skákat nebudu, drahá." Zadívala se na jezero, i by se napila. Protáhla si své končetiny.
Z jezera přesunula zrak na Vé. "Víš, že bych si také ráda zabořila tlapky do chladivého sněhu? Asi to bude tím teplem, které se zdá býti další zkouškou naší trpělivosti a odhodlání. Ale jo, klidně bych se i podívala do oblastí plných sněhu. Teď v létě to tam musí být i fajn." Nebylo by to špatné, ochladit se. A když toho budou mít dost, zamíří zase do teplých krajin. Znělo to jako fajn nápad.
Aly se postavila na nohy a otřepala si kožíšek. Znovu se elegantně protáhla a už upírala očka s otázkou, kam tedy půjdou dál. "Jestli chceš najít toho ňoumu, jsem pro." jemně kmitla ocáskem a čekala.

Postovaná: 12

"To mi můžeš věřit, že tě chápu. A také to je na tobě poznat, že jsi silná a že nejsi žádná chudinka. I když jsi pro blaho výzkumu vypadala chvíli rozcuchaně, i tak sis zachovala chladnou hlavu a svou eleganci. Takže se ani nedá tvrdit, že by ti to uškodilo na grácii." Ano, mohlo jí to mrzet a být i líto, i to se dalo chápat. Vždyť to byl přece otec! Takže ano, truchlit pro něj mohla a bylo by to i jistě žádoucí, ale i tak ona věděla, kdy má truchlit a kdy být silná. A to se Aly na Vé líbilo. "Jistě tě to mrzí a chápu to. Ale jsi silná a tak tě to nezlomí a to je, má milá, dobře." Chlácholila ji a obdivně hovořila.
"Ano, přesně tak. Skutečně se to zdá jako příběh z nějaké dávno ztracené legendy, ale je to skutečnost a my si na ni musely počkat tolik dní, týdnů, měsíců, zasloužíme si takový příběh, no řekni." Usmívala se na Vé. "I já mám velkou radost. Skoro takovou, že bych tady hopsala jako laňka, ach ano, jen kdyby nebylo takové vedro a nevypadal bych při tom jako bláhové vlče. Ale ty mi rozumíš. A to je nádherné." Rozplývala se Aly.
"Naprosto s tebou souhlasím." A pak si daly dvě princezny šlofíček.
Polední šlofíček ve stínu byl skutečně brilantním nápadem, protože kdyby přes ten největší žár cestovaly, asi by se brzy vypařily a zůstaly by z nich jenom dvě vysušené scvrklé skořápky, jako připomínka něčeho, co dříve byly krásné princezny.
Bylo již odpoledne a žár byl i tak dost velký, ale ne snad až tak ostrý jako právě v poledne. Aly zastříhala ušima a nakonec zvedla hlavu, kterou měla ladně položenou na předních tlapkách. Olízla si čumáček a pohlédla na odpočívající Vé.

Postovaná: 11

Odpočívajíc ve stínu stromu, občas se podívala na jezero, občas na svou kamarádku a společnici Vé a občas projela okolí, jestli se k nim náhodou neblíží někdo cizí na koho by bylo třeba působit důstojně a ne aby tady ležely jako dvě rozpláclé žáby u rybníka. Ale měly štěstí, protože v jejich blízkém okolí nikdo nebyl. Možná kousek dál, opodál si povídali další dva vlci, ale ti byli tak daleko, že se dvě princezny nemusely obávat, že by si jejich čajového dýchánku snad povšimli. Vždyť ani ony dvě o nich neměly páru, tak jak by oni mohli mít páru o nich.
"Zcela určitě. Není to snadné, ale to už je úděl princezen." Zvládaly to hezky, nebo snad ne? Opětovala Vé onen zkroušený pohled, který pak ale nahradila tím optimistickým, svým pravým pohledem, kdy si se vším poradí. "Řekla bych, že na tom není hezkého vůbec nic. Otec je důležitým článkem rodiny a správného vývoje. Ty můžeš být vděčná alespoň za to, že tě neopustil před dovršením onoho vývoje a že to na tobě nenechalo žádnou ránu, která by byla fatální pro tvůj zdravý vývoj osobnosti." Snažila se ji povzbudit. Ah ano, bylo ji líto, že Vé otec opustil. Avšak žádné fatální následky na Vé nenechal. Naštěstí. Tato slova ji měla dodat podporu, aby Vé věděla, jak moc ji Aly rozumí.
"Ano, to je pravda a jsem ti za to, Vé, neskutečně vděčná, to mi můžeš věřit. Je úžasné mít na světě podporu jakou jsi ty. A víš co? I ty ve mně můžeš mít podporu. Když budeš potřebovat, tak věř, že i já se postavím po tvém boku a budu ráda odhánět ňoumy." Ano ano, jak už bylo tolikrát řečeno, princezny si musejí pomáhat!
Aly se usmívala a těšilo ji, že ji Vé řekla, že ji má ráda. Ať už to myslela upřímně nebo ne, i tak to zahřálo u srdíčka. Ale tak nějak chtěla věřit tomu, že to Vé myslí upřímně. Alyanna si totiž chtě nechtě na tuhle dámu začínala tak zvykat, jako by to opravdu přichystal osud, aby se potkaly. Začínala věřit, že to tak prostě mělo být! "Ještě nikdo mě nikdy takhle nechápal, jako právě ty." rozplývala se Alyanna.
"To, zřejmě ano." Posoudila vztah mezi sourozenci i Aly.
No pak se rozhodla, že i ona si dá malý šlofíček. S nastraženými oušky, pochopitelně, aby byla v pohotovosti, kdyby bylo třeba, že ano. Aly byla zvyklá být ve střehu takto, protože to bylo po všech směrech výhodné, když cestovala po ostrovech.

Postovaná: 10

Škoda to jistě byla, ale ona prostě neměla čas na to je poznat blíž. No, možná se to někdy změní a ona je pozná. Vlastně v to doufala, ale rozhodně nechtěla být ta, co za nimi doběhne s tím, že Jé, ahoj, ty jsi moje sestřička, že? Hele, zlatíčko, nehodláš si myslet, že mě nahradíš, že ne? nebo nějak podobně. Vlastně jakkoliv. Byla na ně zvědavá, ale nechtěla být ta, co za nimi přijde s milým úsměvem. Měla to složité, zkrátka! Princezny to nemají lehké, obvzláště když jim přibydou sourozenci když jsou na cestách! "Ano, ano. Ale to se, doufám změní. Princezny jako já tohle nemají snadné."
"To máš pravdu, Vé. Někdy jim moc nerozumíme. Ale takové to už asi je." Když budou mít štěstí, porozumí tomu, jednou. "Naštěstí ano. Ani nevím, co bych dělala, nepotkat tě. Dost možná bych teď odháněla nějakého ňoumu s hloupými nápady." To byla taky možnost. "Jsem ráda, že jsem potkala právě tebe a ne třeba toho hrubiána. Ale to jsi řekla krásně, Vé!" Ano ano, bylo by to těžké, protože obě byly přece dokonalé, no ne? Cože?! Ty si to snad nemyslíš? Chceš po čumáku! No proto!
Nastražila ouška, aby ji slova Vé neunikla. "Oh, ano. Chápu přesně jak to myslíš. Já mám Azraela ráda, ale on byl vždycky magnet na problémy. Trochu mě štval, ale je to bratr, takže princ, no... a Aileen? Musela jsem na ni dávat pozor, ale vždycky byla moje mladší sestřička." Jinými slovy, ráda by půjčovala šaty na ples a malovala šminky, tedy v tom lidském náhledu na věc.

Postovaná: 9

Znělo to trochu, no, jako by ji ji opravdu žralo to, že snad mohla být nahrazena. Mohla? Jak by mohla tato dokonalá bytost být nahrazena?! Oh, v žádném případě. Nakrčila obočí, přitom jak dumala nad těmy pocity, které vlastně cítila. Sama tak úplně nevěděla, co přesně ji cítí při této události, tedy při tom vědomí, že má další čtyři mladší sourozence. Nadechla se a zavřela svá zelená očka, když říkala: "Vlastně mě spíš překvapuje a udivuje, že si rodiče pořídili další, když neměly tolik času, starat se o nás tři. To bude asi vše. Nahradit by mou skvělou osobnost přece nemohli. Určitě jsou úplně jiní! Já odešla se zdokonalovat po ostrovech ještě jako vlče." Všechnu tu dokonalost si sama vydobyla vlastní pílí. Věřila, že až se vrátí domů, bude jasně vidět, kdo je urozený a úžasný a schopný třeba se i usadit na trůn! Kdo bude mít vědomosti ze světa! Přece Aly! "Zkrátka mě to překvapilo. Protože pokud nemám čas na něco, co ho potřebuje, tak si toho nepořizuji víc, že jo." To dávalo dost dobrý smysl. Ale pravdou bylo, že Aly moc nevěděla, jestli se okolnosti, když si rodiče pořizovaly další vlčata, nezměnily tak, že třeba už měli více času. "Ale jsi milá, děkuji ti." Slova útěchy a pochopení ji hřála u srdíčka a to opravdu moc. Usmívala se na Vé. Tato vlčice ji opravdu chápala! Úžasné.
Střihla oušky k Vé. "Oh, to jistě chápu. Taky se ti nedivím. No, třeba ho ještě potkáš a ukážeš mu, jak se má k princeznám chovat. Možná mu to ukážeme obě. Jestli si zkusí přijít." Ujišťovala Vé Aly, že při ní bude stát.
Přikývla a s úsměvem si prohlížela Véin kožíšek, který byl krásně vyčesaný a hladký. Jako by ani rozcuchaná nebyla. Krása! Na pochvalu Alyanniných básnických dovedností se jemně zasmála a udělala malinkou úklonku, přesně jako vznešená dáma. "Děkuji ti, je krásné slyšet, že existují ouška, která tohle uměni dokáží ocenit! Báječné."
Pak už sledovala, jak si i Vé lehá do stínu. Natáhla si tlapky a měla pocit, že snad i vidí páru, která z nich stoupá, jak byly horké z té chůze a v tomhle hicu.
"Myslím, že tady chvíli můžeme zůstat, co říkáš?" Když měly chvíli klidu, Aly se zeptala Vé: "A co ty a tví sourozenci?" Myslela to tak, jaký vztahy k nim má Vé.

Postovaná: 8

Rozhodně to byla příjemná změna. Místo kam dorazily nyní bylo úplně něco jiného než to jezero předtím. Aly si prohlížela okolí a líbilo se jí tady čím dál tím víc. Zvláště, když stromy slibovaly stín. Cítila totiž to horko, které zrovna vládlo a to mělo sílu.
Bylo fantastické, že se mohly na sebe spolehnout. Tedy tak to obě princezny prezentovaly. "Skvělé," řekla s úsměvem a i ona lehce kmitla ocasem. "To ano. První dva jsou z mého vrhu a pak si rodiče pořídili ještě další vrh. Proto nás je tolik," upřesnila Alyanna.
"Ano, únos, ať už byl či ne, se moc nepovedl. Tedy pro něj. Tys měla štěstí a bylo jenom moudré, že ses rozhodla pokračovat vlastní cestou. To vždycky ocením." Ano, nebýt závislý na druhých je vlastně výhoda. Aly byla moc ráda, že už není to maličké vlče, co bylo závislé na rodičích. I když ona sama už jako vlče se vydala na vlastní tlapku i tak byla ráda, že je nezávislá. "To tedy nejsi, díky mému skvělému nápadu. Ještě, že jsme se potkaly." Jinak by Vé možná doteď rovnala chlupy k sobě.
"Pravda, pravdoucí! My bystré a šikovné vlčice jsme. Na nás si jen tak nepřijde, ať už nás to zkouší, kdo jen chce. My silné a chytré holky jsme a nikdo nám chlup neohne!"
Vedro bylo velké, ó ano. Aly by se klidně i zchladila v jezeře, ale prozatím si to namířila k jednomu stromu do stínu, však před tím ještě přeci jenom přistoupila k jezeru a očichala vodu. Zdála se být poživatelná a tak se decentně napila, po té už svůj velectěný zadek usadila do stínu. "Ano, to vedro je úmorné. A tak myslím, že nebude vadit, když si chviličku dáme pauzu ve stínu." Však toho taky procapkaly až až.

Jezero smrti >>>

Postovaná: 7

"Můžeš se na mě spolehnout. Jestli je potkám, řeknu jim to. No a ty, kdybys někde potkala Aileen nebo Azraela, tak nápodobně. Ještě mám mladší sourozence. Ale ti budou nejspíš doma." S těmi se ještě pořádně ani nebavila. Viděla je, to samozřejmě ano. Ale pořádně si s nimi nepopovídala. Nějak ji nakrklo, že když rodiče neměli pořádně čas na výchovu jejího vrhu, udělali si další. No co, jednou to asi stráví, možná už to i strávila, jenom se jí to nechtělo přiznávat. Nehodlá být ta hodná sestřička, pokud by nestáli za to a nebo si dokonce mysleli, že mohou být lepší než Aly. Ale asi by mohla prozradit jejich jména. "mladší bratři jsou Atray a Deiron. Sestry Merlin a Sillarei."
"Zřejmě mu trocha toho vychování chybí. Anebo to byl záměr. Nechat princeznu umrznout v tundře to zavání tím, že chtěl zamést za sebou stopy! Takhle by totiž nikoho nenapadlo, že ti to provedl zrovna on, princ z pouště." Byl asi taky dost chytrý, pokud ji chtěl opravdu odvést jinam a byl skutečně zlý, ale proč by Aly nevěřila své kamarádce?
Nastražila ouška. "Zkouška? Hm, asi ano, mohla by to být zkouška a pokud ano, my ji zvládneme." To Aly trochu uklidnilo. Ne, že by byla neklidná, ale všechna ta místa, která prošli za moc nestála, takže by si jeden opravdu mohl myslet, že se všechno kolem něj spiklo proti nim. "Asi je to zkouška, jak spolu zvládneme projít všemi těmi nepěknými místy. Ale my to dáme! Jsme přece hrdé dámy! A tak vyplázneme na to ošklivé jezero jazyk a jdeme." S trochou lepší náladou se vydaly pryč a to přes Kvetoucí louku. Tam to znala i když v této části louky ještě nebyla. Zdála se být fajn i tady. A dokonce spatřila nějaký světlý lesík, nebo co to bylo. Cítila vodu a příslib stínu byl taky lákavý. "Čajový dýchánek je možná blíž než si myslíme. Támhle to vypadá na pěkné místo." Přinejmenším z dálky se to tak zdálo být.

Pichl (přes okraj Temného lesa) >>>

Postovaná: 6

Byla vděčnám že ji Vé chápe a podporuje. Dost ji to těšilo a cítila se mnohem lépe, že se mohla svěřit a nemusela to v sobě držet, tak jako mnoho dalších jiných věcí, které by jinak nikomu neřekla. "Já vím, že nejsi z cukru. To ani já ne." Ovšem projít mezi pichlavými kaktusy ji fakticky nelákalo, i když z cukru nebyla, vytahovat nespočet bodlin z kožíšku a kůže by nechtěla. Vypadala by jak dikobraz a ještě by přilákala pozornost nějaké té šelmy, co by si naivně myslela, že je Aly k jídlu, když tak krásně krvácí, že? Tyto představy zahnala zatřepáním hlavy.
Naslouchala jménům sourozenců své kamarádky. Jenže taková jména nikdá neslyšela. Zamračila se sklíčeně. "Je mi líto, neslyšela jsem o nich." Bylo jí to líto. Trochu ji to vrátilo k myšlenkám na její vlastní rodinu. Ach jak se asi má její sestra Aileen? Nebo bratr Azrael? "Ale ostrovy zase tak malé nejsou. Někde na ně narazit musíme!" Přikývla a odhodlaně se na Vé podívala. "Jestli tady jsou, tak je najdeme, budeš-li o to stát. A kdybychom se rozdělili a já je pak někdy potkala, určitě jim řeknu, že je hledáš." ujišťovala ji Aly mile.
"Přesně tak! Ať vytáhne paty z pouště on! Stejně by měl on navštěvovat princezny a ne aby se plahočily ony za ním, že?" Pozvedla nosík, ale tak to taky myslela. Proč by měly ony chodit za ním na jeho území, kdyby se chtěl setkat on s nimi?
Pak už se obrátily na patě ony a vracely se kousek zpět, jen aby nemusely do toho nepřístupného terénu strkat nosy. Lesem se dostaly k jezeru.
Ani tady se jí nelíbilo. Tahle část ostrova byla ponurá, pichlavá nebo rozum beroucí, jak zjistila a nemělo smysl se zde pohybovat příliš dlouhou dobu. Takže i když měla žízeň, z tohohle jezera pít nehodlala. Kdo ví, co by se ji ještě stalo. Možná pokud by neumřela, vyskákaly by ji na těle pupínky tak velké, že by i ze srsti vykukovaly nebo něco podobně příšerného. Možná by ji ta voda sežrala chloupky a to by pak byla katastrofa! Rychle pryč odtud! Slibovala si, že jakmile najde prima místo, na chvíli si lehne a bude se prostě jen vyvalovat ve stínu. "Tady se mi teda taky nelíbí! Jako by se někdo spikl proti nám, nezdá se ti? To máš slané jezero, bouřka, temný les, rozum beroucí labyrint, horká poušť s pichlavými kaktusy a teď tohle ošklivé jezero!" lamentovala Aly a než aby je tady zastihlo něco ještě mizernějšího, raději se dala na pochod dál.

>>> Kvílivec (přes Kvetoucí louku)

Postovaná: 5

Oh, přesně tak, jak Vé řekla. "Máš úplnou pravdu. Kdybys věděla koho za namyšleného vlka, který si o sobě myslel bohové ví co, jsem potkala já. A víš co udělal? Beze slova zmizel. Ne, že bych o jeho společnost stála, to ne! Ale nejdříve se vytahoval, že je skvělej a nejlepší a pak beze slova odešel, aniž bych mu předvedla, jak moc se ten buran nanicovatej mýlí. Ale to víš, honit za ním jsem se tedy nehodlala. Copak by se to slušelo, abych za ním utíkala? Třeba mu o to šlo, ale to má smůlu." Nadechla se a z rozhořčení se zase na Vé usmála. "Takže potkat tebe bylo vlastně jako pohlazení na duši, jestli mi rozumíš, jak to myslím, ale jistě, že mi rozumíš, však ty jsi rozumná dost. Ten buran by to ani nepochopil." Pohodila hlavou jako pravá dáma.
Tak tohle místo nebylo dobrý nápad. Aly pokrčila nos.
Osobní otázky? Jak to myslí? Nevím, jestli chci sdělovat osobní záležitosti, hm? Zvědavě se na Vé dívala a čekala, co z ní vypadne. A když to bylo to, co to bylo, tak si v duchu oddychla a věnovala ji úsměv. Nicméně: "Myslím, že o tobě ještě nikdo nemluvil, ale neboj, určitě na někoho takového narazíme. Pokud jsou tady, tak je určitě jednou najdeme." Utěšovala svou kamarádku Aly. "A jak se jmenují?" zeptala se zvědavě.
Aly a naivní, to ji trochu píchlo. Nikdy si nemyslela, že by byla naivní. Nikdy! Odfrkla si, protože kdyby Vé nebyla jinak tak chytrá a chápavá, zřejmě by Aly namíchla natolik, že by ji řekla něco kousavého. Místo toho jen odpověděla: "Ale kdepak, to se nestane, protože princezna jako já má na svět přesný pohled a ví přesně, do čeho jít a do čeho ne. Má mysl je čistá jako ranní rosa." Na důkaz toho nasadila hrdý výraz a kráčela elegantně vpřed vstříc novým místům.
Ano, tohle místo vypadalo, vskutku, pichlavě. Nakrčila nosík a znechuceně střihla oušky. "Pravdu díš, milá Vé, tohle místo vypadá jako přesně takové, které ti pocuchá kožíšek a ani okem nemrkneš. Myslím si, že bude lepší tohle místo obejít! A jestli tady ten pouštní beduín bydlí, tak moc princezen k sobě tedy nenaláká!" Místo plné kaktusů se ji nelíbilo. "Také bych si nechtěla popíchat svůj pěkný zadek. Nene. Raději půjdeme jinam." Ale že tady bylo dost teplo. "Jít do pouště v takovém horku by byl nerozum. Ještě bychom se přehřály a to by nedopadlo dobře." Už tak bylo velké horko a stín by se hodil. Škoda jen, že ho poskytoval pouze Temný les, kde se Aly také nelíbilo. Ale projít mezi kaktusovým lánem riskovat nehodlala a do pouště v takovém horku, to by se upekla, takže tam také její cesta nevedla.

>>> Jezero smrti (přes okraj Temného lesa)

Asshiřin labyrint (přes Temný les) >>>

Postovaná: 4

Přikyvovala. To byla pravdivá slova. "Ano ano, mnoho se jich prohlašovalo, ale o urozenosti věděly pramálo. Spíš si mysleli, že jsou lepší, ale nakonec se ukázalo že nejsou. To my jsme na tom úplně jinak." No aby taky ne. Vždyť Aly nikdy nepochybovala o tom, kam patří a patřičně to dávala najevo. Aly přece patří na trůn. Momentálně je na průzkumné výpravě, ale jinak, až bude znát co nejvíc, bude to pravá dáma o jejimž místě na trůně nebude žádných pochyb!
"Opravdu! Jak úžasně si rozumíme. To se jen tak hnedka nevidí." Zatím si s nikým takhle krásně nerozuměla hnedka od začátku. Na všechny byla zprvu protivná a nevěřila jim ani nos mezi ušima.
"Je to naprosto báječné." Nevěděla sice, jestli se na Vé může spolehnout, ale slovně si zdá se sedly, takže alespoň z tohohle hlediska si mohla dovolit uznat Vé jako hodnou společnici. "To je od tebe, vskutku, milé, že máš obavy o mé duševní zdraví. Vyznání lásky? To by bylo asi hodně zvláštní. Ujišťuji tě, že na lásku hledám spíše prince, avšak nyní ještě ne. Teď ocením spíše kamarádku než rádoby prince s oslintanými kytkami."
Vyšly z labyrintu a přes les se daly k písečným dunám. Jednou už tam byla, ale ne všude. Dorazily na místo, které nevypadalo jako snadno průchozí! "Co je tohle za místo?"

Postovaná: 3

Aly se na Vé usmála a souhlasně přikyvovala: "Ale, že máš pravdu. Na co se zaobírat tím, když můžeme ještě zvýšit dokonalost." Utěšování šedé se zřejmě vyplatilo a Aly byla ráda, že potkala tak skvělou kamarádku. "Sraz princezen? To zní báječně. Avšak, ne, kromě svých sester a bratrů, vlastně další princezny ani neznám." Zakroutila nešťastně očima. Na jednu stranu to byla tragédie na druhou, méně konkurence?
"Právě proto to je dobře, že tě to nezlomilo. Jsi prostě silná princezna a to je dobře!" Aly Vé chválila. "A možná ano, možná bychom se nepotkaly a to by byla škoda, jak je vidět, zdá se, že si rozumíme a upřímně, Vé, zřejmě jsi první, kdo je hoden být mou přítelkyní." Připustila nahlas Alyanna, že by Vé mohla být skutečně její pravou kamarádkou.
V labyrintu opravdu ticho nebylo. Aly nastražila ouška a i ona uslyšela to divné kvílení. "Takže myslíš, že se zde ukrývá nějaká příšera?" Z těch zvuků nešlo moc poznat, co za tvora by to mohl být. Bylo to divné, poslouchat ty zvuky. Aly stále nevěděla, má-li jít dál nebo se obrátit na patě a jít odtud pryč. Ovšem Vé se jevila tak, že by odtud nejraději odkráčela. Aly tedy pohodila hlavou a s vypuštěním táhlého výdechu značícího povzdechnutí se tedy otočila a zamířila k východu. "No, dobrý, drahá, ale jenom kvůli tobě." Promluvila k Vé a tím jí dala najevo, že ona rozhodně hlavu neztrácí a že dělá Vé laskavost, když jdou odtud zase pryč. "Kam tedy teď? Co třeba tudy?" Ukázala směr k pouštní oblasti.

>>> Pichl (přes Temný les)